pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 97/2021-115

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení, jejichž vyčíslení vyhradil samostatnému usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení k rukám státu na účet tamního soudu (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení výše uvedených částek s tím, že se žalovanou uzavřel smlouvu o dílo dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná provedla pro žalobce interiérové práce v nemovitosti [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec], dle smlouvy žalovaná poskytla žalobci záruku za vady díla. Žalobce v záruční době oznámil vadu díla spočívající ve vadném obložení stěn v sociálním a hygienickém zázemí hostů, které bylo degradováno vlhkostí a plísní a vyzval žalovanou k opravě. Žalovaná odmítla vadu odstranit, proto se domáhal slevy z ceny díla v podobě nákladů na opravu vady dle znaleckého posudku ve výši [částka], smluvní pokuty [částka] denně za 277 dní od [datum] do [datum] a náhrady škody [částka], představující náklady na znalecký posudek.

3. Žalovaná nesporovala provedení díla dle smlouvy o dílo, popírala výskyt vad, které by bylo možno považovat za záruční vady. Namítala, že dílo provedla dle projektové dokumentace předložené žalobcem, pokud se vyskytla vada spočívající ve výskytu plísně na rubové straně dřevěného obložení, nejedná se o vadu v důsledku porušení povinnosti zhotovitele, ale o důsledek nesprávně zvoleného technického řešení, které však vyplývalo z projektové dokumentace předložené žalobcem. Namítala, že její povinností bylo provést dílo dle této projektové dokumentace, zvýšená vlhkost zdiva nezakládá její odpovědnost. Nemůže se jednat o záruční vadu, i kdyby dílo bylo provedeno odchylně od projektové dokumentace, jednalo by se o vadu díla, nikoliv záruční vadu, která nebyla v době předání vytknuta. Vznik plísně považovala za důsledek nesprávné údržby objektu žalobcem.

4. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud I. stupně k závěru o skutkovém stavu, dle něhož žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla mimo jiné realizace obkladů na WC, chodbě a předsíni v přízemí nemovité věci žalobce. Žalovaná dílo provedla a předala jej žalobci. Účastníci se dohodli na záruční době na provedené dílo po dobu 60 měsíců. Žalobce dopisem ze dne [datum] reklamoval u žalované vady díla spočívající v degradaci obložení stěn v sociálním a hygienickém zázemí hostů v přízemí hotelu vlhkostí a plísni na rubové straně, dále v použití nevhodného materiálu na bázi dřeva do prostředí s trvale zvýšenou vlhkostí a volbě nevhodného technického řešení fixace na stěny neumožňujícího cirkulaci vzduchu za obkladem, kde je velice úzká mezera. Žalovaná uplatněnou vadu neuznala. [příjmení] obložení stěn tak, jak bylo provedeno, neodpovídalo projektové dokumentaci – deska obložení sestávala ze dvou částí po 15 mm namísto jedné desky o tloušťce 12 mm, byla uchycena na dřevěném roštu a od stěny byla vzdálena 5 až 10 mm namísto navržených 20 mm. Minimální odstup desky od zdi, aby mohl za deskou cirkulovat vzduch a nekondenzovala zde vlhkost, stanovil znalec na 2 cm, ideálně 5 cm a více.

