pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 250/2021-26

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí, a to rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 8 Cmo 130/2009-716, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 11 Cm 163/2005-659, jimiž byl pravomocně zrušen rozhodčí nález, vydaný Rozhodčím soudem dne [datum] pod č. Rsp [číslo]. Žalobkyně na základě shora označeného rozhodčího nálezu po nařízení exekuce Okresním soudem v Opavě, usnesením č. j. 35 Nc 790/2005-3, vyplatila dne [datum rozhodnutí] společnosti [právnická osoba] částku [částka], z níž částka [částka] představovala jistinu a částka [částka] úroky z prodlení a náklady řízení. Po zrušení rozhodčího nálezu vzniklo žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení, které společnost [právnická osoba] dobrovolně žalobkyni nevydala, proto žalobkyně postupovala s péčí řádného hospodáře a podala ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobě bylo nejprve rozsudkem vydaným Krajským soudem v Ostravě pod č. j. 24 Cm 155/2010-205 vyhověno. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005 však rozhodoval v důsledku podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud, který usnesením ze dne [datum], č. j. 31 Cdo 1058/2010-913 zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, Vrchní soud v Praze pak zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.; následně Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 11 Cm 163/2005-2145 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 8 Cmo 170/2017-2228 zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 31 Cdo 1058/2010-913. Žalobkyně podala proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovolání, které však bylo dne [datum] usnesením pod č. j. 23 Cdo 4409/2018-2392 odmítnuto. Žalobkyně spatřuje vzniklou škodu v celkové výši [částka] v zaplaceném soudním poplatku za podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] a dále v nákladech řízení uhrazených k rukám advokáta protistrany ve výši [částka] v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, neboť by k vynaložení těchto nákladů nedošlo, pokud by nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, k jehož zrušení posléze došlo. Vznik žalobkyní tvrzené majetkové újmy má tedy příčinnou souvislost s vydáním nezákonného rozhodnutí, které vedlo žalobkyni k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení a k následnému zaplacení nákladů řízení úspěšné protistraně.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, učinila nesporným průběh řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005 a řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 155/2010. Namítala, že pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno, je rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané dne [datum] v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Cm 163/2005 o zrušení rozhodčího nálezu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], kterým bylo rozhodnutí prvostupňového soudu potvrzeno, žalobkyně však byla v řízení neúspěšná a žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla zamítnuta, proto nezákonné rozhodnutí v tomto řízení bylo vydáno toliko ve vztahu k žalované. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 155/2010 žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, vydáno nebylo. Žalobkyně se domáhá úhrady nákladů řízení vzniklých v řízení u Krajského soudu v Ostravě, ve kterém však chybí titul, na jehož základě došlo ke vzniku škody, když v řízení nedošlo ke zrušení rozhodnutí pro nezákonnost a ani žalobkyní uplatněné náklady nelze považovat za náklady, které by byly účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že kdyby žalobkyně nevzala zpět návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005, nezaplatila by [částka] a nemusela by se domáhat zaplacení této částky v řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Postup žalobkyně v řízení o vydání bezdůvodného obohacení je neekonomický, když poté, co bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, mohla žalobkyně předpokládat, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení nebude úspěšná a mohla tak eliminovat vznik dalších nákladů zpětvzetím žaloby.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“, aniž by nařizoval jednání. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škodu dne [datum]. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Cm 163/2005 zjistil, že dne [datum] podala žalobkyně (ve shodném procesním postavení) proti žalované, [právnická osoba], žalobu na zrušení rozhodčího nálezu spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu, vydaného Rozhodčím soudem dne [datum] pod č. Rsp [číslo]. Dne [datum] bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto o odložení vykonatelnosti, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu a řízení o odkladu vykonatelnosti zastavil, neboť žalobkyně vzala návrh na odklad vykonatelnosti zpět podáním ze dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem dne [datum], č. j. 11 Cm 163/2005-659 o zrušení rozhodčího nálezu, tento rozsudek byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne [datum], č. j. 8 Cmo 130/2009-716 potvrzen. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne [datum], č. j. 31 Cdo 1058/2010-913 zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek prvostupňového soudu o zrušení rozhodčího nálezu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Následně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze o zamítnutí žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku odvolání, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] opět zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozhodl dne [datum] v pořadí třetím rozsudkem tak, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu se zamítá a toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. Žalobkyně podala dne [datum] dovolání, které bylo dne [datum] Nejvyšším soudem odmítnuto.

5. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 24 Cm 155/2010 učinil následující zjištění. Žalobkyně se domáhala po žalované [právnická osoba] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Krajský soud v Ostravě rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 Cm 155/2010-205 žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku, proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, Vrchní soud v Olomouci dne [datum] prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Poté, co bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum] žalobu na vydání bezdůvodného obohacení [částka] s příslušenstvím zamítl, rozhodnutí nabylo dne [datum] právní moci.

