pro [část Prahy] dne 4. května 2022, č. j. 16 C 56/2020-216

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, dále částky [částka] a částky 30 101, [částka] (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobce (společenství vlastníků jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku v žalobě specifikovaných - dále případně též„ SVJ“) domáhal, aby žalovanému (vlastníku několika - v žalobě specifikovaných - jednotek, jež se nacházejí v domě spravovaném žalobcem) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (s příslušenstvím) jako nedoplatku podle vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh za plnění spojená s užíváním uvedených jednotek za rok [rok]. Tvrdil, že opakovaně marně vyzýval žalovaného k úhradě vzniklého nedoplatku. Předmětné vyúčtování za rok [rok] bylo žalovanému zasláno dne [datum], přičemž poštovní zásilka byla žalovanému z důvodu nevyzvednutí u provozovatele poštovní licence následně vhozena do poštovní schránky dne [datum]. Žalovaný ve lhůtě nevznesl námitky proti vyúčtování, proto vzniklý nedoplatek měl být uhrazen nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho, dostal se ode dne [datum] do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce proto požadoval rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného poplatku z prodlení ([částka]) z neuhrazených záloh na plnění spojená s užíváním uvedených jednotek od pátého dne po splatnosti každé jednotlivé měsíční zálohy do [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ([částka]) z neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku ode dne splatnosti každé jednotlivé měsíční platby do [datum].

3. Žalovaný ke své obraně namítl především promlčení žalovaného nároku, a to s poukazem na ujednání o splatnosti nedoplatků z vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh za plnění spojená s užíváním prostor v článku XVII stanov SVJ („ do 7. kalendářního měsíce po uplynutí zúčtovacího období“) a na obecnou promlčecí lhůtu dle § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Sporoval doručení vyúčtování za rok 2014 vhozením do poštovní schránky dne [datum] i správnost uvedeného vyúčtování. Jednání žalobce označil za účelové, pokud vyúčtování za rok 2014 zaslal až v roce 2018„ doufaje v prodloužení splatnosti dluhu a zároveň v prodloužení tříleté promlčecí lhůty“. Stanovy žalobce žalovaný označil za rozporné s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen“ zákon č. 67/2013 Sb.“), pokud v čl. VII (správně v čl. XVII - poznámka odvolacího soudu) odst. 2 stanoví, že vyúčtování je zasíláno do 6 měsíců po skončení účtovacího období, ač uvedený zákon„ povoluje“ maximální dobu 4 měsíců. Ujednaná splatnost (shora zmíněná) je již v souladu s § 7 odst. 3 uvedeného zákona, pročež„ podle toho by byla splatnost pohledávky počítána k [datum]“. Na základě uvedeného k promlčení„ případné“ pohledávky žalobce včetně nárokového příslušenství došlo již [datum]. Žalobce svůj nárok uplatnil u soudu až v roce 2000, tedy téměř pět let po uplynutí promlčecí lhůty.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených pod bodem 3. a shrnutých pod bodem 4. odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu (na které v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), přičemž po právním posouzení věci podle § 610 odst. 1 a násl. o. z. shledal žalobu nedůvodnou pro promlčení žalovaného nároku. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce chybně dovodil splatnost pohledávky z vyúčtování za rok 2014 -„ údajně“ zaslaného žalobcem [datum],„ údajně“ vhozeného do poštovní schránky žalovaného [datum] - k datu [datum], když takto dovozená splatnost je v rozporu se stanovami žalobce i se zákonnou úpravou. Podle čl. XVII odst. 2 stanov vyúčtování příspěvku na správu domu a přijatých záloh na plnění spojená a související s užíváním prostor provádí žalobce jedenkrát ročně za zúčtovací období, nejpozději do 6 kalendářních měsíců po skončení zúčtovacího období, a nedoplatek vyplývající z vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na plnění spojená a související s užíváním prostor je splatný do 7. kalendářního měsíce po uplynutí zúčtovacího období. Soud I. stupně proto uzavřel, že splatnost vyúčtování za rok 2014 nastala dne [datum]. V případě, že by byla zohledněna podpůrná úprava zákona č. 67/2013 Sb., podle níž mělo být vyúčtování předloženo nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 6 odst. 1) a následně provedeno vypořádání do 4 měsíců od doručení vyúčtování, by vyúčtování bylo splatné nejpozději ke konci 8. měsíce po skončení zúčtovacího obdob, tj. dne [datum]. Žaloba byla k soudu podána dne [datum], tj. po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, ať už je její počátek stanoven podle stanov nebo podle zákona č. 67/2013 Sb. S konstatováním, že nárok je třeba uplatnit u soudu v době, kdy ještě běží subjektivní i objektivní promlčecí lhůty, přičemž marným uplynutím jedné z nich se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta, soud I. stupně uzavřel, že v daném případě marně uplynula subjektivní promlčecí lhůta a došlo tak k promlčení práva, k němuž přihlédl za situace, kdy žalovaný vznesl námitku promlčení. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) tak, že přiznal zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), specifikovaných pod bodem 10. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

6. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasný a přípustným odvoláním oba účastníci. Žalobce napadl rozsudek v celém rozsahu, žalovaný brojil proti výroku o náhradě nákladů řízení (II.).

