o zaplacení 49 355,26 Kč s příslušenstvím, o vzájemném návrhu na zaplacení 162 546,64 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení o žalobě v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku [částka], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala uhrazení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, a to z titulu vrácení plnění, které žalobkyně žalované uhradila na základě smlouvy o dílo na výstavbu rodinného domu ze dne [datum], od které žalobkyně odstoupila.

3. Žalovaná nárok neuznala, nesouhlasila s tím, že by žalobkyně od smlouvy platně odstoupila, uvedla, že dílo nebylo realizováno z důvodů na straně žalobkyně. Žalovaná naopak uplatnila vůči žalobkyni vzájemný návrh, kterým se domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že částka [částka] představuje doplatek za představební servis a částka [částka] představuje rozdíl v DPH, který bude muset uhradit, když stavba byla realizována jinou společností, dodání představebního servisu a projektové dokumentace tak nepodléhá snížené sazbě DPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zmařila provedení díla, žádala dle § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) úhradu ceny díla po odečtení toho, co neprovedením díla ušetřila, tj. částku [částka]. Proti tomuto nároku započetla nárok žalobkyně na vrácení zálohy na cenu díla ve výši [částka] dopisem ze dne [datum] s tím, že tento nárok žalobkyně tedy zanikl.

4. Soud I. stupně vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že spolu uzavřeli smlouvu o představebním servisu dne [datum], následně dne [datum] smlouvu o dílo a konečně její dodatek dne [datum]. Cílem a smyslem všech těchto smluv bylo zhotovení domu žalobkyně. Výsledkem smlouvy o představebním servisu mělo být vypracování projektové dokumentace a vydání příslušného veřejnoprávního povolení, na jehož základě by bylo možno rodinný dům postavit. Rovněž nebylo sporné, že žalobkyně na základě smlouvy o představebním servisu žalované uhradila [částka] a na základě smlouvy o dílo [částka]. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně poté platně odstoupila od smlouvy o dílo, zda byla žalovaná v prodlení s realizací díla, a zda tudíž žalobkyni vznikl nárok na vrácení „přeplatku“ představebního servisu.

5. Soud I. stupně se tak v prvé řadě zabýval odstoupením žalobkyně od smlouvy, vycházel z toho, že v dané listině nebylo přesně specifikováno, od jaké smlouvy je odstupováno, účastníci však posléze učinili nesporným, že se jednalo o odstoupení od smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že účastníky nebyly žádné důvody odstoupení sjednány, posuzoval tak jednání žalobkyně dle § 1977 o. z. a zabýval se tak otázkou, zda žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně tvrdila prodlení žalované, přitom dílo dle smlouvy o dílo mělo být zhotoveno do 365 dnů poté, co nastanou následující skutečnosti: a) existence pravomocného stavebního povolení nebo rozhodnutí o umístění stavby, b) řádné předání staveniště žalované a c) zaplacení zálohy na stavbu ve výši [částka].

6. Vzhledem k tomu, žalobkyně v průběhu stavebního řízení [datum] vypověděla plnou moc pro zástupce žalované, žalovaná neměla povědomost, jaký je další průběh stavebního řízení. Nebyla si tak ani vědoma, zda a kdy bylo vydáno stavební povolení. Nemohla pak návazně ani dále postupovat při realizaci stavby a například žalobkyni vyzvat k zaplacení zálohy před započetím stavby a k předání staveniště. Žalobkyně přitom netvrdila a z provedeného dokazování ani nevyplývalo, že by žalobkyně žalovanou jakýmkoliv způsobem o ukončení zastoupení informovala. Tím žalovanou v zásadě vyloučila z další možnosti plnit smlouvu o dílo (a i smlouvu o představebním servisu). Na tomto základě soud I. stupně dovodil, že žalovaná nebyla v době doručení dopisu ze dne [datum] v prodlení s plněním dle smlouvy o dílo. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí zaměstnanec žalované, [jméno FO], měl před podpisem smlouvy o dílo (a i před podpisem smlouvy o představebním servisu) sdělit, že žalobkyně bude v novém domě bydlet do Vánoc roku 2022, nepovažoval to soud I. stupně za relevantní, vycházel přitom z toho, že v následně uzavřené smlouvě o dílo (a i ve smlouvě o představebním servisu) byly termíny plnění sjednány jiným způsobem. Nebylo sjednáno, že by stavba měla být dokončena do konce roku 2022. Sjednání termínu dodání plnění v obou smlouvách bylo přitom zcela jednoznačné a transparentní. Žalobkyně, ač v postavení spotřebitele a slabší strany, si tak musela (měla být) být plně vědoma, že jí tvrzeně přislíbený termín nebyl převzat do následně sjednaných závazků. Soud I. stupně přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud nepřiznal právní relevanci ani ujednáním obsaženým ve smlouvě o smlouvě budoucí v případě, kdy tato nebyla zanesena do následně uzavřené realizační smlouvy. Ani kdyby k takovému ujišťování došlo po podpisu smluv, bylo třeba vycházet z obsahu smluv a jejich ujednání, že obsah může být změněn pouze písemnou formou. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí pan [jméno FO] dne [datum] sdělil, že „všechna razítka jsou“, nelze k tomu přihlédnout, když pár dnů poté žalobkyně požádala o změnu typu domu z patrového na přízemní, žalovaná tak poté musela opatřit nová stanoviska.

