pro zaplacení 12 880 Kč s příslušenstvím

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 31. 10. 2024 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 12 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 10. 2023 do zaplacení na náhradu nákladů řízení 900 Kč (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně částku 19 385,60 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala vůči žalované (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu I. stupně dne 4. 12. 2023) zaplacení částky 12 880 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za skutečně čerpaný objem služeb souvisejících s užíváním bytu. Žalobkyně tvrdila, že jako výlučný vlastník bytu č. [číslo] na adrese [adresa] (dále jen „předmětný byt“) uzavřela s žalovanou dne 28. 1. 2020 nájemní smlouvu, na základě které žalované přenechala předmětný byt k užívání na dobu určitou od 1. 3. 2020 do 28. 1. 2021. Nájemní smlouva byla dodatky prodlužována až do 28. 3. 2023, přičemž nájemní vztah byl ukončen předčasně na základě dohody stran dne 24. 11. 2022. Žalovaná na počátku složila kauci ve výši 37 000 Kč, žalobkyně však žalované vrátila část kauce ve výši 29 500 Kč, neboť částku ve výši 7 500 Kč použila na opravy bytu. Žalovaná měla povinnost hradit zálohy na dodávky služeb spojených s užíváním bytu od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 ve výši 4 000 Kč měsíčně a od 1. 6. 2022 ve výši 5 550 Kč měsíčně; tyto zálohy žalovaná řádně hradila. V květnu 2023 žalobkyně obdržela vyúčtování služeb a od ceny skutečné spotřeby odečetla zálohové platby. Z vyúčtování vyplynulo, že žalované vznikl nedoplatek ve výši 12 880 Kč. Uvedené vyúčtování zaslala žalované dne 29. 5. 2023 a žalovaná si ho převzala dne 30. 5. 2023. Žalovaná měla povinnost uhradit dluh nedoplatek nejpozději do 4 měsíců od doručení. Jelikož se žalovaná „k úhradě neměla“, vyzvala ji žalobkyně předžalobní výzvou k úhradě nedoplatku do 30. 9. 2023.

3. Žalovaná podala dne 18. 12. 2023 odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, přičemž ve vyjádření uvedla ke své obraně, že se nebrání zaplatit vyúčtování, ale byla ji zaslána tři různá vyúčtování na různé částky, která k vyjádření připojila.

4. Žalobkyně (v reakci na vyjádření žalované) dne 15. 1. 2024 doplnila svá tvrzení. Uvedla, že žalovanou vyzývala opakovaně k úhradě dlužné částky; snažila se spolupracovat i se sociální pracovnicí, která žalované pomáhá se správou jejích finančních záležitostí a s administrací dávek státní sociální podpory. Žalovaná nájem po dobu nájemního vztahu hradila včas. V listopadu 2022 se obě strany dohodly, že ukončí nájemní vztah dohodou ke dni 30. 11. 2022, žalovaná byt opustila a předala již ke dni 24. 11. 2022. Při protokolárním předání bytu bylo zjištěno, že byt nebude předán v původním stavu v rámci obvyklého opotřebení, žalobkyně tedy z vrácené kauce odečetla částku 7 500 Kč, kterou využila na opravu poškození bytu. Dále se strany dohodly, že žalobkyně žalované vyúčtuje služby, jakmile bude mít vyúčtování od poskytovatelů. Dne 2. 5. 2023 žalobkyně informovala žalovanou, že obdržela vyúčtování od SVJ, dle kterého má žalovaná nedoplatek, a pokusila se s žalovanou domluvit na termínu předání vyúčtování, kterého by se osobně zúčastnila i sociální pracovnice; žalovaná sdělila, že na předání nemá čas. Žalobkyně kontaktovala sociální pracovnici a předmětné vyúčtování jí zaslala. V průběhu května 2023 žalovaná opakovaně žalobkyni sdělila, že nedoplatek neuhradí, a odmítla jí sdělit adresu pro doručení vyúčtování; dne 26. 5. 2023 sdělila kontaktní adresu. Žalobkyně zjistila, že v původním vyúčtování udělala chybu, kompletní vyúčtování včetně nedoplatku za plyn a elektřinu zaslala žalované doporučeně na adresu dne 29. 5. 2023; celkový nedoplatek činí 12 880 Kč. Žalovaná proti doručenému vyúčtování nevznesla námitky, ani je nerozporovala; až dne 21. 9. 2023 zaslala žalobkyni prostřednictvím [aplikace] neidentifikovatelný dokument se sdělením, že „to žalobkyni zasílá sociální pracovnice a právník“. Žalobkyně reagovala dne 21. 9. 2023 s tím, že na svém nároku stále trvá a jelikož žalovaná nic neuhradila, byla k úhradě dlužné částky vyzvána dne 26. 9. 2023 předžalobní výzvou.

