o zaplacení 67 063 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky s tím, že uzavřela s právní předchůdkyní žalované [jméno FO] Rámcovou kupní smlouvu dne [datum], jejímž předmětem byla dodávka topných olejů k výrobě tepla; na jejím základě byly uzavírány jednotlivé kupní smlouvy na dodávku topných olejů. Právní předchůdkyně žalované uhradila pouze první část kupní ceny, druhá část kupní ceny uhrazena nebyla. Předmětem žaloby bylo šest neuhrazených faktur v žalobě specifikovaných. Žalobkyně uzavřela s [jméno FO] téhož dne ([datum]) Smlouvu o programu TEPLO, jejímž předmětem bylo obstarání, vyřízení a uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla. Druhá část kupní ceny měla být hrazena v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy plnila, nicméně ke vzniku nároku na vrácení spotřební daně nedošlo, hlavním důvodem nepřiznání nároku na vrácení spotřební daně bylo nedostatečné měření skutečné spotřeby LTO daňovým subjektem. Žalobkyně zaslala všem svým zákazníkům stanovisko Generálního ředitelství cel s dopisem vysvětlujícím, jak má být vedena evidence spotřeby LTO v rámci jednotlivých míst spotřeby. Způsob měření byl v režii jednotlivých zákazníků. Dle článku 4.6 smlouvy byla druhá část kupní ceny splatná bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně nejpozději do 18 měsíců od dodání zboží.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněné nároky se příčí dobrým mravům, jsou nepoctivé a představují zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně i porušení principu ochrany slabší strany. Namítala, že k zaplacení druhé části kupní ceny nedošlo výhradně z důvodů na straně žalobkyně, která neplnila povinnosti dle Rámcové smlouvy a Smlouvy TEPLO, žalobkyně jednak neobstarala vybrání a vrácení druhé části kupní ceny, která měla odpovídat nároku na vrácení spotřební daně, jednak o tomto svém pochybení neinformovala kupující, naopak při vzájemné komunikaci kupující opakovaně ubezpečovala o tom, že druhou část kupní ceny hradit nemá a nebude. To vše v době, kdy měla být kupující dle žalobních tvrzení v dlouhodobém prodlení s plněním svých závazků. Kupující vůbec nevěděla o tom, že ze strany správce daně nedochází k vrácení spotřební daně, nebyla o tom nikdy informována, ze strany žalobkyně jí nikdy nebyl vytknut jakýkoliv nedostatek při měření spotřeby LTO. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení a uplatnila jako obranu vůči požadovanému nároku nárok na náhradu újmy, která jí vznikla neplněním povinností žalobkyně.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a skutečností mezi účastníky nesporných dospěl k závěru, že žalovaná je právní nástupkyní po své matce [jméno FO], zemřelé dne [datum]. Mezi žalobkyní a [jméno FO] byly dne [datum] uzavřeny dvě smlouvy, a to kupní smlouva v souladu s ustanovením § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a smlouva příkazní dle ustanovení § 2430 a násl. o. z. Na základě uzavřené kupní smlouvy se žalobkyně jako prodávající zavázala dodávat [jméno FO] jako kupující zboží – topné oleje, za které se [jméno FO] zavázala hradit kupní cenu sjednanou ve dvou částech – první část kupní ceny při závozu zboží na určené místo dodání zboží (tato část kupní ceny v souvislosti s jednotlivými závozy byla vždy uhrazena a není předmětem žaloby) a druhou část kupní ceny v závislosti na vzniku nároku na vrácení spotřební daně dle rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o tomto vrácení, a to s tím, že daná druhá část kupní ceny bude uhrazena bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně nejpozději do 18 měsíců ode dne dodání zboží. [jméno FO] jako příkazce a žalobkyně jako příkazník uzavřely dále téhož dne smlouvu příkazní, na základě které se žalobkyně zavázala za úplatu pro [jméno FO] obstarat vyřízení a uplatňování nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla podle ustanovení § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních; žalobkyně jakožto odborník v dané záležitosti se s výslovným poukazem na ustanovení § 5 o. z. zavázala danou záležitost obstarat poctivě, pečlivě a s odbornou péčí, s použitím každého prostředku, kterého vyžaduje povaha dané obstarávané záležitosti, a to v souladu se zájmy [jméno FO]; žalobkyně se rovněž zavázala sdělovat paní [jméno FO] všechny jí zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit i změnit pokyny či jí známé zájmy paní [jméno FO] jakožto příkazce. [jméno FO] v této souvislosti udělila žalobkyni v souladu s ustanoveními § 441 odst. 1 a § 2439 o. z. plnou moc k zastupování ve věcech týkajících se uplatnění nároku na vrácení dané spotřební daně při jednání s příslušnými úřady. Po provedeném dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně skutečně v souladu s uzavřenou kupní smlouvou [jméno FO] opakovaně dodala zboží ve formě lehkých topných olejů, za které jí byla uhrazena první část sjednané kupní ceny. Jak bylo uvedeno výše, druhá část kupní ceny měla být uhrazena v závislosti na vrácení spotřební daně, které se zavázala žalobkyně jakožto zmocněnec, a to odborně zdatný, pro paní [jméno FO] obstarat u správce daně. V řízení však již nebylo žalobkyní řádně prokázáno, zda žalobkyně činila po celé období potřebné kroky stran vrácení spotřební daně ve prospěch [jméno FO], zda byla daná daň vrácena či nikoli, zda v případě nepřiznání nároku na její vrácení byly činěny potřebné kroky např. v podobě podávání opravných prostředků, případně s jakým výsledkem atd. Žalobkyně v této souvislosti soudu nabídla ve velmi kusé podobě pouze několik listin v podobě platebních výměrů a odvolání (nijak nepotvrzených co do řádnosti jejich podání), pokrývajících navíc pouze několik zdaňovacích období, s výslovným tvrzením, že více se jí nepodařilo dohledat. Soud I. stupně na tomto základě uzavřel, že i pokud by žalobkyně dostatečně prokázala, že nárok na vrácení spotřební daně v případě daňového subjektu [jméno FO] nevznikl, je zcela nepochybné, a toto vyplývá i z výslovného vyjádření žalobkyně, že žalobkyně o takové skutečnosti [jméno FO] nikdy neinformovala, s výsledky daňového řízení ji nikterak neseznámila. Takový postup žalobkyně považoval soud I. stupně zcela v rozporu s její povinností jednat poctivě, pečlivě a v souladu se zájmy zastupované osoby, ke které se žalobkyně smluvně zavázala a která vyplývá i z ustanovení § 2432 odst. 1 o. z., rovněž tak i ustanovení § 5 o. z. Poukázal přitom na to, že se [jméno FO] svěřila do rukou odborně zdatné osoby právě s ohledem na svou nezkušenost v daném oboru (na rozdíl od žalobkyně, která nabízí své služby s výslovným tvrzením „program teplo – užívejte si teplo domova a starosti nechte na nás“ či „Díky programu Teplo získáte vytápění a teplou vodu za výhodných cenových podmínek a bez starostí. Nemusíte řešit administrativu spojenou s vrácením spotřební daně a čekat na své peníze. Při závozu zaplatíte jen cenu bez spotřební daně.“), přehlédnout nelze ani seniorský věk paní [jméno FO] v době uzavření daných smluv. Žalobkyně svým postupem a nulovou komunikací neumožnila [jméno FO] napravit případné vytýkané nesprávnosti při vedení evidence tak, aby mohlo dojít k jejich nápravě a vrácení spotřební daně mohlo být nadále přiznáno. Žalobkyně navíc paní [jméno FO] výslovně nadále ubezpečovala v rámci e-mailové komunikace při zasílání dalších faktur, že celková částka k úhradě nemá být brána v potaz, neboť je fakturováno se spotřební daní, kterou paní [jméno FO] neplatí; žalobkyně přitom tak činila i v době, kdy jí měly být známy výsledky daňového řízení v podobě nepřiznání nároku na vrácení spotřební daně z důvodu nedostatečně vedené evidence. Přistoupila-li žalobkyně přes všechny uvedené skutečnosti k požadavku na úhradu druhé části kupní ceny, která měla být při správném chodu věcí pokryta spotřební daní, shledal soud I. stupně takové jednání nemravným a nepoctivým, tedy jednáním, kterému nelze s přihlédnutím k ustanovením § 6 a § 8 o. z. přiznat právní ochranu. Soud I. stupně proto žalobu v celém jejím rozsahu jako nedůvodně podanou zamítl. Pro nadbytečnost se již nezabýval vznesenou námitkou promlčení.