7. Soud I. stupně poukázal na to, že žalobkyně v zásadě tvrdila důvody týkající se prodlení žalované s plněním smlouvy o představebním servisu, tyto okolnosti však nemohou být důvodem odstoupení od smlouvy o dílo s odkazem na § 1913 o. z. Soud I. stupně poukázal dále na to, že k odstoupení musí dojít bez zbytečného odkladu, žalobkyně se přitom o tvrzeném prodlení dozvěděla nejpozději v dubnu 2023, kdy vypověděla plnou moc, k odstoupení od smlouvy přitom došlo až v září 2023. V době odstoupení již navíc bylo vydáno stavební povolení a byla zahájena stavba jinou společností.

8. Soud I. stupně dále dovodil, že případné prodlení s plněním smlouvy o představebním servisu by ani nebylo možno považovat za podstatné porušení smlouvy, když plnění mělo být poskytnuto ve lhůtě 242 až 302 dnů od uhrazení zálohy s tím, že termíny vyřízení stanovisek a termíny pro stavební řízení jsou orientační a mohou se měnit (na vyřízení stanovisek byla sjednána lhůta 90 dní a na projednání záměru stavebním úřadem lhůta 30 až 90 dnů). Současně bylo sjednáno, že sjednané termíny se přiměřeně posunují o dobu, po kterou se prodlouží stavební či územní řízení z důvodů nezávislých na vůli žalované. Žalobkyně zálohu uhradila v první polovině dubna roku 2022. Lhůta 302 dnů tak uplynula přibližně na přelomu ledna a počátku února roku 2023. Stavební povolení bylo vydáno dne [datum]. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na to, že žalobkyně byla výslovně upozorněna na možnost prodloužení lhůty, na délku řízení mělo vliv rovněž vyžádání výjimky ohledně odstupu domu od sousedících nemovitostí. Žalobkyně se navíc sama podílela na jejím prodloužení, když po 5 měsících žádala změnu typu domu. V této souvislosti poukázal soud I. stupně na to, že pokud došlo dne [datum] ke změně požadovaného domu, i průměrně obezřetnému spotřebiteli muselo být jasné, že do Vánoc 2022 nebude dům hotov.

9. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žalovaná nebyla v prodlení ani se smlouvou o představebním servisu, nepovažoval za prokázané ani tvrzení žalobkyně, že s ní žalovaná po dobu více než šesti měsíců nekomunikovala. Žalobkyně sice tvrdila, že v období od [datum] do [datum] kontaktovala pana [jméno] dvakrát bezvýsledně, nekontaktovala však žalovanou na žádnou z kontaktních adres uvedených ve smlouvách (e-mailovou či poštovní adresu). Za těchto okolností dospěl soud I. stupně k závěru, že i kdyby toto tvrzení bylo prokázané, nemohlo by být posouzeno jako podstatné porušení smlouvy o dílo odůvodňující odstoupení žalobkyně.

10. Soud I. stupně tak uzavřel, že odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne [datum] nebylo provedeno v souladu se zákonem, žalobkyni tak nesvědčí právo na vrácení zálohy z důvodu odstoupení od smlouvy.

