o 129 462 Kč s příslušenstvím

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody z nezákonného pravomocného rozhodnutí, které bylo výsledně zrušeno.

Soud prvního stupně rozhodl o důvodnosti žaloby bez jednání postupem podle § 115a o. s. ř. Z listinných důkazů a tvrzení účastníků zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 4. Odvolací soud ho uvádí v doslovném znění.

2. S žalobcem bylo [Orgán veřejné moci] vedeno řízení o přestupku pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byla žalobci pravomocně (zamítnutím rozkladu žalobce rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) uložena pokuta ve výši 70 000 Kč, kterou žalobce uhradil. Žalobce byl v řízení o přestupku zastoupen advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] (zjištěno ze shodných tvrzení a ze spisu [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka]). Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [datum], č. j. [spisová značka] podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V soudním řízení správním byl žalobce zastoupen advokátem [tituly před jménem] [právnická osoba]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušeno a věc vrácena [Orgán veřejné moci] k dalšímu řízení. [právnická osoba] bylo rozsudkem rovněž uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 262 Kč k rukám jeho právního zástupce. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno ze shodných tvrzení a spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka]).

Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ve zkratce OdpŠk. Uvedl jeho § 1, § 2, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31, uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl § 2952 o. z., který rovněž odcitoval. Vzal za nesporné, žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnil podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem. Soud prvního stupně vysvětlil, že pro založení odpovědnosti státu za škodu je nutné, aby byly splněny tři podmínky, a to 1. existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně.

3. Žalovaný nesporoval, že došlo ke zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [datum], kterým žalobci byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Po právní stránce tak jsou naplněny znaky existence nezákonného rozhodnutí a odpovědnostní titul je tedy dán. Za tohoto stavu se prvostupňový soud zabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti.

4. Žalovaná částka sestávala z úroků z prodlení z částky 70 000 Kč za období od [datum], kdy žalobce tuto částku na základě pravomocného rozhodnutí zaplatil, do jejího vrácení žalobci dne [datum] v kapitalizované výši 27 401 Kč, náhrady nákladů řízení vynaložených na zastoupení žalobce ve správním řízení u Ministerstva spravedlnosti ve výši 58 412 Kč a náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobce v soudním řízení správním ve výši 51 483 Kč, celkem tedy 109 895 Kč (v žalobě uvedeno 109 926 Kč, pozn. odvolacího soudu). Žalovaný žalobci uhradil náklady právního zastoupení ve správním řízení ve výši 7 865 Kč, tuto sumu žalobce odečetl a požadoval na náhradě nákladů řízení celkem částku 102 061 Kč (správně by mělo být 102 030 Kč, pozn. odvolacího soudu).

5. Ke kapitalizovaným úrokům z prodlení soud prvního stupně uvedl, že žalobce tuto škodu spatřuje v tom, že částka 70 000 Kč, kterou dne [datum] zaplatil jako pokutu, mu byla od tohoto data do [datum] zadržována a žalobce s ní nemohl nakládat. V této souvislosti se prvostupňový soud zabýval tím, zda účinky zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024 nastaly ex nunc nebo ex tunc. Soudní řád správní tuto otázku výslovně neřeší a soud prvního stupně s odkazem na judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu, kterou obsáhle citoval, se výsledně přiklonil k závěru, že účinky zrušujících rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví nastávají ex nunc, tedy nikoliv zpětně. Opačný názor je pouze ojedinělý. Za procesní situace, kdy rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [datum] bylo zrušeno až ke dni [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze z [datum], nedošlo na straně žalobce ke vzniku žádné škody, když částku 70 000 Kč uhradil na základě tehdy pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které bylo odstraněno až ke dni [datum]. Žalobci byla poté částka 70 000 Kč neprodleně vrácena v souladu s rozsudkem správního soudu, nárok na zaplacení úroků z prodlení je tak zjevně nedůvodný. Nedůvodný je podle soudu také proto, že žádný právní předpis nezakládá právo žalobce na úrok z prodlení v zákonné výši, nejde ani o škodu na majetku žalobce a ani o ušlý zisk.