6. Soud prvního stupně po citaci zejména ust. § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uzavřel, že není naplněn již první předpoklad pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, kterým je existence nezákonného rozhodnutí. V předmětném řízení o vydání bezdůvodného obohacení žádné nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo, tudíž soud neshledal existenci odpovědnostního titulu nezbytného pro vznik odpovědnosti žalované za škodu. Nadto tvrzená škoda ve výši [částka], spočívající v zaplaceném soudním poplatku a nákladech zaplacených žalobkyní protistraně v řízení o vydání bezdůvodného obohacení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 155/2010, představuje náklady řízení, o nichž již bylo soudem rozhodnuto v konečném rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze [datum rozhodnutí], č. j. 24 Cm 155/2010-872), není proto možné, aby soud o téže otázce rozhodoval nyní znovu v jiném řízení; uvedené náklady řízení nejsou škodou ve smyslu ust. § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Konečně namítala-li žalobkyně, že škoda jí byla způsobena v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, za něž označovala rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], jež bylo později Nejvyšším soudem zrušeno, pak tyto náklady nelze považovat ani za náklady, jejichž vznik by byl v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Cmo 130/2009-716, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cm 163/2005-659). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem tohoto nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. K přetržení (přerušení) příčinné souvislosti pak dochází tehdy, jestliže okolnost, jež příčinnou souvislost přerušuje, působí jako samostatná příčina vzniku téže újmy a je způsobilá vyvolat stejný následek, jenž nastal působením prvotní příčiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1457/2008 nebo sp. zn. 25 Cdo 5819/2017). V poměrech projednávané věci prvostupňový soud sice shledává rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cm 163/2005-659 o zrušení rozhodčího nálezu, které bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Cmo 130/2009-716, a které bylo později zrušeno, nezákonným, nemá však již za naplněn předpoklad příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou vzniklou škodou. I pokud by žalobkyni skutečně škoda vznikla, byla způsobena samotným jednáním žalobkyně, jež se o svobodné vůli rozhodla žalobu na vydání bezdůvodného obohacení podat a celé toto řízení vést i dalších 8 let po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem, konečně proti rozsudku o zamítnutí žaloby na vydání bezdůvodného obohacení nebrojila ani odvoláním. Nejvyšší soud rozhodl dne [datum], ačkoliv již bylo lze předpokládat, že žalobkyně nebude v řízení o vydání bezdůvodného obohacení úspěšná, žalobu zpět nevzala a dalších 8 let řízení vedla a zvyšovala náklady řízení. Uvedeným jednáním porušila svoji prevenční povinnost a škodu, jež jí tím vznikla nelze klást k tíži žalované. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Pro vznik odpovědnosti zákon č. 82/1998 Sb. předpokládá současné (kumulativní) splnění tří předpokladů: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Všechny tyto předpoklady má žalobkyně za naplněné. Nezákonné rozhodnutí bylo vydáno v občanském soudním řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem, a bylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobkyně neuplatňuje náklady řízení ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí, nýbrž skutečnou škodu (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb. a § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Nebýt nezákonného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí specifikovaného v žalobě (posléze zrušeného dovolacím soudem), nikdy by žalobkyně nepodala žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, a nevynaložila by tak marně v řízení o této žalobě soudní poplatek a náklady řízení zaplacené protistraně v důsledku neúspěchu ve sporu. Žalobkyně důvodně důvěřovala správnosti a zákonnosti soudního rozhodování v materiálním právním státě a řídila se pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze o zrušení rozhodčího nálezu, přičemž podáním žaloby o vydání bezdůvodného obohacení plnila zákonnou povinnost péče řádného hospodáře (srov. § 194 odst. 5 obchodního zákoníku). První instance sice správně shledala existenci zrušeného nezákonného rozhodnutí, nemá však za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou vzniklou škodou (bod 19. napadeného rozhodnutí). Z toho lze usuzovat, že i škodu v podobě snížení majetku žalobkyně považuje za prokázanou. Podle odvolatelky je nerozhodné, ve kterém konkrétním řízení bylo posléze zrušené nezákonné rozhodnutí vydáno, neboť zákon č. 82/1998 Sb. nezná v tomto směru žádná omezení, argumentace prvostupňového soudu, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo, je lichá. Stěžejní otázka příčinné souvislosti nebyla soudem I. stupně vyřešena správně, když bez nezákonného rozhodnutí by tvrzený a prokázaný škodný následek nikdy nevznikl, neboť žalobkyně by neměla důvod a jeho statutární orgán zákonnou povinnost podat žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. K přerušení příčinné souvislosti nedošlo, neboť není dána žádná okolnost působící jako samostatná příčina vzniku téže újmy způsobilá vyvolat stejný následek. Rozhodnutí žalobkyně o podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení takovou okolností být nemůže, neboť žalobkyně měla zákonnou povinnost péče řádného hospodáře zahrnující i uplatňování nároků vůči dlužníkům soudní cestou. S ohledem na výše uvedené žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž se souhlasem účastníků ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

9. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2).

