pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 307/2015-440

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok III.), dále rozhodl, že na náhradu nákladů řízení státu a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 je povinen žalovaný zaplatit státu 87 % částky a žalobce 13% částky, o jejíž výši a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV. a V.).

2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě (podané u soudu dne [datum]) ve znění jejího doplnění, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od [datum] do zaplacení) se zásadním tvrzením, že žalovaný si dne [datum] půjčil od žalobce na letišti v [obec] ultralehké letadlo (v žalobě specifikované), s nímž při vzletu havaroval a způsobil tak žalobci škodu. Škodu tvoří 1) náklady na opravu letadla ve výši [částka], které žalobce zaplatil na základě faktur v žalobě specifikovaných, 2) ušlý zisk za období od [datum] do [datum], kdy žalobce nemohl letadlo provozovat, ve výši [částka], 3) náhrada cestovného (resp. dopravného - jak dále uvádí soud I. stupně) ve výši [částka] vynaložená žalobcem za odvoz letadla do a z opravny v [obec] a k revizi do [obec], kdy revize byla nezbytná kvůli tomu, že došlo k neřízenému zastavení motoru letadla (konkrétně k násilnému zastavení motoru skrze dotyk vrtule letadla se zemí). Žalobce dále požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvou, tj. od [datum], když předžalobní výzva byla žalovanému doručena [datum] a lhůta pro dobrovolné plnění uplynula [datum] [obec] nehody letadla byla na straně žalovaného jako pilota, který nezvládl vzletový manévr. Žalovaný po nehodě učinil prohlášení, že škodu uhradí, nicméně následně na výzvy žalobce k úhradě nereagoval.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když ke své obraně tvrdil, že nenese odpovědnost za poškození letadla, příčinou předmětné letecké nehody byla neovladatelnost letadla při startu v důsledku technické závady směrového kormidla a výtluk na vzletové a přistávací dráže (dále případně též„ RWY“).