7. Žalobce v odvolání namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud soud I. stupně měl podle odůvodnění napadeného rozsudku za nedostatečně prokázaný okamžik doručení vyúčtování za rok [rok], měl žalobce vyzvat, aby svá tvrzení prokázal, což se nestalo. Žalobce v této souvislosti uvedl, že již k podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu připojil na podporu uvedené skutečnosti doručenku a podací lístek, současně vysvětlil, z jakého důvodu bylo vyúčtování za rok [rok] doručeno až [datum], nicméně byl připraven v případě pochybnosti tvrzené doručení předmětného vyúčtování doložit znovu. Žalobce vyjádřil nesouhlas s názorem soudu I. stupně, že právo požadovat úhradu nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování je promlčeno, jelikož dlužná částka vyplývající z vyúčtování za rok [rok] byla splatná nejpozději ke konci 7. měsíce po skončení zúčtovacího období, tedy dne [datum]. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3256/2015 uvedl, že uplatnění nedoplatku ze strany žalobce, vzhledem k tomu, že se jedná o majetkové právo, musí být uplatněno ve lhůtě tří let od okamžiku, kdy mohlo být uplatněno poprvé. Za majetkové právo je třeba považovat jak právo uplatnit proti nájemci, vlastníkovi bytu nedoplatek, tak právo nájemce, vlastníka bytu domáhat se po pronajímateli, správci nemovité věci vyúčtování záloh na služby. V rámci stanov žalobce byla stanovena lhůta pro provedení vyúčtování jedenkrát ročně za zúčtovací období, nejpozději do 6 měsíců po skončení zúčtovacího období; nedoplatek vyplývající z provedeného vyúčtování příspěvku na správu domu a pozemku a záloh na plnění spojená a související s užíváním prostor je splatný do„ 7. kalendářního měsíce“ po uplynutí zúčtovacího období. Z uvedeného je podle žalobce zjevné, že podle stanov mohl být uplatněn nedoplatek ze strany žalobce vůči žalovanému nejpozději do [datum]. Jelikož žalobce vůči žalovanému uplatnil nedoplatek z vyúčtování pro rok [rok] doporučeným dopisem, který byl vhozen do poštovní schránky dne [datum] a nastala tak fikce doručení, promlčení tohoto majetkového práva nenastalo. Splatnost předmětného nedoplatku nastala k [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho, byl od [datum] v prodlení s úhradou svého závazku. Žalobci od tohoto okamžiku započala běžet tříletá lhůta pro vymáhání peněžité pohledávky vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalobcem u soudu podán dne [datum], byl předmětný nárok uplatněn řádně a včas. Ze shora uvedených skutečností je podle názoru žalobce zřejmé, že nemohlo dojít k promlčení uplatněného nároku ze strany žalobce, jak konstatuje v rámci napadeného rozhodnutí příslušný soud. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek„ zrušil a změnil“ tak, že žalobci bude přiznán jím uplatněný nárok vůči žalovanému v plném rozsahu.

8. Žalovaný v odvolání proti napadenému rozsudku, směřujícímu do výroku o náhradě nákladů řízení, soudu I. stupně vytkl, že mu nepřiznal na náhradě nákladů řízení odměnu a režijní paušály za dva úkony právní pomoci, a to za účast u mediátora (v této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2542/21) a za sepsání právního rozboru věci, dále pak částku [částka] odpovídající ½ odměny mediátora, kterou žalovaný uhradil mediátorovi. Soud I. stupně nadto své rozhodnutí v tomto směru ani neodůvodnil. Na náhradě nákladů řízení žalovaný žádal změnou napadeného nákladového výroku přiznat částku [částka] za úkony, které v odvolání specifikoval.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce označil napadený rozsudek za správný, souladný s argumentací žalovaného a jeho názorem, že je zcela nepřípustné prodlužovat promlčecí lhůtu pomocí„ opakovaných doručování písemností“, když tímto obcházením by institut promlčení ztratil na svém významu. Žalovaný nezaznamenal, že by soud I. stupně při svém postupu porušil nějaká procesní pravidla a zkrátil tak žalobce na jeho právech. Navrhl, aby odvolací soud„ zamítl odvolání žalobce“ a naopak vyhověl odvolání žalovaného.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné jen zčásti.

11. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru ohledně důvodnosti žalovaným uplatněné námitky promlčení. Z uvedeného důvodu soud I. stupně nepochybil, nezbýval-li se blíže otázkou doručení předmětného vyúčtování za rok 2014, ani pokud vůbec neřešil otázku správnosti uvedeného vyúčtování.

12. Žalobce se v projednávané věci domáhá úhrady nedoplatku příspěvků na správu domu a pozemku a za služby vyplývajícího z vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh za plnění spojená s užíváním jednotek (služby) ve vlastnictví žalovaného za rok 2014. Předmětné vyúčtování je třeba posuzovat podle soudem I. stupně zmíněného zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (služby) ve spojení se stanovami žalobce, když povinnost žalovaného přispívat na správu domu a pozemku vyplývá z § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o úpravě vlastnictví bytů, který se však úpravou vyúčtování či vypořádání těchto zálohových plateb nezabývá, pročež tuto úpravu obsahují stanovy společenství vlastníků jednotek (resp. pravidla v prohlášení ve smyslu § 4 odst. 2 písm. g/ zákona č. 72/1994 Sb.).

13. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odstavec 1). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odstavec 3).

14. Zákon [číslo] Sb. v odstavci 1 shora citovaného ustanovení stanoví lhůtu pro vyúčtování služeb, žalobci jako poskytovateli služeb (§ 2 písm. a/ bod 2. zákona č. 67/2013 Sb.) povinnost vyúčtovat žalovanému jako příjemci služeb (§ 2 písm. b/ bod 2. zákona č. 67/2013 Sb.) skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vždy za zúčtovací období, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, a vyúčtování doručit příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Pokud by poskytovatel služby nedoručil ve stanovené lhůtě příjemci služby vyúčtování, může se příjemce služeb této nepeněžité povinnosti domáhat žalobou a soud pak rozhodne o povinnosti poskytovatele služby provést a doručit vyúčtování v dodatečné lhůtě. Z uvedeného podle názoru odvolacího soudu plyne, že od takto stanovené lhůty se nelze dohodou poskytovatele a příjemce služeb odchýlit.

15. V projednávané věci tak lze přisvědčit argumentaci žalovaného (uplatněné v řízení před soudem I. stupně) spočívající v tom, že stanovy žalobce jsou ohledně lhůty pro vyúčtování služeb rozporné s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., pokud v čl. XVII odst. 2 stanoví, že vyúčtování je zasíláno do 6 měsíců po skončení účtovacího období. Žalobce je tak povinen provést vyúčtování služeb a doručit ho adresátovi v zákonem stanovené lhůtě, tj. vždy nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Právě uvedené pak platí i pro vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku, jejichž vyúčtování má být podle obsahu čl. XVII odst. 2 stanov žalobce provedeno současně s vyúčtováním služeb, pokud se v něm hovoří o„ vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na plnění spojená a související s užíváním prostor“.

16. V odstavci 3 shora citovaného ustanovení § 7 pak zákon č. 67/2013 Sb. upravuje lhůtu pro provedení finančního vyrovnání, tj. stanoví, kdy nastává splatnost nedoplatků nebo přeplatků záloh na služby, přičemž zde právní úprava předpokládá, že finanční vyrovnání provádí poskytovatel a příjemce služeb ve lhůtě, kterou si dohodnou (v nájemním vztahu si lhůtu mohou dohodnout pronajímatel a nájemce v nájemní smlouvě; v domě, kde správu vykonává společenství vlastníků jednotek, se pravidlo splatnosti upravuje ve stanovách; v domě, pro který nebylo zřízeno společenství vlastníků jednotek, by pravidlo mělo být obsaženo v prohlášení vlastníka; u družstevních bytů může být lhůta pro provedení finančního vyrovnání uvedena ve stanovách družstva). Pro případ, že lhůta pro finanční vyrovnání není pro vztah mezi poskytovatelem a příjemce služeb dohodnuta, ze zákona platí lhůta 4 měsíců, která začíná běžet ode dne, kdy poskytovatel služeb doručí vyúčtování služeb příjemci služeb. V projednávané věci bylo pravidlo splatnosti vyúčtování upraveno v souladu s právní úpravou ve stanovách žalobce v čl. XVII odst. 2 tak, že nedoplatek vyplývající z vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na plnění spojená a související s užíváním prostor je splatný do 7. kalendářního měsíce po uplynutí zúčtovacího období.

17. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Odvolací soud připomíná, že institut promlčení má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí lhůtě) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení - kterým dochází k oslabení určitého práva v důsledku marného uplynutí času (promlčecí lhůty) v tom smyslu, že není-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, není dlužník povinen plnit - v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností.