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení v celkové výši [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., vytýkala soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení. Namítala, že na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně dospět k závěru, že druhá část kupní ceny dle článku 4.6 Rámcové kupní smlouvy měla být uhrazena bez ohledu na vznik nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla, a to do 18 měsíců od dne dodání zboží. Za situace, kdy nebyl přiznán nárok na vrácení spotřební daně, která by pokryla druhou část kupní ceny, bylo povinností kupujícího druhou část kupní ceny uhradit. Z jakého důvodu nedošlo k vrácení spotřební daně, nepovažovala za rozhodné. Pokud se žalovaná dále bránila tím, že došlo na její straně ke vzniku újmy, považovala závěr soudu I. stupně, že k takové újmě došlo, za nesprávný. Poukázala přitom na to, že soud I. stupně se zabýval pouze procesem vrácení spotřební daně, opomněl však zkoumat základní atributy způsobilosti pohledávky, zda vůbec taková újma vznikla, v jakém rozsahu a zda je splatná a způsobilá k započtení. Namítala, že pohledávka žalované není splatná, a tudíž způsobilá k započtení. Namítala rovněž, že tato pohledávka nebyla ani dostatečně určitě specifikována. Nesouhlasila dále s tím, jak soud I. stupně posuzoval údajné porušení jejích povinností. Poukázala na to, že dle [právnická osoba] podmínek (dále jen „VOP“) článku 1 odst. 1 bylo povinností zákazníka (paní [jméno FO]) předložit doklady potřebné pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně, mimo jiné evidenci o spotřebě. Zákazník přitom vzal dle VOP na vědomí, že řádné nepředložení těchto dokladů může mít za následek nevrácení spotřební daně, paní [jméno FO] tak byla řádně poučena o povinnosti vést řádnou evidenci, což nečinila. O tomto porušení povinností paní [jméno FO] se soud I. stupně vůbec nezmínil. Daňovým subjektem přitom byla právě ona. Za konečné rozhodnutí správce daně odpovídala ona, žalobkyně tak nemůže být odpovědná za neúplné podklady, které jí paní [jméno FO] předala. Z příkazní smlouvy totiž nevyplývala povinnost žalobkyně kontrolovat podklady předané zákazníkem. Žalobkyně tak nemůže být činěna odpovědnou za neúspěch v řízení o vrácení spotřební daně. Poukázala přitom na to, že využila všech dostupných opravných prostředků k tomu, aby byl nárok na vrácení spotřební daně přiznán. Poukázala na to, že shodným způsobem poskytuje služby i jiným svým zákazníkům, kterým je nárok na vrácení spotřební daně běžně přiznáván. Nesouhlasila ani se závěrem soudu I. stupně o tom, že porušila své povinnosti tím, že paní [jméno FO] neinformovala o výsledcích řízení, úvahy soudu I. stupně o tom, že pokud by ji informovala, došlo by k nápravě, považovala za pouhou spekulaci, když žádné důkazy k tomu nebyly provedeny. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnila se závěry soudu I. stupně, poukázala na to, že důvodem zamítnutí žaloby nebyla existence jejího protinároku, ale závěr soudu I. stupně o nemravném a nepoctivém jednání žalobkyně. Odmítla tvrzení žalobkyně, že za nevrácení spotřební daně mohla paní [jméno FO], poukázala na to, že to byla žalobkyně, kdo ji zastupoval v daňovém řízení a měl postupovat s odbornou péčí. Její snaha zbavit se odpovědnosti za vlastní pochybení pouze dokresluje nepoctivost a nemravnost žaloby. Předmětný nárok přitom vznikl v důsledku porušení smluvních i zákonných povinností žalobkyně. Žádala, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

