[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí dle jejího tvrzení vznikla v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (dále i jen,,posuzované“ či,,naříkané řízení“). Žalobkyně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] vystupovala [anonymizováno] shodném procesním postavení, žalovanou byla společnost [právnická osoba] (dále [anonymizováno]“). V řízení došlo k vydání výzvy dle ustanovení § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), na jejím základě pak k vydání rozsudku [anonymizováno] uznání dne [datum], proti němuž žalovaná [příjmení] brojila odvoláním. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] napadený rozsudek [anonymizováno] uznání změnil tak, že tento se nevydává. Za podané odvolání uhradila [anonymizována čtyři slova] výši [částka] Odvolací soud uzavřel, že kvalifikovaná výzva byla nicotná [anonymizováno] absenci podpisu předsedy senátu, došlo tak k pochybení na straně [anonymizováno]; konkrétně soudu I. stupně, když tento vydal nesprávnou kvalifikovanou výzvu, a na základě nesprávné kvalifikované výzvy vydal rozsudek [anonymizováno] uznání. V příčinné souvislosti s tímto pochybením pak žalobkyni vznikla škoda [anonymizováno] výši [částka], neboť v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně v posledku neúspěšná, když její žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] [anonymizováno] spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] a byla jí uložena i povinnost k úhradě nákladů řízení, zahrnující právě [anonymizována tři slova] výši [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že žaloba je předčasná, neboť v rámci posuzovaného řízení je vedeno stále řízení dovolací. Vydání předmětného rozsudku [anonymizováno] uznání nelze kvalifikovat jakožto nesprávný úřední postup, neboť tato činnost se nakonec promítla [anonymizováno] vydání rozhodnutí [anonymizováno] věci samé, lze tak zvažovat pouze odpovědnostní titul [anonymizováno] formě nezákonného rozhodnutí, nicméně zákonné podmínky § 8 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) naplněny nebyly. Konečně v rámci kompenzačního řízení není možné přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v jiných řízeních. Žaloba je nedůvodná i proto, že dle § 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se lze náhrady nákladů řízení domáhat pouze tehdy, pokud tak nebylo možno učinit v posuzovaném řízení, což není tento případ.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně uplatnila u žalované předběžně nárok dne [datum], rovněž byl nesporný průběh řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. [anonymizováno] stručnosti lze zrekapitulovat, že rozsudkem [anonymizováno] uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla žalované [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení [anonymizováno] výši [částka]. Na základě odvolání žalované [příjmení] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že se rozsudek [anonymizováno] uznání nevydává (z důvodu absence podpisu předsedy senátu na kvalifikované výzvě). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla poté žaloba nynější žalobkyně zamítnuta a bylo jí uložena povinnost zaplatit žalované [příjmení] náhradu nákladů řízení [anonymizováno] výši [částka] (zahrnující mj. [anonymizována dvě slova] za podané odvolání žalovanou [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] výši [částka]). Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] jako věcně správný potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které dosud nebylo skončeno. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby se podává, že dne [datum] žalobkyně uhradila na náhradě nákladů řízení uložených jí v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] žalované [příjmení] [částka], zahrnující i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] výši [částka].

5. Soud I. stupně po citaci § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neshledal žalobu důvodnou. Žalobkyně se po skutkové stránce domáhá náhrady škody, která jí dle jejího tvrzení vznikla v důsledku pochybení soudu prvé instance, spočívající v tom, že prvostupňový soud vydal kvalifikovanou výzvu, kterou neopatřil podpisem předsedy senátu, tedy vydal nicotnou kvalifikovanou výzvu, na základě které vydal rozsudek [anonymizováno] uznání. Obě tyto skutečnosti je nutno podřadit pod činnosti a postupy, které se projevily právě [anonymizováno] vydání rozhodnutí, a to konkrétně [anonymizováno] vydání rozsudku [anonymizováno] uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Pojmově tak nemůže jít o nesprávný úřední postup odškodnitelný dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., lze tak zvažovat toliko odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Prvostupňový soud předně uzavřel, že v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rozsudek [anonymizováno] uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl sice zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], respektive byl změněn tak, že se rozsudek [anonymizováno] uznání nevydává, nicméně zásadní je, že rozsudek [anonymizováno] uznání z [datum] nikdy nenabyl právní moci, nebyla tak splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek § 8 zák. č. 82/1998 Sb. Samotná povinnost k náhradě nákladů řízení, které zahrnují i předmětný [anonymizována tři slova] výši [částka], pak byla žalobkyni uložena na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Ani v tomto případě nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Tento závěr je podpořen tím, že v kompenzačním řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. není soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vydaná v řízení jiných. Pokud se tak tvrzená pochybení promítla v obsahu některého z rozhodnutí, pak je možné tato rozhodnutí posuzovat pouze optikou možného nezákonného rozhodnutí.

