pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 1/2021-102

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.)

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně (na základě žaloby doručené soudu dne [datum] - ve znění jejího rozšíření v podání ze dne [datum] a částečného omezení při jednání soudu I. stupně dne [datum]) domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od data doručení žaloby žalované do zaplacení) s tvrzením, že jako zhotovitelka uzavřela s žalovanou jako objednatelkou dne [datum] smlouvu o dílo; jejím předmětem byla výstavba logistické haly (v žalobě specifikované) včetně příslušné infrastruktury (dále jen„ smlouva o dílo“). V důsledku porušování smluvních povinností žalovanou (neuhrazení zálohových faktur, nepředání pravomocného stavebního povolení žalobkyni, prodlení s předáním ke stavbě připraveného staveniště) došlo ke zmaření provedení díla z důvodů na straně žalované, a žalobkyně proto od uvedené smlouvy odstoupila. Dřívější odstoupení od smlouvy ze strany žalované označila za neplatné, neboť k němu žalovaná neměla řádný důvod (nedodání korporátní záruky ze strany žalobkyně nebylo podstatným porušením smlouvy, přitom žalobkyně záruku nedodala, neboť žalovaná již byla v prodlení s plněním svých povinností); nadto žalovaná od smlouvy neodstoupila bez zbytečného odkladu. Žalobkyně zajistila (v souladu se smlouvou) provedení díla (z převážné části) subdodávkami (jak popsala v žalobě), a za dobu trvání smlouvy na smlouvu (prostřednictvím subdodavatelů) plnila. Byla připravena dílo provést a s jeho provedením započala. Žalovaná zmařila provedení díla tím, že neposkytla požadovanou součinnost a porušila smlouvu o dílo, a rovněž tím, že neoprávněně od smlouvy odstoupila, čímž zřetelně dala najevo, že nehodlá v plnění povinností podle smlouvy o dílo dále pokračovat. V důsledku porušení povinností ze strany žalované nemohla žalobkyně dílo provést a realizovat tak předpokládaný zisk. Požaduje proto zaplacení ceny za dílo podle § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši [částka], odpovídající sjednané ceně díla ponížené o to, co ušetřila, alternativně náhradu ušlého zisku podle § 2952 o. z. ve stejné výši. Výpočet žalované jistiny v žalobě podrobně popsala (spolu s vyhotovením přehledných tabulek).

3. Žalovaná označila žalobu za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí. Ke své obraně uvedla, že od smlouvy o dílo platně odstoupila dříve než žalobkyně pro závažné porušení smluvních povinností žalobkyní, když (ani přes opakované výzvy) nedodala žalované korporátní záruku své mateřské společnosti za řádné splnění díla, která byla podstatným předpokladem realizace a financování díla, a tedy i uzavření smlouvy ze strany žalované právě s žalobkyní. Svým prodlením se splněním této povinnosti žalobkyně zabránila včasnému zajištění bankovního financování díla. Za této situace, kdy žalobkyně současně opakovaně odmítala převzít staveniště, žalovaná od smlouvy odstoupila. Žalobkyně realizaci díla sama zmařila a svou vlastní vinou se o zakázku připravila. Požadovat po objednateli cenu díla či ušlý za nerealizované dílo za takovýchto okolností je nepřípustné, jakož i v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaná sporovala oprávněnost jednotlivých částek uhrazených žalobkyní subdodavatelům s tím, že se jejich úhrady domáhá v již dříve zahájených řízeních a v tomto řízení je (nepřípustně) uplatňuje duplicitně. Dohody o narovnání si žalobkyně uzavřela se svými subdodavateli zcela bez vědomí (natož účastenství) žalované (byť i jen jako„ vedlejšího účastníka“ na těchto smlouvách) a to navíc až s odstupem mnoha měsíců po skončení smlouvy o dílo. Podle žalované jde o„ ex post účelově vyfabrikované dvoustranné právní tituly“, které nemají dopad do právní sféry žalované.

4. Soud I. stupně rozhodl jednak na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 8. až 13. (na která odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Na jejich základě po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] předmětnou smlouvu o dílo týkající se výstavby haly, kterou žalobkyně měla pro žalovanou vybudovat. Nicméně žalovaná se zavázala nejprve pro žalobkyni připravit staveniště, tj. provést kompletní přípravu území včetně sanace veškerých nadzemních a podzemních objektů, hrubých terénních úprav a zemních prací v celém prostoru staveniště, a to s parametry, jejichž detailní specifikace je obsažena v příloze 4 smlouvy; dále se žalovaná zavázala zrealizovat kompletní dodávku a provedení opěrné stěny na okraji staveniště. Tomuto prvotnímu závazku nebyla žalovaná opakovaně schopna dostát, což plyne jednak ze skutečnosti, že byly uzavřeny dodatky [číslo] [číslo] ke smlouvě, jednak ze zápisu z jednání ze dne [datum], proti jehož obsahu žalovaná nezaslala žalobkyni žádné námitky. V něm strany uvedly, že hrubé terénní úpravy nejsou dokončeny a že staveniště bude nutné předávat po částech, ovšem až poté, co se ohledně toho uzavře dodatek [číslo] smlouvy, k čemuž nedošlo (ač v tomto směru obě strany vyvíjely snahu a zasílaly si různé návrhy jeho znění). Nepřipravenost staveniště plyne i z geodetického měření provedeného Ing. [jméno] [příjmení]. Poté, co se spolupráce mezi účastníky takto zkomplikovala, začala žalovaná projevovat vůli ukončit smlouvu s žalobkyní, jak se podává z protokolu ze dne [datum] a dopisu žalované z téhož dne. Následně zaslala žalovaná žalobkyni odstoupení od smlouvy datované [datum] s odůvodněním, že žalobkyně nepředložila korporátní záruku ve lhůtě stanovené v čl. 6 [číslo] smlouvy o dílo (tato lhůta uplynula [datum]). Ohledně nesplnění této povinnosti byla žalobkyně žalovanou upomínána e-mailem ze dne [datum]. V době, kdy žalovaná projevila vůči žalobkyni vůli odstoupit od smlouvy, byla žalovaná v prodlení s povinností uhradit žalobkyni obě zálohové faktury (první z nich měla ve smlouvě určenou splatnost do [datum], druhá do [datum]), předložit příslušné stavební povolení a připravit staveniště (nepřipravenost staveniště byla v řízení prokázána, jak uvedeno shora; neuhrazení faktur a nezajištění příslušné stavební dokumentace žalovaná v řízení nesporovala). Naproti tomu žalobkyně byla v prodlení s předložením korporátní záruky, kterou měla dle čl. 6 [číslo] smlouvy o dílo předložit žalované do 30 dnů od podpisu smlouvy, tj. do [datum]. Žalobkyně, která neuznala platnost odstoupení od smlouvy učiněného žalovanou, sama zaslala žalované odstoupení od smlouvy datované [datum] s tím, že odstupuje od smlouvy o dílo pro porušování smluvních povinností žalovanou dle čl. 2 [číslo], [číslo] a [číslo] smlouvy o dílo (nepředání staveniště, nepředání pravomocného stavebního povolení, neuhrazení záloh).

