pro zaplacení 3 500 000 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení 3 500 000 Kč (výrok I.) a vyslovil, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) s tvrzením, že tato jí byla způsobena nesprávným úředním postupem orgánu sociálně právní ochrany děti – Magistrátu města [adresa] (dále jen ,,[orgán]”), v důsledku kterého byla žalobkyně odloučena od biologické rodiny a nebylo jí umožněno navázat vztah s rodinou. Nezletilá žalobkyně byla matce odňata na základě postupu [orgán] po krátkém prvním kontaktu s matkou dne 9. 4. 2018 přímo v porodnici. Dne 10. 4. 2018 Okresní soud v [adresa] vydal předběžné opatření a dne 4. 6. 2018 zahájil Okresní soud v [adresa] řízení ve věci samé s odůvodněním, že není žádný z rodičů, který by o žalobkyni pečoval. Okresní soud v [adresa] rozhodl dne 22. 6. 2020 o pěstounské péči žalobkyně, rozsudek byl odvolacím soudem zrušen s odůvodněním, že okresní soud nevzal v úvahu rodiny otce žalobkyně být nápomocny rodičům nezletilé, přičemž věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v [adresa] opětovně ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 22. 2. 2021 o pěstounské péči nezletilé, když uvedl, že rodina rodičů nezletilé žalobkyně není ochotna na rodiče nepřetržitě dohlížet. Dne 17. 10. 2022 (po vydání nálezu Ústavního soudu) bylo rozhodnuto o okamžitém vrácení nezletilé žalobkyně do péče biologických rodičů. Následně dne 13. 1. 2023 okresní soud řízení ve věci samé o svěření nezletilé do pěstounské péče zastavil. Došlo tak k závažnému zásahu do rodinného života žalobkyně, kdy jsou i nadále poškozeny sociální a citové vazby mezi žalobkyní a jejími rodiči. Pokud jde o výpočet výše zadostiučinění, pak odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], který se zabýval nezákonným výkonem vazby, přičemž částka za jeden den se pohybuje v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč. Nezletilá byla od rodičů odloučena 1 659 dnů, když při uplatnění částky 1 500 Kč tato částka zadostiučinění činí 2 488 500 Kč. Žalobkyně žádá zvýšení této částky na 3 500 000 Kč z důvodu mimořádné újmy při odloučení nezletilé (kojence) od matky.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezletilá žalobkyně byla odebrána matce pro podezření na nevhodné zacházení a umístěna do pěstounské péče na přechodnou dobu předběžným opatřením Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 4. 2018, č. j. [spisová značka]. Dále bylo předběžným opatřením uloženo rodičům předběžně snášet péči pěstounů, což potvrdil odvolací soud s tím, že zacházení matky s nezletilou se vymykalo běžnému zacházení s novorozencem, když matka nebyla schopna se samostatně o nezletilou starat pro snížené rozumové a rozpoznávací schopnosti a snížený práh frustrační tolerance zátěže a stresu, přičemž reagovala impulsivně a zlostně. Okresní soud svěřil nezletilou do příbuzenské pěstounské péče. Postup [orgán] byl šetřen veřejným ochráncem práv a rovněž k opakovaným žádostem rodičů byl posuzován [orgán] (dále jen ,,[orgán]“), přičemž bylo vyhodnoceno, že postup [orgán] neprobíhal dostatečně, avšak následně vykazoval zlepšení a vytýkané nedostatky byly z větší části napraveny. Ústavní soud nálezem ze dne 13. 9. 2022, č. j. [číslo] shledal, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] a rozsudkem Okresního soudu v [adresa], byla porušena práva stěžovatelů na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na soudní ochranu. Žalobkyně požaduje odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku odebrání nezletilé žalobkyně rodičům, kdy byly narušeny citové vazby, tvrzená újma tak není v příčinné souvislosti s úředním postupem [orgán]. Žalobkyně byla odebrána z péče rodičů na základě rozhodnutí soudu, bez něhož by k odejmutí nezletilé od rodičů dojít nemohlo a nedošlo. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když žalobkyně se o vzniku újmy dozvěděla nejpozději dne 13. 9. 2022 a ke dni podání žaloby uplynulo více než šest měsíců.

