o zaplacení 156 497,39 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a dále na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně částku [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak v projednávané věci rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala úhrady částky [částka] s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení) s tvrzením, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu (v žalobě specifikovaného jako z byt č. [hodnota] v budově č. p. 562 postavené na pozemku parc. č. [hodnota], zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] – dále jen „byt“) na dobu určitou do [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nehradil řádně nájemné a zálohy na služby, byla žalovanému ze strany žalobkyně zaslána výpověď z nájmu, na jejímž základě nájemní vztah skončil dne [datum]. Žalovaný odmítnul byt vyklidit, nadále jej užíval i po skončení nájemní smlouvy a k vyklizení bytu došlo až dne [datum]. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení ekvivalentu nájemného za období od dubna 2022 do prosince 2022, kdy dle evidenčního listu platného od [datum] nájemné (včetně nájmu za vybavení bytu) činilo [částka] měsíčně. Za služby spojené s užíváním bytu přísluší žalobkyni částka ve výši [částka] měsíčně. Celková výše měsíční platby byla žalobkyní vyčíslena na částku [částka], přičemž vzhledem k vyklizení bytu ke dni [datum] je za prosinec 2022 požadována částka v poloviční výši. Žalobkyně rovněž eviduje neuhrazený nedoplatek za spotřebu energií v roce 2021 v částce [částka]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě žalované částky, avšak marně. Zákonný úrok z prodlení z žalované částky žalobkyně požaduje ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou, tedy ode dne [datum].

3. Žalovaný ke své obraně uvedl, že žalovaný nárok neuznává; nerozporuje uzavření nájemní smlouvy, ale neztotožňuje se s tvrzením žalobkyně, že byt odmítal vyklidit a nadále jej užíval i po skončení nájemní smlouvy. Předmětný byt po celou dobu trvání nájmu žalovaný neužíval. Není tak po právu rovněž požadavek na úhradu nákladů na služby spojených s užíváním bytu, a nedoplatek za spotřebované energie, když žádné energie nespotřeboval. Smlouva skončila výpovědí ze strany žalobkyně, neboť žalovaná žalovanému nikdy neumožnila přenechat byt synovci, což bylo v rozporu s podmínkami vyhlášené soutěže a důvodem, proč žalovaný byt nikdy neužíval. Žalovaný nerozporuje, že se dostal do prodlení s předáním bytu, a to z důvodu pobytu mimo Českou republiku, pročež v průběhu řízení žalobkyni uhradil částku ve výši [částka].

4. Vzhledem ke skutečnosti, že podáním ze dne [datum] ve znění podání ze dne [datum] vzala žalobkyni žalobu zpět co do částky [částka] (z důvodu úhrady ze strany žalovaného) a dále co do částky [částka] (představující zálohy na služby spojené s užíváním bytu), soud I. stupně ve výroku I. napadeného rozsudku v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“) zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující nájemné za období duben 2022 až prosinec 2022 (zde ve výši jedné poloviny nájemného) v měsíční výši [částka] a nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši [částka].

