o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 133/2016-175

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání a provozování doménového jména [webová adresa], a aby žalovanému byla uložena povinnost provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] tak, aby jako držitel doménového jména [webová adresa] byl zapsán žalobce místo žalovaného (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II.).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému jednak zdržet se užívání a provozování doménového jména [webová adresa] a jednak provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] na žalobce s tvrzením, že je zapsán do spolkového rejstříku Městského soudu v Praze a je spolkem (dříve občanským sdružením), žalovaný byl zakládajícím členem spolku, ke dni [datum] ze spolku vystoupil. Zakládajícími členy bylo rozhodnuto o zřízení internetové domény [webová adresa], která měla sloužit k rozšiřování povědomí o metodě antropologické biotypologie. Jejím založením a správou byl pověřen žalovaný jako IT specialista, a to ústně ředitelem spolku [jméno] [jméno]. Doména [webová adresa] byla registrována dne [datum] na jméno žalovaného, avšak měla být vedena na účet spolku. Ve stejné době byla zaregistrovaná i druhá doména [webová adresa]. Obsah zveřejňovaný na stránkách domény [webová adresa] odpovídal až do vystoupení žalovaného odsouhlaseným návrhům členů spolku. Žalovaný vystupoval při registraci domény [webová adresa] jako nepřímý zástupce žalobce, doména měla sloužit k propagaci jeho cílů a činnosti spolku. Žalovaný dosud ani přes opakované výzvy nepřevedl doménu [webová adresa] na žalobce, přestože není oprávněn ji užívat, neboť byl v rozhodné době pouze pověřen jejím založením a správou ve prospěch žalobce. Navíc tuto využívá k poškozování žalobce a šíření nepravdivých a nepodložených informací.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítl, že neobdržel žádné ústní pověření od [jméno] [jméno] k registraci doménového jména [webová adresa]. Registrace této domény byl nápad žalovaného a provedl ji bez jakéhokoliv pověření nebo žádosti kohokoliv ze spolku. Až po registraci této domény navrhl žalobci, že by ji mohli společně využívat k propagaci typologických služeb, které poskytoval [jméno] [příjmení], jemuž žalobce vytváří zázemí. Žalovaný po celou dobu hradí a hradil doménu [webová adresa] ze svých finančních prostředků a je jejím oprávněným uživatelem, k čemuž žalobce neměl až do doby vystoupení žalovaného ze spolku žádné výhrady. Žalovaný dále uvedl, že v současné době je doména využívána pro přesměrování na článek o [jméno] [příjmení].

4. Soud I. stupně ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 133/2016-82, kterým zamítl žalobu na určení, že vlastníkem věci, doménového jména [webová adresa], je žalobce a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 350/2019-105 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyložil, že žalobce se původně domáhal jednak zdržovacího nároku, tento byl schopen projednání, nebylo tak na místě vést žalobce k doplnění žalobního požadavku a jednak požadoval přeregistraci doménového jména. Prvostupňový soud vedl žalobce k opravě žalobního požadavku mj. v tom směru, zda se domáhá určení, že je vlastníkem věci – doménového jména [webová adresa]. Takto formulovaná výzva k odstranění vady žalobního petitu mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právo k doméně není vlastnickým právem, neboť nejde o věc v právním smyslu, ale jde o smluvně získané právo soukromoprávní povahy. V návaznosti na vyjádřený názor odvolacího soudu prvostupňový soud vedl žalobce k doplnění žalobního požadavku a připustil změnu žaloby výše uvedeného znění.

5. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů a výpovědí svědků (odst. 9 až odst. 28 napadeného rozsudku) zjistil následující skutkový stav věci, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že žalobce, Občanské sdružení Melius, z. s., [IČO] (dále i,,OSM“) je spolkem zapsaným dne [datum] ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddíl L, vložka [číslo] s datem vzniku [datum] dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, pod názvem Občanské sdružení Melius. Předmětem činnosti žalobce je mimo jiné zvyšování veřejného podvědomí o tzv. metodě antropologické biotypologie. Žalovaný byl jeden ze zakládajících členů žalobce. Doménové jméno [webová adresa] je registrováno a aktivní od [datum], jeho držitelem je žalovaný a určeným registrátorem [právnická osoba] Doménové jméno [webová adresa] je registrováno od [datum], jeho držitelem je žalobce a určený registrátor [právnická osoba] Doménu [webová adresa] zaregistroval na své jméno žalovaný dne [datum]. Od roku [rok] byly webové stránky [webová adresa] plněny obsahem, na kterém se dohodli členové žalobce, žalovaný jako správce vkládal obsah na tyto stránky. Dne [datum] žalovaný na své jméno zaregistroval doménu [webová adresa], byl také správcem této domény a obsah těchto webových stránek odpovídal obsahu, na kterém se shodli členové žalobce. Žalovaný platil za obě domény poplatek. Správou domény byl následně pověřen Ing. Mgr. [jméno] [příjmení], který od žalovaného dne [datum] obdržel přístupové údaje. Ke dni [datum] žalovaný ukončil své členství. Poté žalovaný na žalobce převedl doménu [webová adresa], doménu [webová adresa] žalovaný odmítl na žalobce převést.

6. Soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2010 vyložil, že doménové jméno není v právním řádu České republiky nijak upraveno. Jedná se o slovní či jiné vyjádření kódové technické identifikace počítače. Není věcí v právním slova smyslu a právo k ní není právem vlastnickým nýbrž toliko právo soukromoprávní povahy získané smluvně. Zároveň není možné, aby soud rozhodl o povinnosti převést doménové jméno na jinou osobu, resp. ho přeregistrovat. Je možné nařídit pouze odregistraci. Nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního stavu, čehož by mělo být dosaženo rozhodnutím soudu o uložení povinnosti odhlásit u registrátora pro sebe zaregistrovanou doménu a nikoliv nad rámec odstraňovacího nároku rozhodnutím soudu uložit povinnost převést doménu.

7. Soud I. stupně uzavřel, že pokud se žalobce domáhal žalobním návrhem po žalovaném uložení povinnosti zdržet se užívání a provozování doménového jména [webová adresa] s tvrzením, že žalovaný není jeho oprávněným uživatelem, protože se na jeho registraci shodli zakládající členové žalobce a tito pověřili žalovaného k jeho registraci a správě, pak v této části není žaloba důvodná. Žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný byl pověřen k zaregistrování domény. Nebylo prokázáno, že se zakládající členové žalobce před jeho založením na základě dohody pověřili (spolu s její správou) žalovaného k registraci domény pro žalobce; v této souvislosti poukázal na rozpor v tvrzení samotného žalobce a rozpor ve výpovědi svědků. Žalobce sám uvedl, že k pověření žalovaného mělo dojít na základě ústního pokynu [jméno] [jméno]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zaregistrovat doménu [webová adresa] byl nápad zakládajících členů žalobce, konkrétně [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že o tom bylo rozhodnuto členy žalobce a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že to vyplynulo z příprav k založení žalobce. Žalobce, respektive jeho zakládající členové, v případě, že by žalovaného k registraci domény pověřili na základě jejich kolektivního rozhodnutí, museli si být vědomi, že nebude zaregistrována na jméno žalobce, neboť tak učinili právě proto, že v té době žalobce neměl právní osobnost. Pokud jde o zápisy z valných hromad a zasedání členů vedení žalobce z roku 2006 a 2007, pak z těchto listin dle závěru prvostupňového soudu nevyplývá, že žalobce, resp. jeho členové, pověřili žalovaného nebo se dohodli na tom, že [jméno] [jméno] pověří žalovaného k tomu, aby zaregistroval doménové jméno [webová adresa] na účet žalobce. Dopis ze dne [datum], obal knih a kopie pozvánek toliko prokazují, že za dobu členství žalovaného byly tyto webové stránky užívány pro propagaci služeb žalobce, potažmo [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně uzavřel, že oprávněným držitelem doménového jména [webová adresa] je žalovaný, když tento provedl registraci tohoto doménového jména na své jméno a nebylo prokázáno, že tak měl učinit na účet či na jméno žalobce.