3. Soud I. stupně učinil následující skutková zjištění, za nejpodstatnější je nutno uvést, že nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka] byl vyhlášen dne 22. 9. 2022 a zpřístupněn veřejnosti dne 4. 10. 2022. Ze Zápisu z případové konference ze dne 17. 10. 2022 se podává, že bylo rozhodnuto o vrácení nezletilé žalobkyně do biologické rodiny, přičemž byl zpracován plán adaptace nezletilé při předávání do domácnosti rodičů. Rodiče nezletilé nesouhlasili s dlouhodobým dohledem [orgán]. Ze stanoviska [orgán] věcí ze dne 9. 1. 2023 se podává, že žalobkyně uplatnila dne 13. 12. 2021 nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem [orgán]. Žádosti nebylo vyhověno, neboť nebylo shledáno naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, a to nesprávného úředního postupu. Žalobkyně prostřednictvím své matky se stanoviskem žalované ze dne 9. 1. 2023 nesouhlasila (viz dopis [orgán] ze dne 11. 4. 2023 adresovaný matce nezletilé). Žalovaná opakovaně sdělila, že nehodnotí, zda byla nezletilá odebrána z péče rodičů oprávněně či nikoli, avšak zdůraznila, že o odebrání dítěte z péče rodičů rozhoduje nezávislý soud, nikoli [orgán].

4. Soud I. stupně zejm. po citaci ust. § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 OdpŠk neshledal žalobu důvodnou. K tvrzenému nesprávnému postupu mělo dojít postupem [orgán] při odebrání nezletilé žalobkyně z péče rodičů, a to na základě předběžného opatření Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 4. 2018, č. j. [spisová značka] a usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 2. 2019, č. j. [spisová značka], kterým bylo rodičům uloženo zatímně snášet péči pěstounů. O vzniku nemajetkové újmy se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 22. 9. 2022 (kdy byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně uplatnila předběžně nárok u žalované dne 13. 12. 2021, tedy ještě před datem 22. 9. 2022, kdy se o vzniku újmy dozvěděla, ke stavění běhu promlčecí lhůty tak nemohlo dojít. Poslední den k uplatnění nároku u soudu tak připadl na 22. 3. 2023, přičemž žaloba byla podána až dne 20. 6. 2023. Soud I. stupně tak přisvědčil žalované, že uplatněný nárok je promlčen.

