pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 472/2013-496, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 472/2013-535

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu rozšířenou dne [datum] na částku [částka] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet tamního soudu (výrok III.) a doplňujícím usnesením rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala náhrady škody ve výši [částka] v souvislosti s operací endoprotézy levého kolenního kloubu, které se podrobila na ortopedické klinice žalované dne [datum], následně žalobu doplnila a upřesnila, požadovala na bolestném [částka] a na ztížení společenského uplatnění [částka]. Svůj požadavek odůvodnila tím, že nebyla provedena dostatečná analgetická terapie, nebyla řádně vedena zdravotnická dokumentace, nebyla ji poskytnuta léčba lege artis, její bolesti byly v příčinné souvislosti s nečinností žalované a neposkytnutí přiměřené medikace, bolesti se zakonzervovaly a trápily žalobkyni až do reoperace [datum].

3. Žalovaná uplatnila námitku promlčení, potvrdila realizaci operace endoprotézy levého kolenního kloubu žalobkyně dne [datum], po níž byla [datum] propuštěna, se žalobou nesouhlasila s tím, že operace i následná péče byly provedeny řádně, reoperace nutná nebyla.

4. Soud I. stupně provedl řadu listinných důkazů, vyslechl žalobkyni a lékaře, kteří se podíleli na její operaci a reoperaci, a provedl znalecké posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], předložené žalobkyní, dále nechal vypracovat znalecký posudek znalcem [příjmení] [příjmení] a posléze revizní posudek znalcem [příjmení] [příjmení]. Vycházel z toho, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně prodělala u žalované operaci dne [datum], že zde byla léčena a propuštěna dne [datum].

5. Na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že operace i pooperační péče byly provedeny lege artis, vycházel přitom zejména ze znaleckých posudků Doc. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], jakož i výslechu lékařů s tím, že i lékař MUDr. [příjmení], který prováděl reoperaci, vyloučil technické selhání materiálu i selhání lékaře. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] nepovažoval soud I. stupně za relevantní s tím, že jeho zadavatelem byla žalobkyně, znalec neměl k dispozici dostatek zdravotních zpráv, ani soudní spis a posudek byl zaměřen pouze na bodové ohodnocení. Z posudku MUDr. [příjmení] dovodil, že žalovaná v pooperační době reagovala na bolesti žalobkyně, nenechala je bez povšimnutí.

6. Věc právně posoudil dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a uzavřel, že žalobkyně neprokázala naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, operace i pooperační péče byla prováděna lege artis, lékařská péče zanedbána nebyla. S ohledem na to se již nezabýval otázkou promlčení tohoto nároku.

7. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za 17 úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), paušální náhradu hotových výdajů 17 x po [částka] dle § 6 odst. 1, § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka]; a dále za 2 úkony právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka], dohromady [částka].

8. Dále rozhodl o náhradě nákladů České republiky dle § 148 odst. 1 o. s. ř., uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení státu, které vznikly do doby, než byla osvobozena od soudních poplatků.

9. Doplňujícím usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se vedlejší účastník práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se skutkovými závěry soudu I. stupně ohledně absence pochybení žalované, poukázala na posudek MUDr. [příjmení], který se k pooperační péči vyjádřil kriticky, citovala jeho úvahy na str. 18 posudku, na jejichž základě hodnotil postup žalované za chybný, pokud nevěnovala dostatečnou pozornost bolestivému pooperačnímu průběhu, nepátrala po příčině bolestivého stavu, kterou bylo možno po dokončení rehabilitace zjistit a zajistit nápravu časnou operační revizí. S těmito závěry se soud I. stupně nijak nevypořádal, jeho rozsudek tak považovala za nepřezkoumatelný. Poukázala na to, že k reakci žalované na pooperační bolesti žalobkyně se kriticky vyjadřovali i další znalci [příjmení] [příjmení] a MUDr. [obec], obsahem těchto posudků se soud I. stupně téměř vůbec nezabýval, přestože tyto posudky měly náležitosti dle § 127a o. s. ř. Z tohoto důvodu žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. [ulice] účastník na straně žalované považoval odvolání žalobkyně za nedůvodné, ztotožnil se se závěry napadeného rozsudku. Poukázal na to, že ze znaleckých posudků jednoznačně vyplynulo, že operační výkon byl proveden lege artis, ohledně údajných nedostatků v pooperační péči poukázal na výpověď znalce s tím, že rehabilitace neprobíhala v zařízení žalované a pokud bolesti u žalobkyně neustávaly, měla sama aktivně tuto situaci řešit, znalec [příjmení] [příjmení] uzavřel, že žalovaná za tento stav při přetrvávající bolestivosti nenese žádnou odpovědnost. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

12. Rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, č. j. 58 Co 415/2019-561 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, byť částečně z odlišných právních důvodů. Nárok žalobkyně na úhradu bolestného shledal promlčeným s tím, že se žalobkyně domáhala odškodnění bolestí, kterými trpěla v době hospitalizace u žalované, hospitalizována přitom byla od [datum] do [datum], nejpozději v době ukončení hospitalizace měla k dispozici informace o tom, že jí škoda vznikla (utrpěná bolest) a kdo za ni odpovídá (poskytovatel zdravotnické péče) a mohla i určit její výši (bodovým ohodnocením), dvouletá promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. tak počala běžet nejpozději po ukončení hospitalizace, tj. od [datum] a marně uplynula dnem [datum], tj. téměř rok před podáním žaloby ([datum]). Žalovaná se tak důvodně dovolala promlčení tohoto nároku žalobkyně. Nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění neshledal opodstatněným s tím, že tento nárok předpokládá, že došlo ke vzniku trvalých následků, žalobkyně přitom tvrdila obtíže„ pouze“ po dobu několika měsíců, maximálně do doby reoperace, od níž žádné obtíže již netvrdila. Zjevně se tak nejednalo o stav setrvalý, který by bylo možno odškodnit jako ztížení společenského uplatnění.

13. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 2558/2020-598, zrušil výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně co do částky [částka] (tedy ohledně nároku na bolestné). Nejvyšší soud zde uzavřel, že žalobkyně od samotného počátku požadovala náhradu za bolesti, kterými trpěla po operaci kolene provedené dne [datum] (přičítala je jednak nesprávnému provedení zákroku, jednak nedostatečné pooperační péči), přičemž popsala prakticky nepřetržitě trvající bolestivý stav až do doby reoperace ([datum]), jíž byl původ bolesti odstraněn, a nepříjemné vjemy ustaly. Vymezení bolesti upřesnila na výzvu soudu dne [datum] v návaznosti na bodové hodnocení a charakteristiku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] jednak jako nesnesitelné a šokující bolesti po prvním zákroku u žalované, která neposkytla dostatečnou medikaci proti bolestem, jednak jako dlouhodobé bolesti způsobené v operovaném místě třením laterální plochy patelly o zevní kovový kondyl endoprotézy, odstraněné až druhou operací, k níž by nemuselo dojít, byl-li by prvotní výkon proveden řádně. Samostatně pak uváděla bolest spojenou s reoperací, kterou považuje za vynucenou nesprávnou péčí žalované. Tento průběh stavu mezi oběma zákroky popsal i znalecký posudek MUDr. [příjmení], který vyčíslil samostatně pooperační bolesti odvozené od prvního zákroku, dlouhodobé bolesti před druhým zákrokem a konečně i bolesti spojené s druhou operací Nejvyšší soud tak dovodil, že bolest byla několik měsíců setrvalá, že zároveň mohla mít samostatně existující fáze, případně že nárok na náhradu vznikl ve smyslu shora citované judikatury až ustálením bolesti, resp. jejím vymizením po reoperaci, která byla též sama o sobě spojena s dalším bolestivým stavem. Teprve tehdy se mohla žalobkyně o vzniku nároku dozvědět. Posuzovaný případ se týká poměrně komplikovaného stavu po operaci kolene, která nepřinesla předpokládaný výsledek, a stav pacientky musel být revidován operací následnou; v mezidobí přetrvávaly bolestivé stavy, které byly odstraněny právě až reoperací. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že nerozlišil, které dílčí nároky na náhradu za bolest tato okolnost vylučuje. Jeho závěr o počátku běhu promlčecí doby s datem ukončení hospitalizace žalobkyně u žalované tak shledal poněkud zkratkovitým s tím, že nelze posoudit, zda a nakolik odpovídá vymezení nároku v žalobě a skutkovým zjištěním o průběhu léčení žalobkyně v době mezi oběma operacemi. Uložil odvolacímu soudu, aby rozlišil jednotlivé bolestivé stavy vymezené žalobou a přesněji určil podmínky odpovědnosti ve vztahu k nim a případně též takto strukturovaně vyřešil otázku promlčení.

