o zaplacení 17 038 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 21. 2. 2025 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 7 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,27 % od 5. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně (žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2024) domáhala vůči žalované zaplacení částky 17 038 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“). Škoda měla žalobkyni vzniknout nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka], spočívajícím v tom, že v uvedeném řízení soudní exekutorka žalobkyni (v postavení oprávněné) nevyplatila vymožené plnění právě v žalované částce. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 2. 1. 2007, č. j. [spisová značka], byla nařízena exekuce na majetek povinného ([jméno FO], narozeného [datum]) pro vymožení pohledávky oprávněného (žalobkyně) vyplývající z exekučního titulu, přičemž exekuční řízení bylo po změně exekutora ve smyslu § 44b odst. 1 exekučního řádu (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád - dále jen ,,ex. ř.“) od 23. 6. 2016 vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], který jej vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Výkon exekutorského úřadu [tituly před jménem] [jméno FO] zanikl k 30. 6. 2016, jejím dočasným zástupcem byl do 27. 7. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO] a počínaje dnem 28. 7. 2017 byl do uvolněného úřadu jmenován soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 15. 4. 2021 žalobkyni sdělil, že nedisponuje finančními prostředky k vyplacení žalobkyně, tutéž informaci žalobkyni sdělil i [tituly před jménem] [jméno FO]; tedy dne 15. 4. 2021 bylo poprvé postaveno najisto, že vymožené prostředky nelze žalobkyni vyplatit. Soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] vymohla před tím, než povinný vstoupil do insolvence, částku 17 038 Kč, přičemž tato částka nebyla žalobkyni nikdy vyplacena. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodl příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016, č. j. [spisová značka], že se odměna a náhrada hotových výdajů soudní exekutorky za dosavadní vedení exekuce nepřiznává, a současně usnesením ze dne 23. 6. 2016, č. j. [spisová značka], že se zvláštní náklady vniklé v souvislosti se změnou exekutora bývalé exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] nepřiznávají; soudní exekutorka tak neměla právo na žádnou část z vymoženého plnění, pokud si jakoukoliv část ponechala, pak se tak stalo v rozporu se zákonem na úkor žalobkyně, které mělo být vymožené plnění uhrazeno. Část plnění, které zůstalo v neoprávněném držení [tituly před jménem] [jméno FO], připadá na náklady exekučního řízení žalobkyně vyčíslené uvedenou exekutorkou exekučním příkazem ze dne 5. 11. 2012, č. j. [spisová značka], a ze dne 10. 9. 2012, č. j. [spisová značka]. Žalobkyně tak požaduje částku 16 092 Kč, která představuje vymáhanou jistinu a částku 946 Kč jako náhradu nákladů exekučního řízení žalobkyně. Uvedené exekuční řízení skončilo usnesením o zastavení exekuce ze dne 19. 4. 2018, č. j. [spisová značka], po oddlužení povinného. Žalobkyně během insolvenčního řízení neobdržela žádnou část plnění. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnila u žalované dne 4. 4. 2024, přičemž dne 4. 10. 2024 obdržela stanovisko žalované ze dne 3. 10. 2024, kterým žalovaná žalobkyni nepřiznala ničeho především s argumentací o promlčení nároku, se kterou však žalobkyně nesouhlasí. Podle žalobkyně promlčecí lhůta končila dne 15. 4. 2024, přičemž nárok byl uplatněn dne 4. 4. 2024 a žaloba byla podána dne 11. 10. 2024, námitka promlčení je tedy nedůvodná, což platí i v případě, že by se promlčecí doba počítala od sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 4. 2021. Nedůvodnou je i námitka nepřihlášení pohledávky do insolvenčního řízení, když tato skutečnost nemá na projednávanou věc žádný vliv. Není důvodná ani námitka žalované, že žalobkyně porušila svoji prevenční povinnosti, když není odpovědností žalobkyně zajímat se o průběh exekuce a dohlížet na činnost soudních exekutorů, tato povinnost dopadá na žalovanou jako kontrolní orgán.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že nárok na náhradu škody ve výši 17 038 Kč u ní žalobkyně uplatnila dne 4. 4. 2024, a že byl projednán dne 3. 10. 2024. Ke své obraně hodnotila žalovaný nárok jako nedůvodný. Především namítala jeho promlčení, neboť od skončení exekučního řízení do uplatnění nároku na náhradu škody uplynulo šest let. Žalobkyně nepřihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení povinného, vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], sama se tak připravila o možnost být částečně uspokojena. Po předání exekutorského spisu [tituly před jménem] [jméno FO] měl tento soudní exekutor k dispozici výpisy z účtu, ze kterých je zřejmé, že soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] bylo vymoženo 16 934 Kč, nicméně tyto záznamy jsou nekompletní, takže není vyloučeno, že vymožené plnění bylo žalobkyni poskytnuto; to by vysvětlovalo, proč žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, ač o něm věděla, když uplatnila pohledávku z jiného řízení v nižší výši. Není důvod, aby byla promlčecí doba počítána od sdělení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], který nijak v uvedené exekuci nefiguroval, když došlo ke změně soudního exekutora na základě rámcové dohody č. [číslo], [tituly před jménem] [jméno FO] pouze odkázal na tuto skutečnost a nijak se nevyjadřoval k tomu, zda má povědomí o vymožených prostředcích [tituly před jménem] [jméno FO]. Je podezřelé, že se žalobkyně na soudního exekutora obrátila po blíže nespecifikovaném telefonním hovoru, a to po třech letech od pravomocného skončení exekuce. Dle mínění žalované se žalobkyně o vzniku škody dozvěděla daleko dříve. Není tak zřejmé, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnosti, že před vstupem povinného do insolvence došlo k částečnému vymožení exekvované pohledávky. [tituly před jménem] [jméno FO] o vymoženém plnění věděl již od doby předání exekuce, jak plyne z exekutorského spisu, je tak zřejmé, že o této skutečnosti měla nebo mohla vědět i žalobkyně.

4. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování (listinami z exekutorského spisu sp. zn. [spisová značka] soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] a z exekutorského spisu sp. zn. [spisová značka] soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský soud [adresa], sdělením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 4. 2021, č. j. [spisová značka], včetně dokladu o doručení, rámcovou dohodou [číslo] ze dne 13. 6. 2016 a listinami ohledně mimosoudního projednání žalovaného nároku) na základě skutkových zjištění popsaných pod bodem 3. až 8. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). V bodu 9. odůvodnění nápadného rozsudku uvedl, které z účastníky navržených důkazů neprovedl a z jakého důvodu. Po skutkové stránce (pod bodem 11. odůvodnění napadeného rozsudku) pak ve stručnosti shrnul, že v exekučním řízení, vedeném původně u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], následně u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], bylo od povinného vymoženo 16 934 Kč v období od 22. 11. 2012 do 23. 12. 2013 soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO]; tato částka nebyla vyplacena ani žalobkyni ani novému soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO]; žalobkyně se o škodě jí způsobené a o tom, kdo za ní odpovídá, dozvěděla z e-mailu z kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 4. 2021; žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 4. 4. 2024, o jejím nároku bylo rozhodnuto stanoviskem žalované ze dne 3. 10. 2024.

5. Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení OdpŠk citovaných pod bodem 12. odůvodnění napadeného rozsudku. Uzavřel, že předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu byly splněny, neboť nevyplacení vymoženého plnění žalobkyni představuje nesprávný úřední postup a v příčinné souvislosti s ním vznikla žalobkyni škoda. O vzniku škody se žalobkyně prokazatelným způsobem (ve smyslu prvostupňovým soudem poukazované a dílem i citované judikatury Nejvyššího soudu) dozvěděla až dne 12. 4. 2021 ze sdělení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (jeho zaměstnankyně) o tom, že soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] není známo, kde se nachází soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] vymožené plnění. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby jako jediné doby, která se uplatní ve vztahu ke vzniku škody způsobené nesprávným úředním postupem, je totiž významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry předchozí soudní exekutorkou, která vymáhání exekuované pohledávky realizovala; teprve tímto okamžikem se žalobkyně prokazatelně dozvěděla o tom, že jí vznikla škoda v určité výši a že za ní je odpovědna předchozí soudní exekutorka, potažmo stát. Stran námitky žalované o účelovosti jednání žalobkyně, uvedl, že byť se kroky žalobkyně mohou jevit jako účelové, skončila-li exekuce v roce 2018 a žalobkyně se na kancelář soudního exekutora s dotazem na vymoženém plnění obrátila až v roce 2021, lze žalobkyni přisvědčit, že nebylo její povinností aktivně zjišťovat stav exekuce, když osoby oprávněné smějí důvodně spoléhat na soudního exekutora, že bude jeho postup v souladu s právními předpisy České republiky, opačný závěr by odporoval principům právního státu; žalovaná své závěry stran účelovosti jednání žalobkyně nijak soudu nedoložila. Žalobkyně se tedy o vzniku škody prokazatelně dozvěděla až dne 12. