Rozhodnutí 58 Co 294/2024-87

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. zamítl žalobu, kterou se každý z žalobců domáhal po žalované zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobcům uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak v projednávané věci rozhodl o žalobě (doručené mu dne [datum]), kterou se každý z žalobců vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“) za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení), jehož předmětem byla náhrada škody (kterou žalobcům způsobila třetí osoba, která svým neopatrným chováním zapříčinila požár nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobců).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobci u ní předběžně uplatnili žalovaný nárok dne [datum]. Poukázala však na to, že v rámci předběžného projednání jejich nároku částečně vyhověla, když každému z žalobců přiznala a vyplatila částku [částka]. Uvedenou částku označila s ohledem na okolnosti vyplývající z posuzovaného řízení za odpovídající zadostiučinění pro každého z žalobců.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o předběžném projednání nároku žalobců žalovanou a jeho výsledku. Dále provedl dokazování obsahem připojeného soudního spisu týkajícího se posuzovaného řízení. Skutková zjištění o jeho průběhu z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, a vydaných rozhodnutí (jakož i o jejich obsahu) popsal bod bodem 6. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje). Shledal nedůvodnou námitku promlčení žalovaných nároků vznesenou žalovanou (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, pokud délka posuzovaného řízení trvala celkem [hodnota] let a 7 měsíců. Tuto délku shledal nepřiměřenou, přičemž jako odpovídající formu odškodnění shledal (ve shodě s žalovanou) peněžité plnění, kdy vyšel ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení (za první dva roky řízení zkrácené na jednu polovinu). Po posouzení jednotlivých kritérií zakotvených v § 31a odst. 3 OdpŠk (ve smyslu závěrů obsažených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [číslo]/2010 - zkráceně jen „Stanovisko“), však uzavřel, že každému z žalobců se dostalo již odpovídajícího finančního zadostiučinění ze strany žalované před zahájením řízení, pročež žalobu shledal nedůvodnou. Pro kritérium postupu orgánu státu základní částku (ve výši [částka] pro každého z žalobců) modifikoval jejím zvýšením o 10 % (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Dále základní částku modifikoval jejím snížením o 10 % pro složitost věci a o dalších 15 % pro stupně soudní soustavy (viz bod 30. a 31. odůvodnění napadeného rozsudku). Základní částku dále snížil o 5 % pro podíl žalobců na délce řízení a o 15 % pro sdílení újmy (viz bod 33. a 34. odůvodnění napadeného rozsudku). Význam řízení pro žalobce označil za standartní, pročež pro toto kritérium základní částku soud I. stupně nemodifikoval (viz bod 32. odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl tak k závěru, že každému z žalobců náleží [částka] (196 919 – 35 %). Jelikož žalovaná každému z žalobců již uhradila [částka], žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 ve spojení s § 154 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), neúspěšným žalobcům uložil povinnost zaplatit náklady řízení úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), pod bodem 36. odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání s tím, že tak činí z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. V jeho doplnění nesouhlasili s tím, jakým způsobem soud I. stupně modifikoval základní částku odškodnění. Namítali, že soud I. stupně přecenil kritérium složitosti a počtu stupňů soudní soustavy, naopak nedostatečně posoudil vliv postupu orgánů státu na délku řízení. V této souvislosti uvedli, že postup soudů, jejichž rozhodnutí ve věci byla opakovaně rušena nadřízenými soudy z důvodů vážných pochybení, tudíž využití opravných prostředků bylo důvodné, přispěl k délce řízení výrazněji než sama složitost věci; navíc byl hodnocen k tíži žalobců v rámci kritéria počtu stupňů soudní soustavy. Soud I. stupně se rovněž dopustil dvojího zohlednění téže skutečnosti, když v rámci složitosti věci přihlédl k tomu, že žalobci měnili a doplňovali žalobu, přičemž tutéž skutečnost zohlednil v rámci kritéria podílu žalobců na průtazích. Soud I. stupně rovněž nedocenil kritérium významu řízení pro žalobce. V této souvislosti uvedli, že již v žalobě poukazovali na specifické okolnosti a význam, který pro ně posuzované řízení mělo. Délka řízení ovlivnila dobu, po kterou nemohli užívat vlastní nemovitost už jen z toho důvodu, že na její opravu potřebovali finanční prostředky, na které měli nárok z titulu náhrady škody požadované v posuzovaném řízení; posuzované řízení však trvalo téměř 13 let, než jim byly finanční prostředky poskytnuty. Z poukazu soudu I. stupně na to, že původně byla v posuzovaném řízení žalována částka [částka] a teprve až na konci řízení s ohledem na změnu žaloby částka [částka], není zřejmé, co z této skutečnosti soud I. stupně vyvozuje, nicméně původní částka byla předmětem žaloby v roce 2010, v kontextu té doby se jednalo o částku vysokou, jejíž reálná hodnota v té době byla vyšší, než reálná hodnota částky [částka] v roce 2023. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalované uloží povinnost uhradit žalobcům náklady řízení.

