o [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 145/2020-146,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], Exekutorským úřadem Brno – město vedené pod sp. zn. [spisová značka], v němž žalobce vystupoval jako povinný. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z exekučního spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], zjistil skutkový stav ohledně průběhu naříkaného řízení, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že obsah spisu odvolací soud uvádí doslova z napadeného rozsudku.

2. Dne [datum] došla soudu žádost o pověření exekuce ve věci oprávněného [právnická osoba], povinný [jméno] [příjmení], soud usnesením nařídil exekuci dne [datum], s právní mocí dne [datum] pro vymožení částky [částka] s přísl. a pro náklady předcházejícího řízení ve výši [částka] a náklady exekuce, povinný podal odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, spis přeložen odvolacímu soudu [datum], který rozhodl dne [datum], že usnesení o nařízení exekuce se potvrzuje, s právní mocí dne [datum]. Povinný podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne [datum], soud rozhodl dne [datum], že návrh povinného na určení lhůty k provedení procesních úkonů neobsahuje uvedení, jakého úkonu se domáhá, pokud se povinný domáhá zastavení exekuce, musí být uvedeny důvody, proč má být zastavena. Spis předložen Krajskému soudu v Hradci Králové dne [datum] s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, s tím že byl povinný dne [datum] vyzván k doplnění své žádosti, žádost nedoplnil, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajského soudu v Hradci Králové odmítl dne [datum], povinný se domáhá prohlášení neúčinnosti doručování dne [datum], soud na toto reaguje dne [datum], že není důvod namítat neúčinnost doručení, neboť bylo prokazatelně doručeno, dále dne [datum] činí další návrh na zastavení exekuce povinný, kdy dne [datum] sděluje exekutor, že byl povinný vyzván k doplnění, opět nereagoval. Byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce dne [datum]. Dne [datum] námitky povinného a opět návrh na zastavení exekuce, exekutor odmítl podání povinného, dne [datum] odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil tak, že se podání povinného ze dne [datum] neodmítá. Dne [datum] byl předložen spis k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, soud dne vyzývá [datum] soudního exekutora k vyjádření k návrhu na zastavení exekuce, o zprávu, jaké další úkony byly ke zjištění majetku povinného provedeny, jaký je předpoklad dosažení výtěžku exekuce přesahující náklady zjištění majetkových poměrů povinného, zda dle jejich názoru je reálná možnost alespoň částečně uspokojit oprávněnou předpokládané náklady exekuce. Exekutor reaguje dne [datum] s tím, že při zjišťování majetku povinného byly požádány o součinnost veškeré banky, penzijní společnosti, stavební spořitelny, katastr nemovitostí, zdravotní pojišťovna, ČSSZ, centrální evidence vozidel a CEO, bylo zjištěno, že povinný je osobou pobírající dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí, tyto dávky však nejsou postižitelné exekucí, žádný jiný majetek dosud nebyl zjištěn, povinný nekontaktoval soudního exekutora ohledně řešení exekučního řízení, dále soudní exekutor neustále provádí šetření ke zjištění majetku povinného a snaží se dohledat postižitelný majetek, dosud nebylo provedeno místní šetření na adresách, kde by se povinný mohl zdržovat, nelze přehlédnout fakt, že povinný se nachází ve věku, kdy je reálný předpoklad pro možné budoucí příjmy ze mzdy nebo z důchodu již srážkově by bylo možné částečně uspokojit vymáhanou pohledávku, stejně tak nelze vyloučit ani možné budoucí nabytí majetku povinným v dědickém řízení či darování, soudní exekutor tak se zastavením exekuce nesouhlasí, oprávněný reaguje na výzvu soudu dne [datum] trvá na tom, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Soud rozhoduje dne [datum] tak, že exekuce na majetek povinného se zastavuje podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s tím, že nemá žádný postižitelný majetek, exekuce je neproveditelná z důvodu nemajetnosti povinného. Tento výrok nabyl právní moci dne [datum]. Dále uložil povinnému nahradit soudnímu exekutorovi náklady ve výši [částka] ve výroku II. a ve výroku III. uložil povinnému nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši [částka], tyto výroky nabyly právní moci dne [datum]. Do výroku II. a III. podal povinný odvolání dne [datum], soud ho vyzývá, aby doplnil své odvolání dne [datum], dále podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne [datum] s tím, že dne [datum] bylo rozhodnuto Krajským soudem v Hradci Králové, aby okresní soud do 30 dnů od doručení tohoto usnesení předložil spis odvolacímu soudu k projednání odvolání. Spis předložen odvolacímu soudu dne [datum], který rozhoduje tak, že usnesení potvrzuje v napadených výrocích dne [datum], s právní mocí dne [datum]. Povinný podává dovolání, spis předložen dovolacímu soudu dne [datum], který rozhoduje dne [datum], tak že dovolání se odmítá, s právní mocí dne [datum]. Dále podává ústavní stížnost povinný, kdy bylo rozhodnuto dne [datum], že ústavní stížnost se odmítá. Nakonec soud rozhoduje dne [datum], že řízení o návrhu povinného na vyloučení soudního exekutora se zastavuje, s právní mocí [datum]. Povinný podává odvolání dne [datum], kdy odvolací soud rozhoduje dne [datum] tak, že se usnesení potvrzuje.

3. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk). Odkázal na § 13 odst. 1 tohoto zákona a zabýval se v prvé řadě tím, zda v uvedeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. K tomu konstatoval, že exekuční řízení považováno za řízení svého druhu, jehož délku je nutno posuzovat nejen s ohledem na kritéria uvedená v § 31 odst. 3 Odp. Šk. (správně zřejmě míněn § 31a odst. 3 OdpŠk - poznámka odvolacího soudu), ale také s ohledem na chování účastníků řízení, zejména povinného. Délka exekučního řízení byla ovlivněna majetkovou situací a chováním povinného, když sama skutečnost, že řízení po určitou dobu trvá, není předpokladem vzniku nemajetkové újmy. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 804/96 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdon 38/2000 a zdůraznil, že při posuzování délky exekučního řízení z pohledu vzniklé nemajetkové újmy je třeba zkoumat, do jakého okamžiku šlo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a kdy již průběh řízení ztrácí význam. Soud prvního stupně zdůraznil specifičnost exekučního řízení, jehož účelem je uspokojení oprávněného v případě, kdy povinný nesplnil svoji povinnost. Zjišťování majetku dlužníka a volba způsobu provedení exekuce je svěřena soudnímu exekutorovi a v případě objektivně zjištěné nemajetnosti povinného přichází v úvahu i zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. za použití § 55 ex. ř. Podnět k zastavení exekuce nedává povinný ale soudní exekutor.

4. Žalobce v exekučním řízení byl v postavení povinného, věděl o svém dluhu, který se netýkal enormní částky, žalobce původně nezaplatil částku [částka] a délka exekučního řízení byla ovlivněna jeho neochotou k zaplacení dlužné částky. Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že v odškodňovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu na straně státu, když význam předmětu řízení pro žalobce byl velmi nízký, v exekučním řízení nedocházelo k neodůvodněné nečinnosti, soud i i soudní exekutor postupovali bez průtahů a činili všechny potřebné úkony. Postup soudu tak nelze charakterizovat jako nesprávný úřední postup, tedy porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk.

5. V závěru prvostupňový soud konstatoval, že neshledal důvodnou námitku promlčení, když žaloba byla podaná žalobcem v šestiměsíční promlčecí lhůtě podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Ze všech těchto důvodů žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že jde o paušální náhradu jeho hotových výdajů za 1 úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, k němuž přiložil své vyjádření opatřené datem [datum]. V němž se nesrozumitelně vyjádřil k průběhu exekučního řízení, poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a dále zejména judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, jehož závěry rozebral a vyslovil nesouhlas s právním názorem soudu prvního stupně o tom, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Poukázal na chybně vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného s tím, že tento si ještě nárokuje„ nákladový paušál“. Odvolací návrh nespecifikoval.

8. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobce uvedl, že se domáhá zrušení napadeného rozsudku, namítl zmatečnost procesu a„ skrývanou zaujatost soudce“, dále poukázal na to, že prvostupňový soud ignoroval argumentaci žalobce, náklady řízení mu uložil zaplatit v třídenní lhůtě k zaplacení a„ zastrašování exekucí“. Uvedl dále, že je plně invalidní a„ velmi chudobný“ a znovu zopakoval judikát 30 Cdo 4051/2011, jehož závěry odcitoval. Dále se opět ne zcela srozumitelně a chaoticky vyjádřil k průběhu exekuce a postupu soudního exekutora, soudu prvního stupně vytkl manipulativní hodnocení uvedené exekuce a znovu zopakoval, že námitka promlčení byla vznesena nedůvodně, přičemž žalovanému byl přiznán„ nákladový paušál“.

9. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili ve smyslu § 214 odst. 3 o. s. ř. souhlas. Odvolání žalobce neshledal opodstatněným.

11. Z obsahu ne zcela srozumitelného odvolání lze dovodit, že žalobce uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a) a g) o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm a) o. s. ř., kdy namítá podjatost soudce, ovšem nijak nespecifikuje a ani odvolací soud ho neshledal. Žalobce především soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení. Skutkový stav byl soudem prvního stupně správně zjištěn z průběhu odškodňovaného řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně ho správně podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, na které odvolací soud odkazuje.

12. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

13. Zákon o odpovědnosti státu za škodu pojem nesprávný úřední postup blíže nedefinuje. Právní teorie i ustálená soudní praxe vycházejí z toho, že nesprávným úředním postupem je třeba rozumět porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska se za nesprávný úřední postup vedoucí k odpovědnosti státu považují též vedle vydání či opožděného vydání rozhodnutí, popřípadě jiné nečinnosti státního orgánu, vady ve způsobu vedení řízení, to ovšem vždy za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda jako majetková újma vyčíslitelná v penězích (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1851/2002, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1660/2005, a další).

14. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí popsal specifika exekučního řízení a zohlednil všechna kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 Odp. Šk. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že řízení, které začalo dne [datum] a skončilo zastavením exekuce dne [datum] (právní moc výroku o zastavení exekuce nastala dne [datum]), nebylo nepřiměřeně dlouhé. Je nutno uvést, že v exekučním řízení žalobce neměl postavení oprávněného, jehož zájmem by logicky bylo, aby exekuce probíhala efektivně a co možná nejrychleji, ale naopak v něm vystupoval jako povinný, když exekuce navíc byla vedena pro bagatelní pohledávku [částka] přiznanou oprávněnému pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve [obec] z [datum]. Povinný mohl kdykoliv, a to buď před nařízením exekuce, nebo v jejím průběhu, tuto částku, včetně příslušenství a nákladů nalézacího řízení ve výši [částka], uhradit a tak přivodit skončení exekuce, což však neučinil. Je nutno uvést, že částka [částka] je bagatelní a byl to povinný, kdo nesplnil dobrovolně povinnost uloženou mu exekučním titulem. V průběhu exekučního řízení nebyly shledány žádné průtahy, pokud jde o postup soudního exekutora, když tento činil rozsáhlá šetření ke zjištění majetku povinného. Ojedinělý průtah, na rozdíl od soudu prvého stupně odvolací soud shledává v odvolacím řízení zahájeném z podnětu žalobce, který podal odvolání proti usnesení ze dne [datum] o zastavení exekuce – odvolání podal proti výrokům o nákladech exekuce a soudního exekutora ad II. a III. - když zde je třeba poukázat na to, že k návrhu žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 ULc 1/2017-7, uložil Okresnímu soudu ve [obec] do 30 dnů od doručení usnesení předložit exekuční spis odvolacímu soudu k vyřízení odvolání povinného [jméno] [příjmení] proti usnesení ze dne [datum]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dovodil, že Okresní soud ve [obec] vyzval povinného chybně k odstranění vad odvolání za stavu, kdy odvolání všechny zákonné náležitosti splňuje. Okresní soud ve [obec] tento pokyn respektoval, věc předložil dne [datum] Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soudu odvolacímu, který rozhodl již bezodkladně dne [datum]. Uvedený průtah ovšem nepředstavoval nečinnost soudu, ale toliko (ojedinělý) chybný procesní postup, který lze se zřetelem ke všem okolnostem tolerovat.

15. To, že poté došlo k dalšímu prodloužení řízení - proti uvedenému rozhodnutí žalobce (povinný v exekučním řízení) podal zjevně nepřípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, ačkoliv byl odvolacím krajským soudem správně poučen o tom, že proti usnesení odvolání ani dovolání přípustné není, které Nejvyšší soud ČR dne [datum] jako nepřípustné odmítl, poté žalobce podal zjevně nedůvodnou ústavní stížnost, která byla [datum] Ústavním soudem rovněž odmítnuta a poté přesto, že exekuce byla již pravomocně skončena, podal zjevně nedůvodný návrh na vyloučení soudního exekutora, o kterém Okresní soud ve [obec] rozhodl dne [datum] tak, že v řízení o tomto návrhu zastavil pro nedostatek podmínek řízení podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. za použití § 159a odst. 4 o. s. ř., kdy toto usnesení bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, dne [datum], - již nelze žalovanému klást k tíži, neboť další řízení, které probíhalo poté, kdy usnesení o zastavení exekuce ze dne [datum] nabylo právní moci i v nákladových výrocích ad II. a III. (dne [datum]), již probíhalo zcela nadbytečně na základě zjevně nedůvodných návrhů žalobce.

16. Neobstojí ani poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, neboť ten řeší skutkově odlišnou situaci. V případě projednávaném Nejvyšším soudem ČR byl poškozeným, a tedy žalobcem v řízení o náhradu nemajetkové újmy, oprávněný v exekučním řízení a Nejvyšší soud ČR odvolacímu soudu vytkl to, že nezohlednil efektivnost vedení exekučního řízení, které zjevně neplní svůj účel. V souzeném případě ovšem exekuce skončila jejím zastavením pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) za použití § 55 ex. ř.; navíc poškozeným je zde povinný, který exekuci zavinil tím, že nerespektoval vykonatelné rozhodnutí soudu a nikoliv oprávněný. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v posuzovaném řízení sp. zn. 5 EXE 886/2011 vedeném u Okresního soudu ve [obec] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu tak, jak předpokládá § 13 odst. 1 OdpŠk. Právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je správné.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku, který je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. K tomu uvádí, že nemohl zohlednit námitku žalobce ohledně jeho nepříznivých poměrů, když to byl žalobce, který ve sporu podlehl, navíc své tvrzení o tom, že je invalidní a nemajetný, nijak nedokládá.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.