pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 107/2019-86

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 19 % ročně z téže částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum], kterou uzavřela se žalovaným její právní předchůdkyně [právnická osoba] Žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a on se zavázal kromě vrácení jistiny zaplatit poplatek [částka], představující součet úroků z půjčky ve výši [částka], odměny za zpracování půjčky [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit ve 100 týdenních splátkách po [částka], uhradil však pouze [částka], poslední splátku uhradil [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o smlouvu spotřebitelskou, právní předchůdkyně žalobkyně přitom řádně nezjišťovala informace, které by jí umožnily posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak byl poskytnut úvěr v rozporu s ust. § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouvu tak shledal dle tohoto ustanovení neplatnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka] na základě této neplatné smlouvy, dostalo se mu bezdůvodného obohacení v této výši dle § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen,,obč. zák“. Vzhledem k tomu, že částku [částka] uhradil, uložil mu zaplatit zbývající částku [částka] a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

5. Náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal s tím, že žalobkyně uspěla v menším rozsahu, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.

6. Proti tomuto rozsudku - zamítavému výroku II. v části týkající se úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] - podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,, o. s. ř.“. Nenapadala závěr soudu I. stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, ale nesouhlasila s jeho závěrem, že se žalovaný na úkor jejího právního předchůdce bezdůvodně obohatil a je povinen vydat bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 1 obč. zák. pouze ve výši [částka]. Vytýkala soudu I. stupně, že jí přiznal danou částku bez zákonného úroku z prodlení. Poukázala na to, že se žalovaný v důsledku neplnění svých povinností dostal do prodlení, žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák., a to ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] (za dobu od [datum] do [datum] z jistiny [částka]) a dále ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu změnil a žalobě ohledně zákonného úroku z prodlení vyhověl.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. K odvolacímu jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, odročení jednání nežádala, odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně shledal částečně opodstatněným.

10. K upřesnění skutkových zjištění zopakoval dokazování Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] dle § 213 a§ 213a o. s. ř. a vzal za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni a byl vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši [částka] ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení na tam uvedený bankovní účet, oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce.

11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

12. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Podle § 45 odst. 1 obč. zák. působí projev vůle vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

15. Odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že soud I. stupně nezohlednil, že jí může svědčit nárok na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný se sice nemohl dostat do prodlení dle ujednání smlouvy o půjčce, která byla absolutně neplatná; ohledně absolutní neplatnosti smlouvy se odvolací soud plně ztotožnil se závěrem soudu I. stupně. Nicméně i s plněním z titulu bezdůvodného obohacení se žalovaný mohl dostat do prodlení.

16. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nevyplývá ze zákona, z povahy tohoto nároku nemohla být ani sjednána, je tak třeba vycházet z ust. § 563 obč. zák., dle něhož splatnost dluhu nastává na výzvu věřitele. Žalobkyně doložila, že byl žalovaný vyzván k úhradě plnění jejím právním předchůdcem v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, žádnou dřívější výzvu netvrdila. Odvolací soud tedy vycházel z toho, že žalovaný byl vyzván k plnění výše uvedenou písemností, která mu byla odeslána [datum], lze tak předpokládat, že nejpozději třetí den po odeslání (tj. [datum]) se musela dostat do sféry jeho dispozice. Žalovanému byla poskytnuta lhůta 10 dnů pro splnění daného závazku, po uplynutí této lhůty, tj. [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. Výše úroků vyplývala z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a činila 8,05 % ročně.

17. Odvolací soud tedy napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky za dobu od [datum] do zaplacení a ve zbylém napadeném rozsahu rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

18. Stejně jako v řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná pouze částečně, a to v menší míře než žalovaný, žádnému z účastníků tedy nebyla náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznána dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.