14. U následného odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalobkyně poukázala na závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení], dle nichž měla být revizní operace provedena již po dvou měsících od operace, mělo být pátráno po příčinách bolesti, nelze jí klást k tíži, že nebyla schopna identifikovat příčinu bolestí. Žalovaná poukázala na to, že k žádnému porušení právní povinnosti nedošlo.

15. Odvolací soud k upřesnění skutkových zjištění postupem dle § 213 o. s. ř. dílčím způsobem zopakoval dokazování.

16. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] vzal za prokázané, že znalec posoudil oba operační výkony (prvý provedený žalovanou a druhý revizní) jako provedené lege artis, vyloučil, že by převažující příčinou bolestivého stavu a obtížné rehabilitace byla žalobkyní tvrzená malpozice femorální komponenty, za příčinu bolestivého pooperačního průběhu a bolestivé rehabilitace označil subluxaci čéšky, přičemž ponechání nebo nedostatečnou úpravu patologického postavení čéšky při operaci vyloučil. Vycházel z toho, že subluxace čéšky byla patrná na RTG nálezu z února 2011, k uvolnění čéšky muselo dojít časně po operaci. Subluxaci v pooperačním terénu otoku tkání nebylo možné klinicky zjistit a při popisovaném otoku ani v dalším období, ke zjištění subluxace se při stálých potížích pacientky muselo odborně pomýšlet a cíleně po patologii pátrat. Při operaci nedošlo k žádné významné chybě, která by způsobila pozdější komplikaci a které by bylo možno zabránit. Za chybný považoval postup zdravotnického zařízení, které nevěnovalo pozornost bolestivému pooperačnímu průběhu, nepátralo po příčině, kterou bylo možno po dokončení rehabilitace zjistit.

17. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] vzal za prokázané, že bolest žalobkyně po operaci provedené žalovanou nebyla řádně zaznamenávána, v Záznamu hodnocení bolesti chybí údaje za den 20. 10. a 21. 10., 23. až [datum], 22. 10. byla bolest na stupni 5, 26. 10. na stupni 1-2, v tabulce Sledování bolesti chybí záznam za den 21. 10., v ostatních dnech je bolest na stupni 5 -7, v noci 23. 10. a 24. 10. byla zaznamenána bolest bez uvedení její intenzity, ve dnech 25. 10. nadále byla bolest na stupni 2-1.

18. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] vzal za prokázané, že úkolem znalce bylo stanovit bodové hodnocení bolestí žalobkyně vzniklých jednak v příčinné souvislosti s nedostatečným tlumením pooperačních bolestí po operaci dne [datum], jednak v příčinné souvislosti s třením laterální plochy patelly o zevní kovový kondyl femorálního implantátu totální endoprotézy kolenního kloubu. Znalec vyčíslil bodové ohodnocení v prvém případě 345 body, ve druhém případě 305 body.

19. Propouštěcí zprávou Rehabilitačního ústavu Brandýsu nad Orlicí po hospitalizaci od [datum] do [datum] vzal za prokázané, že žalobkyně byla přijata na rehabilitaci po operačním výkonu u žalované, chronická bolest byla hodnocena dle dotazníku sledování bolesti (5stupňová škála) při přijetí na stupni 2, při propuštění na stupni 1, dle vizuální analogové škály (VAS- 10stupňová škála) při přijetí na stupni 5-6, při propuštění na stupni 1-2.

20. Propouštěcí zprávou Rehabilitačního ústavu Brandýsu nad Orlicí po hospitalizaci od [datum] do [datum] vzal za prokázané, že žalobkyně byla přijata na rehabilitaci po revizní operaci provedené dne [datum], chronická bolest byla hodnocena dle dotazníku sledování bolesti (5stupňová škála) při přijetí na stupni 3, při propuštění na stupni 1, dle vizuální analogové škály ([příjmení] - 10stupňová škála) při přijetí na stupni 5, při propuštění na stupni 2.

