pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (ad I. rozsudku ve znění opravného usnesení ze dne [datum]), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (ad II. rozsudku) a dále ho zavázal k povinnosti zaplatit státu zálohované svědečné ve výši, která bude stanovena samostatným rozhodnutím (ad III. rozsudku). Doplňujícím usnesením ze dne [datum] určil výši těchto nákladů částkou [částka] s tím, že jde o svědečné a určil jeho splatnost.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, které měl žalovanému poskytnout na základě neplatné smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a listinných důkazů, vzal za zjištěné, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování realitních služeb a dne [datum] smlouva o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově, v níž žalobce vystupoval jako zájemce a žalovaný jako zprostředkovatel. Předmětem smlouvy bylo uzavření kupní smlouvy zájemcem jako kupujícím ohledně pozemků a stavby v [katastrální uzemí] [anonymizováno] za celkovou kupní cenu [částka], z čehož kupní cena činila [částka] a částka [částka] představovala provizi zprostředkovatele – žalovaného. Žalobce se zavázal jako zájemce složit kupní cenu a částku odpovídající provizi v celkové výši [částka] do advokátní úschovy s tím, že následně bude částka [částka] odpovídající kupní ceně zaslána na účet advokátní úschovy a částka [částka] odpovídající provizi bude zaslána zprostředkovateli po zápisu žalobce jako výlučného vlastníka předmětu koupě. Kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími dne [datum]. Dne [datum] žalovaný vystavil daňový doklad [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum]. Výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení] vzal prvostupňový soud za prokázané, že tato svědkyně poskytovala žalovanému právní servis, nebyla však pověřena žádnou ze stran, aby ji svědkyně při jednání zastupovala. Osobně se zúčastnila jednání před podpisem smluv, při němž se probíralo znění jednotlivých smluv, jednatelka žalobce si porovnávala vytištěné znění smlouvy se svými podklady. Do advokátní úschovy pak byla složena celková částka [částka], z čehož svědkyně vyplatila nákupní cenu [částka] a zbývající částku vyplatila dne [datum] žalovanému jako provizi.

3. Soud I. stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval hodnocením důkazů, z nichž vycházel při zjištění skutkového stavu, tyto hodnotil jako věrohodné. Nehodnotil důkaz„ na č. l. 24 až 25“, neboť z něj nebylo možno žádné relevantní skutečnosti dovodit. Pokud pak jde o komunikaci na č. l. 50 až 52 spisu, tak tato probíhala v roce 2018, smlouva byla uzavřena však již v roce 2017. Žalobce touto komunikací neprokázal, že by ho žalovaný uvedl žalobce v omyl ohledně placení zprostředkovatelské provize prodávajícími namísto žalobce. Další důkazy prvostupňový soud neprováděl s ohledem na to, že provedené důkazy umožňují učinit správná skutková zjištění.

4. Skutkový stav posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z., kdy odkázal na jeho § [číslo] odst. 1 a § [číslo] odst. 1. Žalobu neshledal důvodnou. Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zprostředkování podle § 2445 odst. 1 o. z., která je smlouvou úplatnou, uzavřením kupní smlouvy byl žalobcem jako kupujícím předmět smlouvy o zprostředkování naplněn, žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení zprostředkovatelské provize ve sjednané výši [částka]. Tato částka byla žalovanému zaplacena z advokátní úschovy poté, když byly splněny i další podmínky pro její výplatu. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalobce ohledně neplatnosti zprostředkovatelské smlouvy z důvodu neznalosti jazyka a toho, že by žalobce byl uveden žalovaným v omyl. K tomu uvedl, že to byl žalobce, který uzavřel s žalovaným jako zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování, a je tak zcela nelogické, aby zprostředkovatelskou provizi platila strana prodávající z kupní smlouvy, která ani žádnou zprostředkovatelskou smlouvu se žalovaným uzavřenou neměla. Za nelogické považoval soud I. stupně i to, že se žalobce domáhal neplatnosti pouze jedné ze smluv, ačkoliv ve shodný okamžik byly uzavřeny celkem tři smlouvy a všechny byly uzavřeny v jazyce českém za shodných okolností, další dvě smlouvy ovšem žalobce z důvodu neznalosti českého jazyka nenapadá. Soud I. stupně proto nedovodil neplatnost smlouvy o zprostředkování z důvodu neznalosti jazyka jednatelkou žalobce, když navíc z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobce je právnickou osobou, která vznikla a byla zapsána podle českého práva, ve sbírce listin obchodního rejstříku je mimo jiné založen i notářský zápis ze dne [datum], tedy pouze o čtyři měsíce později, než byla uzavřena smlouva o zprostředkování, tento zápis je sepsán rovněž v českém jazyce a je z něj tak zřejmé, že žalobce, respektive jeho jednatelka, znalosti českého jazyka má a argumentaci o jazykové neznalosti tak využívá účelově. Prvostupňový soud nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně omylu podle § 583 o. z., když žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečnosti ohledně placení provize prodávajícími žalobci sděloval. Z předložené komunikace je jednoznačné, že tato probíhala až v roce následujícím po uzavření smlouvy o zprostředkování a kupní smlouvy, dále bylo smlouvou o zprostředkování a především výslechem JUDr. [příjmení] prokázáno, že jednatelka žalobce si smlouvu zkontrolovala, před podpisem smluv bylo znění smluv na osobním jednání jednatelkou, svědkyní a dalšími osobami konzultováno. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

5. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který ve sporu uspěl s tím, že jde o náklady právního zastoupení, které podrobně vyčíslil pod bodem 12. odůvodnění svého rozsudku podle advokátního tarifu (vyhláška [číslo] Sb). Výrok o nákladech řízení státu soud I. stupně odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Odvolací soud bude dále používat pro všechna tři rozhodnutí soudu I. stupně souhrnné označení rozsudek soudu I. stupně.

7. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný.

8. Žalobce blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum]. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání v podstatě zopakoval argumentaci uplatněnou v řízení před soudem I. stupně. Nejprve stručně shrnul skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl a poté vyjádřil své námitky proti nim. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně o tom, že je nelogické, aby se žalobce domáhal neplatnosti pouze jedné ze smluv, ačkoliv ve shodný okamžik byly uzavřeny smlouvy celkem tři, všechny v českém jazyce. Žalobce nemá důvod domáhat se zrušení jiné smlouvy než smlouvy zprostředkovatelské, protože ostatní smlouvy byly uzavřeny v souladu s jeho skutečným úmyslem a očekáváními. Žalobce byl žalovaným uveden v omyl, čemuž nasvědčuje i prvotní formulace smlouvy realitní, která ve svém článku 4.1 uvádí, že provize zprostředkovatele je zahrnuta v celkové ceně nemovitosti a je splatná podle smlouvy o poskytování realitních služeb uzavřené mezi zprostředkovatelem a vlastníkem nemovitosti. Záměrem žalobce bylo pořízení čerpacích stanice včetně technologií na území České republiky, tento záměr je zcela v souladu se zbylými uzavřenými smlouvami, jediný nesouhlas spočíval v tom, že podle ústní dohody a podle písemné smlouvy o poskytování realitních služeb měla odměnu zprostředkovatele hradit strana prodávající, což se ovšem nestalo. Soud I. stupně tak neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl všechny důkazy potřebné k prokázání doznaných skutečností podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Dále pochybil při své úvaze, když uzavřel, že to byl žalobce, který s žalovaným uzavřel jako se zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování a je tak zcela nelogické, aby odměnu zprostředkovatele platil prodávající z kupní smlouvy, který podle úvahy soudu žádnou zprostředkovatelskou smlouvu uzavřenou neměl. Tento závěr nemá oporu v provedených důkazech a žalobce ho odmítá, neboť se jedná toliko o volní úvahu soudu. Žalobce poptával po žalovaném vhodnou investici, kterou by realizoval na území České republiky a byl to právě žalovaný, který nabídl zprostředkování prodeje čerpací stanice v [katastrální uzemí] [anonymizováno]. Je tak logické, že žalovaný měl tuto nabídku na svém portfoliu a lze předpokládat, že stejnou zprostředkovatelskou smlouvu měla se žalovaným uzavřena i strana prodávající z kupní smlouvy. Uvedená praxe, kdy zprostředkovatelskou smlouvu mají uzavřeny obě strany kupní smlouvy, je v České republice běžná, smluvní strany o tom vzájemně ani nemusí vědět. Žalobce znovu akcentoval, že jednatelka žalobce, která smlouvu uzavřela, nezná český jazyk, a úvahy prvostupňového soudu o tom, že námitky neznalosti českého jazyka využívá zcela účelově, jsou nesprávné, nemají oporu v provedeném dokazování. Nadto je třeba uvést, že z notářského zápisu a ze zakladatelských smluv jasně plyne, že ačkoliv zakladatelem společnosti a pozdějším jednatelem byla paní [příjmení] [příjmení], tato český jazyk neovládá, ve skutečnosti byla u jednání u notáře zastoupena paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která v notářském zápisu čestně prohlásila, že její znalost českého jazyka dosahuje takové úrovně, že jí umožňuje vést jednání v českém jazyce a posoudit obsah notářského zápisu v plném rozsahu. Závěr soudu I. stupně o tom, že jednatelka žalobce znalosti českého jazyka má a případnou neznalost využívá účelově, tak opět nemá oporu v provedeném dokazování; jedná se pouze o volní úvahu soudu. Žalobce měl možnost kupní smlouvu konzultovat se svým finančním poradcem, který plynule ovládá český i ruský jazyk, avšak k tomu došlo ještě předtím, než si účastníci domluvili schůzku, na které měly být obě smlouvy podepsány. Odvolatel znovu zdůraznil, že byl žalovaným v průběhu ústního jednání opakovaně ujištěn o tom, že částka [částka] je částkou za vybavení nacházející se v čerpací stanici, jednatelka tak nepojala ani po dodatečném vysvětlení podezření o tom, že je uváděna v omyl. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR - rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] - týkající se výkladu projevu vůle, kdy o vadný (nesrozumitelný) projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu jde i tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž je projev vůle učiněn, je nesrozumitelný osobě, které byl adresován právní úkon. Soud I. stupně tak neměl přisvědčit výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] o tom, že si jednatelka žalobkyně smlouvy kontrolovala, neboť svědkyně [příjmení] [příjmení] byla advokátkou žalovaného a lze tak soudit, že její výpověď je proto účelová. Žalobce neměl žádné informace o tom, že by strana prodávající neměla s žalovaným uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu; v tomto směru žalobce neměl žádné pochybnosti. V závěru odvolání namítl, že v řízení před soudem I. stupně opakovaně navrhl výslech účastnice – jednatelky [příjmení] [příjmení], soud I. stupně však tento důkazní návrh odmítl provést. Závěrem žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc soudu I. stupně vrátil k dalšímu řízení.