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nárok na náhradu škody uplatnila u žalované dne 4. 4. 2024 (čtvrtek) a následně dne 11. 10. 2024 (pátek) podala žalobu k soudu, učinila tak v tříleté subjektivní promlčecí době podle § 32 odst. 1 OdpŠk, která uplynula ke dni 14. 10. 2024 (pondělí), když k předběžnému projednání nároku u žalované došlo dne 3. 10. 2024, přičemž stanovisko bylo žalobkyni doručeno dne 4. 10. 2024. Žalobkyně tak svůj nárok uplatnila včas a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.

6. Jde-li o výši škody, soud I. stupně vyšel z toho, že v exekuci byla vymožena částka 16 934 Kč, z níž si soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] na svůj soukromý účet prokazatelně převedla 8 000 Kč jako odměnu; že dle rozhodnutí soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 6. 2016 (příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [spisová značka] a usnesení č. j. [spisová značka]) bývalá soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] neměla právo na žádnou část z vymoženého plnění, a že exekuce byla zastavena rozhodnutím ze dne 19. 4. 2018, č. j. [spisová značka], ve kterém si soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] přiznal náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] v době zániku funkce soudní exekutorky, tj. ke dni 30. 6. 2016, v souladu s rozhodnutím ze dne 23. 6. 2016, měla nejpozději ke dni skončení své činnosti, tj. ke dni 30. 6. 2016, vymožené plnění zaslat novému soudnímu exekutorovi, nebo žalobkyni. Vymožené plnění ve výši 16 934 Kč (dle výpisů z účtu), nikoliv 17 038 Kč (jak uvedl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně), musí být poníženo o již pravomocně přiznané náklady exekuce, tj. o částku 7 865 Kč, když exekuce byla zastavena rozhodnutím ze dne 19. 4. 2018, č. j. [spisová značka], ve kterém si soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] přiznal náklady exekuce ve výši 7 865 Kč, neboť je běžnou praxí, že soudní exekutor nejprve vymožené plnění použije na svou odměnu. V neoprávněné držbě [tituly před jménem] [jméno FO] zůstala částka 9 069 Kč, která měla být vyplacena žalobkyni. Argumentaci žalované, že žalobkyně měla svou pohledávku uplatnit v insolvenčním řízení, shledal soud I. stupně nedůvodnou s tím, že nesprávný úřední postup se stal před úpadkem povinného, nebylo jej možné odčinit plněním povinného v insolvenčním řízení, když povinný již jednou v exekučním řízení prokazatelně plnil, a pokud by žalobkyně takto vymožené plnění přijala, vystavovala by se nebezpečí budoucího sporu z bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně tak žalobě vyhověl co do částky 9 069 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl, neboť ohledně částky 104 Kč škoda nevznikla vůbec a ohledně částky 7 865 Kč by náhradu škody mohl nárokovat soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv žalobkyně, tato částka by jí již nemohla být v rámci exekučního řízení vyplacena.

