pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 260/2020-117

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] coby pojistného plnění, když tvrdila, že se žalovanou dne [datum] uzavřela pojistnou smlouvu na škodové pojištění strojů a zařízení, mimo jiné též CNC frézy HSC 55L, vý [rodné číslo] (dále jen„ fréza“). Dne [datum] žalobkyně zjistila pojistnou událost spočívající v tom, že fréza se z neznámých příčin„ zastavila“. Tuto pojistnou událost nahlásila žalované; následně probíhala až do [datum] korespondence mezi účastnicemi, která byla ukončena sdělením žalované, že pojistný případ odkládá bez výplaty plnění.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, dle nichž účastnice dne [datum] uzavřely pojistnou smlouvu na dobu jednoho roku, která byla dne [datum] prodloužena o další rok a jejímž předmětem bylo škodové pojištění strojů a zařízení, mezi nimi též frézy. Žalobkyně dne [datum] nahlásila škodu na pojištěné fréze. Žalovaná ji následně (dne [datum]) požádala o zaslání dokladů, které urgovala ještě i dne [datum]. Teprve dne [datum] jí žalobkyně zaslala kartu majetku a faktury za servisní práce. Žalovaná dne [datum] zažádala a předložení dalších dokladů a dne [datum] žalobkyni sdělila, že pojištěním nejsou kryty náklady na přesčasové hodiny, cestovní výlohy techniků, spotřební náklady a náklady na opravu škod vzniklých korozí. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně požádala o výplatu pojistného plnění, na což žalovaná dne [datum] odpověděla, že bude zapotřebí vyjádření odborné firmy k příčině poškození. Současně upozornila žalobkyni na to, že z její strany stále ještě nebyly předloženy potřebné podklady. Žalobkyně podklady zaslala dne [datum] a žalovaná jí dne [datum] sdělila, že nárok se promlčel a že z toho důvodu případ pro bezpředmětnost odkládá.

4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a předně se zabýval důvodností námitky promlčení, kterou žalovaná proti žalobou uplatněnému nároku vznesla. Tuto námitku posuzoval dle § 620, § 626 a § 635 odst. 2 o. z. s tím, že otázka jejich vzájemného vztahu již byla vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 či sp. zn. 32 Cdo 582/2020), dle níž je třeba rozlišovat promlčecí dobu subjektivní a objektivní. Subjektivní tříletá promlčecí doba u práva na náhradu škody počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o osobě povinné k její náhradě, zatímco objektivní promlčecí doba je desetiletá a běží bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. Obě tyto promlčecí doby počínají a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok je třeba uplatnit ještě v době, kdy běží obě tyto doby. Judikatorně byla vyřešena i otázka, že okamžik ukončení šetření pojistné události (splatnost) není pro počátek a běh promlčecí doby nikterak rozhodný (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1416/2018), neboť ten se váže na pojistnou událost. Soud I. stupně poukázal rovněž na to, že žalobkyně v rámci šetření pojistné události komunikovala se žalovanou se značnými časovými prodlevami a že toto prodlení by bylo třeba v každém případě přičítat k její tíži.

5. Vzhledem k tomu, že škodná událost nastala dne [datum] (žalované byla nahlášena dne [datum]) a žalobkyně již od tohoto okamžiku věděla jak o vzniku škody, tak i o tom, kdo za ni odpovídá, začala od tohoto okamžiku plynout i tříletá subjektivní promlčecí doba, která uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána (dne [datum]) až po jejím uplynutí, a jelikož se žalovaná promlčení dovolala, nebylo lze postupovat jinak, než žalobu coby nedůvodnou zamítnout.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada sestávající ze čtyř paušálních náhrad po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud I. stupně přehlédl, že v daném případě se nejednalo o pojištění odpovědnosti za škodu, nýbrž o pojištění škodové, u něhož k počátku běhu tříleté promlčecí doby dochází podle § 626 o. z., tedy až v okamžiku skončení pojistného šetření, pokud toto trvá déle než jeden rok. Ustanovení § 635 odst. 2 o. z. se neaplikuje. Výklad, dle něhož se běh jednoroční suspendační lhůty dle § 626 o. z. váže až k okamžiku skončení pojistného šetření, dle žalobkyně podporuje jak komentářová literatura, tak judikatura (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 685/18). V daném případě lze za ukončení šetření pojistné události pokládat až poslední e-mail žalované ze dne [datum], a proto promlčecí doba mohla začít běžet nejdříve dnem [datum]. K promlčení nároku tak před podáním žaloby nedošlo. Žalobkyně dále namítala, že je vyloučeno, aby se nárok promlčel dříve, než nastala jeho splatnost. Ta dle čl. 16 Všeobecných pojistných podmínek žalované pro pojištění strojů a zařízení (dále jen„ VPP-ST-03“)) nastává až 15 dnů po skončení šetření. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1416/2018, na který odkazoval soud I. stupně a jehož závěry odpovídaly právní úpravě platné do [datum] (viz § 8 zákona o pojistné smlouvě), v poměrech nyní souzené věci vycházet nelze. Z § 626 ani § 635 o. z. nevyplývá, že by se právo na plnění z pojištění promlčovalo v nějaké pevné lhůtě, a pokud jde o obecnou promlčecí dobu dle § 629 o. z., jedná se o obecnou normu, ke které jsou další ve vztahu speciality. Ve vztahu speciality musí být i § 2798 o. z., a má-li splatnost nároku na plnění z pojištění nastat až po skončení pojistného šetření, nemůže se toto právo promlčet ještě před jeho splatností. Žalobkyně proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby byl změněn tak, že její žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

