[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu na zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem I/) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/).

2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ naříkané řízení“), když pohledávka na ni byla postoupena společností [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), která je dosud účastníkem neskončeného naříkaného řízení.

3. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně především ze zjištění, která učinil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a která zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 4.

4. Vzal za prokázané, že [právnická osoba] se stala účastníkem naříkaného řízení, s právní mocí k [datum], kdy vstoupila do řízení ohledně postoupeného nároku ve formě kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], když předmětem řízení byl současně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce [částka] (po postupném rozšiřování žaloby) za užívání 4. nadzemního podlaží v žalobě specifikované budovy. Ohledně zbytku předmětu řízení se [anonymizováno] účastníkem nikdy nestala; zde zůstala účastníkem řízení [právnická osoba] s. r. o. a řízení bylo v této části zastaveno, neboť tato společnost vzala žalobu zpět. Dovodil, že [anonymizováno] jako účastníkovi naříkaného řízení, které dosud není skončeno, může teoreticky vznikat nárok na újmu způsobenou případným nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, přičemž naříkané řízení ohledně části nároku náležejícího této společnosti stále ukončeno nebylo. Dále vzal za prokázané, že [právnická osoba] uplatnila nárok na tvrzenou nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu u Ministerstva spravedlnosti dne [datum]. Nicméně prvostupňový soud nezjistil a ani nebylo tvrzeno, že by následně tato společnost přímo nárok uplatnila žalobou u soudu nebo jiného orgánu oprávněného o tomto autoritativně rozhodnout. Dále prvostupňový soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela smlouvu dne [datum], jejímž předmětem mělo být postoupení nároku na náhradu nemajetkové újmy z délky naříkaného řízení právě na žalobkyni.

5. Po právní stránce soud I. stupně poukázal na ustanovení §§ 13, 14, 15 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen„ OdpŠk“ /, jakož i na ustanovení § 12, § [číslo] odst. 2, § 2009 odst. 2 a § 1475 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Následně prvostupňový soud smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 5. [anonymizováno] [rok] shledal absolutně neplatnou, neboť podle § 1881 odst. 2 o. z. není možné nárok uplatněný žalobou platně na žalobkyni postoupit. Jde totiž o nárok výlučně vázaný na osobu poškozené – [anonymizováno], kdy se svou povahou jedná o právo, které smrtí věřitele zanikne, neboť plnění bylo omezeno jen na jeho osobu, v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]. Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze ustanovení § 1475 odst. 2 o.z., které předpokládá, že právo na relutární satisfakci se stává ke dni smrti poškozeného součástí jeho pozůstalosti, bylo-li uplatněno u orgánu veřejné moci. Společnost [anonymizováno] - účastník naříkaného řízení - nárok na náhradu žalovaného zadostiučinění sice předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk dne [datum], avšak dne [datum] uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, tj. o postoupení předmětného zadostiučinění, aniž by se domáhala tohoto nároku u orgánu oprávněného o tomto autoritativně rozhodnout (např. u soudu či rozhodce), kdy orgánem veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 o.z. ve spojení s § 12 o. z., nemůže být Ministerstvo spravedlnosti, u kterého je poškozený povinen dle §§ 14, 15 OdpŠk nárok před podáním žaloby předběžně uplatnit, aniž by jeho stanovisko bylo [anonymizováno] účastníky závazné.

7. Proto dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení a žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů za 3 režijní paušály po [částka].

9. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Zde namítala, že prvostupňový soud nesprávně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudil. Věc dále rozvedla po rekapitulaci argumentace uvedené v odůvodnění rozsudku s poukazem na judikaturní závěry ohledně legitimace účastníků, kdy vytýká soudu I. stupně nesprávný závěr o tom, že pohledávku z nemajetkové újmy [anonymizováno] nebylo lze postoupit na žalobkyni. Akcentovala preferenci náhledu na právní jednání platná před neplatnými. Odkázala na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, které rozebrala a dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], kdy akcentovala, že na ni nebyl postoupen nárok vymáhaný v naříkaném řízení, kdy je v řízení po předběžném uplatnění nároku u žalované aktivně legitimována. I kdyby tomu tak nebylo, [anonymizováno] uplatnila nárok u žalované, která je ústředním orgánem veřejné správy a je tedy veřejnoprávním orgánem ve smyslu § 12 o. z. S ohledem na tyto závěry odvolacímu soudu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení a aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že souhlasí se skutkovými právními závěry prvostupňového soudu, zcela se ztotožňuje s jeho argumentací, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené dílky řízení má charakter osobní povahy, který postoupit nelze. Sdílí též úvahy prvostupňového soudu k výkladu toho, co je orgánem veřejné moci, u kterého je nutné nárok uplatnit a konsekvence na projednávanou věc doléhající. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Soud I. stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu řízení, když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, a to včetně solidní aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

13. Odvolatelka zprvu namítala odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř, kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Které důkazy prvostupňový soud k návrhu žalobkyně neprovedl, však odvolatelka neuvádí. Tento odvolací důvod proto naplněn být nemůže. Není ani naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., když soud I. stupně provedl dokazování řádně a v dostatečném rozsahu, který mu umožnil ho posoudit správně i po stránce právní.

