pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 4,29% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným a smluvním úrokem z prodlení) s odůvodněním, že uzavřela dne [datum] se žalovaným a paní [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které uvedeným osobám (jako dlužníkům) poskytla (účelově určený) úvěr ve výši [částka] se sjednaným úrokem ve výši 3,19 % ročně (dále jen„ úvěrová smlouva“). Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky pro doplňkové, hypoteční a stavební úvěry (zkráceně„ OP“). Dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet měsíčními splátkami ve výši [částka], a to vždy k poslednímu dni v měsíci, přičemž dopisem ze dne [datum] byli informováni o změně úrokové sazby, která na další období činila 4,29 % ročně, s měsíční splátkou [částka]. Pohledávka ze smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti v žalobě specifikované. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek [jméno] [příjmení], dne [datum] byl zjištěn úpadek [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dne [datum] přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku ze smlouvy. Zjištěním úpadku došlo k porušení úvěrové smlouvy v souladu s čl. XI bodem 4 písm. a) OP, pohledávka ze smlouvy rovněž nebyla splácena řádně a včas, pročež žalobkyně ke dni [datum] pohledávku prohlásila za splatnou, o čemž informovala žalovaného. Po zesplatnění bylo uhrazeno [částka] a poslední splátka byla zaplacena [datum]. Pohledávka žalobkyně činí [částka] a skládá se z jistiny ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [částka]; ode dne [datum] byla pohledávka úročena řádným úrokem ve výši 4,29% ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně. K výzvě žalobce žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke své obraně žalovaný poukázal na skutečnost, že pohledávka vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] (manželky žalovaného). V této souvislosti namítl, že nárok žalobkyně bude zcela uspokojen v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek [jméno] [příjmení], kdy žalobkyně do insolvenčního řízení svůj nárok přihlásila, pravděpodobně zpeněžením poukazované nemovitosti. Není tedy důvod, proč by měla žalobkyně svůj nárok uplatňovat také ve vztahu k žalovanému. Vyslovil domněnku, že ve věci není pasivně legitimován. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má svou pohledávku zajištěnou zástavním právem, kdy hodnota zástavy vysoce převyšuje požadavek žalobkyně na zaplacení, žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení a při zpeněžení bude v tomto řízení stoprocentně uspokojena, považuje žalovaný žalobu vůči své osobě za předčasnou, neoprávněnou a šikanózní.

4. Soud I. stupně (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]) jako nedůvodný zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do skončení insolvenčního řízení na majetek [jméno] [příjmení].

5. Následně soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 5. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), přičemž dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Za zásadní považoval zjištění, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a [jméno] [příjmení] a žalovaným, jako dlužníky, byla uzavřena (dne [datum]) předmětná úvěrová smlouva, kterou po právní stránce s ohledem na datum jejího uzavření posuzoval ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zkráceně „o. z.“) podle § 497 odst. 1 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (zkráceně „obch. zák.). Na jejím základě žalobkyně dlužníkům poskytla úvěr ve výši [částka], který se dlužníci zavázali splatit společně a nerozdílně spolu s úroky do [datum]. Dlužníci počínaje listopadem [rok] úvěr spláceli až po splatnosti jednotlivých splátek a žalobkyně se z tohoto důvodu rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni [datum], dluh k tomuto dni vyčíslila částkou [částka] s tím, že dluh každým dnem narůstá. Soud I. stupně na základě uvedeného uzavřel, že žalobkyně v takové případě oprávněně svoji pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy ke dni [datum] zesplatnila; skutečnost, že se dlužníci dostávali do prodlení se splácením jednotlivých splátek, vyplývá z výpisu o splácení dlužné částky; žalovaný skutečnost, že došlo k [datum] k zesplatnění úvěru, nezpochybnil. Bez vlivu na závěr soudu I. stupně o důvodném zesplatnění úvěru byla skutečnost, že žalobkyně soudu I. stupně nepředložila obchodní podmínky pro hypoteční, doplňkové a stavební úvěry, na něž se v žalobě odvolávala, neboť důvod spočívající v zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice [jméno] [příjmení] nebyl v rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu uveden. Se závěrem, že žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému a jeho manželce [jméno] [příjmení] jako společným dlužníkům úvěr, tento byl zesplatněn a pohledávka banky ke dni zesplatnění na jistině činila [částka], přičemž žalovaný netvrdil (tím spíš neprokázal), že by na dlužnou částku cokoliv uhradil, soud I. stupně žalobě vyhověl.

