pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 13/2021-36

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení této částky s tím, že se jedná o úroky z prodlení ze smluvní pokuty, na niž žalobci vznikl nárok na základě článku VII odst. 1 písm. b) nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky v důsledku prodlení žalovaných s protokolárním předáním pronajatého pozemku po ukončení nájmu.

3. Žalovaní namítali, že nárok na zaplacení příslušenství měl žalobce uplatnit v řízení o zaplacení smluvní pokuty, pokud tak neučinil, nelze to napravit touto žalobou, uplatněný nárok považovali za neoprávněný, představující zneužití práva a uplatnili současně námitku promlčení.

4. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud I. stupně k závěru, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum] ohledně pozemku specifikovaného v této smlouvě, v článku II bodu 1 písm. b) této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta [částka] za každý den prodlení s vyklizením a předáním předmětu nájmu. Žalovaní byli v prodlení s předáním předmětu nájmu žalobci v období od [datum] do [datum], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 189/2018-27, bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu za toto období v celkové výši [částka]. Žalobce vyzval žalované přípisem ze dne [datum] k úhradě žalované částky představující úroky z prodlení za pozdní úhradu výše uvedené smluvní pokuty za dobu od [datum] do [datum].

5. Po právní stránce věc posoudil dle § 1970, § 628 a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaní byli povinni uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] nejpozději k termínu splatnosti dne [datum], určeném ve výzvě ze dne [datum], což neučinili. Dostali se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu počínaje dnem následujícím po určené lhůtě splatnosti, a žalobci tak přísluší zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z.

6. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby uvedl, že jestliže je čas plnění ujednán nebo jinak stanoven (např. právní normou), je dlužník povinen plnit i bez vyzvání. V takovém případě běží promlčecí lhůta bez dalšího ode dne, kdy se stal závazek dospělým (splatným). Jestliže čas plnění není stanoven, musí věřitel dlužníka k plnění vyzvat a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě. Za takových okolností počíná zpravidla tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu běžet ode dne, kdy právo bylo u dlužníka uplatněno (nikoli od splatnosti závazku, neboť ten se stane splatným až bez zbytečného odkladu po výzvě). Poukázal na to, že otázkou počátku běhu promlčecí doby u práva na úroky z prodlení se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutích soudem I. stupně specifikovaných, v nichž mimo jiné dovodil, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Tyto citované právní názory považoval za plně využitelné rovněž v případě promlčení práva na úroky z prodlení se splněním práva, u něhož nebyla doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí. V případě práva na úroky z prodlení se splněním peněžitého závazku tedy počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy se dlužník ocitl – poté, co byl věřitelem požádán o plnění – v prodlení se splněním uvedeného závazku.

7. V daném případě byli žalovaní vyzváni k zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] do [datum], následujícím dnem ([datum]) vzniklo žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z uvedené částky a současně počala běžet tříletá promlčecí doba. Pokud byla žaloba uplatněna dne [datum], stalo se tak před uplynutím promlčecí doby.

8. Výše úroku z prodlení vyplývala z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a za stanovené období činila [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval pouze [částka], byla mu přiznána požadovaná částka.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, a to za soudní poplatek [částka] a paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony po [částka]. Soud I. stupně přitom vycházel z rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, která se přiklonila k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné též výslovně u hlavního města Prahy) lze předpokládat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využít pomoci advokátů. Vycházel přitom z toho, že předmětem řízení je úhrada úroků z prodlení, tedy nejde o spor mimořádně složitý, naopak jde o zcela standardní spor.

10. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné blanketové odvolání, které následně doplnili. Uplatnili odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. f/ a g/ o. s. ř. Nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že běh promlčecí doby počal běžet až poté, kdy žalobce vyzval žalované k plnění z titulu smluvní pokuty. Poukázali na to, že dle nájemní smlouvy byli povinni zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý i jen započatý den prodlení, zaplacení smluvní sankce tak nebylo vázáno na výzvu či vyúčtování pronajímatele (žalobce). Promlčecí lhůta v daném případě činila tři roky a běžela ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, žalobce tak měl uplatnit nárok na úhradu smluvní pokuty již první den, kdy se žalovaní ocitli v prodlení s plněním své povinnosti. Namítali, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, která by vznik nároku vázala na výzvu žalobce, to nevyplývá ani z žádného právního předpisu, § 628 o. z. se tak v tomto případě neuplatní. Počátek běhu promlčecí doby se tak v daném případě odvíjí ode dne, kdy se žalovaní ocitli v prodlení s úhradou smluvní pokuty, nikoliv až od jejího vyúčtování, jak dovodil soud I. stupně. Žádali, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaných ztotožnil se závěry soudu I. stupně, s argumentací žalovaných nesouhlasil, poukázal na to, že shodně bylo rozhodnuto i v jiných obdobných věcech projednávaných tamním soudem. Poukázal na to, že se jedná o příslušenství ze smluvní pokuty za období od [datum] do [datum], kdy byla smluvní pokuta zaplacena. Úrok z prodlení se váže na den splatnosti smluvní pokuty, smluvní pokuta byla žalobci soudem přiznána, byla uhrazena po splatnosti, proto bylo po žalovaných požadováno zaplacení úroků z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Namítal, že se v daném případě jednalo o situaci, kdy doba plnění nebyla sjednána, bylo tak třeba dlužníka k plnění vyzvat. Promlčecí lhůta tak dle § 628 o. z. začala běžet ode dne, kdy bylo právo u dlužníka uplatněno. Žalovaní se v daném případě dostali do prodlení od [datum], námitka promlčení tak byla vznesena nedůvodně. Žádal potvrzení napadeného rozsudku.

12. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalovaní namítali nesprávnou aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu, namítali, že se jednalo o vznik samostatných nároků za každý den prodlení.

13. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalovaných neshledal důvodným.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 619 odst. 1 a 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 628 o. z., u práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a rovněž jej správně právně posoudil, přiléhavě přitom poukázal na související judikaturu Nejvyššího soudu Odvolací soud odkazuje zejména na jím zmíněný rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3296/2016, v němž Nejvyšší soud odkázal na předchozí rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 681/2006, sp. zn. 21 Cdo 682/2006, v němž byl učiněn závěr, že„ právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek“ a zároveň uzavřel, že daný závěr lze vztáhnout i na„ případ práva na úroky z prodlení se splněním peněžitého závazku, jehož splatnost se řídila ustanovením § 563 obč. zák.“ s tím, že v takovém případě„ počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy se dlužník ocitl – poté, co byl věřitelem požádán o plnění – v prodlení se splněním uvedeného závazku“.

20. Odvolací soud k tomu pouze doplňuje, že úprava splatnosti závazku dle § 563 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost]) byla nahrazena ust. § 1958 odst. 2 o. z. Z výše uvedeného tak vyplývá, že soud I. stupně posoudil běh promlčecí lhůty správně, u práva na úroky z prodlení počala běžet prvním dnem po uplynutí splatnosti, tj. [datum], poté, co byla výzvou žalobce ze dne [datum] splatnost určena do [datum].

21. Odvolací soud shledal důvodnou pouze námitku žalovaných, že se v daném případě neuplatní § 628 o. z. Ustanovení § 628 o. z. upravuje běh promlčecí lhůty tam, kde zákon předepisuje, aby právo bylo nejprve jednostranným právním úkonem uplatněno u příslušné osoby (zpravidla práva z vadného plnění). Jestliže včasné uplatnění práva u určené osoby nenastane, spojuje s tím zákon nepřípustnost uplatnění práva u soudu, resp. nepřípustnost přiznání práva soudem vůči subjektu, proti němuž je právo uplatňováno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3169/2020). Toto uplatnění práva tak nelze ztotožnit s výzvou k plnění dle § 1958 o. z., která způsobuje splatnost závazku (a která byla podstatná pro posouzení nároku žalobce v dané věci). Jedná se o odlišné právní jednání s jinými důsledky.

22. To však nemělo žádný dopad na věcnou správnost napadeného rozsudku, neboť se to nijak neodrazilo ve stanovení počátku běhu promlčecí lhůty.

23. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že nárok na zaplacení úroků z prodlení, i když se jedná o příslušenství pohledávky, lze uplatnit samostatně jako samostatný nárok.„ Byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Nárok na zaplacení úroků z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník dostane do prodlení, a tímto dnem počíná běžet promlčecí lhůta.

24. Pokud žalovaní namítali, že splatnost smluvní pokuty vyplývala již z nájemní smlouvy s tím, že byla stanovena povinnost zaplatit [částka] za každý den prodlení, odvolací soud tuto argumentaci důvodnou neshledal. Tímto ujednáním byla stanovena pouze výše smluvní pokuty, resp. způsob jejího určení v souladu s § 2048 o. z. ([částka] za každý den prodlení), nikoliv její splatnost. Vzhledem k tomu, že splatnost smluvní pokuty nebyla sjednána a nevyplývá ani z právního předpisu, nastala až na základě výzvy žalobce v souladu s § 1958 odst. 2 o. z.

25. Je přitom třeba odlišit dobu, kdy žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a kdy vznikl nárok na úroky z prodlení, běh promlčecí lhůty u těchto nároků totiž může být rozdílný. Žalovaní ve své argumentaci tyto nároky směšují. Je třeba rozlišit dobu, kdy se žalovaní dostali do prodlení s plněním svého nepeněžitého závazku a žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, a dobu, kdy se žalovaní ocitli v prodlení se zaplacením smluvní pokuty a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Odvolací soud v této souvislosti opět odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 3296/2016, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ názor, že rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby (u úroků z prodlení – pozn. odvolacího soudu) je v takovém případě den, kdy počala běžet promlčecí doba jistiny, tj. v daném případě den, který bezprostředně následuje po vzniku dluhu (míněno hlavního závazkového právního vztahu), nelze akceptovat především proto, že v té době nebyl ještě žalovaný v prodlení s placením jistiny (den vzniku dluhu totiž nic nevypovídá o prodlení žalovaného s jeho splněním); navíc tento názor by mohl ve svých důsledcích způsobovat v konkrétní situaci zkrácení promlčecí doby podle § 110 odst. 3 obč. zák. a v krajním případě by mohl vést až k absurdnímu závěru, že právo na úroky z prodlení se promlčelo dříve než vůbec vzniklo (než se dlužník ocitl v prodlení s plněním hlavního závazku).“ Je tedy zřejmé, že u nároku na zaplacení úroků z prodlení i v případě závazku splatného na výzvu věřitele běží promlčecí doby od splatnosti touto výzvou stanovené.

26. Soud I. stupně tak správně vycházel z toho, že v daném případě se žalovaní ocitli v prodlení se zaplacením smluvní pokuty dne [datum] poté, co uplynula lhůta splatnosti smluvní pokuty (do [datum]), kterou určil žalobce v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. výzvou ze dne [datum]. Tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. tak počala běžet dle § 619 o. z. dnem [datum] a v době podání žaloby dne [datum] dosud neuplynula, nárok na zaplacení úroků z prodlení tak nelze považovat za promlčený.

27. Odvolací soud tak shledal napadený rozsudek věcně správným, proto jej potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalobci byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací soudu I. stupně ohledně neúčelnosti nákladů za advokáta s ohledem na postavení žalobce a předmět sporu, v podrobnostech pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 23).