Rozhodnutí 58 Co 225/2024-232

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9% ročně, z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně a z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu, jejichž výše a splatnost bude uvedena samostatném usnesení (výrok III).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s tvrzením, že na základě ústní smlouvy uzavřené se žalovanou dne [datum] v prostorách Vězeňské služby ČR – Vazební věznice [adresa], poskytla žalované plnění spočívající v montáži, demontáži a pronájmu lešení v celkové ceně [částka], přičemž žalovaná z této částky uhradila pouze [částka], žalobkyně tak požaduje zaplacení zbývající částky ve výši [částka]. Dne [datum] žalobkyně žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení; soud I. stupně změnu žaloby připustil (§ 95 zák. č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že nárok žalobkyně co do částky [částka] zanikl započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni dopisem ze dne [datum], který žalobkyně převzala dne [datum]. Žalobkyně dále podle vyjádření žalované neposkytla plnění dle smlouvy řádně a včas, tudíž jí nevznikl nárok na zaplacení jí účtovaných částek. V důsledku jednání žalobkyně vznikla na straně žalované škoda v celkové výši [částka] bez DPH (zápočet je však pouze na částku [částka]) z titulu vynaložení mimořádných provozních vícenákladů, které by v případě řádného a včasného plnění žalobkyně nebyla nucena vynaložit. Mělo se jednat o platby žalované na zvýšený počet pracovníků, kteří měli na stavbě v důsledku neplnění povinností žalobkyně pracovat (protože lešení nebylo postaveno tak, jak mělo být, potřebovala žalovaná vyšší počet pracovníků). Žalovaná označila podání žaloby za předčasné a v průběhu soudního řízení rozporovala taktéž rozsah a cenu poskytnutého plnění ze strany žalobkyně.

4. Soud I. stupně provedl listinné důkazy, důkaz znaleckým posudkem i výpovědí znalce (odst. 5 až 13 napadeného rozhodnutí) a zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že mezi žalobkyní na straně dodavatele a žalovanou na straně objednatele byla uzavřena ústní smlouva o montáži, demontáži a pronájmu lešení (dále jen ,,Smlouva“), vše na stavební zakázce „Česká republika – Vězeňská služba ČR – Vazební věznice [adresa]: oprava fasády západní strany budov vazební věznice“, kdy se jednalo se o veřejnou zakázku (dále i jen ,,stavební veřejná zakázka“). Žalovaná první fakturu vystavenou na částku [částka] žalobkyni uhradila (nesporná tvrzení).

5. Pokud se týká rozsahu poskytnutého plnění, soud I. stupně vyhodnotil jako nejpodstatnější důkaz pro vymezení předmětu plnění projektovou dokumentaci včetně výkazu výměr na výše uvedenou stavební veřejnou zakázku (které měl mj. k dispozici znalec pro účely zpracování znaleckého posudku), ve spojení se znaleckým posudkem č. 329/2022 ze dne [datum] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace posouzení a rozsah provedených stavebních prací z hlediska cen. Ze závěru znaleckého posudku se podává, že rozsah plochy montáže lešení je objektivně daný projektovou dokumentací a dle této činí 2 070,25 m², cena montáže a nájemného za lešení v rozsahu projektové dokumentace činí celkem [částka] bez DPH a [částka] včetně DPH. Žalobkyní byl vyúčtován rozsah lešení 2 302 m², tj. o 231,75 m² více než předpokládala projektová dokumentace, nicméně se jedná o nevýznamnou, a tedy pravděpodobnou odchylku. Tento závěr stvrdil znalec v rámci své výpovědi.