5. Žalobkyně při jednání prvostupňového soudu tvrdila, že k nesprávnému úřednímu postupu [orgán] docházelo rovněž po vyhlášení nálezu Ústavního soudu dne 22. 9. 2022 až do vydání nezletilé biologickým rodičům (období od 22. 9. 2022 do 25. 10. 2022), přičemž nesprávný postup byl shledáván v prodlevě v navrácení nezletilé biologickým rodičům, prvostupňový soud uzavřel, že rovněž tento nárok je promlčen. Žalobkyně se o nemajetkové újmě mohla dozvědět nejpozději ke dni navrácení nezletilé rodičům, tj. 25. 10. 2022, přičemž poslední den lhůty k uplatnění nároku připadl na 25. 4. 2023 a k podání žaloby došlo až dne 20. 6. 2023.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“ s ohledem na věk žalobkyně a okolnosti projednávané věci, když předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy způsobené postupem [orgán]. Prvostupňový soud také přihlédl k nedostatečné znalosti zástupce žalobkyně v oblasti procesního práva, omluvitelné jeho snahou využít v maximální míře zákonných prostředků k ochraně zájmů žalobkyně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany [orgán], jednalo se o závažná pochybení, [orgán] ignoroval povinnost zpracovat plán návratu dítěte do rodiny a opětovně sloučit rodinu. Pro soud byla klíčová vznesená námitka promlčení a okamžik běhu promlčecí lhůty, kdy podle předběžných opatření byla nezletilá [jméno FO] odebrána z péče rodičů v roce 2018, k události došlo již v porodnici. Žalobkyně závěr soudu I. stupně odmítá a odkazuje na skutková tvrzení uvedená v žalobním návrhu. I po vydání nálezu Ústavního soudu došlo k nečinnosti a nečitelnosti v postupu [orgán], dozorová činnost byla zaměřena i na novorozeného syna [jméno FO], újma se tak v biologické rodině žalobkyně stupňovala i po vydání nálezu Ústavního soudu. [orgán] již předtím ignoroval výsledek šetření [jméno]. Po potvrzení meritorního rozsudku diskvalifikoval rodiče, což pak ,,dotáhl“ až k vydání rozsudku o zákazu styku ze dne 21. 9. 2022. Dne 17. 10. 2022 ,,otočil“ a sám vrátil nezletilou [jméno] rodičům. Rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se neztotožňuje se se závěrem uvedeným v odst. 8 napadeného rozhodnutí. [orgán] více jak čtyři a půl roku usiloval o pěstounskou péči, bohužel okresní soud sdílel argumentaci [orgán], což vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 2022, kdy přijatá opatření nebyla souladná s judikaturou, k právům rodičů a jejich dcery (nezl. žalobkyně) bylo přistupováno liknavě. Klíčové pracovnice [orgán] tvrdí, že nepochybily, předpisy dodržely, což akceptuje i žalovaná. [adresa] [orgán] byl po celou dobu nedůvěryhodný, lhal a tajil důležité skutečnosti, dehonestoval otce nezl. [jméno FO] a jeho rodinu. Nesplnil povinnosti, které prezentoval na poslední případové konferenci dne 17. 10. 2022, bez účasti soudu sám rozhodl o vrácení nezl. [jméno FO] rodičům, kdy určitě počítal s tím, že se nezletilá v obnoveném soudním řízení vrátí do pěstounské péče, což vyjádřil tím, že by byli ,,manželé [jméno FO], hloupí, pokud by stáhli návrh na pěstounskou péči ze dne 2. 7. 2018“. Žalobkyni udržoval [orgán] v nejistotě až do ledna 2023, kdy soud zastavil řízení ve věci samé. Až od ledna 2023 případně začala běžet promlčecí lhůta. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil (zřejmě změnil pozn. odvolacího soudu) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 3 500 000 Kč.

8. Žalovaná se vyjádřila k podanému odvolání. Žalobkyně byla odebrána z péče rodičů a umístěna do pěstounské péče na přechodnou dobu předběžným opatřením Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 4. 2018, č. j. [spisová značka]. Unesením okresního soudu ze dne 7. 2. 2019, č. j. [spisová značka] bylo rodičům uloženo předběžně snášet péči pěstounů (tety a strýce z matčiny strany) o nezletilou, což potvrdil odvolací soud s tím, že ,,zacházení matky s nezletilou se vymyká běžnému zacházení s novorozencem, matka není schopna se samostatně o nezletilou starat pro snížené rozumové a rozpoznávací schopnosti a snížený práh frustrační tolerance zátěže a stresu, kdy reaguje impulsivně a zlostně, přičemž v blízkém okolí se nenachází osoba, která by mohla na péči matky soustavně dohlížet“. Rodiče se opakovaně domáhali, aby jim byla dcera vrácena do péče, případně se domáhali úpravy styku. Tyto návrhy byly opakovaně soudy zamítány. Okresní soud svěřil nezletilou do příbuzenské pěstounské péče tety žalobkyně a jejího manžela rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č.j. [spisová značka]. Rodiče žalobkyně podali ústavní stížnost, o níž rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 13. 9. 2022, č. j. [číslo], shledal, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2021, č. j. [číslo] a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 22. 2. 2021 č. j. [spisová značka] byla porušena práva stěžovatelů na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, právo na rodinný život a právo na soudní ochranu. Ústavní soud shledal, že ,,obecní soudy nesprávně dovodily, že existují podmínky pro nařízení pěstounské péče, aniž by byla osvětlena základní skutečnost, jaká konkrétní rizika by nezletilé hrozila v případě vrácení do péče rodičů“. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se dle § 32 odst. 3 OdpŠk promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalovaná přisvědčuje závěru prvostupňového soudu, že žalobkyně se o vzniku újmy dozvěděla nejpozději dnem seznámení se s nálezem Ústavního soudu dne 22. 9. 2022. Žádost o předběžné projednání nároku byla podána ještě před uvedeným rozhodným okamžikem, a to dne 13. 12. 2021, promlčecí lhůta ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk tedy neběžela do 13. 6. 2022. Žaloba byla podána až dne 20. 6. 2023, tedy za 9 měsíců poté, co se o újmě dozvěděla. Promlčecí lhůta žalobkyni uplynula dne 22. 3. 2023. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

9. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zdůraznila pochybení, jehož se [orgán] dopustil, uplatněný nárok neshledala promlčeným, poukázala na konkrétní okolnosti projednávané věci v časovém sledu od data narození nezl. žalobkyně. Žádala přiznání odškodnění nemajetkové újmy, kdy výši ponechala na úvaze soudu.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), doplnil dokazování listinou, která byla předložena již prvostupňovému soudu za účelem upřesnění skutkového stavu věci, poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Ze zprávy [orgán], vedoucí odboru sociálních věcí, ze dne 7. 5. 2020 se podává, že tato zpráva byla zpracována k žádosti [jméno FO], matky nezletilé, zastoupené [jméno FO] o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem Magistrátu města [adresa], jakožto orgánu sociálně právní ochrany dětí. Obsahem této zprávy je výčet pochybení, kterých se [orgán] v souvislosti s výkonem své činnosti v souvislosti s případem nezl. [jméno FO] dopustil a tím porušil příslušná ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí.

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (odst. 2).

13. Podle § 13 odst.1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

14. Podle § 31a odst.1 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

17. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném do 31. 12. 2024 se sociálně-právní ochranou dětí rozumí zejména

a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,

b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,

c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny,

18. d) zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.

19. Podle § 9 zákona č. 359/1999 Sb. rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout.

20. Podle § 10 odst.1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. je obecní úřad povinen působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti.

21. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen

a) sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku,

b) činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na děti,

c) pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny, a to zejména z hlediska posouzení, zda se jedná o dítě uvedené v § 6, podle druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte, a poskytovat pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte,

d) zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny podle písmene c) individuální plán ochrany dítěte, který vymezuje příčiny ohrožení dítěte, stanoví opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny a stanoví časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dítětem a odborníky, kteří se podílejí na řešení problému dítěte a jeho rodiny,

e) pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči a jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími přizvanými osobami, zejména zástupci škol, školských zařízení, zařízení poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů činných v sociální oblasti, orgánů [orgán], státních zástupců, odborných pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče, poskytovatelů sociálních služeb a pověřených osob; pro účast na případové konferenci platí § 38 odst. 7 obdobně.

22. Podle § 10 odst. 5 písm. a) zák. č. 359/1999 Sb., individuální plán ochrany dítěte se zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umožní setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.

23. Podle § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 359/1999 Sb., obecní úřad obce s rozšířenou působností pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě.

24. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče

a) nezajistili dítěti odbornou poradenskou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a obecní úřad obce s rozšířenou působností takovou pomoc předtím doporučil,

b) nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem,

c) nevyužili možnosti odborné poradenské pomoci potřebné k překonání problémů rodiny a k odvrácení umístění dítěte do náhradní péče nebo nedbali na doporučení spolupracovat s pověřenými osobami, poskytovateli odborných poradenských služeb nebo mediátorem.

25. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen poskytnout rodiči pomoc po umístění dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy (§ 28), nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42), spočívající zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny, při řešení životní a sociální situace, včetně hmotné úrovně rodiny, v pomoci při spolupráci s orgány sociálního zabezpečení, krajskými pobočkami Úřadu práce a dalšími státními a jinými orgány, a za tím účelem také zprostředkuje rodiči odbornou poradenskou pomoc.

