o zaplacení 246 961 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky s tím, že se jedná o cenu díla, které žalované zaplatila, ale které jí nebylo dodáno. Dle faktury se mělo jednat o kovovou konstrukci pro zpevnění koryta meliorační stoky, kontrolou účetnictví bylo zjištěno, že takové dílo žalobkyně neobdržela.

3. Žalovaná s tím nesouhlasila s tím, že objednávka byla sjednána s jednatelem žalobkyně [jméno FO], tomu také bylo dílo předáno. S panem [jméno FO] bylo sjednáno, že až po dokončení bude určeno, které z jeho firem bude fakturováno. Cílem byla daňová optimalizace. Následně uvedla, že se mělo jednat o dílo určené jednateli účastnic na základě architektonického návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2021. Dílo bylo předáno v lednu 2022 na adrese [adresa].

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně zaplatila žalované celkem ve čtyřech platbách žalovanou částku, bylo tak na žalované, aby prokázala právní titul k přijetí této částky. Žalovaná nejdříve tvrdila, že se jednalo o daňovou optimalizaci a dílo mohlo být určeno jiné společnosti v majetkové struktuře jednatele žalobkyně. K těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Následně tvrdila, že dílo bylo sjednáno na základě dohody statutárních orgánů stran a architektonického návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] v prosinci 2021. Jednalo se o výrobu a montáž vícero kovových prvků s tím, že dílo bylo předáno na adrese [adresa] v lednu 2022. Tato tvrzení žalované byla v přímém rozporu s informacemi uvedenými na faktuře [číslo] i s obsahem spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], v němž se žalovaná v pozici žalobkyně domáhala úhrady úroků z prodlení z důvodu opožděné platby na předmětnou fakturu za dílo označené jako kovová konstrukce pro zpevnění koryta meliorační stoky. Proto byla žalovaná na přípravném jednání dne [datum] soudem I. stupně vyzvána, ať svá výše uvedená a značně neurčitá tvrzení dále doplní a označí důkazy k jejich prokázání ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu z přípravného jednání. Svá tvrzení ve stanovené lhůtě nedoplnila, následně tvrdila technické problémy s odesláním vyjádření, ty však nedoložila, zaslala až vyjádření datované po rozhodné lhůtě. Soud I. stupně tak k tomuto podání žalované již nepřihlížel. Dospěl tedy k závěru, že žalovaná nijak neprokázala, že by existoval právní titul, na jehož základě měla nabýt částku ve výši [částka]. Došlo tak na její straně k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobě tak v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za soudní poplatek a náklady právního zastoupení včetně cestovného, celkem [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné skutkové závěry a vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukázala na to, že žalobkyně fakturu se sporným předmětem plnění zaplatila ve 4 splátkách, uhradila i úrok z prodlení, což žalovaná považovala za uznání závazku ve smyslu § 2054 o. z., žalobkyně fakturu nikterak nerozporovala a nadále ji má vedenou ve svém účetnictví. Již z tohoto důvodu by žaloba měla být zamítnuta. Poukázala dále na to, že v důsledku omylu a nedbalosti ze strany jejího zaměstnance byl do textové části faktury přenesen text z e-mailové zprávy žalobkyně, ačkoliv předmětem plnění byla výroba a montáž zámečnických prvků dle návrhu [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že jednání probíhala ústní formou, navrhla výslech statutárních zástupců a výslechy svědků, a to ještě před koncentrací řízení. Těmito návrhy se soud I. stupně vůbec nezabýval. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poukázala na rozporná a nekonzistentní tvrzení žalované, kdy na jedné straně tvrdila, že vyhotovila pro žalobkyni kovovou konstrukci pro zpevnění koryta meliorační stoky, následně uvedla, že předmětem byla pouze kovová konstrukce bez uvedení konkrétního místa, kde má být umístěna a posléze tvrdila, že šlo o výrobu a montáž kovových prvků dle návrhu [jméno FO], tedy mělo jít i o montáž. Při jednání [datum] zástupce žalované výslovně uvedl, že kovovou konstrukci pro zpevnění koryta meliorační stoky žalovaná nikdy nevyrobila a žalobkyni nepředala. Je tak zjevné, že žalovaná žalobkyni vyúčtovala plnění, které jí nikdy neposkytla. Ve lhůtě soudem I. stupně stanovené na výzvu soudu I. stupně k doplnění tvrzení nereagovala, v následném podání tvrzený předmět díla nespecifikovala, pouze odkázala na komunikaci mezi její tehdejší zaměstnankyní a [jméno FO], nejednalo se tak ani o komunikaci mezi účastníky, jak správně uzavřel soud I. stupně. Nesouhlasila ani s argumentací ohledně uznání závazku žalované s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal důvodným.