6. Nárok na náhradu škody není možné přiznat ani s odkazem na § 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., neboť tento umožňuje v rámci odškodňovacího řízení uplatnit nárok na náhradu škody [anonymizováno] formě nákladů řízení pouze tehdy, jestliže tak účastník neměl dle procesních předpisů možnost učinit v naříkaném řízení. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] však bylo o náhradě nákladů řízení pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] [anonymizováno] spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum], kterým bylo žalobkyni pravomocně uloženo uhradit žalované [příjmení] náhradu nákladů řízení, zahrnující právě i předmětný [anonymizována tři slova] výši [částka]. Jinými slovy podmínkou přiznání náhrady škody tak je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

7. Prvostupňový soud dále uzavřel, že nemá za naplněnou ani příčinnou souvislost, jakožto jednu z kumulativních podmínek [anonymizováno] vznik odpovědnosti [anonymizováno] za škodu. Primární příčinou vzniku tvrzené škody na straně žalobkyně totiž není vydání rozsudku [anonymizováno] uznání, který byl následně změněn tak, že se tento nevydává, ale skutečnost, že žalobkyně byla neúspěšná v posuzovaném řízení. Soud v tomto směru rovněž odkázal na závěry dovolacího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], neboť došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením [anonymizována dvě slova] formě vydání nicotné kvalifikované výzvy a následně vydání rozsudku [anonymizováno] uznání, neboť dalším nezbytným článkem [anonymizováno] vznik takto tvrzené škody byl procesní neúspěch žalobkyně [anonymizováno] sporu, což teprve založilo její povinnost k náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Škoda žalobkyni vznikla v důsledku pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5 při vydání rozsudku [anonymizováno] uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., který kvalifikovanou výzvu neopatřil podpisem předsedy senátu. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek [anonymizováno] uznání zrušil, resp. změnil tak, rozsudek [anonymizováno] uznání se nevydává. Poté zopakovala průběh řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5. Soud I. stupně dle žalobkyně nesprávně posoudil pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5 spočívající [anonymizováno] vydání nicotné kvalifikované výzvy podle ustanovení § 114b o. s. ř. a následném vydání rozsudku [anonymizováno] uznání. Žalobkyně má za to, že je nesprávný závěr soudu, že odpovědnost [anonymizováno] za způsobenou škodu není dána ani podle ust. § 8 odst. 1 ani podle ust. § 13 odst. 1 cit. zák., což odporuje elementárnímu principu spravedlnosti. Z hlediska charakteru odpovědnosti vychází zákon o odpovědnosti za škodu z principu objektivní odpovědnosti [anonymizováno] (tj. bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit (viz ustanovení § 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Jak opakovaně judikoval Ústavní soud, jedná se tedy o odpovědnost absolutní, kterou nelze zákonem vyloučit, omezit či jinak zúžit (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález]). Jinak řečeno, aplikací tohoto zákona v případech odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a nemajetkovou újmu nesmí dojít, přímo ani nepřímo, k omezení rozsahu základního práva zaručeného čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález] a sp. zn. [ústavní nález]). Podle zákona o odpovědnosti za škodu je tedy nutno kompenzovat veškerou újmu, kterou by bylo možno namítat pod čl. 36 odst. 3 Listiny, nikoliv naopak (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález]). V projednávaném případě to však byl právě soud jako orgán státní (veřejné) moci, který při aplikaci procesních předpisů pochybil, pokud vydal kvalifikovanou výzvu podle ustanovení § 114b o. s. ř., která v důsledku absence podpisu předsedy senátu nesplňovala formální požadavky předpokládané ust. § 158 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně odkázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které při výkonu veřejné moci v souvislosti s deliktní odpovědností [anonymizováno] za způsobenou materiální a nemateriální škodu je třeba hledat mnohem větší sepětí s ústavním právem, a