5. Uvedený skutkový stav po právní stránce soud I. stupně posoudil podle § 2586 odst. 1 o. z. (podle něhož se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu), § 2613 o. z. (podle něhož zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil), § 1968 o. z. (podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.), § 1969 o. z. (podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem), § 1977 o. z. (podle něhož poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla), § 2001 o. z. (podle něhož od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon), § 2002 o. z. (podle něhož poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není).

6. Uzavřel, že žalobkyně coby zhotovitelka a žalovaná coby objednatelka uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byla výstavba haly žalobkyní pro žalovanou. Sjednaná cena díla činila [částka] bez DPH. Uvedl, že § 2613 o. z. zakotvuje ve své podstatě zvláštní nárok zhotovitele díla v případě, že je provedení díla zmařeno objednatelem z důvodů, které mu lze klást k tíži (zpravidla postupuje-li objednatel v rozporu se zákonem či smlouvou, čímž zapříčiní zmaření provedení díla, a to buď svým aktivním jednáním, či pasivním opomenutím). Zmařit provedení díla přitom lze např. i tím, že objednatel odstoupí od smlouvy, aniž by k tomu byl dán zákonný či smluvní důvod. Pokud objednatel neplatně odstoupí od smlouvy a na tomto svém odstoupení setrvá, přestože zhotovitel namítá jeho neplatnost, je zjevné, že k provedení díla nedojde z důvodu nezákonného postupu objednatele. Zhotovitel má v takovém případě nárok podle § 2613 o. z. Naopak pokud objednatel platně odstoupí od smlouvy o dílo, existence nároku zhotovitele podle § 2613 o. z. nebude vůbec přicházet v úvahu. V této souvislosti se soud I. stupně nejprve zabýval otázkou platnosti odstoupení žalované od předmětné smlouvy ze dne [datum] s tím, že žalobkyně vznesla vůči žalované včas námitku jeho neplatnosti dopisem ze dne [datum]. Konstatoval, že žalovaná coby objednatelka odstoupila v projednávané věci od smlouvy o dílo z důvodu, že žalobkyně nesplnila svou povinnost předložit ve lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy korporátní záruku vydanou mateřskou [právnická osoba], SE, za své řádné splnění smlouvy (čl. 6 [číslo] SD), avšak porušení uvedené povinnosti nebylo výslovně sjednaným smluvním důvodem pro vznik práva žalované odstoupit od smlouvy (v čl. 10 smlouvy ani nikde jinde ve smlouvě, na rozdíl např. od práva žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě nepředložení potvrzení financující banky žalovanou v čl. 11 smlouvy). Žalovaná neodstoupila ani ze zákonného důvodu ve smyslu § 1977 o. z. ve spojení s § 2002 o. z., pro porušení smlouvy podstatným způsobem. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Splnění uvedených kritérií je nutné posuzovat v kontextu celého daného závazkového vztahu, a to ke dni jeho vzniku (uzavření smlouvy). Straně, která je v prodlení se splněním své povinnosti, by muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že protistrana by smlouvu vůbec neuzavřela, kdyby prodlení předvídala (již jen proto soud I. stupně shledal bez významu žalovanou předložené dodatečné prohlášení budoucího nájemce haly [právnická osoba]). Soud I. stupně dospěl k závěru, že prodlení žalobkyně s předložením korporátní záruky (lhůta běžela do [datum]) nelze považovat za podstatné porušení předmětné smlouvy, když nebylo sjednáno jako smluvní důvod odstoupení v jinak precizně formulovaných ujednáních čl. 10 a čl. 11 smlouvy, a současně když měla žalovaná plnit své zásadní povinnosti ze smlouvy před termínem předložení záruky žalobkyní. Žalovaná měla povinnost uhradit první zálohovou fakturu do [datum] (čl. 6 [číslo] SD), povinnost předložit potvrzení financující banky o účelovém vázání finančních prostředků na financování díla měla původně předložit dokonce do [datum] (čl. 6 [číslo] SD). Uvedené ostatně vyvrací tvrzení žalované, že korporátní záruka byla podmínkou schválení úvěru na dílo bankou (tento byl schválen i bez ní, jak se podává z pododstavce 8/ skutkových zjištění). Žalovaná též měla předat staveniště do [datum] (viz původní harmonogram přiložený ke smlouvě), tj. stavební práce měly začít ke dni předání korporátní záruky. Pokud žalovaná namítala, že důvodem pro její odstoupení bylo i nepřevzetí staveniště žalobkyní (byť toto nebylo v odstoupení žalované jako důvod uvedeno), shledal soudu I. stupně tuto námitku nedůvodnou s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná staveniště nepřipravila tak, jak bylo ujednáno. Strany se sice shodly, že by žalobkyně mohla staveniště převzít po částech, k tomu by však bylo potřeba nejprve uzavřít dodatek [číslo] k čemuž nedošlo (bez jeho uzavření byly obě strany nadále zavázány původní dohodou ve znění jejich dodatků). Odstoupení od smlouvy nebylo ze strany žalované učiněno ani ve lhůtě bez zbytečného odkladu, když žalovaná poprvé upomenula porušení dané povinnosti až [datum] a k odstoupení přikročila [datum], tedy více jak měsíc a půl po lhůtě k předložení záruky, přestože účastníci mezi sebou v mezidobí intenzivně komunikovali. K odstoupení žalovaná přistoupila až poté, co žalobkyně opakovaně nepřevzala staveniště, a poté, co žalovaná navrhla ukončení smlouvy dohodou, což žalobkyně odmítla a chtěla pokračovat ve spolupráci. Soud I. stupně uzavřel, že odstoupení od smlouvy učiněné žalovanou dne [datum] je nedůvodné a opožděné, a tudíž neplatné. Neplatným odstoupením žalovaná zmařila provedení díla z důvodů, za které odpovídá, a proto žalobkyni vzniklo právo podle § 2613 o. z. Nadto by uvedené právo žalobkyni vzniklo i v případě, že by žalovaná od smlouvy vůbec neodstoupila a došlo jen k odstoupení ze strany žalobkyně. V řízení totiž bylo prokázáno, že to byla právě žalovaná, která svým prodlením porušila podstatným způsobem své smluvní povinnosti, když neuhradila sjednané zálohy, nepřipravila staveniště a nezajistila příslušná stavební povolení. Neuhrazení zálohy je výslovně zakotveno jako smluvní důvod odstoupení od smlouvy v čl. 11, zbylá dvě porušení znemožňují žalobkyni fakticky započít s prováděním díla, takže jde o podstatná porušení povinností představující zákonný důvod odstoupení a současně sama o sobě provedení díla maří (i bez odstoupení žalobkyně od smlouvy). Žalobkyně tedy odstoupila po právu, přičemž jí nelze klást k tíži, že tak učinila až v reakci na odstoupení žalované, neboť z předložené komunikace plyne, že se žalobkyně spolupráce nechtěla vzdát, navrhovala řešení celé situace a do poslední chvíle (do odstoupení od smlouvy žalovanou) počítala s tím, že dojde k vzájemné dohodě a vyřešení problematických otázek následnými dodatky.