7. Příslušenství – zákonný úrok z prodlení soud I. stupně přiznal dle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zkráceně jen „o. z.“) ve spojení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [spisová značka], ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku (§ 14 a § 15 OdpŠk), která v projednávané věci skončila dnem 4. 10. 2024 (pátek), tj. žalovaná se dostala do prodlení dne 5. 10. 2024.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), s poukazem nepatrný úspěch žalobkyně ve sporu.

9. Proti tomuto rozsudku podaly včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání jak žalobkyně, tak žalovaná. Žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé (I.), žalobkyně napadla zamítavý výrok o věci samé (II.) a nákladový výrok (III.).

10. Žalovaná v doplnění odvolání uvedla, že své odvolání opírá o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tj. soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřila zásadní nesouhlas s posouzením námitky promlčení soudem I. stupně dle § 32 odst. 1 OdpŠk. V této souvislosti v zásadě zopakovala svoji argumentaci uvedenou již před soudem I. stupně, že z e-mailu žalobkyně ze dne 7. 4. 2021 je zřejmé, že se o vzniklé škodě dozvěděla z telefonního hovoru s kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO] uskutečněného dne 7. 4. 2021; následný dotaz učiněný prostřednictvím e-mailu a čekání na odpověď ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] je nutno považovat za pouze formalistický úkon. Za situace, kdy žalobkyně dne 4. 4. 2024 uplatnila nárok na náhradu škody u žalované a žalovaná jí nevyhověla svým stanoviskem ze dne 3. 10. 2024, od 4. 10. 2024 pokračoval běh promlčecí lhůty a žalobkyně se s žalobou na náhradu škody obrátila na soud I. stupně až dne 11. 10. 2024, je její nárok promlčen. Žalovaná připomněla, že smyslem institutu promlčení je motivovat poškozeného k včasnému výkonu jeho subjektivních občanských práv, aby nedocházelo k dlouhotrvajícím právním vztahům. Setrvala na svém názoru, že je proti dobrým mravům a zásadám slušnosti žádat o odškodnění v roce 2024, resp. nyní 2025, když žalobkyni je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] opustila exekuční úřad 30. 6. 2016, tedy před více než osmi lety. Žalovaná dále namítla, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. V této souvislosti uvedla, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na provedení důkazu kompletními pohyby transakcí na označeném účtu bývalé soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechem soudního exekutora [jméno FO]. Ve spisovém materiálu poskytnutém žalované [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci mimosoudního projednání byly uvedeny bankovní výpisy z bankovního účtu [tituly před jménem] [jméno FO], ze kterých vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla vymožena částka ve výši celkem 16 934 Kč, nicméně se nejednalo o kompletní pohyby transakcí, pročež nelze vyloučit, že v minulosti bylo plnění žalobkyni již poskytnuto, což by potvrzovalo rozhodnutí žalobkyně nepřihlásit pohledávku do insolvenčního řízení povinného. Navíc z kompletního výpisu z účtu by bylo zřejmé, jaké finanční prostředky a v jaké výši byly předány [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud soud I. stupně v tomto směru uzavřel, že žalovaná jako dohledový orgán nad exekutorskými úřady měla možnost si tyto dokumenty obstarat sama, a pak soudu označit konkrétní okolnosti, které by chtěla prokázat, uvedla, že se v rámci mimosoudních projednání věci nevystupuje jako dohledový orgán nad exekutorskými úřady, ale jako právnická osoba sui generis, která měla jedinou možnost, a to obrátit se na soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] a požádat o poskytnutí kompletního spisového materiálu a nezbytnou součinnost pro posouzení nároku, kterou splnil tím, že žalované poskytl spisový materiál, avšak bez kompletních transakcí na výše uvedeném účtu. Žalované tedy nezbylo, než navrhnout jako důkaz kompletní pohyb transakcí na označeném účtu bývalé soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] až v řízení před soudem. Pokud jde o důkaz svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], ten jediný byl schopen objasnit předání finančních prostředků [tituly před jménem] [jméno FO], jejich výši a jak bylo s předanými finančními prostředky naloženo. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.