5. Žalovaná v průběhu řízení dne 15. 8. 2024 uplatnila námitku započtení ve výši 7 500 Kč, což odpovídá nevrácené kauci; uvedla, že žalobkyně si uvedenou částku ponechala s tím, že do 30 dnů od skončení nájemního vztahu provede vyúčtování. Námitku specifikovala ve vyjádření ze dne 26. 8. 2024 s tím, že žalobkyně prostřednictvím SMS sdělila, že na opravy vynaložila přes 8 000 Kč, ale doklady žalované nikdy nezaslala; závady v bytě byly banální a nelze za ně činit odpovědnou žalovanou; díra ve dveřích byla poškozena hrotem tužky, nebylo tedy potřeba měnit celé dveře; skřínka pod umyvadlem byla poničena vodnou, kdy netěsnila vodovodní baterie, o čemž žalobkyni opakovaně informovala a chtěla závadu řešit, ale žalobkyně nekomunikovala; k poškození podlahy v ložnici došlo ošoupáním levné plovoucí podlahy nožičkami postele, což je projev obvyklého užívání.

6. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování (listinami) na základě skutkových zjištění popsaných pod bodem 7. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – zkráceně jen „o. z.“ (dle něhož: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.), § 2247 odst. 2 o. z. (dle něhož: Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.), § 2247 odst. 3 o. z. (dle něhož: Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.), § 2252 odst. 2 o. z. dle něhož: Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1), § 2254 odst. 4 o. z. (dle něhož: Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.), § 2293 odst. 1 o. z. (dle něhož: Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.) ve spojení s § 8 odst. 1 zákona č. 67/2012 (správně 2013 – poznámka odvolacího soudu) Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění předpisů do 31. 12. 2022 – zkráceně jen „zákon č. 67/2013 Sb.“ (dle něhož: Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.). Dále vyšel z komentářové literatury ( FILIP, V ., HEBORT, D . Správa bytového domu. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-11-12]. ASPI_ID KO67_2013CZ. Dostupné z: www.aspi.cz.ISSN2336-517X,odkaz: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/369/1/2/komentar-wkcr-c-67-2013-sb-sprava-bytoveho-domu-prakticky-komentar), dle které nepodá-li příjemce služeb námitky v 30denní lhůtě, platí ze zákona právní fikce, že příjemce se způsobem i obsahem vyúčtování souhlasí. To znamená, že k námitkám podaným po této lhůtě se nepřihlíží. S opožděně podanými námitkami nejsou spojeny žádné právní účinky.

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně doručila žalované řádné vyučování služeb spojených s užíváním bytu dne 30. 5. 2022 (správně 2023 – poznámka odvolacího soudu), z něhož vyplývá, že žalované vznikl nedoplatek ve výši 12 880 Kč, který měla zaplatit do 30. 9. 2022 (správně 2023 – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná jako příjemce služeb tedy měla případné námitky ke způsobu a rozsahu vyúčtování sdělit poskytovali neprodleně, nejpozději však do 30 dnů od doručení vyúčtování, tedy nejpozději do 30. 6. 2022 (správně 2023 – poznámka odvolacího soudu) dle § 8 zákona č. 67/2012 (správně 2013 – poznámka odvolacího soudu) Sb., ve znění do 31. 12. 2022) jinak se má za to, že pokud příjemce služeb v uvedené lhůtě námitky neuplatní, má se za to, že s vyúčtováním souhlasí a k námitkám podaným později se nepřihlíží. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2232/22 a sp. zn. I. ÚS 2246/22 s tím, že záměr zákonodárce byl, aby příjemci služeb měli jasně stanovenou lhůtu, během které mohou námitky do vyúčtování podat; obě rozhodnutí se vztahují ke znění zákona do 31. 12. 2022. Soud I. stupně tedy nepřisvědčil opakované námitce žalované, že uvedená lhůta je pouze pořádková a k jejímu zmeškání se nepřihlíží. Žalovaná byla v řízení povinna prokázat, že námitky proti vyúčtování uplatnila do 30. 6. 2023. Závěr, že žalovaná námitky neuplatnila, podporuje i výslech svědkyně [jméno FO], neboť žalovaná tvrdila, že námitky uplatnila jejím prostřednictvím, což uvedená svědkyně na jednání soudu popřela s odůvodněním, že jako sociální pracovnice to nemá v kompetenci, naopak se snažila žalovanou vést k tomu, aby dlužnou částku uhradila. Protože žalovaná neprokázala, že by proti vyúčtování podala námitky v zákonné lhůtě do 30. 6. 2023, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Vzhledem ke skutečnosti, že k vyúčtování žalobkyně doložila veškeré vystavené faktury i vyúčtování vystavené SVJ, započetla veškeré zálohy uhrazené žalovanou, správně počítala se službami pouze do 24. 11. 2022 (v případě elektřiny dokonce jenom do 10. 11. 2022) a započetla i příspěvek státu ve výši 3 500 Kč, bylo vyúčtování provedeno řádně. Z uvedených důvodů soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně uplatňovala svůj nárok na uhrazení částky ve výši 12 880 Kč za nedoplatek na vyúčtování po právu. Namítala-li žalovaná, že jí byla zasílána různá vyúčtování, z provedených důkazů vyplynulo, že řádné vyúčtování, dle kterého měla žalovaná uhradit nedoplatek, jí bylo doručeno doporučeně dne 30. 5. 2022 (správně 2023 – poznámka odvolacího soudu); zaslání vyúčtování skrze textové zprávy nelze považovat za platné doručení.

