o zaplacení 803 880 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění s tím, že v průběhu výkonu trestu odnětí svobody od [datum] do [datum] došlo k nesprávnému medicínskému postupu při poskytování [podezřelý výraz] péče lékaři [podezřelý výraz], přičemž v důsledku toho žalobci vznikla újma na zdraví, a to porucha osobnosti, smíšená úzkostně-depresivní porucha, bipolární afektivní porucha, agorafobie, porucha adaptace a posttraumatická stresová porucha. Nesprávný medicínský postup měl spočívat v omezení a změnách medikace léků ze skupiny benzodiazepinů.

3. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní tento nárok předběžně uplatnil dne [datum], ale nárok nepovažovala za opodstatněný s tím, že chybí odpovědnostní titul. Poukázala na to, že postup lékařů Vězeňské služby byl i předmětem stížnosti žalobce adresované České lékařské komoře, ta žádná pochybení lékařů neshledala. Poukázala dále na to, že žalobce měl zdravotní komplikace dávno před nástupem do výkonu trestu, nevznikly tak výlučně v příčinné souvislosti s výkonem trestu. Navrhla zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil jednak dne [datum] a dále dne [datum] a [datum], žalovaná jeho požadavku nevyhověla. Rovněž bylo nesporným, že žalobce nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne [datum] a byl z něj podmíněně propuštěn dne [datum]. Žalobce byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl uznán vinným [podezřelý výraz] odst. 1 a 5 písm. a) a [podezřelý výraz] odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody 5 let a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v délce 5 let. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl tento rozsudek zrušen, žalobce byl uznán vinným skutkem uvedeným v rozsudku a byl mu uložen trest odnětí svobody 3 roky a 6 měsíců ve věznici s ostrahou a byl mu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v délce 5 let.

5. Předmětem sporu bylo, zda došlo k nesprávnému medicínskému postupu při poskytování [podezřelý výraz] péče ze strany lékařů Vězeňské služby ČR, resp. v jejich zdravotnických zařízeních v rozhodné době a zda v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci újma na zdraví.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní, vycházel z toho, že pro úspěch v řízení by žalobce musel prokázat, že v rámci výkonu trestu odnětí svobody došlo při poskytování [podezřelý výraz] žalobci ze strany lékařů či jiných [podezřelý výraz] ČR k nesprávnému medicínskému postupu (postupu non lege artis) spočívajícímu v omezeních a změnách v předepisování léčiv ze skupiny benzodiazepinů, a že diagnostikované újmy na zdraví žalobce (porucha osobnosti žalobce, [podezřelý výraz], [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]) nastaly výlučně či ze zcela převažující míry v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným medicínským postupem [podezřelý výraz] pracovníků [podezřelý výraz] služby ČR při výkonu trestu odnětí svobody. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem však takový závěr učiněn být nemohl. V prvé řadě neměl soud I. stupně za prokázaný nesprávný medicínský postup [podezřelý výraz] služby, poukázal přitom na to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], jehož znalecký posudek žalobce předložil, vycházel z údajů uvedených žalobcem, že mu v prosinci 2019 přestaly být podávány benzodiazepiny z neznámých důvodů, nebylo však prokázáno, zda se jednalo o nesprávný postup či naopak postup odůvodněný jinými okolnostmi. Ohledně [podezřelý výraz] stanovených tímto znalcem uzavřel, že některé byly přítomny u žalobce ještě před nástupem výkonu trestu odnětí svobody. Obdobně z propouštěcí zprávy z [podezřelý výraz] a ústav pro výkon zabezpečovací detence) [adresa] ze dne [datum] vyplynulo, že s [podezřelý výraz] bipolární afektivní porucha, sociální fobie, panická úzkost byl žalobce [podezřelý výraz] asi před 2 lety (tedy cca v roce 2017). Z výpisu ze [podezřelý výraz] dokumentace žalobce od [podezřelý výraz] dále vyplynulo, že žalobce byl některými léky ze skupiny benzodiazepinů medikován, některé odmítal. I když z lékařských zpráv (ze dne [datum] či z [datum]) vyplynulo, že žalobce je v péči [podezřelý výraz] pro některé z jím uváděných poruch, nepostačovaly tyto listinné důkazy k tomu, aby jimi byla prokázána příčinná souvislost za situace, kdy zcela absentoval klíčový závěr o tom, zda v žalobcem tvrzeném postupu lékařů při poskytování [podezřelý výraz] ve VTOS (výkonu trestu odnětí svobody) lze spatřovat nesprávný medicínský postup. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na to, že postupem lékařů ve VTOS ve vztahu k žalobci se zabývala i revizní komise [podezřelý výraz], která po prostudování [podezřelý výraz] dokumentace nezjistila, že by některý z ošetřujících lékařů žalobce prokazatelně porušil při výkonu povolání lékaře některou z povinností uložených mu zákony či jinými právními předpisy, ani žádnou jinou povinnost stanovenou řády komory, nikdo z nich se nedopustil disciplinárního provinění. Námitky podané žalobcem proti tomuto závěru byly poté vzaty zpět, jak konstatovala čestná rada ČLK ve svém rozhodnutí ze dne [datum]. Sám žalobce poté psal [název] v dopise ze dne [datum], [název] mu umožňuje být na krizovém oddělení a že se o něj snaží starat opravdu příkladně a myslí si, že věznice dělá maximum, aby dopady žalobcovy [podezřelý výraz] byly co nejmenší.