to primárně z důvodu, že jedním ze stěžejních principů právního [anonymizováno] je budování důvěry v právo a instituce [anonymizováno], resp. veřejné moci. Shora uvedenými východisky a principy se však prvostupňový soud neřídil a pouze mechanicky a formálním způsobem aplikoval jednotlivá ustanovení zákona. Pokud však dospěl k závěru, že se nesprávný postup promítl do vydání rozhodnutí, byť nepravomocného, a tedy jde o„ rozhodovací činnost“ Obvodního soudu pro Prahu 5, kterou nelze posuzovat jako nesprávný úřední postup, měl nárok žalobkyni na náhradu způsobené škody přiznat podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně namítá, že v jejím případě je třeba zohlednit specifikum projednávaného případu. Žalobkyně se náhrady škody domáhala s odkazem na ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť jednou z podmínek aplikace ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb. je, že pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, žalobkyně vycházela z toho, že rozsudek [anonymizováno] uznání nikdy nenabyl právní moci. Výklad provedený soudem I. stupně nelze aplikovat v případě, že by to vedlo k faktickému odnětí práva žalobkyně na náhradu způsobené škody. Soud I. stupně dle názoru žalobkyně rovněž nezohlednil skutkové okolnosti případu, které Nejvyšší soud vedly k vydání citovaného usnesení sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně v dobré víře a s důvěrou v činnost soudu předpokládala, že soud bude postupovat řádně podle procesních předpisů. Dle žalobkyně je tedy třeba„ rozhodnutí“, v jehož vydání nesprávný úřední postup vyústil, vykládat jako rozhodnutí, které by bylo, resp. by mohlo být, současně za splnění podmínek (pozn. zejména, že nabylo právní moci a bylo později zrušeno) způsobilým titulem [anonymizováno] uplatnění nároku na náhradu škody. [příjmení] rozsudek [anonymizováno] uznání byl navíc vydán postupem předpokládaným zákonem, když v době jeho vydání existovala kvalifikovaná výzva dle ustanovení § 114b o. s. ř. a účastník, vůči němuž tato výzva směřovala, se [anonymizováno] stanovené lhůtě nevyjádřil. Ke zrušení tohoto rozsudku, resp. k jeho změně, vedla jen a pouze skutečnost, že kvalifikovaná výzva byla nicotná, což ovšem Obvodní soud pro Prahu 5 mohl a měl vědět. V projednávaném případě se jedná o porušení procesních ustanovení při činnosti soudu komplexně upravené občanským soudním řádem, který upravuje postup v rámci občanského soudního řízení. Pokud jde o odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí, pak žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], kdy Ústavní soud za nezákonné rozhodnutí považoval elektronický platební rozkaz, který z důvodu, že proti němu stěžovatel podal odpor, nenabyl nikdy právní moci. Vydání nicotné kvalifikované výzvy je důsledkem„ nedostatku v organizaci a činnosti [anonymizováno] moci“, která nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně má za to, že je třeba respektovat Ústavním soudem vyjádřený názor, co je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí, a přiznat tedy na základě naznačených ústavněprávních východisek, ze kterých zákon o odpovědnosti za škodu vychází, žalobkyni nárok na náhradu způsobené škody [anonymizováno] výši [částka] spočívající v povinnosti zaplatit náklady za [anonymizována dvě slova] za odvolání proti nezákonnému rozsudku [anonymizováno] uznání, který vůbec neměl být vydán. Pokud by rozsudek [anonymizováno] uznání vydán nebyl, povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] za odvolání by žalobkyni vůbec nevznikla, a to bez ohledu na případný úspěch či neúspěch v řízení o věci samé. Její procesní úspěch či neúspěch v naříkaném řízení je zcela bez významu [anonymizováno] posouzení odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou výkonem veřejné moci. Odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nesprávný a tento rozsudek nemůže být podkladem [anonymizováno] závěr o přerušení příčinné souvislosti v důsledku procesního neúspěchu žalobkyně v naříkaném řízení. Soud I. stupně pochybil, pokud se v odůvodnění napadeného rozsudku žádným způsobem nevypořádal se vznesenou námitkou předčasnosti uplatněné žaloby. Podané dovolání žalobkyně však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud výslovně uvedl, že