pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 471/2020-63

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 9,75% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s přísl. s tvrzením, že žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dne [datum] nastala pojistná událost [číslo] v důsledku které došlo ke vzniku škody, žalobkyně v souladu s pojistnou smlouvou poskytla pojistné plnění ve výši [částka]. Při šetření pojistné události bylo zjištěno, že dne [datum] v 11:25 hod. v [obec a číslo] řídil žalovaný osobní vozidlo [registrační značka] a v prostoru křižovatky nedodržel bezpečnostní vzdálenost a zezadu narazil do osobního vozidla [registrační značka]. Přitom došlo ke hmotné škodě na obou vozidlech. U žalovaného bylo provedeno odborné měření přístrojem [příjmení], kdy u prvního měření dne [datum] v 12:11 hod. bylo naměřeno 0,48 g alkoholu. U druhého měření téhož dne v 12:16 hod. bylo naměřeno 0,49g alkoholu. U řidiče druhého vozidla bylo požití alkoholu přístrojem [příjmení] vyloučeno. Svým jednáním způsobil žalovaný škodu představující náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla [registrační značka], vyčíslenou dle přiložené faktury na částku [částka]. V důsledku poskytnutí pojistného plnění žalobkyní přešlo v souladu s § 10 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů právo na náhradu vzniklé újmy z poškozených na žalobkyni, žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítl, že žalobkyni regresní nárok nevznikl. Žalovaný totiž nebyl shledán odpovědným za protiprávní jednání v souvislosti se zjištěnými hodnotami alkoholu v dechu. Z výčtu právních důvodů § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je zřejmé, že toto právo nevzniká pojistiteli následkem skutečnosti, že u pojištěného řidiče byla zjištěna dechovou zkouškou přítomnost alkoholu v dechu. Žalobkyně musí prokázat, že žalovaný, coby pojištěný, základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích porušil a současně musí prokázat, že takové porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je žalovaný povinen zaplatit.

3. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] v 11:20 hod. v [obec a číslo] způsobil žalovaný dopravní nehodu, při které došlo k hmotné škodě. V dechu žalovaného v 11:25 hod. bylo naměřeno 0,48 g alkoholu a následně i z vyšetření krve v 13:20 hod. mu bylo naměřeno 0,5g alkoholu; bylo tak zjištěno, že v době dopravní nehody a následně bylo žalovanému naměřeno od 0,48 g do 0,5 g alkoholu (viz detail z relace o dopravní nehodě [číslo jednací], znalecký posudek z oboru zdravotnictví, toxikologie Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum] vypracovaný v rámci správního řízení). Žalovaný požil alkohol v míchaném nápoji (cca 0,5 litru obsahující 13 objemových procent alkoholu), který si vzal z ledničky a o přítomnosti alkoholu v míchaném nápoji nevěděl. Míchaný nápoj s alkoholem dala do ledničky předchozího večera [jméno] [příjmení] po oslavě narozenin s kamarádkami. Pojistitel žalovaného vyplatil z pojistné události poškozenému částku [částka]. Žalovaný byl v přestupkovém řízení uznán vinným tím, že nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost před sebou jedoucím vozidlem a neměl u sebe řidičský průkaz a spáchal tak přinejmenším z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu). Řízení o přestupku žalovaného ze dne [datum], a to o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů bylo zastaveno, neboť odpovědnost fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění.

