pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 10/2018-755, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 10/2018-771

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zcela vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále i částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, v obou případech ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I a II). Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 10/2018-771, soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů státu a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na svědečném částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

2. Předmětné částky představovaly cenu za realizaci pomalých jízd na železniční trati v úseku [obec] [obec] v km 87 100 – 87 250, které žalobkyně dle svého tvrzení zavedla na žádost žalované v souvislosti s rekonstrukcí dálničního mostu ev. [číslo] již žalovaná coby zhotovitel prováděla pro investora Ředitelství silnic a dálnic (dále jen„ ŘSD“). Žalobkyně opírala svůj nárok o smlouvy, které se žalovanou uzavřela dne [datum] a [datum] a jimiž byly zavedeny pomalé jízdy ve shora uvedeném úseku v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum].

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odst. 14 až 25 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V krátkosti lze shrnout, že vzal za prokázané, že žalovaná prováděla jako zhotovitel stavební práce spočívající v rekonstrukci dálničního mostu pro objednatele (a investora), jímž bylo ŘSD. Jelikož stavební práce probíhaly v prostoru nad železniční tratí [obec] [obec], bylo stavebníku (žalované) ve stavebním povolení ze dne [datum] uloženo projednat harmonogram prací a nutnost ochranných opatření jako jsou pomalé jízdy či výluky s provozovatelem a vlastníkem dráhy. Žalobkyně již dříve (dne [datum]) podala, na základě žádosti projektanta žalované, své stanovisko k plánované stavbě, v němž mimo jiné vyjádřila požadavek, aby stavební práce byly prováděny za traťové a napěťové výluky. Po předložení realizační dokumentace stavby žalobkyně vydala dne [datum] doplňující stanovisko, podle kterého bylo možno nahradit traťovou výluku u některých prací omezením rychlosti železničního provozu na 50 km/hod. s tím, že žalovaná má o zavedení pomalých jízd požádat. Dne [datum] se pak konalo jednání mezi žalobkyní, žalovanou a investorem ŘSD, kde žalobkyně prezentovala požadavek na zavedení pomalých jízd po celou dobu, kdy budou v blízkosti kolejí umístěny nosné konstrukce na podpěrných skružích. Následně došlo mezi žalovanou a žalobkyní k uzavření smluv o provedení omezení provozu na trati. Žalovaná požádala dne [datum] o zavedení pomalých jízd v době od [datum] do [datum] a na základě této její žádosti účastnice uzavřely dne [datum] první ze smluv (plnění z této smlouvy však předmětem tohoto sporu není). Další dvě smlouvy byly uzavřeny dne [datum] a [datum] a žalobkyně se jimi zavázala zavést pomalé jízdy vlaků kolem místa stavby v období od [datum] do [datum] a poté ještě i v období od [datum] do [datum] a žalovaná se zavázala zaplatit jí za to úplatu. Dle smlouvy ze dne [datum] se jednalo o úplatu [částka] za každou i jen započatou hodinu trvání pomalé jízdy v době od 4:00 do 22:00 hodin a [částka] v době od 22:00 do 4:00 hodin; dle smlouvy ze dne [datum] se jednalo o úplatu [částka] za každou i jen započatou hodinu trvání pomalé jízdy v době od 4:00 do 22:00 hodin a [částka] v době od 22:00 do 4:00 hodin. K ukončení pomalých jízd došlo dohodou účastnic ke dni [datum]. Žalobkyně následně vyfakturovala žalované cenu za poskytnuté plnění ve výši [částka], splatnou dne [datum] (ze smlouvy z [datum]) a částku [částka], splatnou dne [datum] (ze smlouvy z [datum]); žalovaná tyto částky neuhradila.

4. Po právní stránce posuzoval soud I. stupně věc dle § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a citoval rovněž § 22 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o drahách“), a uzavřel, že účastnice sjednaly smlouvu, která není jako smluvní typ v zákoně upravena (tedy smlouvu inominátní). V dalším sledu se pak vypořádal s jednotlivými námitkami, které proti žalobou uplatněnému nároku žalovaná vznesla.

5. Namítala-li žalovaná, že nebyly splněny smluvené podmínky pro zavedení pomalých jízd ze strany žalobkyně a tím i pro vznik jejího nároku na úplatu, neboť žalovaná o zavedení pomalých jízd nežádala, soud I. stupně jí nepřisvědčil. Bylo totiž prokázáno, že v souladu s ujednáním účastnic žalovaná podala žádost o zavedení pomalých jízd u žalované (Oblastního ředitelství [obec]) již dne [datum], a to pro období od [datum] do [datum]; na podkladě této žádosti byla uzavřena smlouva o provedení výluky na dobu od [datum] do [datum]. Jelikož ale v tomto termínu nebyla stavba dokončena, bylo nutné uzavřít„ navazující smlouvy“, kterými bylo omezení provozu na trati prodlužováno. Za relevantní žádost je tak třeba považovat žádost žalované ze dne [datum], od níž se všechny smlouvy týkající se realizace totožné stavby odvíjely; jiný výklad by odporoval smyslu těchto smluv. Pokud žalovaná namítala, že již přede dnem [datum] žádala o ukončení pomalých jízd, konkrétně žádostí ze dne [datum] a že žalobkyně byla povinna takové její žádosti vyhovět, soud I. stupně se ani s touto její námitkou neztotožnil. Poukázal na to, že k zavedení pomalých jízd došlo z důvodu bezpečnosti drážní dopravy, přičemž žalobkyně ještě před uzavřením předmětných smluv dala najevo, že pomalé jízdy bude třeba zavést po celou dobu umístění podpůrné konstrukce na podpěrných skružích. V řízení pak bylo prokázáno, že ke dni [datum] ještě nebyly splněny podmínky pro ukončení pomalých jízd, neboť podpůrná konstrukce nebyla z blízkosti dráhy odstraněna. Zpochybňovala-li žalovaná platnost obou předmětných smluv s tím, že žalobkyně zneužila svého dominantního postavení na trhu, že žalovaná byla ve smluvním vztahu slabší stranou a že smlouvy jsou nemravné, soud I. stupně její námitky odmítl s tím, že žalovaná je podnikajícím subjektem a profesionálem na stavebním trhu a má zkušenosti s uzavíráním obdobných smluv, a nelze na ni proto pohlížet jako na„ slabší stranu“; a stejně tak nevyšlo najevo, že by žalobkyně zneužila své odbornosti či hospodářského postavení. Uzavření smluv nebylo žalobkyní vynucováno, k jejich uzavření došlo na žádost žalované a žalobkyně v kontraktačním procesu postupovala standardně a dle svých metodických pokynů. Uplatnění rozdílných podmínek pro jiné subjekty prokázáno nebylo. Žalovaná s ohledem na svou dosavadní praxi naopak měla a mohla předpokládat, že bude nutné během stavby zavést výluky či pomalé jízdy, přičemž na nutnost výluk byla žalobkyní upozorněna již ve stanovisku ze dne [datum], v němž se žalobkyně vyjadřovala k předložené stavební dokumentaci. To, že poté, co byla seznámena i s realizační dokumentací, která obsahovala konkrétní popis stavebních prací, část výluk nahradila požadavkem na zavedení pomalých jízd, jí nelze klást k tíži. Pokud šlo o námitky žalované vůči výši úplaty, kterou měla žalovaná za nepřiměřenou, soud I. stupně uvedl, že ta vycházela z metodických pokynů žalobkyně a že žalovaná smlouvu uzavřela ze své svobodné vůle. Vymezení podmínek pro vznik nároku na úplatu i způsob jejího výpočtu byly sjednány dostatečně určitě, a žalobkyni proto dle smluvních ujednání náleží úplata za každou hodinu trvání pomalých jízd, a to za celé dny, v nichž byly pomalé jízdy zavedeny. V této souvislosti soud I. stupně vyšel nejen z jazykového vyjádření ve smlouvách, ale přihlédl i k žádosti žalované ze dne [datum] (v níž je žádáno o zavedení pomalých jízd po 24 hodin každý den), dále k metodickým pokynům žalobkyně a k výpovědím slyšených svědků. Konečně namítala-li žalobkyně, že smlouvy jsou neplatné z důvodu, že nebyly schváleny zakladatelem v souladu s § 16 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o státním podniku“), soud I. stupně se touto její námitkou blíže nezabýval, neboť prekluzivní lhůta k uplatnění této námitky v délce 6 měsíců ke dni podání žaloby již uplynula.

