pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 738/2013-699

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II) a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jejímž předmětem byla (původně) náhrada majetkové škody ve výši [částka] za věci, které měla žalobkyně coby nájemkyně družstevního bytu uskladněny ve společných prostorách domu (tzv. mandlovně) a které žalovaný (po předchozí výzvě adresované všem nájemcům, aby své věci z mandlovny vyklidili, na niž žalobkyně nereagovala) nechal vyklidit a zničit. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 738/2013-564, byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s tím, že tato sestává jednak z náhrady škody za zničené věci ve výši [částka], jednak z náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], která žalobkyni vznikla porušováním jejího soukromí, když do jejího obydlí vstupovaly bez jejího vědomí a svolení cizí, blíže nespecifikované, osoby, které zde neoprávněně manipulovaly s jejími movitými věcmi, a rovněž neoprávněným nakládáním s projevy osobní povahy (žalobkyně tvrdila, že byla s velkou pravděpodobností ve svém obydlí odposlouchávána, což dovozuje z toho, že žalovaný opakovaně disponoval informacemi, které nebylo možné zjistit jinak a které následně využíval ve sporech se žalobkyní v její neprospěch). Žalobkyně v průběhu řízení navrhovala ještě rozšíření žaloby o další movité věci, za něž žádala náhradu, a uplatnila i nárok na náhradu ušlého výdělku, takto navržené změny žaloby však již nebyly soudem I. stupně z důvodu ekonomie řízení připuštěny.

3. Nárok žalobkyně na náhradu škody za zničené věci se tak týkal následujících věcí (které byly uplatněny původní a později jen upřesněnou žalobou): lednice Elektrolux, pračka Candy, roboty elektro, jídelní, kávový a čajový servis, 5 ks nerezových hrnců, 2 ks pánve, žebřík, 2 ks noční stolky (označované též jako„ květovaný bobek“ či„ taburet“), zrcadlo, šatní skříně, PC stolek a kancelářská židle.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci byly vedle listinných důkazů vyslechnuti i svědci, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odst. 7 až 16 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti lze jeho skutkové závěry shrnout tak, že žalobkyně je nájemkyně družstevního bytu [číslo] na adrese [adresa], jehož pronajímatelem je žalovaný. V roce 2011 se žalobkyně s tehdejším místopředsedou družstva, svědkem [jméno] [příjmení], dohodla, že si uskladní některé své věci do společných prostor domu, nacházejících se v suterénu (tzv. mandlovny), které byly tímto způsobem běžně využívány i ostatními nájemci. Výzvou, vyvěšenou na nástěnce v domě dne [datum] (a vhozenou též do schránek na dopisy), byli nájemci bytů, včetně žalobkyně, vyrozuměni o chystaném zateplení domu a vyzváni, aby si vyklidili své věci ze společných suterénních prostor nejpozději do [datum]. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a své věci si nevyklidila. Dne [datum] byly věci, které v mandlovně zůstaly, žalovaným vyklizeny (o tom byl pořízen protokol s fotodokumentací) a tyto věci byly poté zlikvidovány. Žalobkyně následně požádala žalovaného o náhradu škody za zničené věci ve výši [částka] (mělo se jednat o čalouněné dvoulůžko, dva noční stolky, pračku Candy, porcelán, příbory, nerezové nádobí, talíře, gril, deset párů bot, tři saka, dva zimní kabáty, papiňák, lampu, dva obrazy a 205 až 300 ks knih), na což žalovaný reagoval nabídkou, že jí uhradí [částka] [anonymizováno] až [částka], což ale žalobkyně odmítla. Z věcí, za něž požadovala náhradu škody v tomto řízení, se žalobkyni podařilo prokázat vlastnické právo, jakož i to, že se v době vyklizení nacházely v mandlovně, k pračce Candy, dvěma nočním stolkům, kancelářské židli, čalouněnému dvoulůžku a 3 kusům opotřebovaných perských koberců (za čalouněné dvoulůžko a za koberce byla žalobkyni rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 738/2013-299, pravomocně přiznána částka [částka]). Pokud jde o hodnotu pračky Candy (stáří okolo 10 let), dotazem na společnost obchodující s použitým zbožím (Scorpion [webová adresa]) bylo zjištěno, že při prodeji by její cena činila [částka].

5. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon [číslo] sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), a po citaci § 126 odst. 1 a § 688 odst. 1 a 2 obč. zák. uzavřel, že žalobkyni náleží náhrada za věci, ohledně nichž prokázala své vlastnické právo a které žalovaný nechal zničit. Výši této náhrady soud I. stupně určil úvahou dle § 136 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), když přihlédl k tomu, že se jednalo již o starší a značně opotřebené věci. Uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že cena obdobných nočních stolků (taburetů) jako měla žalobkyně, se pohybuje kolem 50 až [částka] za kus, a náhradu za dva kusy proto stanovil úvahou ve výši 2 x [částka]. V případě kancelářské židle určil náhradu [částka], když je mu z úřední činnosti známo, že obdobné otočné židle se na webech s použitým zbožím prodávají cca za [částka]. U pračky Candy vyšel z ceny sdělené prodejcem (viz shora) a náhradu stanovil ve výši [částka]. V souladu s tím žalobě vyhověl co do částky [částka] a ve zbylém rozsahu požadované náhrady škody (po odečtení již přiznané částky [částka], tj. ohledně částky [částka]) ji coby nedůvodnou zamítl. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], soud I. stupně žalobu rovněž zamítl, a to pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., když přihlédl jednak k tomu, že výše škody byla určena úvahou (§ 136 o. s. ř.), jednak k tomu že žalobkyně je invalidní a nachází se v tíživé sociální situaci a že žalovanému - jemuž ve výsledku nebyla náhrada přiznána - tím nevznikne žádná podstatná újma.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Zdůraznila (a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1335/2013), že oprávněně disponuje nárokem na náhradu škody. Dále poukázala na to, že v podání ze dne [datum], jímž navrhla rozšíření žaloby, uvedla i 2 matrace, které jsou zaznamenány v protokolu o vyklizení mandlovny a jsou zřetelně zachyceny v připojené fotodokumentaci. Soud I. stupně však přesto rozšíření žaloby nepřipustil. Nepřihlédl ani k jejímu tvrzení, že v mandlovně měla uskladněno vícero věcí, které žalovaný zničil, přičemž to, že v mandlovně se při vyklizení nacházelo více věcí, vyplynulo i z protokolu pořízeného samotným žalovaným. Soud I. stupně se dle jejího názoru nedostatečně vypořádal s tím, že žalovaný věci zlikvidoval, aniž by si řádně ověřil, zda byla žalobkyně o jeho postupu řádně informována, ani se skutečností, zda k tomu byl oprávněn. Žalobkyně totiž v té době byt podnajímala manželům [příjmení] a sama pobývala na [obec]. Soud I. stupně nevzal do úvahy ani skutečnost, že žalovaný původně navrhl uhradit žalobkyni za zlikvidované věci částku [částka] [anonymizováno] až [částka], z čehož je zřejmé, že si byl vědom nezanedbatelné hodnoty jejích věcí uskladněných v mandlovně. Opomenuto bylo i to, že právě jednáním žalovaného, který v protokole zachytil jen demonstrativní výčet vyklizených věcí, byla znemožněna jejich bližší identifikace. V neposlední řadě žalobkyně nesouhlasila s určením ceny ve výši [částka] postupem dle § 136 o. s. ř. Má za to, že k řádnému určení obvyklé ceny věcí by bylo třeba oslovit více subjektů, nikoliv se spokojit jen se sdělením jediného prodejce. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejímu požadavku v celém rozsahu vyhoví. Uvedla, že je třeba při určení náhrady škody za zničené movité věci přihlédnout i k psychickým útrapám a nátlaku, který na ni byl ze strany žalovaného vyvíjen, popřípadě je nutno brát v potaz i zcela neadekvátní jednání jednotlivých členů družstva vůči žalobkyni.