8. Nad rámec soud I. stupně vyložil, že jelikož doménové jméno není zkratkou firmy ani zněním firmy žalobce či obdobného označení, které by vykazovalo shodné znaky s názvem žalobce, nemůže docházet při užívání této domény ze strany žalovaného k poškození jména žalobce. Nelze tak předpokládat, že by běžný spotřebitel takové znění domény zaměnil či spojoval právě s žalobcem, přestože tento tyto webové stránky užíval. Konečně se soud I. stupně zabýval tvrzením žalobce, že žalovaný jednal jako jeho nepřímý zástupce (§ 436 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen,, o. z.“), uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že by s žalovaným uzavřel smlouvu o nepřímém zastoupení, a to ani konkludentně, ani písemně. Žalobce se dále v projednávané věci domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] na žalobce. Tato část žalobního požadavku navazuje na zdržovací nárok, který nebyl shledán důvodným, proto i o tomto žalobním požadavku bylo rozhodnuto zamítavě. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Prvostupňový soud nepochopil celou podstatu věci, spontánnost činnosti členů OSM a vysokou míru důvěry, která panovala vůči žalovanému. Žalovaný koupil za své vlastní prostředky kancelářské prostory v hodnotě 2 mil. korun, které dal k dispozici OSM, a to pouze za platbu energií, pokud nebudou např. prostředky z grantů na zaplacení nájemného. Žalobce se tak nemohl domnívat, že by žalovaný učinil něco nečestného, podlého. V této souvislosti tvrdit, že žalobce si měl být vědom toho, že nemá se žalovaným sepsanou smlouvu, je absolutním nepochopením situace. Stejná registrace domény a zápis na jméno žalovaného proběhlo i u stránky [webová adresa], i když již v té době byla právnická osoba OSM založena. Žalovaný navíc členům OSM sdělil, že neplatí za webhosting, neboť má doménu umístěnu na serveru v zaměstnání, kde dělá správce počítačové sítě. Žalovaný v rámci své výpovědi dokonce uvedl:„ Já jsem nechtěl být vlastníkem domény [webová adresa], ale ta musí být registrována na nějaký subjekt, buď právnickou nebo fyzickou osobu. Protože jsem to registroval osobně, tak jsem tam vložil svoje osobní údaje“. A dříve tvrdil, že si doménu zaregistroval pro sebe a nabídl jí OSM k využití, což soud I. stupně nezohlednil. Ve stanovách OSM se členové zavázali k rozšiřování určitých poznatků, fakticky tak žalobce potřebuje doménu pro svoji činnost. Žalovaný byl ústně pověřen k založení domény [webová adresa], v žádných dokumentech toto pověření žalobce nemá. Nepatrné rozdíly ve výpovědi svědků rozhodně nelze klást k tíži žalobce, naopak to svědčí o tom, že se svědci předem nedomluvili. Žalovaný na podporu své argumentace nepředložil žádný důkaz. Žalovaný je IT specialistou, tudíž na něm zůstal úkol založit předmětné domény, ostatní členové OSM logicky očekávali, že žalovaný ji lépe a rychleji zajistí. Žalobce žádal zrušení povinnosti k náhradě nákladů s tím, že ani žalobce nepožaduje po žalovaném náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

11. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při kterém zopakoval důkaz stanovami žalobce k datu [datum], a odvolání žalobce neshledal důvodným.

13. Podle ust. § 3045 odst. 1 věta prvá o. z. sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona.

14. Podle ust. 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1/). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2/). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 3/).

15. Přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. vyjadřují základní zásadu, na níž je založena časová působnost„ nového“ občanského zákoníku: zákon působí do budoucnosti a nikoliv zpětně do minulosti. Ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. je přechodným ustanovením použitelným pro případy, kdy nejde o právní poměry upravené v odstavci 2/. Není pochyb o tom, že právní poměr založený smlouvou z roku [rok] se řídí dosavadními právními předpisy, tj. zákonem č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,obč. zák.“). Tato právní úprava se použije i na práva a povinnosti, které vznikly po jeho založení, tj. v průběhu jeho trvání, a na práva a povinnosti z porušení smlouvy, i když vznikly již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

16. Podle ust. § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

17. Předně odvolací soud poznamenává, že vzhledem k soukromoprávní povaze smluvně získaného práva k doménovému jménu (v právním řádu nijak neupravenému), právní teorie jednotně odmítla názor, že právo k doméně je právem vlastnickým, neboť nejde o věc v právním smyslu, jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, příp. skupiny počítačů v síti. Shodně se smluvními podmínkami, jež přihlašovatel doménového jména ve smluvním vztahu k registrátorovi akceptuje, lze uvažovat o držiteli domény a jejího označení – doménového jména. Dovolací soud k tomu navíc dodává, že pojmu„ držitel doménového jména“ se používá i např. v nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace, dále např. v Pravidlech registrace doménových jmen v [webová adresa] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2010).

18. Pokud se žalobce domáhá žalobním návrhem mj. přeregistrace doménového jména z žalovaného na žalobce, pak k tomu je nutno opět poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2010, v němž se dovolací soud,,zabýval otázkou, zda je možné, aby soudy rozhodovaly o převodu doménového jména, ačkoliv nárok na převod nemá oporu v hmotném právu a není založen ani na žádném smluvním ujednání“. Dovolací soud posuzoval, jestli lze převod doménového jména podřadit pod některé zákonné ustanovení o nápravě vzniklého protiprávního stavu. Rozhodl, že v rámci těchto nároků není možné nařídit přeregistraci doménového jména na poškozenou osobu. Je možné pouze nařídit rušiteli její odregistraci. Žalobce netvrdil existenci smluvního ujednání s žalovaným ohledně převodu doménového jména [webová adresa], s ohledem na výše uvedenou judikaturu dovolacího soudu tak přichází v rámci nápravy tvrzeného protiprávního stavu zadržovací nárok či odregistrace, neboť nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního (předešlého) stavu, kdy nápravu lze zajistit právě uložením povinnosti odhlásit u registrátora pro sebe zaregistrovanou doménu., potud je žaloba v části týkající uložení povinnosti provést změnu registrace z žalovaného na žalobce, jinými slovy uložení povinnosti přeregistrace, nedůvodná.

19. Pokud jde o žalobní požadavek, kterým žalobce žádal uložení povinnosti žalovanému zdržet se užívání doménového jména [webová adresa], pak tento žalobní požadavek by mohl být důvodný, pokud by bylo prokázáno, že žalovaný užívá doménové jméno neoprávněně, ač toto právo v postavení držitele na základě smluvního vztahu svědčí žalobci.

20. Podle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů sdružení vzniká registrací. Ustanovení § 6 zákona o sdružování občanů předpokládá vznik sdružení registrací, tedy jako výsledek určitého procesního postupu Ministerstva vnitra, jde o jiný způsob vzniku právnické osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1743/2012). Výsledkem procesního postupu podle § 6 zákona o sdružování občanů je individuální správní akt, který však nemá formu správního rozhodnutí, ale faktického provedení registrace. Registrace je teorií veřejné správy považována za jiný úkon ve veřejné správě, který je podzákonný, jednostranný, konkrétní (co do subjektu i předmětu) a závazný. Jeho provedením získává sdružení právní subjektivitu, a tedy právo vystupovat vlastním jménem v právních vztazích apod. O provedení registrace se zakladatelé, resp. ten, kdo je oprávněn jednat jejich jménem, podle § 9 odst. 1 informuje tím, že je mu zasláno jedno vyhotovení stanov, na němž se vyznačí den registrace. Tato skutečnost má však pouze deklaratorní význam a nemůže mít na skutečný vznik sdružení vliv.

21. V posuzovaném případě bylo najisto postaveno, že ke vzniku Občanského sdružení Melius, z. s. [IČO] došlo k datu [datum], k tomuto datu získalo právní subjektivitu a tedy i právo vystupovat vlastním jménem v právních vztazích, jinými slovy až k tomuto datu mohlo pověřit (zmocnit) žalovaného k registraci domény na svůj účet. V této souvislosti je nutno vzít v potaz, kdo byl statutárním orgánem žalobce k datu [datum], jinými slovy, kdo byl oprávněn od tohoto data jednat za žalobce (viz níže).