7. Ohledně výše nároku podle § 2613 o. z. pak soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 29. (i v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje). Na jejich základě vyšel z toho, že žalobkyně uzavřela se svými subdodavateli smlouvy o dílo na dílčí subdodávky výstavby haly, na jejichž základě by v případě, že by nedošlo k ukončení smlouvy o dílo odstoupením od smlouvy žalobkyní pro zmaření provedení díla žalovanou, uhradila subdodavatelům (uvedeným v pododstavcích 1/ až 15/ bodu 29. odůvodnění napadeného rozhodnutí) celkem [částka] (tj. tato částka představuje očekávané náklady žalobkyně za výše uvedené subdodávky; v této souvislosti soud I. stupně odkázal na součet položek 4. sloupce první tabulky v úvodu napadeného rozsudku). S ohledem na uzavření dohod o narovnání nakonec namísto uvedené částky žalobkyně uhradila jen [částka] (vynaložené náklady; viz součet položek 5. sloupce první tabulky). Žalobkyně tudíž z uzavřených smluv o subdodávkách ušetřila [částka] (ušetřené náklady; viz součet položek 6. sloupce první tabulky). Dále žalobkyně ušetřila náklady v celkové výši [částka], které by byla zaplatila na subdodávkách subdodavatelům (uvedené v pododstavcích 16/ až 23/ odůvodnění napadeného rozsudku) na základě smluv, které měla v úmyslu uzavřít, ale neuzavřela s ohledem na ukončení smlouvy o dílo. Dále ušetřila na režijních nákladech [částka] (viz pododstavec 24/ napadeného rozsudku). Celkem tak ušetřené náklady žalobkyně činí [částka] ([částka] + [částka] + [částka]) a neušetřené, tj. vynaložené, náklady žalobkyně činí [částka] ([částka] náklady z dohod o narovnání + [částka] vynaložené režijní náklady). V této souvislosti soudu I. stupně uvedl, že skutečnost, že žalobkyně měla v plánu zajistit provedení díla prostřednictvím subdodávek, není ničím neobvyklým, přičemž tento postup má oporu v § 1935 o. z., jenž umožňuje splnění dluhu prostřednictvím třetí osoby. V takovém případě ovšem dlužník (žalobkyně) odpovídá za splnění povinnosti stejně, jako by plnil sám, věřitel (žalovaná) je nadále v právním vztahu s dlužníkem a stojí vně jeho vztahů se subdodavateli (proto nebylo důvodu, aby byla žalovaná účastníkem dohod o narovnání).

8. Argumentaci žalované poukazující na oprávněnost částek vyplacených žalobkyní z dohod o narovnání s tím, že je žalobkyně nemůže chtít po žalované, resp. že žalobkyně uplatňuje nárok duplicitně vedle jiných řízení, a že v projednávané věci nelze rozhodnout dříve, než bude pravomocně rozhodnuta věc projednávaná v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 18 C 1/2021, soud I. stupně označil za nelogickou. Uvedl, že v případě, že by žalobkyně vyplatila subdodavatelům částku [částka] neoprávněně, by se ušetřené náklady zvýšily o tuto částku (činily by [částka] namísto [částka]) a částka ušetřených nákladů odečítaná od celkové ceny díla při výpočtu nároku podle § 2613 o. z. by tedy byla vyšší. Žalovaná pak přehlíží, že žalobkyně tyto částky stejně odečítá hned v úvodu svého konečného výpočtu uvedeného v žalobě s tím, že již ohledně nich dospěla s žalovanou k mimosoudní dohodě, resp. že už byly zažalovány v dalších dvou řízeních (sp. zn. 18 C 167/2019 a sp. zn. 18 C 1/2021). Jinak řečeno, o žádný duplicitně uplatněný nárok v této věci nejde, neboť žalobkyně v projednávané věci tvrzené vynaložené náklady ve výši [částka] ([částka] náklady z dohod o narovnání + [částka] vynaložené režijní náklady) odečítá a snižuje o ně částku, kterou požaduje po žalované. Za dané situace není třeba vyčkávat výsledků řízení sp. zn. 18 C 1/2021 (kde se řeší oprávněnost některých částek), neboť čím vyšší jsou částky vynaložené na dohody o narovnání (jež žalobkyně v tomto řízení od ceny díla odečítá), tím lépe v tomto řízení pro žalovanou. Pokud by některé plnění na dohodu o narovnání bylo neoprávněné, v tomto řízení se ho žalobkyni nedostane, protože v tomto řízení je nahradit nechce (odečítá je z požadované částky) a v jiném řízení, kde ho požaduje, ohledně něj neuspěje.

9. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyně při výpočtu žalované částky udělala chybu, když v řízeních u soudu I. stupně sp. zn. 18 C 167/2019 a 18 C 1/2021 neuplatnila skutečně vynaložené náklady na nájem a poplatek realitní kanceláři [částka], což je soudu I. stupně známo z jeho úřední činnosti a účastníkům toto musí být známo, protože jsou účastníky i uvedených dvou řízení. Proto se částka, kterou žalobkyně v úvodu svého výpočtu odečítá jako první z ceny díla, tj. částka [částka] (sestávající z vynaložených nákladů vyřešených mimosoudní dohodou [částka], uplatněných první žalobou v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 167/2019 ve výši [částka] a druhou žalobou v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 1/2021 ve výši [částka]) liší od výše provedeného výpočtu vynaložených nákladů [částka] ([částka] náklady z dohod o narovnání se subdodavateli + [částka] vynaložené režijní náklady) právě o [částka] (prakticky totožná částka s rozdílem několika haléřů způsobeným odlišným zaokrouhlováním).

10. Ke konečné výši oprávněného nároku žalobkyně proto soud I. stupně dospěl následovně: Od ceny díla [částka] odečetl - stejně jako žalobkyně - vynaložené/neušetřené náklady [částka], neboť tyto žalobkyně v tomto řízení nepožaduje s tím, že už je má vyřešené mimosmluvní dohodou či je řeší jinými žalobami. Po uvedeném odečtu zbývá částka [částka], od níž je nutné odečíst ušetřené náklady ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]). Zbývá částka [částka], od níž soud I. stupně odečetl částku [částka] představující skutečně vynaložené náklady žalobkyně na nájem a poplatek realitní kanceláři, které žalobkyně nevyřešila mimosoudní dohodou ani předchozími žalobami, pročež je sama neodečítá a domáhá se jich spolu s „ ušlým ziskem“ v tomto řízení, ačkoli k tomu v žalobě absentují příslušná skutková tvrzení. Žalobkyně tedy prokázala vznik tvrzeného nároku co do částky [částka].

11. Ke splatnosti uvedené částky a úroku z prodlení soud I. stupně uvedl, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum], když žalobkyně měla nárok za splatný dnem [datum], kdy dle jejího názoru došlo ke zmaření díla nepředáním staveniště (jak uvedla ve vyjádření ze dne [datum] na č. l. 64 p. v.). K tomuto dni se však nárok nemohl stát splatným, neboť k tomuto dni nebyla žalobkyní požadovaná částka vyčíslena a nebyla jí ani známá, když k uzavření dohod o narovnání došlo až v dubnu 2019. Splatnost mohla nastat teprve poté, co žalobkyně informovala žalovanou o uplatňovaném nároku a jeho konkrétní výši a vyzvala žalovanou k jeho úhradě (srov. § 1958 odst. 2 o. z.), tj. uplynutím lhůty poskytnuté žalované v předžalobní upomínce. Žalobkyně vyhotovila předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky až dne [datum], nepředložila však soudu doklad o jejím doručení (resp. odeslání) žalované. O tom byla žalobkyně poučena u jednání a byl jí poskytnut časový prostor k jeho doložení; žalobkyně však poté uvedla, že se jí doklad o doručení nepodařilo dohledat, a požadovala úrok z prodlení nově ode dne doručení žaloby žalované ([datum]).

12. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně výrokem I. napadeného rozsudku zastavil řízení co do části úroku z prodlení pro částečné zpětvzetí žaloby provedené žalobkyní u jednání; výrokem II. žalobkyni přiznal částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jež se stala splatnou doručením žaloby žalované (dřívější splatnost žalobkyně neprokázala). Žalobu zamítl výrokem III. napadeného rozsudku co do [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky, neboť ta představuje náklady žalobkyně na nájem a poplatek realitní kanceláři, o nichž žalobkyně v žalobě netvrdila, že se jich v tomto řízení domáhá.

13. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první zák. č. 1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce, jež představuje 65 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,5 %). Pro účely posouzení úspěchu ve věci soud hodnotil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně žalované jistiny (pohledávky), ale též stran jejího příslušenství (a to s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem podle vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu (zkráceně„ AT”), kdy při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty odpovídající žalované jistině, a při specifikaci zohledněných úkonů z obsahu spisu. Nepřiznal žalobkyně náhradu nákladů řízení za předžalobní upomínku s tím, že její odeslání žalované žalobkyně neprokázala. Uvedenou skutečnost však nepovažoval za důvodnou pro závěr, že žalobkyni náhrada ostatních nákladů řízení nepřísluší ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., když odkázal na unesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož absence výzvy podle § 142a o. s. ř. není zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady [anonymizováno] řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná v projednávané věci nárok žalobkyně sporovala a žalobou požadovanou částku neuhradila, je zřejmé, že v projednávané věci jde právě o případ popisovaný Nejvyšším soudem, kdy se § 142a odst. 1 o. s. ř. nepoužije.

14. Rozsudek napadli včasným a přípustným odvoláním obě účastnice, žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé II. a souvisejícímu nákladovému výroku IV., žalobkyně napadla pouze nákladový výrok.