11. Soud I. stupně se tak dále zabýval otázkou, zda následně žalovaná platně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum] poté, co zjistila, že stavba domu byla realizována jinou společností. Soud I. stupně vycházel z toho, že následná nemožnost plnění není důvodem odstoupení od smlouvy, žalovaná tak z tohoto důvodu nemohla platně od smlouvy odstoupit, její závazek však přesto zanikl pro následnou nemožnost plnění dle § 2006 o. z. Účastníci by si tak měli vrátit vzájemná plnění, žalovaná by tak měla žalobkyni vrátit zálohu ve výši [částka]. Žalovaná však vůči tomuto nároku žalobkyně započetla svou pohledávku vůči žalobkyni ve výši [částka] s odkazem na § 2613 o. z., dle něhož zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za který odpovídá, má zhotovitel právo na cenu díla sníženou o to, co neprovedením díla ušetřil.

12. Žalovaná tento nárok vyčíslila jako marži ve výši [částka], provizi [částka] a obchodní rezervu [částka]. Soud I. stupně toto vyčíslení považoval za dostatečné v situaci, kdy předmětem zápočtu byla pouze částka [částka], poukázal přitom na to, že u stavby domu za cenu přesahující 3,5 milionu Kč lze předpokládat řádově vyšší marži než žalovanou uplatněné částky, podklad předložený žalovanou tak považoval za adekvátní a neprováděl již k tomu další dokazování, které by řízení prodloužilo a navýšilo jeho náklady. Neshledal opodstatněnou ani námitku žalobkyně, že je požadavek žalované v rozporu s dobrými mravy, poukázal na to, že tento požadavek je v souladu se zákonem, byla to přitom žalobkyně, kdo sjednané závazky porušil.

13. Soud I. stupně shledal naplněné všechny předpoklady započtení dle § 1982 a násl. o. z., k zániku vzájemných pohledávek v rozsahu, v němž se kryly, tj. v rozsahu [částka], došlo ke dni [datum]. Požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení tak shledal neopodstatněným a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