5. Po právní stránce věc posoudil jako nárok ze smlouvy o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházel z toho, že žalovaná se žalobci zaručila za řádné a kvalitní provedení předmětu smlouvy spočívající v použití materiálů odpovídajících příslušné technologické úrovně a za řádné a odborné provedení díla v souladu se standardem, který odpovídá obvyklé současné technické úrovni. Vzhledem k tomu, že obložení stěn dřevěnými deskami neodpovídalo projektové dokumentaci, tím pádem smluvnímu ujednání, nejednalo se o řádné provedení díla a část díla vykazovala vady. Vycházel přitom z toho, že se jednalo o zjevnou vadu, kterou bylo možno zjistit prohlídkou předaného díla, žalobce vadu vytkl až dopisem ze dne [datum], tedy více než dva roky po předání díla, učinil tak sice v rámci sjednané záruční doby, ovšem subjektivní reklamační lhůta dle § 1921 odst. 2 o. z. plynula již od okamžiku, kdy měl žalobce možnost vadu odhalit při prohlídce díla. Žalobce tedy nevytkl danou vadu krytou zárukou bez zbytečného odkladu, což žalovaná v soudním řízení namítla. Soud I. stupně však vytčenou vadu shledal jako vadu vědomou, neboť žalovaná nemohla na základě pouhého porovnání výsledného díla s projektovou dokumentací nevědět, že obložení stěn neodpovídá projektové dokumentaci, a to ani co do způsobu zhotovení desek (tloušťka, dvě desky místo jedné), ani co do jejich vzdálenosti od stěny (5 až 10 mm namísto 20 mm). V důsledku toho nezaniklo žalobci právo domáhat se svého práva ze záruky dle § 1921 odst. 3 o. z., byť jej neuplatnil v subjektivní lhůtě bez zbytečného obkladu. Nárok žalobce na zaplacení slevy z ceny díla odpovídající nákladům na odstranění vady shledal opodstatněným a přiměřeným, stejně tak shledal důvodným nárok na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 o. z. a náklady na znalecký posudek coby příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s vymáháním nároku. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 8 úkonů po [částka], paušální náhradu hotových výdajů 8 x po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka] s odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasila s aplikací § 1921 odst. 3 o. z. na práva z vad díla s tím, že ust. § 2618 o. z. je ustanovením speciálním, které v případě nároků z vad díla vylučuje aplikaci obecného ustanovení § 1921 o. z. Soud I. stupně tak postupoval nesprávně, pokud v daném případě aplikoval toto obecné ustanovení. Souhlasila s tím, že se jednalo o vady zjevné, které bylo možno zjistit již při převzetí díla, pokud žalobce tyto vady vytkl až po více než dvou letech od předání, měla být žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Poukázala dále na to, že se nejednalo o vady záruční, ale vady existující již v době předání díla, pokud žalobce požadoval zaplatit slevu z ceny díla, takový nárok u žalované neuplatnil, po ní požadoval pouze opravu. Nárok na smluvní pokutu zanikl minimálně v důsledku opožděné reklamace. Nesouhlasila ani s náhradou škody za vypracovaný znalecký posudek s tím, že náklad na znalecký posudek nemůže být škodou, která by vznikla v příčinné souvislosti s porušením jakékoliv právní povinnosti třetí osobou. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované považoval její odvolací námitky za nedůvodné, napadený rozsudek považoval za správný s tím, že žalovaná o vadě věděla, nemá tak právo na námitku pozdní notifikace vady s tím, že se jednalo o vadu záruční, která byla vytknuta včas. Poukázal na to, že žalovaná ani nenamítala neexistenci vady, ani že by o ní v době předání nevěděla. K námitkám ohledně nesprávného právního posouzení poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, 32 Cdo 3915/2019 a komentářovou literaturu, která připouští aplikaci rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1604/2006, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 112/2009 i na novou právní úpravu. Lze tak dovodit, že i v případě existence speciálního ustanovení o vadách díla (§ 2618 o. z.) se na vady díla aplikuje úprava týkající se tzv. vědomé vady, tedy úprava § 1921 odst. 3 o. z. Pokud by tomu tak nebylo, došlo by k porušení principu rovnosti. I pokud by se § 1921 odst. 3 o. z. na daný případ neaplikoval, subsidiárně by byl aplikován § 2112 o. z. v souladu s komentářovou literaturou. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že by se mělo jednat o vadu zjevnou, nikoliv záruční. Poukázal na § [číslo] odst. 1 a § 2113 o. z. a komentářovou literaturu k tomuto ustanovení, dle níž se záruka na vady vztahuje na vady bez zřetele na to, zda existovaly v době převzetí. Uvedl, že dle smluvních ujednání žalovaná poskytla záruku na vady díla, daná vada byla vadou záruční, žalobce byl oprávněn ji vytknout kdykoliv během záruční doby. Pokud žalovaná namítala, že byl uplatněn pouze nárok na odstranění vady, poukázal na předžalobní upomínku, v níž bylo oznámeno, že pokud nebude vada odstraněna, přistoupí k uplatnění dalších práv z vadného plnění. Pokud žalovaná vadu včas neodstranila, má žalobce právo i na zaplacení smluvní pokuty. Náklady na znalecký posudek byly nezbytnými náklady pro uplatnění nároku žalobce u soudu, i tento požadavek tak považoval za oprávněný. Žádal potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

9. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaná poukazovala na to, že vlhkost i plíseň neměly příčinu v provedení díla, ale v zanedbání údržby (absenci vytápění), jak vyplývalo ze znaleckého posudku, použitý materiál obložení (dřevo) vyplýval z projektové dokumentace. Namítal, že ust. § 2618 o. z. je ustanovením speciálním nejen k § 1921 o. z., ale i k § 2112 o. z. Žalobce namítal, že vadou bylo zhotovení díla v rozporu s projektovou dokumentací.

10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal opodstatněným.

11. Podle § 2615 odst. 1 o. z., dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

12. Podle § 2615 odst. 2 o. z., o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

13. Podle § 2618 o. z., soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

14. Podle § 2112 odst. 1 o. z., neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

15. Podle § 2112 odst. 2 o. z., k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

16. Podle § 1921 odst. 1 o. z., nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.

Vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Tím není dotčen odstavec 1 (odst. 2).

Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět (odst. 3).

17. Podle § 1924 o. z., kdo má právo podle § 1923 (nárok z vadného plnění – pozn. odvolacího soudu), náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.

18. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, že účastníci sjednali smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. o. z., dílo mělo vady, když v rozporu s projektovou dokumentací nebyl dodržen odstup obkladových desek od zdi v uvedených místnostech, jednalo se o vady zjevné, které žalobce mohl zjistit ihned při předání díla, žalobce tyto vady reklamoval po uplynutí subjektivní dvouleté lhůty stanovené v § 2618 o. z., což žalovaná důvodně namítla, nicméně soud I. stupně k této námitce správně nepřihlédl s ohledem na to, že se jednalo o vadu, o které žalovaná jako zhotovitel musela již při předání díla vědět.

19. Odvolací soud pouze na rozdíl od soudu I. stupně tento závěr dovozuje z § 2112 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2615 odst. 2 o. z.

20. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje argumentaci žalované, že ust. § 2618 o. z. je ustanovením speciálním vůči obecné úpravě nároků z vadného plnění uvedené v § 1921 o. z., odvolací soud však dále vycházel z ust. § 2615 odst. 2 o. z., dle něhož o právech objednatele z vadného plnění díla platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Pokud tedy některá práva a povinnosti z vadného plnění nejsou upravena speciálně v ust. § [číslo] a násl., je třeba podpůrně vyjít z ustanovení o nárocích z vadného plnění z kupní smlouvy. [jméno] je přitom v ust. § 2112 odst. 2 o. z. upraven postup obdobně jako v obecném ustanovení § 1921 odst. 3 o. z., tedy že k námitce prodávajícího (nyní zhotovitele) ohledně opožděného uplatnění nároku z vad se nepřihlíží, pokud se jednalo o„ vědomou vadu“, tj. vadu, která musela být prodávajícímu (zhotoviteli) při předání věci (nyní díla) známa.

21. Pokud jsou takto upraveny vzájemné vztahy při vadném plnění v rámci obecné úpravy splnění závazků v § 1921 odst. 3 o. z., obdobně ve speciální úpravě nároků z vadného plnění kupní smlouvy v [číslo] odst. 2 o. z., neshledal odvolací soud racionální důvod k tomu, aby v případě vadného plnění ze smlouvy o dílo tato úprava neplatila, když navíc právě na úpravu nároků z vadného plnění při kupní smlouvě je výslovně odkazováno ustanovením § 2615 odst. 2 o. z. Je tak zřejmé, že vyjma případů vyžadujících odlišnou úpravu, se v případě vadného plnění předpokládá režim shodný, případně minimálně obdobný.