6. Nárok žalobkyně byl tak soudem I. stupně shledán co do svého základu i výše po právu, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada tvořená soudním poplatkem a náklady spojenými s jejím právním zastoupením v tomto sporu, (jejich výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšné žalované byla uložena povinnost nahradit státu svědečné, které bylo vyplaceno z rozpočtových prostředků soudu.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, směřující proti všem jeho výrokům. Namítala, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně ji posoudil i po stránce právní.

8. Žalovaná zdůraznila, že obě předmětné smlouvy byly předloženy žalobkyní, která sama stanovila jejich podmínky a která (před jejich uzavřením) opakovaně měnila důvody pro zavedení pomalých jízd. [jméno] žalovaná o uzavření těchto smluv nežádala a je přesvědčena, že podmínky pro zavedení pomalých jízd a vznik nároku na úplatu nebyly nikdy naplněny. Podle výkladu smluv, který zastává žalovaná, mohlo k zavedení pomalých jízd a ke vzniku nároku na úplatu dojít jen za podmínky: 1) existence písemné žádosti žalované adresované Oblastnímu ředitelství [obec] a 2) uskutečnění pomalé jízdy pouze na základě žádosti žalované. Jak vyplývá ze záznamu o jednání ze dne [datum], žalobkyně projevila ochotu zajistit omezení rychlosti vlaků„ operativně“ za předpokladu uzavření smluv, nebo-li nemělo se jednat o zavedení pomalých jízd po celou dobu stavby, ale jen operativně dle výše uvedených dojednaných podmínek. Žalovaná ale nikdy žádnou žádost o pomalé jízdy nepodala. Co se týče žádosti ze dne [datum], ta se vztahovala k původní smlouvě ze dne [datum] a k období od [datum] do [datum], nelze ji však vztáhnout i ke smlouvám ze dne [datum] a [datum], které předpokládají opakované žádosti žalované podané v období, na něž se vztahují. Obě tyto smlouvy jsou zcela samostatnými právními jednáními, bez jakékoliv závislosti na původní smlouvě (a nemůže se tedy jednat o„ navazující“ smlouvy z důvodu prodlení žalované, jak ohledně nich uzavřel soud I. stupně). Pokud tedy žalobkyně (aniž by o to žalovaná zažádala) vydávala depeše o zavedení pomalých jízd na trati, byly tyto pomalé jízdy zaváděny svévolně bez požadavku žalované a takové depeše je třeba mít za irelevantní právní jednání, z nichž žalobkyni nemohl žádný nárok na úhradu za pomalé jízdy v době mezi [datum] a [datum] vzniknout. Žalovaná zpochybňovala i potřebu zavedení pomalých jízd a v této souvislosti poukazovala na to, že žalobkyně měnila své postoje a požadavky k realizaci stavby nad tratí. Ve svém stanovisku k projektové dokumentaci zavedení pomalých jízd vůbec nežádala (a nežádala je ani na dotaz ŘSD či projektanta Ing. [příjmení] v průběhu zadávacího řízení stavby), a tvrdila-li, že tak učinila až na základě předložení realizační dokumentace, která měla obsahovat změnu technologického postupu (oproti projektové dokumentaci), žalovaná namítala, že jednak byla ze strany žalobkyně vyzvána k tomu, aby si o pomalé jízdy zažádala ještě před předložením realizační dokumentace (a to dne [datum]), a jednak změna technologického postupu nemohla mít na zavedení pomalých jízd žádný vliv (ta totiž spočívala pouze v tom, že namísto ochranného vozíku byly použity podpěrné skruže, což mělo vliv toliko na ochranu trakčního vedení, nikoliv na pohyb vlaků). Žalovaná ohledně těchto tvrzení poukazovala zejména na výpověď a odborné vyjádření svědka [příjmení] či výpověď svědka [příjmení], které dle jejího názoru soud I. stupně při závěru o skutkovém stavu opomněl, a neprovedl ani jí navrhovaný znalecký posudek k tomu, že změna technologie v realizační dokumentaci důvod pro zavedení pomalých jízd nepředstavovala. Svým nedůvodným požadavkem na pomalé jízdy si žalobkyně v podstatě vynutila uzavření předmětných smluv, a to s cílem získat neoprávněný zisk, neboť zákon o drahách žalobkyni nestanoví žádné konkrétní povinnosti pro zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy, ani jí nedává právo vyžadovat jakoukoliv úplatu. Bylo proto zapotřebí ujednat takové podmínky ve smlouvě, a žalovaná znovu tvrdí, že k jejich naplnění nedošlo (nadto se soud I. stupně nevypořádal ani s její námitkou, že úplata za pomalé jízdy je fakticky poplatkem, na který žalobkyně nemá právo). Navíc i v tom případě, že by pomalé jízdy byly zavedeny v souladu se smlouvou (na základě písemné žádosti žalované), byla žalobkyně povinna je zrušit, pokud ji o to žalovaná požádala. Ze smluv (ale ani ze zákona o drahách) nevyplývá, že by ke zrušení pomalých bylo zapotřebí souhlasu žalobkyně. Jejich zavedení i jejich zrušení bylo pouze na vůli žalované coby realizátora stavby, nebo-li žalobkyně byla povinna pomalé jízdy ukončit, jakmile obdržela takový požadavek ze strany žalované, a jejich ukončení nebyla oprávněna odmítnout. Soud I. stupně nesprávně uzavřel, že ke dni [datum], kdy žalovaná o ukončení pomalých jízd požádala, nebylo možno její žádosti vyhovět z toho důvodu, že podpůrná konstrukce dosud nebyla z blízkosti dráhy odstraněna. Žalovaná totiž své záporné stanovisko odůvodnila jinak, a sice tím, že nebyly ukončeny veškeré stavební práce na stavbě mostu (což ale důvodem pro pomalé jízdy být nemůže), navíc nebylo prokázáno, že bylo nezbytné pokračovat v pomalé jízdě o rychlosti 50 km/hod a že nebylo možné jet rychleji, nebo-li nebyla prokázána potřeba pro zavedení konkrétního rychlostního omezení. Za nesprávný má žalovaná i závěr soudu I. stupně týkající se její údajné mnohaleté zkušenosti s uzavíráním podobných smluv. Ze strany žalované předcházely uzavření předmětných smluv jen dvě obdobné smlouvy (se žalobkyní), a to smlouva z roku 2012, podle které byly pomalé jízdy zavedeny bezúplatně, a dále původní smlouva ze dne [datum], v níž byla úplata za pomalé jízdy stanovena fixní částkou [částka] za celé období cca 4 měsíců. Žalovaná trvá na tom, že byla slabší stranou smluv a že tyto smlouvy jsou z důvodů dle § 580, § 588 a § 433 o. z. neplatné. V tomto ohledu poukazovala na to, že o podmínkách smluv nemohla nijak vyjednávat a nemohla je ani nijak ovlivnit. Uzavření těchto smluv si vynutila žalobkyně, a pokud by na ně žalovaná nepřistoupila, bylo by jí znemožněno stavbu pro ŘSD zrealizovat. Žalobkyně při procesu uzavírání smluv zneužila své dominantní postavení na trhu (ve smyslu § 10 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, coby subjektu, který jako jediný v České republice je oprávněn uzavřít smlouvu na omezení traťového provozu), neboť jednak možnost realizace stavby podmiňovala uzavřením smluv (přestože v rámci přípravy projektové dokumentace zavedení pomalých jízd nevyžadovala, souhlasila pouze se zavedením výluk pro určitý typ prací v rozsahu 40 hodin), jednak tím, že žalované stanovila nepřiměřenou cenu. Žalobkyní požadovaná úplata za zavedení pomalých jízd je nejen nepřiměřená, ale odporuje i metodickým pokynům žalobkyně, s nimiž žalovaná ani nebyla v průběhu kontraktačního procesu ze strany žalobkyně seznámena. Úplata ve smlouvě ze dne [datum] měla být stanovena dle metodického pokynu z roku 2009, v němž je však cena vázána na pomalou jízdu uskutečněnou pouze v důsledku výluky, a žalobkyně proto nebyla oprávněna účtovat ničeho, pokud pomalé jízdy nebyly způsobeny výlukou (jako tomu bylo i v posuzovaném případě). Úplata ve smlouvě ze dne [datum] měla být stanovena dle metodického pokynu z roku 2015 (a žalovaná se domnívá, že ten byl ve skutečnosti vypracován až později a jen pro účely tohoto soudního řízení), přičemž z tohoto pokynu vyplývá, že úplata není stanovena za každou započatou hodinu trvání omezení, ale za jednu pomalou jízdu, která musí být delší než 15 minut; žalobkyně přitom neprokázala, že by jakákoliv vlaková souprava projížděla místem stavby omezenou rychlostí 50 km/hod po dobu delší než 15 minut. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobkyně nepřipustila žádné vyjednávání o výši úplaty, ani nezdůvodnila několikanásobný nárůst ceny v předmětných smlouvách oproti původní smlouvě ze dne [datum] (dle této smlouvy činila úplata za jeden den trvání pomalé jízdy [částka], zatímco dle smlouvy ze dne [datum] to bylo [částka] a dle smlouvy ze dne [datum] [částka]). V této souvislosti namítala i to, že žalobkyni v důsledku zavedení pomalých jízd nevznikly žádné náklady, resp. jejich vznik nijak nedoložila, a že výše úplaty je tak ve zjevném nepoměru s protiplněním poskytovaným žalobkyní, jakož i ve zjevném nepoměru ve vztahu k obvyklé výši úplat (k tomu žalovaná odkazovala na jiné smlouvy, uzavřené s jinými subjekty, kde byla výše úplat sjednána nižší) a dovolávala se § 6 odst. 2 a § 8 odst. 1 o. z. Další námitka žalované se týkala toho, že ujednání smluv, která se týkají úplaty, jsou neurčitá. Žalovaná nesouhlasí s jejich výkladem tak, že by žalobkyni náležela úplata za 24 hodin denně, bez ohledu na to, jak dlouho pomalé jízdy trvaly (ty totiž ve skutečnosti dosahovaly v celkovém součtu jen několik hodin za den), a jelikož ve smlouvě ze dne [datum] byla úplata sjednána jiným způsobem (a jinou zkušenost se žalobkyní neměla), nemohla vědět, že žalobkyně bude způsob výpočtu odvozovat od výpočtu úplaty za výluky, a navíc stále očekávala, že žalobkyně nebude reálně ani žádnou úplatu požadovat (když zpočátku na zavedení pomalých jízd netrvala a s těmi nebylo v ceně díla kalkulováno). Žalovaná se tak dovolávala § 557 o. z., dle něhož by měl výklad smluvních ujednání ohledně výše úplaty jít k tíži žalobkyně, která znění smluv připravila. V neposlední řadě žalovaná namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil její námitku neplatnosti smluv z důvodu jejich neschválení zakladatelem dle § 16 odst. 3 zákona o státním podniku, neboť vyšel z nesprávného znění zákona o státním podniku, účinného od 1. 1. 2017, které zavedlo relativní neplatnost právních jednání učiněných bez předchozího schválení zakladatelem; vzhledem k datu uzavření smluv je však třeba aplikovat znění účinné do 31. 12. 2016, podle kterého je absence předchozího schválení zakladatelem sankcionována absolutní neplatností. Odvolací námitky žalované směřovaly i do nákladového výroku, neboť dle jejího názoru nelze mít náklady právního zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené, když ta jako státní podnik má dostatečné materiální a personální vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně uplatňovat svá práva (v této souvislosti analogicky odkázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se statutárních měst a územních samosprávných celků). Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozsudek soudu I. stupně pokládá za věcně správný, a navrhla, aby byl potvrzen. Nerozporovala, že uzavření předmětných smluv bylo podmínkou pro realizaci díla žalované a že jako provozovatel dráhy (zajišťující její bezpečnost) došla po prostudování technologického postupu k závěru, že situace nutně nevyžaduje zavedení výluk po celou dobu provádění díla (které by, jelikož se jedná o koridorovou trať s jednou z nejvyšších frekvencí v České republice, bylo velmi nákladné), ale že je možné zavedení pomalých jízd. K tvrzení žalované, že obsah smluv jí byl vnucen a ona ho nemohla nijak ovlivnit, žalobkyně uvedla, že žalovaná žalobkyni nikdy neupozornila, že by s něčím nesouhlasila (přičemž změna vzorového návrhu nebyla vyloučena), naopak podmínky smluv bez dalšího vždy akceptovala, a to včetně ceny za pomalé jízdy. Bylo na žalované jako stavební společnosti, aby před uzavřením smlouvy o dílo (s ŘSD) vzala v potaz veškeré náklady, které mohou při jeho provádění vzniknout (včetně nákladů za omezení traťového provozu) a aby tyto promítla do ceny zakázky. Pokud tak nepostupovala (a i díky nízké ceně si zakázku vysoutěžila), a zpětně již nemůže tyto náklady ŘSD účtovat, není to chybou žalobkyně, ani důvodem k tomu, aby za pomalé jízdy požadovala nižší či dokonce žádnou úplatu. Žalobkyně dále odmítla tvrzení žalované, že by byla slabší stranou smlouvy. Poukázala na to, že žalovaná je odborníkem v oboru stavebnictví a že není možné, aby ve vztahu k ní bylo ze strany žalobkyně zneužito jejích„ kvalit odborníka“ ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. Žalobkyně pak nemůže naplnit ani definici dominantního postavení dle § 10 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, který si žalovaná nesprávně vykládá. Ta dezinterpretovala i některá její vyjádření stran potřeby zavedení výluk, resp. pomalých jízd. Žalobkyně (ve svém stanovisku z [datum] a [datum]) sdělila, že původně vyžadovanou traťovou výluku (ve stanovisku z [datum]) je možné částečně nahradit pomalými jízdami, přičemž podmínka zavedení pomalých jízd je platná v každém případě, kdy probíhají jakékoliv práce v blízkosti koleje, nejsou-li vyžadovány přímo traťové výluky (pomalé jízdy jsou tedy méně závažným zásahem do provozu trati a jsou pro stavebníka i méně nákladné). Bylo však vyloučeno, aby během stavebních prací prováděných žalovanou nebylo zavedeno žádné omezení, neboť běžný provoz na trati při rychlosti 160 km/hod. způsobuje silné dynamické nárazy a vibrace, které by mohly narušit stabilitu podpěrných skruží, na nichž byla uložena nosná konstrukce (ke změně požadavku z traťové výluky na zavedení pomalých jízd došlo poté, co byla žalobkyni předložena podrobněji rozpracovaná realizační dokumentace, která se technologickým postupem lišila od původní projektové dokumentace). Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by pro vznik jejího nároku bylo zapotřebí podávání opakovaných žádostí o zavedení pomalých jízd ze strany žalované. Ta skutečně podala jen jedinou žádost ze dne [datum], avšak během doby, po kterou v ní žádala o omezení provozu na trati, stavební práce nedokončila, a vyvstala tak potřeba uzavření dalších smluv, jimiž žalovaná projevila vůli k zavedení dalších pomalých jízd a na základě kterých žalobkyně vydala depeše, které postupně prodloužily již zavedené pomalé jízdy až do [datum]. Ze smluv také nijak nevyplývá, že by žalobkyně byla povinna pomalé jízdy ukončit na žádost žalované, nadto by takový výklad byl v rozporu s účelem smluv a s veřejnoprávními povinnostmi žalobkyně k zajištění bezpečnosti na trati. Žalobkyně odmítla i argument, že by vyčíslení úplaty nebylo ve smlouvách stanoveno jednoznačně a srozumitelně. Uvedla, že při stanovení úplaty postupovala dle svých metodických pokynů, které stanovují maximální možnou výši ceny a mají garantovat, že v obdobných případech bude postupováno obdobným způsobem (přičemž to, že pomalé jízdy jsou poskytovány za úplatu, je zcela běžnou praxí). [jméno] pomalých jízd se odvíjejí od parametrů dané tratě, tj. např. její vytíženosti a nákladů spojených se zavedením omezení provozu, nicméně stále se jedná o interní předpisy žalobkyně a jako takové je žalovaná nemůže nijak rozporovat. Pro rozhodnutí o žalobním nároku je rozhodné toliko znění smluv. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by smlouvy byly neplatné pro chybějící schválení zakladatele. Absolutní neplatnost zakotvená v § 16 odst. 3 zákona o státním podniku se totiž váže jen k těm právním jednáním, kde je schválení předepsáno zákonem, a o takovou situaci se zde nejednalo. Konečně pokud jde o náklady řízení, žalobkyně odmítá, že by se na ni měla vztahovat judikatura Ústavního soudu týkající se statutárních měst a samosprávných celků a dovolávala se i toho, že daná věc byla značně skutkově i právně složitá, a proto zastoupení advokátem nelze mít za neúčelné.

