pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 277/2012-345

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o návrhu žalobce, který se domáhal zaplacení této částky s tím, že se jedná o náhradu škody, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu - nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 381/99. Škoda představovala pohledávku s příslušenstvím za [právnická osoba] s. r. o. (dále jen„ PULMO II“), která mu byla v posuzovaném řízení přiznána, avšak v důsledku nesprávného úředního postupu již nemohla být vymožena z důvodu prohlášení konkursu na majetek PULMO II. Pokud by řízení skončilo již v roce 2001, jak bylo možno předpokládat, pohledávka by byla uhrazena.

3. Žalovaná nárok žalobce sporovala s tím, že PULMO II dle obsahu konkursního spisu své závazky neplnila již v letech 2000 – 2002, upřednostňovala některé věřitele, přičemž nelze dovodit, že by byla uhrazena právě pohledávka žalobce. Ze znaleckého posudku nelze dovodit, zda disponovala zpeněžitelným majetkem a finančními částkami, které by jí umožňovaly žalobcovu pohledávku uhradit, aniž by byl ohrožen její provoz.

4. Soud I. stupně vycházel z toho, že mezi účastníky nebylo sporné, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a žalobce svůj nárok u žalované uplatnil ve smyslu § 14 OdpŠk.

5. Poukázal na to, že v případě nároku na náhradu škody (ztrátě pohledávky) spočívá nesprávný úřední postup nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu. Pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, tak je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. Přitom se však zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze tedy mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1943/2013).

6. Soud I. stupně se tak nejprve zabýval otázkou, kdy by posuzované řízení skončilo, pokud by nebylo zatíženo neodůvodněnými průtahy. Podrobně popsal průběh odvolacího řízení, uvedl, kdy konkrétně došlo k průtahům, přičemž dospěl k celkové délce 3 roky a 3 měsíce (konkrétně od [datum] do [datum], tj. 2 roky, dále od [datum] do [datum], tj. 2 měsíce, dále od [datum] do [datum], tj. 11 měsíců a dále od [datum] do [datum], tj. 2 měsíce), pro podrobný přehled jednotlivých průtahů odvolací soud pro stručnost odkazuje na odst. 32 odůvodnění napadeného rozsudku. Dále odečetl od celkové délky řízení dobu trvání konkursního řízení v délce 6 let a 9 měsíců a pravděpodobné datum skončení posuzovaného řízení stanovil na den [datum].

7. Pokud žalobce tvrdil, že odvolací řízení by proběhlo stejně rychle jako odvolací řízení po konkursním řízení, poukázal soud I. stupně na to, že bylo třeba provést shodné prvotní úkony (byla by činěna lustrace stran konkursního řízení, spis by byl vrácen bez věcného vyřízení k prověření, zda bylo žalovaným míněno uplatnění námitky podjatosti, žalovaný by byl vyzýván k odstranění vad podání, musela by proběhnout lhůta k jejich odstranění). S ohledem na tyto úkony nepřisvědčil námitce žalobce, že odvolací řízení mělo trvat maximálně 6 – 7 měsíců. Konstatoval dále, že v rámci tohoto řízení není oprávněn hodnotit jednotlivé úkony soudu z hlediska jejich vhodnosti či hospodárnosti. Poukázal dále na to, že obecně se délka občanskoprávních řízení v čase snižuje s odkazem na výroční statistické zprávy ministerstva spravedlnosti.