8. K námitce započtení uplatněné žalovanou v rámci její obrany soud I. stupně vyšel ze zjištění, že 24. 11. 2022 byl předán byt po ukončení nájemního vztahu zpět žalobkyni; že u předání bytu byly obě strany, jak je stvrzeno v předávacím protokolu; že v tomto protokolu je uvedeno, že v bytě byly zjištěny tři závady (poškození), které neodpovídají standardnímu opotřebení a žalobkyně tudíž může po žalované požadovat náklady za opravu. Konstatoval, že ohledně díry ve dveřích je v protokolu pouze stručně uvedeno, „že tam byla“, není uveden její rozměr ani hloubka; žalovaná v řízení nijak neprokázala, že by se jednalo o malou dírku způsobenou tužkou, která by nevyžadovala výměnu celých dveří, jak tvrdila; naopak pouze při předání bytu stvrdila, že se tam díra skutečně nachází. Uzavřel, že žalobkyně tedy měla nárok požadovat náhradu; doloženou fakturou prokázala, že dveře skutečně vyměnila. Žalovaná stvrdila svým podpisem v předávacím protokolu poškození koupelnové skřínky vodou; neprokázala své tvrzení, že závada byla způsobena protékající vodovodní baterií, na což opakovaně upozorňovala žalobkyni. Žalobkyně zakoupila novou koupelnovou skřínku za částku ve výši 5 349 Kč. Žalovaná stvrdila svým podpisem v předávacím protokolu poškození spočívající v poškrábání podlahy; v řízení neprokázala své tvrzení, že se jedná o běžné opatření domácnosti. Žalobkyně za situace, kdy výměna celé podlahy by stála 8 000 Kč, se rozhodla, že poškození vyřeší koupí koberce za částku 970 Kč. Žalobkyně prokázala (fakturami za výměnu poškozených věcí), že náklady vynaložila účelně. Stejně tak prokázala, že vyúčtování včetně podkladů zaslala neprodleně žalované; žalovaná je nijak konkrétně nerozporovala, pouze uvedla, že si myslí, že by to šlo zařídit levněji, konkrétnější námitky nesdělila. Pokud žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že stav bytu při předání by měl být prokázán svědeckou výpovědí paní [jméno FO], pak ta během svého výslechu pouze sdělila, že se předání bytu účastnila, že si přesně nepamatuje, jak byt vypadal při předání; pouze si vybavila, že se řešila závada na skřínce v koupelně, na dveřích a šrámy na podlaze; výslovně uvedla, že si nepamatuje rozsah závad. Z uvedených důvodů soud I. stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky započtení. Žalobu shledal zcela důvodnou, žalované uložil povinnost uhradit nedoplatek na vyúčtování ve výši 12 880 Kč včetně příslušenství.

