o zaplacení částky 2 150 829,45 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,01 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že dne [datum] se žalovanou uzavřela Smlouvu o poskytování administrativní podpory spočívající v administraci žádostí o dotace. V rámci dotační výzvy „[název]“ pracovníci žalobkyně zpracovali a zkontrolovali celkem [hodnota] dotačních žádostí, žalobkyně fakturovala žalované žalovanou částku, ta jí však ani po předžalobní výzvě nebyla uhrazena.

3. Žalovaná se žalobním požadavkem nesouhlasila, sporovala rozsah i kvalitu poskytnutých služeb i právní titul, Smlouvu považovala za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 14g zákona č. 218/2000Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „ZRP“).

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná zahájila dne [datum] zadávací řízení nadlimitní veřejné zakázky - [právnická osoba] v oblasti administrace dotačních žádostí. Po vyhodnocení nabídek byla vybrána žalobkyně, se kterou žalovaná dne [datum] uzavřela Smlouvu o poskytování administrativní podpory (dále jen „Smlouva o administraci“). V rámci dotační výzvy „[název]“ žalobkyně zpracovala dle Smlouvy o administraci celkem [hodnota] dotačních žádostí v období leden – duben 2021, kdy 5 512 žádostí bylo administrováno v rámci evidenčního dotačního systému (EDS) žalované a 725 žádostí bylo administrováno mimo tento systém a předloženo na nosiči dat.

období

počet fakturovaných žádostí

částka s DPH [částka] + 21%

faktura

splatnost

doručena

prosinec 2020

400

137.940

[RČ]

[datum]

[datum]

leden 2021

2541

876.263,85

[RČ]

[datum]

[datum]

únor 2021

2571

886.609,35

[RČ]

[datum]

[datum]

duben 2021

725

250.016,25

[RČ]

[datum]

[datum]

celkem

6237

2 150 829,45

5. Soud I. stupně se zabýval charakterem smlouvy uzavřené mezi účastníky v souvislosti s námitkou její absolutní neplatnosti pro rozpor se zákonem vznesenou žalovanou a dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu soukromoprávní, a to inominátní, uzavřenou dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou na žalobkyni nebyla žalovanou přenesena žádná veřejnoprávní kompetence rozhodovat o žádostech v rámci dotačního programu. Žalobkyně pouze poskytovala administrativní podporu při vyhodnocování žádostí, žalobkyně navenek nevystupovala (tj. vůči žadatelům a dalším subjektům) svým jménem, nýbrž veškeré činnosti probíhaly jménem žalované. Schvalovací a hodnotící činnost v rámci dotačního programu byla zachována zcela žalované. Pokud by došlo k uzavření veřejnoprávní smlouvy, došlo by k založení určitých práv a povinností v oblasti veřejné správy žalobkyni, tedy v rámci dotačního řízení by navenek vystupovala svým jménem, což se nestalo. Uzavřel tedy, že Smlouva o administraci svým obsahem a povahou nebyla veřejnoprávní smlouvou ve smyslu ustanovení § 14g ZRP a § 160 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nýbrž závazkem soukromoprávním. Poukázal přitom na základní zásadu hodnocení právních jednání, že se na ně má hledět spíše jako na platné (§ 574 o. z.).

6. Ohledně namítané neplatnosti pro rozpor se zákonem poukázal na to, že se vyžaduje nejen, aby právní jednání odporovalo zákonu, ale současně aby to odpovídalo smyslu a účelu zákona. Zabýval se tak otázkou, zda ustanovení § 14g ZRP vylučuje uzavření jakékoliv jiné smlouvy než veřejnoprávní, a to i k činnostem, které nelze klasifikovat jako činnosti poskytovatele při rozhodování o poskytnutí dotace s důsledky pro absolutní neplatnost takové smlouvy. V této souvislosti dospěl v projednávané věci k závěru, že uzavření soukromoprávní smlouvy, kterou nejsou přeneseny rozhodovací činnosti při vyhodnocování dotačních žádostí na soukromý subjekt, není ustanovením § 14g ZRP vyloučeno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepřenesl Smlouvou o administraci na žalobce žádné pravomoci rozhodovat o dotačních žádostech, ale ani další činnosti předpokládané a vymezené ZRP pro poskytovatele, které by bylo možné převést pouze předpokládanou veřejnoprávní smlouvou, lze se přiklonit k závěru, že Smlouva o administraci nebyla uzavřena v rozporu se zákonem, a není tak absolutně neplatná. Uzavřel tedy, že plnění, které bylo mezi stranami vzájemně poskytnuto, není plněním bez právního důvodu, ale plněním ze smluvního vztahu.