8. Při posuzování ušlého zisku žalobce poukázal na konstantní judikaturu, dle níž musí být postaveno zcela na jisto, že by poté, co by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, byla žalobcova pohledávka skutečně uhrazena. Žalobce tvrdil několik způsobů, nejprve, že by [právnická osoba] plnila dobrovolně. Toto tvrzení neměl soud I. stupně za prokázané, poukázal na to, že [právnická osoba] neplnila ani na základě rozsudku, byť nepravomocného, a při podání odvolání avizovala, že se nachází v platební neschopnosti. Vycházel i z toho, že si PULMO II vybírala, komu bude plnit, přičemž přednostně plnila závazky vůči věřitelům, které potřebovala pro svůj provoz, což pohledávka žalobce nebyla. Poukázal rovněž na výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že se společnost nacházela v druhotné platební neschopnosti, což bylo zřejmě důvodem, proč žalobci neplnila jistinu pohledávky splatnou již v roce 1998. Vycházel rovněž z toho, že PULMO II neplnila ani jiné vykonatelné pohledávky, např. vůči státu, ale ani splatné pohledávky řady dalších věřitelů z obchodní činnosti, které konkrétně vyjmenoval. Ani nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí v září 2000 a v prosinci 2000 nevedlo PULMO II k plnění vymahatelných závazků, věřitelé nebyli výkonem rozhodnutí uspokojeni. Poukázal na to, že z listinných důkazů vyplynulo, že PULMO II již od roku 1999 neplnila řadě společností a osob. Pokud žalobce tvrdil, že [právnická osoba] leasing bylo uhrazeno, ze znaleckého posudku neplyne, na základě jakého podkladu a kdy tak bylo učiněno, stejně jako [právnická osoba] s. r. o. Pokud žalobce tvrdil, že ze znaleckých posudků plyne, že PULMO II v letech 2000 – 2004 plnila dobrovolně závazky vzniklé v roce 1998, poukázal soud I. stupně na výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že PULMO II bylo již od roku 1998 v platební neschopnosti a nebyla schopna uvést, proč zrovna pohledávka žalobce nebyla uhrazena. I ze znaleckých posudků plyne, že PULMO II byla předlužená již od roku 1997. Z výše uvedeného soud I. stupně dovodil, že si PULMO II vybírala, komu bude plnit a komu nikoliv, přičemž pořadí splatnosti nebylo rozhodné. Nebylo tedy možno dospět k závěru, že by byl plněn právě závazek vůči žalobci. V této souvislosti poukázal na to, že pohledávka byla sporná, probíhal soudní spor, PULMO II se bránila odvoláním, dobrovolně tak plnit nechtěla. Poukázal rovněž na výpověď svědkyně [příjmení], dle níž byly volné finanční prostředky použity výhradně na výdaje související s běžným provozem, což pohledávka žalobce nebyla. Pokud uváděla, že„ by pan [příjmení] peníze sehnal“, jedná se pouze o hypotetický závěr, nejistý a nepředvídatelný. Poukázal přitom na to, že sám žalobce uváděl v trestním oznámení, že PULMO II nebyla objektivně schopna nejpozději od září [rok] plnit své splatné závazky.

9. Pokud žalobce tvrdil, že by pohledávku vymohl v exekuci prostřednictvím soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], považoval soud I. stupně rovněž tento způsob za nejistý a nepředvídatelný. Poukázal přitom na to, že dle znaleckých posudků byla PULMO II již v roce [rok] v platební neschopnosti a od roku [rok] předlužená, finanční situace byla velmi špatná, na majetek PULMO II byl opakovaně nařízen výkon rozhodnutí již v průběhu roku [rok]. Pokud žalobce tvrdil, že by se uspokojil z prodeje movitých věcí sepsaných dne [datum], zůstala jeho úvaha o hodnotě sepsaných vozů v rovině tvrzení, vozy zůstaly neoceněny a následně nebyly ani dohledány, pročež bylo zahájeno trestní stíhání jednatele [příjmení] [jméno] za maření výkonu rozhodnutí. Dané výkony rozhodnutí by navíc předcházely exekuci žalobce, přednostně by tak byli uspokojeni jiní věřitelé.

10. Dále žalobce tvrdil, že by se uspokojil přes smlouvu o půjčce uzavřenou mezi PULMO a PULMO II, soud I. stupně poukázal na to, že [právnická osoba] byla založena z důvodu, že PULMO nebyla schopna plnit své závazky. Sám žalobce se v roce 1998 pokoušel zprostředkovat vymáhání pohledávek PULMO s tím, že by byla přednostně uspokojena jeho pohledávka. Navíc PULMO byla již od [datum] v konkursu, soud I. stupně tak považoval za vysoce nepravděpodobné, že by žalobce vymohl svou pohledávku„ přes půjčku“ společnosti v konkursu. Pokud žalobce myslel, že by soudní exekutor vydal exekuční příkazy na přikázání pohledávky, tj. pohledávky PULMO II za PULMO, pak soud I. stupně vyložil, že exekuční řád nabyl účinnosti pouze tři dny před prohlášením konkursu na PULMO, navíc dle závěrů soudu I. stupně by posuzované řízení skončilo až v prosinci [rok].