10. Odvolací soud, poté co přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a po zopakování dokazování (viz níže) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Předně je třeba odmítnout odvolací námitku žalované, že rozsudek soudu I. stupně, jehož odůvodnění se zásadním způsobem neprotiví požadavkům kladeným na něj § 157 odst. 2 o. s. ř., trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Z jeho obsahu lze jasně seznat, jaké skutečnosti a z jakých důkazů vzal soud I. stupně za prokázané (svůj skutkový závěr pak již jen shrnul v odst. 29 napadeného rozsudku), jakož i to, jak věc posoudil po stránce právní. Přezkoumatelnost rozsudku je nadto třeba hodnotit především z pohledu toho, zda účastník řízení mohl náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Proto ani za situace, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011); v daném případě taková překážka nenastala.

12. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu v zásadě postačujícím pro náležité posouzení věci, které odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř. doplnil, resp. upřesnil zopakováním některých z listinných důkaz (viz níže odst. 13 a 14); v ostatním vycházel z jinak správných skutkových zjištění soudu I., která se vedle listin opírala rovněž o výpovědi svědků (viz odst. 19 až 25 napadeného rozsudku). Ani odvolací soud neshledal jako potřebné provádět důkaz žalovanou navrhovaným znaleckým posudkem k tomu, zda zavedení pomalých jízd bylo odůvodněnou změnou technologického postupu (podpěrných skruží), neboť požadované plnění je plněním ze smlouvy, a je proto třeba vycházet z toho, zda, co a jak si její strany ujednaly.

