pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 219/2018-254

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby odškodnění za průtahy v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka], a to za období od [datum] do [datum], nemajetková újma mu měla vzniknout v důsledku dlouhodobé nejistoty týkající se zpeněžení jeho nemovitých věcí, což vedlo k významnému zhoršení jeho zdravotního stavu. Dále požadoval [částka] jako odškodnění nemajetkové újmy za diskriminaci, šikanu a zneužití nerovného postavení s tím, že soudní exekutor i soudy postupovali nezákonně, porušovali jeho práva a přehlíželi jeho procesní úkony. A dále požadoval [částka] jako náhradu za zásah do svých práv spočívající v narušení vztahu s [jméno] [příjmení], o jejíž majetek se ji snažili v exekuci připravit. Žalobce nesl zvlášť trýznivým způsobem křivdu ze strany soudu i tíhu svědomí vůči [jméno] [příjmení] proto, že ji uvedl do nejistoty, těžký stres vážně poznamenal jeho zdravotní stav završený infarktem myokardu.

3. Žalovaná namítala, že celé žalobcem označené období nemohlo být obdobím průtahu, způsob výpočtu odškodnění odpovídá mechanismu výpočtu odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, který však není použitelný při odškodnění pouze dílčího průtahu. Namítala, že žalobce újmu ani nijak nespecifikoval, z postižení nemovitého majetku nelze šikanózní jednání dovodit. Poukázala na to, že zásah do majetkové sféry je chtěným a zamýšleným důsledkem exekuce, vyplývajícím z toho, že povinný dobrovolně nesplnil uloženou povinnost. Namítala dále překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k nároku [částka] s tím, že tento nárok byl uplatněn již v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 6/2020.

4. Soud I. stupně vycházel z toho, že k založení odpovědnosti státu za újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) je třeba, aby současně byly naplněny tyto kumulativní podmínky – existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy, kterou spojoval s jím vybraným úsekem posuzovaného exekučního řízení od [datum] do [datum], nenamítal tedy nepřiměřenou délku celého exekučního řízení jako takového (tvrzená újma žalobce za nepřiměřeně dlouhé celé exekuční řízení byla projednána v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 6/2020). Vycházel přitom z toho, že není vyloučeno uplatnit vedle sebe jak nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, tak současně i nárok na zadostiučinění dílčího průtahu, byť v nich došlo v rámci téhož řízení s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. V případě odpovědnosti za dílčí průtah se však vznik nemajetkové újmy nepresumuje, bylo tak na žalobci, aby existenci újmy tvrdil a prokázal, a rovněž důsledně odlišil následky, které měly na jeho straně vzniknout celkovou nepřiměřenou délkou řízení, od těch, jež měly vzniknout v důsledku konkrétních průtahů, aby nedošlo k jejich duplicitnímu odškodnění. Za tím účelem byl žalobce poučen dle § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“, žalobce vymezil odškodňované období od [datum] do [datum], netvrdil tedy konkrétní průtah, ale část řízení. Soud I. stupně poukázal na to, že takto postupovat nelze, neboť nelze odškodňovat dílčí období řízení, ale pouze konkrétně vymezené průtahy. Žalobce navíc nedoplnil ani konkrétní tvrzení a důkazy ohledně tvrzené nemajetkové újmy, pouze uvedl, že byl ve stavu nejistoty. Z těchto důvodů – pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního tak byla v této části (ohledně částky [částka] s příslušenstvím) žaloba zamítnuta.

5. [příjmení] závěr učinil soud I. stupně i ohledně požadované částky [částka] za tvrzenou diskriminaci, šikanu a zneužití neprávního vzdělání žalobce s tím, že ani ohledně tohoto požadavku žalobce svá tvrzení dostatečně nedoplnil. Soud I. stupně přitom poukázal na to, že nemůže posuzovat zákonnost rozhodnutí či postupů ani jako otázku předběžnou, řízení o náhradě škody není řízením revizním, soud tak nemůže přezkoumávat obsahovou správnost či zákonnost rozhodnutí vydaných v namítaném řízení, přezkum zákonnosti je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem.