7. Za této situace byl žalobce vyzván postupem dle § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Důkaz znaleckým posudkem navrženým žalobcem však nemohl být proveden s ohledem na to, že žalobce nesložil zálohu na náklady tohoto posudku, přestože byl o těchto následcích poučen. Soud I. stupně na tomto základě uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně primárního předpokladu odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži, a to nesprávný medicínský postup lékařů při poskytování [podezřelý výraz] žalobci při výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu se již nezabýval dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu a žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 9 úkonů po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné blanketové odvolání, které následně doplnil. Vytýkal soudu I. stupně, že neprovedl řádné dokazování, nevyslechl žalobce ani navrženého znalce, vycházel pouze z předložených listin. Učinil tak nesprávné závěry, když [podezřelý výraz] stav žalobce hodnotil bez odborného posouzení. Ohledně neprovedeného důkazu znaleckým posudkem v prvé řadě namítal, že břemenem důkazním měla být zatížena žalovaná. Poukázal přitom na to, že předložil důkazy o svém [podezřelý výraz] stavu, finanční ohodnocení následků na zdraví, tyto důkazy nebyly ničím zpochybněny. Bylo tak na žalované, aby tyto důkazy vyvrátila znaleckým posudkem. Povinnost složení zálohy tak měla být uložena žalované. Namítal dále, že stanovená výše zálohy [částka] je pro něj nejen likvidační, ale zcela nereálná, objektivně nesplnitelná. Vyloučila zcela žalobce z dalšího procesu. V této souvislosti namítal pochybení při rozhodování o osvobození od soudních poplatků s tím, že nebylo nařízeno odvolací jednání k tomu, aby žalobce mohl být vyslechnut ke svým majetkovým poměrům. Namítal, že nemohl předložit čestná prohlášení osob, které jej finančně podporují, protože tyto osoby mu peníze poskytují, ale víc s tím nechtějí mít nic společného. Pokud tedy nebyl žalobce vyslechnut, došlo tím ke zkrácení jeho procesních práv a práva na spravedlivý proces. Poukázal přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 a sp. zn. IV. ÚS 289/03, dle nichž má každý právo domáhat se svého práva u soudu, i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce poukázala na to, že odvolací soud v dané věci rozhodoval již usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Námitky žalobce považovala za nedůvodné, shledávala správným závěr soudu I. stupně, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nelze učinit závěr o postupu lékařů Vězeňské služby non lege artis ani otázku příčinné souvislosti se žalobcovou újmou na zdraví. Žalobce tak byl správně poučen dle § 118a o. s. ř. o nesplnění důkazního břemene. Žalobce sám navrhl vypracování znaleckého posudku, žalovaná tak učinila pouze z opatrnosti. Účelem znaleckého posudku nemělo být zpochybnění závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ale prokázání postupu lékařů Vězeňské služby non lege artis. Žalobci ostatně nic nebránilo, aby označil jiné důkazy k prokázání této skutečnosti. Pokud žalobce zpochybňoval postup soudu při rozhodování o osvobození od soudních poplatků, tato otázka již byla řešena předchozím rozhodnutím odvolacího soudu. Postup soudu I. stupně i jeho závěr o neunesení břemene důkazního považovala za správný. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

11. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalobce namítal, že nebyl proveden výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a že výše stanovené zálohy by byla pro většinu lidí nemožná.

12. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobce důvodným neshledal.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, Vězeňská služba poskytuje [podezřelý výraz] služby ve svých [podezřelý výraz] zařízeních osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje [podezřelý výraz] služby u mimovězeňských poskytovatelů [podezřelý výraz] služeb.

14. Podle § 23 odst. 5 tohoto zákona stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou v souvislosti s plněním jejích úkolů stanovených tímto zákonem. To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala nebo si škodu úmyslně způsobila sama.

