pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 53/2020-81

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 36 Cm 28/2008, došlo k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 36 Cm 28/2008. Řízení bylo zahájeno [datum] a dosud nebylo skončeno, žalobce požadoval navýšení odškodnění s ohledem na to, že se na délce řízení nijak nepodílel, naopak upozorňoval na průtahy, tvrdil zvýšený význam tohoto řízení vzhledem k jeho majetkovým poměrům.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil [datum], k projednání jeho žádosti došlo [datum]. Neshledávala v daném řízení nesprávný úřední postup s tím, že usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] bylo řízení přerušeno s tím, že v souvisejícím konkursním řízení došlo k úmrtí úpadce, je tak třeba vyčkat pravomocného ukončení konkursu, aby poté mohlo být odvolací řízení zastaveno pro bezpředmětnost. Význam posuzovaného řízení tak byl poté pro žalobce snížený.

4. Soud I. stupně vycházel z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích sp. zn. 36 Cm 28/2008 a z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. [spisová značka], tedy spisu ohledně konkursního řízení, kvůli němuž došlo k přerušení odvolacího řízení v posuzovaném řízení, průběh posuzovaného řízení i vedlejšího konkursního řízení podrobně popsal v odst. 3 a 4 napadeného rozsudku. Na tomto základě dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby žalobce na vyloučení věci z konkursní podstaty úpadkyně [jméno] [příjmení] (konkursní řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]). Věc byla vedena na dvou stupních soudní soustavy. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně věc dosud nebyla skončena. Usnesením ze dne [datum] bylo posuzované řízení přerušeno do pravomocného skončení konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 48 K 36/2001. Důvodem přerušení řízení byla skutečnost, že úpadkyně [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela. V řízení došlo k drobnému průtahu v období od [datum] do [datum], tedy před nařízením prvního jednání ve věci. Toto konstatovalo rovněž vedení Krajského soudu v Hradci Králové v reakci na stížnost žalobce na průtahy v řízení.

5. Po právní stránce věc posoudil dle § 1, § 2, § 3, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení činila ke dni jeho rozhodnutí 14 let, tuto délku shledal nepřiměřenou. Při hodnocení délky řízení vycházel z toho, že probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, řízení bylo přerušeno ve fázi odvolacího řízení. Důvod přerušení řízení stále trvá. Řízení vykazovalo určitou míru skutkové složitosti, kdy ve věci probíhalo rozsáhlejší dokazování. Bylo třeba vyhotovit znalecký posudek, probíhaly výslechy několika svědků. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. V řízení podal stížnost na průtahy v řízení. Ohledně postupu soudu ve věci shledal průtah v období od [datum] do [datum]. Jiné období průtahů v řízení neshledal. Vycházel dále z toho, že důvodem přerušení řízení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo úmrtí úpadkyně ve vedlejším konkursním řízení. Jak konstatoval odvolací soud v tomto usnesení, za situace, kdy v rámci souvisejícího konkursního řízení došlo k úmrtí úpadce, nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat a bylo třeba vyčkat pravomocného ukončení konkursu, aby poté bylo odvolací řízení zastaveno podle § 104 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), neboť žalobcovo odvolání se v důsledku nastalých okolností stane tzv. bezpředmětným. Za této situace dospěl soud I. stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu k závěru, že od tohoto okamžiku byl význam posuzovaného řízení pro žalobce v podstatě nulový, řízení nadále probíhá pouze formálně, pro žalobce nepředstavovalo žádnou nejistotu ohledně výsledku řízení. Po zhodnocení všech kritérií dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce tohoto řízení, s ohledem na minimální význam tohoto řízení po podstatnou dobu shledal plně postačujícím odškodněním konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl do základu úspěšný, byla mu tedy přiznána náhrada za právní zastoupení za 4 úkony po [částka], 4 x režijní paušál po [částka], soudní poplatek [částka], 21 % DPH ve výši [částka] a náklady cestovného [částka], celkem [částka].

7. Proti tomuto rozsudku (zamítavému výroku o věci samé a nákladovému výroku) podal žalobce včasné odvolání. Uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ o. s. ř. Vytýkal soudu I. stupně, že pouze stanovil celkovou délku řízení, aniž by se dostatečně zabýval jednotlivými kritérii stanovenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Neposoudil dostatečně právní nebo skutkovou složitost věci a omezil se toliko na složitost procesní, významem řízení se zabýval zcela nedostatečně. Namítal, že celková délka řízení činí dosud 14 let, což nelze považovat za přiměřené zejména s ohledem na to, že probíhalo pouze na dvou stupních soudní soustavy, žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, na průtahy v řízení podal stížnost a řízení pro něj mělo velký význam. Za přiměřené odškodnění tak považoval finanční plnění. Význam řízení spatřoval zvýšený s tím, že nemůže vyřešit nároky plynoucí mu z konkursu na jeho vlastní osobu, nemůže pokračovat ve svém podnikání, o jeho špatné finanční situaci svědčí i to, že mu byl v posuzovaném řízení ustanoven opatrovník. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odkázala na argumentaci v písemném vyjádření k žalobě, napadený rozsudek považovala za věcně správný, žádala potvrzení napadeného rozsudku a náhradu nákladů řízení v paušální výši.

9. Žalovaná omluvila svou neúčast u odvolacího jednání, odročení jednání nežádala, odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

10. Žalobce při odvolacím jednání setrval na svém stanovisku, poukázal na to, že řízení stále trvá, délku řízení tak považoval za extrémní, význam řízení je pro něj stále vysoký.

11. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Vycházel přitom z toho, že i když odvolání žalobce směřovalo pouze proti zamítavému výroku ad II, byl předmětem přezkumu i vyhovující výrok ad I. s ohledem na předmět sporu, kterým bylo zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž při určení její výše se postupuje dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Z tohoto ustanovení vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, a proto se uplatní § 153 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1081/2012).

12. Odvolací soud dílčím způsobem doplnil dokazování dle § 213 a § 213a o. s. ř. ohledně majetkové situace žalobce vzhledem k tvrzenému zvýšenému významu daného řízení právě s odkazem na majetkové poměry žalobce a dopad na jeho podnikání. Z potvrzení o jeho osobních a majetkových poměrech předloženého v posuzovaném řízení odvolací soud zjistil, že žalobce tehdy uvedl, že má majetek větší ceny, ten je však v konkursu vedeném pod sp. zn. [spisová značka], má dostatek peněz, ale v důsledku konkursu s nimi nemůže nakládat.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Odvolací soud v prvé řadě neshledal opodstatněnou námitku žalobce, že by se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s jednotlivými kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud I. stupně tato kritéria řádně vyhodnotil již při posuzování přiměřenosti délky řízení, stejné závěry je možno vztáhnout i na posouzení odpovídající formy zadostiučinění. Soud I. stupně se podrobně zabýval průběhem posuzovaného řízení, správně určil celkovou délku řízení, která ke dni rozhodování odvolacího soudu činí 14 let a 4 měsíce. Odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že tuto délku nelze považovat za přiměřenou, přestože s výjimkou krátkého období nečinnosti na počátku řízení byl jeho průběh plynulý, postup soudu se poté na jeho délce nijak významně nepodílel. Předpoklady odpovědnosti státu dle § 13 odst. 1 OdpŠk tak byly v daném případě naplněny. Soud I. stupně rovněž správně vyhodnotil jednotlivá kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

17. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožnil se závěrem soudu I. stupně ohledně míry významu řízení pro žalobce poté, co bylo rozhodnuto o přerušení odvolacího řízení (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]). Poté byl význam posuzovaného řízení pro žalobce již zcela nepatrný. Soud I. stupně přitom správně vycházel z rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném řízení, jímž bylo řízení přerušeno s tím, že v rámci souvisejícího konkursního řízení došlo k úmrtí úpadce, v odvolacím řízení tak nelze pokračovat a je třeba vyčkat pravomocného ukončení konkursu, aby poté bylo odvolací řízení zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobcovo odvolání se v důsledku nastalých okolností stane tzv. bezpředmětným. Žalobce tak již poté nemohl být ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, neboť je zcela zřejmé, jak řízení dopadne – tedy že odvolací řízení bude pro bezpředmětnost zastaveno.

18. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010). Po vydání tohoto rozhodnutí již žalobce v žádném stavu nejistoty nebyl, neboť je zcela zřejmé, jak bude ve věci rozhodnuto, význam tohoto řízení se tak v tomto období stal pro žalobce již jen nepatrným.

19. Odvolací soud pouze na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že za této situace je třeba v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3211/2015, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1457/2017) rozdělit posuzované řízení na dvě období s ohledem na odlišnou míru významu toho kterého období. V daném případě tedy na období od zahájení řízení do rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o přerušení řízení, tj. od [datum] do [datum], a na období následné, tj. od [datum] do současnosti. V prvém období řízení trvalo 3 roky a necelých 11 měsíců, s výjimkou ojedinělého průtahu od [datum] do [datum] řízení probíhalo plynule, věc byla do určité míry složitá, žalobce se žalobou domáhal vyloučení věcí z konkursní podstaty, předmětem sporu tak bylo vlastnictví žalobcem označených věcí. Jednalo se tak o věc poměrně skutkově i právně složitou, stejně tak procesně, kdy byly vyslýcháni svědci, ve věci byl vypracován znalecký posudek, což mělo nepochybně vliv na délku řízení. Řízení probíhalo pouze na dvou stupních soudní soustavy. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel, uplatnil stížnost na průtahy v řízení, jeho stížnost byla shledána částečně oprávněnou (ohledně průtahu v období od [datum] do [datum], avšak nikoliv v období, kdy byla tato stížnost uplatněna - [datum]). Pokud se jedná o postup soudů, byl zjištěn pouze ojedinělý průtah v době od [datum] do [datum], jak již bylo výše uvedeno, jinak byl průběh řízení plynulý. Význam řízení pro žalobce v tomto stádiu shledal odvolací soud standardní, předmětem sporu byly po částečném zpětvzetí žaloby věci v hodnotě [částka], které se týkaly podnikání žalobce. Pokud žalobce poukazoval na své majetkové poměry, zvyšující význam daného řízení pro něj, přičemž argumentoval tím, že mu byl v posuzovaném řízení ustanoven k ochraně jeho zájmů advokát, vycházel odvolací soud z toho, že žalobce v té době sám uváděl, že má majetek větší hodnoty, pouze s ním aktuálně nemůže nakládat v důsledku probíhajícího konkursu vedeného pod sp. zn. [spisová značka], tedy v důsledku řízení zcela odlišného od posuzovaného či vedlejšího řízení. Pokud tedy bylo významně zasaženo do majetkových poměrů žalobce, nebylo to v souvislosti s posuzovaným řízením. Za této situace vzhledem k poměrně krátké době této fáze řízení i s přihlédnutím k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, neshledal odvolací soud shodně se soudem I. stupně na místě finanční odškodnění, za plně dostačující považoval konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

20. Ve druhém období pak vycházel z toho, že řízení bylo přerušeno, odvolací soud se tak zabýval průběhem vedlejšího řízení vedeného pod sp. zn. 48 K 36/2001, který byl podrobně zjištěn a popsán soudem I. stupně. Vycházel přitom z toho, že délka tohoto řízení byla ovlivněna jeho charakterem (konkursní řízení), úmrtím několika věřitelů, kdy bylo třeba řešit procesní nástupnictví, úmrtím úpadkyně, opakovanou změnou konkursního správce, žalobce si sice opakovaně stěžoval na průtahy, jeho stížnosti však byly shledány převážně nedůvodnými. I vedlejší řízení tak probíhalo v zásadě plynule.

21. Při úvaze o formě kompenzace této druhé fáze posuzovaného řízení vycházel odvolací soud zejména z toho, že význam posuzovaného řízení v této fázi byl pro žalobce zcela nepatrný, neboť výsledek řízení mu byl znám, nebyl tak ve stádiu nejistoty ohledně výsledku řízení, jak již bylo výše uvedeno. V této fázi řízení nebylo složité (bylo přerušeno, ve věci se nejednalo), postup soudů se na jeho délce nijak nepodílel, stejně tak chování žalobce. Rovněž za toto období tak odvolací soud považoval za odpovídající formu kompenzace konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího soudu, na niž přiléhavě odkázal soud I. stupně a která stanovila, že konstatování porušení práva představuje plnohodnotnou formu zadostiučinění.

22. Odvolací soud tedy napadený rozsudek shledal věcně správným, a proto jej potvrdil dle § 219 o. s. ř. Pochybení soudu I. stupně shledal pouze v tom, že zamítavým výrokem II. rozhodl o příslušenství pohledávky [částka], ač žalobce žádné příslušenství (úroky z prodlení), nepožadoval, v této části tedy rozsudek soudu I. stupně zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil pro nedostatek podmínek dle § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

23. V závislosti na tom rozhodl opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně. Žalobce do základu uspěl, má tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně jejich výše odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 26), jejich výše byla soudem I. stupně stanovena zcela správně. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení plně uspěla žalovaná, byla jí tedy přiznána náhrada nákladů, a to paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka za vyjádření k odvolání ve výši [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.