o zaplacení 220 275 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 220 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 77 900 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 142 375 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 140 889,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky s tvrzením, že žalovaná si u ní dne 11. 7. 2024 objednala zednické a přidavačské práce na stavbě MŠ [adresa]. Objednávka obsahovala jednak ujednání o ceně ve výši 250 Kč za hodinu zednické práce a ve výši 225 Kč za hodinu přidavačské práce a dále pak ujednání o fakturaci jedenkrát měsíčně podle skutečně odpracovaných hodin. Žalobkyně objednávku fakticky přijala, když se její pracovníci dne 11. 7. 2024 dostavili na stavbu a začali vykonávat práci. Za měsíc červenec 2024 žalobkyně zaslala žalované přehled odpracovaných hodin, který žalovaná po odečtu svačin odsouhlasila. Žalobkyně v rozsahu schválených hodin návazně vystavila žalované fakturu č. [číslo] na částku 77 900 Kč, splatnou dne 2. 9. 2024. Žalovaná na fakturu ničeho nezaplatila a vymínila si potvrzení fakturace stavebním technikem. Žalobkyně vystavila žalované za měsíc srpen 2024 fakturu č. [číslo] na částku 142 375 Kč, splatnou 4. 10. 2024 a současně jí dne 13. 9. 2024 doručila potvrzení o odpracovaných hodinách za oba měsíce podepsaná stavebním technikem. Žalovaná ani tak na žádnou z vystavených faktur neplnila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že se zavázala zaplatit žalobkyni cenu stavebních prací podle skutečně odpracovaných hodin, a to ve výši 250 Kč za hodinu zednické práce a ve výši 225 Kč za hodinu přidavačské práce, a to po vzájemném odsouhlasení rozsahu provedených prací. Žalobkyně cenu prací vyúčtovala podle celkového času stráveného pracovníky na stavbě, tedy nad rámec skutečně odpracovaných hodin, s čímž žalovaná vyslovila nesouhlas. Žalovaná je ochotna uznat a zaplatit pouze výpočet ceny prací podle normohodin, neboť tento způsob výpočtu byl mezi účastnicemi sjednán a je přehledný a objektivní. Závěrem namítla, že práce byly provedeny zcela nedostatečně, neodborně a žalovaná je musela následně nechat opravit dalšími osobami.

4. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů (odst. 5 až 27 napadeného rozsudku) a výpovědi svědka [jméno FO] (zedníka stavby), svědka [jméno FO] (stavební technik vykonávající činnost pro žalovanou), svědkyně [jméno FO] (zaměstnankyně žalované) zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že na základě objednávky ze dne 11. 7. 2024 provedla žalobkyně v měsíci červenci a srpnu 2024 pro žalovanou zednické a přidavačské práce na stavbě MŠ [adresa]. Cena prací byla sjednána ve výši 250 Kč za jednu skutečně odpracovanou hodinu zednické práce a ve výši 225 Kč a za jednu skutečně odpracovanou hodinu přidavačské práce, to vše po vzájemném odsouhlasení. Práci provedli pracovníci žalobkyně, kteří na stavbu dojížděli. Stavební technik ([jméno FO]) zaznamenával jejich příjezd i odjezd každý den do listiny tzv. šichtovnice. Pracovníci žalované práci vykonávali po celou dobu, co byli na stavbě přítomni, vyjma povinných přestávek na oddych. Práci jim přiděloval stavební technik - [jméno FO], který ji také po nich kontroloval. Pracovníci žalobkyně odvedli bez výtek ke kvalitě provedení veškerou práci, která jim byla zadána. Stavební technik - [jméno FO] žalobkyni potvrdil rozsah odpracovaných hodin za oba měsíce a ten samý rozsah odpracovaných hodin žalobkyně následně vyúčtovala k zaplacení žalované. Za měsíc červenec 2024 tak učinila fakturou č. [číslo] vystavenou na částku 77 900 Kč, splatnou dne 2. 9. 2024 a za měsíc srpen 2024 tak učinila fakturou č. [číslo] vystavenou na částku 142 375 Kč, splatnou 4. 10. 2024. Žalovaná na faktury ničeho žalobkyni nezaplatila, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2024.