14. Soud I. stupně se dále zabýval vzájemným návrhem žalované, kterým požadovala po žalobkyni zbývající část ceny dle smlouvy o představebním servisu ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení představující rozdíl mezi sníženou a základní sazbou DPH. Tyto požadavky žalované shledal opodstatněnými, když žalobkyně ani nezpochybňovala nárok žalované na zaplacení představebního servisu, žalovaná splnila podmínky pro vznik práva na úhradu sjednané částky, když žalobkyni předala projektovou dokumentaci a zajistila úspěšné projednání záměru stavebním úřadem, o čemž svědčí vydání stavebního povolení, resp. rozhodnutí o schválení záměru. Případné nedostatky projektové dokumentace, na které žalobkyně poukazovala, tak nebránily naplnění jejího účelu. Požadovaná částka [částka] odpovídala sjednané částce ([částka]) po odečtení částek již žalobkyní uhrazených ([částka] + [částka]). Rovněž opodstatněným shledal požadavek žalované na úhradu rozdílu v sazbě DPH, poukázal na to, že pokud by na představební servis navazovala stavba domu, obě plnění by podléhala snížené sazbě DPH dle § 49 zákona č. 235/2004 Sb. Pokud žalovaná následně stavbu domu nerealizovala, nemohlo plnění ze smlouvy o představebním servisu podléhat snížené sazbě DPH. Žalovaná tudíž bude muset přiznat a odvést rozdíl mezi sníženou a základní sazbou DPH ve výši 6 % z ceny představebního servisu. Nepovažoval přitom za podstatné, zda byla uvedená částka žalovanou již uhrazena, poukázal přitom na to, že se jedná o nárok na náhradu škody, která může spočívat i ve vzniku dluhu. Nárok žalované včetně požadovaného úroku po splatnosti vystavených faktur tak shledal oprávněným a vzájemnému návrhu v plném rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“), úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení o žalobě ve výši [částka] a řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka], výše nákladů byla podrobně specifikována v odst. 157 a 158 odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř. Namítala, že soud I. stupně nezkoumal chování žalované poté, co vypověděla plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO], poukázala na to, že žalovaná byla pasivní od dubna 2023 až do [datum], kdy poslala žalobkyni fakturu za představební servis, z níž vůbec není zřejmé, že žalobkyně vypověděla plnou moc a od smlouvy odstoupila. Je tak zjevné, že žalovaná toto akceptovala a věc považovala za ukončenou. Navíc současný stav neobstojí, když žalobkyně může přímo výslechem svědka [jméno FO] prokázat prodlení žalované s jejím plněním, tento svědek byl ve styku se žalovanou v době představebního servisu. Žalobkyně tak oprávněně odstoupila od smlouvy o dílo, a to pro jednoznačné prodlení žalované s plněním závazků dle smlouvy o představebním servisu. Náleží jí tak vrácení zálohy ve výši [částka]. Nesouhlasila s požadavkem žalované ve výši [částka] s tím, že dílo nebylo zmařeno jednáním žalobkyně, ale prodlením žalované. Vytýkala soudu I. stupně, že nevzal v úvahu, že se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, tedy nevzal v úvahu ustanovení zákona o ochraně spotřebitele - § 7 ohledně agresivní obchodní taktiky, § 9 ohledně informační povinnosti a § 14 o povinnosti informovat o mimosoudní možnosti řešení sporu. Poukázala na to, že porušení smluvních podmínek žalovanou bylo mnohokrát medializováno i na ČT. Poukázala dále na řadu chyb v částkách a datech v odůvodnění napadeného rozsudku. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky, zamítl vzájemný návrh žalované a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě i vzájemném návrhu, včetně odvolacího řízení, případně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Nesouhlasila s tím, že by byla v prodlení. Poukázala na to, že dle smlouvy o představebním servisu měla zajistit projektovou dokumentaci do 90 dnů od zaplacení zálohy. Záloha byla zaplacena [datum], projektová dokumentace byla vyhotovena již [datum] bez situačních výkresů napojení na vodovod a kanalizaci, neboť v uvedenou dobu ještě nebyly dokončeny a schváleny k užívání. Tyto výkresy byly dokončeny [datum]. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, předchozí činnost žalované tak byla zjevně žalobkyní akceptovaná jako řádná, žádné výhrady tehdy žalobkyně neuplatnila. Dne [datum] žalobkyně projevila přání změnit typ domu z rodinného patrového na přízemní, veškeré práce byly v tuto dobu pozastaveny, byl řešen nový projekt i nová cenová nabídka. Pokud byla nová projektová dokumentace vyhotovena v listopadu 2022, bylo to v rámci dříve sjednaných termínů z důvodu odlišných požadavků žalobkyně. Návrh na vydání stavebního povolení byl podán [datum], dne [datum] vydal stavební úřad usnesení o provedení společného územního a stavebního řízení, dne [datum] bylo zahájeno společné územní a stavební řízení, tedy žádost o stavební povolení byla shledána bezvadnou (kompletní), jinak by bylo řízení přerušeno a žadatel vyzván k doplnění podkladů. Téhož dne došlo k zásadnímu porušení povinností žalobkyně, když vypověděla plnou moc zástupci žalované, přestože se zavázala poskytnout žalované veškerou součinnost. Územní rozhodnutí nabylo právní moci [datum], o existenci stavebního povolení v červnu 2023 nebyla žalovaná informována. V ten okamžik nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobkyně chtěla od smlouvy odstoupit, žádný projev vůle ze strany žalobkyně na kontaktní adresu žalované sjednanou v obou smlouvách nebyl učiněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná následně zjistila, že stavební povolení bylo vydáno, vystavila [datum] fakturu za vyhotovení představebního servisu a projektové dokumentace. Žalovaná nikdy nerozporovala, že by danou částku měla uhradit. S prací na samotném díle mělo být započato až po zaplacení zálohy, před zaplacením této částky nemělo ani smysl přebírat staveniště. Na doručení dané faktury však žalobkyně reagovala dopisem, v němž odstoupila od smlouvy, přičemž až v průběhu řízení bylo upřesněno, že se mělo jednat o odstoupení od smlouvy o dílo. Byla to tak žalobkyně, kdo zmařil provedení smlouvy o dílo, když v průběhu řízení vyšlo rovněž najevo, že staveniště bylo předáno jiné společnosti již [datum]. Nesouhlasila s výslechem svědka [jméno FO] s tím, že s ohledem na koncentraci řízení se jedná o důkaz nepřípustný. Nesouhlasila ani s námitkou týkající se postavení žalobkyně coby spotřebitelky, poukázala na to, že soud I. stupně se i s touto námitkou vypořádal. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

18. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou. Namítala, že žalobkyni zaplatila na zálohách [částka] za představební servis a [částka] za smlouvu o dílo, tedy částku požadovanou žalobkyní [částka] přeplatila. Oprávněně tak požaduje vrácení rozdílu [částka]. Ohledně odstoupení od smlouvy namítala, že již v replice k vyjádření žalované a při nařízeném jednání jasně uvedla, že šlo o odstoupení od smlouvy o dílo. Poukázala na to, že více než rok a půl od uzavření smlouvy nejenže nebydlela, ale neměla ani stavební povolení. Výpověď plné moci [tituly před jménem] [jméno FO] tak byla zcela oprávněná, když nezařídil stavební povolení ani po 8 měsících a se žalobkyní nekomunikoval. K námitce nepřípustnosti výslechu svědka [jméno FO] uvedla, že jeho výslechem má být zpochybněna a vyvrácena věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá napadený rozsudek. Poukázala na to, že věřila slibům pracovníka žalované pana [jméno], že bude bydlet do konce roku 2022. Změna projektu neměla mít vliv na termín stavby. Žalobkyně tak byla žalovanou uvedena v omyl, postupovala tak oprávněně, pokud stavbu, která nezačala ani do čtyř měsíců poté, co měla být dokončena, nechala provést jiným zhotovitelem.

19. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

20. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

21. Soud I. stupně učinil na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování odpovídající skutková zjištění, která rovněž správně posoudil po stránce právní. Své závěry podrobně a přesvědčivě zdůvodnil.

22. Odvolací soud shledal zcela správným jeho závěr o tom, že výpovědí plné moci ze dne [datum] nedošlo k zániku závazků žalobkyně ani žalované vyplývajících z obou smluv, neboť tuto výpověď nelze považovat za odstoupení žalobkyně od těchto smluv či jiný způsob jejich zániku. Z textu této listiny zcela jednoznačně vyplývá vůle žalobkyně, aby již nadále nebyla zastoupena [tituly před jménem] [jméno FO], tedy že se jedná pouze o výpověď plné moci, žádný jiný text, z něhož by bylo možno dovodit jiné či další právní jednání, neobsahuje.

23. Žalobkyně tak až dopisem právního zástupce ze dne [datum] odstoupila od smlouvy o dílo, pro toto odstoupení však nebyly naplněny zákonné důvody, protože žalovaná nebyla v prodlení s plněním svého závazku (ohledně smlouvy o dílo) nebo se jednalo o prodlení představující nepodstatné porušení povinnosti (ohledně smlouvy o představebním servisu), kdy prodlení bylo zčásti způsobeno jednáním žalobkyně (změnou typu domu). Soud I. stupně správně poukázal na to, že je třeba vycházet ze lhůt sjednaných písemně a zcela jednoznačně v obou smlouvách, že nelze vycházet z údajného ústního ujišťování zaměstnancem žalované, že bude žalobkyně v daném domě bydlet do konce roku 2022. V této souvislosti zcela správně uzavřel, že průměrně obezřetný spotřebitel taková ujištění (pokud by k nim skutečně došlo) nemohl považovat za reálná, objektivně uskutečnitelná. I průměrně obezřetný spotřebitel by měl vědět, že podstatná jsou písemná ujednání účastníků ohledně termínu plnění závazků, tato ujednání přitom byla zcela jednoznačná a transparentní, jak správně uvedl soud I. stupně. Pokud se jedná o běh obou lhůt, jak pro plnění smlouvy o představebním servisu, tak pro plnění ze smlouvy o dílo, odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na podrobné odůvodnění soudu I. stupně (odst. 83 a 86 ohledně smlouvy o dílo a odst. 94 až 102 odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně tak správně uzavřel, že nebyly naplněny důvody pro odstoupení od smlouvy (prodlení žalované), navíc k odstoupení nedošlo bez zbytečného odkladu, pokud k němu došlo až dopisem z [datum]. Soud I. stupně rovněž správně poukázal na to, že k odstoupení od smlouvy o dílo ani nemohlo dojít z důvodu porušení závazků z jiné smlouvy (o představebním servisu) v souladu s § 1913 o. z.