11. Žalobkyně ve svém odvolání namítla, že pokud soud I. stupně část jejího nároku v rozsahu 104 Kč neshledal jako [tituly před jménem] [jméno FO] vymožené plnění, vychází z důvěry ve správnost a přesnost informací, které obdržela soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], jako od soudní moci ČR, písemně dne 12. 4. 2021, když tento uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] vymožené plnění ve výši 17 038 Kč nemá k dispozici pro reálné vyplacení, kdy tato částka zahrnuje i oněch 104 Kč. Jsou-li takové údaje nesprávné, pak by se taková část nároku neměla počítat do eventuálního procesního neúspěchu žalobkyně. Soud I. stupně vychází z částky o 104 Kč nižší, tj. z částky 16 934 Kč, jakožto celkové částky vymožené [tituly před jménem] [jméno FO], a to na základě výpisů z účtu soudního exekutora, které soud I. stupně opatřil, nicméně pominul, že [tituly před jménem] [jméno FO] mohla oněch 104 Kč obdržet i jinou formou (např. v hotovosti, složenkou, převodem z jiné kauzy téhož povinného dlužníka či jinak) a nikoliv jen převodem na účet, který zkoumal. Pokud jde o druhou část zamítnuté části nároku v rozsahu 7 865 Kč, která má patřit dle názoru soudu I. stupně [tituly před jménem] [jméno FO], a to na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. [spisová značka], namítla, že [tituly před jménem] [jméno FO] si na základě sdělení č. j. [spisová značka] z prostředků vymožených [tituly před jménem] [jméno FO] pro sebe nic nenárokuje, tj. žádná část z prostředků vymožených [tituly před jménem] [jméno FO] mu nenáleží. O tom, že vymožená částka náleží žalobkyni, svědčí i komunikace mezi žalobkyní v postavení oprávněného a exekutorským úřadem ze dne 7. 4. 2021 a 12. 4. 2021, když se hovoří o částce 17 038 Kč, která nemůže být právě žalobkyni v postavení oprávněného vyplacena. Pokud by jakákoliv její část náležela [tituly před jménem] [jméno FO], pak by zcela jistě vyjádření exekutorského úřadu znělo jinak. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé (II.) změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 969 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 969 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení a nákladový výrok (III.) tak, že žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by odvolací soud potvrdil zamítavý výrok o věci samé (II.), namítla, že nákladový výrok (III.) napadeného rozsudku je nesprávný, neboť odečte-li se procesní neúspěch od procesního úspěchu, tj. 53,23 % - 46,77 % = 6,46 %, pak se nejedná o procesní úspěch nepatrný a v takovém případě žalobkyně požaduje, aby odvolací soud, jakožto náklady žalobkyně na prvním stupni přiznal 6,46 % z částky 7695,60 Kč, tj. částku 497,10 Kč, a tedy změnil nákladový výrok napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 497 Kč.

12. Žalobkyně se současně vyjádřila k odvolání žalované. Napadený rozsudek v tomto směru označila za věcně správný a navrhla jeho potvrzení ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.). Pokud žalovaná tvrdí, že se žalobkyně již 7. 4. 2021 telefonicky dozvěděla o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, tak žalobkyně se sice nejpozději uvedeného dne dozvěděla o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] vymohla 17 038 Kč, avšak tato informace sama o sobě není způsobilá založit počátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění škody (když sama o sobě o vzniku škody ani nesvědčí), pro počátek běhu promlčecí doby je podstatná až kvalifikovaná informace, že tato částka 17 038 Kč není k dispozici pro reálné vyplacení žalobkyni v postavení oprávněného. Pokud žalovaná uvádí, že nebyly provedeny žalovanou navrhované důkazy, pak proti požadavku provést k důkazu kompletní výpis z účtu [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně ničeho nenamítá, ale nutno poznamenat, že [tituly před jménem] [jméno FO] mohla finanční prostředky přijímat i jinou cestou (např. v hotovosti, složenkou). [tituly před jménem] [jméno FO] používala elektronický import z banky, tj. údaje uváděné [tituly před jménem] [jméno FO], jenž uvádí z elektronického spisu informaci o vymožení 17 038 Kč, bude zřejmě velice přesná a zřejmě přesnější nežli informace, které opatřil soud I. stupně. Stejně tak pokud spis a elektronický spis neobsahuje informaci o eventuálním transferu finančních prostředků směrem k žalobkyni, pak je prakticky vyloučeno, že by byla jakákoliv část žalobkyni odeslána. Pokud jde o výslech [tituly před jménem] [jméno FO], tak s ohledem na velký počet jeho zaměstnanců a 10 000 kusů převáděných kauz je zjevné, že osobně k věci nemůže říct nic nového. Skutečnost, že žalobkyně nepřihlásila svůj nárok do insolvenčního řízení, nemá na vznik škody žádný vliv, když k vymožení 17 038 Kč došlo v době před zahájením insolvenčního řízení.