5. O těchto nárocích soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění jednak ze skutečností mezi účastníky nesporných, jednak z provedeného dokazování (jak popsal pod bodem 6. až 19. odůvodnění napadeného rozsudku), na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje. Po citaci (pod body 21. až 35. odůvodnění napadeného rozsudku uvedených) ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (zkráceně jen „o. z.“) a zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v rozhodném znění (zkráceně jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Soud I. stupně konstatoval, že mezi stranami byla platně a účinně uzavřena dne [datum] smlouva o nájmu bytu dle § 2235 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala dát žalovanému k užívání byt specifikovaný v žalobě a žalovaný se zavázal byt užívat a hradit nájemné. Námitka žalovaného, že předmětný byt nikdy neužíval, neboť nedošlo k výměně zámku a přepsání elektřiny, není relevantní, když podpisem nájemní smlouvy došlo k řádnému uzavření nájemního vztahu, přičemž žalovaný byl oprávněn, nikoli povinen byt užívat. Skutečnost, že předmět nájmu neužíval, jej nemůže zbavit povinnosti hradit nájemné, k čemuž se nájemní smlouvou zavázal. Žalovaný dne [datum] sepsal s žalobkyní protokol o předání a převzetí bytu, jehož součástí bylo odevzdání klíčů žalobkyni, resp. jejímu správci, žalovaný tak měl přístup jak k bytu, který byl předmětem nájmu, tak k domu, ve kterém se byt nacházel. Žalovaný rovněž nájemné jednou uhradil, a to platbou ze dne [datum]. Není tak žádná pochybnost o tom, že nájemní vztah vznikl a žalovaný měl možnost předmět nájmu řádně užívat, aniž by mu v tom cokoliv bránilo. Skutečnost, že tak nečinil, nemůže jít k tíži žalobkyně, která vázána nájemní smlouvu, s bytem s ohledem na trvající nájemní vztah disponovat nemohla. Pro řádné neplacení nájemného žalobkyně dala žalovanému výpověď, na jejímž základě nájemní vztah zanikl ke dni [datum], ke kterému byl žalovaný povinen byt vyklidit a předat žalobkyni. Protože k předání bytu došlo až dne [datum] a žalovaný tak byl s předáním bytu v prodlení, vznikl žalobkyni nárok na úhradu nájemného dle § 2295 o. z. až do doby vyklizení, a to ve výši sjednaného nájemného. V daném případě bylo nájemné ujednáno na základě evidenčního listu platného od [datum] ve výši [částka]. Za měsíce duben až listopad 2022 činí nájemné částku [částka] (8 x [částka]). Za 14 dní měsíce prosince činí nájemné částku [částka], avšak žalobkyně požaduje částku [částka], tedy částku nižší, přičemž soud je návrhem žalobkyně vázán. Soud I. stupně tak přiznal žalobkyni na žalovaném nároku představujícím nájemné částku [částka] po zohlednění částečné platby žalovaného ve výši [částka].

7. Ve vztahu k žalovanému nároku v částce [částka] představujícímu nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu, soud I. stupně uvedl, že žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni měsíční zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve smyslu § 4 zákona č. 67/2013 Sb. Tyto služby byly žalovanému řádně vyúčtovány žalobkyní, resp. její správcovskou firmou, a vyúčtování bylo žalovanému zasláno poštou s datem podání dne [datum]. Dle vyúčtování provedeného ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. žalovanému vznikl nedoplatek ve výši [částka], přičemž žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, nebo že by proti předmětnému vyúčtování podal námitky. Soud I. stupně tak i v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

8. O příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky soud I. stupně rozhodl ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data požadovaného žalobkyní.