9. Odvolání žalovaného směřovalo toliko do výroku ad II. o nákladech řízení. Soud I. stupně podle žalovaného pochybil při výpočtu výše nákladů řízení, když ve věci byla uskutečněna celkem tři ústní jednání a nikoliv dvě, jak je uvedeno v rozsudku, a to dne [datum], [datum] a [datum]. Dále prvostupňový soud nesprávně žalovanému nepřiznal náklady řízení za vyjádření žalovaného z [datum] s odůvodněním, že toto vyjádření nebylo vyžadováno. Jednalo se ovšem o repliku k předchozímu písemnému vyjádření žalobce, které žalovaný od soudu obdržel, nešlo tedy o jakýkoliv svévolný úkon ale o reakci na předchozí podání žalobce v rozsahu jeden a půl strany. Tyto náklady měly být do celkové výše nákladů řízení zahrnuty rovněž a žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že výši nákladů řízení určí částkou [částka].

10. Žalovaný se k podanému odvolání žalobce písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání vyvracel důvody odvolání a žádal potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé jako věcně správného.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným. Důvodné naopak je odvolání žalovaného do nákladového výroku.

12. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalobce ostatně v případě obou těchto odvolacích důvodů ani nevymezuje, v čem by měly spočívat.

13. V řízení před soudem I. stupně žalobce navrhl doplnit dokazování výslechem jednatelky žalobce [příjmení] [příjmení], trvale bytem Izraelský stát. Soud I. stupně tento důkaz neprovedl, a to, proč tak neučinil, vysvětlil pouze v obecné rovině pod bodem 8. odůvodnění svého rozhodnutí tak, že další důkazy neprováděl, neboť z provedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě by ve věci mohl spolehlivě rozhodnout. Odvolací soud sdílí názor žalovaného o tom, že výslech jednatelky žalobce, která spornou smlouvu za žalobce podepisovala, by žádné podstatné skutkové zjištění, které by bylo relevantní i pro právní posouzení, nepřinesl. K tomu je třeba uvést, že novela občanského soudního řádu provedena s účinností od [datum] zákonem č. 30/2020 Sb. již považuje výslech účastníka řízení za důkaz toliko podpůrný, který lze provést jen s jeho souhlasem za předpokladu, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Výslech účastníka řízení je třeba vždy hodnotit ve smyslu § 132 o. s. ř. se zřetelem k tomu, jaký má účastník řízení k předmětu řízení vztah; v tomto případě lze jen předpokládat, že výpověď jednatelky žalobce by nepochybně byla motivována jejím zájmem na úspěchu žalobce ve sporu. Nadto je třeba uvést, že účastník řízení je sice povinen vypovídat pravdivě (§ 131 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), avšak nepravdivá výpověď není sankciovaná případným trestním postihem jako v případě svědka podle § 126 o. s. ř. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavírá, že skutečnosti, které by vyplynuly z účastnické výpovědi žalobce prostřednictvím jeho jednatelky, v řízení byly prokázány jinými důkazními prostředky, zejména pak listinnými důkazy a výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení].

14. Soud I. stupně správně dovodil, že na základě smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově ze dne [datum] si účastníci a dále ještě advokátka JUDr. [jméno] [příjmení] dohodli, že žalovaný jako zprostředkovatel obstará žalobci jako zájemci příležitost uzavřít kupní smlouvu o koupi specifikovaných nemovitostí za celkovou kupní cenu včetně provize za činnost zprostředkovatele (žalovaného) [částka] s tím, že kupní cena vlastní činí [částka] a zbývající částka [částka] představuje provizi zprostředkovatele včetně DPH. Na to navazuje kupní smlouva z téhož dne uzavřená mezi prodávajícími [jméno] a [jméno] [příjmení] a žalobcem jako kupujícím, kdy předmětné nemovitosti žalobce od prodávajících