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování (listinami - závěrečnou zprávou o odborném šetření příčin letecké nehody ze dne [datum], oznámením o mimořádné události ze dne [datum], listinami ze spisu PČR, která předmětnou leteckou nehodu vyšetřovala, listinou sepsanou žalovaným dne [datum]; fotografiemi pořízenými PČR, žalobcem a žalovaným; výpověďmi svědků - [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]; znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] /ze dne [datum] [číslo] ve spojení jeho doplněním a s výslechem znalce, znaleckým posudkem znalce - znaleckého ústavu [obec] učení technického v [obec] - dále případně jen„ VÚT [obec]“ / [číslo] ze dne [datum] ve spojení s výslechem znalce daného znaleckého ústavu) na základě skutkových zjištění uvedených v bodě 4. odůvodnění jeho rozsudku (na který v tomto směru odvolací soud v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje) dospěl k závěru, že předmětnou leteckou nehodu zavinil žalovaný, když popsal nehodový děj (pod bodem 6. odůvodnění rozsudku). Zde uvedl, že žalovaný dosedl na dráhu koly nejprve hlavního podvozku, poté chtěl učinit vzletný start a následně nezvládl řízení (pilotáž) letadla kvůli silnému bočnímu větru z levé strany a zároveň pravotočivé vrtuli letadla, kdy oba tyto faktory způsobily natáčení letadla doleva. Vítr byl nárazový, tedy zřejmě došlo k nárazu větru do letadla, kdy žalovaný po dosednutí přidal plyn naplno, jelikož chtěl vzlétnout, čímž se letadlo začalo stáčet doleva, kam bylo stáčeno i větrem. Prudké přidání plynu napomohlo ke stočení letadla vlevo a sjetí mimo dráhu (ze stop na RWY zachycených na fotkách je patrné, že letadlo bylo smýkáno proti směru svých kol, jinak by se kola odvalovala a nedošlo by k vytvoření smykové stopy), tedy je patrné, že na letadlo působila síla, která ho„ hodila“, resp. nasměrovala mimo směr podvozkových kol (síla větru a stáčivost kvůli pravotočivé vrtuli). Letadlo pak dosedlo na RWY i příďovým kolem, ale rovněž se těsně před výjezdem z RWY smýkalo, tedy těsně před výjezdem z RWY bylo nasměrováno buď rovně, nebo možná i doprava (tedy mimo směr pohybu letadla, které bylo tlačeno větrem a proudem vzduchu od vrtule doleva), jak se pilot na poslední chvíli snažil vyrovnat řízení (sám žalovaný uvedl, že se snažil letadlo vyrovnat pohybem doprava). V době vyjetí letadla z RWY zřejmě nebylo příďové kolo natočeno vlevo, jinak by se odvalovalo a nezanechalo smykovou stopu. Celý incident proběhl v rámci zlomku sekundy, tedy pilot neměl moc času reagovat. Přímo žalovaný v rámci úředního záznamu PČR ze dne [datum] uvedl, že nezohlednil boční vítr. Po vjezdu na trávník došlo k destrukci letadla, kdy se vylomil křehčí příďový podvozek (příďové kolo), došlo k poškození pravé části hlavního podvozku a„ sednutí“ celé konstrukce letadla na zem, když se se zemí střetla vrtule letadla, která (stále hnána vysokým výkonem) zapříčinila otáčení letadla kolem své osy doprava. To, že letadlo„ jelo“ na plný výkon dokládá i to, že se ulomily všechny listy vrtule a také to, že se lámaly postupně více a více ke středu - zřejmě jak vrtule zabírala do země a letadlo se hroutilo k zemi. Kdyby byl motor vypnutý, pak by se listy neulomily všechny, ale jen jeden. Soud I. stupně konstatoval, že výše uvedený průběh nehody se shoduje s popisem nehody z oznámení o mimořádné události (z [datum]) a závěrečné zprávy o odborném šetření příčin letecké nehody (z [datum]), rovněž se svědeckými výpověďmi (zejména svědka [příjmení], který jediný incident viděl) a se závěry znalce - VÚT [obec]. Tvrzení žalovaného o technické závadě směrového kormidla z důkazů nevyplývá, uvedené vyloučil svědek [příjmení] (majitel [právnická osoba] v.o.s., která vyrábí a opravuje daná letadla), znalec – VÚT [obec], ostatně i znalec [příjmení]. Soud I. stupně nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že na technický stav letadla v době nehody mohly mít vliv i předchozí nehody (dne [datum] a [datum]) a s tím související poškození letadla, neboť bylo opraveno výrobcem a autorizovaným servisem daných letadel ([právnická osoba] s.r.o.), přičemž před uvedením do provozu po opravách byly provedeny zkušební lety; letadlo bylo pravidelně v průběhu let servisováno přímo u výrobce.

5. Soud I. stupně nepřisvědčil ohledně průběhu nehody závěrům uvedeným ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] (který za příčinu havárie letadla označil výtluk na povrchu RWY, se kterým se střetlo kolo příďového podvozku), neboť byly v rozporu s ostatními důkazy. Zejména z fotek bylo patrné, že stopa po smyku kola letadla na RWY začínala ještě před výtlukem. Za situace, kdy na uvedené RWY bylo více výtluků, přičemž (podle výpovědi svědka [příjmení]) není známa žádná havárie s tím související, je vysoce nepravděpodobné, že by výtluk způsobil havárii letadla, nadto za situace, kdy ultralehká letadla jsou konstruována i pro přistávání na travnatých plochách, které jsou nerovné. Závěry uvedeného znalce byly vystavěny na výpovědi pilota (žalovaného), která mohla být subjektivní„ (ostatně i proto se v rámci soudních výslechů přistupuje obezřetně k účastnickým výslechům, které jsou nadto subsidiárním důkazním prostředkem)“; jsou v rozporu s výpovědí svědka [příjmení], který viděl nehodu a uvedl, že letadlo přistálo nejprve hlavním podvozkem a nikoliv příďovým kolem. Jeví se logickým závěr (což potvrdil i znalec - VÚT [obec]), že letadlo dosedá nejprve na RWY hlavním podvozkem a až pak příďovým kolem. Dále je nepravděpodobné, že kdyby k vylomení příďového kola došlo již na RWY a to kvůli výtluku,„ pak by okolo výtluku nebyly žádné stopy - lak či střípky laminátu, který by se odštípl z letadla“ (viz bod 9. napadeného rozsudku).