9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen „AT“), a to v rozsahu 95 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,5 %), jak podrobně rozvedl a výši nákladů specifikoval v bodě 42. odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání s tím, že napadený rozsudek je nesprávný, nezákonný a nepřezkoumatelný. V jeho doplnění výslovně uvedl, že napadá „všechny výroky“ rozsudku, kdy „výrok I. napadá z důvodu jeho nesrozumitelné formulace, pro který je podle názoru žalovaného zmatečný, nenapadá však rozhodnutí o tom, že by řízení o uvedených částkách nemělo být zastaveno“. Napadený rozsudek trpí vadami skutkových i právních zjištění. Ohledně tvrzených skutkových vad žalovaný poukázal na neprovedení jím navrhovaných důkazů, namítal omezení prvostupňového soudu na obecné konstatování. Dále namítl, že soud I. stupně nerozlišil právní důvod žalovaného nároku, resp. nesprávně posoudil tvrzení žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení, a dále namítl nesprávné právní posouzení skutkového stavu věci. Konkrétně uvedl, že vůbec neposoudil zánik nájmu a nerozlišil právní důvod žalovaného nároku, jak bylo žalobkyní tvrzeno, že mělo být bezdůvodným obohacením. Zřejmě vyšel z toho, že se jedná o nájemné, případně obvyklou náhradu nájemného a žádným způsobem se nevypořádal s tím, že nemohla byt naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení, jak žalovaný namítal. Právě k tomuto pak žalovaný navrhoval provedení dalších důkazů, které soud I. stupně neprovedl, aniž by se vypořádal s argumentací žalovaného a srozumitelně a logicky odůvodnil, proč tak neučinil. Vzhledem k nesprávně a nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci, dospěl soud I. stupně k nesprávnému právnímu závěru. Podle názoru žalovaného soud I. stupně nesprávně hodnotil otázku doručení výpovědi, otázku ukončení nájemního vztahu a otázku užívání, „ke kterému nikdy nedošlo“; hodnotil je pouze formálně a jednostranně, aniž by vzal v úvahu a zjišťoval vůli účastníků řízení. Ze všech těchto důvodů má pak žalovaný za to, že napadený rozsudek trpí takovými vadami, které nelze zhojit v odvolacím řízení a proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila. Napadené rozhodnutí označila za věcně správné, prvostupňový soud věc správně právně posoudil na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, dle tvrzení účastníků a předložených důkazů. Soud je povinen zjistit skutkový stav a tento subsumovat pod konkrétní právní normy. Po připomenutí předmětu sporu a závěrů soudu I. stupně uvedla, že nelze mít pochyb o správném posouzení skutkového stavu soudem I. stupně. Připomněla, že již jednou žalovaný nárok uplatnila u soudu, žalobu však vzala zpět v návaznosti na stanovisko soudu, že dluh na nájemném nevznikl z důvodu údajné úhrady. Po ověření tohoto tvrzení bylo zjištěno, že platby vztahující se k předmětné žalobě v té době poskytnuty nebyly, pročež se opět obrátila na soud. V projednávané věci již žalovaný v rámci svojí procesní obrany neexistenci dluhu z důvodu úhrady netvrdil; navíc v průběhu řízení došlo z jeho strany i k částečnému plnění ve výši [částka]. Popsaná situace jen osvědčuje, že jednání žalovaného je účelové a nedůvodné. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

12. Při jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání projednal věc při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), kdy přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).

14. Doplnil dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 73 – 74 p.v. spisu), z jehož obsahu se zjistil, že předmětem řízení bylo vyklizení [Jméno žalovaného], narozeného [Datum narození žalovaného] (žalovaného) Městskou částí [adresa] (žalobkyní) z bytu č. [hodnota], o velikosti 2 pokojů a kuchyně s příslušenstvím, umístěného ve 4. podlaží budovy č. p. [číslo] postavené na pozemku parc. č. [hodnota] zapsaném na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] (předmětný byt) po skončení nájemního vztahu, založeného nájemní smlouvou ze dne [datum], na základě výpovědi ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný přes výzvu k vyklizení bytu ve lhůtě, stanovené jednak v uvedené výpovědi, jednak v předžalobní výzvě ze dne [datum], předmětný byt nevyklidil. V řízení ostatně ke své obraně ani netvrdil, že by tak kdy učinil. Žalobě bylo zcela vyhověno.

15. Odvolací soud po doplnění dokazování shledal odvolání žalovaného nedůvodným.

16. Soud I. stupně provedl zcela dostatečné dokazování pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v dané věci. Na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu (po jeho dílčím doplnění v rámci odvolacího řízení) bylo možné o odvolání žalovaného rozhodnout. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně své rozhodnutí náležitě a pečlivě odůvodnil a odvolací soud zcela souhlasí s jeho skutkovými i právními závěry, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (k možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], včetně poukazu na usnesení sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zjištění učiněná odvolacím soudem jen potvrzují závěr soudu I. stupně o existenci nájemního vztahu žalovaného k předmětnému bytu na základě nájemné smlouvy ze dne [datum], jeho ukončení výpovědí ze strany žalobkyně ze dne [datum], a následného užívání předmětného bytu žalobcem bez právního důvodu.

