pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka], od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a vyslovil, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jehož základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka].

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] která obsahovala mimo jiné ujednání o smluvním úroku za poskytnutí úvěru ve výši [anonymizováno] p. a., celková částka, kterou měla žalovaná žalobci zaplatit, činila [částka], přičemž výše úvěru byla [částka]. Pro případ prodlení žalované se splátkou delší než 30 dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku, u níž takovéto prodlení vzniklo. V případě zesplatnění celé jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky, a to až do výše [částka]. U každé splátky, s níž byla žalovaná v prodlení po dobu delší než 15 dnů, pak bylo sjednáno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Žalovaná zaplatila žalobce celkem 10 splátek po [částka] a poté se ocitla v prodlení, čímž došlo k zesplatnění úvěru.

4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle [ustanovení pr. předpisu] – občanský zákoník, ve zkratce o. [ustanovení pr. předpisu] Odkázal na § [číslo], § 419, § 588 a § 2991 o. z., a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl, že účastníci si mohli ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ta ujednání, která porušují dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se tak zabýval tím, zda odchylná ujednání od zákonné úpravy nejsou v rozporu s výše uvedenými zákazy. K tomu akcentoval judikaturu Ústavního soudu ČR a uvedl, že postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši [anonymizováno] nebo [anonymizováno] dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání tak jsou neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11). Soud prvního stupně rovněž odkázal na praxi obecných soudů, která vychází ze závěrů Ústavního soudu ČR s tím, že tato praxe žalobci byla známa již dříve. Prvostupňový soud dále uvedl, že Nejvyšší soud ČR dovozuje přijatelnou mez smluvního úroku v obdobných případech ve výši dvoj až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na základě těchto závěrů soud prvního stupně uzavřel, že v předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [anonymizováno] p. a., přičemž částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila [částka], avšak celková částka, kterou žalovaná měla zaplatit, činila [částka], tedy vrácena měla být částka více než 3× vyšší a smluvená výše úroků přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami České republiky domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR téměř 10×. Podle soudu tak není pochyb o tom, že již na základě těchto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, na čemž nic nemůže změnit ani to, že žalobce řádně prověřil úvěrovou schopnost žalované.

5. Soud prvního stupně dále poznamenal, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, než je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantní vyšší, než by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení. Z toho je zřejmé, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v tomto řízení, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takového smlouvy měla být dovozena soudem v civilním řízení nalézacím.

6. V závěru svého rozhodnutí prvostupňový soud odkázal na judikaturu [anonymizováno] dvora [mezinárodní organizace], kterou označil. Poté uvedl, že žalobce v žalobě tvrdí, že žalovaná uhradila celkem 9 splátek, každou ve výši [částka]. Po vyhlášení rozsudku však zjistil, že z klientské karty žalované vyplývá úhrada 10, nikoliv 9 splátek, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce vypočtené jako rozdíl mezi jistinou a devíti splátkami zaplacenými žalovanou. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhradit žalobci též úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, přičemž se jedná o zákonný úrok podle [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu prvostupňový soud žalobu zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že s ohledem na výsledek sporu by náhrada nákladů řízení příslušela z 19,64 % žalované, která měla v poměrné části řízení úspěch, té však žádné náklady řízení nevznikly.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze do jeho výroků I. a III. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V úvodu odvolání konstatoval, že se rozhodl pro jeho účely přepočítat celý úvěr tak, jako by byl od počátku úrokem ve výši [anonymizováno] p. a. Výpočet uvedl v odvolání a na základě toho určil, že odvolání podává do výroků I. toliko ohledně smluvního úroku v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně nepřiznal úrok ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky, [částka]; odvolání tedy není podáváno v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok [anonymizováno] p. a. Odvolání je dále podáváno co do částky odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru [částka] a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši [částka], tedy v částce ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Odvolání je dále podáváno co do nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka], když i zde žalobce zohlednil dlužnou novou jistinu úvěru ve výši připojeného splátkového kalendáře a smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně je počítána z částky [částka] od [datum] do [datum].