6. Soud I. stupně vzal v potaz i tvrzení žalovaného, že letadlo mohlo být přetěžováno nad povolenou vzletovou hmotnost - toto však vyvrátil znalec znaleckého ústavu - VÚT [obec] při svém výslechu na jednání dne [datum], kdy uvedl, že žádné„ únavové“ vady, které by takto mohly vzniknout, na letadle pozorovány nebyly; nadto letadlo po opravě mohlo vážit i více s ohledem na přidání světel na křídla („ aveo flach“); rovněž je zapotřebí si uvědomit, že žalovaný v době incidentu letěl s letadlem sám, již proto v daném případě maximální vzletová hmotnost určitě překročena nebyla; předtím nebyla hlášena jakákoliv závada letadla, i když s ním letěly obě osoby; je tedy vysoce nepravděpodobné, že by se závada vzniklá přetížením letadla projevila bezprostředně poté, co z letadla jedna osoba vystoupila a letadlo bylo o tuto osobu„ odlehčeno“ a zcela jistě bylo v normách pro maximální vzletovou hmotnost; hmotnost letadla před nehodou bohužel již nelze přesně zjistit.

7. Soud I. stupně nepovažoval za důležité přesné zjištění rychlosti v daném případě, neboť relevantní pro zjištění příčiny nehody bylo zejména to, že žalovaný přidal zprudka na rychlosti, což natočilo letadlo s ohledem na pravotočivost vrtule doleva. Konkrétní rychlost nebylo potřeba zjišťovat. Nepodstatným tak byl„ Performance test report (viz přílohová obálka k č. l. 264 spisu)“, jímž chtěl žalovaný prokázat přesné určení rychlosti, kterou mělo letadlo v průběhu přistání a nehody.

8. Ohledně výše škody soud I. stupně vyšel ze svých zjištění 1) ohledně výše škody na letadle způsobené nehodou popsaných pod bodem 12. až 21. odůvodnění svého rozsudku, 2) ohledně ušlého zisku popsaných pod bodem 22. až 28. odůvodnění svého rozsudku a ohledně 3) ohledně dopravného popsaných pod bodem 29. až 21. odůvodnění rozsudku. I v tomto rozsahu odvolací soud v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje.

K výzvě k náhradě škody zjistil (pod bodem 37. odůvodnění svého rozsudku), že žalobce dne [datum] vyhotovil předžalobní výzvu k úhradě částky [částka], výzva byla odeslána dne [datum]; další předžalobní výzva datovanou rovněž [datum] byla žalovanému odeslána dne [datum].

9. Soud I. stupně shrnul, že po zhodnocení důkazů (ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen,,o. s. ř.“) má dostatečně prokázáno, jak vznikla nehoda (popsáno výše), když uvedené vyplývalo ze všech důkazů (z výpovědi svědka [příjmení], [příjmení], [příjmení], ze znaleckého posudku VUT v [obec], z úředního záznamu PČR z [datum], ze závěrečné zprávy o odborném šetření příčin letecké nehody, z oznámení o mimořádné události, a dalších – viz uvedeno podrobněji výše), kdy názor znalce [příjmení] [příjmení] byl zcela ojedinělý a vyvrácen ostatními důkazy, takže k němu soud I. stupně nepřihlédl. Žalovanému se nepodařilo prokázat (i přes poučení dle § 118a o. s. ř.), že by na vině nehody byl technický stav letadla. Dostatečně byla prokázána i výše škody.

