o zaplacení částky 95 345,64 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a částky [částka] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (doručené soudu dne [datum]), kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého ve výši [částka] na základě rámcové smlouvy o zřízení běžného účtu č. [č. účtu] a následné smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [název] a.s.) prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný se zavázal splatit půjčku formou inkasa z bankovního účtu v 96 splátkách po [částka] (včetně sjednaného pojistného). Celkem se zavázal uhradit [částka] a na pojistném [částka]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěryschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů. Žalovaný ani přes opakované upomínky neudržoval dostatečný zůstatek na bankovním účtu a sjednané měsíční splátky tak nebyly hrazeny řádně včas. Jistina půjčky byla v důsledku úhrad ponížena o částku [částka]. Žalobkyně využila sjednaného oprávnění a půjčku na základě oznámení ze dne [datum] k témuž dni prohlásila za splatnou v celé výši a poskytla žalovanému dodatečnou 40denní lhůtu. Na základě projektu fúze sloučením ze dne [datum] došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba]. s nástupnickou společností [právnická osoba]. a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum] žalobkyně, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Předmětem postoupení nebyla pohledávka z titulu pojištění. Pohledávku žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka], a dále je požadován zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně v částce [částka]. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění uvedených pod bodem 6. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Shledal žalobu nedůvodnou. Po právní stránce uzavřel, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by poskytovatel úvěru jakýmkoli způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 ZSÚ; žalobkyně ani k výzvě po poučení soudu nedoplnila svá tvrzení a zejména důkazy k prokázání možnosti a výsledků posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud I. stupně proto smlouvu o úvěru shledal s odkazem na § 87 odst. 1 věta první ZSÚ neplatnou. Žalovaný nárok dále posuzoval s odkazem na § 2991 odst. 2 o. z. jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Konstatoval, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s § 1880 odst. 1 o. z. nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, přičemž na postupníka může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, byť byla ve smlouvě o postoupení pohledávky kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy; tím je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, jakou částku žalovaný na úvěrovou smlouvu celkem splatil. Žalobkyně ani v rámci svých podání, ani k výzvě po poučení soudu nedoplnila svá tvrzení a zejména důkazy k prokázání této skutečnosti; pouze uvedla, že disponuje údajem o platbách, které byly ve výši [částka] započteny na jistinu, že žádné další informace či podklady jí nebyly předány; pří jednání soudu (bez bližšího odůvodnění) pouze uvedla, že bezdůvodné obohacení vzniklo ve výši [částka]. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, pročež soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) s přihlédnutím k tomu, že v projednávané věci zcela úspěšnému žalovaného žádné náklady nevznikly.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřila zásadní nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že neunesla břemeno tvrzení stran úhrad ze strany žalovaného. Nebylo-li sporu o tom, že hodnota závazku plynoucího ze smlouvy č. [hodnota] je vyšší než hodnota závazku nárokovaného žalobkyní, je na žalovaném, aby prokázal, že nárok žalobkyně není v souladu s právem, a to tak, že doloží platby na dluh uhrazené. Poukázala na to, že soud I. stupně podle odůvodnění napadeného rozsudku má za prokázané uzavření smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným adhezním způsobem, kterou posoudil jako smlouvu o úvěru. Existence vzniku závazku tedy byla prokázána, přičemž si je žalobkyně vědoma posouzení smlouvy jako neplatné z důvodu nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně. Závěrem uvedla, že pokud by argumentaci soudu I. stupně přijala, nastala by paradoxní situace, kdy by pro žalobkyni bylo výhodnější v žalobě platby nezmiňovat vůbec a žalovat celou dlužnou částku, jelikož v obdobných sporech často pasivní žalovaní nevykonávají v průběhu řízení žádnou aktivitu, tedy ani netvrdí, kolik bylo na dluh uhrazeno, a žalobkyně by se jednak nedostala do situace, ve které jí soud zamítne žalobu pro nedostatečné tvrzení úhrad, jednak by díky tomu spor vyhrála, a to dokonce v celé částce (v tomto případě bezdůvodné obohacení). Žalobkyně jako inkasní společnost vede spory o zaplacení dlužných částek na většině okresních soudů v České republice, přičemž žalobou popsaný skutkový stav je obecnými soudy zpravidla hodnocen jako dostatečný, napadený rozsudek proto „vnímá“ jako překvapivý. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání. Jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Žalobkyně se k jednání omluvila, o odročení nežádala; žalovaný se k jednání, ač řádně a včas předvolán, nedostavil bez omluvy. Odvolací soud shledal odvolání žalobkyně částečné důvodné.

9. Soud I. stupně provedl zcela dostatečné dokazování pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v projednávané věci, pročež na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu bylo možné o odvolání žalobkyně rozhodnout.