4. Soud I. stupně po citaci ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., shledal žalobu důvodnou. V daném případě je odpovědnost pojistníka podle citovaného ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla objektivní a nezávisí na zavinění. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Pojistitel tak má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., namítl, že nesouhlasí s právním posouzením regresního nároku žalobkyně, kdy nalézací soud dospěl k závěrům, že v daném případě na žalovaného dopadá objektivní odpovědnost bez zřetele na jeho zavinění. Základním předpokladem pro uplatnění regresního postihu podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., v rozhodném znění, je porušení zákonné povinnosti pojištěného. Žalovaný se domnívá, že nelze na skutková zjištění nalézacího soudu aplikovat objektivní odpovědnost pojištěného bez vazby na zavinění, neboť žalovaný ani při vynaložení běžné péče a opatrnosti, s ohledem na všechny okolnosti, nemohl seznat, že konzumoval alkohol, neboť ten požil nevědomky přimíchaný do nealkoholického nápoje. Takovýto postup by byl přísný a formalistický a neodpovídal by smyslu a účelu tohoto postihového práva proti pojištěnému, neboť toto právo má potírat právě úmyslné zaviněné protiprávní jednání pojištěného v přímé návaznosti na vznik škody. S tím pak souvisí samotné prokazování oprávněnosti nároku žalobkyně. Nalézací soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v době řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, aniž by pro takové tvrzení existoval objektivní důkaz, či jiné zjištění. Zákonodárce s tzv. regresním nárokem spojuje toliko ovlivnění alkoholem a nikoliv samotnou konzumaci alkoholu. Samotná konzumace alkoholu nezpůsobuje bezprostřední ovlivnění alkoholem, o ovlivnění alkoholem můžeme hovořit až v době, kdy tento pronikne do krve a je zjištěn jeho průkaz k tomu určenými prostředky. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] v 11:25 hod., nicméně k detekci alkoholu v dechu žalovaného došlo až [datum] ve 12:11 hod., tedy téměř s hodinovým odstupem. Navzdory provedenému dokazování má žalovaný za to, že žalobkyně neprokázala vznik regresního nároku ve smyslu ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020, který vyložil, že„ při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí (§ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů) a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá.“ Závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné na projednávanou věc, neboť žalobce při zachování běžné péče a opatrnosti nemohl vědět, že naplňuje důvod k regresnímu postihu pojistitele. Žalovaný nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, pokud jde o náklady řízení vynaložené za právní zastoupení, tyto nelze považovat za účelně vynaložené, neboť žalobkyně nejprve komunikovala s žalovaným sama prostřednictvím specializovaného personálu, zařazeného v týmu„ regresy a postihy“, je tedy zřejmé, že žalobkyně disponuje dostatečnou kapacitou odborných zaměstnanců s právním vzděláním, kteří mohou prosazovat její zájmy před soudy. Navíc se nejednalo o nikterak skutkově a právně složitou věc. Účelnost vynaložení nákladů na právní pomoc advokáta je přinejmenším sporná, žalovaný se nadto nebránil konstruktivnímu jednání s žalovanou, což i písemně prezentoval. Žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně se vyjádřila k podanému odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný namítá, že soud I. stupně uzavřel, že žalovaný byl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, aniž by k tomu měl objektivní důkaz, či jiné zjištění, když o ovlivnění alkoholem můžeme hovořit až v době, kdy tento pronikne do krve. Soud I. stupně provedl k důkazu spis Magistrátu Hlavního města Prahy sp. zn. S - MHNP - [číslo], a zejména znalecký posudek z oboru toxikologie, v němž byl proveden zpětný výpočet alkoholu v krvi žalovaného k času dopravní nehody, a to z laboratorního nálezu z odebrané krve ze dne [datum] v 13.15 hod., kdy bylo v krvi žalovaného zjištěno 0,5 g alkoholu. Dle znaleckého posudku se pak množství alkoholu v