8. Žalovaná se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a shledal odvolání žalobkyně jako nedůvodné.

10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinou VPP-ST-03, a sice čl. 1 odst. 7 a čl. 2 odst. 1, dle nichž se za pojistnou událost považuje jakákoliv nahodilá událost blíže označená v pojistné smlouvě nebo těchto všeobecných pojistných podmínkách, popř. smluvních ujednáních nebo doložkách, kterou nebylo možno při využití zkušeností nebo odborných znalostí ani předvídat a se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Ten se zavazuje pojistné plnění poskytnout tak, že uhradí pojištěnému škodu, jestliže během trvání pojištění na stroji a zařízení (nebo jakékoliv jejich části) uvedených v pojistné smlouvě a nacházejících se na místě pojištění dojde k pojistné události spočívající ve vzniku škody, k níž došlo z příčin příkladmo vypočtených v čl. 2 odst. 1 nebo z jakékoliv jiné příčiny, která není uvedena ve výlukách z pojištění a která vyžaduje opravu nebo výměnu.

11. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

12. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

13. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

14. Podle § 626 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala pojistného plnění ze smlouvy o škodovém pojištění (přičemž o tom, že pojistný vztah z této smlouvy mezi účastnicemi v době nahlášení škodné události, tj. ke dni [datum] trval, mezi účastnicemi nebylo sporu). Žalobkyni lze přisvědčit, že promlčecí dobu je v tomto případě třeba posuzovat dle § 626 o. z. (a že § 635 se neuplatní), již s ní ale nelze souhlasit v tom, že promlčecí doba by měla začít běžet až od skončení pojistného šetření, překročí-li tato doba jeden rok. Z hlediska řádné aplikace § 626 o. z. je určující především to, kdy došlo k pojistné události. Pojem pojistné události je obecně definován ustanovením § 2758 odst. 1 o. z. jako„ nahodilá událost krytá pojištěním“ a v daném případě spočívala ve vzniku škody na pojištěné fréze, k níž mohlo dojít z jakýchkoliv příčin (vyjma těch, na něž se vztahovaly výluky z pojištění) a která vyžadovala opravu nebo výměnu frézy. Dle nijak nezpochybněných zjištění soudu I. stupně byl vznik škody (k níž mělo dojít dne [datum]) nahlášen žalované dne [datum], a nejpozději k tomuto datu tak nastala pojistná událost, se kterou žalovaná spojovala svůj požadavek na pojistné plnění. Rok po tomto datu pak začala běžet tříletá promlčecí doba, která uplynula nejpozději dnem [datum]. Názor, že počátek běhu promlčecí doby je třeba odsunout až ke dni ukončení šetření pojistné události pojišťovnou, se v odborné literatuře sice objevuje, odvolací soud se s ním ale neztotožňuje, neboť postrádá oporu v samotné dikci zákona. Pokud se žalobkyně v této souvislosti dovolávala usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 685/18, je třeba upozornit, že toto rozhodnutí se primárně (z ústavního hlediska) zabývalo otázkou náhrady nákladů řízení, především aplikací § 150 o. s. ř., zatímco problematika běhu promlčecí doby zde byla zmíněna toliko okrajově a bez bližšího vysvětlení. Odvolací soud tedy při posouzení věci vycházel z výkladu, dle něhož počátek promlčecí doby (dle § 626 o. z.) je určen objektivně a tato skončí čtyři roky od pojistné události bez ohledu na to, kdy se pojistné plnění stane splatným (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2601/2018), tedy bez ohledu na to, kdy bylo šetření pojistné události, od něhož se odvíjí lhůta pro poskytnutí pojistného plnění (jeho splatnost), ukončeno. V daném případě je jisté, že takto vymezená promlčecí doba před podáním žaloby již uplynula (její poslední den připadl nejpozději na [datum], žaloba však byla podána až dne [datum]), a jelikož to žalovaná namítla, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu (aniž by se uplatněným nárokem po stránce věcné dále zabýval) zamítl.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada, představovaná paušální náhradou ve výši [částka] za účast u jednání odvolacího soudu (§ 1 odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).