pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka] s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem příslušníka [stát. instituce], por. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. v souvislosti s jeho jednáním dne [datum], kdy žalobci po ukončení služebního úkonu vyrazil z ruky mobilní telefon, čímž způsobil žalobci škodu na tomto telefonu ve výši [částka],

a následně proti němu velitel hlídky [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] provedl výpad čelem a užil proti němu v rozporu s právními předpisy hmaty a chvaty, pomocí kterých jej svedl na zem

a následně mu přiložil pouta, proti čemuž por. [příjmení] nezasáhl, naopak se na jednání [jméno] [příjmení] sám podílel, když [jméno] [příjmení] při poutání žalobce zajišťoval. Tímto jednáním por. [příjmení] byla žalobci vedle škody na mobilním telefonu způsobena nemajetková újma na jeho základních právech, jíž žádal odčinit peněžitým zadostiučiněním ve výši [částka]. Por. [příjmení] byl za své jednání pravomocně odsouzen v [anonymizována dvě slova]. Žalobce se tohoto [anonymizováno] účastnil v pozici poškozeného, avšak se svým nárokem na náhradu škody byl odkázán na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních, přičemž v souvislosti s tím vznikla žalobci škoda ve výši [částka] představující náklady jeho právního zastoupení v [anonymizována dvě slova], jíž žádal žalobou též k náhradě. Žalobce má za to, že mezi nesprávným úředním postupem a náklady [anonymizována dvě slova] je dána příčinná souvislost, neboť [anonymizována dvě slova] se týkalo jednání, které bylo nesprávným úředním postupem a to, zda šlo o nesprávný úřední postup, záviselo na výsledku [anonymizována dvě slova]. Svůj nárok žalobce nejprve uplatnil u žalované, ta však nijak nereagovala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že postup por. [příjmení] byl nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdšZ, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda a nemajetková újma, za níž žalovaná odpovídá. Pokud však jde o škodu na mobilním telefonu a újmu na osobnostních právech žalobce, je žalobní nárok dle žalované promlčen. V případě nároku na náhradu škody na mobilním telefonu se žalobce dozvěděl, že škodu způsobil por. [příjmení] při výkonu služby příslušníka [stát. instituce], nejpozději v den [datum], kdy byla na por. [příjmení] podána obžaloba. Žalobce tedy mohl svůj nárok uplatnit u soudu, aniž by musel vyčkat výsledku [anonymizována dvě slova], přičemž po dobu tohoto [anonymizováno] nedošlo ke stavení promlčecí lhůty. V případě nemajetkové újmy na osobnostních právech žalobce počala běžet promlčecí lhůta již dnem zásahu por. [příjmení], tj. [datum], neboť tehdy se žalobce dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Co se týče nároku na náhradu nákladů právního zastoupení v [anonymizována dvě slova] proti por. [příjmení], nevznikly tyto dle žalované v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, neboť sám por. [příjmení] za újmu způsobenou žalobci neodpovídá.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne [datum] vystaven jednání por. [příjmení] v postavení člena hlídky [stát. instituce], přičemž tento byl za své jednání vůči žalobci odsouzen. V rámci zásahu proti žalobci mu byl protiprávně vyražen z ruky mobilní telefon, čímž byla žalobci způsobena škoda [částka], načež byl napaden odsouzeným velitelem hlídky [stát. instituce] [jméno] [příjmení], který proti němu následně protiprávně užil donucovacích prostředků

a přiložil mu pouta, proti čemuž por. [příjmení] nezasáhl a naopak se na tomto proti právním jednání podílel. Žalobce se jako poškozený účastnil [anonymizována dvě slova] proti por. [příjmení] coby poškozený, v souvislosti s čímž mu vznikly náklady právního zastoupení [částka]. Žalobce uplatnil právo na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která jeho nároku ani zčásti nevyhověla.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 větu první, odst. 2, a § 32 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich [anonymizováno] (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále i jen„ PolČR“), že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že je v souladu se závěry vyslovenými v [anonymizováno] rozsudku přesvědčen, že postup por. [příjmení], jakožto policisty při výkonu služby, byl nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, v jehož důsledku vznikla žalobci určitá nemajetková újma, za kterou žalovaná plně odpovídá. Zároveň soud I. stupně uvedl, že nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody na mobilním telefonu jsou promlčeny.

