o částku 14 830,76 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 2. 6. 2025 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 14 830,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 19. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce částku 11 024,50 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2025) žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14 830,76 Kč (s příslušenstvím) s tvrzením, že s žalovanou dne 13. 11. 2024 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále též jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná žalobci poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč a žalobce žalované uhradil celkem částku 24 830,76 Kč, přičemž předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu porušení povinnosti žalované před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalobce (ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen „ZSÚ“), jednak pro rozpor s dobými mravy (RPSN - roční procentní sazba nákladů ve smlouvě několikanásobně překročila přípustnou sazbu, nepřiměřená je rovněž výše smluvního úroku). Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy tak žalovaná mohla požadovat po žalobci pouze částku 10 000 Kč jako plnění poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaná částka (odpovídající rozdílu mezi žalobci žalovanou poskytnutou a žalobcem žalované uhrazenou částkou) tak představuje bezdůvodné obohacení žalované.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že její případné pochybení při posuzování úvěruschopnosti žalobce nemůže samo o sobě vést k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, neboť žalobce netvrdí, že nebyl schopen úvěr splácet včetně jeho příslušenství v krátké době po uzavření smlouvy; předmětnou smlouvu uzavřel dobrovolně, o výši smluvních úroků i výši RPSN byl informován.

4. Soud I. stupně věc projednal a rozhodl postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobce, který svou neúčast omluvil. Vyšel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem, kdy zjistil, že mezi účastníky byla dne 13. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy tato částka byla vyplacena na účet žalobce téhož dne; poplatek za poskytnutí úvěru byl dohodnut ve výši 4 171 Kč, úroková sazba činila 40 % ročně a RPSN činila 9 202,60 %; účastníci si dohodli smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně; splatnost úvěru byla dohodnuta ke dni 13. 12. 2024; žalované byla dne 5. 2. 2025 na její účet uhrazena částka 24 830,76 Kč z účtu [jméno FO].

5. Při právním posouzení věci konstatoval, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle ZSÚ, kdy žalovaná uzavřela smlouvu jako podnikatel, žalobce byl v postavení spotřebitele. Nepřisvědčil žalobci v tom, že v projednávané věci má porušení povinnost žalované posoudit úvěruschopnost žalobce v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, když v řízení nebylo postaveno najisto, že žalobce objektivně nebyl schopen úvěr splácet, žalobce toto v žalobě ani netvrdil a žádná tvrzení o svých majetkových a finančních poměrech v době uzavření předmětné smlouvy neuvedl, úvěr řádně splatil. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Dospěl však k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., když RPSN překračuje 9 000 %, roční úroková sazba (dle kalkulátoru) dosahuje nejméně 464 %; rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 171 Kč je nepřiměřený výši úvěru, neboť představuje více než 40 % poskytnuté částky a rozhodně nemůže odrážet náklady spojené s poskytnutím úvěru. Plnění poskytnuté žalované žalobcem nad rámec částky 10 000 Kč je tedy plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a nárok žalobce na vrácení částky ve výši 14 830,76 Kč byl tedy uplatněn důvodně (§ 2991 odst. 1 o. z.). Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství (zákonného úroku z prodlení) od 19. 2. 2025 do zaplacení.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z uhrazeného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), jejichž výši specifikoval pod bodem 12. odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Žalovaná napadla rozsudek v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Označila za nesprávný závěr soudu I. stupně o tom, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když v zásadě jen zopakovala argumentaci uplatněnou již v řízení před prvostupňovým soudem, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena řádně a v souladu se všemi právními předpisy; žalobce o poskytnutí úvěru sám požádal, předmětnou smlouvu uzavřel dobrovolně a před jejím uzavřením byl seznámen se všemi jejími podmínkami; předmětná smlouva o úvěru je platným právním jednáním a veškerá plnění poskytnutá na jejím základě jsou plněními, která měla a mají právní důvod; žalovaná se tedy na úkor žalobce žádným způsobem bezdůvodně neobohatila. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil. Označil napadený rozsudek za věcně správný a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedl, že je nesprávné tvrzení žalované, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s právním předpisy, neboť v předmětné smlouvě uvedená ,,výše RPSN a úrokové sazby je zjevně v rozporu s dobrými mravy“, taková ujednání jsou zakázána, vytvářejí zjevnou nespravedlnost předmětné smlouvy a vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 1813 o. z.). Předmětná smlouva obsahuje skrytý úrok, kdy se žalovaná prostřednictvím ve smlouvě stanoveného poplatku za poskytnutí úvěru snaží o vyhnutí se možnosti případného přezkumu výše úrokové sazby, a takové jednání žalované nemůže požívat právní ochrany. Nadále vyjádřil přesvědčení o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru i z důvodu, že si žalovaná nevyžádala podklady a dokumenty potřebné pro řádné zjištění a zkoumání úvěruschopnosti žalobce.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), kdy žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

10. Soud I. stupně provedl zcela dostatečné dokazování pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v dané věci, pročež na základě soudem I. stupně řádně zjištěného skutkového stavu bylo možné o odvolání žalované rozhodnout. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil rovněž po stránce právní.