9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT“), jak je specifikoval pod bodem 44. odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání. V jeho doplnění uvedla, že rozsudek napadá v celém rozsahu z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o. s. ř. pod písm. c) - řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, písm. e) - soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a písm. g) - rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítla, že byla-li důvodem pro vyhovění žalobě soudu I. stupně primárně skutečnost, že žalované měla marně uplynout lhůta pro podání námitek proti vyúčtování (ve smyslu § 8 zák. č. 67/2013 Sb., ve znění předpisů 31. 12. 2022), není jasné, proč soud I. stupně (dle odůvodnění napadeného rozsudku) přezkum vyúčtování částečně (ne podrobně) prováděl. Soudu I. stupně vytýkala, že pochybil, když v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalovaná měla uplatnit předmětné námitky proti vyúčtování „nejpozději do 30. 6. 2022”, neboť se jedná o vyúčtování za období od 1. 1. 2022 do 24. 11. 2022, a všude, kde soud I. stupně hovoří o doručení vyúčtování, splatnosti vyúčtování, lhůtě pro podání námitek proti vyúčtování, se má jednat o rok 2023, nikoliv o rok 2022. Rozsudek pak působí nelogicky a je nepřezkoumatelný, neboť ohledně některých skutkových zjištění došlo k posunu o rok zpět. Není pravdou, že se žalobkyně žalované opakovaně snažila doručit jedno a totéž vyúčtování. Je formalistické tvrdit, že žalovaná neuplatnila námitky proti vyúčtování včas ve třicetidenní lhůtě, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná rozporovala (byť v následné SMS a telefonické komunikaci) způsob vyúčtování, a že účastníci toto řešili, žalobkyně tedy o námitkách žalované věděla a pokusila se je vysvětlit vysvětlovacím přípisem, který založila do spisu s předložením dokladů. Je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že chybně je stanoven rozsah vyúčtovaných služeb, když vyúčtování obsahovalo služby, které nebyly v nájemní smlouvě sjednány, resp. položky, u kterých se o plnění spojené s užíváním bytu nájemcem nejedná (položky „ostatní služby“, „domovnictví a úklid“ a „výtah“ – byt se však nacházel ve zvýšeném přízemí, takže jej žalovaná nepoužívala). Takovýto postup žalobkyně by neměl požívat právní ochrany. V projednávané věci se jedná o vyúčtování za rok 2022 (1. 1. až 24. 11. 2022), na vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti novely 424/2022 Sb., včetně charakteru reklamační lhůty, se bude aplikovat znění zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely 424/2022 Sb.; usnesení Ústavního soudu, ze kterých soud I. stupně vycházel, nemají (na rozdíl od nálezů) judikaturní význam. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu upozorňovala, že vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Pokud jde o námitku započtení, dle čl. III. odstavec 5. v pořadí (odstavce nejsou číselně označeny) nájemní smlouvy měla být záloha vrácena do 30 dnů ode dne skončení nájemního poměru, jiné ujednání mezi žalobkyní a žalovanou nebylo; žalobkyně žalované sdělila prostřednictvím zpráv, že na opravy vynaložila přes 8 000 Kč; neprokázala charakter a rozsah závad, aby bylo možné jí dokládanou částku považovat za účelně vynaloženou. Žalobkyně byla povinna prokazovat, že byla nutná výměna celých dveří, že bylo nutno zakoupit novou koupelnovou skřínku či koupit koberec, nikoliv žalovaná, jak míní soud I. stupně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila. Žalobkyně má napadený rozsudek za věcně i právně správný a řádně odůvodněný a odvolání žalované za nedůvodné. Pokud v odůvodnění napadeného rozsudku ohledně některých skutkových zjištění došlo k posunu o rok zpět (rok 2022 oproti správnému roku 2023), pak z kontextu celého odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že se na straně soudu I. stupně jedná o prostou písařskou chybu. Navíc odvolání pouze proti odůvodnění napadeného rozsudku není přípustné, tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem. Žalobkyně se od počátku května 2023 snažila žalované doručit předmětné vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu za rok 2022 společně s podklady k němu, žalovaná však neposkytovala součinnost se sdělením své aktuální adresy, na které přebírá poštovní zásilky. Obratem po sdělení této adresy žalobkyně zaslala žalované vyúčtování společně se souvisejícími podklady, které žalovaná převzala dne 30. 5. 2023. Následně po doručení vyúčtování žalovaná zůstala zcela pasivní. Teprve dne 21. 9. 2023, tedy více než čtyři měsíce po doručení předmětného vyúčtování zaslala žalovaná žalobkyni SMS, kterou jen stěží (s ohledem na její neurčitý obsah a na skutečnost, že byla žalobkyni doručena více než 3 měsíce po marném uplynutí lhůty pro uplatnění námitek) lze považovat za řádné uplatnění námitek proti vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu. Žalobkyně (jen ze své dobré vůle) ve snaze opětovně žalované vysvětlit způsob sestavení vyúčtování reagovala doplňujícím „vyjádřením k připomínkám ”, byť k tomu nebyla povinna. Namítá-li žalovaná nesprávnost vyúčtování, je třeba (nad rámec shora tvrzeného a prokázaného zmeškání lhůty a v důsledku toho presumovaného konkludentního souhlasu žalované s obsahem vyúčtování) trvat na tom, že vyúčtováním byly žalované přeúčtovány toliko tzv. nezbytné služby, mezi které nepochybně patří i úklid společných prostor bytového domu a provoz výtahu, kterým je bytový dům vybaven; argumentace žalované, že výtah nepoužívala, postrádá právní i faktickou relevanci. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s námitkou žalované týkající se započtení zůstatku kauce na náklady spojené s uvedením bytu do původního stavu a namítaného neprokázaného charakteru těchto závad žalobkyní, a to s poukazem na obsah předávacího protokolu. Odmítla, že by s prostředky ze zůstatku kauce naložila neúčelně. Soud I. stupně rozhodl po právu, na základě skutkového stavu zjištěného z předložených a provedených důkazů; žalovaná v řízení před soudem I. stupně nesporovala prakticky žádný z žalobkyní předložených důkazů ani co do pravosti, ani co do obsahu. Obranná tvrzení žalované byla vnitřně nekonzistentní a žalovaná nebyla schopna žádná ze svých obranných tvrzení v řízení před soudem I. stupně prokázat, ani označit důkaz k jejich prokázání, přestože řízení trvalo poměrně dlouhou dobu. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

