pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Shora uvedeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem I/), dále, že se žaloba zamítá ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem II/) a naposledy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem III/).

2. Ve věci bylo o žalobě, v níž žalobkyně kumulovala několik nároků z pracovního poměru vzniklého dle pracovní smlouvy uzavřené účastníky řízení dne [datum], již jednou rozhodováno rozsudkem prvostupňového soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že bylo zastaveno řízení co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále co do vydání bezvadného potvrzení o zdanitelných příjmech, evidenčního listu důchodového pojištění a výplatních pásek za září a [anonymizováno] [rok], a opravy zápočtového listu – uvedení data ukončení pracovního poměru [datum], neuvádění průměrného výdělku, uvedení důvodu, ukončení pracovního poměru – pracovní poměř byl zrušen ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce, okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a uvedení informace, že z důvodu zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 56 odst. 1 písm. b) ZP vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby (výrokem I/). Dále prvostupňový soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem II/). Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a části úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byla prvostupňovým soudem zamítnuta (výrokem III/) a naposledy byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrokem IV/). K odvolání žalované byl uvedený rozsudek ve výroku II/ a IV/ zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba postavit na jisto, co učinila žalobkyně předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum] s tím, že prvostupňový soud překročil žalobní návrh žalobkyně ohledně požadavku na náhradu mzdy za listopad a [anonymizováno] [rok].

3. Po vrácení věci odvolacím soudem prvostupňový soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzval žalobkyni k odstranění vad částečného zpětvzetí žaloby učiněného [datum] a vyjasnění, které nároky žalobkyně nadále požadovala v rámci částky [částka] s příslušenstvím, jíž se domáhala před vydáním rozsudku č. j. [číslo jednací]. Prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku následně v reakci na podání žalobkyně ze dne [datum] shrnul, že s ohledem na právní moc zamítavého výroku ad I/ rozsudku č. j. [číslo jednací] zůstává předmětem řízení částka [částka] coby:

A/ mzdové nároky za období do října [rok] ve výši [částka];

B/ náhrada mzdy za listopad a [anonymizováno] [rok] ve výši [částka];

C/ náhrada škody za náklady na právní služby ve výši [částka];

D/náhrada škody za uhrazené pojistné ve výši [částka].

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinnými důkazy (kdy konkr. skutková zjištění s odkazem na důkazní prostředek, ze kterého čerpal, uvedl v odůvodnění rozsudku pod bodem 24 až 32) učinil skutkový závěr, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako [anonymizována dvě slova], a to od [datum] na dobu určitou do [datum], termín výplaty byl sjednán na 15. den v měsíci, popř. nejbližší následující pracovní den, žalovaná však výplatu mzdy prováděla dříve, než bylo sjednáno. Základní hrubá mzda žalobkyně byla stanovena na [částka] jako 80 % a podmíněná složka jako 20 % na [částka]. Žalovaná dle výplatních pásek poskytla žalobkyni hrubou mzdu za [anonymizováno] [rok] za [anonymizováno] hodin ve výši [částka], za květen za 120 hodin ve výši [částka], přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit [částka], za červen za [anonymizováno] hodin ve výši [částka], přičemž náhrada mzdy za jeden den dovolené měla činit [částka], za červenec za 176 hodin ve výši [částka], za [anonymizováno] za [anonymizováno] hodin ve výši [částka], přičemž náhrada mzdy za čtyři dny dovolené měla činit [částka], a za září za 120 hodin ve výši [částka] a za [anonymizováno] jen náhradu mzdy za jeden den dovolené ve výši [částka]. Žalovaná vyplatila žalobkyni mzdu za [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], za září [rok] obdržela žalobkyně od [anonymizováno] práce čistou mzdu [částka] a za [anonymizováno] [částka], následně tuto žalovaná uhradila [anonymizována dvě slova] Poslední výplatní pásku dostala žalobkyně řádně za [anonymizováno] [rok], výplatní pásky za leden až [anonymizováno] [rok] zaslala žalovaná žalobkyni e-mailem ze dne [datum], výplatní pásky za září a [anonymizováno] [rok] zaslala žalovaná žalobkyni v [anonymizováno] [rok]. Žalovaná vyplatila žalobkyni cestovní náhrady v částce [částka] a doplatky srážek z exekuce v květnu [rok], doplatky srážek však žalovaná zasílala již v [anonymizováno] [rok], ale vrátily se jí z důvodu neexistence účtu. Žalovaná vystavila žalobkyni zápočtový list, evidenční list důchodového pojištění za rok [rok] a [rok] a potvrzení o zdanitelných příjmech za rok [rok], potvrzení o zdanitelných příjmech a evidenční list důchodového pojištění žalobkyni zaslala v červnu [rok] a zápočtový list v [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně za přesčasové hodiny, které jí za tři měsíce v Rusku vznikly, po návratu do [anonymizováno] čerpala náhradní volno, přesčasy jí nebyly propláceny. Dne [datum] žalovaná odvolala žalobkyni z pracovní cesty v Rusku s tím, aby se žalobkyně dostavila po návratu do sídla žalované, když se však žalobkyně dne [datum] vrátila do [anonymizováno] a žádala o sdělení termínu schůzky, žalovaná se neozvala. Žalobkyně tak dopisem ze dne [datum] požádala o poskytnutí nevyčerpané dovolené, na to jí však bylo sděleno, že již všechnu vyčerpala, ačkoliv žalobkyně vždy čerpala pouze náhradní volno, o dovolenou nežádala, ani jí nebyla nařizována a dovolenou v Rusku čerpal pouze její spolupracovník pan [příjmení]. Žalovaná přitom řádně nevedla evidenci odpracované doby žalobkyně vč. hodin přesčasů. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně, doručeným žalované dne [datum]. Dne [datum] byl Oblastnímu inspektorátu práce pro hlavní město Prahu doručen podnět žalobkyně ohledně možného porušování pracovněprávních předpisů žalovanou mj. v oblasti odměňování zaměstnanců, náhrad a pracovní doby, přičemž dopisem ze dne [datum] sdělil žalobkyni výsledky svého šetření. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě doplatku mzdy za září a [anonymizováno] [rok] a náhrady mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru, žalovaná však na toto nic neuhradila. Žalobkyně uhradila VZP [anonymizováno] dlužné pojistné od [anonymizováno] [rok] do června [rok] ve výši [částka]. Žalobkyně uhradila za právní služby advokáta částku [částka] a [částka].