15. Žalovaná své odvolání opřela o § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. s tím, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle §118b; neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností; dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; a že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudu I. stupně vytkla, že nepřihlédl k její námitce, že žalobkyně si v rámci výpočtu žalované částky odečítá od ceny díla částky požadované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 1/2021, v němž v okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku nebylo rozhodnuto, pročež konečná částka v projednávané věci byla k uvedenému okamžiku neznámá, respektive nepřepočitatelná. Namítla, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům svědčícím o tom, že povinnost žalobkyně předložit korporátní záruku její mateřské společnosti za řádné splnění díla (dále též jen„ korporátní záruka“) - a předpokládané splnění této povinnosti - bylo podstatnou náležitostí smlouvy o dílo ve vztahu k financování díla, jakož i pro její uzavření, pročež dospěl k chybnému závěru, že se jednalo o nepodstatnou náležitost (ujednání) smlouvy o dílo a její porušení nebylo podstatným porušením smlouvy o dílo ze strany žalobkyně. Postupoval tak přesto, i když žalovaná v řízení poukázala mimo jiné na skutečnost, že v době uzavírání smlouvy o dílo se dostala do úpadku například velká stavební [právnická osoba], a.s., pročež korporátní záruka po žalobkyni požadovaná žalovanou tak byla logickou a nutnou podmínkou jejich vzájemné obchodní spolupráce. Požadovala ji i financující banka, která by bez věrohodného předpokladu poskytnutí korporátní záruky žalobkyní žalované financování neposkytla, resp. by neumožnila jeho čerpání. Bez řádného odůvodnění zamítl návrh žalované na doplnění dokazování vyjádřením financující J& [právnická osoba] jako nadbytečný s tím, že tento důkaz byl navržen k prokázání skutečností nerozhodných pro posouzení projednávané věci. Ani budoucí nájemce předmětné haly C (společnost [právnická osoba]) by neměl zájem o uzavření příslušné nájemní smlouvy se žalovanou. Žalovaná by neuzavřela smlouvu právě s žalobkyní, pokud by předpokládala, že jí žalobkyně -,,v rozporu se smlouvou o dílo schválenou financující bankou“ - nepředloží korporátní záruku za řádné splnění díla. Trváním na splnění této povinnosti žalobkyní coby generálním zhotoviteli stavby tak žalovaná postupovala s péčí řádného hospodáře. Soud I. stupně nevzal v úvahu, že žalobkyně jako rutinní stavební podnikatel a profesionál v oboru stavebnictví si všech těchto okolností musela být vědoma již při uzavírání smlouvy o dílo. Stejně jako toho, že by žalovaná (ale pravděpodobně ani žádná jiná smluvní protistrana jednající s péčí řádného hospodáře) smlouvu o dílo se žalobkyní neuzavřela, pokud by takové porušení smlouvy o dílo ze strany žalobkyně předvídala. Za hrubě zavádějící je tak závěr soudu I. stupně, že dílo bylo jinak bez problémů financovatelné a realizovatelné i bez uvedené korporátní záruky, když pravdou je pouze to, že dílo nakonec bylo bez problémů financovatelné a realizovatelné ovšem jiným zhotovitelem, který korporátní záruku své mateřské společnosti za řádné splnění díla žalované (jako objednateli) standardně předložil. Soud I. stupně rovněž pominul, že splnění této povinnosti nebylo ve smlouvě o dílo (ani v jejích dodatcích) podmíněno úhradou jakékoliv zálohy či splněním jiné smluvní povinnosti žalovanou. Řádné a včasné poskytnutí korporátní záruky byla naopak podstatným předpokladem realizace a financování díla, jakož i realizace následného nájemního vztahu se společností [právnická osoba] (když pro uvedenou společnost měla být předmětná logistická hala stavěna, což žalobkyně od počátku obchodního jednání s žalovanou věděla, přičemž uvedenou společností byla dokonce žalované coby zhotovitel díla doporučena). Již při uzavření smlouvy si žalobkyně musela být vědoma skutečnosti, že by žalovaná smlouvu o dílo nikdy neuzavřela, zvláště při rozsahu předmětného díla. Soud I. stupně jako bezvýznamné zamítl prohlášení budoucího nájemce haly (společnosti [právnická osoba]) ze dne [datum], svědčící o zásadní důležitosti splnění závazku řádného a včasného poskytnutí korporátní záruky pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nájemní, jakož i realizaci nájmu předmětné haly. Bez dalšího zamítl i návrh na provedení důkazu výslechem označených svědků jak k problematice korporátní záruky, tak i k dalším záležitostem, zejména otázce připravenosti staveniště. Nedostál tak povinnostem plynoucím z § 132 o. s. ř. Poukázala na„ nevyvážený“ přístup soudu I. stupně, pokud žalované„ vytýká“, že neodstoupila od smlouvy o dílo bez zbytečného odkladu (když odstoupila již [datum] po opakovaných výzvách žalobkyni k plnění), když korporátní záruka měla být předložena [datum], přičemž žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila s obdobným časovým odstupem po údajném nesplnění povinností ze strany žalované. Žalovaná tak od smlouvy o dílo odstoupila bez zbytečného odkladu poté, co bylo zřejmé, že žalobkyně svoji smluvní povinnost, ani přes výzvy žalobkyně nesplní, ani tuto námitku žalované soud I. stupně nezohlednil. Žalovaná dále namítla, že v řízení rovněž poukázala na neobvyklou míru zisku žalobkyně. Soud I. stupně nepřihlédl ani k námitce žalované o nepravdivosti tvrzení žalobkyně o nepřipravenosti staveniště k převzetí. Žalobkyně si přitom na tomto údajném nepřipraveném stanovišti postavila zařízení stanoviště a navezla na něj pilotovací soupravu; žalovaná ke skutečnému stavu staveniště navrhla výslech svého statutárního ředitele a konkrétních osob ze spolupracující společnosti [právnická osoba] (pro žalovanou vykonávala development ohledně předmětné stavby) a [právnická osoba] (prováděla předmětného HTU na stanovišti), přičemž soud I. stupně se s těmito důkazními návrhy nijak nevypořádal. Soud I. stupně se nevypořádal s námitkou žalované, jak hodlala žalobkyně přebírat stanoviště a realizovat dílo, či na základě čeho a jakého důvodu si žalobkyně vytvářela či nechala vyrobit realizační projektovou dokumentaci a objednávat si další subdodávky, když zde údajně nebylo vyhovující stavební povolení. Rovněž se nevypořádal s námitkou žalované, že žalobkyně nijak neprokázala plnění ze strany příslušných subdodavatelů, účelnost tohoto plnění ani provedení úhrady za jejich služby. Žalovaná navrhla důkazy za účelem objektivního určení, zda se nejednalo o ex post vyfabrikovaná plnění a nároky v řízení. Žalovaná z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a IV. změnil tak, že se žaloba ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá a uloží povinnost žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně, aby ho v rozsahu uvedených výroků zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně svým odvoláním brojila proti nákladovému výroku. V této souvislosti vytkla soudu I. stupně jednak, že považoval za změnu žaloby její podání ze dne [datum], když podle jejího názoru se nejednalo o rozšíření žaloby o příslušenství, ale jen o upřesnění návrhu„ že požaduje úroky z prodlení ode dne [datum]“, jednak, že posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby její omezení požadovaného příslušenství při ústním jednání konaném dne [datum] po poučení soudu, že splatnost nároku mohla nastat až uplynutím lhůty pro zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, a poté, co jí nebyl poskytnut dostatečný časový prostor (pouze několikaminutové přerušení jednání) pro to, aby zjistila a doložila datum doručení předžalobní výzvy. Poukázala na to, že žalovaná samozřejmě věděla, kdy jí byla předžalobní výzva doručena, avšak tuto vědomost soudu I. stupně zatajila, k čemuž jako důkaz označila (a k odvolání připojila) Oznámení o výsledku reklamace [číslo] ze dne [datum]. Soud I. stupně při rozhodování o nákladech řízení sice správně v souladu s judikaturou i doktrínou zahrnul do předmětu sporu jistinu i příslušenství, nesprávně však určil za předmět sporu jistinu a úroky z prodlení ode dne [datum], když při prvním jednání žalobkyně v reakci na poučení soudu I. stupně o tom, že neunáší břemeno tvrzení ohledně doručení předžalobní výzvy, omezila úroky z prodlení na období počínaje doručením žaloby žalované. Žalobkyně měla ve sporu, pokud jde o vlastní nárok, tedy o zaplacení ceny zmařeného díla ve výši [částka] úspěch téměř 100%, zamítnutí žaloby co do částky [částka] je neúspěchem v nepatrné části (cca 0,4%) a je na místě pro tuto část předmětu sporu uplatnit ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení nemělo být zastaveno a soud I. stupně měl vzít za předmět sporu nárok na zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ode dne [datum] (a nikoliv ode dne [datum]), nebyl zde důvod pro krácení nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení a soud je měl přiznat v plné výši, tedy v částce [částka]. Pokud však odvolací soud dospěje k závěru, že procesní úkon žalobkyně, jímž upřesnil počátek prodlení žalované se zaplacením jistiny okamžikem doručení žaloby žalovanému, je zpětvzetím návrhu, pokud jde o úroky z prodlení za období ode dne [datum] do [datum], pak nelze dovozovat procesní zavinění žalobkyně na zastavení řízení, pokud tato v důsledku procesního postupu soudu I. stupně nemohla předložit důkaz o doručení předžalobní výzvy, ačkoliv jím disponovala. S poukazem na judikaturu, z níž citovala, vyslovila názor, že pravidlo § 142 odst. 2 o. s. ř. a zahrnutí příslušenství do předmětu sporu při poměřování úspěchu a neúspěchu ve sporu za účelem určení výše náhrady nákladů řízení nelze uplatňovat mechanicky bez zohlednění zvláštních okolností konkrétního případu. Poukázala na to, že soud I. stupně měl zjistit, zda žalovaná s částečným omezením žaloby souhlasí, což neučinil, a že žalovaná se k úrokům z prodlení ani k počátku prodlení nikterak nevyjádřila, zůstala zcela pasivní a žádné účelně vynaložené náklady jí tak nevznikly. Za této situace, kdy žalobkyně měla ohledně vlastního nároku úspěch téměř 100% a kdy procesní zavinění žalobkyně spočívá pouze v tom, že nebyla schopná v enormně krátké lhůtě 10 min doložit doručení předžalobní výzvy, ačkoliv doklad o jejím doručení má k dispozici, a nebylo jí umožněno v přiměřené lhůtě doručenku doložit, považuje žalobkyně za nespravedlivé, aby z tohoto důvodu nesla náklady řízení žalované v rozsahu 17,5 %, když jí žádné náklady nevznikly. Z průběhu řízení se nepochybně podává, že soud I. stupně by žalobě vyhověl v celém rozsahu včetně úroků z prodlení ode dne doručení předžalobní výzvy, resp. od uplynutí sedmidenní lhůty pro plnění dle předžalobní výzvy ([datum]). Navrhla tak změnu napadeného rozsudku v jeho nákladovém výroku o náhradě nákladů řízení co do jejich výše.

17. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání s podrobnou argumentací vyvracela důvody podaného odvolání; plně se ztotožnila s napadeným rozsudkem, jehož potvrzení odvolacím soudem navrhla; odkázala na to, že se k tvrzením žalované již detailně vyjádřila v předchozích svých podání v řízení před soudem I. stupně.

18. Žalovaná se k odvolání žalobkyně do nákladového výroku vyjádřila jen tak, že argumentace žalobkyně je zcela lichá a účelová s cílem se na žalované bezdůvodně obohatit.

19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání v napadeném rozsahu (ohledně vyhovujícího výroku II. a nákladového výroku IV.) správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Ve výroku o částečném zastavení řízení (I.) a v zamítavém výroku (III.) nabyl napadený rozsudek již právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen částečně.

20. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci. Z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění. Provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). [jméno] a stručně vyložil, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy. Učinil z provedených důkazů odpovídající skutkový závěr a věc zcela správně posoudil i po právní stránce. Žalovaná ve svém odvolání v zásadě zopakovala svoji argumentaci, kterou uvedla již v řízení před soudem I. stupně, přičemž soud I. stupně se s jejími jednotlivými věcnými námitkami proti žalovanému nároku náležitě vypořádal.

21. Odvolací soud neshledal důvodnou její námitku, že soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že v okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku nebylo rozhodnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 1/2021, v němž je podle žalované uplatňován duplicitní nárok, pročež konečná částka v projednávané věci byla k uvedenému okamžiku neznámá, respektive nepřepočitatelná. Jak sama žalobkyně již v žalobě uvedla (a soud I. stupně v napadeném rozsudku připomněl), částka požadovaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 1/2021 (a rovněž částka v řízení požadovaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 167/2019) byla při výpočtu žalovaného nároku odečtena. Nadto v době rozhodnutí odvolacího soudu bylo uvedené řízení již skončeno, když odvolací soud v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Co 312/2022, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 312/2022-186, potvrdil rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo tam žalobkyní požadovanému nároku (uplatněnému na základě stejného smluvního vztahu mezi účastníky) vyhověno.

22. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku, že soud I. stupně v projednávané věci nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům svědčícím o tom, že povinnost žalobkyně předložit korporátní záruku její mateřské společnosti za řádné splnění díla (dále též jen„ korporátní záruka“) a předpokládané splnění této povinnosti bylo podstatnou náležitostí smlouvy o dílo ve vztahu k financování díla, jakož i pro její uzavření, pročež dospěl k chybnému závěru, že se jednalo o nepodstatnou náležitost (ujednání) smlouvy o dílo a její porušení nebylo podstatným porušením smlouvy o dílo ze strany žalobkyně. Soud I. stupně na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu správně zjistil, že nepředložení korporátní záruky, resp. prodlení s jejím předložením, nebylo sjednáno jako podstatné porušení smlouvy, že žalovaná proto nedůvodně odstoupila od předmětné smlouvy o dílo, přičemž tento svůj závěr dostatečně a srozumitelně odůvodnil s poukazem na provedené důkazy; rovněž se vypořádal s tím, proč ostatní provedené důkazy nehodnotil, či navržené důkazy neprovedl. Ostatně odvolací soud nemá ve smyslu § 13 o. z. důvod odchylovat se v tomto směru od závěrů jiného senátu odvolacího soudu přijatých ve shora uvedeném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 312/2022-186, který se rovněž zabýval odstoupením obou účastnic od předmětné smlouvy o dílo, přičemž dospěl k závěru, že včasným a platným odstoupením od předmětné smlouvy bylo až odstoupení žalobkyně. V uvedeném rozsudku odvolací soud uvedl:„ Odvolací námitka žalované v podstatě spočívala ve zpochybnění jednoho jediného závěru soudu prvního stupně, že neposoudil nepředložení bankovní záruky ze strany žalobkyně od mateřské firmy za podstatné porušení smlouvy, z níž jí vzniklo právo od smlouvy odstoupit. To, že takovéto právo si účastníci ve smlouvě nesjednali, je nesporné a vyplývá z textu smlouvy. Žalovaná namítala neplatnost smlouvy z důvodu nerovnoměrně rozložených práv a povinností. Soud správně takovouto námitku neshledal za důvodnou, neboť smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, bylo tedy na žalované, aby svá práva hájila stejně jako žalobkyně. Text smlouvy nepochybně žalované znám byl (nijak toto nezpochybňuje), bylo tedy vědoma, jaké podmínky ze své strany musí splnit, aby žalobkyni nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy. Z obsahu odvolání také vyplývá, že výklad smlouvy žalovanou je založen pouze na tom, že její porušení povinností ze smlouvy, navíc sankcionované možností od ní odstoupit ze strany žalobkyní, je zcela nepodstatné. Není tedy podstatné, že nepředala staveniště v dohodnutém termínu, když tento termín byl uzavíranými dodatky posunován, nezaplatila zálohové faktury, a nepředložila stavební povolení. Takovýto postup žalovaná označuje v rámci podnikatelského prostředí za zcela standardní. Nemůže proto obstát její tvrzení, že nepředložení bankovní záruky ze strany žalobkyně při nesplnění jejích minimálně tří povinností smlouvou vysloveně označených za významnou náležitost smlouvy je důvodem, pro který ona může s odstupem více měsíce a půl od smlouvy odstoupit. Smluvně tato možnost stranami sjednána nebyla. Nepochybně, a v tomto je třeba přisvědčit žalobkyni, neustále trvaly další důvody pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, a to nepředání staveniště, nezaplacení zálohových faktur a nepředání stavebního povolení. Z tohoto pohledu tedy žalobkyně jednala bez zbytečného odkladu, na rozdíl od žalované. Z obsahu spisu se dále podává, i když pro rozhodnutí ve věci to není zásadní, že ještě před tím, než došlo k odstoupení od smlouvy žalovanou, to byla ona, která se snažila se žalobkyní dobrovolně domluvit ukončení smluvního vztahu, na což žalobkyně nepřistoupila. Žalobkyně setrvává kontinuálně na svém stanovisku, že počítala s tím, že realizaci stavby provede, z jednání žalované pak vyplývá, že již v této smlouvě neměla zájem pokračovat, současně však nechce nést žádné následky za to, že závažným způsobem smlouvu porušila. Skutečnost, že staveniště nebylo řádně předáno, byla v řízení prokázána a ostatně to žalovaná nezpochybňuje, v tomto její návrhy na doplnění dokazování jsou zjevně účelovými se snahou oddálit rozhodnutí ve věci.“ Soud I. stupně v projednávané věci správně zjistil, že žalobkyně nemohla být v prodlení s jejím předložením, protože žalovaná již před termínem předložení korporátní záruky (dle čl. 6 [číslo] smlouvy o dílo) se dostala do prodlení se splněním svých podstatných povinností ze smlouvy, zejména se zaplacením zálohových faktur, které nakonec nezaplatila vůbec, a s předložením potvrzení financující banky o zajištění financování díla (dle smlouvy čl. 6 [číslo]). Pokud nyní žalovaná tvrdí, že by smlouvu o dílo vůbec neuzavřela, kdyby předpokládala, že žalobkyně nepředloží korporátní záruku, jistě by si porušení takovéto povinnosti sjednala jako důvod pro odstoupení od smlouvy, což neučinila. Smluvní ujednání má přitom před zákonnou úpravou přednost, a ani ze zákonné úpravy nelze dovodit, že by nepředložení korporátní záruky na 10 % ceny díla, mohlo být považováno za podstatné porušení smlouvy. Poukazovala-li žalovaná na to, že by financující banka bez této záruky neposkytla krytí, je toto tvrzení v rozporu s tím, že podle smlouvy o dílo předcházela povinnost žalované předložit potvrzení financující banky o finančním krytí povinnosti žalobkyně předložit korporátní záruku. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaná neodstoupila od smlouvy o dílo bez zbytečného odkladu, když tak učinila více než 1,5 měsíce poté, kdy měla žalobkyně předložit korporátní záruku mateřské společnosti. S ohledem na uvedené lze mít za nedůvodnou i odvolací námitku žalované o neprovedení důkazů ohledně stavu staveniště.