7. K tomu poukázal na § 32 odst. 3 OdpŠk, podle něhož promlčecí lhůta činí 6 měsíců

a počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Dále odkázal na soudní praxi (Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka]), dle níž je pro počátek promlčecí doby ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy rozhodující jen povědomí o nepříznivých důsledcích úředního postupu, nikoliv povědomí o tom, že šlo o nesprávný úřední postup. Soud I. stupně uzavřel, že jelikož se žalobce o újmě na svých ústavou zaručených právech dozvěděl již v okamžiku, kdy skončil zákrok vedlejšího účastníka proti němu, tedy dne [datum], pak promlčecí lhůta marně uplynula dne [datum] O škodě v podobě poškození mobilního telefonu se dozvěděl [datum], přičemž pro počátek běhu promlčecí lhůty dle soudu I. stupně postačuje, aby poškozený zjistil skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah, a není tak třeba, aby poškozený znal výši škody přesně, například na základě odborného posudku. O vzniku škody na svém mobilním telefonu a o tom, kdo za škody odpovídá, žalobce věděl od okamžiku, kdy mu por. [příjmení] vyrazil mobilní telefon z ruky na zem, tj. [datum]. Tříletá promlčecí lhůta marně uplynula dle nalézacího soudu podle § 32 odst. 1 OdpŠk dne [datum].

8. Soud I. stupně se z výše uvedených důvodů neztotožnil s námitkou žalobce, že se o vzniklé újmě dozvěděl až s právní mocí rozsudku vydaného v [anonymizována dvě slova]. K námitce žalobce, že promlčecí doba neběží analogicky podle § 35 odst. 2 OdpŠk, soud I. stupně uvedl, že citované ustanovení se týká regresní náhrady, což plyne z odkazu na § 17 odst. 2 OdpŠk.

9. Soud I. stupně nesouhlasil ani s názorem žalobce, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dle jeho přesvědčení v [anonymizováno] nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by žalobci bránily ve včasném uplatnění jeho práva, a které by byť vzdáleně měly původ v jednání žalované. Žalovaná např. nevstoupila v jednání se žalobcem a neujišťovala jej, že jeho nárok bude uspokojen. Bylo zcela věcí žalobce, že se rozhodl vyčkat výsledku [anonymizována dvě slova] s por. [příjmení]. Na marném uplynutí promlčecí doby žalovaná dle nalézacího soudu nenese žádnou vinu.

10. K nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení soud I. stupně uvedl, že má prokázán nesprávný úřední postup, nikoliv však příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, kterou žalobce neprokázal ani přes poučení ve smyslu

§ 118a odst. 3 o. s. ř. Proto zamítl žalobu i ohledně tohoto nároku.

11. O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl s poukazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování

o náhradě nákladů [anonymizováno] v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle

§ 89a exekučního řádu, a přiznal úspěšné žalované proti žalobci plnou náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka], která sestává z paušální náhrady hotových výdajů za 6 úkonů po [částka].

12. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, z jehož obsahu lze dovodit (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že jej podává z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Soudu I. stupně vytkl, že neprovedl důkaz kamerovým záznamem [anonymizována dvě slova] [obec], že nesprávně posoudil otázku promlčení práva na náhradu škody na mobilním telefonu a na náhradu nemajetkové újmy, že dospěl k nesprávnému závěru, zda byla námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, že nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody spočívajícím v nákladech právního zastoupení poškozeného v [anonymizována dvě slova], a že vadným je i výrok II. o nákladech [anonymizováno]. Uvedl, že pokud by byl přijat výklad, že šestiměsíční promlčecí doba nároku na náhradu nemajetkové újmy začala běžet již dnem [datum], musel by nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit vůči žalované za stavu, kdy by nebyl objektivně schopen prokázat, že se vůči němu dopustil por. [příjmení] nesprávného úředního postupu, protože v té době nebylo žádné rozhodnutí, které by to potvrdilo. Teprve v okamžiku, kdy je zákrok policistů posouzený jako neoprávněný, vzniká osobě, vůči níž byl proveden, vědomost o nemajetkové újmě. To se žalobce dozvěděl až v okamžiku, kdy soud dne [datum] policistu odsoudil. Proto má žalobce za to, že subjektivní promlčecí doba v tomto konkrétním případě začala běžet až dnem [datum]. Žalobce k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Dále setrval na argumentaci ustanovením § 35 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Ve vztahu k výkonu práva v rozporu s dobrými mravy odkázal žalobce na nálezy Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum] a sp. zn. [ústavní nález]. Důvodem, který žalobce vedl k uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy až po nabytí právní moci rozsudku, kterým bylo skončeno [anonymizována dvě slova] policisty, nebylo, aby si zjednodušil důkazní situaci, jak dovozuje soud I. stupně, ale to, že vycházel z předpokladu, že dokud není autoritou státu vysloveno, že ze strany policisty došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nemůže být v [anonymizováno] o náhradu škody a nemajetkové újmy vůbec úspěšný. Podle názoru žalobce nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil včas v promlčecí době, případné vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Za nesprávný označil žalobce rovněž právní názor soudu I. stupně, že není příčinná souvislost mezi škodou v podobě nákladů právního zastoupení v [anonymizována dvě slova] vedeném proti por. [příjmení] ve výši [částka] a nesprávným úředním postupem. Škoda, je v příčinné souvislosti s jednáním policisty a dle žalobce je zde tudíž stejný kauzální nexus, jako u škody vzniklé na mobilním telefonu či nemajetkové újmy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

13. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že je v něm pouze opakována argumentace uvedená již v žalobě. Žalovaná uvedla, že napadený rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, neboť vychází z řádně zjištěného skutkového stavu a právní posouzení odpovídá zákonné úpravě. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno].

14. Podáním ze dne [datum] žalobce v průběhu odvolacího [anonymizováno] navrhl jeho přerušení do pravomocného skončení dovolacího [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], které bylo vedeno ve věci nároků žalobce vyplývajících z nesprávného úředního postupu druhého ze zasahujících policistů, a to Bc. [jméno] [příjmení]. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl návrh žalobce zamítnut.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní, aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

17. Odvolací soud zejména sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a na náhradu škody na mobilním telefonu ve výši [částka] jsou promlčeny. Soud I. stupně správně vysvětlil, že pro počátek běhu (subjektivní) promlčecí doby u nároku na náhradu újmy z nesprávného úředního postupu je rozhodný okamžik, kdy se poškozený o újmě dozvěděl, přičemž je nevýznamné, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že se jedná o nesprávný úřední postup. V opačném případě by takový nárok byl nepromlčitelný, neboť o tom, zda jde o nesprávnost úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. může v případě sporu v rovině svého právního posouzení rozhodnout jedině soud (srov. již soudem I. stupně vzpomínaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Odvolací soud doplňuje, že předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy u soudu není třeba, aby poškozený znal výši újmy přesně. Poškozený se o újmě (pro účely určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby) dozví tehdy, když má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o náhradu újmy u soudu, tj. když nabyl vědomost o rozsahu újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné částce s možností jejího dodatečného zpřesnění. Pro počátek běhu promlčecí doby pak není významné ani to, kdy a s jakým výsledkem skončilo soudní [anonymizováno] vedené poškozeným o náhradu újmy proti jinému škůdci. Výsledek takového [anonymizováno] není podmínkou (ani překážkou) pro uplatnění nároku na náhradu újmy proti jinému a nemá ani vliv na vědomost poškozeného o tom, že mu v určitém rozsahu vznikla újma. Zahájení takového [anonymizováno] může být naopak důkazem o vědomosti poškozeného o tom, že mu újma vznikla

a přibližně v jaké výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Závěr soudu I. stupně o tom, že šestiměsíční promlčecí doba u nároku na náhradu nemajetkové újmy (§ 32 odst. 3 věta první OdpŠk) za nesprávný úřední postup spočívající v protiprávním jednání por. [příjmení] při výkonu pravomoci policejního orgánu (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) začala běžet dne [datum], je proto správný. Tento den totiž nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen, a v tento den také poškozený žalobce újmu vnímal. Posledním dnem šestiměsíční doby pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] tak byl den [datum]. Žalobce podal žalobu u soudu až dne [datum], tedy opožděně. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně uplatnil u žalované až dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby ode dne uplatnění nároku do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců dle § 35 odst. 1 OdpŠk.