5. Pokud jde o nárok A/ - mzdové nároky žalobkyně za dobu do října [rok], - pak prvostupňový soud prvořadě posuzoval námitku promlčení vznesenou žalovanou. Za situace, kdy žaloba byla podána [datum] s odkazem na ustanovení § 619 a § 629 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 4 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) uzavřel, že nároky za měsíce leden až září [rok] splatné dle § 141 odst. 1 zák. práce nejpozději [datum] jsou promlčeny. Nedošlo k promlčení pouze u nároků uplatňovaných za měsíc [anonymizováno] [rok]. Ty žalobkyně uplatňovala v částce [částka] s tím, že se jedná o náhradu mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu [rok]. Promlčena je naopak zbývající část nároku A/ ve výši [částka]. Pokud se pak jedná o mzdové nároky za měsíc [anonymizováno] [rok], pak prvostupňový soud uzavřel, že v tomto měsíci žalobkyni nevznikl nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně v říjnu [rok] pro žalovanou nevykonávala práci, ač pracovní poměr okamžitým zrušením z její strany skončil až [datum]. Žalobkyni za této situace nemohlo vzniknout právo na mzdu, která zaměstnanci ve smyslu § 109 odst. 1 zák. práce přísluší za vykonanou práci. Soud I. stupně dále konstatoval, že žalobkyni nebylo možno přisvědčit ani v jejím názoru, že v říjnu [rok] čerpala dovolenou, a že jí tedy náleží právo na náhradu mzdy za dovolenou ve smyslu § 222 odst. 1 zák. práce. Za situace, kdy čerpání dovolené zaměstnanci určuje zaměstnavatel (§ 217 a § 218 zák. práce) a v řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni dovolenou nenařídila, ač žalobkyně o její poskytnutí žádala, nebyla žalobkyně oprávněna dovolenou nastoupit a dobu, po kterou žalobkyně v říjnu [rok] nepracovala, proto za dovolenou považovat nelze. Žalobkyni při skončení pracovního poměru sice zůstalo několik dní nevyčerpané dovolené, a svědčil jí proto nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 odst. 3 zák. práce, nicméně tento nárok žalobkyně v podané žalobě neuplatnila, nebyl tedy předmětem řízení, a prvostupňový soud o něm proto nemohl ani rozhodovat. Zabýval se dále tím, zda v říjnu [rok] nebyla v době, kdy žalobkyně nevykonávala práci, dána překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zák. práce, a zda proto žalobkyni nepřísluší právo na náhradu mzdy podle tohoto ustanovení. Žalobkyně v reakci na poučení dle § 118a o. s. ř. zopakovala svá tvrzení o důvodech, pro které v říjnu [rok] nepracovala: uvedla, že již v září [rok] předala v Ruské federaci počítač a klíče od kanceláře a že žádala o schůzku se zaměstnavatelem a urgovala neuhrazené mzdové nároky. V rámci vzájemné komunikace v září a říjnu [rok] však nikdy nevyzývala zaměstnavatele k tomu, aby jí přiděloval práci. Za této situace pak prvostupňový soud uzavřel, že v říjnu [rok] nebyla dána překážka v práci na straně zaměstnavatele: skutečnost, že žalobkyně v tomto období práci nevykonávala, byla způsobena naopak důvody na straně žalobkyně, která nepracovala v důsledku mylného názoru, že je oprávněna čerpat dovolenou na základě svého jednostranného úkonu, do práce na území [anonymizováno] se ani nepokoušela nastoupit a o přidělování práce ani nežádala. Nemohlo jí proto vzniknout ani právo na náhradu mzdy za [anonymizováno] [rok].