8. Při odvolacím jednání žalovaná setrvala na svém stanovisku. Odvolací soud jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, jejíž zástupkyně se k jednání dostavila opožděně, až po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal důvodným.

10. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutková zjištění, která rovněž správně posoudil po právní stránce.

11. Odvolací soud pouze dílčím způsobem upřesnil skutková zjištění soudu I. stupně ohledně zcela formálního postupu žalobkyně při zastupování paní [jméno FO] v řízení o vrácení spotřební daně. Odvolací soud doplnil dokazování dvěma odvoláními proti platebním výměrům, které měla žalobkyně uplatnit v zastoupení paní [jméno FO] proti platebním výměrům celního úřadu (správce daně). Jednalo se o odvolání ze dne [datum] a ze dne [datum], přičemž tato odvolání se lišila pouze datem sepsání a označením platebního výměru, proti kterému směřovala, jinak byla svým obsahem zcela shodná. Z těchto listin vzal odvolací soud za prokázaný zcela formální postup žalobkyně při zastupování paní [jméno FO] v řízení o vrácení spotřební daně, když v odstupu téměř dvou let setrvala na své argumentaci, o níž musela vědět, že není celním úřadem akceptována, žádným způsobem tomu svou argumentaci nepřizpůsobila, odvolání tak byla zjevně podávána pouze formálně.

12. Odvolací soud se tak plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, shodně s ním dospěl k závěru, že nároku žalobkyně nelze poskytnout právní ochranu s odkazem na § 6 a 8 o. z.

13. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že povinnost zaplatit za dodávku topného oleje nelze oddělit od práv a povinností vyplývajících ze související příkazní smlouvy, když kupní smlouva výslovně počítala s tím, že druhá část kupní ceny představující spotřební daň zákazníkem hrazena nebude, neboť mu tato spotřební daň bude vrácena. Žalobkyně se přitom zavázala zastupovat zákazníka v řízení o vrácení spotřební daně, tedy vyřešit tyto záležitosti za něj.

14. Soud I. stupně učinil správný závěr, že žalobkyně takto zastupovala [jméno FO] v řízení o vrácení spotřební daně v postavení příkazníka, přičemž povinnosti příkazníka neplnila řádně, když paní [jméno FO] nikterak neinformovala o výsledcích těchto řízení, neumožnila tak, aby byla včas zjednána náprava, tj. splněny požadavky celního úřadu. Navíc, jak bylo výše uvedeno, v postavení příkazníka postupovala formálně, zájmy příkazce řádně nehájila. Přes vědomost o neúspěchu v řízení o vrácení spotřební daně i poté paní [jméno FO] ubezpečovala o tom, že druhou část kupní ceny nemusí platit. Tedy žalobkyně jednak nepostupovala řádně v postavení příkazce, jednak jednala nepoctivě, pokud paní [jméno FO] ujišťovala o tom, že druhou část kupní ceny nebude muset platit, ačkoliv jí muselo být známo, že spotřební daň vrácena nebude. A následně přes tato ujišťování tuto druhou část kupní ceny po paní [jméno FO], resp. její právní nástupkyni požadovala.

15. Pokud žalobkyně tvrdila, že ji nelze činit odpovědnou za výsledek řízení o vrácení spotřební daně, odvolací soud tuto argumentaci důvodnou neshledal. Žalobkyně jako zástupce [jméno FO] měla postupovat poctivě a pečlivě, tedy reagovat na požadavky celního úřadu v součinnosti se zastupovanou. Měla ji tedy informovat, z jakého důvodu nebyla spotřební daň vrácena a činit opatření k nápravě nebo minimálně paní [jméno FO] informovat o výsledcích tohoto řízení, aby nápravu zjednala ona. Naopak žalobkyně stále ubezpečovala paní [jméno FO] o tom, že druhou část kupní ceny (odpovídající spotřební dani) hradit nemusí, čímž znemožnila, aby k nápravě došlo, neboť ji udržovala v pocitu, že je vše v pořádku. Žalobkyni tak není kladeno k tíži pochybení paní [jméno FO] při vyhotovení podkladů pro daňové řízení, ale to, že jako zástupce paní [jméno FO] jí o nedostatcích vytčených celním úřadem neinformovala. Za této situace je namístě žalobkyni činit odpovědnou za neúspěch v daňovém řízení.

16. Pokud pak žalobkyně namítala, že žalovaná řádně nespecifikovala svou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku porušení povinností žalobkyně a kterou uplatnila jako obranu proti žalobnímu požadavku, pak těmito námitkami se odvolací soud nezabýval, neboť žaloba nebyla zamítnuta kvůli zápočtu s nárokem žalované, ale z důvodu, že žalobní požadavek žalobkyně byl shledán s ohledem na výše uvedené okolnosti nemravným a nepoctivým. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil, napadený rozsudek tedy jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení, a to odměnu 2 x [částka] za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání) z tarifní hodnoty [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z těchto nákladů ve výši [částka], celkem [částka].