neplatnost výpovědi z pracovního poměru

1. Napadeným rozsudkem bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], je neplatné (výrok I/); dále že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v řízení o obnově ve výši 23 940 Kč (výrok II/); dále že odměna a náhrada hotových výdajů JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, za zastupování žalobkyně se určuje částkou 5 566 Kč a je splatná prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, po právní moci rozsudku (výrok III/) a naposledy, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 5 566 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV/).

2. Rozhodoval v pořadí druhým rozsudkem o žalobě podané dne [datum] s tím, že žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] (doručené žalobkyni [datum]; dále také jen i„ OZPP“) dopisem žalovaného s odůvodněním, že [datum] odešla údajně k lékaři a od té doby nedochází do zaměstnání, je neplatné.

3. V odůvodnění rozsudku prvostupňový soud nejdříve rekapituloval dosavadní průběh řízení, kdy ve stručnosti - prvně bylo z hlediska merita věci rozhodováno rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] – [anonymizováno], tak, že žaloba byla zamítnuta, když důvody, pro které žalovaný se žalobkyní rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru, shledal soud I. stupně platnými z důvodu neomluvené absence žalobkyně na pracovišti od února [rok] do rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru. K odvolání žalobkyně byl rozsudek prvostupňového soudu změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné s poukazem na ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce s tím, že jde o neplatný právní úkon, neboť žalovaný k němu přistoupil opožděně. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že spočívá- li důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v dlouhodobém porušování stejných povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (v trvajícím porušování stejné povinnosti zaměstnancem) - jako tomu bylo v posuzovaném případě - je třeba vycházet z toho, že jednoroční lhůta uvedená v ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce neskončí dříve, než po uplynutí jednoho roku ode dne následujícího po posledním takovém porušení povinnosti (neomluvené absenci). Následně se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení s tím, že jsou zde rozhodnutí, pro které původní rozhodnutí ve věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových závěrů nemůže obstát a mohou přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Konkr. pak rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým bylo k odvolání žalovaného potvrzeno rozhodnutí [anonymizováno] inspektorátu pro hlavní město Prahu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], a dále pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (dále také jen„ citovaná rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žaloba žalovaného podaná proti zmíněnému rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce. Prvostupňový soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve znění opravných usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení soudu prvního stupně (včetně opravných usnesení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze ve věci samé změnil tak, že žalobě na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vyhověno s tím, že z citovaných rozhodnutí vyplývá, že správní orgán a následně i soud (který rozhodoval o správní žalobě) dospěly shodně k závěru, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) jako zaměstnavatel v období po [datum] (až do [datum]) nepřiděloval žalobkyni práci podle pracovní smlouvy a že žalobkyně tedy nemohla konat práci pro překážku na straně zaměstnavatele. Přihlížely přitom mj. k tomu, že zaměstnavatel,„ aniž by došlo k jakémukoliv písemnému ukončení pracovního poměru, učinil kroky s tímto aktem související, jako je vydání potvrzení o zaměstnání a odhlášení zaměstnankyně ze zdravotního a sociálního pojištění“. Uvedené, promítnuto do poměrů původního řízení, znamená, že se žalobkyně v daném období nemohla dopustit neomluveného zameškání práce. V tomto smyslu jde tedy o jiné řešení předběžné otázky, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení. Zároveň nelze pochybovat o tom, že citovaná rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mohou přivodit (s dostatečnou mírou pravděpodobnosti) pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci a představují tak důvod pro povolení obnovy řízení.