22. V řízení bylo prokázáno, že doména [webová adresa] byla registrována žalovaným k datu [datum], tedy k datu, kdy žalobce ještě nevznikl. Mezi žalovaným a registrátorem byla uzavřena webhostingová smlouva, a to smlouva o registraci a správě doménového jména na základě podané objednávky. Registrací a správou domén se rozumí zejména zajištění registrace domény a zprostředkování úhrady udržovacích poplatků registru domény; registr je subjekt, který je pověřen správou domény nejvyšší úrovně, seznam registrů je uveden stránkách [jméno], registr vydává dokumenty, které obsahují průběh registrace doménových jmen a souvisejících záznamů, pravidla užívání doménových jmen, další pravidla a protokoly pro užívání domén. Žalovaný byl v posuzovaném případě ve smluvním vztahu s registrátorem, mezi nimi byla uzavřena nepojmenovaná (inominátní) smlouva dle ust. § 51 obč. zák. a stal se tak držitelem domény s oprávněním k jejímu užívání (i k užívání doménového jména).

23. S ohledem na výše uvedené k datu [datum] nemohl žalobce pověřit (udělit žalovanému zmocnění k zastupování dle § 31 odst. 1 a násl. obč. zák. či uzavřít např. příkazní smlouvu apod.) žalovaného k registraci domény na svůj účet, neboť neměl právní subjektivitu a nemohl tak vystupovat v právních vztazích. Ostatně i sám žalobce tvrdil, že pokyn k založení domény byl dán [jméno] [jméno] (zakládajícím členem, nikoliv žalobcem), shodně vypověděl svědek [jméno] [příjmení] (byl to,,nápad zakládajících členů [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]“), rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že založení domény,,vyplynulo z příprav k založení žalobce“. Pověřit žalovaného k registraci domény na účet žalobce by tak musel dát sám žalobce (jako právnická osoba), kdy způsob jednání za žalobce byl upraven stanovami (výkonným orgánem k datu vzniku žalobce byl ředitel, který byl oprávněn jednat jménem žalobce navenek).

24. S ohledem na výše uvedené bylo najisto postaveno, že žalovaný jako držitel domény užívá doménové jméno [webová adresa] oprávněně, neboť je ve smluvním vztahu s registrátorem, kdy mezi nimi byla uzavřena webhostingová smlouva. Pokud žalovaný umožnil žalobci užívání doménového jména po určitou dobu, kdy sám byl členem žalobce, pak tato skutečnost na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit. Tvrdí-li žalobce, že žalovaný doménu [webová adresa] využívá k poškozování žalobce a šíření nepravdivých a nepodložených informací o žalobci, pak k ochraně takto tvrzeného protiprávního stavu neslouží žaloba na zdržení se užívání doménového jména ze strany žalovaného (srov. § 135 odst. 2 o. z., § 9 písm. i) o. s. ř.).

25. Soud I. stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., nesprávně stanovil jejich výši. Náklady řízení tvoří 2 náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po [částka] za vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., odměna advokáta za 9 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] přesahující dvě hodiny, dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], ze dne [datum]), 9 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., celkem [částka]. Za úkon právní služby nelze považovat vyjádření žalovaného ze dne [datum] pro jeho neúčelnost, když žalovaný v rámci tohoto podání pouze odkázal na své předchozí vyjádření ve věci samé.

26. S ohledem na výše uvedený závěr odvolacího soudu vada řízení spočívající v tom, že soud I. stupně neposkytl žalobci poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., pokud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, neměla vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

27. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) jako věcně správný dle ust. 219 o. s. ř. potvrdil, byť z jiného, než soudem I. stupně uvedeného důvodu, ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) jej změnil dle ust. § 221a o. s. ř. tak, že jejich výše činí [částka], jinak jej jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky navzájem bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm., d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) a 2 náhrady hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., celkem [částka].