o 384 858 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 104 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 280 068 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 73 761,60 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení těchto částek jako náhrady škody, kterou jí žalovaná způsobila. Žalovaná poskytovala žalobkyni na základě ústní dohody účetní a daňové služby v období od května 2018 do února 2023. Škoda vznikla tím, že žalovaná řádně nezaúčtovala faktury na nákup vozu [nazev] z listopadu 2019 a na nákup hrubotřídiče [nazev] z března 2019, opomněla uplatnit odpočet DPH ve výši odpovídající žalovaným částkám. Žalobkyně tuto škodu zjistila až na základě zpětné kontroly po ukončení spolupráce se žalovanou, žalovaná tuto škodu žalobkyni neuhradila.

3. Žalovaná s tímto požadavkem nesouhlasila. Nesporovala, že žalobkyni poskytovala v daném období účetní služby, odmítala však, že by poskytovala komplexní daňové a účetní služby, to nebylo sjednáno, poskytovala pouze účetní služby, a to vedení účetní evidence. Vznesla rovněž námitku promlčení.

4. Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že žalovaná poskytovala žalobkyni účetní služby od května 2018 do února 2023, a to na základě ústní dohody. Docházela k žalobkyni 2 x týdně a vyúčtovávala za účetnictví měsíčně částku 12 100 Kč včetně DPH. Mezi náplň poskytovaných služeb patřilo vystavování a zaúčtování faktur, které jí byly předávány osobně ze strany ředitele žalobkyně p. [jméno FO]. Od toho též dostávala pokyny a též s ním konzultovala nejasnosti u faktur, což je obvyklá praxe u žalobkyně. Žalovaná měla přístup k datové schránce, účtu a e-mailu žalobkyně, tento přístup měl širší okruh osob. Žalovaná komunikovala skrze e-mail žalobkyně s bankou či dodavateli vozidel/návěsů, zasílala tabulky úvěrů a leasingu či daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob. Tato forma komunikace je obvyklá i pro novou účetní žalobkyně. Tabulky úvěrů a leasingů zpracovávaly jiné osoby, a to asistenti či sekretářka. Žalobkyně nakupovala vozidla obvykle na úvěr, kdy splátky neobsahují DPH. Správu vozidel má na starosti pan [jméno FO] a pan [jméno FO]. Žalobkyně zakoupila vozidlo [nazev] na základě faktury č. [číslo] ze dne 13. 11. 2019 za cenu 603 790 Kč včetně DPH, která je zde uvedena. Splátkový kalendář k vozidlu [nazev] též obsahoval sazbu DPH. Koupi vozidla sjednával pan [jméno FO], který je též podepsán na splátkovém kalendáři a označen v e-mailové komunikaci. V dokumentu označeném leasingy však splátka u vozidla [nazev] sazbu DPH neobsahuje. Žalobkyně zakoupila hrubotřídič [nazev] na základě leasingové smlouvy č. [číslo] za cenu 4 382 048 Kč, z toho 760 518,80 Kč činilo DPH, a konkrétně za období od 15. 3. 2019 do 25. 2. 2020 představuje DPH částku 280 068 Kč, kdy jako daňový doklad slouží splátkový kalendář. Nákup hrubotřídiče sjednával pan [jméno FO]. Oba daňové doklady se vyskytovaly v e-mailu žalobkyně. Splátky byly hrazeny bezhotovostně z účtu žalobkyně. Předmětné daňové doklady nebyly zaneseny do účetnictví žalobkyně a nebyl uplatněn odpočet DPH. [jméno FO] [jméno FO] byl uveden jako osoba podávající kontrolní hlášení, ve kterých nebyly daňové doklady uvedeny.