7. Vycházel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že fakturované plnění bylo poskytnuto řádně a bez vad, žádné vady nebyly žalobkyni vytýkány. Fakturace byla prováděna po odsouhlasení zaměstnancem žalované, komunikace probíhala prostřednictvím emailové korespondence pověřených zaměstnanců, soud I. stupně v této souvislosti odkázal na ust. § 166 o. z. a výslechy zaměstnanců žalované, neshledal tak opodstatněnou námitku žalované, že výstupy nebyly verifikovány oprávněnou osobou dle smluvních ujednání.

8. Žalobní požadavek tak shledal opodstatněným včetně příslušenství s ohledem na prodlení žalované s úhradou faktur.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, s tím, že úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, a to za soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 20 úkonů soudem I. stupně specifikovaných po [částka] včetně paušálních náhrad hotovýchvýdajů a DPH, celkem [částka].

10. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení otázky absolutní neplatnosti Smlouvy o administraci. Poukázala na znění ust. § 14g ZRP s tím, že žalobkyně nespadá svou povahou do žádné z předpokládaných forem osob, které smlouvu dle tohoto ustanovení mohou uzavřít. Nesouhlasila s tím, že soud I. stupně učinil závěr o tom, že se jednalo o smlouvu soukromoprávní, namítala, že soud I. stupně nesprávně vyložil, co bylo předmětem činnosti žalobkyně pro žalovanou, jíž byla kontrola žádostí o dotaci a příloh, zejména zda naplňují náklady/výdaje uvedené v rozpočtu žádosti podmínky způsobilosti dle výzvy, zda má žadatel právní titul k předmětu podpory, posouzení vlastnických vztahů a udržitelnosti projektu, zda žádost splňuje podmínky poskytnutí dotace, např. počet aktivních sportovců v klubu, počet závodů apod. V případě odstranitelných vad žádostí měl být žadatel vyzýván k nápravě, k čemuž i fakticky docházelo. K tomu žalovaná předložila 7 výzev zpracovaných pracovníky žalobkyně. Jednalo se tak o úkony, které spadají pod výkon rozhodovací činnosti. Ze strany pracovníků žalobkyně docházelo i k vytváření tzv. konceptů rozhodnutí, které byly zasílány žadatelům s instrukcemi, jak dále postupovat. Rovněž tyto koncepty žalovaná připojila k odvolání. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že tyto důkazy předkládá ke zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, když soud I. stupně vycházel z výpovědí svědků, kteří vypovídali, že byly činěny úkony pouze formální kontroly, nikoliv úkony náležející poskytovateli dotace. Poukázala na to, že podstatná je v této souvislosti samotná povaha žádostí o poskytnutí dotací v rámci dotační výzvy Můj klub, neboť tato dotační výzva je koncipována tak, že nejsou hodnocena žádná věcná kritéria pro splnění podmínek dotace, stěžejním je formální hodnocení jednotlivých žádostí. Závěr soudu I. stupně, pokud vycházel z toho, že činnost pracovníků žalobkyně spočívala pouze ve formálním hodnocení, nejednalo se tak o činnost spadající pod výkon pravomocí poskytovatele dotace, tak nemůže obstát. Poukázala přitom na výpověď svědka [jméno], který potvrdil, že docházelo k formálnímu hodnocení a ověření splnění podmínek pro poskytnutí dotace. Tehdejší vedení žalované tak zjevně uzavřelo smlouvu o spolupráci za tím účelem, aby převedlo povinnosti formální kontroly jednotlivých žádostí o poskytnutí dotací na externí subjekt, neboť pro tuto činnost žalovaná neměla sama dostatečné personální kapacity. Nesouhlasila tak se závěrem soudu I. stupně, že se mezi účastníky jednalo o soukromoprávní smlouvu, když uzavřením této smlouvy došlo k přenesení některých pravomocí žalované na soukromoprávní subjekt. V takovém případě by nárok žalobkyně mohl být posuzován jako eventuální nárok na vydání bezdůvodného obohacení, v takovém případě by však nebylo možno vycházet ze smluvních ujednání jak co do rozsahu plnění, tak ceny tohoto plnění a s tím souvisejícího smluvního úroku z prodlení. Ohledně rozsahu plnění namítala, že nebylo dostatečně prokázáno, poukázala na to, že od počátku namítala nedostatečné vymezení rozsahu poskytnutých služeb. V této souvislosti vytýkala soudu I. stupně, že nereflektoval její upozornění na značné množství duplicitních záznamů, i skutečnost, že výstupem z provedené kontroly byl kontrolní list, který však nebyl ze strany žalobkyně k žádné administraci přiložen. Poukázala dále na to, že opakovaně upozorňovala na to, že e-mailová komunikace, z níž soud I. stupně vycházel, byla činěna ze strany pracovníků, kteří k tomu v rámci svého zaměstnání neměli zmocnění, nejednalo se o osoby označené v příloze č. [hodnota] smlouvy jako „oprávněné osoby“. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání s argumentací žalované nesouhlasila s tím, že uzavřením předmětné smlouvy nedošlo k přenosu veřejnoprávní kompetence na žalobkyni, ani z přílohy č. [hodnota] smlouvy nelze takový závěr učinit, když z bodu 1) písm. b) že v případě odstranitelných vad žádosti je žadatel vyzýván k nápravě, nelze dovodit, že tuto výzvu má činit žalobkyně, natož vlastním jménem. K přenosu kompetence by mohlo dojít pouze v případě, že by žalobkyně žadatele vyzývala vlastním jménem, to však činěno nebylo. Nepovažovala za podstatné ani k jaké formě kontroly dotačních žádostí docházelo, za rozhodné považovala pouze to, zda navenek činila dané procesní úkony žalobkyně nebo žalovaná. Poukázala přitom např. na běžnou praxi v justici, kdy koncept rozhodnutí připravují asistenti soudce, přestože sami rozhodovací pravomoc nemají. Pokud by příprava konceptu znamenala přenos veřejnoprávní kompetence, pak by všechna rozhodnutí vydaná na tomto podkladě musela být automaticky neplatná, žalovaná by je musela zrušit. V daném případě přitom žalovaná považuje rozhodnutí o dotacích vydaná v rámci dotační výzvy „Můj klub 2021“ za platná, řízení o dotacích tak považuje za formálně správná. Žalovanou předložené důkazy společně s odvoláním považovala za nepřípustné s tím, že byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř., neboť se nejedná o důkazy zpochybňující věrohodnost provedených důkazů, ale důkazy, jimiž má být zjištěn jiný skutkový stav. Poukázala přitom na to, že žalovaná byla před soudem I. stupně řádně poučena o nutnosti označit všechny důkazy před vyhlášením rozhodnutí. Žalobkyně dále namítala, že i případná absolutní neplatnost smlouvy by neměla vliv na povinnost žalované uhradit žalobkyni žalovanou částku, když by se změnilo pouze právní hodnocení nároku. Poukázala přitom na to, že cena administrativních služeb poskytovaných žalobkyní žalované byla stanovena na základě výsledků transparentního a otevřeného zadávacího řízení, kterého se účastnilo 7 subjektů, cenová nabídka žalobkyně musela obstát vedle dalších 6 konkurenčních cenových nabídek. Cena administrativních služeb sjednaná ve smlouvě proto představuje nejnižší cenu těchto služeb na trhu v daném místě a čase a za podmínek veřejné zakázky. Jedná se tak o cenu plně odpovídající případnému bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Nesouhlasila s tím, že by rozsah plnění nebyl prokázán, poukázala na provedené důkazy. Stejně tak nesouhlasila s tím, že by [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla oprávněnou osobou, resp. osobou oprávněnou vést komunikaci s pracovníky žalobkyně ve smyslu § 166 o. z. Nesouhlasila ani s tím, že by měla prokazovat kvalitu poskytnutého plnění, poukázala na to, že v průběhu spolupráce nebyly uplatněny ze strany žalované žádné připomínky ani výhrady. K námitce duplicitních záznamů poukázala na to, že počet řádně zkontrolovaných dotačních žádostí vyplýval z provedených důkazů, kontrolu rozsahu řádně zkontrolovaných dotačních žádostí prováděla pracovnice žalované na základě výstupů ze systému EDS. Nesouhlasila ani s tím, že by nebyly předkládány kontrolní listy, ty byly zpracovány v systému EDS, u žádostí zpracovaných mimo EDS byly předloženy v elektronické podobě s elektronicky podepsanými odpověďmi pracovníků žalobkyně. Tyto soubory byly předloženy soudu I. stupně na datovém nosiči. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

12. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Odvolací soud v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem o absolutní neplatnosti Smlouvy o administraci pro rozpor se zákonem. Žalobkyně zopakovala svůj nesouhlas se závěrem o absolutní neplatnosti této smlouvy, žalovaná namítala, že při posouzení nároku coby bezdůvodného obohacení nelze vycházet ze smluvních cen.