24. Ohledně žalobkyní tvrzené absence komunikace ze strany žalované soud I. stupně správně poukázal na to, že žalobkyně neučinila žádný pokus kontaktovat žalovanou způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. na uvedenou e-mailovou, případně poštovní adresu. Žalobkyně sama navíc uvedla, že pana [jméno] se pokusila telefonicky kontaktovat (pouze) dvakrát. Jednání žalobkyně se odvolacímu soudu jeví jako těžko pochopitelné v situaci, kdy se jedná o smlouvu o dílo za několik milionů Kč, žalobkyně již v této souvislosti žalované zaplatila značné částky, a přesto neučinila žádný další krok k tomu, aby se situace mezi účastníky vyjasnila a dala do pořádku. I průměrně obezřetnému spotřebiteli přitom muselo být jasné, že výpovědí zastoupení ve stavebním řízení se neruší závazky účastníků z písemně sjednaných smluv. Je sice pravda, že ani žalovaná v této situaci neučinila žádný krok k vyjasnění situace, o další průběh stavebního řízení se nezajímala. Tedy i žalovaná zůstala pasivní. Je však třeba říci, že tuto situaci způsobila žalobkyně, která neposkytla žalované součinnost, pokud vypověděla plnou moc jejímu pracovníkovi, čímž jí znemožnila účast ve stavebním řízení a informovanost o jeho průběhu. Bylo tak na žalobkyni, aby žalovanou informovala o vydání stavebního povolení jako splnění jedné z podmínek pro zahájení prací na stavbě domu. Pokud v této době (již) neměla zájem na tom, aby žalovaná práce na stavbě zahájila, bylo na ní, aby tento svůj postoj dala jednoznačně najevo a začala o tom se žalovanou jednat, zda a za jakých podmínek by se mohla ze smluvního vztahu se žalovanou vyvázat. Jak již bylo výše uvedeno, výpověď plné moci nelze považovat za jednání směřující k ukončení (zániku) závazků ze smlouvy o dílo či smlouvy o představebním servisu. Byla to tedy naopak žalobkyně, kdo zcela nedostatečně komunikoval se žalovanou, a to způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. na uvedenou e-mailovou adresu či písemně do sídla žalované.

25. K zániku závazků žalované ze smlouvy o dílo tedy došlo až následnou nemožností jejich splnění dle § 2006 o. z., jak správně uzavřel soud I. stupně. Tu způsobila žalobkyně tím, že výstavbu domu provedla prostřednictvím jiného zhotovitele.

26. Smlouva o představebním servisu však žádným způsobem nezanikla, žalobkyni tak svědčila povinnost uhradit své závazky z této smlouvy, tj. uhradit zbývající částku [částka] po odečtení již uhrazených záloh. Soud I. stupně přitom správně rozlišil platby žalobkyně, které zaplatila jako zálohu na úhradu představebního servisu ([částka]) a zálohu na úhradu ceny díla ([částka]), tyto platby nelze směšovat, žalobkyně tak nedůvodně namítala, že představební servis „přeplatila“. Žalovaná rovněž oprávněně požadovala po žalobkyni náhradu škody dle § 2913 o. z. vzniklé z důvodu navýšení DPH ve výši [částka], když navýšení DPH bylo způsobeno porušením závazků žalobkyně ze smlouvy o dílo, když žalobkyně v rozporu s touto smlouvou nechala dům vystavět jiným zhotovitelem. V důsledku toho žalované vznikl dluh na zvýšené DPH. Soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že majetková újma může být způsobena i vznikem dluhu, nebylo tedy rozhodné, zda žalovaná zvýšenou sazbu daně skutečně zaplatila.