11. Konečně žalobce tvrdil, že by se uspokojil z peněz na účtech společnosti, případně z finanční hotovosti, soud I. stupně poukázal na výpověď svědkyně [příjmení], dle níž kolem poloviny roku 2001 na účtech společnosti žádné peníze nebyly, k otázce hotovosti se nevyjádřila.

12. Na základě výše uvedeného dospěl soud I. stupně k závěru, že zůstalo pouze hypotetickou úvahou, že by se žalobce jakýmkoliv z tvrzených způsobů domohl úhrady své pohledávky i v případě, že by posuzované řízení nebylo stiženo průtahy a skončilo v přiměřené době, tj. v prosinci [rok]. Přihlížel přitom k tomu, že po uplynutí pariční lhůty by žalobce nechal dlužníkovi lhůtu 1 měsíc, jak sám uvedl, teprve poté by podal exekuční návrh, přičemž vydání exekučních příkazů by bylo možno očekávat cca za 2 měsíce, tj. v březnu 2002. Uspokojení pohledávky žalobce v tomto a následném období považoval soud I. stupně za vysoce nepravděpodobné, nejisté. Neshledal tak příčinnou souvislost mezi průtahy v posuzovaném řízení a ztrátou žalobcovy pohledávky. Žalobu tak v celém rozsahu zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), vycházel přitom z toho, že žalovaná ve věci neuspěla pouze v nepatrné výši ohledně [částka], představující nemajetkovou újmu, zatímco ohledně majetkové újmy přesahující [částka] [anonymizováno] Kč byla úspěšná. Byla jí tak přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, a to za 10 úkonů po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., neúspěšnému žalobci byla uložena náhrada nákladů řízení státu za vyplacené svědečné ve výši [částka].

15. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné blanketové odvolání, které následně doplnil. Uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně ohledně data, k němuž mělo být posuzované řízení pravděpodobně skončeno, trval na tom, že nejpozději mělo skončit v červenci [rok]. Poukázal na to, že odvolací řízení trvalo 11 let a 1 měsíc, po odečtení doby konkursu šest let a devět měsíců a po odečtení průtahů v délce tři roky a 8 měsíců, mělo řízení trvat 8 měsíců, po předložení v listopadu [rok] tedy mělo skončit za 8 měsíců, tj. v červenci [rok]. Nesouhlasil ani s tím, že soud I. stupně odmítl jeho metodiku výpočtu, kterou naopak považoval za přesnější s tím, že Nejvyšší soud tuto otázku ve své rozhodovací činnosti ještě neřešil. I dle této metodiky by rozhodný okamžik nastal v červnu či červenci [rok]. Dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, který považoval za vysoce nepravděpodobné, že by PULMO II zaplatila dluh dobrovolně. Ohledně argumentace, že PULMO II neplnila ani pod tíhou výkonu rozhodnutí, poukázal na to, že o nich nevěděla až do doby soupisu movitých věcí [datum]. Argumentoval dále výpovědí svědkyně [příjmení], dle níž PULMO II kolem poloviny roku [rok] vykonávala běžnou hospodářskou činnost, v té době chtěla pokračovat v činnosti a byla by schopna svůj závazek uhradit. Namítl, že v situaci, kdy hrozila exekuce, pan [příjmení] nějaké peníze sehnal, koneckonců byl nepravomocně odsouzen za trestný čin zvýhodňování věřitele, tedy právě za jednání, že si vybíral, komu zaplatí. Pokud by žalobce měl vykonatelný titul, byla by mu pohledávka uhrazena. Zdůraznil, že v období říjen – prosinec [rok] PULMO II uhradila věřiteli [právnická osoba] částku [částka] (str. 42 a 43 znaleckého posudku), v prosinci [rok] uhradila [jméno] [příjmení] [částka]. Poukázal na str. 59 a 60 znaleckého posudku, z níž je zřejmý přehled finančních prostředků, které měla PULMO II k dispozici, nejvíce v období říjen – prosinec [rok], kdy disponovala částkami okolo [částka]. Teprve v druhé polovině roku [rok] došlo k útlumu činnosti společnosti a k nedostatku finančních prostředků. V letech [rok] – [rok] PULMO II uhradila jiným věřitelům faktury ve výši [částka], tedy zdroje na úhradu měla. Skutečnost, že byla PULMO II předlužena či v platební neschopnosti nepovažoval pro danou věc za relevantní, za podstatné považoval, zda v rozhodné době (červenec – prosinec [rok]) disponovala takovými aktivy, aby pohledávku uhradila dobrovolně nebo exekučně. Poukázal přitom na movité věci, které nebyly zatížené právy třetích osob, poprvé byly sepsány až v květnu [rok]. Na svých účtech měla finanční prostředky od 0 do [částka], disponovala dále pohledávkami, zásoby materiálu, stroji. Ohledně argumentace, že PULMO II volné finanční prostředky využívala výhradně na úhradu výdajů souvisejících s běžným provozem, poukázal na str. 11 dodatku znaleckého posudku, dle něhož PULMO II uhradila v daném časovém období [právnická osoba] [obec] přes [částka] [anonymizováno] Kč a CAC LEASING přes [částka] [anonymizováno] Kč., v roce [rok] uhradila [právnická osoba] s. r. o. závazek ve výši [částka]. Argumentoval zejména částí dodatku znaleckého posudku, z níž jsou zřejmé úhrady faktur od konce roku [rok] a počátku [rok], je tak zjevné, že neplatila jen nezbytně nutné náklady. Ve sledovaném období uhradila faktury ve výši téměř [částka] [anonymizováno]. Kč, neuhradila závazky přes [částka] [anonymizováno]. Kč, neuhradila tak pouze cca 10 % svých závazků. Namítal tedy, že PULMO II měla v rozhodné době majetek a finanční zdroje k úhradě svých závazků. PULMO II hradila ty závazky, kde očekávala nějaké nebezpečí nebo exekuci, pokud by žalobce na PULMO II s exekučním titulem tlačil, byla by jeho pohledávka uhrazena. K otázce exekučního vymožení žalobce namítal, že k vymožení mohlo dojít již do tří měsíců od vzniku exekutorského úřadu, pokud by byla exekuce prováděna již koncem roku [rok] nebo počátkem roku [rok], byly by movité věci sepsány pro žalobce jako jediného věřitele a pravděpodobně by v tomto období byly i zpeněženy. PULMO II vlastnila více věcí, než bylo sepsáno soudním vykonavatelem, soudní exekutor by postihl i účty společnosti a další aktiva, např. pohledávky. Ze znaleckého posudku vyplývá, že PULMO II měla aktiva přes [částka] mil. Kč, pohledávka žalobce tak mohla být uspokojena. Poukázal na to, že navrhoval znalecký posudek k určení ceny aktiv společnosti, ten soudem nebyl vypracován. K rychlosti exekučního řízení navrhoval výslech svědka [příjmení]. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

17. Při odvolacím jednání žalobce poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu v Šumperku byl jednatel [příjmení] [jméno] nepravomocně odsouzen za zvýhodňování věřitele, žalobce byl v postavení poškozeného. Žalobce opakovaně navrhoval připojení tohoto trestního spisu ohledně výslechu jednatele [příjmení] a výslechu svědků, vytýkal soudu I. stupně, že tento spis nepřipojil. Setrval na svém odvolacím návrhu.

18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, stanovení doby ukončení řízení považovala za správné. Mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody nebyla prokázána příčinná souvislost, žalobce neprokázal, že by jeho pohledávka byla vymožena, nebýt nesprávného úředního postupu. Připojení trestního spisu považovala za nadbytečné, poukázala na to, že pan [příjmení] zde vypovídal jako obžalovaný, mohl se hájit jakýmkoliv způsobem, jeho výpověď by tak nemohla být považována za věrohodnou. Z trestního řízení byl k dispozici znalecký posudek, který považovala pro posouzení dané věci za podstatný.

19. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a odvolání žalobce důvodným neshledal.

20. K upřesnění skutkových zjištění odvolací soud v souladu s § 213 odst. 1 a § 213a odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] včetně jeho dodatků vypracovaným pro účely trestního řízení proti jednateli společnosti [příjmení] [jméno] p. [příjmení].

21. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že v roce [rok] docházelo ze strany [právnická osoba] k úhradě pohledávek v řádech stovek, maximálně tisíců Kč, s výjimkou úhrady ve prospěch [právnická osoba] v. o. s. v říjnu, v listopadu a v prosinci [rok] v celkové výši [částka], přičemž se jednalo o pohledávky splatné v říjnu, v listopadu a v prosinci [rok], pohledávky byly uhrazeny v plné výši. Dále bylo v prosinci [rok] uhrazeno [jméno] [příjmení] celkem [částka] na pohledávky v celkové výši [částka], a to v řádech dnů po jejich splatnosti (zejména str. 42 a 43 posudku). V období od ledna do června [rok] měla PULMO II na účtech finanční prostředky v proměnlivé výši v řádech tisíců, maximálně desetitisíců Kč – nejméně [částka] ke dni [datum] [anonymizováno] a [datum], nejvíce [částka] ke dni [datum], v pokladně obdobně v řádech tisíců, maximálně desetitisíců Kč, minimálně [částka] ke dni [datum], maximálně [částka] ke dni [datum] (str. 59 posudku). Společnost PULMO II měla v roce 2002 majetek (aktiva) ve výši [částka] zahrnující stálá aktiva (dlouhodobý nehmotný majetek, dlouhodobý hmotný majetek, dlouhodobý finanční majetek) a oběžná aktiva (zásoby, dlouhodobé pohledávky, krátkodobé pohledávky a finanční majetek), v roce [rok] disponovala finančními prostředky ve výši [částka] (str. 18 a 19 posudku).

22. Z dodatku ke znaleckému posudku ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že ze strany PULMO II došlo v blíže neurčené době k úhradě závazku vůči [právnická osoba] ve výši [částka] a vůči [právnická osoba] [obec] ve výši [částka] (str. 13 dodatku), v srpnu 2003 byla uhrazena pohledávka [právnická osoba] s. r. o. ve výši [částka] z celkové výše pohledávky [částka] splatné v září 1997 (str. 16 dodatku).

23. Z dodatku [číslo] ke znaleckému posudku ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že za dobu od 1998 do 2004 [právnická osoba] uhradila své závazky v celkové výši [částka], neuhradila ve výši [částka].

24. Odvolací soud dále vycházel ze skutkových zjištění učiněných při předchozím odvolacím jednání, kdy ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] vzal dále za prokázané, že v rozhodné době měla PULMO II zřízeny 3 bankovní účty – u [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], přičemž v průběhu roku [rok] a [rok] bylo vydáno několik exekučních příkazů na účet u [právnická osoba] a [právnická osoba] Z tabulky vypracované znalcem (str. 60 posudku) vyplýval stav finančních prostředků této společnosti, ke dni [datum] měla na bankovních účtech částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka]. V pokladně měla ke dni [datum] částku [částka], ke dni [datum] částku [částka], během této doby byla výše hotovosti proměnlivá, nejméně bylo v pokladně ke dni [datum] [částka], nejvíce ke dni [datum] [částka].

25. Ani po takto doplněném dokazování odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným.

26. V prvé řadě odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že soud I. stupně pochybil, pokud neprovedl důkaz trestním spisem týkajícím se trestního stíhání jednatele [příjmení] [jméno]. Žalobce navrhoval dokazování rozsudkem vydaným v této trestní věci k tvrzením, ohledně toho, jak a komu bylo placeno dle znaleckých posudků. Tyto skutečnosti však byly zcela dostatečně zjištěny přímo z těchto znaleckých posudků. Rozsudek v trestní věci je přitom pro soud závazný pouze ohledně skutku, za který byl obžalovaný pravomocně odsouzen, v dané věci však k pravomocnému odsouzení nedošlo, daný rozsudek tak pro posuzovanou věc neměl žádný význam, zejména v situaci, kdy skutečnosti, které jím chtěl žalobce prokázat, byly zjištěny přímo ze znaleckých posudků, resp. znaleckého posudku a jeho dodatků, jak již bylo výše uvedeno. Skutečnost, že tento jednatel zvýhodňoval věřitele, že si vybíral věřitele, kterým uhradí, byla dostatečně zřejmá i z jiných provedených důkazů (např. výpovědi svědkyně [příjmení]). Žalobce dále navrhoval (při ústním jednání dne [datum]) provést důkaz výpovědí jednatele [příjmení] v trestním spise ke skutečnosti, že vozidla Nissan a LIAZ, které byly sepsány pro výkony rozhodnutí, nebyly vydraženy ani sepsány do majetkové podstaty v konkursu, neboť je p. [příjmení] v roce [rok] prodal sobě a spřátelené firmě. Tuto skutečnost žalovaná nikterak nesporovala, k žádným jiným skutečnostem žalobce tehdy tento důkazní návrh neučinil. Žalovaná v této souvislosti rovněž správně poukazovala na to, že výpověď obviněného (obžalovaného) v trestním řízení by stěží mohla sloužit jako věrohodný zdroj informací s ohledem na právo obviněného hájit se jakýmkoliv způsobem. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud tento důkaz neprovedl. Odvolací soud shodně s ním shledal tento důkaz nadbytečným.