6. K nároku představovanému náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v soudním řízení správním (částka 51 483 Kč, pozn. odvolacího soudu), soud prvního stupně dovodil, že je splněna podmínka § 31 odst. 1 OdpŠk. Ve smyslu § 31 odst. 2 Odp. Šk. však náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit pouze tehdy, jestliže tak neměl možnost učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, nebo jestliže mu náhrada již takto nebyla přiznána. Výrok o nákladech nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů, když povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu. K tomu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou citoval. Uvedl dále, že v řízení bylo prokázáno, že u Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. [spisová značka] bylo o nákladech řízení pravomocně rozhodnuto, když z rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení byla přiznána. K vypořádání nákladů řízení tak došlo a je vyloučeno se dalších nákladů domáhat coby náhrady škody po státu. K tomu soud prvního stupně opět odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, uvedl též komentářovou literaturu a shrnul, že na straně žalobce k žádné škodě, kterou by bylo možno úspěšně požadovat po žalovaném podle OdpŠk, nedošlo.

Ohledně nároku představovaného náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v přestupkovém řízení před Ministerstvem spravedlnosti ve výši 58 412 Kč soud prvního stupně uzavřel, že náhrada nákladů řízení by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by šlo o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí a současně by již žalobci jejich náhrada nebyla přiznána. Pokud jde o náklady právního zastoupení žalobce v přestupkovém řízení, tak žalovaný uznal nárok žalobce důvodným v rozsahu částky 7 865 Kč a v této výši také žalobci tyto náklady uhradil. Za situace, kdy ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk může náhrada škody zahrnovat pouze takové náklady, které byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nelze náklady vynaložené žalobcem před vydáním nezákonného rozhodnutí do požadované náhrady zahrnout. Absentuje tak příčinná souvislost, když náklady vynaložené před vydáním nezákonného rozhodnutí nemohou být s tímto odpovědnostním titulem ve vztahu příčiny a následku. K úkonu ze dne [datum] – studium rozhodnutí ze dne [datum] – soud prvního stupně navíc uvedl, že nejde o úkon právní služby, který by bylo možno zahrnout pod úkony právní služby podle advokátního tarifu.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému s tím, že tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Vyslovil názor, že jednáním žalovaného mu nepochybně vznikla škoda, a to jak ve formě úroků z prodlení za dobu, kdy mu byly finanční prostředky neoprávněně zadržovány, tak dále jako náhrada škody co do uhrazených nákladů za právní zastoupení žalobce v řízení před správním orgánem i před správním soudem. Jednáním žalovaného byl žalobce připraven jednak o možný výnos ze zadržované částky, pokud by nebyla zadržena a dále o skutečně vynaložené náklady na právní zastoupení, které byl nucen vynaložit k oprávněné ochraně svých práv. Žalobcova obrana navíc byla úspěšná, když bylo prokázáno nezákonné jednání žalovaného.

9. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o tom, že ke zrušení nezákonného rozhodnutí mělo dojít s účinky ex nunc, a proto žalobci škoda nevznikla. Tento závěr je nesprávný, když účinky ex nunc nebo ex tunc řeší účinky nezákonného rozhodnutí v rámci správního soudnictví, nikoliv ale vznik samotné škody, protože to na to nemá žádný vliv. Škoda vzniká vždy v okamžiku, kdy k majetkové újmě došlo a v tomto případě se tak stalo zadržením částky 70 000 Kč v období od [datum] do [datum]. Žalobce tak ztratil možnost s touto sumou disponovat a nárok na náhradu ušlého výnosu je škodou v režimu občanského zákoníku, k čemuž žalobce odkázal na jeho §§ 2894 a 2952, s poukazem na ustavení § 26 OdpŠk.

10. Žalobce připustil, že mu v soudním řízení správním byly přiznány náklady řízení v částce 26 262 Kč, avšak ty neodpovídají jejich skutečné výši, kterou byl žalobce nucen uhradit s tím, že úhradu prokazatelně doložil fakturami. Soud prvního stupně tak nesprávně vyložil ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk, když náhrada nákladů škody zahrnuje vždy plnou výši účelně vynaložených nákladů, nikoliv jen tarifní hodnotu. Žalobce nepožaduje duplicitní náhradu nákladů řízení, ale náhradu škody, která přesahuje částku, kterou správní soud přiznal žalobci podle advokátního tarifu.