10. Po právní stránce soud I. stupně konstatoval, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] ústně nájemní smlouvu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost] (dále jen„ o. z.“). Nešlo o nájem z dopravního prostředku dle § 2321 o. z. a násl., jelikož účelem zapůjčení letadla za úplatu nebyla přeprava osob z místa na místo ale výukové účely, ev. později zábava, neboť žalovaný již létal sám. Ze smlouvy vyplývalo, že žalobce zapůjčí letadlo žalovanému, který s ním bude létat a následně stroj vrátí žalobci, ústní nájemní smlouva nepochybně předpokládala, že letadlo bude vráceno ve stavu, v jakém bylo předáno s ohledem na běžné opotřebení, neboť takovou dohodu lze mezi stranami v daném případě očekávat. Nicméně i pokud by toto ujednání mezi stranami chybělo, uvedenou povinnost upravuje § 2225 odst. 1 o. z. V projednávané věci k vrácení letadla žalobci ve stavu předání žalovanému s přihlédnutím k běžnému opotřebení nedošlo, jelikož žalovaný s letadlem havaroval. Došlo tak k porušení smluvní povinnosti, kdy žalovaného stíhá odpovědnost za škodu z toho způsobenou dle § 2913 odst. 1 o. z. Škoda byla způsobena tím, že v důsledku nehody způsobené žalovaným na letadle došlo jednak k poškození letadla, které vyžadovalo opravu výši [částka] s DPH, kterou je potřeba nahradit v souladu s § 2951 odst. 1 o. z., jelikož nebylo možné letadlo uvést do původního stavu jinak, než jeho opravou u [právnická osoba] (ve spolupráci s [právnická osoba]), tedy opravu bylo nutné zaplatit a naturální restituce nebyla možná. Dále na straně žalobce došlo k ušlému zisku dle § 2952 o. z. (skutečná škoda spočívající v tom co poškozenému ušlo), který bylo potřeba nahradit, ve výši [částka], kdy tento nárok vyplývá z toho, že letadlo bylo provozováno za účelem zisku, kdy hodina letu byla žalobcem zpoplatněna určitou částkou; žalobce po dobu opravování letadla nemohl svou činnost provozovat, čímž mu byla způsobena újma v rámci ušlého zisku - jeho majetek se nerozšířil o čas, kdy mohl letadlo provozovat za účelem dosažení zisku. Dále na straně žalobce došlo ke vzniku škody dle § 2951 odst. 1 o. z. spočívající ve vynaložených náklady na cestovné, a to na cesty v rámci oprav, kdy soud I. stupně shledal přiléhavým (s odkazem na § 136 o. s. ř. a § 2955 o. z.) vyčíslení nákladů v souladu s vyhlášky MPSV č. 328/2014 Sb. a určil náhradu základě skutkových zjištění ve výši [částka] Celkem tak náleží žalobci částka [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), kterou žalobci ve výroku I. rozsudku přiznal. Ve zbytku (co do rozdílu mezi přiznanou částkou [částka] a požadovanou částkou [částka]) žalobu ve výroku II. zamítl. Nad rámec shora uvedeného dodal, že byť je odpovědnost za porušení smlouvy objektivní (bez ohledu na zavinění), v daném případě došlo k prokazatelnému vzniku škody na letadle v příčinné souvislosti se zaviněním žalovaného, který nezvládl pilotáž, kdy povinností pilota je bezpečné provedení letu. Žalobci přiznal rovněž úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) s tím, že náhradu škody je žalovaný povinen zaplatit ode dne výzvy k zaplacení ze strany žalobce, od daného okamžiku, pokud škodu nezaplatí, je v prodlení dle § 1968 o. z. Žalovaný byl vyzván dvakrát k úhradě škody, přičemž v druhé výzvě, která mu byla prokazatelně odeslána dne [datum] byla stanovena lhůta pro zaplacení do [datum], protože do uvedené lhůty nezaplatil, je od [datum] v prodlení a žalobci náleží od tohoto data úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.) rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že v řízení do 82 % úspěšnému žalobci přiznal 74% účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), jak je v odůvodní rozsudku podrobně specifikoval. O nákladech státu rozhodl dle § 148 o. s. ř. podle výsledku sporu.