21. Zprávou o ambulantním vyšetření žalobkyně na pracovišti žalované ze dne [datum] (kontrola 3 měsíce po operaci) vzal za prokázané, že žalobkyně uváděla zmírnění bolestí, stěžovala si na bolest paže, dle objektivního nálezu bylo levé koleno se zduřením, palpačně bez bolesti, pohyb [číslo], dle RTG bylo levé koleno TEP v uspokojivém postavení.

22. Zprávou o ambulantním vyšetření žalobkyně na pracovišti Fakultní nemocnice Na [obec] ze dne [datum] vzal za prokázané, že žalobkyně se dostavila po operaci TEP levého kolenního kloubu dne [datum] provedené u žalované s tím, že epidurální analgezie byla neúplná, pacientka cítila každý řez, dle objektivního nálezu bylo levé koleno mírně oteklé, palpačně bolestivé, flexe [číslo], extenze prakticky v plném rozsahu, doporučena LTV (léčebná tělesná výchova) daného kolenního kloubu.

23. Zprávou o ambulantním vyšetření žalobkyně na pracovišti Fakultní nemocnice Na [obec] ze dne [datum] vzal za prokázané, že flexe levého kolenního kloubu byla 113 stupňů, extenze plná, patella pohyblivá s mírnými drásoty, bolest nebyla uvedena, doporučena rehabilitace TMT (technikou měkkých tkání) daného kolenního kloubu a dalšími tam uvedenými metodami.

24. Zprávou klinické psycholožky PhDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal za prokázané, že žalobkyně se dostavila na vyšetření po operaci TEP levého kolena s tím, že má od té doby trvalé bolesti, na které údajně nic nezabírá, má poruchy spánku, reaktivní depresivní stavy. Při operaci mělo dle žalobkyně dojít k pochybení (špatně zavedená kanyla při epidurální anestezi), od té doby má„ něco s hlavou“ – nemůže si vybavovat slova, bolesti celého těla, nespavost, tenze, potíže při rehabilitaci, pohybuje se o francouzských holích, kvalita života významně změněna, byla na psychiatrii, ale nechce brát žádná psychofarmaka. V rámci toho, jaká omezení si dala, žalobkyně docházela na daném pracovišti na autogenní trénink, dle jejího sdělení se jí lépe usínalo, ale bolest přetrvávala, navštívila ambulanci pro léčbu bolesti, akupunkturu, ani s jednou z návštěv nebyla spokojená, prosazovala své pojetí péče, čekala zázraky po jednorázových návštěvách. Syn jí zaplatil pobyt u moře, aby hodně plavala, poté se již psycholožce nepodařilo s ní spojit, od června 2011 tak považuje terapii za ukončenou.

25. Po takto doplněném dokazování odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

26. Předmětem odvolacího řízení zůstalo odškodnění bolestného v celkové výši [částka]. Žalobkyně požadovala bolestné jednak za bolesti způsobené nedostatečným tlumením bolesti po operaci s tím, že tyto bolesti se zakonzervovaly a trápily žalobkyni až do reoperace [datum] ve výši [částka] (345 bodů se čtyřnásobným navýšením) a dále za bolesti způsobené třením laterální plochy patelly o zevní kovový kondyl implantátu, které byly příčinou reoperace, [částka] 400 (305 bodů se čtyřnásobným navýšením), porušení povinností žalované spatřovala v nesprávném uložení komponent při operaci (upřesnění žaloby ze dne [datum] na č. l. 407 spisu).

27. Pochybení při operaci (tedy žalobkyní tvrzené nesprávné uložení komponent) – nebylo potvrzeno ani jedním ze znaleckých posudků (doc. MUDr. Smetany a MUDr. [příjmení], ostatní posudky se zabývaly jinými skutečnostmi), ani MUDr. [příjmení], který prováděl reoperaci, ve své výpovědi nepotvrdil chybné provedení první operace; pokud tedy žalobkyně dovozovala vznik škody v příčinné souvislosti s vadným provedením TEP, nebyl prokázán první předpoklad odpovědnosti žalované za škodu – porušení právní povinnosti, když bylo prokázáno, že při operačním zákroku žalovaná postupovala lege artis.

28. Pokud se jedná o nedostatečnou péči o bolest žalobkyně – žalobkyně tvrdila nesnesitelnou bolest v době hospitalizace po provedeném zákroku, která měla vést k silné trvalé bolesti, znemožňující řádnou rehabilitaci, a která měla trvat až do reoperace v listopadu 2012.