kupuje za kupní cenu [částka], která má být uložena do advokátní úschovy způsobem tam popsaným (článek III. kupní smlouvy). Téhož dne byla uzavřena rovněž svěřenecká smlouva o správě a úschově peněžních prostředků, která upravovala způsob složení a následné výplaty částky [částka] jako kupní ceny. Podle smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově provize nárok zprostředkovateli vzniká nárok na provizi ve výši [částka] včetně DPH dnem povolení vkladu vlastnického práva pro žalobce jako zájemce do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem ([anonymizováno] bod [anonymizováno] zprostředkovatelské smlouvy). Uvedené podmínky byly splněny, žalobce kupní cenu [částka] včetně zprostředkovatelské provize [částka] zcela uhradil a je s podivem, že po více jak dvou letech ujednání účastníků o způsobu úhrady kupní ceny včetně zprostředkovatelské odměny takto zpochybňuje. Tvrzení o tom, že jednal v omylu ve smyslu § 583 o. z., který měl snad být vyvolán žalovaným jako druhou stranou smlouvy, v řízení nebylo prokázáno. Postup při uzavření smluv podrobně popsala svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která se jednání účastníků účastnila a připravovala právní servis spojený s vyhotovením všech smluv s následnou advokátní úschovou. Z její výpovědi jasně vyplývá, jakým způsobem jednání probíhala s tím, že jednatelka komunikovala se žalovaným rusky, probírala s ním znění jednotlivých smluv a porovnávala si vytištěné znění smlouvy se svými podklady. Z průběhu jednání nevyplynul žádný spor o tom, co bylo obsahem uzavřených smluv, jednatelka [příjmení] [příjmení], která všechny smlouvy za žalobce podepisovala, nemohla mít o jejich obsahu žádné pochybnosti. Neobstojí argumentace žalobce o tom, že jednatelka nerozuměla českému jazyku, když vládne toliko jazykem ruským a hebrejským a obsah smluv jí byl ze strany žalovaného tlumočen nesprávně, respektive neúplně. Nemohla být ani uvedena v omyl ohledně způsobu zaplacení kupní smlouvy včetně zprostředkovatelské provize. K tomu soud I. stupně správně poznamenal, že k zaplacení prostředkovatelské provize [částka] byl zavázán žalobce smlouvou o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově ze dne [datum], a je proto mylná žalobcova argumentace o tom, že by tato povinnost měla stíhat prodávající, kteří s žalovaným ve smluvním vztahu nebyli. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně konstatuje, že znění smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově je v bodě I. a v na něj navazujícím bodě II. naprosto jednoznačné, srozumitelné a určité, projev vůle v něm obsažený nezpůsobuje žádné pochybnosti. V rozporu s ním není ani ujednání obsažené v článku [anonymizováno] bod [anonymizováno] smlouvy o poskytování realitních služeb ze dne [datum], neboť pojem„ celková cena nemovitosti“ nepředstavuje toliko kupní cenu, ale též provizi zprostředkovatele tak, jak bylo později ve smlouvě o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově ujednáno. Neobstojí ani argumentace žalobce o tom, že byl žalovaným v průběhu ústního jednání opakovaně ujištěn o tom, že částka [částka] je částkou za vybavení nacházející se v čerpací stanici, neboť nic takového ani ze zprostředkovatelské smlouvy a ani z provedeného dokazování nevyplynulo. Za stavu, kdy žalobce bez výhrad kupní cenu včetně provize v celkové výši [částka] uhradil a poté s odstupem bezmála dvou let toto zpochybňuje, tak nelze než dovodit, že tak činí bezdůvodně. [příjmení] [částka] představuje zprostředkovatelskou provizi žalovaného za obstarání příležitosti žalobci jako zájemci uzavřít kupní smlouvu podle jeho požadavku a za následný právní servis s tím spojený. Nejde o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť pro přijetí této částky žalovanému svědčil právní důvod - smlouva.

