pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 298/2020-36

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, podle které by soud určil, že podmínka dle výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 37/2018-82, které nabylo právní moci dne [datum], spočívající v tom, že,,žalobkyně se zavazuje učinit veškeré kroky nezbytné k tomu, aby ve vztahu ke změně vlastníka vozidla a převodu vozidla [registrační značka] na žalovanou došlo ve lhůtě 1 roku od právní moci usnesení o schválení smíru“, byla splněna dne [datum] (výrok I.). Žalobkyni zavázal zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované určení, že podmínka dle výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 37/2018-82, které nabylo právní moci dne [datum], tak jak je formulována ve výroku I. napadeného rozsudku, byla splněna. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení kupní ceny na základě odstoupení od kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], předmětem které bylo vozidlo zn. Citroen C3 1.4HDI. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24C 37/2018- 82 byl schválen smír, který nabyl právní moci dne [datum], jehož obsahem byl závazek žalobkyně učinit veškeré kroky nezbytné k převodu vlastnického práva k vozidlu ve prospěch žalované, a to ve lhůtě jednoho roku od právní moci smíru, tj. nejpozději do [datum]. Žalovaná se dle smíru zavázala k úhradě částky ve výši [částka], a to ve lhůtě pěti dnů od převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou. [příjmení] vozidla dle technického průkazu byl [jméno] [příjmení], který však v době po uzavření smíru zemřel, vozidlo se tak stalo předmětem pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 44 D 1073/2019, na základě kterého ho nabyla do výlučného vlastnictví [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se dohodla s [jméno] [příjmení], že tato bezúplatně převede předmětné vozidlo žalované do jejího výlučného vlastnictví, k čemuž však nedošlo. Dne [datum] bylo vozidlo [jméno] [příjmení] darováno žalobkyni. Z povahy smíru je patrné, že se vyžaduje pro jeho naplnění vzájemná součinnost stran. Tuto součinnost žalovaná odmítla žalobkyni poskytnout, aby se vyhnula povinnosti k úhradě částky ve výši [částka] dle smíru. Žalobkyně splnila svou povinnost dle uzavřeného smíru, vyvinula veškeré úsilí směřující k naplnění smíru, zaslala žalované ve lhůtě dle smíru všechny potřebné dokumenty k převodu vlastnického práva k vozidlu ve prospěch žalované. Žalovaná se obstrukčními kroky snaží zamezit naplnění účelu smíru. Žalobkyně však nemůže bez rozhodnutí soudu vymoci pravomocně přiznanou a vykonatelnou povinnost žalované v rámci exekučního řízení, neboť vzhledem k tomu, že v exekučním titulu (smíru) je vyjádřen synallagmatický závazek a plnění je vázáno na vzájemné splnění povinnosti, je žalobkyně jako oprávněná povinna v exekučním řízení v souladu s ust. § 46 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád, (dále jen,,ex. ř.“) k exekučnímu návrhu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem z níž je patrné, že splnila podmínku, tedy že splnila svou vzájemnou povinnost, popřípadě že je připravena ji splnit. Žalobkyně odkázala na ust. § 43 odst. 1, 2, § 44 ex. ř. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení splnění podmínky dle smíru dle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), aby se tak mohla domoci své soudně přiznané pohledávky.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, smírem se žalobkyně zavázala učinit veškeré nezbytné kroky k tomu, aby ve vztahu ke změně vlastníka vozidla a převodu vozidla [registrační značka] na žalovanou došlo ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení o schválení smíru, smír nabyl právní moci dne [datum]. [příjmení] vozidla v době předchozího řízení byla osoba odlišná od žalobkyně, [jméno] [příjmení]; úmrtí [jméno] [příjmení], následné pozůstalostní řízení a přechod vlastnictví vozidla na [jméno] [příjmení] nemůžou jít k tíži žalované.

3. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 37/2018-82 schválil dle ust. § 99 o. s. ř. smír mezi Mgr. [jméno] [příjmení], narozenou [datum] (žalobkyní) a [právnická osoba], [IČO] (žalovanou) v řízení, v němž se žalobkyně po žalované domáhala vrácení plnění z kupní smlouvy uzavřené dne [datum], jejímž předmětem byla koupě vozidla Citroen model C3, 1,4, [registrační značka]. Pohledávka žalobkyně za žalovanou vznikla z titulu nároku žalobkyně na vrácení kupní ceny vozidla na základě odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum]. Řízení skončilo smírem, soud schválil smír tohoto znění:,,Žalobkyně se zavazuje učinit veškeré kroky nezbytné k tomu, aby ve vztahu ke změně vlastníka vozidla a převodu vozidla RZ 8 U5 [číslo] na žalovanou došlo ve lhůtě 1 roku od právní moci usneseni o schválení smíru a žalovaná se zavazuje do 5 dnů od prokázání převodu vlastnického práva na žalovanou zaplatit k rukám žalobkyně jednorázově částku [částka]. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka [částka] z účtu Obvodního soudu pro Prahu 1 po právní moci usnesení. Žalobkyni soud ukládá, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen“ .Usnesení o smíru nabylo právní moci dne [datum]. [příjmení] vozu [registrační značka], tov. zn. Citroen C3 1.4HDI, [příjmení]: VF7FC8HZC27259180 byl ke dni [datum] [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 8. 2020, č. j. 44 D 1073/2019-35 bylo rozhodnuto o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], kdy z usnesení se mimo jiné podává, že se schvaluje dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle které nabývá osobní automobil tov. zn. Citroen C3, rok výroby [rok], [registrační značka] v ceně [částka] pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] [datum narození]. [jméno] [příjmení] a žalobkyně uzavřely dne [datum] darovací smlouvu, kterou [jméno] [příjmení] jako dárce darovala žalobkyni předmětné vozidlo, které nabyla děděním na základě usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 44 D 1073/2019-35.