4. Prvostupňový soud konstatoval, že doplnil řízení o dokazování listinami založenými k podání žalobkyně ze dne [datum], konkr. dopisy žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] (dále jen„ dopisy žalobkyně“) a podacími lístky, jakož i dopisem žalovaného ze dne [datum]. V řízení pak podle odůvodnění svého rozhodnutí provedl důkaz oběma citovanými rozhodnutími, kdy zjistil, že žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci a že tedy důvody proč žalobkyně práci nevykonávala, byly na straně žalovaného a že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného je neplatné. Žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci, přestože o to žádala a aniž by došlo k jakémukoliv písemnému ukončení pracovního poměru, učinil žalovaný kroky s tímto aktem související, jako je vydání potvrzení o zaměstnání a odhlášení zaměstnankyně ze zdravotního a sociálního pojištění. Žalobkyně se nemohla proto dopustit neomluveného zameškání práce a nebyl tak naplněn důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

5. Výrok o nákladech řízení o obnově, kde byla žalobkyně zastoupena advokátkou na základě plné moci a byla zcela úspěšná, opřel o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že přiznal žalobkyni zaplacené soudní poplatky ve výši 7 000 Kč, dále dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu právní služby advokáta za 5 úkonů po 2 500 Kč, 5 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH, celkem 23 940 Kč (výrokem II/).

6. Jelikož pro účely dovolacího řízení byla žalobkyně osvobozena od poplatkové povinnosti a byla jí ustanovena advokátka JUDr. [jméno] [příjmení], stanovil prvostupňový soud její odměnu dle § 12a advokátního tarifu za úkony právní služby, režijní paušály a DPH v částce 5 566 Kč (výrokem III/) s tím, že výrokem [příjmení]) stanovil povinnost úhrady této částky žalovanému na účet prvostupňového soudu.

7. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum]. V prvé řadě rekapituloval ve svém odvolání dosavadní průběh řízení. Rozsudku přes svou značnou obsáhlost vytýká nepřezkoumatelnost, když je patrné, že po doplnění dokazování byl učiněn závěr, že žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci. Odůvodnění rozsudku nesplňuje náležitosti § 157 o. s. ř. Namítá, že prvostupňový soud nereflektoval po povolení obnovy, že je třeba změnit dosavadní rozhodnutí, kdy nepřihlédl k tomu, co vyšlo v dosavadním řízení najevo a nepromítl to od svých úvah. Akcentoval, že předchozí rozhodnutí bylo podrobeno přezkumu Nejvyššího soudu i přezkumu soudu Ústavního, kdy obstálo. Pokud jde o dopisy žalobkyně, shledává je žalovaný vnitřně rozpornými, neboť žalovaný žalobkyni nepřiděloval práci a psychicky jí týral, v důsledku čehož musela vyhledat lékařskou pomoc, s čímž se neslučuje, aby si pořizovala kopie dopisů a tyto odesílala. Za rozporné pak považuje závěr, že dopisy žalobkyně byly žalovanému doručeny v r. [rok], ač mělo jít o dopisy i z r. [rok], [rok] a [rok]. Nebylo pak zohledněno vůbec, že žalovaný svými dopisy před rozvázáním pracovního poměru vyzýval žalobkyni k nástupu do práce. Dále žalovaný vyvracel včasnost informace získané žalobkyní o rozhodnutí [anonymizováno] inspekce práce, když o jeho existenci věděla už od [datum], kde byl proveden důkaz žalobou žalovaného proti tomuto rozhodnutí. Namítá, že na základě citovaných rozhodnutí nemohlo dojít k obnově původního řízení, navíc rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], toliko deklaruje skutkovou i právní správnost rozhodnutí [anonymizováno] úřadu inspekce práce ze dne [datum]. Uvedené rozhodnutí však shledává pro posouzení věci právně bezvýznamným, neboť je založeno na principu shledání správního deliktu žalovaného, ve kterém není řešena otázka platnosti ukončení pracovního poměru. Žalovaný pochybení spočívající v tom, že odhlásil žalobkyni ze zdravotního a sociálního pojištění a vystavil jí potvrzení o zaměstnání, aniž by s ní rozvázal pracovní poměr, odčinil tím, zrušil dne [datum] pracovní poměr platně OZPP. Platí však, že žalobkyně se při nejmenším nedostavila bez omluvy do zaměstnání po přijetí dopisu ze dne [datum]. Neomluvené zmeškání v práci v trvání 5 dnů pak podle konstantní judikatury představuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, pro které lze ukončit pracovní poměr OZPP. Závěrem zdůraznil, že žalobkyně od [datum] pro žalovaného nepracovala a nechtěla pracovat. Vyslovení neplatnosti OZPP za takového stavu shledává nespravedlivým. Navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že žalobu zamítne. Následně při ústním jednání požadoval rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že sporoval pravost a správnost dopisů žalobkyně.

8. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného, když předně uvedla, že shledává rozsudek soudu I. stupně věcně správným a námitky žalovaného nedůvodnými, odůvodnění rozsudku postačujícím. Je zřejmé, že prvostupňový soud vycházel ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] v dané věci, který v citovaných rozhodnutích shledal potenciál pro závěr, že žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci podle pracovní smlouvy a že žalobkyně nemohla konat práci pro překážku na straně zaměstnavatele. Uvedená skutečnost je podpořena i dopisy žalobkyně, kde se žalobkyně opakovaně domáhala bezúspěšně přidělení práce. Pokud jde o dopisy žalovaného, tyto naopak žádné výzvy k nástupu do zaměstnání neobsahují. Vzhledem k tomu, že dopis ze dne [datum], v němž žalovaný navrhl schůzku na [datum], byl dán na poštu až [datum], nemohla se žalobkyně schůzky zúčastnit. Další dopis ze dne [datum] s termínem schůzky [datum] byl žalobkyni doručen až [datum]. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobkyni k nástupu do práce nikdy nevyzval. Nelze tak dospět k závěru, že se žalobkyně neomluveně nedostavovala do práce, už vůbec ne po výzvách žalovaného, které jednak absentovaly a v OZPP nejsou ani zmíněny. Proto žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po zopakování, resp. doplnění listinných důkazů postupem dle § 213 odst. 3, 4 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Namítal, že výrok rozsudku zásadně nereflektuje skutečnost, že v obnoveném řízení je třeba nahradit dřívější pravomocná rozhodnutí.

11. Podle § 235h odst. 1 o. s. ř. byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.

12. Odvolateli lze přisvědčit v tom, že změnil-li prvostupňový soud své rozhodnutí a žalobě vyhověl, opomněl ve svém rozhodování nahradit původní pravomocný zamítavý rozsudek novým, kdy tato skutečnost nenalezla svůj odraz ve výrokové části rozhodnutí, přičemž obě rozhodnutí nemohou vedle sebe obstát. Uvedený nedostatek je sice vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř., srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]), nicméně jde o vadu, kterou lze v odvolacím řízení napravit, jak bylo učiněno způsobem vyplývajícím z výrokové části ad I/ rozsudku odvolacím soudem.

13. Odvolací soud shodně s odvolatelem konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku je ne zcela přehledné, částečně chaotické, kdy soud I. stupně v něm zjevně překopírovává pasáže z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu v této věci, a to navíc často i nadbytečně, bez zjevné souvislosti, nicméně i přes tyto nedostatky je srozumitelné natolik, že z něj lze zjistit, k jakým závěrům prvostupňový soud dospěl.

14. Žalovaný v odvolání dále uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

15. S odvolatelem lze rovněž souhlasit v tom, že ačkoliv prvostupňový soud vyšel z toho, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby, patřičně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedené nereflektoval, resp. pominul zmínit dřívější provedené důkazy, kdy rozsudek prvostupňového soudu jeví známky nepřezkoumatelnosti pro neúplnost skutkových zjištění.

16. Odvolací soud proto zopakoval nosnou část listinných důkazů (§ 213 odst. 3, 4 o. s. ř.), které v řízení prvostupňový soud sice provedl, avšak nečinil z nich v odůvodnění svého rozhodnutí žádná skutková zjištění.