10. V projednávané věci soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování ke správnému závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 ZSÚ. Nepochybil ani ve svém závěru o neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ; proti tomuto závěru ostatně žalobkyně ve svém odvolání ani nebrojila.

11. Podle § 87odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud I. stupně tedy dospěl k správnému závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, pročež se také správně zabýval otázkou povinnosti žalovaného (spotřebitele) vrátit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť odpadl právní důvod plnění. Na projednávanou věc však nelze aplikovat soudem I. stupně obecnou úpravu o bezdůvodném obohacení § 2991 OZ. ZSÚ totiž obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovaný § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, který upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů poskytnutých v rozporu se ZSÚ, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Splatnost tak nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Do rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného plnit tento nebyl v prodlení a žalobkyni nemůže náležet právo na úrok z prodlení.

13. V projednávané věci bylo tvrzeno a prokázáno, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně čerpal částku ve výši [částka]. V takovém případě žalobkyni svědčil nárok na nesplacenou jistinu úvěru. Pokud žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil částku [částka], která byla právní předchůdkyní žalobkyně započítána na jistinu úvěru, bylo na žalovaném, aby ke své obraně tvrdil, že takový postup žalobkyně nebyl po právu. Žalovaný byl ovšem v průběhu řízení před soudem I. stupněm zcela pasivní. Za této situace žalobkyni náleží rozdíl mezi částkou poskytnutého úvěru ([částka]) a žalovaným uhrazenou částkou ([částka]), tj. částka [částka], kterou žalobkyně na jistině úvěru v podané žalobě vůči žalovanému nárokovala. Odvolací soud tedy shledal zcela důvodnou odvolací argumentaci žalobkyně mířící proti závěru soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení (ani důkazní) o tom, jakou částku žalovaný na jistinu úvěru v projednávané věci požadovanou uhradil. Do nesplacené jistiny [částka] je tedy žaloba důvodná.

14. S odkazem na cit § 87 odst. 1 ZSÚ odvolací soud vychází z toho, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu dle svých možností. V projednávané věci, kdy žalovaný pro svoji pasivitu i v odvolacím řízení neosvětlil své poměry, dospěl odvolací soud k závěru o povinnosti žalovaného uhradit nesplacenou jistinu ve splátkách po [částka] měsíčně, ovšem pod ztrátou výhody splátek.

15. Ohledně ostatních nároků požadovaných žalobkyní z titulu předmětné smlouvy o úvěru, které představuje kapitalizovaný úrok ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně v částce [částka] a smluvní pokuta ve výši [částka], je s ohledem na závěry uvedené pod bodem 12. odůvodnění shora žaloba nedůvodná.

16. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (I.) změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a to vždy k patnáctému dni daného měsíce počínaje dnem [datum], pod ztrátou výhody splátek, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle poměru úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.).

18. Za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný a náleží jí pouze právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), které v daném sporu tvořilo nezanedbatelnou částku již s ohledem na výši žalobkyní požadovaných úroků. Odvolací soud v daném případě vzal v úvahu vedle požadované jistiny úvěru ve výši [částka] i požadované příslušenství v celkové výši [částka], tj. (ve smyslu § 513 o. z.) 1/zákonný úrok z prodlení od [datum] z jistiny úvěru ke dni rozhodnutí soudu I. stupně [datum] /ve výši [částka]/, 2) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení /[částka]/, 3) kapitalizovaný úrok /[částka]/ a 4) náklady spojené s uplatněním pohledávky /[částka]/. Dále žalobkyně vedle jistiny úvěru a příslušenství v žalobě uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Celkem pro výpočet úspěchu a neúspěchu odvolací soud vyšel z částky [částka] /86 412,60 + [částka] + [částka]/. Úspěchu žalobkyně odpovídá 68,72 % /jistina úvěru [částka] z celku [částka]/; neúspěch činí 31,28 % /125 752,82 - 86 412,60 = 39 340,20/. Žalobkyně má právo na 27,44 % nákladů řízení.

19. Náklady v řízení před soudem I. stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále případně jen „AT“), které tvoří odměna za čtyři a půl úkonu právní služby (§ 11 odst. 1 AT - převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění k výzvě soudu; účast na jednání soudu; § 11 odst. 2 AT– jednoduchá výzva k plnění) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty odpovídající součtu požadované jistiny úvěru a smluvní pokuty, tj. z částky [částka] - § 8 odst. 1 a § 7 AT), dále pět paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (dle § 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH, jehož je právní zástupce žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka], celkem [částka], z čehož 27,44 % činí [částka].

20. Náklady řízení před odvolacím soudem sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení, které tvoří odměna za jeden úkon právní služby (podání odvolání - § 11 odst. 1 AT) ve výši [částka], jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (dle § 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka], celkem [částka], z čehož 27,44 % činí [částka].

21. O lhůtě k plnění v případě náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem; o místu plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.