6. Při posuzování požadavku na odškodnění ve výši [částka] se soud I. stupně v prvé řadě zabýval námitkou žalované ohledně překážky věci pravomocně rozhodnuté, když o téže věci mělo být rozhodnuto již v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 28 C 6/2020. Soud I. stupně vycházel z toho, že v onom řízení se žalobce domáhal odškodnění za letité, zbytečné vleklé duševní útrapy, způsobené nesprávným úředním postupem a zásahem do osobnostních práv, spojené s jeho fatální bídou žít podle svého. Daný nárok tak nepovažoval za totožný s tím, že nyní se žalobce domáhá odškodnění za zásah do osobnostních práv tím, že došlo ke zhoršení jeho vztahu s [jméno] [příjmení] i ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Ani ohledně tohoto nároku však nepovažoval tvrzení žalobce za dostatečná s tím, že výzvě dle § 118a o. s. ř. žalobce rovněž dostatečně nevyhověl. Soud I. stupně dále poukázal na to, že i kdyby tvrzení žalobce v tomto směru byla dostatečná, nemohlo by být žalobě vyhověno pro absenci příčinné souvislosti mezi případnými pochybeními přičitatelnými žalované (pokud by byla prokázána) a tvrzenou újmou. Poukázal na to, že předmětná exekuce na majetek žalobce nebyla vedena nezákonně, byla vedena z důvodu, že žalobce nesplnil svou povinnost uhradit dluh, skutečnou příčinou případných negativních dopadů do osobnostní sféry žalobce či do vztahů s dotčenými subjekty, v daném případě paní [příjmení], nejsou konkrétní kroky orgánů veřejné moci, ale vedení exekuce k vymožení žalobcem nesplněného dluhu.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 10 úkonů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c) a g) o. s. ř., namítal, že svá tvrzení doplnil v souladu s pokyny soudu, rozsudek považoval za nepřezkoumatelný, když se nevypořádal se všemi pro rozhodnutí významnými skutečnostmi. Vytýkal soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval obsahem rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 C 6/2020, nemohl tak dostatečně posoudit, zda byly nároky žalobcem nyní uplatněné zohledněny již v jiném řízení. Poukázal na to, že v daném případě se domáhá odškodnění újmy v souvislosti s provedením exekuce prodejem nemovitých věcí, konkrétně domu [adresa], část obce Cheb, ulice [obec a číslo], stojícího na pozemku parc. č. st [číslo] a pozemků parc. č. st [číslo], [číslo], k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví]. Kompenzace v souvislosti s pozemky parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Cheb, zapsanými na tomtéž LV byla uplatněna v řízení sp. zn. 20 C 10/2018. Vytýkal dále soudu I. stupně, že nepřihlédl k tomu, že exekuce byla vedena dle zákona platného do [datum], od [datum] došlo k významné změně o. s. ř. a navazujících právních předpisů, v důsledku tohoto pochybení považoval rozsudek za nepřezkoumatelný. Namítal, že se v daném řízení domáhal odškodnění dílčího nároku za průtahy v rámci exekučního řízení, a to pouze ve vztahu k prodeji shora specifikovaných nemovitostí, jednání exekutora a soudu jej udržovalo v nejistotě ohledně výsledku řízení, namítal konkrétní pochybení – soudní exekutor byl nezpůsobilý k vydání usnesení o stanovení ceny nemovitostí z důvodu soudního zákazu výkonu činnosti exekutora, čímž se vrátila exekuce na počátek o čtyři roky zpět, další tři roky nečinnosti byly od rozhodnutí Krajského soudu v Plzni dne [datum] do rozhodnutí Okresního soudu v Chebu z [datum]. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně ohledně absence průtahů, pokud ve věci byly činěny úkony, když tyto úkony byly vadné. Poukázal na to, že v exekučním řízení nebylo rozhodováno o odkladu exekuce, ač tak mělo být učiněno nejpozději do 14 dnů, exekuce neprobíhala kontinuálně. Tyto skutečnosti přitom prokazoval předloženými listinami, byly navrženy důkazy z vlastního exekučního spisu. Závěr o neprokázání rozhodných skutečností tak považoval za nesprávný. Nemajetkovou újmu jednoznačně prokazuje celá řada nezákonných rozhodnutí a skutečnost, že se žalobce domohl svých práv až mimořádným opravným prostředkem. Ohledně požadované částky [částka] poukázal na to, že se nemohl efektivně bránit nezákonnému postupu soudního exekutora, opravné prostředky byly ze strany soudů posuzovány pouze formálně, v tom spatřoval šikanu a zneužití absence svého právního vzdělání. Nesouhlasil ani se závěrem soudu I. stupně, že nelze přezkoumávat nezákonnost dřívějších rozhodnutí, když jejich nezákonnost již byla konstatována v daném exekučním řízení. Vytýkal soudu I. stupně, že se nevypořádal se všemi tvrzenými pochybeními v exekučním řízení. Ohledně požadované částky [částka] coby náhrady za zásah do osobnostních práv v důsledku zhoršení vztahů s [jméno] [příjmení] poukázal na to, že pochybení státu bylo jednoznačně prokázáno, což vyplývá z toho, že nezákonná rozhodnutí soudního exekutora a soudu musel rušit Nejvyšší soud. Rovněž tak tvrdil vznik újmy i příčinnou souvislost časovou i věcnou, která byla plně zřejmá. Poukázal na vědomě nezákonný postup soudního exekutora, který postihl nemovité věci, k nimž měla nájemní právo a právo věcného břemene [jméno] [příjmení], k prohlídce prostor jí užívaných došlo v její nepřítomnosti a bez jejího vědomí. Všechna tato tvrzení žalobce dokládal listinnými důkazy, které soud I. stupně vůbec nehodnotil. Postup soudu I. stupně považoval za přepjatě formalistický. Žalobci se dostalo pouze obecných poučení, na která vždy řádně reagoval. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnila se závěry soudu I. stupně, ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] poukázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle něhož bylo na žalobci, aby existenci újmy tvrdil a prokázal a rozlišil následky, které měly vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, od těch, které měly vzniknout v důsledku konkrétních průtahů. Žalobce tak ani na základě výzvy dle § 118a o. s. ř. neučinil. Ohledně částky [částka] poukázala na to, že k žádnému tvrzenému zneužití, šikaně a diskriminaci nedošlo, soudy se navíc již takto tvrzenou diskriminací opakovaně zabývaly v souvislosti s jinými částmi exekučního řízení a nikdy takto tvrzený postup neshledaly. Ohledně částky [částka] poukázala na to, že pokud bylo narušení vztahu s paní [příjmení] a následné zhoršení zdravotního stavu žalobce dovozováno ze snah exekutorů připravit ji o majetek, byl to v prvé řadě žalobce, který nesplnil vykonatelnou povinnost, což bylo příčinou zahájené exekuce. V rámci exekučního řízení přitom vždy dochází k zásahu do majetkových práv povinné osoby, to je principem exekučního řízení. Je to chtěný a zamýšlený důsledek exekuce. Pokud měla paní [příjmení] obavy, že přijde o majetek, pak primární příčinou bylo včasné neuhrazení dluhu žalobcem, nikoliv tvrzený nesprávný úřední postup. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Odvolací soud jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti zástupce žalobce, který svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci bez své účasti.