11. Na základě skutkových zjištění soudu I. stupně je správná jeho základní úvaha o tom, že mezi žalobcem (jako dlužníkem) a žalovanou (jako věřitelem) byla uzavřena (dne 13. 11. 2024) smlouva o úvěru v souladu s § 2395 o. z., kdy předmětnou smlouvu žalobce na straně úvěrovaného (dlužníka) uzavřel v postavení spotřebitele a žalovaná na straně úvěrujícího (věřitel) v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z., a předmětná smlouva podléhá rovněž režimu ZSÚ.

12. Soud I. stupně nepochybil ve svém závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru (na jejímž základě žalovaná poskytla žalobci úvěr na jeden měsíc, když splatnost úvěru byla sjednána na 13. 12. 2024, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalobce žalované - byť opožděně dne 5. 2. 2025 - uhradil celkem 14 830,70 Kč) pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Již jen s ohledem na skutečnost, že sjednaná RPSN (roční procentní sazba nákladů, která je ukazatelem vyjadřujícím v procentech celkové náklady úvěru za jeden rok, který zahrnuje nejen úroky, ale i veškeré poplatky a další náklady spojené s úvěrem; viz § 133, § 134 ZSÚ) v předmětné smlouvě překračuje 9 000 % (konkrétní výše činí 9 202,60 %), vede bez pochyb k závěru, že jde o RPSN extrémně vysokou, neodpovídající tržním podmínkám (sazba úroků z úvěrů na spotřebu v době uzavření předmětné smlouvy - rok 2024 - činila podle statistiky [právnická osoba] 8,50 % ročně). Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru (poměřovanou korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z.) obsahující ujednání o RPSN výrazně převyšující běžné tržní hodnoty lze označit za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit zjevným nespravedlnostem, byť i dobrovolně sjednaným.

13. Soud I. stupně nepochybil, neshledal-li důvodné tvrzení žalobce, že předmětná smlouva je absolutně neplatná z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalobce žalovanou (porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 ZSÚ). Odvolací soud zcela sdílí argumentaci soudu I. stupně opírající se o relevantní judikaturní závěry Nejvyššího soudu vyplývající z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], dle nichž pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). V projednávané věci žalobce v žalobě nic takového ani netvrdil (tím spíš v řízení neprokazoval), pouze obecně uvedl, že žalovaná jeho poměry neprověřovala řádně, když se v zásadě jen spokojila s údaji sdělenými žalobcem o jeho zaměstnání a příjmu, neobstarala si relevantní dokumenty ani nenahlédla do příslušných databází. Za takové situace důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) nelze dovodit, byť by žalovaná pochybila neprověřením si žalobcem (jako spotřebitelem) uváděných výdajů. Shora uvedeným výkladem zastávaným Nejvyšším soudem ve vztahu k otázce následků pochybení při zkoumaní úvěruschopnosti za situace, kdy úvěr byl již zcela splacen (stejně jako v projednávané věci), se zabýval i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], přičemž jej neshledal neústavním.

14. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně zcela správně vyhověl žalobě, kterou se žalobce vůči žalované domáhal úhrady částky 14 830,76 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované vůči žalobci související se smlouvou o spotřebitelském úvěru (č. [číslo]), uzavřenou mezi žalovanou jako věřitelem a žalobcem jako dlužníkem dne 13. 11. 2024, kdy bezdůvodnému obohacení odpovídá částka, kterou žalobce uhradil žalované nad rámec poskytnuté jistiny (10 000 Kč) za situace, kdy předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy. Plnění poskytnuté žalované žalobcem nad rámec částky 10 000 Kč (tj. částka 14 830,76 Kč) je tedy plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je žalovaná povinna žalobci na základě jeho požadavku vrátit (§ 2991 odst. 1, § 2993 o. z.). Přiznané příslušenství z žalované částky - úrok z prodlení od 19. 2. 2025 do zaplacení - v zákonné výši stanovené dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá tomu, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky přípisem ze dne 10. 2. 2025, doručeným do datové schránky žalované dne 11. 2. 2025, a to „do 7 dnů od zaslání výzvy“, tedy dnem 19. 2. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení a od uvedeného dne tak žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůta k plnění pak byla soudem I. stupně stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., včetně správného nákladového výroku (II.), kdy odvolací soud, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (odst. 12).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. I v tomto stádiu řízení zcela úspěšnému žalobci vznikly náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení dle AT, které tvoří odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 700 Kč (z tarifní hodnoty 14 830,76 Kč - § 8 odst. 1, § 7 AT) za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT), jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025), a 21 % DPH ve výši 451,50 Kč, celkem tedy 2 601,50 Kč. O lhůtě k plnění nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., o místu k plnění pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.