12. Proti rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci. Žalobce brojil proti zamítavému výroku o věci samé (II.) rozsudku soudu I. stupně v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení, a souvisejícím nákladovým výrokům. Napadený rozsudek v obecné rovině označil za správný jak z hlediska zjištění skutkového stavu věci, vypořádání se s podstatnými okolnostmi případu a s jednotlivými tvrzeními účastníků řízení, tak i z hlediska právního posouzení odpovědnosti za škodu a jejích důsledků. Soudu I. stupně vytýká spíše chybou vyplývající z nepřesného výpočtu či určení nákladů vynaložených žalobcem na opravu letadla, kdy soud I. stupně v rámci výroku II. napadeného rozsudku zamítl žalobu mimo jiné co do částky [částka], která měla odpovídat nákladům na provedení montáže světel na křídla (položka„ aveo flach“). Tuto částku soud I. stupně odečetl od částky zaplacené žalobcem za opravu letadla se závěrem, že montáž světel na křídla nepředstavuje opravu letadla po předmětné letecké nehodě, tudíž tato položka nemůže být škodou a nemohla by být v rámci náhrady škody přiznána. Nicméně jde o to, že tato položka nebyla ve fakturách, kterými byla účtována žalobci oprava letadla (a jejichž výčet je obsažen v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku), zahrnuta; částkou [částka] (s DPH) - tedy [částka] (bez DPH) - byly fakturovány pouze položky odpovídající opravě letadla po předmětné nehodě bez položky„ aveo flach“. Uvedené je patrné i ze samotného přehledu nákladů uvedeného bodě 13. odůvodnění napadeného rozsudku, když součet tam uvedených položek bez položky„ aveo flach“ činí právě [částka] (bez DPH) – tedy s položku„ aveo flach“ by součet činil [částka] (bez DPH). Z uvedeného je patrné, že součet těchto položek bez položky„ aveo flach“ odpovídá fakturované částce [částka] (bez DPH) - tedy [částka] (s DPH) a není potřeba od této částky uvedenou položku odpočítávat. Cenu za montáž světel na křídla žalobce platil zhotoviteli samostatně a nad rámec faktur k žalobě doložených. Žalobci tedy mělo být celkově přiznáno [částka]. Prvostupňový soud výrokem I. napadeného rozsudku přiznal žalobci pouze [částka] a dílčí nepřiznaná částka [částka] je obsažena v zamítavém výroku II. napadeného rozsudku. Proto žalobce brojí právě proti výroku II. napadeného rozsudku co do částky [částka] (ačkoli celkově výrokem II. zamítnutá částka činí [částka]). Zbývající část zamítavého výroku II. napadeného rozsudku v rozsahu [částka] (představující z části zamítnutý dílčí ušlý zisk a z části zamítnutou náhradu cestovného), žalobce svým odvoláním nenapadá. V případě úspěchu žalobce s odvoláním dojde ke změně výsledku řízení, což by mělo vliv na závislé nákladové výroky napadeného rozsudku, neboť poměr úspěchu ve věci by byl jiný, než z kterého vycházel soud I. stupně v napadeném rozsudku. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že výrok II. napadeného rozsudku se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a žaloba se zamítá pouze co do částky [částka], přičemž v návaznosti na to aby bylo nově rozhodnuto o nákladech řízení.