13. Odvolací soud zjistil, že stavební povolení k rekonstrukci mostu, kterou žalovaná pro ŘSD prováděla, bylo vydáno dne [datum] a stavebníkovi v něm bylo uloženo zajistit splnění požadavků souhlasu drážního úřadu, mimo jiné že při provádění stavby nebude ohrožena bezpečnost a plynulost železničního provozu, přičemž všechny kroky při provádění stavby v obvodu dráhy (jako jsou i ochranná opatření, výluky apod.) musely být řádně v předstihu projednány s vlastníkem a provozovatelem dráhy (viz stavební povolení, č. l. 176 spisu). Jedním z podkladů pro vydání stavebního povolení bylo i vyjádření žalobkyně ze dne [datum], v němž se uvádí, že žalobkyně (Oblastní ředitelství [obec]) souhlasí s rekonstrukcí dálničních mostů mimo jiné za podmínky, že stavební práce budou prováděny za traťové a napěťové výluky a že instalace a demontáž ochranných zařízení musí být provedena ve vlakových přestávkách (nejlépe v nočních hodinách) a v případě delší doby v traťové a napěťové výluce; to samé platí i pro jakýkoliv pohyb s ochranným vozíkem. To, že by bylo možno počítat se zavedením výluk jen v určitém konkrétním rozsahu (40 hodin, jak tvrdila žalovaná), z tohoto stanoviska nijak nevyplývá (viz stanovisko žalované ze dne [datum], č. l. 119). Dne [datum] se uskutečnilo jednání, na němž byli přítomni zástupci ŘSD, žalobkyně a žalované a jehož předmětem bylo zavedení traťových a napěťových výluk a omezení rychlosti železničního provozu na trati při provádění stavebních prací na rekonstrukci mostu na dálnici D2. Připomíná se zde, že žalovaná již dne [datum] vydala stanovisko, kde požadovala, aby veškeré stavební práce byly prováděny za traťových a napěťových výluk a že po předložení realizační dokumentace vydala dne [datum] další stanovisko, dle něhož je možné částečně nahradit výluku omezením železničního provozu. Žalovaná zde dala najevo, že požaduje, aby veškeré práce týkající se pohybu s nosnou konstrukcí mostu a montáž a demontáž ochranné konstrukce byly prováděny ve výluce a že po dobu uložení nosné konstrukce na podpěrných skružích musí být zavedeno omezení rychlosti na 50 km/hod. Zástupci žalobkyně rovněž vyjádřili ochotu zajistit výluky při objednávce min. 10 dnů předem a omezení rychlosti operativně, za předpokladu podepsaných smluv mezi žalovanou a žalobkyní (viz záznam z jednání ze dne [datum], č. l. 183 spisu). Žádostí ze dne [datum] žalovaná požádala, mimo jiné, o zavedení pomalých jízd (50km/hod) v období od [datum] do [datum], se zahájením od [datum] v 7:00 hodin, a to podobu 24 hodin každý den pomalé jízdy (viz žádost žalované ze dne [datum], č. l. 65). Dne [datum] byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva č. S 31143/2014, jejímž předmětem bylo, mimo jiné, i omezení rychlosti jízdy vlaků kolem pracovního místa (v úseku [obec] [obec]) zavedením bezpečnostní pomalé jízdy 50 km/hod. v termínu od [datum] do [datum]. Za omezení rychlosti jízdy vlaků se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit částku [částka] včetně DPH (viz smlouva ze dne [datum], č. l. 37). Dne [datum] účastnice uzavřely další smlouvu č. S 54947/2014, jejímž předmětem bylo omezení rychlosti jízdy vlaků, konané dle zaváděcích depeší pomalé jízdy na základě písemné žádosti žalované, kolem pracovního místa zavedením pomalých jízd 50 km/hod. v 1. a 2. traťové koleji v úseku [obec] – [obec], v km [číslo] – [číslo], v termínu od [datum] do [datum]. Za omezení rychlosti jízdy vlaků se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit za každou i jen započatou hodinu trvání pomalé jízdy v jedné traťové koleji v době 04:00 – 22:00 hod. částku [částka], včetně DPH, a v době 22:00 – 04:00 hodin částku [částka], včetně DPH. (viz smlouva ze dne [datum], č. l. 13). Poslední smlouva č. S 35469/2015 byla uzavřena dne 31. 8. 2015 a jejím předmětem bylo opět omezení rychlosti jízdy vlaků, konané podle zaváděcích depeší pomalé jízdy na základě písemné žádosti žadatele, kolem pracovního místa zavedením bezpečnostní pomalé jízdy 50 km/hod. v 1. a 2. traťové koleji v úseku [obec] – [obec], v km [číslo] – [číslo], v termínu od [datum] do [datum]. Za omezení rychlosti jízdy vlaků se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit za každou i jen započatou hodinu trvání pomalé jízdy v jedné traťové koleji v době 04:00 – 22:00 hodin částku [částka], včetně DPH a v době 22:00 – 04:00 hodin částku [částka], včetně DPH (viz smlouva ze dne [datum], č. l. 7). Žalobkyně dne [datum] vydala depeši, jíž zavedla pomalé jízdy 50 km/hod v úseku od km 87,100 do km 87,250 na záhlaví Výh [obec] ze směru Žst [obec] na traťové koleji [číslo] s traťovou rychlostí 160 km/hod z důvodu práce cizí firmy v blízkosti dráhy s tím, že ukončení stavebních prací se předpokládá do [datum] (předpokládané prodloužení jízdní doby u vlaků osobní dopravy bylo 3,12 až 5,09 min a u vlaků nákladní dopravy 9,09 min). Pozdějšími depešemi bylo trvání pomalých jízd (zavedené poprvé dne [datum]) postupně prodlužováno, a to dne [datum] do [datum], dne [datum] do [datum], dne [datum] do [datum] a dne [datum] do [datum]. Depeší ze dne [datum] byly pomalé zrušeny; poslední proběhly dne [datum] (viz depeše č. l. 66 a násl.). Žalovaná se zrušení pomalých jízd domáhala již před tímto datem, a sice žádostí ze dne [datum], žalobkyně s tím ale nesouhlasila. Dne [datum] žalované oznámila, že ke zrušení pomalých jízd může dojít až po splnění podmínek, které vyplývají z přiloženého dopisu Oblastního ředitelství [obec]: v něm se uvádí, že v současné době je stále instalována v těsné blízkosti koleje (cca 3 m od osy krajní koleje) ochranná konstrukce pro trakční vedení a železniční trať, která zároveň slouží jako lešení k pohybu pracovníků a že při běžné rychlosti v daném traťovém úseku (160 km/hod) by mohlo dojít k narušení její stability a v případě pádů jakýchkoliv předmětů na železniční trať i k ohrožení bezpečnosti železničního provozu. Oblastní ředitelství [obec] proto nesouhlasí s ukončením pomalých jízd, muselo by nejprve dojít k odstranění konstrukce a ukončení všech prací, které jsou podmíněny zavedením traťových a napěťových výluk nebo pomalých jízd (viz přípisy žalobkyně č. l. 82 a 83 spisu). Poté, co žalobkyně vyfakturovala žalované cenu za pomalé jízdy, žalovaná reklamovala fakturu [číslo] která se týkala období od [datum] do [datum], kdy namítala, že část tohoto období (od [datum] do [datum]) pokrývá smlouva ze dne [datum] a že není možné účtovat za ně úplatu podle smlouvy ze dne [datum]; žádné jiné námitky proti fakturovaným částkám z její strany vzneseny nebyly. Žalobkyně její námitce vyhověla a fakturaci opravila (viz reklamace faktury ze dne [datum], č. l. 6).