13. Odvolací soud poté ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované shledal částečně důvodným, když shledal opodstatněnou její námitku ohledně neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky pro rozpor s ust. § 14g ZRP.

14. Důkazy navržené žalovanou neprováděl, neboť byly navrženy v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., žalovaná jimi nezpochybňovala věrohodnost provedených důkazních prostředků, ale chtěla dosáhnout jiných skutkových zjištění. Odvolací soud přitom vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, která dovodila, že „Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy \"křivě\"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a odst.1 písm. c) o.s.ř.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. Podle § 14g ZRP vede řízení o poskytování dotací poskytovatel. Poskytovatel může některé činnosti přenést na právnickou osobu nebo jinou organizační složku státu veřejnoprávní smlouvou; pro postup se použije § 160 správního řádu obdobně. Nelze však převést vyhlášení výzvy podle § 14j a vydání rozhodnutí.

16. Podle § 160 odst. 1 správního řádu, stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.

17. Podle § 159 odst. 1 správního řádu je veřejnoprávní smlouva dvoustranný nebo vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

21. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2999 odst. 1 věty prvé o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

23. Odvolací soud při posouzení uplatněné námitky neplatnosti Smlouvy o administraci vycházel z toho, že podle § 14g ZRP je poskytovatel dotace oprávněn delegovat část činností souvisejících s rozhodnutím o dotaci na právnickou osobu nebo jinou organizační složku státu veřejnoprávní smlouvou. Přidělování dotací je řešeno veřejnoprávní úpravou, v oblasti veřejného práva se přitom neuplatní zásada soukromého práva – „co není zakázáno, je dovoleno“, v oblasti veřejného práva platí, že pokud zákon stanoví, jak v konkrétním případě postupovat, nelze postupovat jinak.

24. V podmínkách dané věci tak byla žalovaná dle § 14g ZRP oprávněna delegovat část činností spojených s přidělováním dotací pouze a jedině veřejnoprávní smlouvou v souladu s § 160 správního řádu, tedy se subjekty zde uvedenými, tj. veřejnoprávními korporacemi, jinými právnickými osobami zřízenými zákonem a právnickými a fyzickými osobami, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy. Takto žalovaná nepostupovala, když žalobkyně takovou právnickou osobou není, a smlouva, kterou uzavřely, tak není veřejnoprávní smlouvou, jak vyžaduje § 14g ZRP, ale smlouvou soukromoprávní. Smlouva o administraci tak byla uzavřena v rozporu se zákonem (ustanovením § 14g ZRP).

25. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda tento nedostatek má za následek neplatnost smlouvy dle § 580 odst. 1 o. z., tedy zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby tento rozpor vedl k neplatnosti smlouvy, a dospěl k závěru, že ano. Jak již bylo výše uvedeno, § 14g ZRP je úpravou veřejnoprávní, která vyžaduje, aby bylo postupováno výlučně podle stanovených pravidel, je tak zcela zřejmé, že smysl a účel zákona vyžaduje, aby jednání učiněné v rozporu s tímto ustanovením bylo sankcionováno neplatností. Ze stejného důvodu odvolací soud shledal neplatnost absolutní, neboť rozpor s veřejnoprávní úpravou nepochybně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 o. z.

26. Pokud je smlouva uzavřená mezi účastníky absolutně neplatná, nemůže se žalobkyně domáhat plnění vyplývajícího z této smlouvy. Neznamená to však, že by jí vůči žalované nesvědčil žádný nárok. Žalobkyni svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobkyně tak má nárok na vydání finančního ekvivalentu plnění, které žalované na základě této neplatné smlouvy poskytla (§ 2999 odst. 1 o. z.).

27. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je podstatný rozsah plnění a jeho obvyklá cena. Rozsahem plnění se již podrobně zabýval soud I. stupně. Odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že žalobkyně prokázala množství zpracovaných žádostí, a to jednak e-maily pracovníků žalované, kteří toto množství potvrdili, i výpovědí těchto pracovníků, jednak výsledkem kontroly [podezřelý výraz]. Pokud žalovaná namítala, že jmenovaní pracovníci nebyli oprávněnými osobami dle přílohy č. [hodnota] smlouvy, jednalo se o pracovníky, kteří jednali v mezích svých kompetencí dle § 166 o. z. ([tituly před jménem] [jméno FO]), což bylo potvrzeno i výpovědí osob označených jako „oprávněné osoby“ (svědci Lukš a Barková). Pokud žalovaná namítala duplicitní záznamy, považoval odvolací soud vysvětlení žalobkyně, že se jednalo pouze o administrativní pochybení, za opodstatněné, vycházel přitom z toho, že výsledky práce pracovníků žalobkyně byly kontrolovány pracovníky žalované, a jak již bylo výše uvedeno, množství zpracovaných žádostí bylo aprobováno i výsledkem kontroly Ministerstva financí. Odvolací soud tak měl shodně se soudem I. stupně za prokázané, že žalobkyně zpracovala pro žalovanou celkem [hodnota] žádostí. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na výše uvedenou tabulku obsaženou již v odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně.

28. Pokud žalovaná namítala, že žalobkyní nebyla prokázána kvalita této práce, vycházel odvolací soud z toho, že takovou povinnost žalobkyně neměla, bylo naopak na žalované, aby tvrdila a prokazovala případné vady plnění, pokud měla za to, že plněno bylo nekvalitně. Tak tomu však nebylo, žalovaná žádné konkrétní nedostatky žalobkyni v průběhu jejich spolupráce nevytýkala, což potvrdili slyšení svědci, neučinila tak ani v průběhu tohoto řízení. Potřeba prokazovat kvalitu plnění tak z průběhu řízení nevyplynula.

29. Rozsah plnění tak byl prokázán. Pokud se jedná o obvyklou cenu tohoto plnění, shledal odvolací soud opodstatněnou argumentaci žalobkyně, že se jednalo o cenu veřejné zakázky, u níž je kladen zásadní důraz právě na to, aby cena byla co nejnižší, nabídka žalobkyně prošla výběrovým řízením jako vítězná, lze tak tuto cenu považovat za cenu minimální, obvyklá cena by s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou nemohla být nižší. Odvolací soud proto považoval za nadbytečné, časově i finančně nehospodárné, provádět další dokazování ke zjištění obvyklé ceny tohoto plnění. Z tohoto důvodu ani nepoučoval účastníky ve smyslu § 118a o. s. ř., aby k tomu označili důkazy, a vycházel z ceny účastníky sjednané. Byť takový postup není standardní, když ve většině případů při stanovení výše bezdůvodného obohacení nelze vycházet z ceny sjednané coby ceny obvyklé, nicméně v projednávaném případě s ohledem na výše uvedené specifické okolnosti dané věci to považoval odvolací soud za postup vhodný a hospodárný.

30. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud shledal opodstatněným požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, tj. částky [částka], nikoliv však smluvních úroků z prodlení, když s ohledem na absolutní neplatnost celé smlouvy, je i ujednání o smluvním úroku třeba považovat za neplatné. Povinnost zaplatit smluvní úrok z prodlení tak žalované platně nevznikla.

31. Odvolací soud tedy napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. ohledně částky [částka] a ohledně smluvního úroku z prodlení jej změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

32. Opětovně pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuspěla v nepatrném rozsahu pouze ohledně příslušenství, byla jí přiznána náhrada v celém rozsahu dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady za soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 15 úkonů (převzetí zastoupení, žaloba, replika z [datum], písemné podání ve věci z [datum], písemné podání z [datum], písemné podání z [datum], písemné podání z [datum], závěrečný návrh, písemné podání z [datum], účast na soudním jednání [datum], [datum], 2 x dne [datum], kdy jednání přesahovalo 2 hodiny, [datum] a [datum]) po [částka] z tarifní hodnoty [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 úkony za poloviční odměnu dle § 11 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 11 odst. 3 AT za vyjádření k procesním otázkám, nikoliv ve věci samé (vyjádření z [datum], ze [datum] a [datum]), paušální náhradu hotových výdajů 18 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka]. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náklady za účast u jednání [datum], z něhož se dle obsahu spisu omluvila a neúčastnila se jej, a dále za podání z [datum] obsahující pouze seznam navrhovaných svědků, neboť toto podání nepovažoval za úkon právní služby.

33. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., převážně neúspěšné žalované byla uložena povinnost náhrady nákladů za vyplacené svědečné.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., ze stejných důvodů jako za řízení před soudem I. stupně byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů i za řízení odvolací, a to náhrada nákladů za právní zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]) po [částka], 1 úkon za poloviční odměnu za účast při jednání dne [datum], při němž byl pouze vyhlášen rozsudek dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) AT, paušální náhradu hotových výdajů 3 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od [datum], a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].