17. Z provedených důkazů vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný, podnikající jako fyzická osoba s žalobkyní (pod někdejším příjmením [příjmení]) uzavřel pracovní smlouvu dne [datum], kdy žalobkyni zaměstnal od [datum] na pozici prodavačky s výkonem práce na adrese [adresa žalovaného a svědkyně], s pracovní dobou v rozsahu nejvýše 40 hodin týdně (pracovní smlouva ze dne [datum]).

18. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno písemné rozvázání pracovního poměru datované a odeslané žalovaným [datum] formou okamžitého zrušení odůvodněné tím, že:„ vzhledem k tomu, že dne [datum] jste odešla údajně k lékaři a od té doby nedocházíte do zaměstnání, rušíme s vámi okamžitě pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP“ (OZPP, dodejka na [číslo listu]).

19. Dále odvolací soud z usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo] zjistil, že žalobkyně prodělala dne [datum] na provozovně úraz, o němž byl mezi účastníky veden spor (v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]), v pracovní neschopnosti žalobkyně byla - s drobnými přestávkami - až do [datum], následně čerpala 6,5 dne dovolené, po nástupu do práce [datum] došlo mezi žalobkyní a žalovaným k rozepři, po které žalobkyně opustila pracoviště (žalobkyní byl veden neúspěšný spor o ochranu osobnosti vedený Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] - pozn. odvolacího soudu). Žalovaný vystavil žalobkyni již ke dni [datum] potvrzení o zaměstnání – zápočtový list, který však žalobkyni nepředal. Zde uvedl, že pracovní poměr trval od [datum] do [datum], kdy důvodem rozvázání pracovního poměru měla být výpověď zaměstnavatele pro odbornou nezpůsobilost (zápočtový list ze dne [datum] na [číslo listu]). Taková výpověď žalobkyni žalovaným nikdy doručena nebyla, žalovaný odhlásil žalobkyni ze zdravotního a sociálního pojištění. V této souvislosti byl na základě kontroly provedené ve dnech [datum] a [datum] učiněn v rozhodnutí [anonymizováno] inspektorátem práce pro hl. m. Prahu ze dne [datum] závěr, že se žalovaný dopustil správního deliktu na úseku náhrad dle § 27 odst. 1 zákona o inspekci práce, a to tím, že v období od [datum] do [datum] bez toho, aniž by došlo k jakémukoliv písemnému ukončení pracovního poměru, učinil kroky s tímto aktem související, jako je vydání potvrzení o zaměstnání a odhlášení zaměstnankyně ze zdravotního a sociálního pojištění, nepřiděloval zaměstnankyni práci dle pracovní smlouvy. Za uvedený správní delikt byla žalovanému vyměřena pokuta 25 000 Kč. Odvolání žalovaného proti uvedenému rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím [anonymizováno] úřadu inspekce práce [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který napadené rozhodnutí potvrdil. Z podnětu žaloby žalovaného proti rozhodnutí odvolacího orgánu inspekce práce byla tato žaloba zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

20. Dále vzal odvolací soud za prokázané, že dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému doporučeně téhož dne, žalobkyně sděluje, že nastoupila [datum] po ukončení pracovní neschopnosti do práce, přičemž jí nebyla přidělena žádná práce. Žádná práce jí nebyla přidělena ani [datum] s tím, že jí vedoucí po poradě s právníkem oznámil, že má čerpat dovolenou a přijít [datum]. Jelikož má v pondělí [datum] plánované vyšetření v [obec], nastoupí až v úterý [datum] a donese potvrzení. Požádala o přidělení vhodného zaměstnání bez přetěžování krční páteře. Dodala, že dovolenou nastoupila, protože jí nebyla přidělena žádná práce (dopis ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému doporučeně dne [datum], žalobkyně žalovanému sděluje, že jí ve dnech [anonymizována dvě slova] a [datum] nebyla přidělena žádná práce, přesto, že trvá na zaměstnání, s tím, že [datum] byla z práce vyhozena…čeká, až ji zaměstnavatel vyzve k nástupu do zaměstnání, jelikož nemá ukončený pracovní poměr a zápočtový list (dopis ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému doporučeně téhož dne, žalobkyně žalovanému sděluje, že po ukončení pracovní neschopnosti nastoupila do zaměstnání [datum], [datum] a [datum] s tím, že jí nebyla přidělena žádná práce a žalobkyně trvá na zaměstnání, dále žalobkyně popsala průběh jednání mezi žalovaným v přítomnosti jeho manželky [datum], který hodnotí jako nátlak v souvislosti se sporem o pracovní úraz, kdy po psychickém teroru opustila pracoviště (dopis ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