12. Při jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž odvolání žalované neshledal důvodným.

14. Odvolací soud pro upřesnění skutkových zjištění zopakoval dokazování nájemní smlouvu ze dne 28. 1. 2020 a vyúčtováním zálohových plateb znějícím na nedoplatek ve výši 12 880 Kč, kdy zjistil z nájemní smlouvy, že v čl. III. odstavci 5. v pořadí, kdy odstavce nejsou číselně označeny, je (vedle ujednání že „jistota“ bude vrácena do 30 dnů ode dne skončení nájemního poměru) uvedeno, že částka představující „jistotu“ bude vrácena (ve shora uvedené lhůtě) po eventuálním snížení mimo jiné o hodnotu poškození pronajaté věci. Z uvedeného vyúčtování zjistil, že jde o vyúčtování zálohových plateb za období 1.1. 2022 - 30. 11. 2022, obsahuje specifikaci jednotlivých účtovaných služeb, výši přijatých záloh na služby, skutečnou výše nákladů na služby, rozdíl mezi těmito položkami.

15. Podle odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu pro zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí v projednávané věci a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou (po jejich zpřesnění provedeném při odvolacím jednání) dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil rovněž po stránce právní; vypořádal se se všemi zásadními argumenty žalované uplatněnými k její obraně. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním napadeného rozhodnutí (shrnutým pod body 6. až 8. odůvodnění shora) ztotožňuje, pro stručnost odůvodnění vlastního rozhodnutí na něj odkazuje. K možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, včetně poukazu na usnesení sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

16. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění soud I. stupně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly, byť s těmito důvody žalovaná nesouhlasí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo sp. zn. 22 Cdo 2770/2015). Z podaného odvolání v projednávané věci je přitom bez pochybností zřejmé, že žalované nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku. Skutečnost, že soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ohledně některých skutkových zjištění (doručení předmětného vyúčtování, jeho splatnost, lhůta pro podání námitek proti předmětnému vyúčtování) uvádí rok 2022, ač se správně jedná o rok 2023, jak je zcela zřejmé z kontextu celého odůvodnění napadeného rozsudku, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jedná o prostou chybu v psaní, kdy takovou nesprávnost lze odstranit postupem dle § 164 o. s. ř.