krvi žalovaného, v závislosti na míře jeho absorpce, v době dopravní nehody pohybovalo v rozmezí 0,63 – 0,87 g. Argument žalovaného, že v době dopravní nehody nebyl pod vlivem alkoholu, je zcela lichý a neodpovídá skutkovým zjištěním. Prvostupňový soud správně uzavřel, že žalovaný způsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu, čímž porušil svoji povinnost uloženou mu zákonem č. 361/2000 Sb. Žalovaný dále namítá, že soud I. stupně nesprávně hodnotil nárok žalobkyně s ohledem na obranu žalovaného, že alkohol údajně konzumoval nevědomky. Odpovědnost žalovaného podle citovaného ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je objektivní a nezávisí na zavinění, nadto žalovaný neprokázal, že nemohl seznat, že konzumoval alkohol; znalecký posudek vypracovaný ve správním řízení v této souvislosti pouze připouští možnost, že žalovaný nemusel příměs alkoholu rozpoznat, pokud dle výpovědí obsah alkoholu v míchaném nápoji byl cca 13% objemových. Navíc posudek připouští, že koncentrace a množství vypitého míchaného nápoje uvedené ve svědeckých výpovědích neodpovídají laboratorně naměřeným hodnotám. Byť výše uvedené stanovisko mohlo být dostačující k zastavení správního řízení proti žalovanému s ohledem na zásadu„ in dubio pro reo“, nelze bez dalšího uzavřít, že by tímto žalovaný skutečně prokázal, že alkohol požil nevědomky. To, že žalovaný nebyl v této souvislosti uznán vinným přestupkem, nevylučuje regresní nárok. Žalovaný sám uvedl, že večer před dopravní nehodou požíval alkoholické nápoje ve větší míře (8 desetistupňových piv). I přes to však usedl za volant, aniž si mohl být jist, že alkohol požitý předchozího večera byl odbourán, neb netvrdil, že by se jakkoliv snažil ověřit možnou přítomnost zbytkového alkoholu v jeho organismu. Stejně tak nelze odhlédnout od vypočtené hladiny alkoholu v krvi žalovaného v době dopravní nehody (0,63 – 0,87 g). Žalovaný tedy na sobě před dopravní nehodou musel již pozorovat projevující se vliv alkoholu na jeho organismus, přesto v jízdě pokračoval. Pokud v této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020, pak závěry v něm uvedené, nejsou aplikovatelné na projednávanou věc, neboť Nejvyšší soud se v daném rozhodnutí zabýval otázkou, zda regresní nárok pojistiteli vznikne proti provozovateli, který provozuje technicky nezpůsobilý vůz, jehož technickou závadu nemohl rozpoznat ani odborník, tedy běžný provozovatel ji nemohl při vynaložení běžné péče a opatrnosti zjistit. K námitce žalovaného, že náklady právního zastoupení žalobkyně nelze považovat za účelně vynaložené, nutno uvést, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje tvoří náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Neúčelnými jsou pouze v případě, že se jedná o zneužití práva účastníka, kdy by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z důvodu poskytnutí právní pomoci, ale aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 310/2016). Na tomto místě také nelze odhlédnout od psychologického efektu zastoupení advokátem, kdy mnohdy i samotná výzva k plnění odeslaná pod hlavičkou advokátní kanceláře má vliv na to, zda se dlužník rozhodne pro dobrovolnou úhradu. Žalobkyně si dále poukázala na závěry Ústavního soudu, který konstatoval, že právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1081/17). Poukazuje-li žalovaný, že žalobkyně je akciovou společností podnikající v pojišťovnictví, pak její běžnou agendou není vedení soudních sporů. Konečně jestliže žalovaný tvrdí, že se v této věci nejedná o právně i skutkově složitou věc, pak toto tvrzení značně podrývá již samotný fakt, že spor dospěl do stádia odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při které zopakoval dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz detailem relace o dopravní nehodě ze dne [datum], č. j. KRPA-16314/DN-2018-224 a znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie ze dne [datum] za účelem zpřesnění skutkového stavu věci; odvolací soud po zopakovaném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 23. 9. 2016 (vzhledem k datu pojistné události) pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