12. Definice účastenství v řízení tak plyne z jednotlivých procesních předpisů, dle nichž bylo vedeno řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí.

13. V tom případě je však nezbytnou podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody, aby rozhodnutí, v jehož obsahu se vadný postup projevil, bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím takového orgánu je totiž obecný soud, rozhodující v řízení o odpovědnosti státu za škodu, vázán, sám není oprávněn zákonnost rozhodnutí vydaného soudem v jiném řízení jakkoliv posuzovat (§ 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu).

14. Ve shodě se soudem I. stupně je proto třeba uzavřít, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Cm 163/2005, jehož účastníkem byla žalobkyně, bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které je nutno považovat rozsudek Vrchního soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Cmo 130/2009-716, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Cm 163/2005-639, jímž bylo žalobě na zrušení rozhodčího nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Rsp 1/05 vyhověno; posléze došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí dovolacím soudem.

15. Žalobkyně tvrdí, že v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím jí vznikla tvrzená škoda, odvolací soud přisvědčuje argumentaci soudu I. stupně, že příčinou zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení nebyla existence nezákonného rozhodnutí, ale samotné jednání žalobkyně, která se rozhodla zahájit řízení o vydání bezdůvodného obohacení pro chování žalované společnosti [právnická osoba], neboť po zrušení rozhodčího nálezu (exekučního titulu), na jehož základě žalobkyně této společnosti plnila, toto plnění žalobkyni zpět dobrovolně k její výzvě nevydala (viz skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobním návrhu). Postup žalované společnosti [právnická osoba] poté, kdy byl zrušen pravomocně rozhodčí nález, byl důvodem, co vedlo žalobkyni k rozhodnutí (resp. k projevu její vůle) zahájit řízení o vydání bezdůvodného obohacení, byť tak činila dle svého tvrzení s odkazem na ust. § 196 odst. 4 obch. zák., nikoliv samotná existence nezákonného rozhodnutí. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že pokud bylo pravomocné rozhodnutí, kterým bylo žalobě na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 16. 6. 2006, č. j. Rsp 1/05 vyhověno, zrušeno, ještě bez dalšího neznamená, že žalobkyně neměla dluh ve výši [částka] vůči společnosti [právnická osoba], resp. že tato pohledávka neexistovala (jinými slovy, že se tato společnost na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila), bylo tak zcela na vůli žalobkyně, že zahájila řízení o vydání bezdůvodného obohacení vůči této společnosti.

16. Již z tohoto důvodu, pro absenci příčinné souvislosti, nebylo lze žalobě vyhovět, neboť všechny předpoklady odpovědnosti za škodu (existence nezákonného rozhodnutí, příčinná souvislost a vznik škody) musí být splněny kumulativně.

17. Vynaložení nákladů řízení je vždy zapříčiněno rozhodnutím účastníka řízení, který se pro jejich vynaložení rozhodne, ať již ve formě soudního poplatku, nebo nákladů právního zastoupení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Z toho plyne, že mezi nezákonným rozhodnutím a vynaložením nákladů řízení nebude dána příčinná souvislost (bude přetržená rozhodnutím osoby, která náklady vynakládá - srov. výklad k problematice příčinné souvislosti v komentáři k § 26 zák. č. 82/1998 Sb.), a proto by se i v případě nákladů řízení předpokládaných § 31 odst. 1 musel uplatnit § 441 zák. č. 40/1964 Sb., respektive § 2918 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím důsledkem, že by danou škodu nesl v plném rozsahu ten, kdo náklady vynaložil (Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 31/2014). Tomu má odst. 1 zabránit tím, že i uvedené náklady zahrnuje pod pojem škody (srov. Komentář k ust. § 31 zák. č. 872/1998 Sb. JUDr. [jméno] [jméno]).

18. Náklady musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, v posuzovaném případě náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení zaplacených protistraně ve výši [částka] v řízení, nebyly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí. Tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti se zahájením a vedením řízení o vydání bezdůvodného obohacení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 155/2010, v tomto řízení byla žalobkyně zavázána k jejich úhradě s ohledem na procesní neúspěch ve sporu (§ 31 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Lze tak uzavřít, že nebyl naplněn další předpoklad odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb., kterým je vznik škody.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady řízení nevznikly.