6. S námitkou žalované, že projektová dokumentace vymezuje rozsah prací pouze jako nerelevantní předpoklad, a nikoliv realitu, se prvostupňový soud neztotožnil. Stavební zakázka byla s ohledem na charakter jejího zadavatele Vězeňská služba ČR – Vazební věznice [adresa] veřejnou zakázkou. Ve veřejných zakázkách včetně veřejných zakázek malého rozsahu, podléhají veškeré změny realizované oproti projektové dokumentaci a výkazu výměr velice přísným pravidlům ustanovení § 222 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění, resp. jakoukoliv změnu je nutné kvalifikovaně odůvodnit. Změny jsou tedy přípustné, nicméně pouze v omezeném rozsahu a v limitech dle zák. č. 134/2016 Sb. za předpokladu jejich řádného zdůvodnění. To se týká jak víceprací, tak méněprací. Kromě toho se jedná o projektovou dokumentaci ve stupni pro provedení stavby, tedy o projektovou dokumentaci zpracovanou do nejvyšších možných podrobností, na základě které musí být účastníci zadávacího/výběrového řízení schopni předložit zadavateli veřejné zakázky vzájemně porovnatelné nabídky. Byť nelze zcela vyloučit následné vícepráce či méněpráce vyplývající z konkrétních podmínek realizace díla, je projektová dokumentace ve stupni pro provedení stavby vysoce kvalifikovaným a závazným podkladem a předpokladem pro vymezení předmětu veřejné zakázky a v tomto případě také pro vymezení předmětu plnění poskytnuté žalobkyní žalované. Soud I. stupně v rámci volného hodnocení důkazů připustil nevýznamnou odchylku od projektové dokumentace, neboť tuto jednak vyhodnotil v mezích ustanovení § 222 zák. č. 134/2016 Sb. jako přípustnou a dále z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná začala rozporovat rozsah a cenu poskytnutého plnění až v rámci soudního řízení, zatímco před zahájením soudního řízení argumentovala zánikem pohledávky na základě započtení.

7. Procesní obrana žalované se omezila toliko na tvrzení, že si již nepamatuje, jaké konkrétní plnění za jaké konkrétní jednotkové ceny jí žalobkyně poskytla. Kromě toho, rozsah plnění žalobkyně na stavební zakázce, jakož i kvalita a včasnost plnění žalobkyně na stavební veřejné zakázce mohl být spolehlivě prokázán stavebním deníkem, který k důkazu navrhla žalobkyně a který žalovaná soudu na jeho výzvu nepředložila s tvrzením, že jej nedohledala. Nedoložení stavebního deníku žalovanou, která je § 157 odst. 2 tehdy účinného zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) osobou povinnou k vedení stavebního deníku, soud v rámci volného hodnocení důkazů hodnotil v neprospěch žalované, zejména v otázce prokázání rozsahu, kvality a včasnosti plnění žalobkyně. Pro tyto případy ustálená judikatura dovodila, že stačí, aby strana zatížená důkazním břemenem přednesla alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýšila tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, v důsledku čehož nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany a nesplnění této povinnosti může mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila, ačkoliv bylo v její moci tuto povinnost splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Nadto jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu k žalované byla soudem opakovaně aplikována poučovací povinnost v rámci výzvy dle § 118a odst. 1 a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

8. Pokud se týká jednotkových cen poskytnutého plnění, pak soud má za prokázané jednotkové ceny žalobkyně vyplývající z první vystavené faktury č. [hodnota] ze dne [datum], která byla žalovanou uhrazena, čímž žalobkyně de facto jednotkové ceny uznala, jakož i jednotkové ceny z následujících faktur, tj. faktur žalovaných, když tyto jednotkové ceny nebyly žalovanou nikdy konkrétně rozporovány, resp. nebylo ze strany žalované tvrzeno, že by s jednotkovými cenami nesouhlasila nebo že jednotkové ceny měly být jiné. Doručené faktury nebyly žalovanou z tohoto důvodu žalobkyni vráceny ani se žalovaná proti jednotkovým cenám nikdy žádným jiným konkrétním způsobem nevymezila.