14. Především však odvolatelka soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

15. Odvolací soud se s právními závěry soudu I. stupně jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně [anonymizováno] stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

16. V poměrech projednávané věci bylo prvostupňovým soudem zjištěno, že nárok na nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou dosud neskončeného naříkaného řízení jeho účastník [příjmení] uplatnil u žalované dne [datum]. Dne [datum] [anonymizováno] uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky spočívající v nemajetkové újmě z délky naříkaného řízení, dne [datum] byla žalobkyní podána žaloba u soudu.

17. Věcně legitimován je ten účastník, který je subjektem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná, tedy ten, kdo je podle hmotného práva skutečně nositelem tvrzeného subjektivního práva (aktivní věcná legitimace) či tvrzené subjektivní povinnosti (pasivní věcná legitimace), o nichž soud rozhoduje. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalobce subjektem (nositelem) tvrzeného práva a žaloba jím vedená nemůže být proto úspěšná.

18. Účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Nemajetková újma může nastat nejen fyzickým, ale i právnickým osobám. Smyslem poskytování kompenzace nemajetkové újmy za tvrzené porušení práva na řízení v rozumném čase je reparace úzkosti, [anonymizována dvě slova] v očekávání výsledku případu a nejistoty, kteréžto pocity jsou příznačné [anonymizováno] osoby fyzické, zatímco nemajetková újma právnické osoby může spočívat například v poškození dobrého jména právnické osoby, v nejistotě při rozhodování, v zásahu do řízení společnosti a konečně též, i když v menším stupni, v úzkosti a potížích způsobených členům vedení společnosti.

19. Jak bylo judikováno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka],„ Povaha nároku odškodňovaného podle § 31a odst. 1 OdpŠk je zcela odlišná od jiných nároků na náhradu nemateriální újmy právnické osoby, např. podle § 19b odst. 2 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013 – pozn. odvolacího soudu), nebo v případě nekalosoutěžního jednání podle § 53 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013 – pozn. odvolacího soudu). Je nutno jej považovat za nárok "sui generis", kterým se naplňuje nejen právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, ale zároveň právo na účinný prostředek ochrany ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen " Úmluva), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností“.

20. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je nárokem osobní povahy, výlučně vázaným na osobu poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2011, pod [číslo] str. 853), a proto i za účinnosti § 2009 odst. 2 o.z. smrtí poškozeného zaniká. Výjimka plyne z § 1475 odst. 2 o. z., podle kterého se pouze právo na peněžitou formu zadostiučinění stává ke dni smrti poškozeného součástí pozůstalosti, když bylo uplatněno u orgánu veřejné moci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 89 2000, ze dne [datum]) – viz [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, Komentář, 2. vyd. [obec], [anonymizována dvě slova] ČR, [rok], 289 s .

21. Uvedenému svědčí též judikatorní závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], dle něhož„ Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení je nárokem osobní povahy, který je spojen pouze s tou osobou, která byla účastníkem takového řízení. Lze sice připustit, aby takovou újmu na sebe vztáhl i právní nástupce původního účastníka; musí jít ovšem o právního nástupce univerzálního, který právě z důvodu univerzálního právního nástupnictví sám vstoupil do (nepřiměřeně dlouhého) řízení, a sám tak převzal alespoň část újmy utrpěné původním účastníkem, jenž přestal existovat, a tudíž sám satisfakci za tuto újmu nemůže vymáhat. Výše zadostiučinění ovšem nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení.“

22. K otázce nemožnosti postoupení pohledávky z nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], kdy uvedl, že„ Právo na náhradu nemateriální újmy za nesprávný úřední postup je právem ryze osobní povahy a nepřechází na dědice zemřelé postižené fyzické osoby a její smrtí tudíž zanikají. Právo na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup tudíž nelze z téhož důvodu postoupit. Povinnost nahradit škodu vzniklou nepřiměřeně dlouze vedeným řízením při vymáhání pohledávky je následkem porušení povinnosti ze strany [anonymizováno] a potud je jeho samostatným závazkem a nikoliv povinností ze smlouvy o postoupení pohledávky“.

23. Z výše uvedeného vyplývá, že závěr prvostupňového soudu o tom, že žalobkyně není věcně aktivně legitimována k podání žaloby, neboť se na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. [anonymizováno] [rok] nemohla stát nositelem práva na náhradu za nepřiměřenou délku naříkaného řízení vůči žalované je správný. Námitky odvolatelky jsou tak zcela liché. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. rovněž není naplněn.

24. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. Žalovaná byla zcela úspěšná v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 2 úkony po [částka] / § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm.