pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 18/2022-38

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 142/2016. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum], tedy trvalo 5 let a 1 měsíc. Posuzované řízení bylo skutkově složité, kdy předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví, bylo třeba vyhotovit dva znalecké posudky, žalobkyně je však přesvědčena, že k průtahům došlo zejména v řízení před odvolacím soudem, kdy odvolací řízení trvalo více než rok, přičemž výsledkem bylo zrušení rozsudku prvostupňového soudu, aniž by odvolací soud provedl řádné dokazování. Žalobkyně vyčíslila nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení na celkovou částku [částka], neboť požadovala za rok trvání řízení částku [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, jeho délka byla přiměřená. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 5 let a 2 měsíce, ve věci samé pak rozhodoval soud I. stupně dvakrát a odvolací soud také dvakrát, v řízení nelze spatřovat významné průtahy, došlo pouze k menším obdobím nečinnosti v řádech měsíců. Řízení bylo složité po skutkové stránce, ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela tím, že musela být dvakrát vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů. K tíži žalované nelze přičítat zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem z důvodu odlišného právního názoru.

4. Soud I. stupně zjistil podrobně ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 37 C 142/2016 průběh posuzovaného řízení (viz odst. 5 odůvodnění napadeného rozsudku). Za podstatné je nutno zrekapitulovat, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] k návrhu žalobkyně, předmětem řízení byl nárok na náhradu škody na zdraví (náhrada za ztrátu na výdělku). Dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení a označila důkazy. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 4 měsíců, znalecký posudek byl doručen soudu dne [datum]. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], při kterém byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na [datum] za účelem dalšího dokazování. Podáním ze dne [datum] navrhla žalovaná přerušení řízení z důvodu možného uzavření soudního smíru. Dne [datum] žalobkyně doplnila, resp. rozšířila žalobu. Dne [datum] byli účastníci vyrozuměni o odročení jednání na den [datum], dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci samé. Žalovaná brojila proti rozsudku prvostupňového soudu odvoláním ze dne [datum], odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] Odvolací soud nařídil dne [datum] jednání na [datum], při kterém byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů, jednání bylo za tímto účelem odročeno na neurčito. Dne [datum] odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení z důvodu jiného právního posouzení. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum], které bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Znalec byl ustanoven usnesením ze dne [datum], znalecký posudek byl zaslán soudu dne [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyslechnut znalec, dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci samé. Žalovaná brojila proti rozsudku prvostupňového soudu odvoláním, které dne [datum] vzala zpět, odvolací soud odvolací řízení zastavil usnesením ze dne [datum]. Rozsudek prvostupňového soudu nabyl právní moci dne [datum].

5. Soud I. stupně po citaci zejména ust. § 13 odst. 1 a § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť celkovou dobu řízení shledal přiměřenou. Posuzované řízení trvalo 5 let a 2 měsíce. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, odvolací soud meritorně jedenkrát. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, pak v řízení nedošlo k závažným průtahům v podobě nečinnosti soudu. Soudy obou stupňů ve věci postupovaly koncentrovaně. Kratší období nečinnosti se vyskytla před nařízením prvního jednání soudem I. stupně (cca 4 měsíce), či před nařízením prvního a druhého jednání u odvolacího soudu (cca 7 měsíců a 6 měsíců), avšak tyto prodlevy se významně neprojevily v celkové délce řízení. Žalobkyně se na délce řízení zčásti podílela, neboť musela být opakovaně vyzývána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, a to jak v řízení před soudem I. stupně, tak v řízení odvolacím. Posuzované řízení, jehož předmětem byla náhrada ztráty na výdělku, bylo po skutkové i právní stránce obtížné. Ve věci proběhlo celkem 8 jednání, soud opakovaně vyzýval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, probíhalo obsáhlé dokazování, byli vyslýcháni znalci. Ve věci byly dále vypracovány dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví. Ohledně posouzení významu řízení pro žalobkyni lze uzavřít, že z objektivního hlediska je s tímto typem sporu dle Evropského soudu pro lidská práva spojován zvýšený význam řízení pro poškozeného. Žalobkyně však namítala zejména nepřiměřenou délku řízení před odvolacím soudem, přičemž argumentovala tím, že odvolací soud neprovedl při jednání prakticky žádné dokazování a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. V uvedeném případě je nutno uvést, že odvolací soud k tomuto kroku přistoupil po opakovaném doplnění důkazních návrhů ze strany žalobkyně, přičemž uzavřel, že provádění dokazování by v tomto případě přesahovalo rámec odvolacího řízení. Takový postup odvolacího soudu je standardní situací v soudním řízení a tento nelze klást k tíži státu při posuzování přiměřenosti délky řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Posuzované řízení trvalo tak 5 let a 1 měsíc. Předmětem řízení byla náhrada škody na zdraví, k průtahům v řízení došlo zejména v řízení před odvolacím soudem, neboť odvolací řízení trvalo více než rok, přičemž výsledkem bylo zrušení rozsudku soudu I. stupně, aniž by odvolací soud provedl dokazování. Žalobkyně požadovala odškodnění ve výši [částka] (za rok trvání řízení částku [částka]). Žalobkyně se se skutkovými závěry prvostupňového soudu neztotožňuje. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu škody na zdraví, neboť v době trvání pracovního poměru u ČR-Vězeňské služby došlo k trvalému poškození jejího zdraví. Žalobkyně se žádným způsobem nepodílela na průtazích soudního řízení, nežádala o odročení soudních jednání, na veškeré výzvy soudu reagovala bezprostředně, bezodkladně předkládala veškeré doklady nutné pro rozhodnutí ve věci samé. V případě znaleckého zkoumání se dostavovala ke znalcům v jimi stanovených termínech. S ohledem na právní složitost sporu žalobkyni nezbylo než vyhledat právní pomoc advokáta, žalobkyně se musela opakovaně dostavovat ke znalcům, spor byl pro ni značně zatěžující jak psychicky, tak i finančně, a to i s ohledem na skutečnost, že její příjem byl v té době minimální. Došlo k průtahům v řízení zejména v řízení před odvolacím soudem, kde řízení trvalo řadu měsíců, aniž by došlo k doplnění dokazování, případně aniž by byly dány jiné objektivní skutečnosti, které by délku odvolacího řízení odůvodňovaly. Prodlevu před nařízením prvního a druhého jednání u odvolacího soudu rozhodně nelze považovat za přiměřenou. K průtahům došlo však v průběhu celého řízení, kdy nepřiměřeně dlouhá byla i doba před nařízením prvního jednání soudem I. stupně a žalobkyně je přesvědčena, že celková doba řízení, které trvalo déle, 5 let a 1 měsíc, byla nepřiměřená (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 508/2008). Průtahy v řízení žalobkyni způsobily závažnou újmu, neboť se domáhala nároku na náhradu škody na zdraví, po celou dobu řízení žila jen z minimálního invalidního důchodu, byla odkázána na finanční pomoc své rodiny a přátel. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná se k podanému odvolání v rámci omluvy k odvolacímu jednání vyjádřila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání omluvila a nežádala jeho odročení jednání (§ 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.); po zopakování dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) spisem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 37 C 142/2016 dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

9. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení a konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen,, Stanovisko“). Ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení trvalo od [datum], kdy bylo zahájeno posuzované řízení, do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno, tedy 5 let, 2 měsíce a 12 dní. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je právě kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, sp. zn. 30 Cdo 520/2014), žalobkyně tak byla v nejistotě ohledně výsledku řízení až do jeho pravomocného skončení ode dne jeho zahájení. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že v řízení vedeném před Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 37 C 142/2016 došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). V této souvislosti je třeba zmínit, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době řízení, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům.

10. Odvolací soud rozdílně od prvostupňového soudu uzavřel, že žalobkyně má nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a to v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy [částka] za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko). Pokud řízení trvalo výše uvedenou dobu (5 let, 2 měsíce, 12 dní), pak přiměřenému odškodnění odpovídá částka [částka] ([částka] + [částka] + 3 x [částka] + [částka] [anonymizováno] + [částka]). Odvolací soud při určení výše odškodnění nevycházel z částky vyšší než je [částka] za rok trvání řízení, neboť takový postup přichází v úvahu, pokud celková doba řízení je extrémní, jinými slovy byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012); délku doby řízení přesahující 5 let vzhledem k charakteru projednávané věci nelze označit za extrémní, potud je odvolací námitka žalobkyně nedůvodná.

11. Pokud jde o jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud se neztotožnil s tím, jak soud I. stupně jednotlivá kritéria hodnotil. Pro procesní i skutkovou složitost věci je na místě přiměřené zadostiučinění krátit o 30 %, neboť řízení vykazovalo nejen určitou skutkovou složitost (posouzení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku), ve věci bylo prováděno množství listinných důkazů, byly vyhotoveny dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, které byly hodnoceny ve vzájemné souvislosti za účelem zjištění skutkového stavu věci. V posuzovaném řízení lze shledat i složitost procesní, je třeba přihlédnout k tomu, že řízení probíhalo opakovaně (dvakrát rozhodoval prvostupňový soud, dvakrát soud odvolací, byť pouze jednou meritorně) ve dvou stupních soudní soustavy (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011).

12. Pokud jde o chování poškozeného, pak odvolací soud uzavřel, že pro toto kritérium není na místě modifikovat výši odškodnění, neboť žalobkyně se na délce řízení (přesahující 5 let) významně nepodílela. Pokud doplňovala skutková tvrzení a označila důkazy na výzvu soudu, činila tak ve stanovené lhůtě, o odročení jednání nežádala. Nutno poznamenat, že jestliže účastník brojí proti rozhodnutí soudu I. stupně opravným prostředkem, nelze účastníka sankcionovat za uplatnění návrhů, které mu skýtá občanský soudní řád, byť v konečném důsledku prodlouží řízení, neboť o každém z nich musí být rozhodnuto.

13. Dalším kritériem je postup orgánů veřejné moci, v průběhu odvolacího řízení bylo shledáno období nečinnosti v celkové délce 14 měsíců (řízení bylo zahájeno dne [datum], první jednání ve věci samé bylo nařízeno až dne [datum] na [datum], spis byl předložen odvolacímu soudu dne [datum], dne [datum] odvolací soud nařídil odvolací jednání na [datum], jednání bylo odročeno na neurčito, další odvolací jednání se konalo dne [datum]). Odvolací soud částečně zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 83 Co 282/2018-190 pro vady řízení, neboť prvostupňový soud nepoučil žalobkyni dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a v rozporu s ust. § 95 o. s. ř. nerozhodl o změně žaloby, nikoliv z důvodu odlišného právního posouzení věci. Pro období nečinnosti a důvody kasace (viz Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) je na místě odškodnění navýšit o 10 %.

14. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak lze podřadit posuzované řízení, žalobu o náhradu škody na zdraví, pro toto kritérium tak bylo na místě navýšit odškodnění o 10 %. Toto navýšení zohledňuje tu skutečnost, že u žalobkyně došlo k poškození zdraví, což se promítlo i v jejích ekonomických poměrech, kdy jejím příjem tvořil invalidní důchod.

15. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo 5 let a 2 měsíce 12 dní s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozeného, plně odpovídá částka [částka]. Odvolací soud vyšel z celkové částky [částka] (viz výpočet uvedený shora), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v konečném výsledku modifikoval a ponížil o 10 % (- 30 % jednalo se o věc procesně a skutkově složitou, + 10 % postup orgánů veřejné moci, + 10 % význam posuzovaného řízení pro žalobkyni). Byl tak zachován i princip proporcionality, potažmo vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním (srov. Stanovisko). Přiměřenému odškodění tak odpovídá částka [částka].

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o. s. ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09.

18. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 2 náhrady hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání, účast u odvolacího jednání) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 2 náhrady hotových výdajů po [částka], cestovné ve výši [částka] [obec] a zpět dvakrát 96 km, osobním vozidlem reg. zm. 7 AT9662, spotřeba 6,83 litru [číslo] km, cena pohonných hmot [částka], sazba [částka], náhrada za ztrátu času ve výši [částka] (8 půlhodin) dle ust. § 14 odst. 3 cit. vyhl., 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].