13. V dalším doplnění odvolání (označeném „jako další vyjádření žalobkyně do spisu“) žalobkyně poukázala na judikaturu podporující její argumentaci, že žalovaný nárok není promlčen.

14. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání. Jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce, když tito se z účasti na jednání odvolacího soudu písmeně omluvili s tím, že souhlasí s jednáním v jejich nepřítomnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání účastníků proti výrokům napadeného rozsudku o věci samé (I. a II.) není důvodné, důvodným shledal pouze odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku (III.).

15. Předně lze konstatovat, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění o pro věc zásadních skutečnostech. Věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Rozsudek soudu I. stupně tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

16. Tím, že soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] prováděla exekuci k vymožení pohledávky žalobkyně jako oprávněné na základě pověření soudu, prováděla exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 ex. ř., dle kterého v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva a další činnost podle tohoto zákona. Platí, že při výkonu exekuční činnosti má soudní exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což ostatně vyplývá přímo z § 1 odst. 1 exekučního řádu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1329/2004). S ohledem na § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk ve spojení s § 4 OdpŠk za tuto činnost odpovídá stát (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. V projednávané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že po vymožení částky 16 934 Kč (ještě před insolvenčním řízení povinného) a ke dni zániku funkce soudní exekutorky, tj. ke dni 30. 6. 2016, nepřevedla vymožené plnění žalobkyni, nebo soudnímu exekutorovi (§ 46 odst. 4 ex.), když dle rozhodnutí soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] dne 23. 6. 2016 (příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [spisová značka] a usnesení č. j. [spisová značka]) bývalá soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] neměla právo na žádnou část z vymoženého plnění. Uvedený soudní exekutor vydal zmínění příkaz k úhradě nákladů exekuce a usnesení v okamžiku, kdy pokračoval v exekuci po změně exekutora ve smyslu § 44b odst. 1 ex. ř. na základě rámcové dohody [číslo] ze dne 13. 6. 2016 uzavřené mezi soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] a soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], a to za vedlejší účasti advokátů [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] z důvodu, že od 1. 7. 2016 bude Exekutorský úřad [adresa] neobsazen; advokáti uzavřeli ve prospěch svých klientů v minulosti rámcovou smlouvu o provádění exekucí s [tituly před jménem] [jméno FO], proto navrhli, aby vedení dotčených exekučních kauz převzal soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], který s převzetím vyslovil bezvýhradný souhlas. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by [tituly před jménem] [jméno FO] nepřevedla vymožené plnění výlučně s úmyslem obohatit se na úkor žalobkyně. Nejedná se tedy o tzv. exces exekutora, v případě kterého by odpovídal pouze exekutor sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2028/2015).