5. Po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky byla platně dle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“ uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést dílo spočívají v zednických a přidavačských pracích na stavbě MŠ [adresa]. Dílo bylo řádně provedeno ve smyslu § 2604 o. z., když bylo za měsíce červenec a srpen 2024 dokončeno a předáno. O převzetí díla žalovanou bez výhrad dle § 2605 odst. 1 o. z. svědčí sdělení stavebního technika žalované, který potvrdil, že pracovníci žalované na stavbu pravidelně docházeli, řádně splnili veškeré jim zadané práce a práce vykonávali po celou dobu, co byli na stavbě přítomni, vyjma povinných přestávek na oddych. Provedením díla vznikl dle § 2610 odst. 1 o. z. žalobkyni nárok na zaplacení jeho sjednané ceny ve výši 250 Kč za hodinu zednické práce a ve výši 225 Kč za hodinu přidavačské práce, a to podle časového rozsahu provedených prací.

6. Žalovaná namítla, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla pouze podle normohodin, neboť čas strávený pracovníky žalobkyně na stavbě neodpovídá skutečně odpracovaným hodinám a účtovaný časový rozsah provedených prací neodsouhlasila a nadto nebyly práce provedeny řádně. Soud I. stupně dospěl při užití výkladových pravidel podle § 555 o. z. a § 556 o. z. k závěru, že objednávka ze dne 11. 7. 2024 za užití jazykového, logického i teleologického výkladu obsahuje zcela zřejmý společný úmysl účastnic sjednat si odměnu za skutečně odpracované hodiny (jednotka času, za kterou konkrétní pracovník skutečně provedl práci) nikoliv za normohodiny (jednotka času obecně potřebná k provedení prací jedním pracovníkem za běžných pracovních podmínek). Tomu odpovídá i následné chování účastníků, když žalobkyně v měsíci červenci 2024 zaslala žalované před vystavením faktury č. [číslo] přehled odpracovaných hodin a žalovaná jej schválila, pouze s odečtem povinných přestávek. Smyslem i účelem smluvního ujednání (objednávky) bylo zaplatit celkový čas, který pracovníci žalobkyně skutečně spotřebovali pro provedení jim zadaných prací, a nikoliv obecně stanovenou časovou dotaci pro provedení požadovaných prací. Tomu odpovídala i funkce stavebního technika žalované - [jméno FO] na stavbě, který nejen že přiděloval pracovníkům žalobkyně práci a kontroloval ji, ale také evidoval jejich docházku a dohlížel na to, aby vyjma povinných přestávek v čase stráveném na stavbě skutečně pracovali.

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka vzájemného odsouhlasení skutečně provedených prací, když tak učinil stavební technik žalované. [jméno FO] řídil a kontroloval pro žalovanou na místě stavbu MŠ [adresa]. Přiděloval pracovníkům žalobkyně jednotlivé práce, zajištoval plynulost jejich provedení a dohlížel na jejich řádné splnění. Evidoval přítomnost pracovníků žalobkyně na stavbě a dbal, aby práci vykonávali po celou dobu strávenou na místě vyjma povinných přestávek na oddych. Jednal tak na stavbě v zastoupení žalované a mohl za ni účinně potvrdit rozsah skutečně odpracovaných hodin pracovníky žalobkyně, když jako jediný za žalovanou o tom mohl mít skutečný přehled a sama žalovaná ho v dopise ze dne 31. 8. 2024 takto označila a vymínila si jeho souhlas s podklady pro fakturaci. Pokud [jméno FO] stvrdil, a to jak ústně, tak i písemně, že pracovníci žalobkyně vždy vyčerpali celou dobu, co byli přítomni na stavbě, výkonem práce, vyjma povinných přestávek na oddych, pak jejich docházka odpovídá i rozsahu skutečně provedených prací a žalovaná je povinna tento rozsah jako cenu díla zaplatit. Pokud by měl souhlas s rozsahem skutečně provedených prací ulpívat na jednateli žalované [jméno FO], který byl na stavbě přítomen jen v kontrolní dny, resp. cena díla by neměla být zaplacena toliko z důvodu jeho nesouhlasu, pak by takové jednání za dané situace bylo v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku podle § 6 o. z.