29. Tato tvrzení – o silné trvalé bolesti - však byla podpořena pouze výpovědí žalobkyně, ostatní provedené důkazy takto tvrzený stav nepotvrdily, resp. nelze z nich dovodit setrvalou bolest žalobkyně až do provedené reoperace.

30. Je nepochybné, že v době hospitalizace u žalované po operačním zákroku žalobkyně trpěla bolestmi, což vyplývá i ze záznamů, z nichž vycházel znalec [příjmení] [jméno]. V prvních čtyřech dnech po operaci byla dle těchto záznamů bolest žalobkyně na stupni 5-7, dva dny před koncem hospitalizace na stupni 2-1. V některých dnech však záznamy chybí, znalec [příjmení] [příjmení] tak dovodil, že v těchto dnech je třeba vyjít z tvrzení žalobkyně, že bolesti byly tak nesnesitelné, jak tvrdí. Lze mít za prokázané, že žalobkyně i v dalším období pociťovala bolesti, avšak s různou mírou intenzity, vysokou setrvalou bolest v následném období dovodit nelze.

31. Odvolací soud přitom vycházel jednak z propouštěcí zprávy z rehabilitačního zařízení, dle níž byl stupeň bolesti hodnocen při přijetí a při propuštění, kdy při propuštění ([číslo]) byla bolestivost na stupni 1-2 oproti bolestivosti při přijetí 5-6. Obdobná bolestivost přitom byla zaznamenána v případě rehabilitace po druhé operaci (reoperaci), bolestivost tak zjevně odpovídala situaci po provedeném zákroku.

32. Odvolací soud dále vycházel z toho, že palpační bolestivost byla evidována při vyšetření ve FN Na [obec] dne [datum], při kontrole na pracovišti žalované dne [datum] však bolestivost nebyla zjištěna, žalobkyně si stěžovala na bolest ramene, nikoliv kolena. Bolestivost nebyla zjištěna (nebyla uváděna) ani při dalším vyšetření ve FN Na [obec] dne [datum]. Je tak zjevné, že žalobkyně si při těchto kontrolách na intenzivní setrvalou bolest nestěžovala.

33. Ze zprávy psycholožky vyplývá, že žalobkyně kvůli přetrvávajícím bolestem vyhledala pomoc psychologa v dubnu [rok], zkoušela různé techniky, ale s ničím nebyla spokojená, očekávala zázraky po jednorázových návštěvách, od června [rok] se nepodařilo s ní navázat kontakt, terapie tak byla ukončena.

34. Z výše uvedeného vyplývá rozdíl mezi subjektivním vnímáním bolesti žalobkyní (tak, jak vyplývalo ze žalobních tvrzení a jak bylo prezentováno u psycholožky) a záznamy bolesti dle zpráv z rehabilitačního zařízení a při kontrolách v lékařských zařízeních. I tam přitom podkladem nepochybně bylo tehdejší vyjádření žalobkyně. Ostatně sama žalobkyně uváděla, že trpěla psychosomatickými bolestmi cca 7 měsíců po operaci (žalobní tvrzení), tedy cca do června [rok], že se stav (bolestivost) do konce roku [rok] zlepšil (vyjádření žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 23 an. spisu). Tomu ostatně nasvědčuje i to, že ukončila terapii u psycholožky, ani nevyžadovala žádné kontrolní vyšetření u žalované, případně v jiném zdravotnickém zařízení (v době od června [rok] do poloviny roku [rok]). [jméno] žalobkyně uvedla, že bolesti se začaly zhoršovat až v roce [rok], žalobkyně vyhledala pomoc až v září [rok]. Je tak zjevné, že intenzita bolesti byla v různých obdobích rozdílná a že tedy nelze dovodit, že by se jednalo o setrvalý intenzivní bolestivý stav po operaci ze dne [datum] až do reoperace v listopadu [rok].