9. Soud I. stupně posoudil vztah mezi účastníky dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, a to ve spojení s § 1721 a násl. o. z., dle něhož má věřitel ze závazku vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

10. Zápočet provedený žalovanou z titulu náhrady škody z důvodu tvrzeného vynaložení mimořádných provozních vícenákladů, které by v případě řádného a včasného plnění žalobkyně nevznikly, soud vyhodnotil jako neoprávněný, když žalovanou tvrzená škoda z jí předložených důkazů nevyplývá. Všechny faktury vystavené společností [právnická osoba] zněly na jiné činnosti, než aby z nich či z doložené smlouvy o dílo bylo možné dovodit, že se jednalo o vícenáklady na zvýšený počet pracovníků, kteří měli pracovat na konkrétní stavební zakázce pro vazební věznici. Žalovaná neprokázala vznik škody, ani porušení povinnosti na straně žalobkyně, a tedy logicky ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením povinností žalobkyně a tvrzenou škodou. Žalovaná dále uvedla, že rozdíl mezi započítávanými pohledávkami v částce [částka] žalobkyni uhradí, což se však nikdy nestalo, resp. tak nebylo žalovanou tvrzeno ani prokazováno. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Soud I. stupně nepostupoval v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a bez upozornění na změnu právního názoru vynesl rozsudek. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení tak, že uvede, jaký byl rozsah Smlouvy, tedy co konkrétně bylo jejím předmětem, jak byla stanovena cena, jakým způsobem byly určeny termíny montáže a demontáže a jeho rozsah a kdy došlo k montáži a demontáži lešení a v jakém rozsahu a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení. K uvedené výzvě neučinila žalobkyně žádné tvrzení, natož aby k těmto tvrzením označila důkazy. Rozhodnutí soudu I. stupně lze tak označit za překvapivé. Žalobkyně tvrdí a opírá svůj nárok o množství lešení v konkrétních termínech. Žalovaná od počátku řízení tvrdí, že žalobkyní uváděná množství a jí uváděné termíny nejsou v souladu se skutečností a cítí se být napadeným rozhodnutím významně poškozena. Již ze samotné elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovanou je zřejmé, že například pokud jde o demontáž, pak tato měla být provedena výrazně dříve než následně provedena byla, ačkoli žalobkyně účtuje nájemné i za období, kdy dle svého příslibu měla již dávno lešení demontovat a nemělo na stavbě být. Uvedené potvrzuje i zpráva od vězeňské služby ze dne [datum], která dle názoru soudu I. stupně nemá důkazní hodnotu. Pokud soud I. stupně argumentuje projektovou dokumentací, pak projektová dokumentace ničeho neuvádí ohledně období a množství lešení v těchto jednotlivých obdobích, kdy měly být stavební práce realizovány. Soud tak pokud jde o období nájmu konkrétního množství lešení vycházel z tvrzení žalobkyně. Pokud jde o znalecký posudek, pak znalec v rámci své výpovědi potvrdil, že neměl k dispozici dostatek dokumentů ohledně množství lešení v konkrétních dnech, vycházel tak z podkladů, které měl k dispozici ze spisu, a to byly faktury. Znalec výslovně uvádí ve znaleckém posudku, že vycházel, pokud jde o výši ceny za měrnou jednotku a počet dnů nájemného, z údajů žalobkyně uváděných ve fakturaci. Tyto údaje jsou sporným tvrzením a znalec z nich vycházet nemůže. Žalovaná v této souvislosti nesouhlasí s tvrzením znalce v článku 3.2 posudku třetí odrážce, že počet dnů nájemného bude počítat podle skutečnosti uvedené ve fakturaci, když právě tato skutečnost byla sporná. Navíc, pokud znalec při výměře lešení vycházel z výkazu výměr, pak tento výkaz výměr vychází z předpokladů a nikoli z reálné situace. Znalec tedy rozhodně neodpověděl na položené otázky, jaký byl rozsah namontovaného lešení v konkrétním období od [datum] do [datum] a jaká byla cena montáže a nájemného. Ze závěrů znaleckého posudku nelze vycházet, jak pokud jde o množství lešení v jednotlivých obdobích, tak pokud jde o nájemné za lešení, o cenu montáže, případně demontáže. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, či aby napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

12. Žalobkyně se písemně k odvolání nevyjádřila.