26. V projednávaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí dle jejího tvrzení měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu [orgán] v souvislosti s odebráním nezletilé její matce po porodu a svěřením nezletilé do pěstounské péče, kdy tak došlo ke vzniku újmy na straně nezl. [jméno FO], spočívající v jejím odloučení od biologické rodiny a v nenavázání vztahů mezi nimi. Podle jejího tvrzení to byly právě ,,zlé záměry, nedostatečné návrhy, účelové zprávy [orgán], které nebyly v souladu s právními předpisy a invazivně zasáhly do práv [jméno FO]“. Žalobkyně tvrdila, že [orgán] již ve zprávě ze dne 7. 5. 2020 dovodilo pochybení [orgán], která hodnotilo jako závažná a matku nezletilé žalobkyně odškodnilo. Nezletilá byla odstavena od kojení, [orgán] nikdy nepodpořil úsilí rodičů o návrat nezl. [jméno FO] do jejich péče, sdílel protiústavní rozhodování soudů. Nezletilá byla odňata matce po porodu v porodnici dne 9. 4. 2018 na základě ústního popudu [orgán], aniž by [orgán] jednal s rodinou, s otcem nezl. [jméno FO], resp. blízkými osobami matky, aniž by znal její zdravotní postižení. [orgán] nereagoval na případovou konferenci v květnu 2018, byť dne 11. 4. 2018 obdržel rodný list, kde byl zapsán otec nezl. [jméno FO] - [jméno FO], po odložení případu [orgán] v srpnu 2018 postupoval tak, aby nezletilá nebyla vrácena rodičům, žádal v rámci řízení o pěstounské péči nové znalecké posudky, podal dne 26. 1. 2021 nepravdivou zprávu, že nenastaly podstatné změny, které by odůvodnily navrácení nezletilé zpět do péče rodičů. [orgán] nepodpořil úsilí rodičů o zrušení pěstounské péče, bojkotoval návrhy rodičů na rozšíření styku s nezletilou. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení shrnula, že od dubna 2018 [orgán] porušoval zák. č. 359/1999 Sb., zdůraznila porušení § 10 odst. 5 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., neboť v individuálním plánu nejsou určeny kroky, které by vedly k navrácení dítěte do rodiny, [orgán] bez účasti soudu a na základě plánu, který ,,narychlo připravil“, rozhodl dne 17. 10. 2022 o vrácení nezletilé rodičům.

27. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1872/2006).

28. V oblasti odpovědnosti za výkon veřejné moci byla zavedena povinnost státu a územních celků v samostatné působnosti hradit též vzniklou nemajetkovou újmu, a to s odkazem zejména na ust. § 1 odst. 3, § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Jak vyplývá z výše citovaných ust. zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v projednávaném případě se jednalo o výkon pravomocí v tzv. samostatné působnosti, kdy s ohledem na znění příslušného ustanovení § 1 zák. č. 82/1998 Sb., územní samosprávné orgány odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu tzv. samostatné působnosti. Obecně platí, že nestanoví-li zákon jinak, jedná se o samostatnou působnost. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud na projednávanou věc aplikoval zák. č. 82/1998 Sb.

29. Předně se o odvolací soud zabýval vznesenou námitkou promlčení. Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1249/2014, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012). Vědomost o vzniku nemajetkové újmy v sobě nezahrnuje vědomost o všech následcích zásahu do práv poškozeného. Ta je podstatná ve vztahu k rozsahu vzniklé nemajetkové újmy, resp. její intenzitě, nikoli pro vědomost o tom, že nemajetková újma vznikla.

30. [orgán] již v rámci zprávy ze dne 7. 5. 2020 konstatovalo porušení ust. zák. č. 359/1999 Sb., výslovně uvedlo, že [orgán] zejména porušil ust. § 10 odst. 3 písm. c) zákona, dle kterého je povinen pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a rodiny, zejm. zda se jedná o dítě uvedené v § 6, kdy podle druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte, poskytuje pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu; porušil ust. § 10 odst. 3 písm. c) zákona, tedy povinnost zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte, v souvislosti s výše uvedeným došlo k porušení vyhlášky č. 473/2012 Sb., kdy nebyla zpracována analýza situace rodiny a rodinného prostředí a nebylo vyhodnoceno širší prostředí rodiny, které musí předcházet jakémukoliv zásahu do rodiny, které směřuje k odebrání dítěte; porušil ust. § 10 odst. 3 písm. e) zákona, neboť případová konference má být uspořádána mimo jiné ve spolupráci s rodiči; porušil ust. § 10 odst. 5 písm. a) zákona, kdy v individuálním plánu dítěte nejsou stanoveny kroky, které by vedly k navrácení dítěte do rodiny; porušil ust. § 11 písm. a) a b) zákona, neboť z dokumentace není patrné, jaké poradenství [orgán] rodičům poskytl; porušil § 12 odst. 2 zákona spočívajícího zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny.