7. Žalována se k odvolání písemně nevyjádřila.

8. Při jednání odvolacího soudu žalobci (prostřednictvím své právní zástupkyně) setrvali na svém stanovisku. Žalovaná označila napadené rozhodnutí jako věcně správné, žádala jeho potvrzení.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání, přičemž odvolání žalobců shledal částečně důvodným.

10. Soud I. stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav (proti skutkovým zjištěním soudu I. stupně odvolatelé ani ničeho nenamítali), pročež bylo možné ve věci rozhodnout.

11. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na základě prokázaného průběhu posuzovaného řízení soud I. stupně učinil rovněž správný závěr, že rozhodná délka posuzovaného řízení 12 let a 7 měsíců (od okamžiku podání žaloby dne [datum] do okamžiku pravomocného skončení řízení dne [datum]) nebyla přiměřená a že tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení v přiměřené lhůtě, v důsledku čehož žalobcům vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje a kterou je třeba kompenzovat přiměřeným zadostiučiněním. Přitom však v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na jejím základě by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučinění je samotné konstatování porušení práva, a proto v daném případě byla namístě peněžitá forma zadostiučinění, jak rovněž správně uzavřel soud I. stupně. Ostatně skutečnost, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, a že žalobcům tak náleží peněžitá forma zadostiučinění, mezi účastníky nebyla sporná, pokud žalovaná z tohoto titulu ještě před podáním žaloby žalobcům poskytla zadostiučinění v penězích.

12. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení odvolací soud souhlasil se závěrem soudu I. stupně, který jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši) a následně za posuzované řízení v délce 12 let a 7 měsíců vypočetl celkovou částku zadostiučinění na [částka]. Odvolací soud však již nesouhlasí s tím, jakým způsobem soud I. stupně ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk modifikoval základní celkovou částku zadostiučinění.

13. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud shledává shodně se prvostupňovým soudem složitost procesní a skutkovou (zapříčiněnou rozsáhlým dokazováním – znalecké zkoumání, výslechy svědků, znalce; odstraňováním vad žaloby, rozhodováním o změně žaloby, o ustanovení znalce, o znalečném, vyčkávání výsledků dědického řízení, opakované podávání opravených prostředků žalobci a s tím související procesní úkony soudů), nicméně pro toto kritérium bylo podle odvolacího soudu na místě snížit odškodnění o 20 %. Po právní stránce se pak jednalo o standardní spor, tedy bez vlivu na modifikaci základní částky. Odvolací soud tak neshledává důvodnou odvolací námitku žalobců, že došlo k přecenění kritéria složitosti soudem I. stupně Odvolací soud pouze nepřisvědčuje soudu I. stupně, že je třeba vzít v potaz počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována a krátit odškodnění o dalších 15 %, a to pro důvody, které vedly ke kasaci rozhodnutí ve věci samé (jednak prvního prvostupňového rozsudku odvolacím soudem, jednak dalšího prvostupňového rozsudku ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu dovolacím soudem, pro závažné vady v dokazování a v právním posouzení věci), což s ohledem na výše uvedené bylo nutno hodnotit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Celkově tak pro kritérium složitosti bylo na místě ponížit odškodnění pouze o 20 %.

14. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, přičemž přesvědčil soudu I. stupně, že řízení bylo stiženo opakovanými prodlevami při nařizování jednotlivých ústních jednání (např. po pravomocném skončení dědického řízení týkajícího se původního žalovaného dne [datum] bylo první jednání ve věci nařízeno až dne [datum] na [datum], dále jednání dne [datum] bylo odročeno na neurčito a další jednání bylo nařízeno až [datum] na [datum]), k prodlevě došlo i v souvislosti s ustanovením znalce a vypracováním znaleckého posudku (jednání dne [datum] bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku, přičemž k ustanovení znalce došlo až dne [datum], znalec obdržel spis dne [datum], a znalecký posudek soudu doručil po dvou urgencích dne [datum]). Nadto je potřeba zohlednit právě důvody, které vedly ke kasaci rozhodnutí ve věci samé (jak již o tom byla zmínka v předchozím odstavci odůvodnění). Všechny tyto skutečnosti je třeba promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci a podle odvolacího soudu navýšit odškodnění o 20 %.