14. Z výpisů z obchodního rejstříku (čl. 133 a 134 spisu) odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně je státní organizace, která byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum] a která hospodaří s majetkem vymezeným v § 20 zákona o státním podniku., mj. zajišťuje provozování železniční dopravní cesty. Žalovaná je komanditní společností, která vznikla dne [datum] a mezi jejíž předmět podnikání patří i provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Z obsahu spisu se dále podává, že žalobkyně spolu s podáním ze dne [datum] do spisu založila svůj Statut z května 2018, jímž byl nahrazen Statut ze dne [datum]. Tento Statut (z [datum]) je součástí Sbírky listin Obchodního rejstříku a odvolací soud ji jej z tohoto veřejně přístupného zdroje opatřil a provedl jím důkaz. Podle čl. 2 žalobkyně vznikla podle zákona dne [datum] a funkci zakladatele vykonává jménem státu Ministerstvo dopravy České republiky; přiměřeně se na ni vztahují právní předpisy upravující postavení a právní poměry státního podniku. Podle čl. 16 žalobkyně hospodaří s majetkem státu určeným v zákoně, zejména s majetkem, který tvoří železniční dopravní cestu. Žalobkyně nemůže bez souhlasu vlády bezúplatně převádět majetek železniční dopravní cesty na třetí osobu, ani učinit majetek, který tvoří železniční dopravní cestu, předmětem vkladu do jiné společnosti, zástavního práva, ručení nebo kupní smlouvy. Tento majetek též nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Žádné jiné úkony, které by byly podmíněny souhlasem vlády (případně jen Ministerstva dopravy), ve Statutu jmenovány nejsou (viz Statut státní organizace Správa železniční dopravní cesty, č. j. S 31774/2014-026, vydaný dne 30. 7. 2014). Žalovaná vydala s účinností od [datum] metodický pokyn pro uzavírání smluv s cizími právními subjekty na provedení omezení provozování dráhy, který řeší i náhrady za omezení rychlosti před, při a po ukončení výlukové činnosti a náhrady za snížení rychlosti nevztahující se k výlukové činnosti. Dle hlavních zásad se tato metodika uplatňuje pro případy, kdy omezení je výhradně v zájmu cizího právního subjektu (a nesouvisí s údržbou dopravní cesty); nejsou vyloučeny výjimky ze stanoveného finančního limitu v odůvodněných případech a na základě žádosti cizího právního subjektu. Pokud jde o sazby, v případě pomalé jízdy zavedené z důvodu bezpečnosti při jízdě kolem pracovních míst, se jedná o cenu až [částka] za jednu pomalou jízdu v jedné traťové koleji za každou i jen započatou hodinu v době od 4:00 do 22:00 hodin a až [částka] za jednu pomalou jízdu v jedné traťové koleji za každou i jen započatou hodinu v době od 22:00 do 4:00 hodin (viz metodický pokyn ze dne [datum], č. l. 239 spisu). S účinností od [datum] byl vydán nový metodický pokyn, který si jako svůj cíl stanovil upravit formu smlouvy standardně používanou ve smluvních vztazích mezi žalobkyní a cizím právním subjektem, zohlednit provozní náklady žalobkyně při výlukové činnosti konané na základě požadavků cizího subjektu a stimulovat tento subjekt k tomu, aby dopady výlukové činnosti na provozování dráhy byly minimální a rovněž uspokojit oprávněné požadavky na úhradu souvisejících vícenákladů dotčených provozovatelů drážní dopravy. Ani tento metodický pokyn nevylučuje, aby v odůvodněných případech byla základní hodinová sazba dle sazebníku snížena pod stanovenou limitní částku. Podle přílohy 2, která zavádí sazebník cen za omezení provozování dráhy, v případě délky omezení 100 až 500 metrů a traťové rychlosti 140 až 160 km/hod. je stanovena cena [částka] za hodinu v době od 4:00 do 22:00 hodin a [částka] za hodinu v době od 22:00 do 4:00 hodin (viz metodický pokyn ze [datum], č. l. 255).

15. Po takto doplněném, resp. zopakovaném dokazování, dospěl odvolací soud k závěru, že žádná z odvolacích námitek žalované nemůže zvrátit věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

18. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

19. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

21. Podle § 557 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

22. Podle § 557 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

23. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

24. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

25. Podle § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

26. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

27. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

28. Podle § 1801 o. z. odchýlí-li se strany od § [číslo] nebo [číslo] nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

29. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 77/2002 Sb., o [právnická osoba] dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv (dále jen„ zákon č. 77/2002 Sb.“), ke dni vzniku [právnická osoba] dráhy vzniká státní organizace Správa železniční dopravní cesty se sídlem v [obec].

30. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb. státní organizace Správa železniční dopravní cesty je právnickou osobou, která je způsobilá vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti; jedná-li se však o závazky na financování nákladů výstavby a modernizace železniční dopravní cesty, ručí stát, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Za její závazky ručí stát. Jménem státu jako ručitele je příslušné jednat Ministerstvo financí.

31. Podle § 19 odst. 5 zákona č. 77/2002 Sb. postavení, právní poměry, činnost, sloučení, splynutí a rozdělení státní organizace Správa železniční dopravní cesty se ode dne svého zřízení řídí přiměřeně ustanovením zákona o státním podniku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

32. Podle § 19 odst. 6 zákona č. 77/2002 Sb. funkci zakladatele státní organizace Správa železniční dopravní cesty jménem státu vykonává ministerstvo.

33. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 77/2002 Sb. státní organizace Správa železniční dopravní cesty hospodaří s majetkem státu, se kterým ke dni vzniku [právnická osoba] dráhy hospodařila státní organizace [obec] dráhy. Jde o majetek, který tvoří železniční dopravní cestu.

34. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 77/2002 Sb. státní organizace Správa železnic provozuje železniční dopravní cestu ve veřejném zájmu; to neplatí pro tu část železniční dopravní cesty, která byla přenechána do užívání jinému provozovateli železniční dopravní cesty nájemní smlouvou. Státní organizace Správa železnic může provozovat i jinou dráhu na smluvním základě.

35. Podle § 21 odst. 4 zákona č. 77/2002 Sb., o [právnická osoba] dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv, státní organizace Správa železniční dopravní cesty plní funkci vlastníka a provozovatele dráhy podle zvláštního právního předpisu.

36. Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o drahách provozovatel dráhy je povinen provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení.

37. Podle § 22 odst. 3 písm. b) zákona o drahách provozovatel dráhy je oprávněn dávat osobám nacházejícím se v obvodu dráhy pokyny k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti jiných osob a pokyny k ochraně majetku a veřejného pořádku a k zabránění možného rušení nebo ohrožení provozování dráhy a drážní dopravy na dráze.

38. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, obchodním majetkem podniku je souhrn věcí, práv a jiných majetkových hodnot státu, k nimž má podnik právo hospodaření.

39. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, právní úkony vztahující se k určenému majetku učiněné podnikem bez souhlasu zakladatele v rozporu s § 16 odst. 3 jsou neplatné od samého počátku.

