pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na náhradě majetkové škody vzniklé nesprávným úředním postupem částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení zaplatit žalované částku [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala majetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném Exekutorským úřadem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tvrdila, že se jedná o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle ust. § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), když vymožené plnění, které náleží žalobkyni, jí mělo být též vyplaceno, nicméně se tak nestalo. Žalovaná vznesla k uvedenému nároku námitku promlčení.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že v posuzovaném řízení vedeném u JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice č. j. [spisová značka] ve věci oprávněné [příjmení] zdravotní pojišťovny ČR proti povinné [jméno] [příjmení] byl podán žalobkyní návrh na nařízení exekuce, řízení následně probíhalo a bylo skončeno vyrozuměním exekutorky o skončení exekuce dne [datum], neboť dluh byl včetně nákladů exekuce uhrazen. Průběh exekučního řízení byl mezi účastníky nesporný a je zřejmý ze spisu uvedené soudní exekutorky sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně ho popsal pod body 7. – 10. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud zcela odkazuje.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované svůj nárok předběžně uplatnila dne [datum].

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 32, § 35 odst. 1 OdpŠk. Uzavřel, že z provedeného dokazování vyplynulo, že podání žalobkyně k předběžnému uplatnění nároku u žalované došlo dne [datum] a následně dne [datum] byla žalobkyní podána u podepsaného soudu žaloba. V dané věci za rozhodnou dobu (k posouzení námitky promlčení) lze považovat moment kdy soudní exekutorka referovala ([datum]) skončení exekuce po vymožení dluhu a spis po skončení exekuce, jak plyne z vyjádření exekutora [příjmení], byl dne [datum] přeřazen do archivu. Vyrozumění z [datum] o skončení exekuce bylo adresováno [právnická osoba], a zástupci oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], ve kterém soudní exekutor vyrozuměl tyto osoby, že exekuce je skončena. Pokud byla žádost o náhradu škody žalobkyní u žalované uplatněna dne [datum], pak se tak stalo po uplynutí objektivní 10 leté promlčecí lhůty a nárok žalobkyně na náhradu škody je promlčen. Nadto soud I. stupně uvedl, že žalobkyně měla dbát preventivní povinnosti co do vzniku škody na jejím majetku. Žalobkyně se až po více než 12-ti letech začala zajímat o stav exekuce a to za situace, kdy si byla vědoma toho, že JUDr. [příjmení] ukončuje svou exekutorskou činnost ke dni [datum]. Dovodil, že i v případě, že by námitka promlčení nebyla shledána soudem za důvodnou, nebylo na místě uvažovat o odpovědnosti žalované, neboť žalobkyně sama nebyla dostatečně bdělá a nesledovala vývoj v namítané věci. Uvedl, že platí zásada [anonymizována čtyři slova] (právo přeje bdělým) a není tak případné se hojit v projednávané věci na žalované.

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná a náleží jí tedy náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř.

7. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně.

8. Žalobkyně ve svém odvolání ze dne [datum], doplněné podáním ze dne [datum] napadla rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a uplatnila v něm odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítla, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil. Zejména uvedla, že je chybný jeho závěr o tom, že nárok na náhradu škody je promlčen, neboť uplynula 10 letá promlčecí lhůta a za rozhodný okamžik se považuje datum [datum], kdy exekutorka JUDr. [příjmení] vydala vyrozumění o skončení exekuce. K tomu žalobkyně uvedla, že OdpŠk upravuje zvláštní úpravu promlčení a je zřejmé, že nárok na náhradu škody způsobený nesprávným úředním postupem se promlčuje v jediné, a to subjektivní promlčecí době. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], nebo sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], dle kterých u nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se neuplatní objektivní promlčecí doba – tyto judikatorní závěry odcitovala. Dále uvedla, že je rovněž významné, že vyrozumění ze dne [datum] o skončení exekuce nebylo nikdy žalobkyni v postavení oprávněné ani jejímu zástupci doručeno. Jelikož vyrozumění nebylo žalobkyni doručeno, nemohla tušit, že exekuce byla skončena a že jí má být finanční plnění vyplaceno. Teprve z vyjádření JUDr. [příjmení] ze dne [datum] se dozvěděla, že v exekuci došlo k vymožení celé jistiny včetně příslušenství, přičemž vymožené finanční plnění nelze žalobkyni vyplatit. Od tohoto vyjádření, tedy od jeho doručení dne [datum] počala běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku. Nárok žalobkyně tedy není promlčen, neboť tato jej u žalované uplatnila dne [datum] a dne [datum] podala žalobu k soudu. Dále žalobkyně uvedla, že se měl soud I. stupně rovněž zabývat otázkou, zda vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, k čemuž zmínila rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], z něhož citovala. Nesprávný je rovněž závěr soudu I. stupně, že žalobkyně měla dbát prevenční povinnosti co do vzniku škody na jejím majetku. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], kde bylo vysvětleno, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora orgánu vykonávajícího veřejnou moc, bude v souladu se zákonem. Opačné posouzení by odporovalo principu právního státu, který předpokládá, že orgány vykonávající veřejnou moc dodržují své právem stanovené povinnosti. Z žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora, naopak stát by měl prostřednictvím dohledu [stát. instituce] dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů.

9. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně je důvodné.

12. Odvolací soud nejprve konstatuje, že s ohledem na ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého každý kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, rozhodl i zdejší soud obdobně jako již v jiných shodných případech (např. v rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka]).

13. Předně odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně zjistil zcela správně skutkový stav věci a je možno na něj odkázat, když v tomto směru ostatně mezi účastníky ani nebylo sporu. Odvolací soud se nicméně neztotožňuje s právními závěry, které soud I. stupně učinil.

14. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu vzniká dle OdpŠk za kumulativního naplnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném (vizte [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 64).

15. Dle žalobních tvrzení je vznik škody spojován s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [příjmení], která žalobkyni nevyplatila vymožené náklady oprávněného. Soudní exekutorka měla žalobkyni vyplatit vymoženou jistinu ve výši [částka] a příslušenstvím v podobě nákladů exekuce oprávněného ve výši [částka], celkem tedy částku [částka].

16. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

17. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 32 odst. 1 věty prvá OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

21. Podle § 87 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 31. 12. 2021 - exekučního řádu, náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

22. Tím, že soudní exekutorka JUDr. [příjmení] prováděla exekuci k vymožení pohledávky žalobkyně na základě pověření soudu, prováděla exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen„ exekuční řád“), dle kterého v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva a další činnost podle tohoto zákona. Platí, že při výkonu exekuční činnosti má soudní exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což ostatně vyplývá přímo z § 1 odst. 1 exekučního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk ve spojení s § 4 OdpŠk za tuto činnost odpovídá stát (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. V daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky JUDr. [příjmení] tím, že po vymožení plnění a nákladů oprávněného žalobkyně, nevyplatila v rozporu se zákonem vymoženou jistinu ani náklady oprávněného žalobkyni dle § 46 odst. 4 exekučního řádu. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tak činila výlučně s úmyslem obohatit se na úkor žalobkyně. Nejedná se tedy o tzv. exces exekutora, v případě kterého by odpovídal pouze exekutor sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Dle odvolacího soudu jsou vyjma odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu splněny i další předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Škoda vzniklá žalobkyni je však představována částkou [částka]. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně se totiž podává, že soudní exekutorka rozhodla příkazem k úhradě nákladů exekuce dne [datum] (soud I. stupně v bodě 10. odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně uvedl [datum] – poznámka odvolacího soudu), č. j. [číslo jednací] o nákladech soudního exekutora ve výši [částka] a o nákladech oprávněného ve výši [částka]. Dále soudní exekutorka rozhodla exekučním příkazem ze dne [datum] (opět uvedeno chybné datum [datum] – pozn. odvolacího soudu), č. j. [číslo jednací], k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu – [právnická osoba] a dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rovněž rozhodla k provedení exekuce srážkami ze mzdy u [právnická osoba] Proti těmto příkazům nebyly podány námitky, naopak byly uvedené částky zaplaceny, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudem I. stupně. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutím, které nebylo pro nezákonnost změněno ani zrušeno, naopak nabylo právní moci. Exekuce skončila v daném případě vymožením. Soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu však není v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Byly-li pravomocným rozhodnutím, které nebylo následně pro nezákonnost změněno ani zrušeno, žalobkyni přiznány náklady oprávněného ve výši [částka] a tyto náklady byly, jak vyplývá z výpisů z účtů v exekuci vymoženy, bylo povinností soudní exekutorky celou tuto částku žalobkyni vyplatit. Rovněž tak celou vymoženou jistinu [částka], kdy její zaplacení rovněž vyplynulo z výpisů z účtů provedených k důkazu před soudem I. stupně. Pokud žalobkyni nebyly předmětné částky vyplaceny, vznikla žalobkyni celková škoda ve výši [částka]. Lze tedy učinit závěr, že nevyplacení částky [částka] žalobkyni je nesprávným úředním postupem, za který nese dle výše uvedeného odpovědnost žalovaná a mezi tímto nesprávným úředním postupem a vznikem škody je příčinná souvislost.