11. Soud prvního stupně také nesprávně posoudil to, že žalobce nemůže v rámci škodního nároku žádat úhradu nákladů přestupkového řízení s tím, že tyto nemají příčinnou souvislost se vznikem škody. Podle žalobce tato je dána, když správní orgán vedl přestupkové řízení způsobem, který vedl k vydání nezákonného rozhodnutí. Jedná se o náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s odvrácením nezákonného zásahu, příčinná souvislost tedy je dána a žalobce má jednoznačně právo na náhradu nákladů za právní úkony učiněné před vydáním samotného nezákonného rozhodnutí. Opačný výklad odporuje logice i spravedlnosti.

12. Soud prvního stupně zcela rezignoval na zkoumání účelnosti či neúčelnosti žalobcem vynaložených nákladů podle § 31 odst. 1 OdpŠk. Podle žalobce příčinná souvislost nevzniká v tomto případě až okamžikem vydání nezákonného rozhodnutí. Správní řízení je celek a všechny úkony směřují proti následně zrušenému rozhodnutí a pochopitelně s ním úzce souvisí.

13. Soud prvního stupně také vůbec nehodnotil faktury, které žalobce předložil a které představují doklad o vynaložených nákladech řízení. Nezabýval se tak účelností či neúčelností vynaložených nákladů právního zastoupení. Jeho rozhodnutí je také vnitřně rozporné, když soud současně uznává, že rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty žalobci je nezákonné ale současně dospívá k závěru, že zadržení peněz na základě tohoto nezákonného rozhodnutí škodou není. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaný se k podanému odvolání písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání dne [datum] vyvracel důvody odvolání a žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

15. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

16. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, který v zásadě správně posoudil po stránce právní, pokud jde o jeho výsledný závěr ohledně toho, že žaloba není důvodná. Některé jeho dílčí právní závěry však odvolací soud korigoval, jak bude uvedeno ještě dále.

17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně o tom, že je dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí podle § 7 a § 8 OdpŠk, kterým je pravomocné rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [datum], jímž bylo rozhodnuto zamítavě o rozkladu podaném žalobcem proti rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], na jehož základě byl žalobce uznán vinným, že spáchal přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) zák. č. 36/1967 Sb. v tehdy platném znění o znalcích a tlumočnících a byla mu uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Uvedené rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] na základě správní žaloby podané žalobcem. Rozkladové rozhodnutí ministra spravedlnosti tak představuje nezákonné rozhodnutí; v tomto směru ostatně mezi účastníky nebylo ani sporu. Sporu nebylo ani o tom, že na základě nezákonného pravomocného rozhodnutí shora uvedeného žalobce pokutu v částce 70 000 Kč zaplatil dne [datum] a poté, kdy uvedené rozhodnutí bylo soudem zrušeno, mu byla tato částka dne [datum] vrácena.

18. Požadavek žalobce na náhradu škody spočívající v úroku z prodlení v kapitalizované výši za uvedené období v částce 27 401 Kč, s odůvodněním, že žalobce tím, že zaplatil pokutu, s částkou 70 000 Kč nemohl disponovat, nemá oporu ani v zákoně č. 82/1998 ani v občanském zákoníku, který se použije s poukazem na ust. § 26 OdpŠk subsidiárně. Žalobce tento svůj nárok blíže nevymezuje, pouze tvrdí, že mu vznikla škoda tím, že s uvedenou sumou nemohl disponovat. Pokud požaduje úrok z prodlení, tak je třeba uvést, že žalovaný se nedostal do prodlení, když soud prvního stupně správně dovodil, že účinky zrušení nezákonného rozhodnutí ministra ze dne [datum] rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] nastaly ex nunc, tedy do budoucna, nikoliv zpětně k datu vydání tohoto rozhodnutí. S ohledem na princip právní jistoty, na kterém je náš právní řád založen, lze konstatovat, že uvedené rozhodnutí, byť bylo vydáno jako nezákonné, tak platilo až do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým bylo zrušeno. Žalovaný se proto nemohl dostat do prodlení tak, jak předpokládá § 1968 a následujících o. z. za použití § 26 OdpŠk, jak žalobce dovozuje.