4. Soud I. stupně uzavřel, že ust. § 262 o. s. ř. (obdobně § 43 exekučního řádu), dává podklad pro podání žaloby na zjištění sporné skutečnosti významné pro vykonávací řízení, že povinnost oprávněného stanovená nalézacím rozhodnutím byla splněna a oprávněný má právo cestou výkonu rozhodnutí požadovat splnění vzájemné povinnosti povinného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5758/2017). Na základě výše označeného schváleného smíru se žalobkyně zavázala učinit veškeré kroky nezbytné k tomu, aby ve vztahu ke změně vlastníka vozidla a převodu vozidla [registrační značka] na žalovanou došlo ve lhůtě 1 roku od právní moci usnesení o schválení smíru a žalovaná se zavázala do 5 dnů od prokázání převodu vlastnického práva na žalovanou zaplatit k rukám žalobkyně jednorázově částku [částka]. Žalobkyně se v tomto smíru zavazuje učinit blíže neurčité (,,veškeré kroky“) k tomu, aby do jednoho roku došlo k převodu předmětného vozidla na žalovanou. S tímto zcela neurčitým plněním nejsou spojeny žádné důsledky z hlediska povinnosti plnit ze strany žalované. Platí totiž, že i kdyby žalobkyně jakkoliv překročila stanovenou lhůtu, a dokonce vůbec ničeho neučinila a přesto došlo k prokázání převodu vlastnického práva na žalovanou, je aktivována povinnost žalované zaplatit žalobkyni jednorázově částku [částka]. A také v opačné situaci, kdy žalobkyně učiní veškeré možné kroky, aniž však dojde k převodu vlastnického práva na žalovanou, nenastane aktivace povinnosti žalované uhradit částku [částka]. Soud I. stupně uzavřel, že povinnost žalované realizovat platbu je vázána na podmínku prokázání převodu vlastnického práva předmětného vozidla na žalovanou a nikoliv na naplnění podmínky spočívající v učinění veškerých (neurčitých) kroků. Pro účely výkonu rozhodnutí, je tak určení splnění podmínky, že byly učiněny,,všechny nezbytné kroky žalobkyní“ bez zásadního významu. Jinými slovy, žalobkyně se určovací žalobou (dle § 80 o. s. ř.) či žalobou dle § 43 ex. ř. a § 262 o. s. ř. domáhá určení splnění podmínky, která na budoucím výkonu rozhodnutí (nuceného splnění povinnosti žalované) nemá vliv a její určení je z hlediska dosažení nuceného splnění povinnosti žalovanou bez významu. Soud I. stupně tak uzavřel, že neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 1, odst. 2, písm. d), e), f) a g) o. s. ř. ve spojení s § 205a písm. d) o. s. ř. Namítla, že se domáhá určení, že výše uvedená podmínka ze strany žalobkyně byla splněna. Naplnění smíru se vyžaduje vzájemná součinnost stran. Žalovaná odmítla tuto součinnost žalobkyni poskytnout, aby se tak vyhnula povinnosti k úhradě částky ve výši [částka] dle smíru. Žalobkyně se předně neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že povinnost žalované plnit na základě smíru není vázána na závazek žalobkyně učinit„ všechny nezbytné kroky“, ale na podmínku„ prokázání převodu vlastnického práva předmětného vozidla na žalovanou“. Účastníci řízení ještě před uzavřením smíru věděli, že jako vlastník vozidla tov. zn. Citroen C3 1.4HDI, [příjmení]: VF7FC8HZC27259180, [registrační značka], dle technického průkazu č. UG [číslo] je zapsán [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [příjmení] [jméno], PSČ [PSČ], tehdejší přítel žalobkyně. Žalobkyně v původním řízení tvrdila (a na této argumentaci setrvává i nyní), že vlastnické právo k vozidlu na [jméno] [příjmení] nikdy převedeno nebylo. Vzhledem k těžkému stupni jeho postižení a s tím související velmi omezenou pohyblivostí zápis jeho osoby jako vlastníka vozidla proběhl za účelem získání parkovacího místa pro invalidy. Právě z tohoto důvodu účastníci řízení uzavřeli smír ve výše uvedeném znění. Pokud byla v době uzavření smíru vlastníkem vozidla dle technického průkazu třetí osoba, která poté zemřela, nemohla vlastnické právo k vozidlu převést ve prospěch žalované. Následně se vozidlo stalo předmětem pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 44 D 1073/2019, na základě kterého ho nabyla do výlučného vlastnictví [jméno] [příjmení], která převedla vozidlo na žalobkyni. Pokud by právní posouzení soudu I. stupně bylo správné, pak by smír musel být neplatný pro omyl dle § 1904 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalovaná až v tomto řízení začala tvrdit, že její povinnost plnit byla navázána na převod vlastnického práva k vozidlu v její prospěch, ačkoliv věděla a ví, že povinnost plnit byla navázána na splnění podmínky spočívající v uskutečnění veškerých kroků nezbytných k převodu vlastnického práva k vozidlu. Pouze a jedině s těmito blíže neurčitými kroky je spojena úhrada ve výši [částka] ze strany žalované. Nelze přitom pominout ani skutečnost, že žalobkyně vlastnické právo k vozidlu na,,žalovanou převedla“. V této souvislosti poukázala na souhlasné prohlášení ve dvou vyhotoveních, na základě kterého žalobkyně převádí vlastnické právo k vozidlu na žalovanou, včetně plné moci pro převod vozidla v rámci registru vozidel, výzva jí byla doručena, neboť žalovaná v rámci odpovědi ze dne [datum] žalobkyni vrátila pouze část dokumentů přiložených k výzvě. Žalovaná tento dokument nepodepsala a převod vlastnického práva k vozidlu v její prospěch zmařila, je to pouze a jedině žalovaná, kdo nese veškeré následky svého jednání. Žalobkyně považovala a považuje stanovenou pětidenní lhůtu k podpisu zaslaného dokumentu za plně dostatečnou, proto je toho názoru, že ke splnění podmínky stanovené smírem došlo dne [datum]. Žalobkyně učinila vše, aby naplnila podmínku smíru. Žalovaná se vůči žalobkyni v době před i po uzavření smíru chovala šikanózním způsobem (§ 8 o. z., judikatura Nejvyššího soudu), který nemůže požívat právní ochrany (viz e-mailové komunikace odst. 21 až 36 napadeného rozsudku). Žalobkyně chtěla nejprve sama na svoje náklady zajistit převod vozidla, požadovala pouze vydání protokolu o evidenční kontrole, což žalovaná odmítla. Žalobkyně tedy žalované sdělila ([datum]), že se dostaví k žalované za účelem převzetí vozidla ([datum]) a jeho odtahu na vlastní náklady za účelem evidenční kontroly a dopravení zpět k žalované s tím, že na vlastní náklady zajistí přepis v evidenci silničních vozidel. Žalovaná reagovala tak, že předání vozidla podmínila slevou ve výši [částka], což žalobkyně odmítla. Zároveň byla žalobkyně v řízení před soudem I. stupně nesprávně, resp. nikoliv řádně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. Účastníkům řízení nebyl znám předběžný právní názor soudu. Stran naléhavého právního zájmu žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5758/2017, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014 a sp. zn. 21 Cdo 2201/2014. Ačkoliv soud I. stupně na tuto judikaturu odkazuje, nesprávně dovozuje, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud I. stupně pominul možnost aplikace ust. § 150 o. s. ř. s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci a skutková zjištění soudu I. stupně, v této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, žádala změnu výroku II. napadeného rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným.

9. Podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

10. Podle ustanovení § 37 odst. 2 ex. ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona.

11. Podle ust. § 43 odst. 1 ex. ř. jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze vydat pověření podle § 43a jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas. V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (odst. 2).