21. Dále odvolací soud zjistil, že žalovaný dopisem ze dne [datum] podaným na poštu k doručení dne [datum] pozval žalobkyni k jednání ohledně pracovního poměru na den [datum] v 11,00 hod., s tím, že zásilka byla uložena žalobkyni na poště pro nezastižení [datum] do [datum] (dopis žalovaného ze dne [datum], podací lístek, dodejka). Následně žalovaný dopisem ze dne [datum], podaným na poštu k doručení dne [datum] pozval opět žalobkyni k jednání ohledně pracovního poměru, když na předchozí návrh nepřišla reakce, a to na den [datum] v 10,00 hod. s tím, že zásilka byla uložena žalobkyni na poště pro nezastižení [datum] do [datum] (dopis žalovaného ze dne [datum], podací lístek, dodejka).

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud činí jednoznačný skutkový závěr, že žalobkyni po ukončení pracovní neschopnosti ([datum]) bylo žalovaným nařízeno čerpat dovolenou, kdy po nástupu do zaměstnání ve dnech [datum], [datum] a [datum] žalobkyni práce žalovaným přidělována nebyla. Žalobkyně jednoznačně trvala na svém zaměstnávání, do kterého se po roztržce se žalovaným již po [datum] nedostavila, nicméně přinejmenším dopisem ze dne [datum] a [datum] vyjádřila vůli a ochotu nastoupit do zaměstnání. Žalovaný ke dni [datum] vystavil žalobkyni potvrzení o zaměstnání, v němž uvedl, že pracovní poměr zanikl výpovědí z pracovního poměru pro nezpůsobilost žalobkyně, aniž by takovou výpověď i zápočtový list žalobkyni kdy doručil, dále žalobkyni odhlásil ze zdravotního a sociálního pojištění. Práci žalovaný žalobkyni po skončení pracovní neschopnosti nepřiděloval. Teprve v návaznosti na provedenou kontrolu inspektorátu práce v dubnu 2012 žalovaný žalobkyni vyzýval dopisy ze dne [datum] a [datum] k jednání o pracovním poměru, výzvu k nástupu do práce žalovaný neučinil. Dne [datum] přistoupil k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením s tím, že žalobkyně po té, co [datum] odešla údajně k lékaři, nedochází do zaměstnání.

23. Odvolací soud vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů, kdy neshledal potřebu dokazování již více doplňovat, když veškeré důkazy, ať už každý sám či ve své vzájemné souvislosti, vytvářejí jednoznačný závěr o shora uvedeném zjištěném skutkovém stavu věci. Je zřejmé, že žalovaný již žalobkyni po ukončení pracovní neschopnosti zaměstnávat nechtěl, žalobkyně proti žalovanému vedla spor stran pracovního úrazu i spor na ochranu osobnosti. Žalovaný vystavil žalobkyni [datum] zápočtový list, avšak pracovní poměr se žalobkyní zákonem předvídaným způsobem neukončil, zápočtový list jí nepředal. Z provedeného dokazování vyplynulo, že to byla žalobkyně, kdo trval na svém zaměstnávání, byť toto podmiňovala zdravotním omezením. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný vyzýval žalobkyni k nástupu do práce či např. vyzval žalobkyni k mimořádné lékařské prohlídce stran její zdravotní způsobilosti k výkonu pracovní činnosti. Nemůže obstát ani argument žalovaného, že nevěděl, zda se žalobkyně nenachází v ochranné době (§ 53 odst. 1 zákoníku práce), žalovaný uvedenou skutečnost nemá povinnost zjišťovat (§ 206 odst. 2 zákoníku práce). Pro úplnost odvolací soud uvádí, že je mu z obsahu spisu známo, že kromě výslechu účastníků řízení v dané věci byla vyslechnuta k incidentu mezi účastníky dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení]. Její výslech, z něhož odvolací soud pochopitelně nemůže vycházet, neboť jím nebyl realizován, shledává odvolací soud nepotřebným, neboť z hlediska relevantních skutečností pro posouzení dané věci je bez významu. Dokazování bylo třeba soustředit k podstatným zjištěním stran toho, který z účastníků pracovního poměru způsobil, že druhý účastník nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru, respektive u kterého z nich nastala překážka bránící výkonu práce. K uvedeným skutkovým zjištěním odvolací soud beze zbytku dospěl.