19. V odvolacím řízení žalobce odůvodňoval tento nárok tím, že jde o ušlý zisk podle § 2952 o. z. za použití § 26 OdpŠk. Ani této jeho námitce však nelze přisvědčit. Lze připustit, že v režimu odpovědnosti státu za škodu z titulu zákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu může být požadavek poškozeného na náhradu škody v podobě ušlého zisku opodstatněný, v daném případě však kapitalizovaný úrok z prodlení za ušlý zisk považovat nelze. Žalobce totiž netvrdí a tím spíše ani neprokazuje, že by za předpokladu, že by pokutu 70 000 Kč nemusel zaplatit, resp. nezaplatil, s uvedenou sumou nakládal takovým způsobem, že by se mu zhodnotila v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení, když nadto směšuje dva nároky, a to úrok jako benefit, na který by mu mohl vzniknout nárok za předpokladu, že by tuto částku rozumně investoval například do cenných papírů a podobně a úrok z prodlení, který představuje sankci dlužníka za prodlení s plněním dluhu. Nejde tak o ušlý zisk tak, jak předpokládá 2952 o. z., nadto je třeba znovu zopakovat, že žalobce pokutu zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí, které sice bylo nezákonné, ale platilo až do doby, než bylo zrušeno správním soudem, jak uvedeno shora.

20. Ke škodě spočívající v nákladech řízení před správním orgánem, kterou žalobce k výzvě soudu upřesnil tak, že tyto činí 51 483 Kč za soudní řízení správní a 58 412 Kč za řízení před správním orgánem, [Orgán veřejné moci], odvolací soud uvádí následující.

21. Náklady řízení před správním soudem byly v rámci tohoto řízení vypořádány, když žalobci byla přiznána vůči žalovanému [Orgán veřejné moci] náhrada nákladů řízení ve výši 26 262 Kč. Za tohoto stavu tak nastaly podmínky uvedené v § 31 odst. 2 OdpŠk a žalobce jako poškozený (další) náhradu nákladů řízení v režimu odpovědnosti státu za škody již požadovat nemůže, neboť tak měl možnost učinit a ostatně také učinil v průběhu soudního řízení správního, v němž došlo ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Skutečnost, že žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v jím požadované výši, je nerozhodná. K tomu odvolací soud uvádí, že soudní judikatura již dříve dovodila, že v případě nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení přísluší poškozenému náhrada obhajného, tedy náhrada nákladů právního zastoupení vynaložených v souvislosti se zastoupením poškozeného advokátem pouze ve výši určené předpisem o mimosmluvní odměně, tedy vyhláškou [Orgán veřejné moci] č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

22. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře již dříve dovodil, že pro rozhodnutí o rozsahu skutečné škody vzniklé v důsledku vynaložení nákladů na obhajobu v průběhu trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, není v zásadě třeba zvažovat účelnost jednotlivých úkonů právní služby. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu totiž vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak. Tím je jednak respektováno právo obviněného na obhajobu a zároveň tento výklad umožňuje vyhnout se zjevným obtížím při posuzování účelnosti nákladů vynaložených na obhajobu jako takových, tj. hledání odpovědi na otázku, zda skutečně zastoupení obviněného konkrétním obhájcem přispělo k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Ostatně takový přístup by byl absurdní, neboť by vyžadoval po poškozeném tvrzení a prokázání skutečností objektivně nezjistitelných, nebo zjistitelných jen s nemalými obtížemi (například výslechem státních zástupců či soudců, kteří se podíleli na rozhodování v trestním řízení a zjišťování, do jaké míry k jejich rozhodnutí činnost obhájce přispěla) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2014. To ale neznamená, že by soudu v kompenzačním řízení nepříslušelo posouzení, zda konkrétní úkon právní služby byl skutečně osobě poškozené poskytnut (zda byl učiněn), případně v jakém rozsahu se tak stalo. Dále soudy při stanovení výše škody musí ve smyslu § 31 odst. 3 věty druhé OdpŠk vycházet z toho, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle tohoto zákona nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady zastoupení se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu, a nikoliv podle smluvní odměny za zastupování (viz znovu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Podle přesvědčení odvolacího soudu lze uvedené judikaturní závěry vztáhnout i na daný případ, když jde o stejný druh škody jako v případě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které později bylo zastaveno, respektive obžalovaný byl pravomocně zproštěn obžaloby podle § 226 tr. řádu. Pokud tedy žalobce tvrdí a dokládá, že v souvislosti se svým zastoupením advokátem v soudním řízení správním zaplatil náklady právního zastoupení v podstatně vyšší částce, tak částku přesahující soudem přiznanou sumu 26 262 Kč nelze považovat za škodu ve smyslu § 31 OdpŠk. To samé platí i v případě nákladů řízení v souvislosti se zastoupením žalobce ve správním řízení před [Orgán veřejné moci], respektive v rozkladovém řízení u ministra spravedlnosti. Zde je třeba poznamenat, že závěr soudu prvního stupně o tom, že není dána příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou v podobě nákladů právního zastoupení a nezákonným rozhodnutím, není správný a není ani logický za stavu, kdy soud prvního stupně dovodil, že nejde o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí tak, jak předpokládá § 31 odst. 1 OdpŠk. Žalobce byl ve správním řízení zastoupen advokátem, proti vydanému příkazu ze dne [datum] podal odpor, který vedl ke zrušení uvedeného příkazu a projednání přestupku před správním orgánem, proti rozhodnutí [Orgán veřejné moci] o uložení pokuty poté podal v zastoupení advokáta rozklad, tedy v případě všech úkonů ve správním řízení učiněných jde o úkony, které žalobce, resp. v zastoupení jeho advokát provedl proto, aby zvrátil účinky příkazu, jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu za to uložena sankce. Závěr soudu prvního stupně o tom, že není dána příčinná souvislost, mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou v podobě nákladů právního zastoupení vynaložených ve správním řízení, tak není správný.

24. V řízení bylo prokázáno a žalobce to ostatně i zohledňuje, že žalovaný v souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalobci zaplatil náklady právního zastoupení ve správním řízení v částce 7 865 Kč, sestávající z odměny za 5 úkonů právní služby po 1 000 Kč, náhrady za 5 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za DPH 21 % podle advokátního tarifu. K tomu odvolací soud uvádí, že výše nákladů právního zastoupení byla určena v souladu s advokátním tarifem – § 7 bod 3., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a k) advokátního tarifu a § 13 odst. 3 a 4 advokátního tarifu. Pokud žalobce tvrdí a dokládá, že ve správním řízení zaplatil náklady řízení v podstatně vyšší částce 58 412 Kč, tak lze jen zopakovat, že žalobci přísluší náklady řízení pouze ve výši určené předpisem o mimosmluvní odměně, tedy advokátním tarifem. Odvolací soud nepochybuje o tom, že žalobce měl s advokátem uzavřenou dohodu o právní pomoci, na základě které advokát zastupoval žalobce, kdy součástí této dohody jistě bylo i ujednání o výši odměny a náhrady dalších nákladů spojených se zastupováním. Výše odměny a těchto nákladů jistě mohly být upraveny jinak než v advokátním tarifu, nicméně částky v souvislosti s tímto zastoupením vynaložené nad rámec sazeb uvedených v advokátním tarifu nelze považovat za škodu tak, jak předpokládá § 31 OdpŠk. Znamená to, že ne každé náklady řízení vynaložené v souvislosti se zrušením nezákonného rozhodnutí lze považovat za škodu tak, jak žalobce dovozuje. Za tohoto stavu by již další dokazování ohledně účelnosti vynaložených nákladů – faktur apod., bylo nadbytečné.

25. Soud prvního stupně tak správně dovodil, že žalobci přísluší náhrada nákladů řízení pouze ve výši 7 865 Kč, když tuto sumu již žalovaný žalobci poskytl mimosoudně. Jeho právní posouzení věci tak, jak jej učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není, když soud prvního stupně rozhodl na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu /§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř./.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný v tomto řízení rovněž uspěl a má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z paušální náhrady jeho hotových výdajů: 2× 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (příprava účasti na jednání a účast na jednání u odvolacího soudu), celkem 600 Kč.