8. Případná namítaná vadnost plnění by mohla založit pohledávku žalované za žalobkyní, která však nebyla v řízení uplatněna. Žalovaná nepřednesla konkrétní vady, které na práci žalobkyně shledala, neuvedla, kdy tyto ve vztahu k žalobkyni vytkla, že tak učinila včas a jaká práva vůči ní v této souvislosti uplatnila.

9. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalobkyni svědčí právo na zaplacení ceny díla ve výši 220 275 Kč, která představuje co do částky 77 900 Kč cenu za 328 hodin skutečně provedených prací v měsíci červenci 2024, vyúčtovanou fakturou č. [číslo], splatnou 2. 9. 2024 a co do částky 142 375 Kč cenu za 598 hodin skutečně provedených prací v měsíci srpnu 2024, vyúčtovanou fakturou č. [číslo], splatnou 4. 10. 2024. Prodlení žalované posoudil dle § 1970 o. z.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

11. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila s odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaná namítla, že nebyla splněna hmotněprávní podmínka pro zaplacení ceny díla spočívající v odsouhlasení skutečně odpracovaných hodin. Na základě objednávky ze dne 11. 7. 2024 se účastnice dohodly na hodinové odměně za skutečně odpracované a vzájemně odsouhlasené práce. Právo žalobkyně vystavit fakturu bylo výslovně podmíněno vzájemným odsouhlasením skutečně provedených prací. Skutkovým a právním závěrům soudu I. stupně stran ,,odsouhlasení“ žalovaná nepřisvědčuje. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná odsouhlasila skutečně provedené práce. Souhlas žalované nelze nahrazovat svědeckou výpovědí [jméno FO], který výslovně popřel, že by tabulky docházky předložené žalobkyní podepisoval. Současně uvedl, že byl pracovníky žalobkyně v září a říjnu 2024 opakovaně vystaven nátlaku a donucen docházku podepsat, a to pod výhrůžkami. Evidovaný počet hodin strávených na stavbě neodpovídal pracovním výsledkům, a žalovaná proto nemohla odsouhlasit počet skutečně odpracovaných hodin, jak to výslovně předpokládala dohoda účastnic. Žalovaná na tento rozpor žalobkyni opakovaně upozorňovala a vyzývala ji k předložení výkazu provedených činností, který by umožnil ověřit, zda evidované hodiny odpovídají skutečně provedené práci. Teprve na základě takového seznamu a jeho kontroly technikem [jméno FO] byla žalovaná připravena odsouhlasit skutečně odpracované hodiny a tyto uhradit. Žalobkyně však žádný seznam provedených činností nepředložila a domáhala se zaplacení ceny díla výlučně na základě docházky, jejíž podpis si navíc vynutila na svědku [jméno FO]. Skutečnost, že evidovaná doba neodpovídala skutečně odpracované práci, potvrdil i svědek žalobkyně [jméno FO], který uvedl, že na stavbě docházelo k denním prostojům, které tvrzeně zapříčinila žalovaná. Svědek [jméno FO] potvrdil, že některé práce neodpovídaly zadání a musely být následně opravovány. Ve stavební praxi je přitom běžné, že fakturace hodinové sazby je kontrolována na základě odsouhlasených soupisů prací (výkony, množství, normy), nikoli pouze z docházky. Takový postup odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž není-li splněna smluvená podmínka pro vznik nároku na zaplacení ceny díla, není pohledávka splatná a žaloba je předčasná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, sp. zn. 23 Cdo 1546/2023, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, sp. zn. 23 Cdo 799/2009). Tyto závěry jsou plně použitelné i v režimu zákona č. 89/2012 Sb. a dopadají i na situace, kdy si strany sjednají konkrétní postup pro vznik práva na dílčí fakturaci, který nebyl dodržen. Výklad projevu vůle účastnic provedený soudem I. stupně se proto odchyluje jak od textu uzavřené dohody, tak od praxe zavedené mezi stranami i od běžných zvyklostí ve stavebnictví. Soud I. stupně pochybil, pokud dovodil, že podmínka odsouhlasení rozsahu skutečně odpracovaných hodin odpovídá zásadě poctivého obchodního styku podle § 6 o. z. Odsouhlasení nemohlo být dovozováno ani z jednání pracovnice žalované [jméno FO], která pouze administrativně korigovala evidenci hodin za měsíc červenec 2024 (odečtením přestávek), avšak neodsouhlasila skutečně odpracované hodiny ve smyslu dohody účastnic a k takovému jednání ani nebyla oprávněna. Žalobní nárok je tak uplatněn předčasně, neboť nebyly splněny sjednané platební podmínky a nedošlo k vzájemnému odsouhlasení skutečně odpracovaných hodin. Bez splnění této podmínky není vyúčtovaná cena splatná a žaloba je předčasná. S ohledem na výše uvedené žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