27. Odvolací soud dále shledal správným postup soudu I. stupně při zjištění rozhodného okamžiku, kdy by posuzované řízení skončilo nebýt nesprávného úředního postupu, tedy jednotlivých průtahů. Soud I. stupně přitom správně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, která dovodila, že„ pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1549/2013).

28. Soud I. stupně tak tento okamžik určil správně, pokud od celkové doby řízení odečetl dobu konkursního řízení 6 let a 9 měsíců a dále jednotlivé průtahy v celkové délce 3 roky a 3 měsíce (konkrétně od [datum] do [datum], tj. 2 roky, dále od [datum] do [datum], tj. 2 měsíce, dále od [datum] do [datum], tj. 11 měsíců a dále od [datum] do [datum], tj. 2 měsíce), celkem tedy 10 let. Ohledně hodnocení postupu soudu v posuzovaném řízení a jednotlivých zjištěných průtahů odvolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 32). Posuzované řízení by tak skončilo ke dni [datum].

29. Odvolací soud přitom neshledal důvodnou námitku žalobce, že měl soud vycházet z délky odvolacího řízení, které následovalo po druhém předložení věci Krajským soudem v Ostravě. Soud I. stupně správně zohlednil i úkony soudu, k nimž došlo po prvém předložení. Nebylo důvodu opomíjet tyto úkony, které byly učiněny, a které by nepochybně byly učiněny i po druhém předložení věci odvolacímu soudu, pokud by nebyly učiněny již předtím. Jednalo se o jedno odvolací řízení, které bylo pouze dočasně přerušeno z důvodu probíhajícího konkursního řízení, soud I. stupně tak správně přihlížel ke všem provedeným úkonům v rámci tohoto odvolacího řízení.

30. Rozhodným obdobím, kdy bylo třeba zkoumat majetkovou situaci PULMO II, tak bylo z hlediska dobrovolného plnění prvé pololetí roku [rok], z hlediska možností exekučního vymáhání pak období květen až červen [rok], a to s ohledem na to, že žalobce sám uvedl, že jeden měsíc by nechal na dobrovolné splnění dluhu, po dalších dvou měsících by podal exekuční návrh, do dvou měsíců by bylo rozhodnuto dle jeho zkušeností o nařízení exekuce a nejpozději do dvou měsíců by bylo rozhodnuto o vydání exekučních příkazů (vyjádření žalobce při ústním jednání dne [datum] na č. l. 106 spisu). Uvedl tehdy, že v případě skončení řízení v polovině roku [rok], by se v říjnu obrátil na soudního exekutora, resp. soud se žádostí o pověření soudního exekutora, pověření soudního exekutora předpokládal do konce roku [rok] a vydání exekučních příkazů v únoru [rok], tedy cca 8 měsíců po získání exekučního titulu. I když tato doba byla pravděpodobně ovlivněna tím, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] započal svou praxi až v září [rok], dříve tedy žalobce nemohl exekuci u něj zahájit, s odečtením těchto dvou měsíců, bylo možno tedy očekávat, že exekuční příkazy soudního exekutora by byly vydány nejdříve po cca 5 měsících, tj. na přelomu května a června [rok] Odvolací soud tak shledal pravděpodobné vydání exekučních příkazů o něco později, než soud I. stupně, tento rozdílný závěr však neměl dopad na věcnou správnost napadeného rozsudku. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobce neprokázal, že by jeho pohledávka byla při bezprůtažném řízení uspokojena, tedy že nebýt nesprávného úředního postupu ke vzniku škody by nedošlo.