24. Namítal –li žalovaný v řízení před odvolacím soudem, že dopisy žalobkyně nejsou pravé, resp. pravdivé (správné), pak je třeba uvést, že tuto námitku jakožto nepřípustné novum ve smyslu § 205a o. s. ř. vznesl přes poučení soudem I. stupně dle § 119a odst. 1 o. s. ř. (srov. protokol o jednání ze dne [datum] na [číslo listu]). Odvolací soud poukazuje též na nesmyslnost a zjevnou účelovost této námitky v kontextu sporování pravosti soukromé listiny, kterou v řízení předkládá žalobykně ke svému tvrzení o tom, že trvala na přidělování práce zaměstnavatelem, jež by dle žalovaného měla v řízení prokazovat, že projevila vůli v listině vyjádřenou. Teprve pokud by žalobkyně důkazní břemeno neunesla, pak důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nesl ten, kdo pravdivost listiny popírá.

25. Na zjištěný skutkový stav je třeba aplikovat zákoník práce č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen zákoník práce, ve zkratce zák. práce – poznámka odvolacího soudu) a v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 4 zák. práce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ obč. zák.“), neboť se žalobkyně domáhá určení neplatnosti OZPP, které jí bylo doručeno [datum].

26. Podle § 34b odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 86 a 87).

27. Je tedy zřejmé, že zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby /srov. též § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, pokud nebyla sjednána pracovní doba kratší, tuto pracovní dobu rozvrhovat do směn a s tímto rozvrhem zaměstnance předem seznámit (srov. § 84 zák. práce). Jestliže zaměstnavatel povinnost přidělovat práci v rozsahu týdenní (příp. kratší) pracovní doby neplní, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, při níž náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu /srov. § 348 odst. 1 písm. a), § 97 odst. 3 zák. práce

28. V poměrech projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně ([datum]) a čerpání nařízené dovolené v rozsahu 6,5 dne, nepřiděloval žalobkyni práci v sjednaném rozsahu 40 hodin týdně, kdy žalobkyně prokazatelným způsobem projevila ochotu (připravenost) plnit své pracovní povinnosti vyplývající pro ni z pracovního poměru (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Právní rozhledy [číslo] roč. [rok], popř. závěry zaujaté v rozsudku Nejvyššího soudu SR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], pod [číslo] v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném v časopise Soudní judikatura, roč. [rok], v sešitě [číslo] pod [číslo]), když minimálně dopis žalobkyně ze dne [datum], a [datum] byl žalovanému zaslán doporučeně na adresu místa jeho podnikání. K doručení písemností zaměstnavateli tak došlo zákonem předvídaným způsobem (srov. § 337 odst. 3 zák. práce). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo judikováno, že„ Pro doručování písemností zaměstnance určených jeho zaměstnavateli neplatí ustanovení § 266a zák. práce. Písemnost zaměstnance je doručena, jakmile se dostane do sféry zaměstnavatelovy dispozice. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice zaměstnavatele tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se zaměstnavatel opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat.“

29. Dále bylo v projednávané věci zjištěno, že žalovaný, aniž by vyzval žalovanou k nástupu do práce, když toliko hodlal, jak vyplývá z jeho dopisů ze dne [datum] a [datum], s žalobkyní jednat o pracovním poměru, přikročil k OZPP u důvodu dle § 55 odst. 1 písm. b/ zák. práce proto, že dne [datum] odešla žalobkyně údajně k lékaři a od té doby nedochází do zaměstnání.

30. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

31. Z ustanovení § 60 zák. práce vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné.

32. Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je závažným úkonem, které má zcela zásadní důsledky pro zaměstnance, a je proto třeba, aby zaměstnanci při tomto způsobu rozvázání pracovního poměru bylo bez jakýchkoliv pochyb od počátku zřejmé, v čem zaměstnavatel porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spatřuje (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

33. Odvolací soud předně konstatuje, že okamžité zrušení pracovního poměru splňuje po formální stránce všechny zákonné náležitosti uvedené v § 60 zák. práce. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je v listině - OZ vymezen po stránce skutkové zcela dostačujícím způsobem. Podle textu listiny se podává, co žalovaný žalobkyni vytýkal – 4,5 roku trvající neomluvenou absenci.

34. Odvolací soud po zkoumání naplnění podstaty OZPP shodně se soudem I. stupně uzavírá, že jednáním vymezeným v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] žalobkyně neporušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, neboť jestliže práci sjednanou v pracovní smlouvě nevykonávala, bylo tomu tak proto, že jí nebyla žalovaným přidělována, přičemž byla na překážkách na straně zaměstnavatele.

35. S prvostupňovým soudem lze rovněž souhlasit v tom, že důvod pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne [datum] podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce nebyl tedy naplněn a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je právním úkonem, který odporuje zákonu a – s ohledem na ochrannou funkci pracovního práva, je absolutně neplatný (srov. § 39 obč. zák., § 1a písm. a) zák. práce). Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné a odvolací soud shrnuje, že v přezkoumávané věci tak není založen ani jeden z uplatněných odvolacích důvodů.

36. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. s tím, že učinil součástí svého rozhodnutí také změnu předcházejících rozhodnutí dle § 235h odst. 1 o. s. ř., a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení. Učinil toliko doplnění lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ohledně nákladů řízení přiznaných žalobkyni zastoupené na základě plné moci advokátkou v řízení o obnově, když jinak je výrok II/ rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud vede v patrnosti, že žalovaný již plnil v předchozím řízení náklady žalobkyně za ustanovené advokáty (JUDr. [anonymizováno] a JUDr. [příjmení]) dle neúspěchu ve věci, proto o těchto již znovu nerozhodoval. [příjmení] rovněž zřejmou nesprávnost výroků III/ a IV/ ohledně nesprávné formulace obou výroků, když šlo o náklady žalobkyně (nikoliv státu) vzniklé ustanovením advokáta pro řízení, které je však třeba zaplatit státu dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

37. Ustanovené advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] náleží za zastupování v odvolacím řízení odměna a náhrada hotových výdajů. Odvolací soud proto podle § 140 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl rovněž o výši odměny a náhrady hotových výdajů uvedené advokátky (výrok IV/ tohoto rozsudku) . JUDr. [příjmení] náleží za zastupování žalobkyně v odvolacím řízení odměna za 2 úkony právní služby po 2 000 Kč, vypočtená podle § 7 bodu 5., ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu za použití § 12a odst. 1 téhož předpisu a dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 966 Kč, celkem 5 566 Kč. Odměna advokátky JUDr. [příjmení] je splatná po právní moci tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze.

38. Výrok o nákladech žalobkyně v odvolacím řízení, které jí vznikly ustanovením advokátky JUDr. [příjmení] je odůvodněn § 149 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesní neúspěch byl shledán na straně žalovaného. Náklady jsou tvořeny odměnou a náhradou hotových výdajů, které budou proplaceny Městským soudem [anonymizováno] Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 za užití § 211 o. s. ř.