8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. Při jednání odvolacího soudu navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen, a výslovně se vzdal náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud, poté co přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.), doplnil dokazování aktuální internetovou nabídkou bazaru s nábytkem (§ 213a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolání bylo projednáno v nepřítomnosti žalobkyně, neboť její žádost o odročení jednání ze dne [datum] nebyla shledána jako důvodná. Žalobkyně jednak nedoložila tvrzenou překážku své účasti u jednání (spočívající v jejím zdravotním stavu), jednak odvolací soud neměl za potřebné doplňovat dokazování její výpovědí, kterou v této žádosti navrhovala s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci (viz níže). Práva žalobkyně coby účastnice řízení byla při projednání jejího odvolání hájena prostřednictvím ustanoveného zástupce, který se k jednání odvolacího soudu dne [datum] dostavil.

10. Lze konstatovat, že soud I. stupně v dalším řízení napravil pochybení, která mu byla odvolacím soudem vytčena v usnesení ze dne 4. 4. 2019, č. j. 58 Co 95/2019-466, když postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, rozhodl o návrzích žalobkyně na změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) a žalobkyni v souladu s § 118a o. s. ř. řádně poučil o jejím důkazním břemenu, tedy jaké skutečnosti musí prokázat, chce-li se svou žalobou uspět. Na základě jejích návrhů pak dokazování doplnil výslechem svědků ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k odpovídajícím skutkovým i právním závěrům.

11. K tomu, že základ uplatněného nároku na náhradu škody (§ 420 obč. zák.) je po právu, neboť i přes předchozí upozornění a výzvu nájemcům k vyklizení společných prostor (mandlovny), nelze dovodit oprávnění žalovaného věci žalobkyně zlikvidovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1335/2013), se odvolací soud vyjádřil již v usnesení ze dne 4. 4. 2019, č. j. 58 Co 95/2019-466, a na tomto závěru nemá důvod ani nyní cokoliv měnit. Pokud tedy žalobkyně namítala, že soud I. stupně nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, zda byla ze strany žalovaného o jeho zamýšleném postupu vyklidit mandlovnu včas a řádně informována, nejsou tyto námitky z pohledu důvodů, na nichž napadený rozsudek soudu I. stupně stojí, významné a nejsou s to jeho závěry nikterak zpochybnit (neboť rozsudek soudu I. stupně z prokázané existence protiprávního jednání žalovaného, které bylo příčinou vzniku škody na straně žalobkyně, jednoznačně vychází). Spatřovala-li žalobkyně pochybení soudu I. stupně v tom, že nepřihlédl k jejím tvrzením, dle nichž měla v mandlovně uskladněno více věcí, mimo jiné i 2 matrace, které uvedla v podání ze dne [datum] a které na fotografiích poznal její syn, svědek [jméno] [příjmení], a vytýkala-li soudu I. stupně, že rozšíření žaloby o tyto dvě položky nepřipustil, nelze s ní souhlasit. Žalobkyně v průběhu řízení výčet věcí, za něž požadovala náhradu, měnila, na což soud I. stupně reagoval rozhodnutími dle § 95 o. s. ř. Matrace nebyly uvedeny v původní žalobě, ani nebyly zahrnuty do výzvy k náhradě škody žalovanému (a lze se domnívat, že právě v době bezprostředně navazující na škodnou událost si žalobkyně byla schopna nejpřesněji vybavit, jaké věci si v mandlovně uskladnila). Žalobkyně tedy požadovala sice stejné (peněžité) plnění, avšak na základě jiných skutkových tvrzení, přičemž kladné rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby je vždy podmíněno tím, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě (§ 95 odst. 2 o. s. ř.). Taktomu ale v daném případě nebylo, neboť k matracím dokazování do doby uplatnění změny žaloby zaměřeno nebylo, a k pozdějším výsledkům dokazování (svědek [příjmení] [příjmení] před soudem vypovídal až dne [datum]) nebylo lze při přezkoumání postupu soudu I. stupně (jenž o návrhu na změnu žaloby rozhodoval dle stavu řízení ke dni [datum]) přihlížet.