35. Odvolací soud tak v souladu s pokyny dovolacího soudu rozčlenil jednotlivá období bolestivých stavů. Jednak bylo možno rozlišit období dle charakteru a intenzity bolesti, a to 1) v době hospitalizace u žalované od [datum] až [datum], 2) následné období bolestivých stavů od [datum] do konce června [rok], kdy žalobkyně pociťovala poměrně intenzivní bolest dle zprávy psycholožky či vlastního žalobního tvrzení, ale zjevně ne setrvale, jak vyplývá ze zpráv o vyšetření v lednu [rok] a v březnu [rok], dále 3) od července [rok] do srpna [rok], kdy bolesti žalobkyně byly natolik nevýznamné, že žádnou pomoc v lékařském či jiném zařízení nevyhledala, od druhé poloviny roku [rok] tak zjevně došlo ke snížení bolestivosti, a dále 4) od září [rok], kdy se bolest zhoršila natolik, že musela vyhledat lékařskou pomoc, až do provedené reoperace [datum].

36. Další rozdělení je pak možné dle příčiny bolesti, a to 1) období hospitalizace u žalované od [datum] do [datum], kdy příčinou bolestí byl samotný operační zákrok a pochybení žalované spočívající v nedostatečném tlumení bolesti, a 2) následující období od ukončení hospitalizace do reoperace, tj. od [datum] do [datum], kdy příčinou bolestí mělo být dle tvrzení žalobkyně vadné provedení operace, resp. bolesti měly být důsledkem nedostatečného tlumení bolestí v době hospitalizace, znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] byla příčinou těchto bolestí subluxace čéšky, k níž došlo krátce po operačním zákroku.

37. Odpovědnost žalované za utrpěnou bolest bylo možno shledat pouze v prvém období, tj. v období hospitalizace u žalované od [datum] do [datum].

38. Pokud žalobkyně požadovala odškodnění za bolesti způsobené nedostatečným tlumením bolesti po operačním zákroku, bylo dle názoru odvolacího soudu prokázáno, že v době hospitalizace (tedy v prvém období dle výše uvedeného rozčlenění) žalovaná pochybila, pokud nevedla řádně záznamy o bolesti žalobkyně, část záznamů chybí či bolest nebyla zaznamenána, tyto nedostatky je tak třeba přičíst k tíži žalované a je třeba vyjít z tvrzení žalobkyně o neřešených nesnesitelných bolestech. Resp. tyto nedostatky v dokumentaci by vedly k přenesení důkazního břemene na žalovanou (k prokázání tvrzení, že bolest žalobkyně byla řádně řešena) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 14/17 Odvolací soud však neshledal důvod k postupu dle § 118a o. s. ř. a poučení žalované ohledně tohoto důkazního břemene s ohledem na níže uvedený závěr o promlčení tohoto nároku. Vycházel přitom z toho, že tento stav žalobkyně skončil nejpozději ke dni ukončení hospitalizace. Žalobkyně byla následně přijata do rehabilitačního zařízení, v této době byla žalobkyně v péči zařízení odlišného od žalované, řešení případných bolestivých stavů tak nebylo povinností žalované, ale tohoto zařízení.

39. Ohledně bolestivých stavů v dalším období žalobkyně tvrdila, že neřešení bolestivých stavů v době hospitalizace vedlo k zakonzervování bolesti a setrvalým bolestivým stavům až do reoperace. V prvé řadě však nebylo prokázáno, že by se jednalo o trvalý bolestivý stav, jak již bylo uvedeno, navíc nebylo prokázáno, že by tyto následné bolesti měly nějakou souvislost s tvrzeným pochybením žalované při tlumení bolestí v pooperačním období. Naopak příčina těchto bolestí byla shledána v jiné skutečnosti, a to v subluxaci čéšky (dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]). Ta však nebyla způsobena operačním zákrok, nebyla s ním v příčinné souvislosti, ale byla dle znaleckého posudku znalce [příjmení] vyhodnocena jako možná komplikace po provedeném zákroku, pochybení žalované přitom shledáno nebylo. Pokud žalobkyně dále dovozovala tuto bolest z chybného uložení komponent při operačním zákroku, pak ani tato skutečnost nebyla prokázána, jak již bylo výše uvedeno, žádný ze znaleckých posudků nepotvrdil postup žalované při operačním zákroku non lege artis, nebyl tak prokázán prvý předpoklad odpovědnosti žalované za takto tvrzenou škodu.