11. Žalobce předložil repliku k vyjádření žalované, v níž polemizoval se závěry žalované. Namítal, že újmu specifikoval dostatečně tím, že byl udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení. Předpoklady odškodnění byly dle jeho názoru v daném případě naplněny. Poukázal dále na to, že kompenzační řízení trvá již více než 3 a půl roku, již toto řízení splňuje podmínky pro kompenzaci. Vytýkal soudu I. stupně, že neprováděl žádné dokazování a po vyhlášení rozsudku jej řádně neodůvodnil.

12. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 213 a 213a o. s. ř. doplnil dokazování k upřesnění skutkových zjištění soudu I. stupně.

13. Z lékařské zprávy vystavené dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], všeobecným praktickým lékařem, odvolací soud zjistil, že žalobce je farmakologicky léčen pro arteriální hypertenzi od prosince 2014, ischemická choroba srdeční mu byla diagnostikována [datum]. Žádné jiné údaje ze zprávy nevyplývají.

14. Ani po takto doplněném dokazování odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným, ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že žalobním požadavkům žalobce nebylo možno vyhovět zčásti pro neunesení břemene tvrzení, zčásti pak pro absenci předpokladů odpovědnosti státu za tvrzenou újmu.

15. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobce nevymezil konkrétní průtah tak, jak byl soudem I. stupně vyzván, označil pouze část exekučního řízení týkající se prodeje nemovitých věcí. Takto však postupovat nelze, soud I. stupně přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž není vyloučeno uplatnit vedle sebe jak nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, tak současně i nárok na zadostiučinění za dílčí průtahy, byť by k nim došlo v rámci téhož řízení, avšak zatímco při závěru o nepřiměřené délce řízení se vznik nemajetkové újmy presumuje, v případě odpovědnosti za dílčí průtah v řízení je na žalobci, aby existenci újmy tvrdil a prokázal. V obou skutkově odlišných situacích musí žalobce rovněž důsledně odlišit následky, které měly na jeho straně vzniknout celkovou nepřiměřenou délkou řízení, od těch, jež měly vzniknout v důsledku konkrétních průtahů, a je třeba dbát toho, aby nedošlo k jejich duplicitnímu odškodnění. Soud I. stupně správně uzavřel, že tak tomu v daném případě nebylo. Žalobce přes výslovné poučení soudem I. stupně nejen neoznačil konkrétní průtah (pouze vymezil část exekučního řízení), ale ani netvrdil odlišné následky od těch, které mu měly vzniknout v důsledku nepřiměřené délky celého exekučního řízení. Pokud specifikoval danou újmu jako stav nejistoty z výsledku řízení, jedná se o totožný následek nepřiměřené délky celého řízení. Za těchto okolností odškodnění nebylo možno přiznat, neboť žalobcem tvrzenou újmu nebylo možno odlišit od újmy odvíjející se od celkové délky exekučního řízení, takový nárok tak nebylo možno samostatně uplatnit a odškodnit.