18. Soud I. stupně dospěl rovněž ke zcela správnému závěru, že vyjma odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu jsou splněny i další předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

19. Dospěl ke zcela správnému závěru, že žalovaný nárok není promlčen. Vyšel přitom ze zcela přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu. O vzniku škody se žalobkyně prokazatelným způsobem dozvěděla až dne 12. 4. 2021 ze sdělení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (jeho zaměstnankyně) o tom, [tituly před jménem] [jméno FO] vymožené plnění není k dispozici pro reálné vyplacení žalobkyni v postavení oprávněného. Pokazovala-li žalovaná na předchozí telefonát s exekutorskou kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO], jde z její strany o pouhou spekulaci, že se již v tomto okamžiku dozvěděla o vzniku škody, z žádného v projednávané věci provedeného důkazu tato skutečnost nevyplynula. Subjektivní promlčecí lhůta v délce 3 let dle soudem I. stupně citovaného § 32 odst. 1 OdpŠk započala běžet 12. 4. 2021, kdy se žalobkyně o škodě dozvěděla, tj. kdy prokazatelně získala vědomost o tom, že škoda vznikla, a jak soud I. stupně správně dovodil, žaloba byla podána ještě před jejím uplynutí (viz shrnutí závěrů soudu I. stupně pod bodem. 5. odůvodnění shora). Lze přisvědčit žalobkyni, že k její vědomosti o vzniku škody by nepostačovala toliko informace o tom, že nějaká částka byla vymožena, ale nutně i informace o tom, že se vymožené plnění na účtu exekutorského úřadu nenachází a že mu nebude vyplaceno (viz v tomto směru např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2712/2019).

20. Soud I. stupně zcela správně vyčíslil na základě provedených důkazů výši škody náležející žalobkyni. Soud I. stupně provedl v tomto směru dokazování ve zcela dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci; vysvětlil i důvody, pro které neprovedl některé z navržených důkazů. Žalovaná totiž v projednávané věci ani konkrétně netvrdila, že by vymožené plnění bylo již v minulosti soudní exekutorkou žalobkyni vyplaceno, pouze spekulovala o tom, že se tak mohlo stát vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vymáhanou pohledávku neuplatnila v insolvenčním řízení oprávněného, soud I. stupně tedy nepochybil, pokud nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu kompletními pohyby transakcí na označeném účtu bývalé soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechem soudního exekutora [jméno FO] a vyšel z výpisů nacházejících se v předložených exekutorských spisech. Lze označit za zcela správné závěry soudu I. stupně ohledně nutnosti zamítnout žalobu v rozsahu celkové částky 7 969 Kč. V tomto směru lze odkázat na závěry soudu I. stupně shrnuté pod bodem pod bodem 6. odůvodnění shora. Soud I. stupně správně přihlédl k pravomocně přiznanému nároku soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] na náklady exekuce ve výši 7 865 Kč v usnesení, kterým byla exekuce již zastavena rozhodnutím ze dne 19. 4. 2018, č. j. [spisová značka], když je tímto pravomocným rozhodnutím vázán. Není tak důvodná odvolací argumentace žalobkyně, že se soudní exekutor náhrady nákladů řízení vzdal.

21. Odvolací soud tedy z uvedených důvodů napadený rozsudek ve výrocích o věci samé (I. a II.) jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

22. Pokud jde o nákladový výrok (III.) napadeného rozhodnutí, soud I. stupně náhradu nákladů řízení posoudil s ohledem na výsledek řízení dle správného ustanovení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Nicméně dle odvolacího soudu při poměru úspěchu žalobkyně v rozsahu 53,23 % (9 069 Kč přiznáno) a žalované v rozsahu 46,77 % (7 969 Kč zamítnutí žaloby), nelze úspěch žalobkyně považovat za pouze nepatrný. Přiznal tak v řízení větší měrou úspěšné žalobkyni jejich poměrnou náhradu ve výši 6,46 %. Tyto spočívající v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady řízení tvoří odměna za čtyři úkony právní služby po 1 820 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT – převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k vyjádření žalované, účast při jednání), 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1x ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 812,30 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně v prvním stupni činí 10 442,30 Kč, z čehož 6,46 % činí 674,57 Kč.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V tomto stádiu řízení žalobkyni vznikly náklady sestávající z odměny za podané odvolání ve výši 1 820 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH ve výši 486,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem 2 746,70 Kč, z čehož 6,46 % činí 177,44 Kč.