25. Odvolací soud se nicméně neztotožňuje s právním hodnocením soudem I. stupně ohledně promlčení nároku na náhradu škody. Námitku promlčení neshledal odvolací soud důvodnou. Naopak přisvědčil odvolacím námitkám žalobkyně, že subjektivní promlčecí doba ještě neuplynula.

26. Subjektivní promlčecí lhůta v délce 3 let dle výše citovaného § 32 odst. 1 OdpŠk započala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně o škodě dozvěděla, tj. kdy prokazatelně získala vědomost o tom, že škoda vznikla. Pro počátek běhu promlčecí doby není podstatné, kdy se poškozený dozvěděl o škodné události, tj. o nezákonném rozhodnutí či nesprávném úředním postupu. Znalost příčiny škody se však vztahuje ke druhé okolnosti rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, kterou je vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá. Pro naplnění uvedené okolnosti je proto podstatná vědomost poškozeného o tom, čí nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí mu škodu způsobilo, tj. zda příčina škody leží ve výkonu státní moci či veřejné moci v rámci přenesené působnosti, nebo zda leží ve výkonu samostatné působnosti. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] subjektivní promlčecí lhůta nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit. Z uvedeného plyne jednoznačný závěr, že k žalobkyni vědomosti o vzniku škody by nepostačovala toliko informace o tom, že exekuce byla skončena, ale nutně i informace o tom, že se vymožené plnění na účtu exekutorského úřadu nenachází a že jí nebude vyplaceno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z vyrozumění o skončení exekuce ze dne [datum] (tedy dokumentu, ke kterému soudu I. stupně vázal počátek běhu promlčecí doby) nelze seznat, že žalobkyni nebude plnění vyplaceno. Nadto lze přisvědčit žalobkyni, že nebylo prokázáno, že by tento dokument byl skutečně doručen právnímu zástupci žalobkyně, když doručenka se ve spise nenachází a jméno právního zástupce žalobkyně tam bylo doplněno dodatečně. Ani z žalovanou doložené rámcové dohody ze dne [datum] nevyplývá žádná informace o vymožení nákladů oprávněného v dané exekuci ani informace o tom, že vymožené plnění nemůže být žalobkyni vyplaceno. Ani tato dohoda žalobkyni vědomost o vzniku škody neprokazuje. Počátek běhu promlčecí lhůty je proto třeba vázat ke dni [datum], kdy soudní exekutor JUDr. [příjmení] informoval žalobkyni o skončení exekuce vymožením a o tom, že jí vymožené plnění nebude vyplaceno. Za stavu, kdy žaloba byla u soudu podána dne [datum] a tímto dnem tak došlo ve smyslu § 112 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák., pozn. odvolacího soudu) za použití § 26 OdpŠk (k tomu srovnej § 3036 zák. č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 – občanský zákoník, ve zkratce o. z., pozn. odvolacího soudu), je zřejmé, že námitka promlčení není důvodná.

27. K námitce žalované ohledně porušení prevenční povinnosti žalobkyně, odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž bylo vysvětleno, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora orgánu vykonávajícího veřejnou moc bude v souladu se zákonem. Opačné posouzení by odporovalo principu právního státu, který předpokládá, že orgány vykonávající veřejnou moc dodržují své právem stanovené povinnosti. Ze žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora. Naopak primárně by stát měl prostřednictvím dohledu [stát. instituce] dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů.

28. Odvolací soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil tak, žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle ust. § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni [datum], kdy uplynula šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku u žalované podle § 15 odst. 2 OdpŠk.

29. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek změnil, rozhodoval dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

30. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], dále z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a sepis žaloby. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5., a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] je nutno přičíst ještě dvě náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý z těchto úkonů a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. z částky [částka] ve výši [částka]. Celkové náklady žalované tak činí částku [částka].

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby, za podání odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. Výše tohoto jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5., a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] přičetl náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

32. Náklady řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím jsou splatné k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s ř.).