12. Pokud jde o výši náhrady za věci, ohledně nichž bylo prokázáno vlastnické právo žalobkyně, jakož i to, že je žalovaný zničil, soud I. stupně ji určil s využitím vlastní úvahy dle § 136 o. s. ř. Stanovení výše náhrady znaleckým posudkem by totiž bylo (vzhledem k ne zcela přesné identifikaci věcí, určení jejich stáří a míry opotřebení) značně obtížné, nehledě na to, že s ohledem na předpokládanou hodnotu věcí (které dle svědků byly již starší a používané) by se v porovnání s náklady, které by si znalecké zkoumání pravděpodobně vyžádalo, jevilo i jako nehospodárné. Při určení výše nároku dle § 136 o. s. ř. musí být podkladem pro úvahu soudu takové skutečnosti, které vycházejí ze souvislostí posuzovaného případu a umožňují učinit určité kvantitativní závěry o výši uplatněného nároku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 418/2009 či sp. zn. 23 Cdo 2810/2014). Opřel-li soud I. stupně svou úvahu o hodnotě pračky Candy o sdělení obchodu s použitým elektro zbožím, nelze proti tomu nic namítat. Pokud jde o náhradu za dva noční stolky (taburety) a kancelářskou židli, lze mu sice vytknout, že blíže neozřejmil, z jakých podkladů či zdrojů jeho poznatky (nabyté v rámci vlastní úřední činnosti) vycházejí, nicméně po doplnění dokazování odvolacím soudem lze výši jím stanovené náhrady shledat jako adekvátní. Jak odvolací soud zjistil z aktuální internetové nabídky bazaru s nábytkem [webová adresa]), starší kancelářské židle (otočné, polohovací) jsou nabízeny k prodeji i za ceny pohybující se od 100 do [částka], v případě starších nočních stolků (taburetů,„ bobíků“) se jedná o částky 50 až [částka]. Náhrady stanovené soudem I. stupně ([částka] za kancelářskou židli a 2 x [částka] za noční stolky) z těchto limitů nevybočují. Poukazovala-li žalobkyně na to, že sám žalovaný jí v reakci na její předžalobní výzvu k náhradě škody nabízel částku [číslo] až [částka], nemůže tato okolnost sama o sobě zvrátit výsledky dokazování, kdy se žalobkyni podařilo prokázat skutečnosti rozhodné pro nárok na náhradu škody jen v rozsahu odůvodňujícím částku nižší.

13. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], lze souhlasit se soudem I. stupně, že již jen z toho, jak žalobkyně tento nárok skutkově vymezila (kdy netvrdila, že by k narušení jejího soukromí či neoprávněné manipulaci s projevy osobní povahy docházelo ze strany osob, které by bylo možno ztotožnit se žalovaným či za jejichž jednání by žalovaný nesl odpovědnost), je zřejmé, že žalovaný nemůže být subjektem, jemuž by svědčila povinnost k odčinění újmy žalobkyně (§ 13 obč. zák.), nebo-li že není ohledně takto vymezeného nároku pasivně věcně legitimován.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v zamítavém výroku o věci samé (ad II) a rovněž ve výroku o nákladech řízení (ad III) potvrdil. Pokud odvolání žalobkyně směřovalo též do vyhovujícího výroku o věci samé (ad I), jak při jednání odvolacího soudu zde přítomný zástupce žalobkyně potvrdil, nelze je mít za přípustné, neboť žalobkyně není subjektivně oprávněna brojit proti výroku, jímž bylo jejímu žalobnímu požadavku (byť jen zčásti) vyhověno. Z tohoto důvodu bylo odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu I. stupně dle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšný žalovaný, jemuž by jinak svědčilo právo na jejich náhradu, se tohoto práva výslovně vzdal.