12. Žalovaná se vyjádřila k podanému odvolání. Jediným podstatným odvolacím argumentem žalované je, že nebyla splněna hmotněprávní podmínka k fakturaci ceny díla. Žalobkyně odkázala na odst. 43, 44, a 45 odůvodnění rozsudku, v nichž je tato otázka řešena, závěry prvostupňového soudu jsou správné. Z dopisu jednatele žalované ze dne 31. 8. 2024, kterým žalovaná reagovala na upomínku žalobkyně na zaplacení částky z první vystavené faktury, je pouze uvedeno, ,,bez potvrzení podkladů fakturace technikem stavby, není fakturace přípustná a nebude naší společností vůbec řešena“. V dopisu jednatele žalované žalobkyni ze dne 5. 9. 2024 je opět pouze uvedeno, že na ,,dokumentech chybí potvrzení technika stavby; bez těchto náležitostí není možno fakturovat;dále neodpovídá výkaz hodin provedené práci; vyzýváme Vás k předložení podepsaných soupisů prací technikem stavby ke kontrole“. Jednatel žalobkyně uvedl při jednání soudu dne 19. 6. 2025 následující, ,,závěrem doplňujeme, že pan [jméno FO] vykonával technického pracovníka, nikoliv hlídače pracovníků žalobkyně“. Jednatel žalované opakovaně označil technika stavby, kterým byl svědek [jméno FO], za osobu oprávněnou potvrdit podklady k fakturaci. Tento svědek potvrdil, že ,,psal jenom to, co odpracovali“. Projev vůle účastnic řízení jako smluvních stran byl soudem vyložen v souladu s obsahem smlouvy. Jazykový výklad textu „skutečně odpracovaných hodin“ je jednoznačný v tom smyslu, že se nejedná o normohodiny. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

13. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svém stanovisku. Žalovaná navrhla zrušení napadeného rozsudku event. zopakovala odvolací návrh uvedený v odvolání.

14. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a odvolání žalované neshledal důvodným.

15. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

16. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

17. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

18. Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení (odst. 2).

19. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

20. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu I. stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 o. z., byla zcela určitě sjednána cena díla (zednické práce 250/hodina; přidavačské práce 225/hodina), předmět díla - zednické a přidavačské práce na MŠ [adresa]. Rovněž byly zcela určitě sjednány podmínky fakturace, jak se podává z objednávky ze dne 11. 7. 2024, kdy fakturace bude prováděna jedenkrát měsíčně podle skutečně odpracovaných hodin a po vzájemném odsouhlasení.