15. Pokud jde o chování poškozeného, pak je třeba přisvědčit žalobcům, že se na délce řízení nepodíleli. Skutečnost, že museli být vedeni k odstranění vad žaloby, lze zohlednit pouze v rámci kritéria složitosti věci, jak se stalo již shora. Ani jiné žalobcům přičitatelné skutečnosti se ze skutkových zjištění soudu o průběhu posuzovaného řízení nepodávají. Pro kritérium chování poškozeného tedy nebylo namístě základní částku odškodnění jakkoliv modifikovat.

16. Další kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o [podezřelý výraz] řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o náhradu škody. Odvolací soud má za správnou argumentaci soudu I. stupně, že skutečnost, že žalobci nemohli užívat poškozenou nemovitost, není v příčinné souvislosti s délkou posuzovaného řízení; příčinou je samotná škodná událost případě to, kdy žalobci nechali nemovitosti opravit; pokud s opravou vyčkávali do skončení posuzovaného řízení, šlo o jejich vlastní rozhodnutí, které není přičitatelné žalované. Rovněž pro toto kritérium nebylo na místě základní částku odškodnění jakkoliv modifikovat.

17. Posledním kritériem v projednávané věci je kritérium sdílené újmy, jak rovněž správně zohlednil soud I. stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz sp. zn. [spisová značka], sp zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Žalobci - rodinní příslušníci měli stejný cíl (domoci se náhrady škody), mohli společně sdílet jak průběh řízení tak jeho výsledek. Odvolací soud tak přisvědčuje závěru soudu I. stupně, že pro toto kritérium je třeba základní částku zadostiučinění ponížit o 15 %.

18. Po takto provedené modifikaci základní částky, tj. po jejím snížení o 15 % (+20 % - 20 % - 15 %) činí výsledné zadostiučinění částku [částka]. Byl tak zachován i princip proporcionality, potažmo vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním (srov. Stanovisko). Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobci v posuzovaném [podezřelý výraz] řízení utrpěli. Při zohlednění částky [částka], kterou žalovaná poskytla každému z žalobců ještě před zahájením řízení, pak každému z žalobců náleží ještě [částka].

19. Z takto vyčísleného zadostiučinění každému z žalobců náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení (podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a Stanoviska), a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnili postupem dle § 14 OdpŠk (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. s odůvodněním, že takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu I. stupně současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

22. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, a to v obou případech dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce je třeba považovat za plně procesně úspěšné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobcům tak přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“).

23. Náklady, které žalobci na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložili, sestávají ze soudního poplatku ve výši 2x [částka] a dále z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“). Jedná se o odměnu za 4 společné úkony právní služby za každého z žalobců (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání žalobců ze dne [datum] - replika k vyjádření žalované, účast na jednání prvostupňového soudu dne [datum] - § 11 odst. 1 AT) po [částka] snížené o 20%, tj. 8x [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/ ve spojení s § 12 odst. 4 AT), 4 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT), o cestovné ve výši [částka] (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při použití osobního vozidla [název], s průměrnou spotřebou 5,6 l/100km z [město] a zpět) a o náhradu za promeškaný čas spojený s cestou na jednání soudu ve výši [částka] (4 půlhodiny po [částka] - § 14 odst. 1 písm. a/ a 3 AT), a to bez DPH, když nebylo tvrzeno ani doloženo, že by právní zástupce žalobců byl jeho plátcem (viz vyúčtování nákladů řízení ze dne [datum] na čl. 68 spisu). Celkem žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně náleží částka [částka].

24. V odvolacím řízení byla žalobcům přiznána náhrada nákladů v celkové výši [částka]. Jedná se o odměnu za 2 společné úkony právní služby za každého z žalobců (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] - § 11 odst. 1 AT) po [částka] snížené o 20%, tj.4x [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/ ve spojení s § 12 odst. 4 AT), 2 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT), cestovné ve výši [částka] (vyhláška č. 398/2023 Sb. při použití osobního vozidla [název], s průměrnou spotřebou 5,6 l/100km z [město] a zpět) a náhradu za promeškaný čas spojený s cestou na jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (4 půlhodiny po [částka] - § 14 odst. 1 písm. a/ a 3 AT).

25. I v případě náhrady nákladů řízení odvolací soud rozhodl o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když ohledně důvodů odkazuje na odůvodnění pod bodem 17. shora. O místu plnění v případě náhrady nákladů jak prvostupňového tak odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.