20. [příjmení] závěr o počátku běhu promlčecí doby pak platí i pro nárok na náhradu škody na mobilním telefonu, když se žalobce již dne [datum] dozvěděl, že mu škoda na mobilním telefonu vznikla jednáním por. [příjmení] při výkonu pravomoci policejního orgánu. Oproti nároku na náhradu nemajetkové újmy se však u nároku na náhradu škody uplatňuje ve smyslu ust. § 32 odst. 1 OdpŠk tříletá promlčecí doba. Posledním dnem tříleté doby pro uplatnění nároku na náhradu škody na mobilním telefonu ve výši [částka] tak byl den [datum]. Žalobce podal žalobu

u soudu až dne [datum], tedy opožděně. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj nárok na náhradu škody na mobilním telefonu předběžně uplatnil u žalované až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby, nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby ode dne uplatnění nároku do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců dle § 35 odst. 1 OdpŠk. Ke stavení běhu promlčecí doby nedošlo ani v důsledku probíhajícího [anonymizována dvě slova] vedeného proti por. [příjmení], kde vystupoval žalobce jako poškozený, neboť jak poukázal sám žalobce na odst. 39 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobce u hlavního líčení uplatnil nárok na náhradu škody z titulu bolestného a nemateriální újmy.

21. Námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a škody na mobilním telefonu ve výši [částka] je proto důvodná, jak správně uzavřel soud I. stupně.

22. Odvolací soud dále sdílí závěr soudu I. stupně, že výkon práva žalované dovolávat se promlčení není v projednávané věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na to, že žalovaná se žádným způsobem nepodílela na tom, že žalobce své nároky na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u soudu opožděně, že bylo pouze věcí žalobce, který se rozhodl vyčkat výsledku [anonymizována dvě slova] s por.

[příjmení]. Posouzení mravnosti námitky promlčení soudem I. stupně je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]), dle které dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

23. Odvolací soud dodává, že žalované nelze klást k tíži ani to, že se žalobce dozvěděl o osobě odpovědné za jeho újmu až z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v jehož odůvodnění je vysvětleno, že por. [příjmení] při páchání [anonymizována dvě slova] plnil služební povinnosti plynoucí mu ze zákona č. 273/2008 Sb., na jeho jednání je tak třeba pohlížet jako na jednání při plnění úkolů státu, proto za vzniklou újmu odpovídá stát podle zákona

č. 82/1998 Sb. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že o osobě, která odpovídá za vzniklou újmu, se poškozený dozví, jakmile obdrží informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek o osobě konkrétního škůdce, tedy jakmile získá vědomost o skutkových okolnostech, které jsou způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce věděl již dne [datum], že mu újmu způsobil por. [příjmení], měl tedy dostatek informací o osobě konkrétního škůdce. Chybné právní posouzení těchto okolností není z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby rozhodné. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaná nenese žádnou vinu na marném uplynutí promlčecí doby, je proto správný.

24. Odvolací soud dále sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že na nyní posuzovanou věc se nevztahuje § 35 odst. 2 OdpŠk, neboť uvedené ustanovení se týká nároku na regresní úhradu vůči soudcům a státním zástupcům (§ 17 odst. 2 OdpŠk).

25. Odvolací soud se v neposlední řadě ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru, že škoda ve výši [částka] spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce jako poškozeného v [anonymizována dvě slova] vedeném s por. [příjmení] není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Příčinou vzniku této škody nebyl nesprávný úřední postup, ale svobodné rozhodnutí žalobce, že se k trestnímu [anonymizováno] připojí jako poškozený s nárokem na náhradu bolestného a nemajetkové újmy. Zamítnutí žaloby o náhradu škody ve výši [částka] soudem I. stupně bylo správné, neboť při absenci již jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu, v tomto případě příčinné souvislosti, nemůže být stát za škodu odpovědný.

26. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobcem uplatněné odvolací důvody s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti dány nejsou. Proto napadený rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve výroku ad I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad II. o nákladech [anonymizováno] mezi žalobcem a žalovanou.

27. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím [anonymizováno] úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů [anonymizováno] odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3

o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím [anonymizováno] náklady ve výši [částka] za 3 úkony po [částka] (písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), které odvolací soud uložil zaplatit žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.