Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 58 CO 367/2022-210 ECLI:CZ:MSPH:2022:58.Co.367.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 56/2020-190

JUDr. Markéta Wildová · Rozhodnutí ze dne 24. 11. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci

žalobců: a) [právnická osoba], [IČO]

b) KDT - development s.r.o., [IČO]

obě sídlem [adresa]

c) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození]

bytem [adresa]

všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]

zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

se sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím

k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 56/2020-190


I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a žalobcům uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]; ve znění jejích následných upřesnění v rekci na tvrzení žalované a výzvy soudu), kterou se žalobci domáhali zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že jde o část kupní ceny za prodej nemovitostí specifikovaných v žalobě (dále jen„ nemovitosti“), kterou si žalovaná bez důvodu ponechala. Tvrdili, že s žalovanou uzavřeli smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitostí, podle níž měla kupní cena činit [částka] a provize žalované„ 6% plus DPH“, přičemž při stanovaní výše provize vycházeli z předpokladu, že žalovaná se bude o provizi dělit s dalším zprostředkovatelem (jak tomu mělo být při předchozích pokusech o prodej nemovitostí). Téhož dne ([datum]) byla se zájemcem o koupi nemovitostí uzavřena rezervační smlouva, na jejímž základě byl na účet žalované zájemcem složen rezervační poplatek ve výši [částka]. Účastníci při jednání dne [datum] ujednali, že kupní cena bude činit [částka] a provize žalované bude činit„ 3,5% včetně DPH“. Žalovaná však z této dohody respektovala pouze ujednání o změně výše kupní ceny a část rezervačního poplatku - ač jde po uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] o součást kupní ceny - ve výši převyšující ujednanou provizi odmítá žalobcům přes jejich výzvy vydat, když změnu obsahu smlouvy ohledně výše provize odmítá. Provize ve výši 3,5% včetně DPH z dosažené kupní ceny [částka] činí [částka], po započtení částky [částka], kterou již žalovaná žalobcům z rezervačního poplatku vyplatila ve dnech 1. a [datum], zbývá částka [částka], kterou po žalované žalobci žádají vyplatit. Žalovaná je v prodlení s úhradou této částky ode dne doručení předžalobní výzvy ze dne [datum]; žalobci úrok z prodlení z žalované částky žádají od [datum].

3. Žalovaná ke své obraně namítla, že obdržela od žalobců v souladu se zprostředkovatelkou smlouvou provizi za zprostředkování prodeje nemovitostí ve výši [částka], tj. 6 % z dosažené kupní ceny za převod nemovitostí včetně DPH v zákonné výši, kdy tato provize byla uhrazena z rezervační zálohy ve výši [částka] složené kupující na bankovní účet žalované v souladu s rezervační smlouvou. Popírala, že by kdykoliv došlo k žalobci tvrzené dohodě o snížení provize za zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí na žalobci tvrzenou výši 3,5 %. Zbývající část rezervační zálohy [částka] je pohledávkou žalobce c) vůči žalované z titulu nevyplacení rezervační zálohy, když žalovaná poskytla žalobci c) zápůjčku [částka] celkem ([datum] se jednalo o [částka] a [datum] o částku [částka]), přičemž podle Dohody o jistotním účtu měla být tato částka uhrazena žalované, což se přičiněním žalobce c) přes opakované výzvy nestalo, pročež tuto pohledávku za žalobci namítla k započtení.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění jeho rozhodnutí pod body 5. až 10. (odvolací soud v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje); v bodě 11. se vypořádal s tím, proč nehodnotil další provedené důkazy či neprovedl další označené důkazy. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost] (dále jen„ o. z.“), upravujícího smlouvu o zprostředkování, ve spojení s §§ 1721, 1724 odst. 1, 1725, 1731, 1740 odst. 1, 1789 a 1901 o. z., přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud I. stupně konstatoval, že z provedených důkazů nelze vzít za zjištěné a prokázané stěžejní žalobní tvrzení pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno, a to že došlo ke změně dohody žalobců a žalované o výši provize, která bude žalované náležet v případě uzavření kupní smlouvy. Z žádného provedeného důkazu, resp. jejich souhrnu, nelze vzít za zjištěné a prokázané, že mezi účastníky řízení došlo k dohodě o snížení provize z 6 % na 3,5 %, tj. ke změně dohody ze dne„ [datum]“ (§ 1901 o. z.). Takové skutkové zjištění nelze mít za prokázané ani z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] - manželky žalobce c), která nejprve na dotaz soudu I. stupně uvedla, že při jednání uskutečněném dne [datum] v restauraci Kogo, kterého se účastnila i jednatelka žalované paní [jméno] [příjmení] [jméno], byl žalobce c), který jedná též za žalobce a) a b), ochoten přistoupit ke snížení kupní ceny za podmínky, že bude snížena i výše provize, přičemž se strany rozešly s tím, že toto bude nadále předmětem jednání, přičemž teprve posléze v rámci svého výslechu svědkyně na dotaz právního zástupce žalobců uvedla, že paní [příjmení] [jméno] se snížením provize souhlasila - tuto část výpovědi svědkyně, která je manželkou žalobce c), neshledal soud I. stupně přesvědčivou. Žalobce c) pak sám vypověděl, že k žádnému dodatku, kterým by byla dohoda účastníků změněna, nedošlo. Soud I. stupně proto žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“), když v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále případně jen„ AT”) specifikované v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 21.