15. Podle § 23 odst. 6 tohoto zákona poskytuje náhradu škody v zastoupení státu ministerstvo spravedlnosti.

16. Žalobce se svým návrhem domáhá náhrady škody (újmy) na zdraví, která mu měla vzniknout při výkonu trestu odnětí svobody. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že v takovém případě za škodu způsobenou Vězeňskou službou (jejími pracovníky včetně lékařů a zdravotníků) svědčí odpovědnost státu, přičemž organizační složkou jednající v takové věci za stát je Ministerstvo spravedlnosti. Správně rovněž uzavřel, že pro naplnění odpovědnosti státu za danou škodu je třeba naplnění tří předpokladů – 1) odpovědnostní titul (porušení zákonné či smluvní povinnosti), v daném případě nesprávný postup lékařů Vězeňské služby při poskytování [podezřelý výraz] služeb žalobci, 2) vznik škody/újmy na straně žalobce a 3) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a odpovědnostním titulem. Ohledně všech těchto předpokladů svědčí břemeno tvrzení i důkazní žalobci. Soud I. stupně tak správně ve smyslu § 118a o. s. ř. poučil žalobce o povinnosti označit důkazy k prokázání těchto předpokladů. Nebylo tak důvodu ukládat žalované povinnost složení zálohy na náklady znaleckého posudku, kterým měly být prokázány právě tyto předpoklady.

17. Na základě důkazů v řízení provedených soud I. stupně učinil odpovídající skutková zjištění. Odvolací soud neshledal pochybení ani v jeho procesním postupu, pokud zrušil nařízení vypracování znaleckého posudku navrhovaného žalobcem, pokud ze strany žalobce nebyla zaplacena soudem stanovená záloha. Tento postup vyplývá z ust. § 141 odst. 1 o. s. ř., dle kterého lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen. Odvolací soud neshledal nepřiměřenou ani výši stanovené zálohy, když znalecké posudky z oboru [podezřelý výraz] jsou zcela standardně honorovány v řádech desítek tisíc Kč, mnohdy přes [částka], jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Stanovenou zálohu tak nelze považovat za zcela vybočující z výše záloh obvykle stanovovaných. Žalobce ostatně nesložil ani část této zálohy.

18. V této souvislosti odvolací soud neshledal žádné pochybení ani při rozhodování o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci uzavřel, že o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, od něhož se odvíjela povinnost žalobce složit zálohu na vypracování znaleckého posudku, již bylo pravomocně rozhodnuto, tímto rozhodnutím jsou soudy obou stupňů vázány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn.[spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 94/2014). Rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků není rozhodnutím ve věci samé, nebyl tak důvod pro nařízení odvolacího jednání k projednání odvolání žalobce dle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Pokud pak žalobce namítal, že majetkové poměry chtěl prokázat svou výpovědí před soudem, nelze tuto námitku považovat za důvodnou, neboť dokazováním (výslechem žalobce) nelze nahradit nedostatek tvrzení o jeho majetkových poměrech. Jinak řečeno, pokud žalobce ani netvrdil, z jakých prostředků hradí své základní potřeby, nebylo důvodu provádět k tomu dokazování. Odvolací soud poukazuje na to, že žádosti žalobce nebylo vyhověno z důvodu, že své poměry věrohodným způsobem nedoložil, když na výzvu odvolacího soudu (k doplnění tvrzení o majetkových poměrech) vůbec nereagoval, jeho argumentaci nálezy Ústavního soudu o právu na přístup k soudu považoval odvolací soud za této situace za zcela nepřiléhavou právě kvůli důvodům nevyhovění žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud již tehdy poukazoval naopak na závěry Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 118/11), že již neúplné a nedostatečné prohlášení o majetku představuje bez dalšího důvod pro zamítnutí žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků.

19. Soud I. stupně ani nepochybil, pokud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že došlo ze strany lékařů či [podezřelý výraz] k porušení postupu lege artis, nebyl tak prokázán základní předpoklad odpovědnosti za škodu a žalobce tak nemohl být se svým nárokem úspěšný. Správně vyhodnotil, že znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] byl zjištěn aktuální stav žalobce, tedy pouze [podezřelý výraz], kterými trpí, k postupu lékařů Vězeňské služby se tento znalec objektivně nemohl vyjádřit, když měl informace pouze od žalobce, žádnými odbornými podklady ohledně postupu lékařů Vězeňské služby v době výkonu trestu odnětí svobody žalobce nedisponoval. Za této situace byl jeho výslech správně shledán nadbytečným, pokud jím objektivně nemohl být prokázán odpovědnostní titul.

20. Odvolací soud tedy shledal napadené rozhodnutí věcně správným, proto je dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.