10. Podle § 2054 odst. 1 o. z. se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (odst. 2).

11. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná dostatečně netvrdila, jaké konkrétní dílo bylo uhrazeno danou fakturou, tedy že částka, kterou přijala, byla zaplacena za konkrétní dílo mezi účastníky sjednané a žalovanou předané. Tvrzení žalované byla v tomto směru rozporná, na faktuře a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná v postavení žalobkyně tvrdila, že šlo o kovovou konstrukci pro zpevnění koryta meliorační stoky, následně v nyní projednávané věci tvrdila, že šlo o kovovou konstrukci bez určení místa, kde bude umístěna, a následně uvedla, že se jednalo o výrobu a montáž kovových prvků (vybavení baru) dle návrhu [jméno FO] realizovanou na adrese [adresa], tedy dílo zcela odlišné. Soud I. stupně tak postupoval správně, pokud vyzval žalovanou k odstranění těchto rozporů, aby jednoznačně specifikovala, co přesně bylo mezi účastníky sjednáno, kdy a jak k dohodě došlo, jaké dílo mělo být provedeno. Žalovaná na tuto výzvu soudu I. stupně v koncentrační lhůtě nereagovala. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud neprovedl všechny důkazy žalované označenou, pokud neměl k dispozici jednoznačná tvrzení žalované, která by měla být navrženými důkazy prokázána. Dokazováním totiž nelze nahradit absenci skutkových tvrzení.

15. Pokud žalovaná namítala, že zaplacením faktury došlo k uznání dluhu žalobkyní, odvolací soud ani tuto námitku důvodnou neshledal. Uznáním dluhu dle § 2053 a § 2054 o. z. dochází k přesunutí důkazního břemene o existenci závazku, resp. neexistenci závazku na dlužníka. Pokud v daném případě žalobkyně uhradila fakturu za kovovou konstrukci pro zpevnění koryta meliorační stoky, došlo k uznání jejího závazku ohledně tohoto díla. Důkazní břemeno, že takový závazek nevznikl, tedy že takové dílo nebylo vytvořeno a předáno a že jí tudíž nevznikl závazek takové dílo uhradit, tak bylo na žalobkyni. V tomto směru lze žalované přisvědčit. Vytvoření tohoto díla však sama žalovaná v průběhu řízení vyloučila, když při jednání [datum] výslovně uvedla, že takové dílo nikdy nevyrobila ani žalobkyni nepředala. Již tedy tvrzením žalované byla existence závazku žalobkyně ohledně takového předmětu díla vyvrácena.

16. Odvolací soud tak shledal správným závěr soudu I. stupně, že přijetím žalované částky došlo k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu § 2991 a 2993 o. z., pokud právní důvod přijetí této částky žalovaná dostatečně jednoznačně netvrdila, když v koncentrační lhůtě svá tvrzení ohledně specifikace předmětu tohoto díla a jeho dodání nedoplnila. I tvrzení žalované o daňové optimalizaci přitom důvodně vedlo soud I. stupně k pochybnostem o tom, zda vůbec a jaké dílo bylo mezi účastníky sjednáno a realizováno.

17. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., změny dle § 221a o. s. ř. doznal pouze nákladový výrok, neboť odvolací soud neshledal účelně vynaloženými náklady na cestovné advokáta s ohledem na sídlo žalobkyně i sídlo soudu, který věc projednával (obě v Praze). Volba advokáta z opačného konce republiky (z [adresa]) tak neměla žádné opodstatnění, když se nejednalo o věc vyžadující advokáta se zvláštní specializací, který by v daném místě (v Praze) absentoval (srov. nález II. ÚS 736/12 ze dne [datum]). Za účelně vynaložené náklady tak odvolací soud považoval náklady za soudní poplatek [částka] a náklady právní zastoupení - odměnu za 7 úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření ze dne [datum], účast na přípravném jednání [datum], vyjádření z [datum] a účast u jednání [datum]) po [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), odměnu za 1 úkon v poloviční výši za účast u jednání [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, a paušální náhradu hotových výdajů 8 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, celkem [částka].

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla plně úspěšná i v odvolacím řízení, byla jí tak přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání [datum]) po [částka] a paušální náhrada hotových výdajů 2 x po [částka], celkem [částka].