40. Žalobkyně nárok, který v tomto řízení uplatnila, odvíjí od smluv, které se žalovanou uzavřela dne [datum] a [datum] a jejichž předmětem bylo zavedení pomalých jízd v příslušném úseku trati za úplatu. Žalovaná tvrdí, že nebyly naplněny dojednané podmínky pro to, aby žalobkyně pomalé jízdy zavedla (a následně za ně po žalované požadovala úhradu), neboť tento krok ze strany žalobkyně nebyl podložen žádostmi žalované. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, tento názor nesdílí. Bylo zjištěno, že žalovaná o pomalé jízdy zažádala (poprvé a jedinkrát) dne [datum], a to pro období, které pokrývala smlouva účastnic ze dne [datum]. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když vydala depeše, jimiž dne [datum] pro toto období pomalé jízdy skutečně zavedla. [ulice] práce, jejichž realizace byla podmíněna zavedením pomalých jízd, však pokračovaly i po tomto období, na které účastnice uzavřely další dvě smlouvy (z nichž je nárok uplatňován), a to nejprve smlouvu ze dne [datum] a pak ještě ze dne [datum], jimiž se dohodly na opakovaném zavedení (de facto pokračování) pomalých jízd i v následujícím období. Žalobkyně na základě těchto smluv pomalé jízdy, zavedené již dne [datum], postupně prodlužovala, a to až do ukončení stavebních prací v blízkosti trati (k čemuž došlo až dne [datum]). Z textu předmětných smluv nelze - kromě toho, že k zavedení pomalých jízd dochází k žádosti žalované (a ta o ně již dne [datum] zažádala) a podle depeší žalobkyně – dovozovat, že by v období od prosince 2014 až do listopadu 2015 žalovaná musela opakovaně o pomalé jízdy písemně žádat (v opačném případě by účastnice nepochybně ujednaly i to, v jakých intervalech či s jakým předstihem by tak měla činit). Takový postup by postrádal i jakoukoliv logiku a odporoval by účelu, k němuž smlouvy směřovaly a jímž bylo omezení provozu na trati v zájmu bezpečné realizace stavby, přičemž bylo zřejmé (vyplývalo to ze stanovisek žalobkyně), že důvodem toho je instalovaná nosná konstrukce v blízkosti trati. Po dobu, kdy se tam nacházela (a měla-li žalovaná dodržet pokyny vyplývající ze stavebního povolení a stanoviska drážního úřadu), trval důvod pro zavedení pomalých jízd a bylo by nesmyslné, aby - při nezměněných podmínkách - o ně žalovaná musela znovu a znovu žádat, nehledě na to, že takový požadavek (jak už bylo řečeno) ze smlouvy ani nevyplývá. Nelze proto souhlasit s výkladem, dle kterého by bylo na vůli žalované, aby za trvání smluvního vztahu založeného tou kterou smlouvou v podstatě jednostranně (svými žádostmi) rozhodovala o tom, zda a kdy může k zavedení pomalých jízd (během smluveného období) dojít, a podobně aby byla oprávněna je i sama ukončit, zatímco žalobkyně (zcela v rozporu s posláním, které jí za účelem bezpečného provozování železniční dopravní cesty ve veřejném zájmu svěřuje zákon) by byla povinna její pokyny respektovat. A opět - především nic takového - tedy že k ukončení pomalých jízd by mělo dojít na základě jednostranného požadavku žalované, nelze ze samotné smlouvy dovodit. Je naopak třeba vyjít z toho, že smluvní vztah, uzavřený na dobu určitou, skončil buď uplynutím doby, na kterou byl sjednán, anebo - před tímto termínem - mohlo k jeho ukončení dojít i dohodou stran (§ 1981 o. z.). Pokud žalobkyně s ukončením pomalých jízd před datem [datum] nesouhlasila, k dohodě nedošlo, a smluvní vztah trval dál. Dovolávala-li se žalovaná výpovědi svědků (Ing. [příjmení] či Ing. [příjmení]), z nichž mělo vyplývat, že o rozsahu (době) zavedení opatření směřujících k omezení provozu rozhoduje zhotovitel (projektant) podle technologického postupu a harmonogramu stavebních prací, nelze jejich výpovědi v tomto směru chápat jinak, než že bylo na žalované coby zhotoviteli, aby na základě svých odborných znalostí a zkušeností odhadla, kdy započne provádět stavební práce, které vyžadují omezení provozu na trati, a po jaké období v nich bude pokračovat, a podle toho si se žalobkyní zavedení pomalých jízd smluvně dojednala nebo-li v tomto konkrétním období o ně„ požádala“.

41. Co se týče sjednání úplaty za zavedení pomalých jízd, odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, nemá za to, že by smluvní ujednání obsažená v čl. II předmětných smluv byla neurčitá či nejednoznačná. Je zřejmé, že úplata byla sjednána v hodinové sazbě, přičemž za pomalé jízdy zavedené v časovém rozmezí od 4:00 do 22:00 hodin (tedy ve frekventovanější části dne) náležela za každou i jen započatou hodinu částka vyšší, než za pomalé jízdy zavedené v čase od 22:00 do 4:00 hodin, přičemž - jak bylo řečeno již výše – pomalé jízdy jako opatření směřující k omezení rychlosti vlaků z důvodu provádění stavby se zavádělo na trati pro určité období, po které nepřetržitě trvalo, a nikoliv jen pro jednotlivé jízdy konkrétních vlaků. Pak nedává smysl (a ze smlouvy to nelze dovodit), že by se měly sčítat časové úseky skutečného„ zpomalení“ projíždějících vlaků a podle toho určovat výše úplaty. To, že k ničemu takovému úmysl účastnic nesměřoval, vyplynulo rovněž z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] (který za žalobkyni smlouvy podepsal), a lze na to usuzovat i z následného chování žalované, která jednak nezpochybňovala, že by jí žalobkyně plnění v podobě zavedení pomalých jízd neposkytla, ani během trvání smluvního vztahu vůči ní nenamítala, že by jejich zavedení bylo realizováno v rozporu s tím, co si účastnice dojednaly, jednak (a to především) způsob účtování úplaty po obdržení faktury ze strany žalobkyně nijak nerozporovala (její námitky vůči fakturaci měly zcela jinou příčinu), a proto není důvod se domnívat, že by obsahu sporovaných článků smlouvy přisuzovala jiný význam, než jaký zde byl výslovně vyjádřen, nebo-li že by neměla vůli (úmysl) se tímto způsobem zavázat. Pokud snad k uzavření smluv přistupovala s domněním, že žalobkyně po ní úplatu v celé smluvené výši (anebo dokonce vůbec) nebude vyžadovat, aniž by ta něco takového dala najevo (neboť ujištění o tom, že cena nebude žalobkyní účtována, mělo pocházet nikoliv od ní, nýbrž od ŘSD; viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení]), nemohou následky toho nyní dopadat na žalobkyni.

42. Pokud jde o namítanou nepřiměřenost úplaty, bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela ze svých vnitřních předpisů (metodických pokynů platných pro to které období) a nevybočila z limitů, které jimi byly nastaveny (a to mimo jiné i tak, aby kromě zohlednění případných finančních dopadů na žalobkyni motivovaly subjekty, v jejichž prospěch k omezením na trati odcházelo, aby příčiny těchto omezení v zájmu obnovení běžného provozu co nejdříve odstranily). Tyto vnitřní předpisy, které mohly zavazovat toliko žalobkyni, jež na jejich základě určila svou cenovou nabídku, nevylučovaly, aby - v konkrétním (a odůvodněném) případě - byla cena snížena, pokud ji druhá strana odmítne akceptovat, resp. o snížení ceny požádá. Provedeným dokazováním však vyšlo najevo, že žalovaná žalobkyní navrženou cenu bez dalšího akceptovala, aniž by se vůbec pokusila o ní vyjednávat (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] či Ing. Wytisky). Cenu, která byla žalobkyní nabídnuta a žalovanou přijata a která se stala součástí jejich smluvních ujednání, pak v žádném případě nelze považovat za„ skrytý poplatek“.