13. Při odvolacím jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, která se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila (§ 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.). Při odvolacím jednání zopakoval dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz znaleckým posudkem za účelem zpřesnění skutkového stavu věci (zjištění níže) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

15. Pokud jde o námitku tzv. překvapivosti rozhodnutí, související s namítanou změnou právního názoru prvostupňového soudu, pak tuto odvolací soud neshledal důvodnou. Soud I. stupně poskytl žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne [datum], které se vztahovalo k obsahu ústně uzavřené Smlouvy, na které žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], doplnila tvrzení a označila důkazy v potřebném rozsahu (č. l. 93), opětovně shodného poučení se dostalo žalobkyni při jednání dne [datum], odvolací soud tak posoudil toto poučení za nadbytečné, rovněž tak soud I. stupně, pokud nevyvodil z dalšího nedoplnění tvrzení a označení důkazů důsledky (neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního).

16. Podle ust. § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu (odst. 2).

17. Podle ust. 2117 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

18. Podle ust. § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

19. Podle ust. 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

20. Podle ust. § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

21. Pojmovým znakem pronájmu je, že pronajímatel je podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.). Dalším pojmovým znakem podnikatelského pronájmu věcí movitých je skutečnost, že pronajímatel podniká v oblasti pronajímání movitých věcí a nájemní smlouva byla uzavřena v rámci tohoto podnikání. Předmětem podnikatelského pronájmu podle § 2316 o. z. mohou být jen věci movité s výjimkou dopravního prostředku. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat věc nájemci „na určitou dobu“. Zákon vychází z premisy krátkodobosti takových vztahů. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že dočasná, někdy - zejména je-li nájemcem fyzická osoba - krátkodobá potřeba užívat cizí věc představuje jednu stranu tohoto zvláštního druhu nájmu. Zákon formu nepředepisuje. Smlouva tak může být uzavřena písemně i ústně. Podstatnou obsahovou náležitostí není ujednání o výši nájemného. V takovém případě se nájemné platí ve výši obvyklé (§ 2217 o. z.).

22. Účastnice uzavřely dne [datum] Smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované plnění spočívající v určité činnosti (montáž a demontáž lešení) a jeho pronájem na určitou dobu. Uzavření této Smlouvy ústní formou, vykazující jednak znaky smlouvy o nájmu movité věci (nájem lešení) a jednak smlouvy o dílo (výsledek činnosti spočívající v montáži a demontáži lešení) žalovaná nezpochybňovala. Toto odlišné právní posouzení uzavřené Smlouvy na správnosti rozhodnutí soudu I. stupně nemohlo ničeho změnit.

23. Žalovaná předně namítla, že došlo k zániku pohledávky žalobkyně zápočtem provedeným listinou ze dne [datum]. Pokud jde o vznesenou námitku započtení, pak odvolací soud vycházel z toho, že pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tvrzená pohledávka žalované vznikla z výše uvedené Smlouvy (žalovaná tvrdila porušení smluvní povinnosti žalobkyní – plnění dle Smlouvy neposkytla řádně a včas, v důsledku čehož jí vznikla tvrzená škoda spočívající v tzv. vícenákladech), je tak na místě postupovat dle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb.