27. Žalobkyni tak svědčilo pouze právo na vrácení zálohy z titulu smlouvy o dílo ve výši [částka], když závazky účastníků z této smlouvy zanikly dle § 2006 o. z. v důsledku následné nemožnosti plnění. Bylo tak na účastnících, aby si vrátili vzájemná plnění jako bezdůvodné obohacení dle 2993 o. z. Žalobkyně zaplatila tuto zálohu, žalovaná z titulu této smlouvy žalobkyni žádné plnění neposkytla, bylo tak na žalované, aby tuto zálohu žalobkyni vrátila. Žalovaná však vůči tomuto nároku žalobkyně započetla svou pohledávku vzniklou v důsledku zániku smlouvy o dílo, který způsobila žalobkyně, dle § 2613 o. z. Podle tohoto ustanovení, zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil. Žalovaná tento nárok vyčíslila částkou [částka], přičemž jej započetla v rozsahu nároku žalobkyně, tj. [částka]. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně zastává názor, že bylo nadbytečné provádět další dokazování ke zjištění této částky, když je nepochybné, že při ceně díla přes 3,5 milionů Kč činila marže žalované podstatně vyšší částku než [částka]. Soud I. stupně rovněž správně vyhodnotil započtení jako platné v souladu s ust. § 1982 a násl. o. z., v jehož důsledku nárok žalobkyně na vrácení této zálohy zanikl.

28. Soud I. stupně tak správně zamítl požadavek žalobkyně na vrácení části zálohy ze smlouvy o dílo ve výši [částka] a vyhověl vzájemnému návrhu na uhrazení celkové částky [částka] včetně odpovídajícího příslušenství.

29. Pokud žalobkyně v odvolacím řízení navrhla k prokázání prodlení žalované výslech svědka [jméno FO], žalovaná oprávněně namítala, že byl uplatněn po koncentraci řízení, odvolací soud již k němu tedy nepřihlížel. Svědek měl být slyšen k otázce prodlení žalované, je tak zjevné, že žalobkyně se tím snažila dosáhnout zjištění jiného skutkového stavu, nikoliv znevěrohodnění provedených důkazů dle § 205a písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Pokud dále žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že dostatečně nezohlednil, že se jedná o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, odvolací soud tuto námitku rovněž důvodnou neshledal. Soud I. stupně opakovaně posuzoval jednání žalobkyně v postavení spotřebitele, vyjadřoval se i k údajnému ujišťování zaměstnancem žalované ohledně termínu dokončení stavby, s těmito závěry se odvolací soud plně ztotožnil. Pokud v odvolání žalobkyně namítala, že se soud I. stupně nezabýval agresivní obchodní taktikou žalované, neinformováním o možnosti mimosoudního řešení sporu dle § 7 a 14 zákona o ochraně spotřebitele, pak žalobkyně sama netvrdila žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit potřebu aplikace těchto ustanovení. Žalobkyně v řízení před soudem I. stupně žalované vytýkala prodlení s provedením díla, resp. představebního servisu a nedostatek komunikace, jiné negativní chování ze strany žalované nebylo žalobkyní tvrzeno. Pokud žalobkyně v této souvislosti poukazovala na medializaci porušování smluvních podmínek ze strany žalované i na ČT, nepovažoval to odvolací soud za podstatné, neboť pro posouzení dané věci bylo podstatné chování žalované vůči žalobkyni, nikoliv vůči jiným klientům.

31. Stejně tak nepovažoval za důvodnou námitku ohledně řady chyb v částkách a v datech v odůvodnění napadeného rozsudku, když k vytýkaným chybám sice došlo, neměly však za následek nepřezkoumatelnost rozsudku, vždy bylo jasně seznatelné, že se jedná o písařskou chybu a nevznikaly pochybnosti o jakou částku či datum se správně jednalo, když tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

32. Odvolací soud tedy napadený rozsudek ve výrocích o věci samé o žalobě i vzájemném návrhu jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř., změny doznaly pouze nákladové výroky ohledně výše těchto nákladů, kterou odvolací soud přezkoumal z úřední povinnosti. Odvolací soud vycházel z toho, že při určení odměny advokáta je třeba vycházet zvlášť z tarifní hodnoty ohledně žalobního požadavku a zvlášť ohledně vzájemného návrhu a soud I. stupně rovněž opomněl zohlednit, že žalovaná uplatnila vzájemným návrhem i požadavek na odškodnění nemajetkové újmy, který posléze vzala zpět, nebyla tedy plně úspěšná.