13. Žalovaný svým odvoláním napadl vyhovující výrok (I.) a související nákladové výroky. Namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že soud I. stupně dospěl k neúplným a nesprávným skutkovým zjištěním, a to zejména v důsledku toho, že vycházel ze závěrů znalce [příjmení] učení technického v [obec] (dále jen„ VÚT [obec]“), který při svém výslechu v podstatných věcech protiřečil. Poukázal na to, že před uvedeným znaleckým posudkem byl vypracován znalecký posudek znalcem ing. [jméno] [příjmení], jehož závěry vyzněly ve prospěch žalovaného, když znalec dospěl ke zjištění, že příčinou nehody bylo vylomení příďového podvozku v důsledku najetí do výtluku na povrchu RWY. Následně na to byl ustanoven další znalec, a to [obec] učení technické v [obec], jím vypracovaný znalecký posudek jako příčinu nehody uvedl chybu pilota. Žalovaný s podrobnou argumentací vyjádřil nesouhlas se závěry soudu I. stupně ohledně nehodového děje a zavinění nehody. Ohledně hodnocení závěrů znalce s ohledem na výpověď svědka [příjmení] namítl, že svědek uvedl, že„ následně se dotknul koly hlavního podvozku RWY a v okamžiku, kdy se dotklo příďovým kolem dráhy, začalo vybočovat“, z čehož je podle žalovaného zřejmá časová souslednost, kdy letadlo nejprve dosedlo koly hlavního podvozku a poté se dotklo příďovým kolem dráhy. V tomto ohledu není vůbec zřejmé, v čem měla spočívat chyba pilotáže. Ohledně stop spočívajících v laku či střípků laminátu na místě v okolí výtluku žalovaný namítl, že soud I. stupně opět pracoval s otázkou pravděpodobnosti, resp. nepravděpodobnosti. Žalovaný dále vznesl výhrady k důkazu výslechem svědka [příjmení], z něhož vycházel znalec [příjmení] [jméno] a posléze i soud I. stupně Jeho svědectví bylo podstatné z toho důvodu, že byl jediným očitým svědkem. Uvedený svědek popisoval přistání a následný start prováděné žalovaným, přičemž svědek uváděl ohledně roztočení vrtule předmětného letadla skutečnost za hranicí možností, čímž de facto degradoval celou svou výpověď. Podle názoru žalovaného nebyl zjištěn žádný rozpor znaleckého posudku Ing. [příjmení] s ostatními důkazy. Pokud jde o znalecký posudek vypracovanému VÚT [obec], tento ohledně průběhu nehodového děje vychází z obsahu výpovědi svědka [příjmení], která se jeví jako nespolehlivý důkaz; znalci muselo být zřejmé, že tvrzení svědka [příjmení] ohledně akcelerace letounu na základě otáček vrtule je nesmyslné. Dále žalovaný argumentoval k závěrům znalce [příjmení] [jméno] k hmotnosti letadla s tvrzením, že zjištění, zda letoun překračoval maximální povolenou startovací hmotnost, není otázkou podružnou, neboť v případě, že tomu tak bylo, není letoun způsobilý k provozu, má minimální hodnotu, což je podstatné pro určení výše škody. Žalovaný namítl, že znalecký posudek VÚT [obec] měl být posuzován stejně kriticky, jako byl posuzován znalecký posudek Ing. [příjmení]. Žalovaný v rámci odvolání navrhl k důkazu vypracování revizního znaleckého posudku z oboru strojírenství - letecká doprava s tím, že se sice jedná o důkaz, který nebyl uplatněn před soudem I. stupně, avšak má jím být zpochybněna věrohodnost důkazního prostředku - znaleckého posudku [obec] učení technického v [obec] - na kterém spočívá nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) změnil tak, že se žaloba zamítá, uložil žalobci povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů a státu jeho náklady.

14. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce namítl (bez bližšího odůvodnění), jeho nedůvodnost.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného argumentoval k tomu, že odvolání žalovaného do výroku ve věci samé je založeno na polemikách jednak se závěry znaleckého posudku vypracovaného VÚT [obec] a prosazování závěrů znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], jednak se svědeckou výpovědí svědka [příjmení], a dále na polemice o startovací hmotnosti letadla. Rozsudek soudu I. stupně označil za v zásadě (tj. s výjimkou poukazovanou v odvolání žalobce) věcně správný a odvolání žalovaného do vyhovujícího výroku I. rozsudku za nedůvodné, proto by v tomto rozsahu měl být rozsudek potvrzen.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Zopakoval dokazování znaleckým posudkem ZP VÚT [obec] ze dne [datum], z něhož zjistil (závěr pod bodem 7.1.), že na otázku 3.„ Bylo příčinou letecké nehody nezvládnutí techniky pilotáže žalovaným? Pokud ano, proč?“ byla pod bodem 7.2. podána jednoznačná odpověď„ [jméno], žalovaný včasnou reakcí nezabránil vybočení letadla vychýlením kormidel příčného a směrového řízení, případně snížením výkonu motoru a případně nedokázal udržet již zvednutý příďový povozek nad povrchem EWY.“ – viz. čl. 367 spisu.

17. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu I. stupně - po jejich částečném upřesnění dílčím zopakováním důkaz znaleckým posudkem VÚT [obec] shora - dospěl k závěru, že soud I. stupně v zásadě provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav věci, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. Soud I. stupně poté, co hodnotil důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, kdy přitom přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, v odůvodnění svého rozsudku vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl další důkazy, i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Rozsudek soudu I. stupně je tak (s výjimkou níže uvedenou týkající se výše škody spočívající ve vynaložených nákladech na opravu letadla) správný jak z hlediska zjištění skutkového stavu věci, vypořádání se s podstatnými okolnostmi případu a s jednotlivými tvrzeními účastníků řízení, tak i z hlediska právního posouzení odpovědnosti za škodu a jejích důsledků. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že k letecké nehodě, při níž došlo k poškození letadla ve vlastnictví žalobce, došlo vinou žalovaného, když příčina nehody letadla byla na straně žalovaného jako pilota, který nezvládl pilotáž letadla (vzletový manévr). Soud I. stupně nepochybil, pokud ohledně závěrů o průběh nehody vyšel zejména ze závěrů znalce - VÚT [obec], ve spojení s oznámením o mimořádné události (z [datum]), se závěrečnou zprávou o odborném šetření příčin letecké nehody (z [datum]) a svědeckou výpovědí zejména svědka [příjmení], ani pokud nepřisvědčil ohledně průběhu nehody závěrům uvedeným ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] (který za příčinu havárie letadla označil výtluk na povrchu RWY, se kterým se mělo střetnou kolo příďového podvozku). Lze přisvědčit vyjádření žalobce k odvolání žalovaného, že odvolání žalovaného je založeno na polemikách jednak se závěry znaleckého posudku vypracovaného VÚT [obec] a prosazování závěrů znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], jednak se svědeckou výpovědí svědka [příjmení], které jsou zcela nedůvodné. Znalecký posudek VÚT [obec] byl vypracován již jako revizní posudek za situace, kdy znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] vykazoval zásadní nelogičnosti, přičemž závěry posudku znalce [příjmení] [příjmení] byly tímto revizním znaleckým posudkem VÚT [obec], který je jak v souladu s ostatními důkazy (zejména s oficiálním výsledkem vyšetřování příčiny letecké nehody, která byla provedena k tomu státem pověřeným orgánem), tak i s obecnými pravidly logiky, zcela vyvráceny. Vypracování dalšího znaleckého posudku je tak nedůvodné, když nadto jde o návrh důkazu v odvolacím řízení nepřípustný dle § 205a o. s. ř., neboť jeho cílem není znevěrohodnění znaleckého posudku VÚT [obec], ale zpochybnění zjištěného skutkového stavu. Skutkový stav z hlediska příčiny předmětné letecké nehody lze mít za spolehlivě prokázaný. Není důvodu zpochybňovat ani výpověď svědka [příjmení], jak činí žalovaný, a to navíc tím způsobem, že vybírá jednu větu vytrženou z kontextu výpovědi a tuto izolovaně podrobuje kritice a snaží se z toho dovodit nevěrohodnost uvedeného svědka. Svědek [příjmení] vypovídal věcně, logicky a uvedl vše, co viděl a vnímal ohledně průběhu nehody. Nic nesvědčí o tom, že by jeho výpověď měla být nevěrohodná anebo by měla být hodnocena jako méně věrohodná. Rovněž polemika žalovaného o startovací hmotnosti letadla je zcela nedůvodná – v tomto směru lze odkázat na závěry soudu I. stupně shrnuté pod bodem 6. shora. Pokud žalovaný v odvolání tvrdí, že tato skutečnost by měla mít dopady na výši škody, jde podle názoru o nepřípustnou novotu ve smyslu § 205 a o. s. ř., když taková argumentace žalovaného před soudem I. stupně nezazněla. Odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku je tedy nedůvodné.