24. Bylo proto třeba vyřešit otázku, zda z její kompenzační projev vedl k zániku, event. částečnému zániku žalobou uplatněných pohledávek (§ 1982 odst. 2 o. z.). Jak vyplývá (i z nadále použitelné) judikatury Nejvyššího soudu, z obsahu kompenzačního úkonu, jenž patří k základním předpokladům zániku závazků započtením, musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení oproti pohledávce druhého účastníka. V případě započtení více vzájemných pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku druhého účastníka, musí ten, kdo kompenzační úkon činí, určit, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoliv (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Překážkou zániku pohledávek je dále i případná nevymahatelnost započítávaných pohledávek. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, nebo-li pohledávky vymahatelné. Součástí vymahatelnosti pohledávky je i její splatnost. Kompenzačnímu úkonu proto musí předcházet okamžik, kdy se aktivně započítávaná pohledávka stane splatnou. Je-li pak započítávaná pohledávka splatná k žádosti věřitele, je úkon směřující k započtení předčasný, jestliže ten, kdo jej činí, nevyzval předtím druhého účastníka k jejímu zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

25. Žalovaná tvrdila, že učinila kompenzační projev podáním ze dne [datum]. Odvolací soud je přesvědčen, že kompenzační projev, který žalovaná učinila (č. l. 55), zamýšlené právní účinky (tedy zánik žalobou uplatněných pohledávek) přivodit nemohl, a to pro svou neurčitost, kompenzační projev, učiněný dne [datum], je třeba mít za neurčitý, a proto k němu nebylo lze z tohoto důvodu přihlížet (§ 553 odst. 1 a § 554 o. z.). Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, z dopisu ze dne [datum] nelze seznat, pokud žalovaná učinila k započtení částku [částka] (tvrzená škoda spočívající v tom, že žalobkyně neplnila dohodnuté plnění řádně a včas) proti pohledávkám žalobkyně v celkové výši [částka] (uplatněných ze tří faktur – kdy byla vyfakturována různá plnění), které pohledávky a v jakém rozsahu případně zanikly, není zřejmé proti čemu, proti jaké konkrétní pohledávce žalovaná hodlala svoji pohledávku započíst (pohledávka žalobkyně převyšovala pohledávku žalované, kterou učinila k započtení). Nadto žalovaná ani netvrdila, tím spíše neprokazovala, že by se tvrzená pohledávka stala splatnou, jiným slovy, že by před datem [datum] vyzvala žalobkyni k jejímu zaplacení. Bylo tak nadbytečné se zabývat tím, zda žalované vznikla tvrzená škoda ve výši [částka] jednáním žalobkyně, spočívajícím v porušení smluvní povinnosti, v důsledku které jí tvrzeně vznikly ,,vícenáklady“. Odvolací soud tak v této souvislosti nehodnotil důkazy předložené žalovanou (smlouvu o dílo ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovanou (objednatelem) a společností [právnická osoba] (zhotovitelem) ze dne [datum] a předložené faktury uvedené v odst. 13 napadeného rozsudku, e-mailovou korespondenci účastníků (č. l. 39-54) ani zprávu Vězeňské služby ze dne [datum] (č. l. 17). Rovněž tento závěr odvolacího soudu stran posouzení vznesené námitky započtení nemohl na správnosti rozhodnutí soudu I. stupně ničeho změnit.

26. Nadto žalovaná až v průběhu řízení začala zpochybňovat rozsah poskytnutého plnění žalobkyní a jejich cenu. Z předložené faktury č. [hodnota] (faktura žalovanou uhrazená), č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] se podává, že montáž a demontáž lešení, sítí, doprava byla účtována za období od [datum] do [datum], žalovaná sice tvrdila, že dílo nebylo provedeno řádně a včas, v důsledku čehož jí vznikla tvrzená škoda, nedoložila však, že by vytkla vady díla (§ 2615 a násl. o. z., zejm. § 2618 o. z.) či prodlení s jeho realizací.