22. Odvolací soud dále vycházel i z toho, že úprava nároků z vadného plnění smlouvy o dílo byla převzata ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kde byla rovněž obdobná úprava v § 428 tohoto zákona, komentář k ust. § 2618 o. z. autora JUDr. Ing. Pavla Horáka, PhD. (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), nakladatelství C.H.BECK, 1. vydání, 2014, s. [číslo] – [číslo]) přitom počítá s aplikovatelností judikatury Nejvyššího soudu, která vycházela z těchto ustanovení obchodního zákoníku, i na současnou právní úpravu (např. rozsudek ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. 32 Odo1387/2005, rozsudek ze dne10. 12. 2008 sp. zn. 32 Odo1604/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 112/2009). Soud I. stupně tak nepochybil, pokud k námitce opožděného uplatnění vad z výše uvedeného důvodu (že se jednalo o tzv. vědomou vadu) nepřihlédl.

23. Pokud žalobce namítal, že vady byly uplatněny včas, neboť byly uplatněny v záruční době, odvolací soud tento názor nesdílí, záruční doba určuje objektivní lhůtu k uplatnění vad, zatímco v ust. § 2618 o. z. je upravena lhůta subjektivní, přičemž již při nedodržení subjektivní lhůty nastávají účinky zde uvedené, tj. právo zhotovitele namítnout opožděnost uplatnění nároku z vadného plnění a nepřiznání tohoto nároku objednateli.

24. Vzhledem k tomu, že dílo mělo vady, přičemž, jak již bylo výše uvedeno, k námitce opožděnosti uplatněného nároku správně nebylo přihlédnuto, žalobce se důvodně domáhal nároku z vadného plnění – přiměřené slevy z ceny díla, odpovídající nákladům na odstranění vady (viz znalecký posudek). Pokud žalovaná namítala, že takový nárok nebyl uplatněn, žalobce požadoval odstranění vad díla, poukazuje odvolací soud na ust. § [číslo] odst. 2 a § 2107 odst. 2 o. z., které je namístě aplikovat dle § 2615 odst. 2 o. z., dle nichž v případě, že není vada odstraněna dle požadavku kupujícího (nyní objednatele), může namísto odstranění vady požadovat slevu z kupní ceny (nyní ceny díla). Nebylo přitom sporné, že k odstranění vad v daném případě nedošlo. Žalobce tedy důvodně požadoval slevu z ceny díla. Vzhledem k tomu, že vady nebyly včas odstraněny, byla žalobci správně přiznána i sjednaná smluvní pokuta dle § 2048 a násl. o. z. a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že výše smluvní pokuty nebyla nikterak zpochybněna.

25. Žalobce rovněž oprávněně požadoval úhradu nákladů za znalecký posudek, které vynaložil v souvislosti s uplatněním nároku z vad díla. Odvolací soud shledal důvodnou pouze argumentaci žalované, že se nejedná o nárok z titulu náhrady škody, jedná se o speciální nárok vyplývající z ust. § 1924 o. z., tj. nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění práva z vadného plnění. V tomto případě byla namístě aplikace obecné úpravy nároků z vadného plnění, neboť právní úprava smlouvy o dílo ani právní úprava kupní smlouvy neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by upravovalo daný nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním vad. Náklady na znalecký posudek, jímž byla potvrzena vytčená vada a jímž byly rovněž stanoveny náklady na její odstranění, lze nepochybně pod takové náklady (vynaložené v souvislosti s uplatněním nároku z vad díla) zahrnout.

26. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správných akcesorických výroků o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, tyto náklady správně uložil zaplatit neúspěšné žalované dle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení, a to odměna za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, paušální náhrada hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, včetně 21 % DPH z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem [částka].