9. Porušení povinností spočívajících v řízení vozidla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo - toto jednání je dle § 5 odst. 2 písm. a) a b) zák. o silničním provozu zakázáno. Podle § 16 odst. 1 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit cizí majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo návykové látky před nebo při výkonu této činnosti. V českém právním řádu platí pro alkohol za volantem nulová tolerance, řidič motorového vozidla nesmí být pod vlivem alkoholu nebo omamných látek. Výklad pojmu,,alkoholický nápoj“ obsahuje § 2 písm. k) zák. č. 379/2005 Sb., podle kterého se alkoholickým nápojem rozumí lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se dále rozumí též nápoj, který obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu.

10. Ovlivnění alkoholem nebo omamnými látkami se podle současné právní úpravy zjišťuje buď orientační zkouškou, nebo lékařským vyšetřením (Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém věstníku [číslo] stanovilo postup de lege artis při stanovování hladiny etanolu). Podle § 2 písm. o) zák. č. 379/2005 Sb. je orientačním vyšetřením dechová zkouška, odběr slin, stěr z kůže nebo sliznic. Po orientační zkoušce má řidič právo požadovat i následné lékařské vyšetření a to musí být provedeno, jak tomu bylo v posuzovaném případě.

11. Důkazní břemeno stran tvrzení, že žalovaný řídil pod vlivem alkoholu spočívá na žalobkyni, která v řízení prokázala detailem relace o dopravní nehodě [číslo jednací], že žalovaný řídil pod vlivem alkoholu (alkohol v dechu na základě dechové zkoušky byl pozitivní, žalovanému bylo provedeno odborné měření přístrojem [příjmení] u prvního měření dne [datum] ve 12:11 hod. bylo naměřeno 0,48g alkoholu, u druhého měření dne [datum] ve 12:16 hod. bylo žalovanému naměřeno 0,49g alkoholu), tato skutečnost byla najisto postavena i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl vypracován v rámci správního řízení vedeného před Magistrátem hl. m. Prahy, odbor dopravněsprávních činností, odd. správního řízení pod sp. zn. S- MHMP [číslo]. Ze závěru tohoto znaleckého posudku se podává, že odběr krve byl žalovanému proveden dne [datum] ve 13:15 hod. s výsledkem vyšetření 0,50g alkoholu v krvi; žalovaný v době deliktu (dopravní nehody) dne [datum] v 11:25 hod. s ohledem na laboratorní nález, kdy nebylo přihlédnuto k jeho výpovědi a bylo předpokládáno, že alkohol byl vstřebán z trávicí soustavy do krve, měl 0,72- 0,87g; s přihlédnutím k jeho výpovědi, kdy požitý alkohol ještě nebyl zcela vstřebán z trávicí soustavy do krve, měl žalovaný v čase deliktu v krvi hladinu alkoholu 0,63 - 0,71g. Žalovaný požil dle jeho výpovědi před jízdou míchaný nápoj, obsahující cca 13 objemových procent alkoholu (konzumaci míchaného nápoje - džus s vodkou)., výsledek dechové orientační zkoušky a laboratorní zkoušky žalovaný ostatně nesporoval. V této souvislosti nutno doplnit, že pro prokázání ovlivnění řidiče alkoholem v předsoudním stadiu i v soudním řízení postačuje pojistiteli pozitivní výsledek orientační dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu. Lze tak odmítnout stěžejní odvolací námitku žalovaného, že v době dopravní nehody neřídil vozidlo pod vlivem alkoholu, jestliže, jak výše uvedeno, byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalovaného v čase dopravní nehody.

12. S ohledem na dikci ust. § 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., [účinnost] tak vznikl žalobkyni nárok na regresní plnění, neboť bylo prokázáno, že žalovaný řídil pod vlivem alkoholu, což je odlišná situace od ust. § 15 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle něhož k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění; postačí zavinění nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Pro posouzení věci je tak irelevantní, že usnesením Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 24. 1. 2020, [číslo jednací] bylo řízení o přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. zastaveno s odůvodněním, že lze připustit, že,,obviněný nemusel příměs alkoholu v džusu rozpoznat“, kdy tak správní orgán,,neshledal vyžadovaný základní rys přestupku - zavinění“. Právě pro odlišnost naplnění zákonných podmínek pro regresní postih dle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb. a zákonných podmínek pro odpovědnost fyzické osoby za přestupek § 15 zák. č. 250/2016 Sb. je irelevantní odvolací námitka, že žalovaný ani při náležité opatrnosti nemohl seznat, že konzumuje alkohol.

13. Žalovaný byl vyzván k plnění dne [datum] do dne [datum], dnem [datum] se tak ocitl v prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu nař. vlády č. 351/2013 Sb.

14. Odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020 na daný případ nedopadá, neboť řeší skutkově odlišnou věc, regresní nárok pojistitele proti provozovateli, který provozuje technicky nezpůsobilý vůz, jehož technickou závadu nemohl rozpoznat ani odborník, tedy běžný provozovatel ji nemohl při vynaložení běžné péče a opatrnosti zjistit.

15. Soud I. stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Námitka žalovaného, že náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené, neboť žalobkyně disponuje dostatečnou kapacitou odborných zaměstnanců s právním vzděláním, kteří mohou prosazovat její zájmy před soudy, a navíc se nejednalo o nikterak skutkově a právně složitou záležitost, není opodstatněná. V této souvislosti je nutno uvést, že podle judikatury Ústavního soudu u statutárních měst a jejich městských částí (potažmo u státu) lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09, sp. zn. III. ÚS 2984/09, sp. zn. II. ÚS 3246/09, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, sp. zn. II. ÚS 376/12, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Tuto argumentaci však nelze vztáhnout bez dalšího na žalobkyni, která je pojišťovací společností, kdy se ani nejedná o veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky a plnící převážně veřejný účel, nelze tak bez dalšího aplikovat pravidlo, že takový subjekt je vybaven příslušnými organizačními složkami (finančně i personálně zajištěnými z veřejných prostředků), proto nelze uzavřít, že by výkon svých práv a povinností v této oblasti nemohla přenášet na soukromý subjekt, jímž je advokát. Je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, předmětem sporu byla problematika, která přímo nesouvisí s hlavní činností žalobkyně (naplnění zákonných podmínek pro regresní postih). Náklady řízení tak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za pět úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., pět hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v tomto stádiu řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří odměna za dva úkony právní služby po [částka] dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dva hotové výdaje po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].