17. K dalším odvolacím námitkám žalované týkajících se vyúčtování zálohových plateb za období od 1. 1. 2022 do 30. 11. 2022 lze uvést následující. V řízení bylo prokázáno, že pouze vyúčtování, dle kterého žalované byl vyčíslen nedoplatek na částku 12 880 Kč, které bylo žalované doručováno na adresu, kterou žalovaná sdělila žalobkyni k její výzvě, bylo řádně doručeno žalované dne 30. 5. 2023. Předchozí doručování (dle tvrzení žalované jiných vyúčtování na jiné částky – pokud i nyní namítá v odvolání, že není pravdou zjištění soudu I. stupně, že „se žalobkyně žalované opakovaně snažila doručit jedno a totéž vyúčtování“) k rukám sociální pracovnice (paní [jméno FO]) nelze považovat za řádně doručené vyúčtování žalované jako nájemci, byť se snad žalovaná o něm dověděla a reagovala na něj. V této souvislosti nelze považovat za „formalistický“ závěr, že žalovaná včasné námitky - pokud brojila proti těmto jiným vyúčtováním, a to formou SMS či telefonicky - neuplatnila. Vyčíslený nedoplatek měl být uhrazen dle následné výzvy žalobkyně do 30. 9. 2023. Je správný závěr soudu I. stupně, že od okamžiku řádného doručení vyúčtování počala běžet 30denní lhůta pro podání námitek dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2022, která uplynula dnem 30. 6. 2023, že žalovaná své námitka podala opožděně až v září 2023, pročež se má za to, že se způsobem i obsahem vyúčtování souhlasila, k námitkám podaným po této lhůtě se nepřihlíží, s opožděně podanými námitkami nejsou spojeny žádné právní účinky. Soud I. stupně provedl výklad odkazovaného ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. s odkazem na relevantní judikaturu publikovanou v ASPI, přičemž není důvod z ní nevycházet jen proto, že jde o usnesení a nikoliv o nálezy Ústavního soudu. Bylo tak již nadbytečné zabývat se argumentací žalované, že vyúčtování nebylo řádné. Skutečnost, že se soud I. stupně i z tohoto pohledu vyúčtováním zabýval, nečiní napadený rozsudek nepřezkoumatelným.

18. Soudu I. stupně nelze vytknout nic ani ve vztahu k jeho závěru, že žalobkyně si zcela důvodně ponechala částku 7 500 Kč a že započtení provedené v průběhu prvostupňového řízení v projednávané věci žalovanou ohledně této částky je nedůvodné. Poukazovala-li žalovaná ve svém odvolání na to, že dle čl. III. odstavci 5. v pořadí je ujednáno, že „jistota“ bude vrácena do 30 dnů ode dne skončení nájemního poměru, opomněla, že je zde i ujednání, že částka představující „jistotu“ bude vrácena po eventuálním snížení mimo jiné o hodnotu poškození pronajaté věci. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně již při protokolárním předání bytu vrátila žalované složenou jistotu, ovšem poníženou za účelem odstranění zjištěných závad – poškození právě o žalovanou namítanou částku 7 500 Kč. Bylo prokázáno, že při předání předmětného bytu byly zjištěny závady - poškození - bytu, které byly sepsány v předávacím protokolu, který žalovaná podepsala a stvrdila tak jeho správnost. Ostatně proti obsahu předávacího protokolu žalovaná nic nenamítala. Žalobkyně prokázala (fakturami), jaké částky vynaložila na odstranění zjištěného poškození zařízení (vybavení) bytu, přičemž s ohledem na charakter poškození nelze vynaložené částky mít za částky přemrštěné, neodpovídající obvyklé ceně poškozených věcí (dveře, koupelnová skříňka, poškrábaná podlaha). Pokud žalovaná namítala, že šlo o částky vynaložené neúčelně, bylo na ní, aby prokázala rozsah poškození, což se ji nepodařilo; rozsah poškození nebyl prokázán výslechem označené sociální pracovnice paní [jméno FO], která při předání předmětného bytu zpět žalobkyni byla, nicméně si nic bližšího již nepamatovala. Potud jsou nedůvodné i odvolací námitky žalované ohledně posouzení námitky započtení prvostupňovým soudem.

19. Lze uzavřít, že soud I. stupně zcela správně žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství (zákonných úroků z prodlení - § 1970 o. z.), jdoucího ode dne následujícího po datu do kdy žalovaná měla nedoplatek žalobkyni uhradit (do 30. 9. 2023), stanoveného žalované pro zaplacení nedoplatku v předžalobní výzvě ze dne 29. 9. 2023.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal odvolací námitky žalované jako neopodstatněné, rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. I v tomto stádiu řízení zcela úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení dle AT. Ty tvoří odměna za dva úkony právní služby po 1 620 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ AT – vyjádření k odvolání žalované, účast při jednání odvolacího soudu), 2x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025)[Anonymizováno]a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 869,40 Kč (dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 5 009,40 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám advokátky žalobkyně (místo plnění) bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.