5. Soud I. stupně uzavřel, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by mezi stranami bylo sjednáno i poskytování daňových služeb. Rovněž neměl za prokázané, že by žalovaná měla povinnost aktivně vyhledávat faktury v e-mailu žalobkyně či pátrat ve výpisech z účtu žalobkyně. Nebylo přitom prokázáno, že by faktury za nákup vozidla a hrubotřídiče byly žalované předány. Výpověď pana [jméno FO], ředitele žalobkyně, nepovažoval za věrohodnou s ohledem na jeho postavení ve společnosti žalobkyně, když jeho výpověď nebyla podpořena žádným listinným důkazem. Naopak jako věrohodnou hodnotil výpověď žalované, která korespondovala s listinnými důkazy. Ohledně výpovědi svědkyně [jméno FO] poukázal na to, že její pracovní náplň není porovnatelná s pracovní náplní žalované, když s paní [jméno FO] byla uzavřena smlouva písemná.

6. Po právní stránce posoudil smluvní vztah mezi účastníky jako smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zabýval se dále předpoklady odpovědnosti žalované za škodu dle § 2913 o. z. a dovodil, že nebylo prokázáno porušení povinnosti žalované, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná měla povinnost poskytovat žalobkyni daňové služby a zpracovávat daňové přiznání. Nebylo ani prokázáno, že by uvedené faktury týkající se nákupu daného vozidla a hrubotřídiče byly žalované předány k zaúčtování. I kdyby dané faktury obdržela a nezpracovala je, nebyla by prokázána příčinná souvislost mezi tímto jednáním a tvrzenou škodou, neboť zpracování daňového přiznání k odpočtu DPH nezpracovávala účetní.