31. Žalobce tvrdil, že by PULMO II plnila dobrovolně, případně že by žalobce pohledávku vymohl v rámci exekuce. Pokud se jedná o dobrovolné plnění, soud I. stupně správně uzavřel, že takový závěr nebyl postaven najisto, ani alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou. Provedeným dokazováním (znaleckým posudkem a jeho dodatky) bylo prokázáno, že PULMO II se nacházela ve špatné finanční situaci, od roku [rok] v platební neschopnosti, od roku [rok] byla v předlužení, v rozhodném období roku [rok] na účtech a v pokladně dostatečnými finančními prostředky nedisponovala, v období začátku roku [rok] hradila pouze drobné platby v řádech tisíců, max. desetitisíců Kč. Je pravda, že později na podzim [rok] uhradila několika věřitelům částky vyšší, a to [právnická osoba], v. o. s. v období října až prosince [rok] celkem [částka], přičemž se jednalo o úhradu faktur krátce po jejich splatnosti, a obdobně uhradila částku celkem [částka] [jméno] [příjmení] v prosinci [rok] Tyto platby však byly jednak v jiném období, jednak zcela výjimečné, je zjevné, že jednatel [příjmení] [jméno] tyto platby jasně upřednostnil. Pokud žalobce tvrdil, že i jeho pohledávka by byla upřednostněna s ohledem na hrozící exekuci, takový závěr nebylo možno učinit pouze na základě výpovědi svědkyně [příjmení], že by jednatel peníze sehnal. Jednalo se pouze o názor svědkyně, který však žádnými jinými důkazy nebyl podpořen, když z učiněných plateb nebylo možno určit, z jakého důvodu byly zrovna tyto závazky uhrazeny v podstatě ihned, ani z jakých zdrojů byly uhrazeny. Svědkyně navíc tvrdila, že přednostně byly hrazeny pohledávky podstatné pro provoz společnosti, což pohledávka žalobce nebyla. V daném období počátku roku [rok] (určeného pro dobrovolné plnění) navíc žádné platby v řádech statisíců učiněny nebyly, nelze tak předpokládat, že v této době byla schopna PULMO II nárok žalobce uspokojit, že v té době měla k dispozici, ať už z jakýchkoliv zdrojů, dostatečné finanční prostředky. Natož že by zrovna pohledávka žalobce byla upřednostněna. V této souvislosti nelze přehlédnout, že PULMO II nárok žalobce sporovala, v soudním řízení se aktivně bránila, je tedy otázka, zda by ji pravomocné rozhodnutí přimělo plnit. Odvolací soud přitom vycházel i z toho, že hrozba exekučním řízení nemusela být účinná i proto, že na účty PULMO II bylo dle znaleckého posudku (v blíže neurčené době) v roce [rok] a [rok] vydáno několik exekučních příkazů. Je tak zjevné, že PULMO II čelila i jiným exekucím, tedy ani v jiných případech vykonatelných exekučních titulů dobrovolně neplnila. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že dobrovolné plnění nebylo možno s vyšší mírou pravděpodobnosti očekávat, takový závěr zůstal pouze v rovině spekulací.