12. Pod podmínkou dle odst. 1 je možno rozumět jakoukoliv suspenzivní (odkládací) nebo rezolutivní (rozvazovací) podmínku podle hmotného práva. Typickým příkladem pro tzv. funkcionální synalagmu (vzájemnou povinnost plnit) představuje vydání bezdůvodného obohacení v případě neplatné nebo zrušené smlouvy (§ 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

13. Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti povinného z exekučního titulu, přichází v úvahu jako předpoklad jeho vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí či jiného exekučního titulu). Protože při rozhodování o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce, a to způsobem v zákoně uvedeným Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení, že se podmínka splnila (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1129/2014, sp. zn. 20 Cdo 1458/2015, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014, usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 17 Co 411/2003, uveřejněné pod [číslo] 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. V rámci schváleného smíru se žalobkyně zavázala,,učinit veškeré kroky nezbytné k tomu, aby ve vztahu ke změně vlastníka vozidla a převodu vozidla [registrační značka] na žalovanou došlo ve lhůtě 1 roku od právní moci usnesení o schválení smíru“. Žalovaná se zavázala,,do 5 dnů od prokázání převodu vlastnického práva na žalovanou zaplatit k rukám žalobkyně jednorázově částku [částka]“.

15. Jak výše uvedeno, v posuzovaném případě by se mělo jednat o vzájemnou povinnost kupující a prodávající v důsledku odstoupení od kupní smlouvy, vázanou na změnu v osobě vlastníka předmětného vozidla oproti vrácení kupní ceny, představující vydání bezdůvodného obohacení v případě zrušené smlouvy (§ 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

16. Lze tak přisvědčit závěru soudu I. stupně, že tak, jak je žaloba na určení žalobkyní uplatněna, nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť i za předpokladu, že žalobkyně učiní,,veškeré nezbytné kroky“ (odhlédnuto od neurčité formulace takto stanovené povinnosti) ve vztahu ke změně vlastníka vozidla, aniž však dojde k převodu vlastnického práva předmětného vozidla na žalovanou, nenastane aktivace povinnosti žalované vrátit kupní cenu vozidla, tedy uhradit žalobkyni částku [částka]; potud byla stěžejní odvolací námitka shledána nedůvodnou. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavřel, že povinnost žalované realizovat platbu (zaplatit částku [částka] představující kupní cenu vozidla) je vázána na podmínku prokázání převodu vlastnického práva předmětného vozidla na žalovanou, což ostatně vyplývá i ze schváleného smíru, a nikoliv na naplnění podmínky spočívající v učinění veškerých, nezbytných (neurčitých) kroků žalobkyní. Pro posouzení věci je tak irelevantní, zda žalobkyně provedla veškeré (nezbytné) kroky směřují k převodu vlastnického práva předmětného vozidla (poskytla jí tvrzeně dvě varianty řešení možného převodu vozidla), pokud k samotnému převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou dosud nedošlo. S ohledem na výše uvedený závěr stran nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nebylo na místě se zabývat námitkou žalobkyně, že jednání žalované je šikanózní a rozporné s dobrými mravy.

17. Pokud žalobkyně namítla, že měla být soudem I. stupně poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., pak takové poučení je na místě pouze v případě, že se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně; nebo je-li zjištěno, že účastník nenavrhl dosud důkazy k prokázání všech sporných tvrzení; taková procesní situace však nenastala; pokud snad mínila žalobkyně, že měla být soudem poučena dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o změně právního názoru soudu na danou věc, je takové poučení na místě pouze v případě, že jiné právní posouzení vyžaduje doplnění skutkových tvrzení, tak tomu však v daném případě nebylo, k poučení ze strany soudu I. stupně ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. tak nebyl důvod. Konečně námitka stran sdělení předběžného názoru prvostupňového soudu není důvodná, neboť s ohledem na skutková tvrzení uvedená v žalobním návrhu bylo zřejmé, že je na místě posoudit naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo správně rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozhodnutí v této části odkazuje.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení tvoří odměna za jeden úkon právní služby ve výši [částka] dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., jedna náhrada hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. (účast u odvolacího jednání) a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka]. Nutno poznamenat, že kusé vyjádření žalované k odvolání ze dne [datum] nelze považovat za úkon právní služby, pokud obsahuje toliko konstatování, že jí bylo doručeno odvolání žalobkyně a navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí (č. l. 63).

21. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. s odkazem žalobkyně na zjištěný skutkový stav a vzájemnou e-mailovou komunikaci právních zástupců účastníků (viz výslovný odkaz žalobkyně na odst. 15, 16, 17,19, 20 až 21 a 21 až 36 napadeného rozhodnutí), neboť žalobní návrh nebyl shledán důvodným pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, což nesouvisí s tvrzeným chováním žalované ani okolnostmi, které vedly žalobkyni k uplatnění žalobního požadavku. Pokud podle názoru odvolacího soudu typ žaloby, který zvolila žalobkyně k ochraně svého práva, nemůže být úspěšný, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalované a nepřiznat jí z toho důvodu náhradu nákladů řízení.