6. Soud I. stupně měl za nedůvodnou argumentaci žalovaného, že tento není ve věci pasivně legitimován. Konstatoval, že v úvěrové smlouvě se žalovaný jako dlužník spolu s [jméno] [příjmení] zavázal poskytnutý úvěr splatit společně a nerozdílně, žalobkyni tak svědčilo právo uplatnit svůj nárok proti kterémukoli z uvedených dlužníků, nebo proti oběma dlužníkům v souladu s § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (zkráceně "obč. zák.), účinný v době uzavření smlouvy o úvěru, přičemž stejné právo svědčí žalobkyni podle § 1872 odst. 1 o. z. Uvedl, že žalovaná tak učinila přihláškou do insolvenčního řízení úpadkyně [jméno] [příjmení] a žalobou v projednávaném řízení. Skutečnost, že může být žalobkyně uspokojena v rámci insolvenčního řízení prodejem zástavy, nebrání tomu, aby byla v projednávaném řízení uložena žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku. Pro případ, že by byla pohledávka žalobkyně uspokojena v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, má žalovaný možnost tuto obranu uplatnit v případě, že by v rámci exekučního řízení byla pohledávka uplatňována rovněž proti němu, a to až do výše, v němž bude pohledávka žalobkyně v rámci insolvenčního řízení uspokojena.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně,,o. s. ř.“) tím, že v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a (za a použití § 151 odst. 3 o. s. ř.) ve třech paušálních náhradách nezastoupeného účastníka po [částka] (za předžalobní výzvu, sepis žaloby, vyjádření ve věci) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Žalovaný v odvolání (ve znění jeho doplnění) namítl, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Konkrétně namítl nesprávné dovození oprávněnosti žalobkyně k zesplatnění její pohledávky, když soud I. stupně vyšel z pouhého tvrzení žalobkyně o tom, že blíže nespecifikované obchodní podmínky pro hypoteční, doplňkové a stavební úvěry, které měly být součástí smlouvy o úvěru, obsahují ujednání o právu žalobkyně na vyrovnání celé pohledávky, neplní-li dlužník řádně některou splátku. Soud I. stupně tvrzení žalobkyně o existenci tohoto ujednání uvěřil, aniž by ji vyzval ke splnění její důkazní povinnosti a dále pak, při jejím nesplnění, tedy při neprokázání žalobních tvrzení, aby žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl. Soud I. stupně se nezabývá ani okamžikem, kdy bylo rozhodnutí žalobkyně o zesplatnění pohledávky učiněno, resp. doručeno žalovanému. Žalovaný dále namítl, že napadený rozsudek je vadný v důsledku nesprávného právního posouzení. Konkrétně namítl, že se soud I. stupně nezabýval včasností využití práva zesplatnit pohledávku ve smyslu druhé věty § 565 obč. zák. Pokud by soud I. stupně správně aplikoval uvedené ustanovení, musel by rozlišit, které splátky se nadále z hlediska splatnosti posuzují samostatně a které byly zesplatněny v důsledku ztráty výhody splátek. Nad rámec uvedeného žalovaný uplatnil námitku promlčení, kdy má za to, že jak právo žalobkyně na zaplacení dílčích splátek, tak její právo na zaplacení zesplatněných splátek bylo promlčeno. Ohledně možnosti uplatnit námitku promlčení v odvolacím řízení odkázal na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plné rozsahu zamítne a žalovanému přizná právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zejména uvedla, že žalovaná pohledávka a ani žádná její část nejsou promlčeny, když předmětná úvěrová smlouva je tzv. absolutním obchodem a je plně upravena obch. zák. dle něhož je obecná promlčecí doba čtyřletá. Dále poukázala na to, že evidovala dvě zjevná porušení úvěrové smlouvy (zjištění úpadku dlužnice [jméno] [příjmení] a prodlení se splácením pohledávky žalobkyně), ze kterých vyplývalo její oprávnění pohledávku zesplatnit; v podané žalobě řádně jako důkaz označila obchodní podmínky a uvedla, že jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy, rovněž uvedla konkrétní porušení smluvních ujednání. Soud I. stupně provedl veškeré potřebné důkazy, ze kterých zjistil, na základě kterých smluvních ujednání, kdy a v jaké výši pohledávka dospěla. Z opatrnosti žalobkyně k vyjádření připojila textaci odkazovaných [anonymizováno] podmínek.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Doplnil dokazování [anonymizována dvě slova] žalobkyně pro doplňkové, hypoteční a stavební úvěry, účinnými od [datum] (dále jen„ OP“), z nichž zjistil, že podle čl. V. bod 1. OP je úvěr splácen splátkami k datu sjednanému ve smlouvě; podle čl. XI. bod 2. OP je„ [příjmení]“ v případě porušení podmínek smlouvy o úvěru„ Klienty“ oprávněna mimo jiné„ prohlásit úvěr včetně úroků a všech dalších pohledávek za spatný v jí určené lhůtě“; podle čl. XI. bod 3. písm. c) OP porušení podmínek nastává, jestliže„ Klient je v prodlení se splácením pohledávek ze smlouvy o úvěru o dobu delší než 30 kalendářních dnů“. Odvolací soud dále zopakoval dokazování smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou žalobkyní („ Banka“) jako věřitelem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] („ [anonymizováno]“) jako dlužníky dne [datum], jejíž součástí jsou [ulice] podmínky pro doplňkové, hypoteční a stavební úvěry ([příjmení]). Z nich zjistil, že v čl. IV. bylo sjednáno pod bodem 2., že„ splatnost každé splátky je poslední obchodní den každého měsíce“, a pod bodem 8., že„ neuhradí-li [anonymizováno] splatnou pohledávku z této Smlouvy v termínu splatnosti nebo stane-li se dosud nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství splatným podle čl. XI [anonymizováno] podmínek a není zaplacen v termínu splatnosti, dochází k prodlení“, dále, že žalovaný spolu s [jméno] [příjmení] svým podpisem potvrdili převzetí smlouvy spolu s uvedenými OP jako přílohou smlouvy.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně - po jejich částečném upřesnění dílčím doplněním a zopakováním důkazů, jak je uvedeno shora, dospěl k závěru, že soud I. stupně v zásadě zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, při právním posouzení věci odkázal na odpovídající právní přepisy, a dospěl rovněž ke správným právním závěrům.

12. Soud I. stupně předně správně vztah mezi účastníky s odkazem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. posoudil jako vztah založený smlouvou o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák.

13. Soud I. stupně dospěl ke zcela správnému závěru o oprávněnosti žalobkyně zesplatnit svoji pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené se žalovaným a paní [jméno] [příjmení] jako dlužníky dne [datum], pokud uvedené osoby již počínaje listopadem [rok] úvěr spláceli až po splatnosti jednotlivých úvěrových splátek. Uvedenou skutečnost, která vyplývá z výpisu o splácení dlužné částky úvěru (historie hypotečního úvěru), ostatně žalovaný ani nesporoval. Za takové situace došlo ze strany obou dlužníků k porušení podmínek úvěrové smlouvy (čl. IV. bod 2. ve spojení s čl. V. bod 1. [anonymizováno] podmínek žalobkyně pro doplňkové, hypoteční a stavební úvěry ohledně splatnosti úvěru, resp. úvěrových splátek, a tedy k oprávnění žalobkyně podle čl. XI. bod 2. a 3 písm. c) podmínek prohlásit úvěr včetně úroků a všech dalších pohledávek za splatný v jí určené lhůtě, pokud pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy nebyla dlužníky splácena řádně a včas. Žalobkyně svého práva v souladu s čl. XI. odst. 2 a 3 písm. c) OP využila. V této souvislosti lze přisvědčit odvolací argumentaci žalovaného jen potud, že soud I. stupně měl žalobkyni vyzvat k předložení OP. Ovšem za situace, kdy žalobkyně [příjmení], na něž odkazovala v žalobě, připojila ke svému vyjádření k odvolání, pročež z nich odvolací soud mohl učinit potřebná zjištění (shora pod bodem 10. uvedená) podporující závěry soudu I. stupně, nepředstavuje uvedené opomenutí soudu I. stupně vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Namítal-li žalovaný ve svém odvolání, že se soud I. stupně nezabývá doručením rozhodnutí žalobkyně o zesplatnění pohledávky žalovanému, jde podle odvolacího soudu o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř., když tvrzení žalobkyně o doručení oznámení o zesplatnění žalovaný v řízení před soudem I. stupně nerozporoval.

15. K poukazu žalobce na § 565 obč. zák. upravující tzv. ztrátu výhody ve splátkách, tedy zesplatnění celého dluhu pro prodlení s úhradou (jednotlivé) splátky, lze uvést, že bylo na žalobkyni jako věřiteli, zda a případně kdy svého oprávnění požadovat zaplacení celé pohledávky (zůstatku úvěru s příslušenstvím) využije. Splatnost celé pohledávky nemůže nastat dříve, dokud věřitel nepožádá dlužníka o její zaplacení z důvodu prodlení se zaplacením splátky (splátek), přičemž pro splatnost celé pohledávky není významné, kdy věřitel mohl dlužníka z důvodu jeho prodlení se splátkami o zaplacení celé pohledávky nejdříve požádat, ale zda a kdy se rozhodl svého oprávnění využít a zda, popřípadě kdy ho tedy o zaplacení celé pohledávky skutečně požádal. Uplatněním ztráty výhody splátek se celý zbývající dluh stává splatným. Prodlením je třeba rozumět nejen situaci, kdy splátka nebude zaplacena vůbec, ale též situaci, o kterou jde i v tomto případě, kdy splátka nebude zaplacena řádně a včas i jen o jediný den bez ohledu na to, zda dlužník následně splátku, s níž byl v prodlení, uhradí či nikoli (k tomu srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovaný v tomto případě nesporoval tvrzení žalobkyně, prokazované výpisem o splácení dlužné částky úvěru, že od [anonymizováno] [rok] byl úvěr s úroky splácen až po splatnosti jednotlivých splátek. Za takové situace, požádala-li žalobkyně dne [datum] (rozhodnutí o zesplatnění) o splacení celé částky, když prohlásila úvěr včetně úroků a všech dalších pohledávek za splatný v jí určené lhůtě (k [datum]), došlo k [datum] ke ztrátě výhody splátek a ke splatnosti celého zbývajícího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, přičemž následujícího dne nastalo prodlení s jeho úhradou.

16. Námitka žalovaného že žalovaný nárok, nebo jeho část, je promlčen, není důvodná. Promlčecí doba u pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu činí čtyři roky (§ 397 obch. zák.“) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.), jak se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Úvěr včetně úroků a všech dalších pohledávek byl žalovanou zesplatněn k [datum] a řízení v tomto případě bylo zahájeno dne [datum], čtyřletá promlčení doba ke dni zahájení řízení tedy neuplynula.

17. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů vyhovující rozsudek soudu I. stupně včetně správného nákladového výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za a použití § 151 odst. 3 o. s. ř. spočívajících ve dvou paušálních náhradách nezastoupeného účastníka po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.