15. Z provedených důkazů rovněž vyplynulo, že i kdyby jednatelka žalobce [příjmení] [příjmení] skutečně nevládla českým jazykem na takové úrovni, aby porozuměla textu všech smluv, tak z okolností za nichž byly smlouvy uzavřeny, by bylo možno dovodit, že j i přes neznalost českého jazyka byla s obsahem uzavíraných smluv řádně seznámena tak, že věděla, co je jejich obsahem (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Případná neznalost českého jazyka proto nemůže být důvodem k neplatnosti smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) tak, jak žalobce dovozuje. K tomu je třeba akcentovat i správný příměr soudu I. stupně o tom, že je s podivem, že žalobce namítá neplatnost toliko jedné ze tří smluv, zatímco platnost zbývajících dvou smluv uzavřených téhož dne [datum] nijak nesporuje; zejména pak nesporuje to, že na základě kupní smlouvy se stal vlastníkem předmětných nemovitostí.

16. Odvolací soud tak uzavírá, že důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. naplněny rovněž nejsou.

17. K odvolání žalovaného do výroku o nákladech řízení účastníků odvolací soud uvádí, že soud I. stupně postupoval správně, když v řízení úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, pochybil však při jejich vyčíslení. Soud I. stupně správně přiznal odměnu za úkony právní služby, které uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, nicméně opomenul, že advokát žalovaného učinil ještě další dva úkony, a to sepis vyjádření z [datum] / § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a dále účast právního zástupce žalovaného na celkem třech jednáních, / § 11 odst. 1 písm. g) o. s. ř., když soud zvažoval toliko jednání dvě (bez bližšího určení, pozn. odvolacího soudu). K vyjádření ze dne [datum] odvolací soud uvádí, že je nerozhodné, že advokát sepsal toto vyjádření ze své vlastní iniciativy a nikoliv k výzvě soudu, neboť tak učinil v reakci na vyjádření žalobce ze dne [datum]. Podání ze dne [datum] obsahuje relevantní právní argumentaci, kterou žalovaný k tvrzením žalobce uplatnil. Jde proto rovněž o účelně vynaložené náklady řízení tak, jak předpokládá § 137 odst. 1 o. s. ř. a odměnu a náhradu hotových výdajů je proto namístě žalovanému za tento úkon rovněž přiznat. Odvolací soud pak shodně s žalovaným konstatuje, že v řízení se konala celkem tři jednání, jichž se zástupce žalovaného účastnil, a to jednání dne [datum], [datum] a [datum]. K pěti úkonům po [částka] a pěti paušálním náhradám po [částka] je proto třeba ještě připočíst odměnu za tyto další dva úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu a paušální náhradu ke každému z těchto úkonů 2 x [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem náklady řízení žalovaného tak činí [částka] + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je výsledně [částka].

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé a v závislém výroku III. o nákladech řízení státu., který je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve výroku o nákladech řízení účastníků ad II. ho podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen tak, že náklady řízení činí [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl úspěšný i v tomto řízení a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za dva úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhrada za dva režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.