43. Úvahy o vyváženosti smlouvy, resp. přiměřenosti poskytovaných plnění je možno upínat pouze k okolnostem, které zde byly již v době jejího sjednání (nikoli z pohledu skutečností, které nastaly až poté), a je třeba respektovat autonomii vůle účastníků (zde státní organizace a podnikatele), která se promítla do jejich ujednání ve smlouvě. Nelze vyžadovat (a nemá ani oporu v zákoně), aby účastnice svou smluvní volnost podřídily naprosté vyváženosti smlouvy, pokud jde o jejich práva a povinnosti. Bylo tak především věcí smluvních stran, jak sjednaly obsah svých závazků. Žalovaná je podnikatelem ve stavebnictví, a proto se u ní předpokládá, že je schopna se ve vztazích souvisejících s jejím podnikáním orientovat se znalostí a pečlivostí, která je s tím spojena (a pokud tak nejedná, jde to k její tíži; § 5 o. z.). V daném případě se jednalo především o to, že žalovaná měla reálně odhadnout náklady, které si omezení provozu na trati vyžádá, a tyto promítnout do ceny díla, které zhotovovala pro ŘSD. Výsledky dokazování ani zdaleka nesvědčí o tom, že by žalobkyně kdy dala najevo, že by stavební práce nad tratí mohly probíhat bez jakéhokoliv omezení či by přijatá omezení neměla být zpoplatněna. Pouze poté, co ji žalovaná seznámila s dalšími podklady (realizační dokumentací ke stavbě), změnila svůj původní požadavek na zavedení traťových výluk na mírnější a i méně nákladné opatření spočívající v zavedení pomalých jízd (jak je zřejmé z ceníku v metodickém pokynu). Byť to, že žalovaná je podnikatelem, ještě neznamená, že by na ni v některých případech nemohlo být pohlíženo jako na slabší stranu smlouvy (např. pokud nemá možnost uzavřít smlouvu s jiným subjektem; § 433 o. z.), nelze ale v tomto konkrétním případě vysledovat, že by se ze strany žalobkyně mělo jednat o zjevné zneužití jejího postavení za účelem nastolení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy v právech a povinnostech účastnic. Znovu je možno poukázat na to, že předmětné smlouvy zavazovaly k plnění obě smluvní strany, kdy žalobkyně, která ve veřejném zájmu zajišťuje plynulý a bezpečný provoz na trati, se zavázala (na úkor tohoto veřejného zájmu a ve prospěch soukromého subjektu) železniční provoz omezit a žalovaná jako subjekt, v jejíž prospěch byl provoz omezen (aby mohla dostát svému závazku zhotovitele ze smlouvy o dílo s ŘSD), se zavázala poskytnout jí za to úplatu. Vymezení období, na které se omezení vztahovalo, přitom záviselo na požadavku žalované (neboť to byla ona, kdo určoval, po jakou dobu budou stavební práce, vyžadující zavedení pomalých jízd, probíhat; viz i odst. 40 tohoto rozsudku), a pokud jde o výši úplaty, ta vycházela z interního předpisu žalobkyně, který si kladl za cíl (mimo jiné) sjednotit praxi při uzavírání obdobných smlouvy s třetími subjekty, aniž by ale bylo vyloučeno se od ní dohodou smluvních stran odchýlit. I pokud by na tuto smlouvu mělo být nahlíženo jako na smlouvu uzavřenou adhezním způsobem (neboť při ní byl využit vzorový návrh žalobkyně), nelze mít za to, že by žalovaná neměla skutečnou příležitost obsah smlouvy ovlivnit, ani že by se tato smlouva bezdůvodně odchylovala od podmínek nastavených metodickými pokyny žalobkyně, z nichž se v obdobných případech (při zavádění omezení na trati ve prospěch třetích subjektů) obvykle vycházelo (§ [číslo], § 1800 o. z.). To, že první ze smluv ze dne [datum] byla uzavřena za jiných a pro žalovanou výhodnějších cenových podmínek, než tomu bylo u předmětných smluv, bylo výjimkou z pravidla (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno], dle níž žalobkyně napoprvé vyšla žalované vstříc, současně však avizovala, že případné další smlouvy by musely být uzavřeny již za standardních podmínek). Pokud se pak žalovaná dovolávala smluv uzavřených mezi žalobkyní a jinými subjekty, nelze je zcela jednoduše porovnávat, když výše úplaty (sazby) je odvislá od konkrétních podmínek toho kterého případu (jako je např. vytíženost trati a traťová rychlost, časový úsek dne, v němž dochází k omezení a další), a výjimečně se od ní lze, jsou-li pro to důvody, i odchýlit.

44. Konečně pokud jde o námitku neplatnosti smluv z důvodu jejich neschválení zakladatelem dle § 16 odst. 3 zákona o státním podniku, lze žalované přisvědčit v tom, že soud I. stupně ji posoudil dle nesprávného znění zákona. Nicméně ani odvolací soud, po doplnění dokazování, tuto námitku neshledává jako důvodnou. Souhlas zakladatele není vyžadován ke každému jednání, které se vztahuje k majetku podniku (zde státní organizace), ale jen k takovému, ohledně něhož je to v zákoně nebo statutu uvedeno. A zákon ani statut žalované (jak odvolací soud doplněným dokazováním zjistil, viz odst. 14 tohoto rozsudku) nevyžadoval, aby jednání (smlouva), kterou je zaváděno omezení provozu na trati za úplatu, podléhalo schválení zakladatele.

45. Lze uzavřít, že nebyl shledán žádný důvod, pro který by žalobkyni neměla úplata dle smluv uzavřených se žalovanou náležet, jestliže sama svůj závazek dle těchto smluv splnila a pomalé jízdy v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] skutečně zavedla. Výše úplaty, kterou žalobkyně žalované vyfakturovala (viz odst. 18 napadeného rozsudku), odpovídá způsobu výpočtu, který byl smlouvami ujednán. Podle smlouvy ze dne [datum] se jednalo o úplatu za období od [datum] do [datum], tj. 254 dnů, kdy za každý z těchto dnů náležela úplata [částka] (=18 x [částka] + 6 x [částka]), a to za každou ze dvou traťových kolejí, na nichž byl provoz omezen. Celkem se jednalo o částku [částka] (= 254 x 31 800 x 2). Podle smlouvy ze dne [datum] se jednalo o období od [datum] do [datum], tj. 64 dnů, kdy za každý z těchto dnů náležela úplata [částka] (= 18 x [částka] + 6 x [částka]), a to opět za dvě traťové koleje, což ve výsledku dává částku [částka] (pokud ale žalobkyně účtovala a žalobou uplatnila cenu nižší, která by odpovídala omezení jen v jedné traťové koleji, není důvod jejímu požadavku nevyhovět). Jelikož žalovaná žalobkyni sjednanou úplatu nezaplatila včas, resp. vůbec (§ 1958 a násl. o. z.), soud I. stupně nepochybil, přiznal-li žalobkyni vedle jistiny i úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 o. z.).

46. Z důvodů, které byly vyloženy výše, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (ad III) a výroku o náhradě nákladů státu (viz usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 C 10/2018-771). Námitce žalované, že náklady, které žalobkyně vynaložila na své zastoupení advokátem, nelze mít za účelné, odvolací soud nepřisvědčil. Byť se dle ustálené judikatury (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3202/17) předpokladá, že veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky, jakož i veřejnoprávní korporace jsou schopny díky svému materiálnímu i personálnímu vybavení hájit své zájmy, aniž by musely využívat pomoc právních profesionálů, není ani u nich zcela vyloučeno, aby zastoupení advokátem bylo v konkrétním sporu považováno za účelné. Ani státní organizaci proto nelze bez dalšího právo nechat se zastoupit advokátem upřít, zvláště jedná-li se o spor, který sice souvisí s její agendou, nicméně jeho složitost využití odborné právní pomoci ospravedlňuje. Taktomu bylo i v projednávaném případě, který se vyznačoval složitostí jak skutkovou, tak především právní, kdy žalobkyně musela erudovaně reagovat na celou řadu námitek ze strany žalované, jimiž zpochybňovala výklad předmětných smluv či jejich platnost.

47. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada, tvořená odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u jednání [datum]; § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvěma režijními paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. V celkovém součtu se jedná o částku [částka], k jejímuž zaplacení byla žalovaná zavázána ve lhůtě a místě, které vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.