17. K závěrům soudu I. stupně ohledně užívání předmětného bytu žalovaným, a to až do jeho protokolárního předání dne [datum] - kdy o této skutečnosti nebylo mezi účastníky sporu, lze jen doplnit že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení nájmu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]), přičemž vyklizení v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl přístup (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci lze uzavřít, že za situace, kdy až na základě protokolárního předání bytu ([datum]) byly žalobkyni odevzdány klíče od předmětného bytu a od domu, v němž se byt nachází, došlo k „vyklizení“ bytu jeho odevzdáním tak, aby žalobkyně do něho měla přístup.

18. Mezi povinnosti žalovaného jako nájemce předmětného bytu bylo (kromě jiného) po skončení nájmu byt vyklidit a předat pronajímateli (§ 1040 a násl o. z.). Povinnost po skončení nájmu byt odevzdat žalobkyni – a to protokolárně včetně odevzdání klíčů – vyplývá i z nájemní smlouvy ze dne [datum] (čl. 9 bod 7. a 8.). Tuto povinnost žalovaný splnil právě až dne [datum]. Do té doby byl se splněním uvedené povinnosti v prodlení, pročež žalobkyni svědčí ve smyslu § 2295 o. z. nárok na náhradu za užívání bytu po skončení nájmu ve výši ujednaného nájemného, jak zcela správně určil soud I. stupně (dle výše nájemného v době, kdy nájemní vztah trval). Je-li výše náhrad za užívání bytu za situace neodevzdání bytu po skončení nájmu upravena § 2295 (lex specialis), pak nepřichází v úvahu posuzovat tuto náhradu podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl o. z. Soud právním posouzením žalovaného nároku ze stany žalobkyně není vázán.

19. S ohledem na shora uvedené lze označit za nedůvodnou odvolací argumentaci žalovaného, že soud I. stupně nesprávně hodnotil otázku doručení výpovědi, otázku ukončení nájemního vztahu a otázku užívání, „ke kterému nikdy nedošlo“; že tyto skutečnosti hodnotí pouze formálně a jednostranně, aniž by vzal v úvahu a zjišťoval vůli účastníků řízení; že se nevypořádal s argumentací žalovaného a jeho důkazními návrhy k žalobkyní požadovanému bezdůvodnému obohacení.

20. K poukazované vůli účastníků lze jen dodat, že žalovaný uzavřením nájemní smlouvy s žalobkyní projevil zcela jednoznačně svoji vůli založit s pronajímatelem nájemní vztah k předmětnému bytu, přičemž pohnutka, které ho k tomu snad vedla (že měl v úmyslu byt dále podnajmout svému synovci) je zcela nerozhodná.

21. Jako zcela správné hodnotí odvolací soud i závěry soudu I. stupně ohledně požadavku nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 (doba existence nájemního vztahu). Soud I. stupně nepochybil ani v tom, že na základě částečného zpětvzetí žaloby (v podání žalobkyně ze dne [datum] – viz č. l. 83 spisu) před jednáním ve věci samé řízení částečně v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve výroku I. napadeného rozsudku zastavil. Uvedený výrok je zcela srozumitelný, žádné konkrétní námitky proti postupu soudu v tomto směru žalovaný v odvolání ani neuvádí.

22. Není důvodná odvolací námitka stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu takové deficity, jež by byly na újmu procesních práv žalobce nevykazuje, což ostatně vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byl žalovaný schopen zformulovat odvolací důvody.

23. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného souvisejícího nákladového výroku, když ani ohledně náhrady nákladů řízení neshledal ze strany soudu I. stupně žádné pochybení.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na jeho výsledek je třeba žalobkyni považovat i v tomto stádiu řízení za plně procesně úspěšnou. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují náklady jejího právního zastoupení dle AT. Ty tvoří odměna po [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 AT - počítáno z tarifní hodnoty [částka]) za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 AT – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH ve výši [částka]. Celkem náklady odvolacího řízení činí [částka].

25. O lhůtě k plnění v případě náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem; o místu plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.