40. Pokud dále žalobkyně tvrdila pochybení žalované v pooperační péči, které spatřovala v neřešení bolestivých stavů a jejich příčiny, vycházel odvolací soud z toho, že příčina (subluxace čéšky) nebyla v době hospitalizace kvůli otoku zjistitelná (viz znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení]), při následné kontrole na pracovišti žalované dne [datum] žalobkyně tvrdila zmírnění bolesti, stěžovala si na bolest ramene, nikoliv operovaného kolena, žalované tak v této situaci nelze vytýkat, že nečinila další vyšetření, že se stavem žalobkyně po operaci TEP dále nezabývala. Z obsahu spisu nevyplývá, nebylo to ani tvrzeno, že by žalovaná v té době měla informace o trvající vysoké bolestivosti (neodpovídající stavu 3 měsíce po dané operaci), která by odůvodňovala pátrání po jejích příčinách.

41. Nelze rovněž přehlédnout, že v té době již byla žalobkyně v péči FN Na [obec], kam se žalobkyně dostavila již [datum], tedy před kontrolním vyšetřením u žalované, a následně [datum]. V tomto zařízení (FN Na [obec]) byl v únoru 2011 proveden RTG snímek, z něhož znalec [příjmení] [příjmení] dovodil subluxaci čéšky. Pokud tedy na tento snímek nebylo reagováno, nelze to klást k tíži žalované, jejíž péči žalobkyně ze své vůle ukončila. Další léčbu v zařízení žalované odmítla, čímž v podstatě znemožnila žalované, aby na její další bolestivé stavy (v průběhu roku 2011 a 2012) reagovala, pátrala po jejich příčině a pokračovala v další léčbě.

42. Žalobkyně tak mohla být úspěšná pouze ohledně nároku vyplývajícího z tvrzeného neřešení bolestivého stavu žalobkyně v době hospitalizace, tj. od [datum] do [datum], kdy mohlo být shledáno porušení právní povinnosti žalované (nedostatečné tlumení bolesti) jako základního předpokladu odpovědnosti za škodu v příčinné souvislosti se vzniklou škodou (utrpěnou bolestí). Tento dílčí nárok však shledal odvolací soud promlčeným. Běh promlčecí doby tohoto nároku odvíjel od ukončení hospitalizace, tj. od [datum], vycházel přitom z toho, že v té době již měla žalobkyně k dispozici všechny informace, umožňující uplatnění tohoto nároku u soudu ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně v té době věděla, že jí vznikla škoda (utrpěná bolest), kdo za ni odpovídá (poskytovatel zdravotnické péče, který bolestivé stavy neřešil) a mohla i určit její výši (bodovým ohodnocením). [příjmení] subjektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. tak běžela od [datum] a marně uplynula dnem [datum], tedy před podáním žaloby dne [datum].

43. V dalších následujících obdobích pak nebylo prokázáno porušení povinnosti žalované, postup při operaci byl shledán lege artis a pochybení nebylo možno shledat ani v pooperační péči, neboť v době poslední kontroly [datum] žalovaná neměla poznatky o trvající bolesti odůvodňující další vyšetření, navíc další její péči žalobkyně odmítla. Pokud došlo k porušení povinností žalované v době hospitalizace spočívající v nedostatečném řešení bolestivých stavů žalobkyně, pak toto případné pochybení nebylo v příčinné souvislosti s následnými bolestivými stavy, za které žalobkyně požadovala odškodnění; příčina těchto bolestí byla shledána v subluxaci čéšky, jak již bylo výše uvedeno. Nebyly tak naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni.

44. Z těchto důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek ohledně požadavku na odškodnění bolestného věcně správným, byť částečně z jiných důvodů, než uvedl soud I. stupně. Proto jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky.

45. Změny doznal pouze výrok o nákladech řízení státu, neboť z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků, osvobození od soudních poplatků má přitom dle § 138 odst. 1 o. s. ř. zpětnou účinnost. Náhradu nákladů státu jí tak v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. nelze uložit. Odvolací soud proto změnil napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení státu dle § 221a o. s. ř. tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neúspěšné žalobkyni byla uložena náhrada nákladů žalované i vedlejšímu účastníkovi na straně žalované. Žalované vznikly náklady za právní zastoupení za odměnu za účast u odvolacího jednání [datum] ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), 2 úkony po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za vyjádření k dovolání a účast u odvolacího jednání [datum] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, paušální náhradu hotových výdajů 3 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

47. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované vznikly náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření k odvolání a vyjádření k dovolání) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.