6. Proti rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání s tím, že odvolání směřuje do obou výroků rozsudku a je podáváno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e), g) o. s. ř. Vyjádřili zásadní nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že neprokázali zásadní žalobní tvrzení, totiž že mezi účastníky došlo k dohodě o snížení původně ujednané provize ve výši 6 % plus DPH na 2,5 % včetně DPH. Poukázali na nesprávnosti v odůvodnění napadeného rozsudku (např. že se v první větě odůvodnění hovoří o žalobkyni, zatímco v projednávané věci jsou tři žalobci; že žalobce c) je jednatelem žalobkyně a), ačkoliv ta je akciovou společností; že žalobce c) není předsedou představenstva žalobkyně b), ale jejím jednatelem; že svědkyně [jméno] [příjmení] není inženýrkou) a namítli nesprávnou interpretaci některých svých tvrzení (ohledně uzavření rezervační smlouvy a jejího obsahu; dat jednání o výši kupní ceny a výši provize; že žalovaná neodmítá vrátit část rezervačního poplatku, ale kupní ceny). Namítli, že žalovaná ve skutečnosti žádnou provizi od žalobců neobdržela, ale svévolně si z části kupní ceny (kterou se uzavřením smlouvy stala částka [částka] - dříve rezervační záloha) částku [částka] přisvojila. V této souvislosti uvedli, že svou žalobou požadují od žalované zaplacení částky [částka], když akceptují její nárok na zaplacení provize ve výši 3,5 % včetně DPH z kupní ceny,„ ačkoliv formálně právně vzato, žalované nárok na vyplacení /jakékoliv/ provize vůbec nevznikl“. Žalovaná svoji odměnu za zprostředkování prodeje nemovitostí žalobcům nevyúčtovala příslušným účetním dokladem (fakturou), ač jako plátce DPH byla povinna tak učinit (§ 28 odst. 5 zákona o DPH); žalobce c) při své účastnickém výslechu dne [datum] uvedl, že žádný z žalobců řádnou fakturu, jíž by byla účtována provize, nikdy od žalované neobdržel, což nebylo žalovanou nijak zpochybněno. Provize /ať již v jakékoliv výši/ tak dosud není splatná. Tímto tvrzením žalobců v závěrečném shrnutí žalobců se soud I. stupně vůbec nezabýval. Žalobci dále brojili proti zjištěním z listiny označené jako„ Věc: uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí“ datované„ [datum]“ a jejímu hodnocení soudem I. stupně. Zásadní námitky pak vznesli vůči hodnocení provedených důkazů vztahujících se k tomu, zda mezi účastníky došlo k změně ujednání o výši provize žalované. Poukázali na své závěrečné shrnutí k provedeným důkazům, přičemž uvedenou argumentaci v odvolání v zásadě zopakovali. Namítli, že soud I. stupně náležitě nevysvětlil, proč neshledal přesvědčivou tu část výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že„ paní [jméno] [příjmení] [příjmení] se snížením provize souhlasila“, ani náležitě nezhodnotil výpověď svědka [příjmení], pokud pouze uvedl, že tento svědek spolupracoval s žalovanou na jiné zprostředkovatelské smlouvě. Poukázali na vysvětlení žalobce c) při jeho účastnické výpovědi k otázce„ Proč jste netrval na sepisu dodatku k nějaké rezervační smlouvě, nové smlouvě ohledně snížení provize? Dále poukázali na e-mail zaslaný jednatelce žalované dne [datum], s tím, že je v něm jasně popsáno, jaká je provize v případě jednoho makléře a v případě dvou makléřů, na nějž jednatelka žalované téhož dne odpověděla„ [příjmení] [jméno], za upřímnost, důvěru a spolupráci. Zítra se těším na viděnou. [příjmení] se snažit být opět o něco dříve. Moc zdravím. [jméno]“. Obsah