23. Pokud žalovaná vznesla námitky ohledně vypořádání se žalobkyně s jejími subdodavateli, když částečně provedené práce hradila na základě smluv o narovnání, konkrétně, že žalobkyně nijak neprokázala plnění ze strany příslušných subdodavatelů, účelnost tohoto plnění ani provedení úhrady za jejich služby, pak v tomto směru lze uvést, že žalobkyně má, vzhledem k tomu, že došlo ke zmaření provedení díla z důvodů na straně žalované (což bylo v projednávané věci prokázáno), nárok na redukovanou cenu díla podle § 2613 o. z., odpovídající sjednané ceně díla ponížené o to, co ušetřila. V takovém případě podle názoru odvolacího soudu stačí jako právní titul prokazující tuto skutečnost dohody o narovnání, uzavřené žalobkyní se subdodavateli, na jejichž základě žalobkyně má závazky vymahatelné u soudu. Nadto lze i v tomto směru poukázat na závěry uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 312/2022-186, že„ skutečnost, že práce nezbytné pro zahájení stavby v dohodnutém termínu byly nutné, neboť i sama žalobkyně byla vázána termínem provedených svých prací, žalovaná pak nebyla ani smluvním partnerem těchto vztahů; o těchto nabíhajících nákladech žalovaná byla průběžně informována, nevznesla proti nim žádné námitky, a to v souvislosti s neplněním termínu řádného, ani posunutého, předání staveniště. Navrhované důkazy jakéhosi účetního vypořádání, tedy nejsou na místě. V tomto i soud správně uzavřel, že pokud k vypořádání finančnímu těchto závazků došlo až s odstupem delší doby, jedná se o zcela standardní postup“, když uvedené lze vztáhnou i na projednávanou věc.

24. Jedinou výhradu k napadenému rozsudku má odvolací soud pokud jde o zjištění soudu I. stupně k subdodávce [právnická osoba] s. r. o. (pododstavec 13/ bodu 29. odůvodnění napadeného rozsudku) ohledně tvrzení žalobkyně, že si u tohoto subdodavatele objednala oplocení a zařízení staveniště za částku [částka]. Soud I. stupně z označených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně na této subdodávce ušetřila celou uvedenou částku (tj. [částka]), nicméně toto jeho zjištění se neodrazilo v jeho výpočtu pod bodem 30. odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně částky ušetřené žalobkyní na subdodávkách dle již uzavřených smluv. Tento výpočet zcela koresponduje s výpočtem žalobkyně v žalobě v první tabulce, kde však žalobkyně uvedla, že tomuto subdodavateli„ zaplatila [částka]“, a„ ušetřila [částka]“. Nicméně ve vztahu k tomuto subdodavateli nebylo tvrzeno, že byla mezi žalobkyní a jím uzavřena nějaká dohoda o narovnání, či jiný způsob vypořádání jejich vzájemného vztahu. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně ušetřila částku [částka] (jistina přiznaná žalobkyně ve výroku I.), přičemž zatím není zřejmé, zda ušetřila i částku [částka] (rozdíl mezi částkou [částka] jako cenou uvedené subdodávky a částkou [částka], o níž žalobkyně již v žalobě tvrdí, že ji na této subdodávce ušetřila), je napadený rozsudek pro rozpornost zjištění soudu I. stupně a jeho závěru v tomto směru v této části nepřezkoumatelný.

25. Z uvedeného důvodu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé (II.) ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a v souvisejícím nákladovém výroku (IV.) zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v rozsahu tomu odpovídajícím věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.) ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. Na soudu I. stupně bude, aby poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila, jakou částku na uvedené subdodávce ušetřila a označila k tomuto tvrzení důkazy, respektive, aby označila důkaz k prokázání svého tvrzení, že na uvedené subdodávce ušetřila tvrzenou částku [částka]. Pokud soud I. stupně neměl toto její tvrzení za prokázané, když z jeho zjištění se podává jiná skutečnost, měl žalobkyni poučit, což neučinil, a v případě neunesení jejího důkazního břemena, žalobu i v této části zamítnout. Po doplněném dokazování ve shora naznačeném směru soud I. stupně věc znovu zhodnotí, svá hodnocení a z nich vyvozené závěry přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem zpřístupní ve svém novém meritorním rozhodnutí, v němž neopomene rozhodnout rovněž o nákladech celého (tedy i tohoto odvolacího) řízení. K odvolací argumentaci žalobkyně ohledně náhrady nákladů řízení lze zatím uvést jen tolik, soud I. stupně nepochybil, pokud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., při stanovení odměny advokáta vyšel ze správné tarifní hodnoty; rovněž nepochybil, pokud pro účely posouzení úspěchu ve věci soud hodnotil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně žalované jistiny (pohledávky), ale též stran jejího příslušenství, což odpovídá závěrům podávajícím se z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. I. ÚS 2717/08). Podle obsahu spisu soud I. stupně zcela správě posoudil podání žalobkyně ze dne [datum] v jeho části, kde vedle žalované jistiny, požadovala též úroky z prodlení z žalované jistiny ode dne [datum] do zaplacení, za změnu žaloby, když v žalobě ze dne [datum] požadovala pouze jistinu bez příslušenství. Rovněž nepochybil, pokud vyjádření žalobkyně (prostřednictvím jejího advokáta), že„ omezuje žalobou požadovaný úrok z prodlení na úrok z prodlení požadovaný ode dne doručení žaloby“ posoudil podle jeho obsahu za částečné zpětvzetí žaloby, o němž rozhodl následně při vyhlášení napadeného rozsudku dne [datum] v jeho výroku I., který již samostatně nabyl právní moci. Není tak důvodná odvolací argumentace žalobkyně, že soud I. stupně nesprávně určil za předmět sporu jistinu a úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Pokud žalobkyně namítala, že neměla dostatečný časový prostor pro doložení doručení předžalobní výzvy, mohla požádat o odročení jednání soudu I. stupně, nicméně taková požadavek se z obsahu spisu nepodává.