33. Žalované vznikly v řízení o žalobě náklady za právní zastoupení, a to odměnu z tarifní hodnoty [částka] za 7 úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze [datum], replika z [datum], 2x za účast u jednání [datum], které přesáhlo 2 hodiny, vyjádření z [datum] a účast u jednání [datum]) po [částka] dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) a odměnu za 1 úkon za poloviční odměnu, tj. [částka] za účast při jednání [datum], při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, dle § 11 odst. 2 písm. f) AT a dále paušální odměnu hotových výdajů po [částka] spojených s úkonem převzetí zastoupení, replikou z [datum] a vyjádření z [datum], které se týkaly výlučně žalobního požadavku, v souvislosti s ostatními úkony bylo žalované přiznána pouze poloviční paušální odměna, když tyto úkony byly činěny rovněž ohledně vzájemného návrhu. Druhá polovina těchto paušálních náhrad tak byla žalované přiznána v souvislosti s náhradou nákladů řízení o vzájemném návrhu. Žalované tak náležela náhrada 7 x 3 100 + [právnická osoba] 550 + 3 x 300 + 5 x 150 = [částka] včetně 21 % DPH z této částky ve výši [částka], celkem tedy [částka].

34. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za vyjádření ze dne [datum] podané „z opatrnosti“, kde žalovaná neuvedla žádnou novou argumentaci, odvolací soud tento úkon nepovažoval za účelně vynaložený, dále nepřiznal žalované odměnu za úkon nahlížení do spisu, když nahlížení do spisu nepovažoval za samostatný úkon, ale součást přípravy na jednání či podání písemného vyjádření, a dále nepovažoval za účelnou poradu přesahující jednu hodinu, když skutková tvrzení účastníků byla v zásadě nesporná a ani právní argumentace se v zásadě neměnila a nebyla složitá natolik, že by vyžadovala poradu delší než jednu hodinu.

35. Žalované vznikly v řízení o vzájemném návrhu náklady za soudní poplatek [částka] a náklady za právní zastoupení, a to odměnu nejprve z tarifní hodnoty [částka] (tj. [částka] za nemajetkovou újmu dle § 9 odst. 3 písm. d) AT + [částka] + [částka]) za 3 úkony po [částka] (převzetí zastoupení, vzájemný návrh podaný společně s vyjádřením k žalobě ze [datum] a částečné zpětvzetí vzájemného návrhu z [datum]), dále 3 úkony po [částka] z tarifní hodnoty [částka] (2x za účast u jednání [datum], které přesáhlo 2 hodiny, a účast u jednání [datum]) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT a odměnu za 1 úkon za poloviční odměnu, tj. [částka] za účast při jednání [datum], při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, dle § 11 odst. 2 písm. f) AT a dále paušální odměnu hotových výdajů po [částka] za prvé tři úkony, které se týkaly výlučně vzájemného návrhu, v souvislosti s ostatními úkony byla žalované přiznána pouze poloviční paušální odměna, když tyto úkony byly činěny rovněž ohledně žaloby. Druhá polovina těchto paušálních náhrad tak byla žalované přiznána v souvislosti s náhradou nákladů řízení o žalobě (viz výše). Žalované tak náležela náhrada 8 [částka] včetně 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaná však uspěla ohledně vzájemného návrhu pouze v rozsahu [částka], v rozsahu tarifní hodnoty [částka] neuspěla, neboť ohledně nemajetkové újmy vzala žalobu zpět, zavinění na zastavení řízení tak bylo na její straně. Žalovaná tak uspěla v rozsahu 82 %, v rozsahu 18 % zavinila zastavení řízení, má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 64 % (82-18), tj. [částka].

36. Odvolací soud tedy změnil dle § 221a o. s ř. výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě ohledně výše těchto nákladů, kterou stanovil částkou [částka], a výrok o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu ohledně výše těchto nákladů, kterou stanovil částkou [částka], jinak tyto výroky jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř.

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, byla jí tak přiznána náhrada nákladů řízení o žalobě i vzájemném návrhu. V řízení o žalobě jí vznikly náklady za právní zastoupení za 2 úkony po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 x paušální odměnu hotových výdajů v poloviční výši [částka], když se jednalo o úkony společné se vzájemným návrhem, a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. V řízení o vzájemném návrhu jí vznikly náklady za právní zastoupení za 2 úkony po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 x paušální odměnu hotových výdajů v poloviční výši [částka], když se jednalo o úkony společné se žalobou, a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]