7. Soud I. stupně shledal rovněž důvodnou námitku promlčení. Vycházel přitom z toho, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodná vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Předmětné daňové doklady byly z března 2019 a z listopadu 2019, skutečnost, že daňový doklad za vozidlo a hrubotřídič nebyly uplatněny, vyplývá z kontrolních hlášení za březen a listopad 2019, podepsaných jednatelem žalobkyně panem [jméno FO]. Žalobkyně tak musela již v té době vědět, že předmětné faktury nebyly zaúčtovány. Pokud by žalobkyně jednala s péčí řádného hospodáře, nezaúčtování těchto faktur mohla obratem napravit. Pokud byla žaloba podána 12. 7. 2023, byla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby dle § 629 odst. 1 o. z., žalobu tedy v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“), úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení v celkové výši 73 761,10 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že, tvrzení žalované o výši odměny bylo nepravdivé, když 12 100 Kč včetně DPH měsíčně dostávala do konce ledna 2020, poté dostávala 55 000 Kč včetně DPH měsíčně a od září 2022 62 500 Kč měsíčně. Soud I. stupně se dostatečně nezabýval rozsahem činnosti vykonávané žalovanou pro žalobkyni, nijak nezohlednil výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO] ohledně běžného rozsahu činnosti účetní. Tvrzení žalované, že si faktury nesměla stahovat z e-mailu, že řešila pouze ty doklady, které dostala do kastlíku, žalobkyně označila za nepravdivé, poukázala přitom na e-mail, z něhož je zřejmé, že žalovaná přímo kontaktovala jednatele [tituly před jménem] [jméno FO], stáhla si fakturu, zaplatila a poslala potvrzení. Pokud soud I. stupně učinil závěr, že tabulky úvěrů a leasingu zpracovávali asistenti, poukázala na to, že žalovaná neuvedla jediného asistenta, který by toto činil. Poukázala např. na e-mailovou komunikaci s paní [jméno FO] z [právnická osoba], z níž vyplývá, že žalovaná komunikovala s úřady a bankami i ze svého soukromého emailu, žalovaná připravovala podklady pro banky a jiné instituce, je tak zřejmé, že vykonávala i další činnosti nad rámec zaúčtování faktur, sama vypracovávala tabulku úvěrů a leasingů, tedy žalovaná o těchto zařízeních věděla, jen je řádně neúčtovala. Žalobkyně zpochybnila rovněž tvrzení žalované, že přístup do e-mailu a datové schránky měla řada osob, ve skutečnosti to byli asi 3 resp. 2 osoby. Vytýkala soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval rozsahem služeb poskytovaných žalovanou, nevypořádal se s tím, jakým způsobem párovala platby z výpisů, což je povinnost každého účetního. Pokud by tak činila, musela by zjistit, že platbu nemá kam napárovat. Soud I. stupně se nijak nezabýval tím, jakým způsobem žalovaná vedla dlouhodobý majetek automobilů, kde je třeba založit kartu, na níž má být doklad o pořízení, náklady na opravy, pojištění, odpisy apod. Vytýkala soudu I. stupně, že se vůbec nezabýval postavením žalované jako profesionála v poskytování účetních služeb, poukázala přitom na to, že žalovaná disponuje vázanou živností. Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, jejíž obsahová náplň dle nařízení vlády č. 278/2008 zahrnuje veškeré činnosti včetně kompletního vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Předmětem závazku žalované tak byly kompletní účetní služby v rozsahu živnostenského oprávnění. Opravila dále skutkové závěry soudu I. stupně ohledně postavení pana [jméno FO] v době kontrolních hlášení jím podepsaných s tím, že v té době byl jednatelem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] [jméno FO] měl na starost vozový park fyzicky, žalovaná v papírové podobě, tedy odpisy, párování faktur, tankování, pojištění, měla k dispozici smlouvy s pojišťovnou, musela párovat i platby za pojištění. Na tyto skutečnosti upozorňoval při svém výslechu svědek [jméno FO], soud I. stupně to však vůbec nevzal v úvahu. Naopak žalobkyně poukázala na to, že pod přiznáním k DPH za 12/2019 a následným kontrolním hlášením je uvedena jako kontaktní osoba právě žalovaná, která oba dokumenty zpracovávala a zaslala je finančnímu úřadu. Jednalo se o samostatnou činnost žalované, pan [jméno FO] ani [tituly před jménem] [jméno FO] tyto dokumenty neschvalovali ani nepodepsali. Námitka promlčení tak nebyla uplatněna důvodně. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnila se závěry soudu I. stupně. Ohledně výše odměny poukázala na to, že mezi účastníky bylo nesporné, že výše její odměny činila 12 100 Kč měsíčně včetně DPH, skutečnost, že následně jí byla vyplácena odměna vyšší, byla uplatněna v rozporu se zásadou koncentrace řízení, jedná se navíc o nepodstatnou skutečnost. Pokud žalobkyně zmiňovala e-mail mezi žalovanou a jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO], nelze z něj dovodit nic jiného, než že ho informovala o uhrazených platbách, nelze z něj dovodit, že by stahovala faktury a platila je. Soud I. stupně správně považoval za nepředstavitelné, že by žalovaná sama v centrálním e-mailu dohledávala zprávy, které se jí měly týkat, když do kanceláře docházela pouze dva dny v týdnu. Správně tak vycházel z její výpovědi, že řešila pouze ty faktury z kastlíku nebo dle konkrétního pokynu pana [jméno FO]. Odkazy žalobkyně na komunikaci s bankou považovala za nepřípadnou a nepodstatnou, ohledně uvedení jména asistenta namítala, že označila paní [jméno FO], považovala to však za nepodstatné. Namítala, že žalobkyně zaměňuje tabulku finanční bilance úvěrových a leasingových produktů pro potřeby banky, kterou žalovaná skutečně připravila, za tabulku s přehledem splátek úvěrových a leasingových splátek, které měly být každý měsíc zaplaceny a která byla dostupná na nástěnce v kanceláři. Tu však ona sama nezpracovávala, pouze ji používala pro účely evidence plnění této splátkové povinnosti. Z této tabulky nelze dovodit, že by měla povědomí o případných odpočtech DPH. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že by pravidelně vyzvedávala zprávy z datové schránky žalobkyně či komunikovala s finančním úřadem, takový závěr nelze na základě jednoho e-mailu dovodit. Poukázala na to, že žalobkyně přes poučení soudu I. stupně neuvedla, jakou konkrétní zákonnou smluvní či zákonnou povinnost měla žalovaná porušit, když pouze opakovala neprovedení odpočtu DPH u věcí hrazených z majetku žalobkyně. Zdůraznila, že účetní služby nelze zaměňovat za daňové, účetní služby zahrnují především vedení účetní evidence spojené se zaúčtováním účetních dokladů, což žalovaná činila. Pokud jí takové doklady předány nebyly, nebylo její povinností po nich pátrat. Odmítla, že by z její strany došlo k jednání, které by zakládalo odpovědnost za škodu vůči žalobkyni. Namítala dále, že žalobkyni nevznikla žádná škoda ve smyslu definice dle o. z., neprovedením odpočtu DPH žalobkyně o žádné prostředky nepřišla, pouze je nemohla odečíst ze své daňové povinnosti. Nadále se jedná o výdaj, se kterým může žalobkyně v rámci svého účetnictví pracovat, má možnost je použít v rámci jiných účetních či daňových úkonů. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

11. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou, nesouhlasila s tím, že by se soud I. stupně s danou věcí řádně vypořádal. Namítala, že se dostatečně nezabýval podstatou smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Pokud žalovaná poskytovala služby v rozsahu kompletního vedení účetnictví, pak z její odpovědnosti nelze vyloučit řádné účtování veškerých transakcí. Nesouhlasila s tím, jak soud I. stupně hodnotil výpověď žalované, nesprávně přijal její tvrzení o tom, kdo vedl konkrétní části účetnictví, aniž by byla zjištěna existence jiných osob, které měly přístup k těmto údajům, aniž by byl zjištěn proces předávání a zpracovávání údajů ve společnosti. Poukázala na to, že žalovaná vykonávala činnost účetní ve vázané živnosti, měla jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud žalovaná namítala, že nelze připustit nové důkazy předložené žalobkyní v odvolacím řízení, namítala, že nové důkazy reagují na nesprávné skutkové závěry soudu I. stupně, mají upřesnit nebo vyvrátit tvrzení žalované. Nesouhlasila s tím, že by žalovaná neprováděla stahování faktur z e-mailové schránky žalobkyně s tím, že toto tvrzení je v rozporu s emailovou komunikací s jednatelem žalobkyně. Poukázala na to, že z e-mailové komunikace vyplývá, že žalovaná komunikovala s úřady a bankami i ze svého soukromého emailu. Žalovaná rovněž neprokázala tvrzení, že právě asistenti prováděli žalovanou zmiňované činnosti. Snaží se bagatelizovat svou odpovědnost tvrzením, že účetní služby nelze zaměňovat za daňové, přitom žalovaná měla v rámci své činnosti zajistit řádné vedení účetnictví včetně zajištění odpočtu DPH. Nesouhlasila rovněž s tvrzením žalované, že jí žádná škoda nevznikla, důsledkem neprovedení odpočtu DPH byla vyšší daňová povinnost, což představuje přímou škodu. Setrvala na svém odvolacím návrhu.

12. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

13. Odvolací soud poté ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s ustanovením § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který správně posoudil i po stránce právní.

14. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

15. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, kterou jí měla žalovaná způsobit tím, že v rámci své smluvně sjednané činnosti pro žalobkyni neučinila kroky k odpočtu DPH za vozidlo [nazev] a hrubotřídič [nazev]. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. porušení smluvní povinnosti žalované a vznik škody v příčinné souvislosti s tímto porušením smluvní povinnosti. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaná v rámci své činnosti tyto úkony byla povinna učinit. Soud I. stupně se tak správně zabýval rozsahem činnosti žalované, jak byla mezi účastníky sjednána.

16. Odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, co konkrétně bylo náplní práce žalované, resp. že mezi její povinnosti bylo uplatnit odpočet DPH za vozidlo [nazev] a hrubotřídič [nazev]. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena ústně, přičemž tvrzení účastníků o náplni práce žalované se rozcházela. Žalobkyně tvrdila, že bylo povinností žalované z vlastní iniciativy vyhledávat účetní doklady z e-mailové a datové schránky, výpisů z banky apod., žalovaná tvrdila, že zpracovávala pouze doklady předané prostřednictvím „kastlíku“. K prokázání těchto skutečností byla vyslechnuta žalovaná a svědek [jméno FO], proti výpovědi žalované stojí výpověď svědka [jméno FO], jedná se přitom o osobu, která obdobně jako žalovaná má zájem na výsledku sporu, v tomto směru se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že výpověď svědka [jméno FO] s ohledem na jeho postavení v rámci žalobkyně nelze považovat za objektivní a zcela věrohodnou. Svědkyně [jméno FO], která nastoupila až po žalobkyni, nemohla mít informace ohledně pracovní náplně žalované, a její pracovní náplň nelze s pracovní náplní žalované ztotožnit, když svědkyně [jméno FO] uzavřela se žalobkyní smlouvu písemnou, jejíž obsah nemusel být totožný s ústně sjednanou smlouvou se žalovanou.

17. Pokud žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že se nevypořádal s tím, jakým způsobem žalovaná párovala platby z výpisů, a pokud by tak činila, musela by zjistit, že platbu nemá kam napárovat, a nezabýval se rovněž tím, jakým způsobem žalovaná vedla dlouhodobý majetek automobilů, kde je třeba založit kartu, na níž má být doklad o pořízení, náklady na opravy, pojištění, odpisy apod., pak se jednalo o tvrzení, která žalobkyně před soudem I. stupně neuplatnila, s ohledem na princip neúplné apelace, v němž odvolací řízení probíhá, tak nebylo možno k těmto tvrzením, ani důkazům k tomu označeným již přihlédnout.

18. Pokud žalobkyně poukazovala na e-mailovou korespondenci, dle níž žalovaná přímo kontaktovala jednatele, stáhla fakturu a zaplatila, žalovaná důvodně namítala, že z jednotlivého e-mailu nelze dovodit obvyklou praxi. Ze skutečnosti, že tak žalovaná v konkrétním případě učinila, nelze dovodit, že bylo její povinností tak konat vždy.

19. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje i na nekonzistentní tvrzení žalobkyně ohledně povinností žalované, kdy žalobkyně na jedné straně tvrdila, že žalované byly podklady předávány řádně, včas a osobně (doplnění tvrzení ze dne 21. 9. 2023), tvrdila, že žalované byly konkrétně dány instrukce k uplatnění daného odpočtu DPH ze strany zástupce žalobkyně (replika ze dne 18. 4. 2024) a následně tvrdila, že bylo povinností žalované iniciativně vyhledávat příslušné účetní podklady v e-mailu a v datové schránce žalobkyně.

20. Odvolací soud neshledal důvodnou ani argumentaci žalobkyně ohledně obsahu živnosti Činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, kterou žalovaná disponuje, neboť v dané věci nebyl podstatný obsah živnosti, ale sjednaný konkrétní rozsah činnosti žalované pro žalobkyni, který mohl, ale nemusel zahrnovat veškeré činnosti spadající pod tuto živnost.

21. Za opodstatněnou nepovažoval ani námitku žalobkyně ohledně výše odměny žalované, když v rozhodné době v roce 2019 činila tvrzenou částku 12 100 Kč měsíčně, teprve v roce 2020 došlo k jejímu navýšení.

22. V daném případě tak nebyl prokázán základní předpoklad odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, když nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti žalované. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že uplatnění daného odpočtu DPH měla žalovaná učinit z vlastní iniciativy nebo že by k tomu dostala konkrétní instrukce, které nesplnila. Pokud nebyl prokázán základní předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, bylo nadbytečné se zabývat otázkou vzniku škody. Ze stejného důvodu se odvolací soud nezabýval ani otázkou promlčení nároku.

23. Žaloba tak byla správně v celém rozsahu zamítnuta, odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, byla jí tak přiznána plná náhrada nákladů i za řízení odvolací, a to náhrada nákladů za právní zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 20. 3. 2025) po 9 860 Kč dle § 7, § 9, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, a 21 % DPH ve výši 4 330,20 Kč, celkem 24 950,20 Kč.