19. Žalovaný v projednávané věci namítl promlčení žalovaného nároku s ohledem na skutečnost, že předmětné vyúčtování za rok [rok] bylo žalovanému doručováno až v roce [rok]. Z žalobcem odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že právo žalobce (odpovídající jeho povinnosti podle § 7 zákonem č. 67/2013 Sb.) vyúčtovat nedoplatek nákladů (služeb) se promlčuje jako každé jiné majetkové právo. Pokud se totiž promlčuje právo nájemce domáhat se vyúčtování záloh na služby v tříleté promlčecí době, pak se rovněž promlčuje i právo pronajímatele (odpovídající jeho povinnosti) služby vyúčtovat, a to v tříleté promlčecí lhůtě soudem I. stupně dovozené (podle § 629 odst. 1 o. z). Jeho uplatnění se v konečném důsledku projeví v majetkové sféře nájemce i pronajímatele (v projednávané věci vlastníka a SVJ), neboť má za následek vznik povinnosti uhradit přeplatek či nedoplatek, který vyúčtováním vznikne. Za situace, kdy v projednávané věci byla v rámci stanov žalobce lhůta pro provedení vyúčtování stanovena v rozporu se zákonem č. 67/2013 Sb. (viz závěry pod bodem 15. shora), měl žalobce (ve smyslu § 7 odst. 1 zákonem č. 67/2013 Sb.) povinnost provést a doručit žalovanému vyúčtování za rok [rok] nejpozději do [datum]. Žalobce tak již tímto okamžikem mohl vyvolat splatnost vyúčtovaného nedoplatku za rok [rok]. Je-li podle stanov žalobce splatnost vyúčtování upravena tak, že nastává do 7. kalendářního měsíce po uplynutí zúčtovacího období, mohla splatnost nedoplatku na základě vyúčtování za rok [rok] nastat již k [datum]. Na základě uvedeného lze uzavřít, že pokud žalobce žalovanému podle svých tvrzení doručil vyúčtování za rok [rok] dne [datum], stalo se tak po uplynutí promlčení lhůty, když promlčení lhůta pro provedení vyúčtování za rok [rok] začala běžet dne [datum], tedy právo žalobce vyúčtovat nedoplatek na službách a příspěvcích na správu domu a pozemku za rok [rok] se promlčelo již dne [datum]. Promlčení lhůta pro uplatnění nedoplatku z vyúčtování za rok [rok] začala běžet dne [datum], tedy právo žalobce požadovat úhradu nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování za rok [rok] uplynula dne [datum].

20. Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že za situace, kdy návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalobcem u soudu podán dne [datum], byl předmětný nárok na úhradu nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování za rok [rok] provedeného žalobcem po uplynutí promlčecí doby rovněž již promlčen, pročež soudu I. stupně nepochybil, pokud na základě žalovaným uplatněné námitky promlčení žalovaný nárok zamítl. Nelze vycházet z toho, že by žalobce mohl opakovaně kdykoliv v budoucnu vyúčtovat náklady (služby) a příspěvky na správu domu a pozemku za jakékoliv množství zúčtovacích období a požadovat plnění s tím, že teprve poté by počala běžet promlčecí lhůta pro úhradu nedoplatku. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (II.) bylo rozhodnuto správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nicméně odvolací soud dopěl k závěru, že v řízení zcela úspěšnému žalovanému na náhradu nákladů řízení náleží vedle soudem I. stupně přiznaných nákladů zastoupení advokátem ve výši sestávajících z odměny po [částka] (§ 6 odst. 1 a § 7 AT) za sedm úkonů právní služby (1/ převzetí a přípravu zastoupení, 2/ až 4/ písemné podání ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], 5/ až 7/ účast na jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT), z poloviční odměny tj. z částky [částka] (za účast na jednání soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku - § 11 odst. 2 písm. f/ AT), z osm paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a z 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka], ještě žalovaným vynaložená částka na úhradu odměny mediátora v požadované výši [částka]. Pokud žalovaný požadoval odměnu za právní službu advokáta označenou jako„ účast u mediátora“, ze zápisu označeného jako„ První setkání s mediátorem“ ze dne [datum] na čl. 108 spisu se podává, že zástupce žalovaného se tohoto setkání s mediátorem neúčastnil, konání jiného setkání s mediátorem se z obsahu spisu nepodává. Požadoval-li žalovaný odměnu za právní službu advokáta„ sepsání právního rozboru věci“, blíže tento úkon ani ve vyčíslení nákladů ze dne [datum] (čl. 214 spisu) ani ve svém odvolání nespecifikoval, z obsahu spisu se pak žádný takový úkon nepodává. Celkem tak podle odvolacího soudu žalovanému na náhradu nákladů řízení náleží částka [částka] Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení (II.) změnil (§ 221a o. s. ř.) co do jejich výše, jinak ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Jedná se o odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (§ 6 odst. 1 a § 7 AT), jeden poloviční úkon právní služby ve výši [částka] (odvolání do procesního rozhodnutí - výroku o náhradě nákladů řízení), dále o tři režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů ve výši [částka] Celkem žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka [částka].