16. Ohledně částky [částka] žalobce netvrdil konkrétní újmu ve vztahu ke konkrétním úkonům, pouze označil jednotlivé úkony, které považoval za nezákonné, neuvedl, v čem konkrétně spatřoval šikanu či diskriminaci. Jeho tvrzení zůstala zcela obecná. Za této situace soud I. stupně nepochybil, pokud se nezabýval jednotlivými tvrzenými úkony, které žalobce označil za nezákonné, pokud absentovala tvrzení ohledně dalších předpokladů odpovědnosti státu, a to vzniku konkrétní újmy v příčinné souvislosti s těmito jednotlivými úkony.

17. Ani ohledně částky [částka], představující odškodnění za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce spočívající v narušení vztahů s paní [příjmení], nebylo možno žalobě vyhovět. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že případné zhoršení vztahů v důsledku probíhající exekuce nelze shledat v příčinné souvislosti s případným nesprávným úředním postupem. Pokud byla postižena majetková či jiná práva paní [příjmení] v souvislosti s prováděnou exekucí, pak příčinou tohoto postupu bylo v prvé řadě jednání žalobce coby dlužníka, který řádně a včas nesplnil vymáhanou pohledávku. Nepříjemnosti s tím spojené nelze klást k tíži žalované, jsou standardním průvodním jevem probíhající exekuce. Pokud mělo dojít k postižení práv paní [příjmení] nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím soudního exekutora či exekučního soudu a pokud v souvislosti s tím vznikla paní [příjmení] nemajetková újma, měla se jejího odškodnění po žalované domáhat ona, žalobce k uplatnění takového nároku není aktivně věcně legitimován. Pokud pak z těchto důsledků vinila žalobce, pak to rovněž nelze klást k tíži žalované, když podíl žalobce na této situaci souvisel výlučně s vedením exekuce jako takové a nepříjemné skutečnosti s tím spojené jsou standardním projevem exekuce, jak již bylo výše uvedeno, což nelze klást k tíži žalované. Žalobce navíc ani na výzvu soudu I. stupně neoznačil žádné důkazy k prokázání této újmy (narušení vztahů), označil pouze důkazy k prokázání jednotlivých tvrzených pochybení soudního exekutora. Ta však sama o sobě nepostačují, když v každém jednotlivém případě je třeba prokázat naplnění všech předpokladů odpovědnosti státu, tedy nejen nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, ale rovněž vznik újmy v příčinné souvislosti s ním. Žalobce sice coby újmu dokládal svůj nepříznivý zdravotní stav, aniž by však současně bylo možno dovodit příčinnou souvislost s jím uplatněnými nároky. Pouze ze skutečnosti, že v době, kdy probíhalo exekuční řízení, se žalobce začal léčit s arteriální hypertenzí, nelze přímou souvislost dovodit.

18. Žalobce byl přitom opakovaně soudem I. stupně poučován a vyzýván k tomu, aby ve vztahu k uplatněným nárokům tvrdil a prokazoval vznik konkrétní újmy, tvrzení žalobce (s výjimkou specifikace jednotlivých tvrzených pochybení soudního exekutora, popřípadě exekučního soudu) však zůstala zcela obecná. Tvrzení ohledně nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí však nepostačovala, pokud současně nebyla specifikována a prokázána konkrétní újma v příčinné souvislosti s nimi, jak již bylo výše uvedeno. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud se jednotlivými tvrzenými pochybeními nezabýval a žalobě nevyhověl pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

19. Odvolací soud tedy napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení účastníků.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud žalovaná požadovala náhradu za přípravu na jednání, neshledal odvolací soud tento úkon účelným s ohledem na to, že v řízení nedošlo k žádné podstatné změně vyžadující přípravu na jednání, když žalobce setrval na stejné argumentaci jako před soudem I. stupně.