podané dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné. Není vůbec zřejmé, proč prvostupňový soud argumentuje mj. tím, že v kompenzačním řízení dle zákona o odpovědnosti za škodu není soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vydaná v řízení jiných; žalobkyně se žádného přezkumu či nápravy předcházejícího řízení nedomáhá. Soud I. stupně při svém rozhodování nesprávně aplikoval zákon o odpovědnosti za škodu a zcela pominul smysl a účel tohoto zákona vycházející z Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), konkrétně z čl. 36 odst. 2 Listiny, který umožňuje [anonymizováno] přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy a z čl. 36 odst. 3 Listiny, který zakotvuje právo na náhradu škody způsobené nezákonným soudním či správním rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobkyně závěrem shrnula svoji argumentaci a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně, aby jej zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k odvolání vyjádřila. Argumentovala tím, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu - neexistuje zde odpovědnostní titul. V posuzovaném řízení žádné nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno či změněno příslušným orgánem. Splnění podmínky zrušení či změny pravomocného rozhodnutí [anonymizováno] nezákonnost není možné nahradit posouzením této otázky v odškodňovacím řízení, a to ani v případě, kdy procesní předpis nepřipouští proti určitému rozhodnutí opravný prostředek (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vyústil-li nesprávný úřední postup [anonymizováno] vydání rozhodnutí, může být důvodem [anonymizováno] uplatnění nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. jen toto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). [ulice] nález, podle něhož má být dle žalobkyně projednávaná věc posouzena, není [anonymizováno] posuzované řízení přiléhavý. Řízení, které bylo ze strany Ústavního soudu projednáváno, mělo specifický skutkový základ. Jednalo se o případ, kde byl po pravomocně skončené věci softvérovým systémem [anonymizováno] zkušebním provozu chybně vygenerován elektronický platební rozkaz. Proti EPR podala tamější žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce odpor, a následně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se tedy o případ, kde fakticky nebylo řízení, kde by měl být poměr úspěchu [anonymizováno] věci [anonymizováno] vztahu k výsledku řízení promítnut do povinnosti k náhradě nákladů řízení, když řízení [anonymizováno] věci samé bylo pravomocně skončeno. V posuzovaném řízení však bylo rozhodnuto o povinnosti stran k náhradě nákladů řízení podle úspěchu [anonymizováno] věci dle procesních předpisů. Pokud tedy náhradu nákladů řízení procesní předpisy umožňují, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, nebo mu byla uložena povinnost tyto náklady nahradit, například z důvodu jeho procesního neúspěchu. Nadto ze strany žalobkyně nebyly v posuzovaném řízení využity dostupné opravné prostředky předpokládané ust. § 8 odst. 3 zák č. 82/1998 Sb. Náhradu nákladů řízení, jež vznikly žalobkyni v původním řízení, nelze požadovat po [anonymizováno], neboť o nich bylo již rozhodnuto rozsudkem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Rozsudkem soudu I. stupně nedošlo k porušení ústavněprávních východisek, na nichž je stavěn zákon o odpovědnosti [anonymizováno] za škodu. Naopak se žalobkyně nemůže v důsledku svého neúspěchu [anonymizováno] věci v posuzovaném řízení hojit na žalované. Opačný názor by byl neomluvitelným excesem od rozhodovací praxe soudu vyšších stupňů. S ohledem na výše uvedené navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Při odvolacím jednání účastnice setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně předně namítla, že,,stát nemůže inkasovat v rámci svého vlastního pochybení“, jak tomu bylo v posuzovaném řízení a dále se neztotožnila s argumentací soudu I. stupně stran posouzení otázky příčinné souvislosti.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně (v rozsahu podaného odvolání § 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle ust. § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon [anonymizováno] provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

13. Podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle ust. § 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

15. Předpokladem odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb., je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody s tím, že všechny předpoklady odpovědnosti za škodu musí být splněny kumulativně.

16. Nejvyšší soud nadále setrvává na závěrech své judikatury, podle které odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu [anonymizováno] nezakládá úřední postup, který se následně projevil v obsahu rozhodnutí, resp. našel odraz v obsahu rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí sp. zn. Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Uvedená judikatura však vymezuje odpovědnost za nesprávný úřední postup oproti odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že nesprávný úřední postup není v zákoně č. 82/1998 Sb. nijak definován. Jedinou výjimku představuje ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. věta druhá a třetí. Podle tohoto ustanovení je nesprávným úředním postupem porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo [anonymizováno] lhůtě přiměřené.

17. Činnost soudního orgánu (nicotná kvalifikovaná výzva) v průběhu posuzovaného řízení našla svůj odraz v obsahu vydaného rozhodnutí, kterým je rozsudek [anonymizováno] uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proto je možno zvažovat odpovědnost žalované pouze z titulu nezákonného rozhodnutí, byť žalobkyně namítla,,specifika projednávané věci“ i,,existenci nesprávného úředního postupu“. Odvolací soud tak v tomto směru zcela přisvědčil argumentaci prvostupňového soudu, který přiléhavě odkázal na judikaturu dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že rozsudek [anonymizováno] uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nikdy nenabyl právní moci, což připustila sama žalobkyně v odvolání (proto zvažovala uplatnění svého nároku s odkazem na ust. § 13 odst. 1 zák. [číslo]), absentuje první předpoklad odpovědnosti za škodu, jímž je právě existence pravomocného rozhodnutí, které bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Rovněž za nezákonné rozhodnutí [anonymizováno] smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nelze považovat ani rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto v posuzovaném řízení [anonymizováno] věci samé, a kterým byla žalobkyně zavázána k úhradě nákladů řízení žalované [příjmení], kterou mj. tvořil i zaplacený [anonymizována dvě slova], který dle tvrzení žalobkyně představuje škodu, která jí vznikla. Již výše uvedené vede k závěru o nedůvodnosti žalobního žádání [anonymizováno] absenci prvního předpokladu odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb. Výše uvedený výklad není formalistický, rozporný s principem spravedlnosti, principy vyjádřenými v judikatuře Ústavního soudu, na kterou žalobkyně odkazovala, ani není v rozporu s čl. 36 odst. 3 Listiny; naopak plně koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zabývající se touto problematikou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

18. Pokud žalobkyně výslovně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], pak tento na projednávanou věc nedopadá, neboť v něm byla posuzována skutkově odlišná věc (procesní pochybení v přestupkovém řízení a uplynutí prekluzivní lhůty [anonymizováno] projednání přestupku - § 20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Rovněž tak nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] řešil skutkově odlišnou věc a vyjadřoval se především k nesplnitelnému důkaznímu břemeni, které bylo ze strany soudu uvaleno na žalobce, pokud jde o výši škody. Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] se zabýval skutkově odlišnou věcí (škodou spočívá v nemožnosti realizovat vlastnické právo poškozeného) a řešil předně otázku promlčení. Není přiléhavý ani odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] [anonymizováno] skutkovou odlišnost (odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením). Konečně pokud jde o nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], pak tento na projednávanou věc nedopadá [anonymizováno] skutkovou odlišnost projednávané věci; škoda, která stěžovatelce v tomto případě vznikla, přímo souvisela s její procesní obranou proti elektronickému platebnímu [anonymizováno], který byl vydán "omylem". Uvedený omyl zjevně vyplynul z chyby v aplikaci [anonymizována tři slova], který byl [anonymizováno] zkušebním provozu a za jehož chod odpovídá ten, kdo jej do provozu uvedl a provozoval - tedy stát. Pochybení tedy vzniklo již vydáním předmětného [anonymizováno] platebního [anonymizováno], ačkoli řízení [anonymizováno] věci samé bylo již dříve pravomocně zastaveno a takto mělo být také evidováno v systému (v posuzovaném případě nebylo řízení pravomocně zastaveno, ale bylo rozhodnuto jak [anonymizováno] věci samé, tak o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem podle procesního úspěchu [anonymizováno] věci).

19. Pokud žalobkyně namítla, že jí není zřejmé, z jakého důvodu soud I. stupně argumentuje tím, že v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat zákonnost vydaných rozhodnutí, pak tato úvaha navazuje na výše uvedené, jestliže se tak případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti [anonymizováno] za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

20. Námitka žalobkyně, že soud I. stupně se výslovně nevyjádřil k otázce předčasnosti žaloby, nemůže na správnosti rozhodnutí cokoliv změnit, pokud prvostupňový soud shledal důvody, které samy o sobě vedly k zamítnutí žalobního žádání. Nadto k datu rozhodnutí odvolacího soudu již bylo dovolací řízení skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo dovolání odmítnuto).

21. Konečně lze přisvědčit i argumentaci soudu I. stupně, že náhradu nákladů řízení, kterou tvoří i výše uvedený [anonymizována dvě slova], může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů (§ 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.); v posuzovaném řízení však o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto, v důsledku procesního neúspěchu žalobkyně v posuzovaném řízení byla k úhradě nákladů řízení, zahrnující i [anonymizována dvě slova], zavázána.

22. K otázce příčinné souvislosti je možno poznamenat, že je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité [anonymizováno] odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. [anonymizováno] existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl [anonymizováno] vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti je možno poznamenat, že důvodem proč byla žalobkyně v posuzovaném řízení zavázána k náhradě nákladů řízení, kterou tvoří i předmětný [anonymizována dvě slova], byl právě její procesní neúspěch [anonymizováno] věci samé.

23. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud [anonymizováno] stručnost odkazuje.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří dvě náhrady hotových výdajů po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření žalované k odvolání a její účast u odvolacího jednání (nikoliv za přípravu k odvolacímu jednání, neboť jiná problematika, než ta, která byla řešena před prvostupňovým soudem, v této fázi řízení řešena nebyla).