31. Žalobkyně se tak o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděla již v květnu 2020, neboť [orgán] již v rámci zprávy ze dne 7. 5. 2020, kterou vydalo právě k žádosti [jméno FO], matky nezletilé, zastoupené [jméno FO], konstatovalo porušení konkrétních ustanovení zák. č. 359/1999 Sb., tedy ještě dříve než Ústavní soud nálezem ze dne 13. 9. 2022 č. j. [číslo], shledal, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2021, č. j. [spisová značka] a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 22. 2. 202,1 č. j. [spisová značka] byla porušena práva stěžovatelů na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, právo na rodinný život a právo na soudní ochranu. Konečně žalobkyně již 13. 12. 2021 uplatnila svůj nárok na odškodnění u žalované, kdy tvrdila nesprávný úřední postup [orgán]. Šestiměsíční promlčecí lhůta tak uplynula v listopadu 2020, tedy ještě před předběžným uplatněním nároku u žalované, pokud žalobkyně podala žalobní návrh dne 20. 6. 2023, je uplatněný nárok promlčen (ke stavění běhu promlčecí lhůty dle ust. § 35 OdpŠk s ohledem na datum jejího uplatnění dne 13. 12. 2021 nedošlo).

32. Konečně pokud žalobkyně tvrdila, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo ze strany [orgán] i po vyhlášení nálezu Ústavního soudu dne 22. 9. 2022 až do vydání nezletilé biologickým rodičům dne 25. 10. 2022, přičemž nesprávný postup podle tvrzení žalobkyně spočíval v prodlevě v navrácení nezletilé biologickým rodičům, v absenci individuálního plánu pro návrat žalobkyně do biologické rodiny, pak tento nárok je promlčen. Žalobkyně se o nemajetkové újmě mohla dozvědět nejpozději ke dni navrácení nezletilé rodičům, tj. 25. 10. 2022, přičemž poslední den lhůty k uplatnění nároku připadá na 25. 4. 2023 a k podání žaloby došlo až dne 20. 6. 2023 (ke stavění běhu promlčecí lhůty dle ust. § 35 OdpŠk s ohledem na datum jejího uplatnění dne 13. 12. 2021 nedošlo).

33. Ostatně i pokud by byl počátek běhu promlčecí lhůty vázán až na okamžik zveřejnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022 (dne 22. 9. 2022), jak vyložil prvostupňový soud, byl by uplatněný nárok promlčen uplynutím šestiměsíční promlčecí lhůty dne 23. 3. 2022.

34. Žalobkyně poukazovala na konkrétní okolnosti projednávané věci a to i ve vztahu k vznesené námitce promlčení, kterou v rámci podání, které bylo doručeno prvostupňovému soudu dne 9. 5. 2024, označila za ,,pokryteckou“, byť výslovně neuvedla, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, lze přesto s ohledem na charakter zastoupení nezl. žalobkyně, z obsahu přednesu jejího zástupce a konečně z jeho podání tuto námitku vysledovat. Odvolací soud uvádí, že žalovaná svým chováním či opomenutím nijak nepřispěla k promlčení nároku žalobkyně; žalobkyni ničeho nebránilo ve včasném uplatnění jejího práva. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4112/2010). Ze zjištění prvostupňového soudu nevyplývá, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobkyni.

35. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., přistoupil pouze k formulační změně výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (výrok II.), byť se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně stran aplikace ust. § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti projednávané věci a především s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je nezletilá.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rovněž rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. a to se shodnou argumentací.