32. Žalobce dále tvrdil, že by svou pohledávku vymohl v rámci exekučního řízení. V rozhodném období květen – červen [rok] byly prostředky na účtu zcela nepostačující, navíc nelze přehlédnout, že účty byly v roce [rok] (neznámo kdy přesně) postiženy jinými exekučními příkazy, přičemž nelze vyloučit, že by tak předcházely exekučnímu příkazu vydanému v exekuci vedené žalobcem. PULMO II tehdy nedisponovala ani dostatečnou hotovostí v pokladně, z finančních prostředků by tak pohledávka žalobce uspokojena být nemohla. Pokud se jedná o prodej movitých věcí, vycházel odvolací soud z toho, že dne [datum] došlo k soupisu movitých věcí v rámci výkonu rozhodnutí ve prospěch jiného oprávněného. Jednak nelze postavit najisto, že by exekuční příkaz a soupis movitých věcí soudním exekutorem předcházel tomuto soupisu, s ohledem na výše uvedené závěry by spíše s větší pravděpodobností nepředcházel. Nad rámec výše uvedeného nelze přehlédnout, že tento výkon rozhodnutí nebyl úspěšný, některé věci se v době dražby nenašly a ohledně některých věcí žalobce sám uvedl, že patřily [právnická osoba] a v rámci likvidace této společnosti byly převedeny na jejího jednatele a další subjekty. Sepsané věci nebyly vydraženy, nelze tak ani zjistit, zda by výtěžek dražby byl způsobilý pohledávku žalobce, případně v jakém rozsahu uspokojit. Pokud žalobce poukazoval na existenci majetku (aktiv) PULMO II vyplývající ze znaleckého posudku, jednalo se o účetní údaje, z nichž nebylo možno dovodit reálnou tržní hodnotu daného majetku ani jeho konkrétní strukturu, ani zda v dané době tento majetek reálně existoval. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nepovažoval ani za pravděpodobné, že by soudní exekutor pohledávku vymohl exekučním příkazem k přikázání pohledávky. Žalobce měl vědomost pouze o půjčce [právnická osoba], která však v té době již byla v konkursu, ostatně proti závěru o nevymahatelnosti pohledávky tímto způsobem již žalobce ani nebrojil. Bez spolupráce jednatele [příjmení] [jméno], kterou v rámci exekučního řízení lze těžko předpokládat, by jiné pohledávky PULMO II nemohly být zjištěny, a tudíž ani postiženy. Vzhledem k tomu, že žádné jiné konkrétní pohledávky (vyjma za [právnická osoba]) žalobce neuvedl, nebylo možno ani konkrétně posoudit, zda by jejich postižení mohlo být úspěšné, tj. zda vůbec tito případní dlužníci PULMO II byli schopni své závazky vůči PULMO II tímto způsobem uhradit. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že ani v rámci exekučního řízení nelze mít vymožení pohledávky žalobce za pravděpodobné.

33. Pokud žalobce poukazoval na to, že PULMO II uhradilo svým věřitelům v rozhodném období přes [částka] [anonymizováno] Kč a neuhradilo pohledávky pouze v rozsahu cca 10 % této částky, je ze znaleckého posudku zřejmé, že tyto částky se vztahují k období let [rok] – 2004, tedy i období, kdy PULMO II relativně fungovala, tento údaj tak odvolací soud nepovažoval za relevantní, neboť nevypovídá o tom, jak byly hrazeny pohledávky v rozhodném období roku [rok] O tom svědčí jiná zjištění ze znaleckého posudku, jak bylo výše uvedeno, která však pro závěr o úhradách v řádech statisíců v rozhodném období nesvědčí. Stejně tak pokud žalobce poukazoval na platby v řádech milionů Kč ve prospěch [právnická osoba] Leasing a [právnická osoba] [obec], nelze z posudku zjistit, kdy byly tyto platby učiněny. Pokud dále žalobce poukazoval na platbu [právnická osoba] s. r. o. ve výši [částka], k této platbě došlo v srpnu [rok], tedy v jiném období a není ani zřejmé, z jakých zdrojů byla tato pohledávka uhrazena a proč byla upřednostněna. Nelze tak dospět k závěru, že by tyto prostředky byly k dispozici v době, kdy by žalobce požadoval uspokojení své pohledávky, ani že by byly tyto prostředky použity právě k úhradě jeho pohledávky. Z výše uvedeného je zjevné, že PULMO II v určitých obdobích disponovala finančními prostředky, kterými přednostně uspokojovala konkrétní věřitele, za což byl jednatel této společnosti i nepravomocně odsouzen, nelze však učinit závěr o tom, že by stejným způsobem byl zvýhodněn i žalobce, že by tyto prostředky byly k dispozici a použity k dobrovolnému plnění nebo že by byly postižitelné v době, kdy by bylo vedeno exekuční řízení ve prospěch žalobce.

34. Žalobce tedy neprokázal, že by ke ztrátě jeho pohledávky došlo v důsledku nesprávného úředního postupu, tedy že nebýt nepřiměřené délky řízení, byl by svou pohledávku vymohl. Nebyly tak naplněny předpoklady odpovědnosti státu za vzniklou škodu (vznik škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem), soud I. stupně tak nepochybil, pokud nárok žalobce důvodným neshledal.

35. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, a proto jej potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správných akcesorických výroků o nákladech řízení.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů za účast u odvolacího jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.