18. Naopak odvolání žalobce proti zamítavému výroku o věci samé (II.) rozsudku soudu I. stupně v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení, lze zcela přisvědčit. Zcela nepochybně jde o chybu vyplývající z nepřesného výpočtu či určení nákladů vynaložených žalobcem na opravu letadla. Soud I. stupně sice správně uvedl, že montáž světel na křídla nepředstavuje opravu letadla po předmětné letecké nehodě, nicméně jde o položku, která nebyla ve fakturách, kterými byla účtována žalobci oprava letadla (jež jsou v tomto směru podkladem žaloby) zahrnuta. Uvedené je patrné i ze samotného přehledu nákladů uvedeného bodě 13. odůvodnění napadeného rozsudku, když součet tam uvedených položek bez položky„ aveo flach“ činí právě [částka] (bez DPH) – tedy s položku„ aveo flach“ by součet činil [částka] (bez DPH). Z uvedeného je patrné, že součet těchto položek bez položky„ aveo flach“ odpovídá fakturované částce [částka] (bez DPH) - tedy [částka] (s DPH) a není potřeba od této částky uvedenou položku odpočítávat.

19. Za situace, kdy žalobci byla ve výroku I. napadeného rozsudku (byť nepravomocně) přiznána částka [částka], je namístě žalobci ještě přiznat částku [částka]. Soud I. stupně nepochybil ve svých závěrech o prodlení žalovaného s úhradou dluhu, když náhrada škody je splatná na výzvu (ve smyslu § 1958 o. z.) přičemž lze jen doplnit, že ve smyslu § 573 o. z. (kdy žalobce dokládá odeslání druhé výzvy - s poskytnutou lhůtou k plnění do [datum] - prostřednictví pošty podacím lístkem s datem odeslání dne [datum]) se má za to, že odeslaná zásilka došla žalovanému třetí pracovní den, tj. dne 11. 6. (středa) 2015.

20. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. V zamítavém výroku o věci samé (II.) ho dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci ještě částku [částka], a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ode dne, který následuje po posledním dni lhtůty ve výzvě žalobce stanované lhůtě k plnění dluhu.

21. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

22. V případě nákladů před soudem I. stupně postupoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl úspěšný z 91%, bylo mu přiznáno 82 % nákladů řízení. Celkové náklady, které žalobce na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložil, činí [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení [částka] 607,50 (v tomto směru lze zcela odkázat na podrobné odůvodnění soudu I. stupně pod bodem 59. a 60. napadeného rozsudku, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje). Žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tedy náleží částka [částka] (odpovídající 82% celkových nákladů).

23. V odvolacím řízení byla žalobci přiznána náhrada dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když v tomto stádiu řízení byl žalobce zcela úspěšný. Náklady žalobce v odvolacím řízení tvoří zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady právního zastoupení. Ty tvoří odměna advokáta žalobce za 3 úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání dne [datum]; § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ AT) po [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty [částka], když předmětem odvolacího řízení byla částka [částka] a částka [částka]), 3 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka].

24. O nákladech státu rozhod odvolací soud v souladu s § 148 o. s. ř. Účastníci se tak podílejí na celkových nákladech státu dle svého neúspěchu ve věci, tedy žalobce 9 % a žalovaný 94 %. Celkové náklady činí [částka] (znalečné ve výši [částka] – č. l. 141, [částka] – č l. 176 a [částka] – č. l. 240 p.v., přiznané a vyplacené ve prospěch znalce [příjmení] [příjmení]; znalečné [částka] - na č. l. 378 a [částka] - na č. l. 477 spisu - přiznané a vyplacené ve prospěch znalce [příjmení] [jméno]; svědečné pro svědka [příjmení] ve výši [částka]). Na žalobce tady připadá částka [částka] na žalovaného částka [částka] ponížená o zaplacenou zálohu znalečného ve výši [částka], tedy částka [částka].