pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 25C 76/2021-75,

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25C 76/2021-75, zamítl žalobní návrh (výrok I.) a neúspěšnému žalobci uložil, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal peněžitého plnění ve výši [částka] jako přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení - Policie ČR, Okresní ředitelství [obec], vymezeného skutkově takto:

a) policejní orgány nekonaly řádně ve věci žalobcova trestního oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krádeže, oznámení bylo vedeno pod sp. zn. ORPA [číslo] [rok], přičemž věc byla odložena, aniž bylo zahájeno trestní stíhání, byť dle mínění žalobce skutkový stav věci odůvodňoval závěr, že jednáním konkrétní osoby byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže a žalobce je přesvědčen, že uvedeným jednáním příslušný policejní orgán porušil povinnosti dané mu trestním řádem;

b) policejní orgány nekonaly řádně v přípravném řízení ve věci vedené proti žalobci u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2T 159/2011, protože vyhledávaly a zohledňovaly toliko důkazy, které měly svědčit o vině žalobce a zásadní důkazy svědčící o jeho nevinně zohledňovány nebyly nebo byly bagatelizovány, např. nenechaly vypracovat žalobcem navržený znalecký posudek na jeho bývalou manželku, ačkoliv její věrohodnost důvodně zpochybňoval a prokazoval její motivaci žalobce poškodit;

c) policejní orgány nekonaly řádně ve věci žalobcova trestního oznámení o podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi/křivého obvinění, oznámení bylo vedeno pod sp. zn. KRPE [číslo], trestní oznámení nebylo řádně prověřeno a bylo nedůvodně a nezákonně odloženo.

Žalobce dále tvrdil, že popsaným způsobem mu vznikla psychická újma, ztratil důvěru v právní stát a má pocit, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, které jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení a může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek, apod.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože z tvrzení žalobce nebylo lze dovodit, že by jednání policejních orgánů bylo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., nebo že by bylo vydáno nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zmíněného zákona. Dodala, že jí nepřísluší zasahovat do řízení vedených podle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat způsob vedení těchto řízení a vydaná rozhodnutí.

4. Soud prvního stupně věc projednal při jednání a předestřel účastníkům, že nebude provádět dokazování, neboť již na podkladě žalobních tvrzení lze ve věci samé rozhodnout. Předně řešil otázku, zda v namítaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále také„ OdpŠk“. Vysvětlil, že nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu pro jeho činnost, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 38/2000; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Nesprávnosti úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, který nachází svůj odraz v jeho obsahu, např. typické úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. [příjmení], T.: odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91). Pro tuto formu odpovědnosti je tedy rozhodující, zda úkony tzv. úředního postupu samy k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. V projednávaném případě shromažďování podkladů orgány činnými v trestním řízení vedlo k tomu, že v případech a) a c) došlo k odložení věci, v případě b) došlo v trestním řízení k vydání rozhodnutí soudu. V případech a) a c) nelze uzavřít, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, jak plyne z výše uvedeného výkladu, a v případě b) vydané rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, tudíž zde není nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 2 zákona OdpŠk.

5. Žalobce včasným a přípustným odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně. Namítl, že soud prvního stupně neprováděl dokazování a neseznámil-li se s obsahem spisů, na které v žalobě odkázal. Pak je jeho rozhodnutí předčasné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále uvedl, že Okresním soudem v Pardubicích sp. zn. [spisová značka] byl shledán vinným ze spáchání trestného činu, pro který byla podána obžaloba, následně byl Krajským soudem v Hradci Králové rozsudek okresního soudu revidován a bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání a o tom, že věc bude nadále šetřena jako možný přestupek. Žalobce měl za to, že odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup je založena již tím, že předmětná věc neměla být vůbec stíhána jako trestný čin. Právě trestní stíhání zapříčinilo jeho psychickou újmu (újmu na zdraví). Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Vady řízení, k nimž se v odvolacím řízení přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal.

9. Soud prvního stupně v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za svá skutková tvrzení shodná tvrzení účastníků o tom, že v případech a) a c) orgány činné v trestním řízení podle § 159a trestního řádu odložily věc žalobcových trestních oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krádeže a o podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi/křivého obvinění, a v případě b) činnost policejních orgánů vyústila v soudní rozhodnutí. Tato skutková zjištění jsou pro rozhodnutí ve věci samé dostatečná.

10. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že žalobce poprvé až v odvolání tvrdil, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. [spisová značka], jímž byl shledán vinným ze spáchání trestného činu, byl posléze Krajským soudem v Hradci Králové„ revidován“ a bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání a o tom, že věc bude nadále šetřena jako možný přestupek. Tato tvrzení (tyto skutečnosti) žalobce v řízení před soudem prvního stupně neuplatil. Nejedná se o skutečnosti vyjmenované v § 205a odst. 1 o. s. ř. a v projednávané věci nejde o řízení, jež by bylo možno zahájit i bez návrhu, ani o některé z řízení vyjmenovaných v § 120 odst. 2 o. s. ř., tudíž odvolací soud se nemohl věcně zabývat skutkovými tvrzeními, které žalobce poprvé uvedl až v odvolání a jeho odvolací námitka nebyla způsobilým odvolacím důvodem.

11. Soud prvního stupně při právním posouzení věci správně vyšel z toho, že pokud orgán státu, v projednávané věci Policie ČR, Okresní ředitelství [obec], zjišťoval či posuzoval předpoklady pro rozhodnutí, shromažďoval podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotil zjištěné skutečnosti, právně je posoudil, šlo o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak mohly projevit v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V případech a) a c) bylo policejním orgánem vydáno rozhodnutí o odložení věci podle § 159a trestního řádu (po skončení prověřování policejní orgán posoudí, zda zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, že jej spáchala konkrétní osoba, a že jsou tudíž dány podmínky k zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu a pokud tomu tak není, rozhodne o odložení věci nebo jiném způsobu vyřízení dle § 159a trestního řádu). V případě b) prověřování policejní orgánu vyústilo v soudní rozhodnutí. V posuzovaných případech úkony orgánů veřejné moci, tj. Policie ČR, Okresní ředitelství [obec], směřovaly k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady postupu těchto orgánů veřejné moci by mohly být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

12. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně netvrdil (a ani jinak nevyšlo najevo), že by rozhodnutí o odložení věci a rozhodnutí soudu bylo jako nezákonné zrušeno. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. V této právní věci tedy neexistuje zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti nimž brojí, nebyla zrušena.

13. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je věcně správné.

14. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

15. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř., neboť je v obou výrocích věcně správný.

16. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrário, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.