21. K námitce žalované, že byly sjednány tzv. normohodiny, odvolací soud odkazuje na odst. 43 napadeného rozhodnutí a plně se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že byl postaven najisto společný úmysl smluvních stran fakturovat podle skutečně odpracovaných hodin, které pracovník (zedník, přidavač zedníka) k provedení prací na stavbě MŠ reálně vynaložil, kdy pochybnosti nevyplývají ani z písemného znění objednávky ze dne 11. 7. 2024.

22. Odvolací námitka žalované spočívající v tom, že dosud skutečně provedené práce nebyly odsouhlaseny a žaloba je tak předčasná, je nedůvodná.

23. Předně z výpovědi svědka [jméno FO] (zedníka), svědka [jméno FO] i z listinných důkazů (dopis žalované ze dne 31. 8. 2024, dopis žalované ze dne 5. 9. 2024; oba adresované žalobkyni) se podává, že [jméno FO] - stavební technik, který vykonával činnost stavebního technika v rozhodné době pro žalovanou, byl pověřen žalovanou k soupisu skutečně odpracovaných hodin na stavbě pracovníky (zedníky i přidavači) a rovněž k jejich odsouhlasení (potvrzení). Tyto skutečnosti byly prokázány nejen výpovědí svědka [jméno FO] a [jméno FO], ale i výše uvedenou korespondencí, kterou žalovaná za účelem proplacení obou faktur (za červenec 2024 a srpen 2024) požadovala po žalobkyni, kdy žádala právě předložení soupisu skutečně odpracovaných hodin (provedených prací) potvrzených stavebním technikem [jméno FO].

24. Výpovědí svědka [jméno FO] (stavebního technika) bylo prokázáno, že na stavbě byl přítomen nepřetržitě, přiděloval jednotlivým pracovníkům práci, vedl stavební deník, kam evidoval každý den vykonanou práci a odpracovaný čas jednotlivých pracovníků (tj. čas odpracovaný pracovníky na stavbě - zkrácený o povinné pauzy na oddech), kdy zcela shodné údaje zapisoval i do listiny tzv. šichtovnice, kterou v kopii předával svědkovi [jméno FO] (zedníkovi, jeho prostřednictvím žalobkyni) a [jméno FO] (administrativní pracovnici žalované, jejím prostřednictvím žalované). Lze tak uzavřít, že pokud sám o vlastní vůli za měsíc červenec a srpen 2024 vyplnil počet skutečně odpracovaných hodin na stavbě jednotlivými pracovníky s uvedením jejich jmen a příjmení do listiny (tabulky) - šichtovnice, která byla mj. určena pro žalovanou jako podklad pro fakturaci, lze usuzovat na jeho úmysl být s tímto počtem skutečně odpracovaných hodin jednotlivými pracovníky po provedené každodenní kontrole na stavbě srozuměn (§ 551 odst. 1, 556 odst. 1 o. z., srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1212/2025, sp. zn. 33 Cdo 781/2025), jinak by tento počet hodin (za žalovanou) do listiny - šichtovnice neuvedl a nepředal žalované i žalobkyni (adresátům), kterým tak vůle stavebního technika byla anebo musela-li být známa (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 505/2018). V této souvislosti nutno zdůraznit, že výpovědí [jméno FO] bylo prokázáno, že pracovníci žalobkyně vždy vyčerpali celou dobu, co byli přítomni na stavbě, výkonem práce, vyjma povinných přestávek na oddych, jejich docházka tak odpovídá i rozsahu skutečně odpracovaných hodin; potud je neopodstatněná námitka žalované, že v listině je zaznamenána toliko docházka. Pracovní náplní stavebního technika, který pracoval v rozhodné době pro žalovanou, bylo právě kontrolovat a následně potvrdit počet skutečně odpracovaných hodin na stavbě pro žalovanou, což vyplývá i z jejího dopisu ze dne 31. 8. 2024 a ze dne 5. 9. 2024. Lze tak uzavřít, že bylo jeho úmyslem tento jím odsouhlasený odpracovaný počet hodin předložit žalované jako podklad pro fakturaci, bez ohledu na okolnosti (tvrzený nátlak), za jakých později svůj podpis na tyto listiny - šichtovnice připojil. Jinými slovy došlo tak ke ,,vzájemnému odsouhlasení“, sjednané podmínky pro fakturaci tak byly splněny. Ostatně ze smluvního ujednání účastníků se nepodává, že by ono ,,odsouhlasení“ muselo být provedeno v písemné formě.