9. K vlastnímu odůvodnění odvolání uvedl, že úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl dán důvod pro to, aby nebyl přiznán ani částečně, když efektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši [anonymizováno] p. a., ale to odpovídá nominální úrokové sazbě [anonymizováno] p. a., když jde pouze o [anonymizována dvě slova]. Naprostá většina finančních instrukcí uvádí sazbu nominální, avšak pro klienta je více odpovídající sazba efektivní, protože to umožňuje skutečně porovnat různé typy úvěrů. K tomu žalobce odkázal na odborné vyjádření ze dne [datum] zpracované znalcem z oboru ekonomika Mgr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení]. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], z něhož obsáhle citoval. Dále se vyjádřil k výši úrokové sazby a k tomu zmínil zejména závěry Ústavního soudu – stanovisko pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] a uvedl, že vstupují-li smluvní strany na základě své pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu, je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli si svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah § 1725 o. z. Pokud se smluvní strany dohodnou na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je nezbytné vycházet z předpokladu, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích, když opačný závěr by byl v rozporu se zásadou, že smlouvy musí být plněny / § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Výši sjednaných úroků ovlivňuje celá řada faktorů, dlouhodobost, rizikovost transakce, atd. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do takového smluvního vztahu budou vstupovat.

10. Žalobce se dále vyjádřil k aplikaci § 1813 o. z. ohledně zákazu ujednání ve spotřebitelských smlouvách. K tomu citoval z judikatury Vrchního soudu v Olomouci – sp. zn. [spisová značka] a další. Odkázal na § 577 o. z., a vyjádřil se k možnosti aplikace § 1793 o. z., kdy sjednaný smluvní úrok nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Občanský zákoník v tomto případě zná toliko krácení podle § 1793 o. z. Soud prvního stupně však pochybil, když žalobce nepřiznal žádný sjednaný úrok s odůvodněním, že tento je příliš vysoký. Podle žalobce tato skutečnost by teoreticky přesdstavovala nezákonné určení množstevního rozsahu, které samo o sobě neplatnost právního ujednání nezpůsobuje, což vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Žalobce odkázal též na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], z něhož citoval, zmínil i další judikaturu, z níž obsáhle citoval – rozsudek sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a výsledně uzavřel, že i kdyby snad soud v rozporu s touto argumentací Nejvyššího soudu přisvědčil závěru o neplatnosti ujednání o úrocích, tak je třeba odkázat na § 2395 o. z., a § 1802 o. z., kdy dlužník v případě, že úroky jsou stanoveny, platí obvyklé úroky. K tomu odvolatel odkázal na statistické údaje ze systému [příjmení] a úrokové sazby stanovené [anonymizována tři slova], které přiložil. Výši úroku rozebral a uvedl, že úroková sazba měla být přiznána v každém případě v celém rozsahu, žalobce však přesto v tomto konkrétním případě požaduje toliko úrokovou sazbu [anonymizováno] p. a. Akcentoval dále, že žalovaná svým podpisem pod úvěrovou smlouvu potvrdila i to, že souhlasí se smluvním ujednání této smlouvy, proti smlouvě ničeho nenamítala a naopak poskytnuté finanční prostředky přijala a zavázala se je splácet, což také po určitou činila. Odvolatel dále poukázal na zásadu závaznosti smluv, když ochranu spotřebitele nelze pojímat jako nejvyšší právní princip, který je možno aplikovat neomezeně.

11. V neposlední řadě uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a rozebral, že soudní judikatura jednoznačně určila, že povaha smlouva o úvěru umožňuje, pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích, toto oddělit od zbytku smlouvy, které tak bude považováno za platné.

12. V závěru odvolání se vyjádřil též ke smluvní pokutě, uvedl, že tato je ve smlouvě o úvěru vymezena zcela zřetelně částkou [anonymizováno] denně z nové jistiny za každý den prodlení žalovaného s její úhradou. Takováto výše smluvní pokuty je přiměřená. Zákon tak umožňuje spotřebitele tak sankcionovat takovouto pokutou [anonymizováno] denně, smluvní pokuta nemůže být v rozporu s dobrými mravy.

13. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalovanou zaváže k povinnosti zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení, dále částku ve výši [částka] a úrok ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V návaznosti na to dále žádal, aby odvolací soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a též náklady odvolacího řízení.

14. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

15. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a odvolání žalobce neshledal opodstatněným.

16. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když své skutkové závěry učinil zejména z listinných důkazů, především ze smlouvy o úvěru [číslo] Odvolací soud sdílí jeho závěr o tom, že uvedená smlouva je neplatná podle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem, a to z důvodů, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl. Smlouva je neplatná absolutně, kdy k absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Důvody, na základě kterých prvostupňový soud tento svůj závěr učinil, podrobně vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí a odvolací soud na ně zcela odkazuje. Především je třeba uvést, že předmětem smlouvy o úvěru byla částka [částka], která byla žalované poskytnuta, kdy celková částka byla určena sumou [částka], tedy více než trojnásobek toho, co žalovaná na jistině obdržela. Zápůjčí úroková sazba byla sjednána ve výši [anonymizováno], když jde o smluvní úrok za poskytnutí úvěru. Byla sjednána též smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku, ohledně nichž se žalovaná dostane do prodlení o délce 30 dnů a v případě zesplatnění celé jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z celkové dlužné částky, a to až do výše [částka] [anonymizováno] byla určena ve výši 80,68 % s tím, že účastníci se současně dohodli zesplatnění úvěru v případě, že se žalovaná dostane do prodlení, a to za podmínek blíže uvedených v čl. 6. části B smlouvy o úvěru.

17. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že takováto ujednání, formulovaná navíc poměrně složitým způsobem v podrobných smluvních podmínkách jsou pro žalovanou jednostranně nevýhodná a v rozporu s ochranou žalované jako spotřebitele. Prvostupňový soud v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlil s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR kritéria přezkumu úvěrových smluv se zřetelem na výhodnost ujednání pro dlužníka. Odvolací soud souhlasí s jeho názorem o tom, že úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Pokud žalobce v odvolání poukazuje na výši úrokové sazby stanovenou ČNB s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a připouští nejvýše částečnou neplatnost smlouvy o úvěru, tak je nutno uvést, že jednotlivá dílčí ujednání smlouvy o úvěru vytrhává z kontextu, když smlouvu je třeba posuzovat jako celek. Smlouva o úvěru obsahuje, jak je shora naznačeno, ujednání o výši smluvního úroku, celkovou výši poskytnuté částky, výše smluvní pokuty, sankci v podobě zesplatnění případě, že úvěr nebude řádně splácen - jde o ujednání, které ve svém souhrnu jsou jednoznačně nevýhodná pro žalovanou a naopak neodůvodněně zvýhodňují žalobce. Odvolací soud tak přisvědčil závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Pro úplnost je třeba dodat, že v daném případě se nemůže jednat ani částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků či smluvní pokuty, a to s poukazem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání. Nejde o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., jak žalovaný tvrdí; neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, když s ohledem na provázanost jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.). Korektiv dobrých mravů je tak obecným pravidlem, který se v občanskoprávních vztazích uplatní vždy.

18. Za stavu, kdy soud prvního stupně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, posoudil důvodnost nároku správně podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající výši úvěru [částka] v rozsahu částky, která žalovanému dosud vrácena nebyla. Prvostupňový soud vyšel z toho, že žalovaná uhradila celkem 9 splátek po [částka], což činí [částka], po odečtení této sumy o [částka] zbývá částka [částka], která odpovídá bezdůvodnému obohacení. Soud prvního stupně se ovšem dopustil početní chyby, když ve výroku II. dovodil částku [částka]; navíc výsledně sám připustil, že po vydání rozhodnutí zjistil, že žalovaná zaplatila celkem 10 splátek po [částka], tedy [částka] po odečtení od [částka] by tomu odpovídala částka [částka]. Protože však žalovaná do výroku II. rozsudku neodvolala, nabyl tento výkon výrok samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a odvolací soud nemohl toto pochybení korigovat.

19. Za tohoto stavu je nutno uzavřít, že právní posouzení věci tak, jak jej prvostupňový soud učinil, je správné, odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka] a do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z částky [částka] ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a částky [částka] a v závislém nákladovém výroku III. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když o nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl správně s ohledem na výsledek sporu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

21. Výrok II. nebyl odvoláním dotčen, a zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).