6. Dále se prvostupňový soud zabýval tím, zda vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době v případě okamžitého zrušení pracovního poměru (nárok B/). Uzavřel, že za stavu, kdy se žalovaná nedomáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobkyní ze dne [datum] prostřednictvím soudního rozhodnutí, pak je právní jednání žalobkyně platné a nárok žalobkyně legitimní dle § 56 odst. 2 zák. práce. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou náhrady mzdy po skončení pracovního poměru [datum] (§ 141 odst. 5 zák. práce) a žaloba byla podána [datum], nárok promlčen není. Následně s odkazem na § 67 odst. 3 zák. práce ve spojení s ustanovením § 356 odst. 2 zák. práce určil průměrný měsíční hodinový výdělek žalobkyně, když rozhodným obdobím shledal období od července do září [rok], který činil v tomto období 168,28 [spisová značka] ([částka] 432 hodin). Náhrada mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením dle § 56 odst. 2 zák. práce přísluší žalobkyni ve výši [částka] za každý měsíc, tedy celkem ve výši [částka] ([částka] x 40 hodin/týden x 4,348). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nárok na náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením uplatňovala pouze v částce [částka], přiznal prvostupňový soud žalobkyni tento nárok pouze právě v uplatňovaném rozsahu.

7. Pokud jde o další částky, které žalobkyně uplatnila z titulu náhrady škody (nároky C/ a D/), pak prvostupňový soud s odkazem na ustanovení § 256 zák. práce dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší náhrada za zaplacené zdravotní pojištění ve výši [částka], neboť bez zápočtového listu, který jí žalovaná v době bezprostředně následující po ukončení jejího pracovního poměru neposkytla, nemohla být zaměstnána u jiného zaměstnavatele ani být evidována na [anonymizováno] práce, byla tak povinna platit si zdravotní pojištění sama, přičemž zápočtový list jí byl v rozporu s § 331 odst. 1 zák. práce (správně § 313 odst. 1 zák. práce - pozn. odvolacího soudu), tedy v důsledku porušení právních povinností žalované, vydán až u mediátora v září - říjnu [rok] a následně zaslán žalovanou v [anonymizováno] [rok].

8. Jelikož žalobkyně vynaložila v bezprostřední souvislosti se svým pracovním poměrem u žalované a v důsledku jejího protiprávního postupu, kdy odmítla žalované vyplatit částky, na něž měla nárok a musela se obrátit o pomoc na advokáta, s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla v žalobě částečně úspěšná, přiznal jí prvostupňový soud dle § 265 odst. 1 a 2 zák. práce rovněž část nákladů na právní zastoupení, poměrně připadající na částku, v níž byla žalobkyně úspěšná, a to ve výši [částka] ([částka] x [částka] [částka]).

9. Prvostupňový soud shrnul, že žaloba je co do částky [částka] ([částka] + [částka] + [částka]) důvodná a uložil tuto částku žalované zaplatit. Ve zbytku, tj. v částce [částka], žalobu zamítl. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně i žalovaná měly v řízení úspěch přibližně z jedné poloviny.

11. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c) a g). Nesouhlasila se závěrem, že žalobkyni přísluší právo na náhradu za zaplacené zdravotní pojištění a část nákladů na právní zastoupení žalobkyně, tj. celkově přiznaná částka [částka] (9 169 + 2 388). Zdůraznila, že žalobkyně se v místě výkonu práce neobjevila, veškerá komunikace mezi účastníky probíhala výlučně e- mailem a poštou. I když pracovní poměr trval až do [datum] a vytýká-li soud žalované, že žalobkyni nebyly vydány doklady související s ukončením pracovního poměru a žalobkyně byla nucena hradit zdravotní pojištění, pak to byla žalobkyně, kdo do práce nedocházela a neučinila nic, aby jí doklady mohly být předány. Pokud by si doklady o ukončení pracovního poměru vyzvedla, náklady za právní pomoc by ušetřila. Dále napadenému rozsudku vytýká, že vyhovující část rozsudku se skládá z vícero nároků, kdy nelze stanovit prodlení obecně datem [datum] u každého z nich, což ostatně konstatoval i odvolací soud ve svém rozhodnutí.

12. Žalobkyně se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.

13. Účastníci řízení v úvodu ústního jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne [datum], navrhli odvolacímu soudu, aby jejich věc skončil uzavřením smíru, který bude schválen.

14. Následně odvolací soud schválil smír navržený žalobkyní a žalovanou, neboť povaha věci uzavření smíru jako dohody o narovnání podle hmotného práva v daném případě umožňuje a uzavřený smír není ani v rozporu s právními předpisy (§ 99 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.).

15. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 2 o. s. ř. a odvoláním napadený rozsudek ve výroku ad II/ změnil tak, že schválil žalobkyní a žalovanou uzavřený smír, včetně jejich ujednání o nákladech řízení před soudy obou stupňů / § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. - výrokem ad III/.

16. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok II/ rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci.