pro [část Prahy] dne 29. října 2021, č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet jejího advokáta (výrok II).

2. Předmětná částka představovala dle žalobních tvrzení část kupní ceny zaplacené žalobkyní při podpisu smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne [datum], kterou si měla žalovaná neplatně započíst oproti své pohledávce na smluvní pokutu, vzniklé jí údajně z důvodu, že žalobkyně neuhradila zbývající část kupní ceny v termínu do [datum]. Žalobkyně měla však za to, že žalované z tohoto důvodu nárok na smluvní pokutu nevznikl, tudíž ani nemohlo dojít k žádnému započtení na tuto neexistující pohledávku, a domáhala se proto vrácení zaplacené částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy, jejímž předmětem byl budoucí převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Velké Popovice ze žalované na žalobkyni (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně se zavázala zaplatit žalované kupní cenu ve výši [částka] tak, že již při podpisu Smlouvy zaplatila [částka], a zbylou částku měla uhradit ve třech splátkách, složených do advokátní úschovy podle smlouvy o advokátní úschově ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva o advokátní úschově“). První splátka ve výši [částka] měla být uhrazena v termínu do [datum], druhá splátka ve výši [částka] v termínu do [datum] a třetí splátka ve výši [částka] v termínu do [datum]. V čl. [příjmení] Smlouvy si účastnice ujednaly, že nesloží-li žalobkyně část kupní ceny na účet advokátní úschovy tak, jak bylo ve Smlouvě o advokátní úschově dojednáno, anebo ve lhůtě do [datum] nevyzve žalovanou k uzavření kupní smlouvy, bude povinna zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši [částka] a žalované současně vznikne i právo od Smlouvy odstoupit, aniž by tím byl dotčen její nárok na úhradu smluvní pokuty. Dále bylo pro tento případ sjednáno, že smluvní pokuta bude žalovanou započtena oproti složené části kupní ceny ve výši [částka], kterou žalobkyně zaplatila při podpisu Smlouvy. Termín pro úhradu poslední splátky kupní ceny ve výši [částka] byl prodloužen dvěma dodatky ke Smlouvě o advokátní úschově. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo zkonstatováno, že k tomuto dni žalobkyně již uhradila další část kupní ceny ve výši [částka] a že zbývající část ve výši [částka] uhradí na účet advokátní úschovy nejpozději do [datum]. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] pak byl termín pro úhradu této částky prodloužen až do [datum]. Žalobkyně však ani v prodloužené lhůtě zbylou část kupní ceny neuhradila, a žalovaná z tohoto důvodu dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila a vyzvala žalobkyni k úhradě smluvní pokuty, přičemž započetla svůj nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] v rozsahu částky [částka] oproti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacené části kupní ceny ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] naopak vyzvala žalobkyně žalovanou, aby jí vrátila částku [částka], kterou jí uhradila při podpisu Smlouvy.

4. Na zjištěný skutkový stav věci aplikoval soud I. stupně § 1901, § 1902 a § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a shledal, že uzavření Dodatků [číslo] nemělo vliv na smluvní ujednání obsažená ve Smlouvě a Smlouvě o advokátní úschově, vyjma toho, že byla změněna splatnost poslední části kupní ceny. Ostatní ujednání však zůstala i nadále v platnosti a nestala se obsoletní, jak se žalobkyně snažila tvrdit. Jednalo se o tzv. kumulativní novaci, nebo-li změnu v obsahu závazku za trvání existujícího právního vztahu, který v důsledku toho nezaniká, jen se mění jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran. Pokud žalobkyně, jak bylo zjištěno, ani v prodloužené lhůtě do [datum] část kupní ceny ve výši [částka] do advokátní úschovy nesložila, žalované v souladu se Smlouvou vzniklo právo od ní odstoupit a současně i právo požadovat na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], jakož i právo započíst si ji v rozsahu částky [částka] oproti částce složené žalobkyní při podpisu Smlouvy. Za této situace nemůže být žaloba důvodná, přičemž by bylo již nadbytečné zabývat se další obrannou námitkou žalované, totiž že žalobkyně porušila i svou povinnost vyzvat žalovanou ve lhůtě do [datum] k uzavření kupní smlouvy.

5. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, tvořených odměnou a náhradami jejího advokáta, jejichž výši určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že Smlouva a Smlouva o advokátní úschově byly navzájem provázané a obsahovaly shodná ujednání o částkách, které měly být žalobkyní hrazeny prostřednictvím advokátní úschovy. Vznik nároku na smluvní pokutu byl dle nich vázán na to, že k úhradě poslední částky nedojde v termínu do [datum]. Dodatkem [číslo] bylo ujednáno, že poslední část kupní ceny bude složena do advokátní úschovy nejpozději do [datum]. S touto změnou splatnosti však nebyla spojena změna původního ujednání o smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že ještě před možným vznikem nároku na smluvní pokutu (před dnem [datum]) došlo ke změně původního závazku v podobě jiné lhůty splatnosti, nemohlo dojít k porušení závazku zajištěného smluvní pokutou, a za případné porušení závazku k zaplacení kupní ceny v novém termínu, tj. do [datum], žádná smluvní pokuta sjednána nebyla. Ujednání žalobkyně a žalované o pozdějším datu splatnosti představuje novaci dle § 1902 o. z., neboť dosavadní závazek zaplatit kupní cenu nejpozději do [datum] byl zrušen a nahrazen závazkem novým. Vzhledem k tomu, že smluvní pokutou byl zajištěn pouze původní závazek, který byl zrušen, sleduje i zajištění osud zajištěného závazku, neboť má vůči němu akcesorickou povahu, a tudíž je třeba dovodit, že ujednání o smluvní pokutě zaniklo, případně se stalo obsoletním, neboť v důsledku zrušení zajištěného závazku nemohlo dojít k jeho porušení, a tedy nárok na smluvní pokutu nemohl vzniknout. Nový závazek pak žádnou smluvní pokutou zajištěn nebyl. Soud I. stupně tudíž pochybil v právním posouzení věci, když změnu závazku provedenou Dodatkem [číslo] posuzoval jako kumulativní novaci. Jelikož vedle sebe nemohou obstát starý a nový závazek týkající se splatnosti kupní ceny, může se jednat jedině o novaci privativní, při které starý závazek zaniká a je nahrazen novým. Pokud soud I. stupně uvedl, že původní závazek nebyl zrušen, ale pouze„ prodloužen“, pak o. z. takový termín nezná, zná pouze pojem„ změna“, která může mít podobu novace kumulativní anebo privativní. Dle žalobkyně nelze z obsahu Dodatku [číslo] dovozovat, že by vůle účastnic směřovala k tomu vázat smluvní pokutu i na nově sjednanou lhůtu plnění. Pokud by tomu tak bylo, nepochybně by se to muselo promítnout do obsahu jejich písemného ujednání. Konečně pak žalobkyně soudu I. stupně vytýká, že se nijak nezabýval jejím tvrzením, že to byla žalovaná, kdo porušoval předmětné smlouvy a jednal v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná totiž předmětný pozemek prodala kupní smlouvou ze dne [datum] za cenu [částka], tedy za mnohem vyšší cenu, než za kterou ho původně měla nabýt žalobkyně. Za této situace, kdy žalovaná z nerealizace předmětné koupě profitovala, má žalobkyně její požadavek na smluvní pokutu za odporující dobrým mravům. Dále namítala, že žalované nevznikla žádná škoda, a tedy ani není třeba žádné kompenzace, jejíž funkci může smluvní pokuta plnit. Dodala, že část kupní ceny složené do advokátní úschovy advokátka žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] zpronevěřila, a že„ takové jednání žalované“ lze zcela jistě klasifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a rovněž aby zavázal žalovanou k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že je má za nedůvodné, rozsudek soudu I. stupně shledává jako věcně správný a navrhla, aby byl potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. K projednání odvolání nebylo nařízeno jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), když na výzvu odvolacího soudu (dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) účastnice, jimž byla tato výzva prostřednictvím jejich advokátů doručena dne [datum], ve stanovené lhůtě 3 dnů nereagovaly, a bylo lze proto předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, o které svůj rozsudek opřel, a souhlasí i s jeho výkladem sporných ujednání smluv a jejich dodatků, tedy především s jeho závěrem, že nárok na smluvní pokutu ve smyslu čl. IV, 4.1 Smlouvy nezanikl v důsledku změn splatnosti kupní ceny, které byly předmětem Dodatků [číslo].

10. Soud I. stupně při posuzování právních účinků, které uzavření Dodatků [číslo] vyvolalo, správně vyšel z § 1901 a 1902 o. z., přičemž i jím citovaná dosavadní judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4035/2007), je přiměřeně použitelná při výkladu toho, jaké právní účinky má změna v obsahu závazku dohodou stran. Lze proto i nadále vycházet z toho, že u tzv. kumulativní novace (změny v obsahu dosavadního závazku dohodou stran) jde - na rozdíl od tzv. privativní novace, při níž dosavadní závazek zaniká a je nahrazen novým - o změnu obsahu závazku za trvání existujícího právního vztahu, spočívající v zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností a v jejich nahrazení nově sjednanými, případně ke vzniku dalších práv a povinností vedle již existujících. Dosavadní závazkový vztah tedy nezaniká; právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, která způsobila jeho vznik, tak i dohoda stran o změně jeho obsahu. Jako jeden z příkladů změny obsahu závazku bývá - vedle změny místa či způsobu plnění – v judikatuře zmiňována právě i změna splatnosti, tedy termínu ujednaného plnění. Také v posuzovaném případě nové ujednání o termínu splatnosti sice vedlo k zániku povinnosti žalobkyně splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoli však k zániku její povinnosti plnit včas (tj. v nově sjednané lhůtě), kterážto povinnost byla (i nadále) zajištěna smluvní pokutou. Nebo-li změnila se jen jednotlivá práva a povinnosti v již existujícím právním vztahu, který (v dodatkem nedotčeném rozsahu) trval dál. Je tedy třeba rozlišovat závazek ohledně jednotlivé povinnosti (zde povinnosti plnit do určeného data) a celý závazkový vztah, který byl Smlouvou založen.

11. Namítala-li žalobkyně, že soud I. stupně vycházel toliko z jazykového výkladu smlouvy a nezabýval se vůlí stran, pak nelze pominout, že základním hlediskem pro výklad právního jednání (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) je skutečně úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět (§ 556 odst. 1 o. z.). Při zjišťování tohoto úmyslu je pak třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). V daném případě byly obě smlouvy i dodatky uzavřeny písemně, přičemž žalobkyně nijak nerozporuje (a naprosto jednoznačné ujednání, obsažené v čl. IV odst. 4.1 Smlouvy ani nedává prostor pro jiný výklad), že včasné zaplacení části kupní ceny, která nebyla uhrazena při podpisu Smlouvy (podle čl. III odst. [číslo]), bylo sankcionováno smluvní pokutou ve výši [částka]. Nebo-li ani sama žalobkyně nepopírá, že vůlí účastnic bylo zajistit včasné plnění dle Smlouvy smluvní pokutou. Snaží-li se však žalobkyně nyní tvrdit, že změna splatnosti v důsledku dodatků, zejména Dodatku [číslo] podle něhož mělo k úplnému zaplacení kupní ceny dojít nejpozději do [datum], vyvolala i zánik zajišťujícího závazku, pak pro takový závěr nic nesvědčí, když taková vůle nebyla nijak projevena. V již zmíněných Dodatcích [číslo] je naopak jasně vyjádřeno, se změna jimi provedená se týká toliko splatnosti kupní ceny a ničeho jiného, nebo-li žádné jiné dosud dojednané povinnosti se nedotkla. Původní ujednání o smluvní pokutě v čl. IV odst. 4.1 Smlouvy proto i nadále trvalo a zajišťovalo povinnost včasného zaplacení kupní ceny, ovšem v nově sjednaném termínu.

12. Jelikož žalobkyně svému závazku včasného zaplacení kupní ceny nedostála, žalobkyni v souladu s čl. IV odst. 4.1 vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty a rovněž i právo od Smlouvy odstoupit. V důsledku odstoupení od Smlouvy se tato od počátku ruší a účastnice byly povinny vrátit si navzájem přijatá plnění. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení části kupní ceny ve výši [částka], kterou zaplatila při podpisu Smlouvy, žalované naopak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], přičemž účastnice si již ve Smlouvě dohodly, že tyto nároky je možno oproti sobě započíst. Úkon směřující k započtení pak žalovaná vůči žalobkyni učinila dopisem ze dne [datum], čímž došlo k zániku v tomto řízení vymáhané pohledávky, a nelze ji proto žalobkyni přiznat.

13. Neobstojí ani námitka, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty se příčí„ dobrým mravům“, což žalobkyně dovozuje nikoliv z okolností, které zde existovaly v době uzavření smlouvy, ale ze skutečností, k nimž došlo až po zániku závazkového vztahu účastnic (jako je pozdější prodej nemovitosti jinému zájemci za vyšší cenu), nebo dokonce ze skutečností, které žalované ani nelze nijak přičítat (jako je zpronevěra, které se měla dopustit její advokátka). Stejně tak je nerozhodné, zda žalované porušením zajištěné povinnosti vznikla škoda či nikoliv, neboť byť smluvní pokuta vedle své funkce sankční a preventivní, může plnit též funkci reparační, věřitel je oprávněn ji požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda (§ 2048 o. z.).

14. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o věci samé (ad I) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a stejně tak i v (rovněž správném) akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení (ad II).

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla i v této fázi řízení plně procesně úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů jejího právního zastoupení, ve výši určené dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Jedná se o jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši [částka] (§7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy za tarifní hodnotu byla vzata částka [částka]), jeden režijní paušál ve výši [částka] (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka] Lhůta a místo k plnění byly stanoveny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.