27. Odvolací soud zcela přisvědčil závěru soudu I. stupně, že rozsah poskytnutého plnění vyplývá již z projektové dokumentace v rozsahu provedení stavby, vypracované [právnická osoba]. a výkazu výměr (podklady znaleckého posudku), kdy ze závěru znaleckého posudku se podává, že rozsah plochy montáže lešení je objektivně daný projektovou dokumentací a činí 2 070,25 m² (nevýznamná odchylka stran rozsahu výměry lešení 231,75 m² je tolerovatelná), cena montáže a nájemného za lešení činí celkem [částka], kdy výši ceny za měrnou jednotku znalec ponechal ve fakturované úrovni s ohledem na podklady, ze kterých vycházel (ceníky cen stavebních prací a materiálů vydaných [právnická osoba] a.s., dále jen ,,ÚRS“, rozpočtový KROS pro ocenění stavebních prací a materiálů vydaných ÚRS, vlastní databáze cen stavebních prací a materiálů). Lze přisvědčit i argumentaci soudu I. stupně, že Smlouva uzavřená mezi účastnicemi souvisela s opravou fasády Věznice [adresa], kdy se jednalo o veřejnou zakázku, kterou žalovaná jako zhotovitel realizovala, která podléhá režimu ust. § 222 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, která stanoví přísná pravidla pro možnost změny projektové dokumentace. Rozsah poskytnutého plnění tak byl těmito listinami jednoznačně prokázán a nelze tak vytýkat znaleckému posudku [jméno FO], který pro svůj závěr vyšel právě z těchto podkladů a jeho závěr stran stanovení výše nájemného za lešení v rozhodném období a rozsahu jeho realizace lze považovat za správný, jiným důkazem nebyl znevěrohodněn. Výše nájemného lešení za rozhodné období i cena za montáž a demontáž lešení tak byla postavena najisto a je odpovídající ust. § 2117 o. z. (pokud jde o nájemné), § 2586 odst. 2 o. z. (pokud jde o dílo).

28. Konečně v této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaná první z faktur, která jí byla doručena žalobkyní, nijak nesporovala, tuto zaplatila, ničeho nenamítla ani proti jednotkové ceně za montáž a demontáž lešení, jednotkové ceně za montáž a demontáž sítě ani proti jednotkové ceně za nájem lešení (vždy v jednotkové ceně 1 m²).

29. Pokud žalovaná zpochybňovala období plnění, resp. dobu, po kterou mělo být lešení v nájmu a kdy mělo být již demontováno, pak po poučení, jehož se jí dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dostalo, pouze uvedla, že s ohledem na mimořádně dlouhou dobu (konec roku 2018) není schopna sdělit, kdy mělo k montáži a demontáži lešení dojít a v jakém rozsahu a kdy k montáži, demontáži lešení (a v jakém rozsahu) skutečně došlo“ (viz podání žalované ze dne [datum] - č. l. 176). Rovněž odvolací se ztotožňuje s argumentací soudu I. stupně stran nepředložení důkazu – stavebního deníku žalovanou, k posouzení včasnosti plnění (potažmo kvality plnění) žalobkyně (odst. 16 napadeného rozsudku).

30. Prodlení žalované odvolací soud posoudil dle ust. § 1970 o. z., kdy žalovaná se ocitla v prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur (dne [datum], dne [datum] a dne [datum]). Výše úroku z prodlení je stanovena dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb.

31. Náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Postup soudu I. stupně tak byl zcela správný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 8 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (předžalobní výzva, příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum]), 8 náhrad hotových výdajů po 300 dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., náklady na znalecký posudek [částka] a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

32. O náhradě nákladů řízení státu bylo správně rozhodnuto dle ust. 148 odst. 1 o. s. ř., kdy byl zohledněn plný úspěch žalobkyně ve sporu, náklady řízení státu tak v rozsahu 100 % hradí žalovaná.

33. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v této fázi řízení úspěšná má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří odměna za 1 úkon právní služby ve výši [částka] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., (účast u odvolacího jednání), 1 náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. 13 odst. 4 cit. vyhl., a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].