25. K námitce žalované, že na stavbě docházelo k ,,denním prostojům“, které způsobila žalovaná (např. čekání na materiál) a některé práce musely být opravovány, je nutno uvést, že svědeckou výpovědí [jméno FO] (stavebního technika) bylo prokázáno, že do ,,šichtovnice“ ,,psal jenom to, co odpracovali“ (míněno zedníci a přidavači), tato listina ,,obsahovala pravdivé údaje“. Pokud jde o námitku vadného plnění, pak odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná nárok z titulu odpovědnosti za vady řádně neuplatnila (viz odst. 45 napadeného rozhodnutí).

26. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu I. stupně, že žalobkyně má právo na zaplacení ceny díla ve výši 220 275 Kč, která sestává z částky 77 900 Kč za 328 hodin skutečně provedených prací v měsíci červenci 2024, vyúčtovanou fakturou č. [číslo], splatnou 2. 9. 2024 a částky 142 375 Kč za 598 hodin skutečně provedených prací v měsíci srpnu 2024, vyúčtovanou fakturou č. [číslo], splatnou 4. 10. 2024.

27. Prodlení žalované bylo správně posouzeno dle § 1970 o. z., žalovaná se ocitla v prodlení dnem následujícím po splatnosti faktur, výše úroku z prodlení je stanovena dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb.

28. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.), na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje.

29. Soud I. stupně rovněž správně přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., pouze nesprávně stanovil jejich výši. Pokud jde o poradu s klientem, pak za tento úkon žalobkyni odměna nenáleží, resp. za tento úkon nelze žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení. Porada s klientem přesahující jednu hodinu se měla konat dne 10. 7. 2025, do tohoto data spis čítal 37 stran, proběhlo jedno jednání dne 19. 6. 2025, kdy byly provedeny listinné důkazy a nebyla uplatněna jiná argumentace než ta, která byla obsažena již v žalobním žádání. Dále odvolací soud neshledal část nákladů žalobkyně účelně vynaloženou, a to náklady cestovného a s tím související náhradu za ztrátu času, a to s ohledem na sídlo žalobkyně i sídlo soudu, který věc projednával (obě v [adresa]). Volba advokáta ze značně vzdáleného místa (z [adresa]) tak neměla žádné opodstatnění, když se nejednalo o věc vyžadující advokáta se zvláštní specializací, který by v daném místě (v [adresa]) absentoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). Žalobkyni tak vznikly účelně vynaložené náklady za právní zastoupení za 9 úkonů právní služby (kvalifikovaná předžalobní výzva, převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření z 2. 6. 2025, účast u jednání 19. 6. 2025, vyjádření z 17. 7. 2025, účast u jednání 4. 9. 2025, vyjádření 2. 10. 2025, účast u jednání 30. 10. 2025) po 9 220 Kč (z tarifní hodnoty 220 275 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT v znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhradu hotových výdajů 7 x 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT v znění účinném do 1. 1. 2025 a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 18 213,30 Kč, soudní poplatek ve výši 11 014 Kč, celkem 115 957,30 Kč.

30. Odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení (II.) dle § 221a o. s. ř. ohledně výše těchto nákladů, jinak jej v tomto výroku jako správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů. Odvolací soud za účelně vynaložené náklady považoval náklady právního zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání 2. 4. 2025) po 9 220 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, paušální náhradu hotových výdajů 2 x po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 4 061,40 Kč, celkem 23 401,40 Kč.