této odpovědi žalované ve spojitosti s tím, že následující den tj. [datum] přivedla na prohlídku dalšího zájemce o koupi nemovitostí, podle názoru žalobců dokazuje, že s dohodnutou provizí ve výši 3,5 % včetně DPH jednoznačně souhlasila. Odvolatelé mají za to, že soud I. stupně nedostál požadavkům § 132 o. s. ř. (podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci), protože se v odůvodnění rozsudku o řadě relevantních tvrzení a k nim se vztahujícím důkazům ani nevyjádřil, natož aby se s nimi jakkoliv vypořádal. Protože nepřihlédl k žalobci tvrzeným skutečnostem a k jimi označeným důkazům, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a jeho rozhodnutím tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobci navrhli, aby odvolací soud buď rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobcům přizná náhradu nákladů řízení před oběma soudy, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila; při jednání odvolacího soudu navrhla prostřednictvím svého právního zástupce potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Odvolací soud zopakoval dokazování listinou označenou jako„ Věc: uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí“, z níž zjistil, že na první straně obsahuje datum [datum], je adresována žalobkyni a) a žalobci c), osloven je žalobce c), podpis na jejím konci (strana p. v. listiny, na níž je pak uvedeno datum„ [datum]“) připojil žalobce c) jednak jako jednatel žalobkyně b), jednak jako předseda představenstva žalobkyně a), a jednatelka žalované za žalovanou jako zprostředkovatele, přičemž v něm žalovaná jako zprostředkovatel žádá o potvrzení„ těchto mezi námi dohodnutích podmínek“, z níž se mimo jiné podává, že nemovitost bude nabízena za [částka], dále že v případě uzavření kupní smlouvy na základě činnosti žalované, žalované vznikne nárok na provizi za zprostředkování ve výši 6% z dosažené kupní ceny nemovitosti, k níž je žalovaná oprávněna připočíst DPH v zákonné výši. Dále zopakoval dokazování kupní smlouvou ohledně v žalobě popsaných nemovitostí ze dne [datum], z jejíhož odstavce 3.6 se podává ujednání o tom, že po vzniku nároku prodávajícího na úhradu kupní ceny dle odst. 3.5. této smlouvy sjednávají smluvní strany, že vyplacení kupní ceny odpovídající rezervačnímu poplatku ve výši [částka] dle odst. [číslo] této smlouvy bude realizován na základě dohody mezi zprostředkovatelem a prodávajícím a vyplacení kupní ceny ve výši [částka] deponované na jistotním účtu u banky dle odst. [číslo] této smlouvy bude vyplacen bankou prodávajícímu dle dohody o jistotním účtu. Konečně zopakoval dokazování e-mailem ze dne [datum] v 19:18, z něhož zjistil, že obsahuje text:„ [příjmení] [jméno], 1) S [příjmení] [příjmení] koresponduji přes mou starou emailovou adresu“ …„ 2) Níže Ti přeposílám mou korespondenci s ním, abys byla v obraze. 3) Jarda NEVÍ, že spolupracuje s Tebou a noc neví l [příjmení] a takto zůstane nadále. 4) zítra odpoledne mu odepíšu na jeho poslední email ze dne 5. 7., že nemám s tím problém, aby Ti nové skutečnosti sdělil. 5) Kdyby se ti podařilo na zítřek zorganizovat i toho ruského kolegu, tak by to bylo fajn, ale pokus to bude v úterý – také se nic neděje. S pozdravem [jméno] a [jméno]“, následuje odpověď [datum] v 19:30 s textem„ [příjmení] [jméno], Za upriímnost, duveru a spolupraci. Zítra se tesim na viděnou. budu se snažit byt opět o něco drive. Moc zdravim [jméno]“.

9. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně (po jejich dílčím zpřesnění - viz bod 8. shora) dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně učinil správný závěr, že žalovaný nárok všech žalobkyň je nedůvodný. Odvolací soud za situace, kdy mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva o prodeji nemovitostí (ve smyslu § 2445 o. z.), jejíž zásadní obsah byl stvrzen listinou datovanou dnem„ [datum]“, když tato smlouva nemusí mít písemnou formu, vychází z toho, že mezi účastníky byla za zprostředkování prodeje nemovitostí ve vlastnictví žalobců dohodnuta provize pro žalovanou ve výši 6% z dosažené kupní ceny nemovitostí, k níž je žalovaná oprávněn připočíst DPH. Proto, jak soud I. stupně správně uvedl, bylo stěžejní otázkou, zda došlo ke změně dohody žalobců a žalované o výši provize, která bude žalované náležet v případě uzavření kupní smlouvy, jak tvrdili žalobci. I v tomto směru se odvolací soud kloní k závěru soudu I. stupně, že žalobcům se toto tvrzení nepodařilo prokázat - a to i přes poučení soudu I. stupně ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum]. Soud I. stupně v tomto směru zcela správně hodnotil provedené důkazy, zcela dostatečně vysvětlil důvody, pro které neměl za věrohodnou část výpovědi svědkyně [příjmení], proč blíže nehodnotil výpověď svědka [příjmení], odvolací soud tak na odůvodnění soudu I. stupně v tomto směru zcela odkazuje. Uvedené tvrzení žalobců o změně ujednání o výši provize nelze dovodit ani z listinného důkazu - e-mailové korespondence účastníků, resp. žalobce c) a jednatelky žalované) ze dne [datum] - akcentovaného žalobci (zopakovaného při jednání odvolacího soudu). Není případné ani tvrzení žalobců v podaném odvolání, že obsah odpovědi žalované ve spojitosti s tím, že následující den tj. [datum] přivedla na prohlídku dalšího zájemce o koupi nemovitostí, prokazuje, že s dohodnutou provizí ve výši 3,5 % včetně DPH jednoznačně souhlasila, respektive takový souhlas žalované z uvedeného jednání nelze dovodit. Pokud jde o tvrzení žalobců, že žalovaná bez důvodu zadržuje část kupní ceny náležející žalobcům, v tomto směru je třeba uvést, že„ provize“, která byla v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na předmětné nemovitosti vyplacena podle rezervační smlouvy na účet žalované jako zprostředkovatelky, se datem uzavření kupní smlouvy stala kupní cenou. Nicméně odvolací soud má za prokázané, resp. podle odvolacího soudu již z tvrzení žalobců uvedených v žalobě vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda - kterou ostatně předpokládá i uzavřená kupní smlouva v části týkající se výplaty kupní ceny - o tom, že žalovaná si z této kupní ceny ponechá částku odpovídající výši smluvené provize, pokud žalobci v žalobních tvrzeních uvádějí, jakým způsobem dospěli k výši žalované částky. Z uvedeného lze bez pochyb dovodit, že mezi účastníky bylo ústně ujednáno, že žalovaná vyplatí žalobcům pouze tu částku, která nebude již připadat na dohodnutou provizi, tj. bude činit rozdíl mezi částkou uhrazenou na rezervační poplatek ve výši [částka] částkou, která jí podle tohoto obchodního případu náleží. V této souvislosti pak nelze přisvědčit ani námitce žalobců, že provize žalobkyně není ještě splatná s ohledem na to, že žalobci neobdrželi fakturu, když nebylo tvrzeno (tím spíš prokazováno), že by bylo účastníky dohodnuto, že splatnost provize bude vázána na vystavení faktury, která je účetní záležitostí z hlediska zákona o DPH. Soud I. soud tedy nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když částka, o níž žalobci podle svých výpočtů ponížili provizi náležející žalované z titulu vyplacení části kupní ceny, nenáleží.

10. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného včetně správného souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení (III.)

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Jedná se o odměnu za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ve výši [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 AT), dále o jeden režijní paušál ve výši [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů. Celkem žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží [částka].

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.)