pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j., 24 C 228/2020-34, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 228/2020-39

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) Opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně opravil rozsudek shora tak, že do jeho záhlaví doplnil zástupce žalované.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení) s tvrzením, že uzavřela (prostřednictvím zprostředkovatelské [právnická osoba]) s žalovanou (coby cestovní kanceláří) dne [datum] smlouvu o zájezdu do Řecka, od které následně (v souvislosti se situací spojenou se šířením onemocnění COVID-19 a s poukazem na příslušná ochranná opatření proti šíření uvedeného onemocnění, která v té době panovala na celém území Řecka) odstoupila dne [datum] s odkazem na § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“) a požadovala zpět již zaplacenou částku sestávající ze zálohy ve výši [částka] a pojištění storna ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala uzavření tvrzené smlouvu o zájezdu, ani její obsah. Na svou obranu uvedla, že to byla ona, kdo musel od smlouvy odstoupit z důvodu nedoplacení ceny zájezdu žalobkyní, náleží jí proto celá žalobkyní uhrazená záloha. Žalobkyni nenáleželo právo od smlouvy odstoupit, neboť pro to nebyly naplněny zákonné důvody. Žalovaná žalobkyni nenabídla voucher dle zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (tzv. [příjmení] voucher). Žalovaná měla vůli vrátit zbytek ceny zájezdu nad rámec stornopoplatku za dvě osoby, ale zprostředkovatelská [právnická osoba] sdělila, že s ní žalobkyně nekomunikovala, žalovaná proto nemůže být v prodlení ani s úhradou této částky.

4. Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyšel ze skutkových zjištění, jak je popsal pod bodem 4. odůvodnění svého rozsudku (na který odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí zcela odkazuje). Po skutkové stránce uzavřel, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zájezdu do Řecka, dne [datum] byla uhrazena záloha [částka] a [částka] na pojištění storna, zbytek ceny zájezdu ([částka]) měl být uhrazen do [datum]. Dne [datum] informovala žalovaná žalobkyni o možných potížích v souvislosti s nemocí COVID-19 a nabídla voucher nebo zrušení zájezdu se storno poplatky. Žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy s poukazem na § 2535 o. z. z důvodu, že nejspíš nebude možné zájezd realizovat s ohledem na opatření související s uváděnou nemocí. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobkyni k úhradě doplatku ceny zájezdu s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy ze strany žalované v případě jeho neuhrazení a v takovém případě na povinnost úhrady storno poplatku. E-mailem ze dne [datum] pak žalovaná odstoupila od smlouvy právě z důvodu nezaplacení ceny zájezdu.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2521 a následujících o. z. ve spojení se zákonem č. 185/2020 Sb. (dále případně jen„ [příjmení] voucher“). Podle § 2521 odst. 1 o. z. smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Podle § 2533 odst. 1 o. z. může zákazník před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Podle odst. 2 je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní. Podle § 2534 o. z. odstoupil-li zákazník od smlouvy podle § [číslo] odst. 2, vrátí pořadatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch. Podle [číslo] o. z. zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody. Zákon [číslo] Sb. nabyl účinnosti dne [datum], přičemž podle § 2 se tento zákon použije na zájezdy s termínem od [datum] do [datum]. V § 3 tohoto zákona poskytuje cestovní kanceláři ochrannou dobu, když podle odst. 1 ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § [číslo] nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Podle odst. 2 ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem [datum], neskončí-li podle tohoto zákona dříve. Podle odst. 3 je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd dále v případě zaměstnance, který ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby nemohl po dobu nejméně 30 dnů konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 a 209 zákoníku práce. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd také v případě škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. Obsah poukazu na zájezd musí splňovat náležitosti stanovené v § 4 téhož zákona.

6. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalovaná před soudem výslovně prohlásila, že žalobkyni žádný voucher ve smyslu zákona [příjmení] voucher nenabídla. Tím nevyužila institutu ochranné doby ve smyslu § 3 odst. 1 uvedeného zákona a nezabránila plynutí lhůty na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu. Žalovaná informovala žalobkyni o změnách týkajících se jejího zájezdu dne [datum], tedy den před tím, než zákon [příjmení] voucher vstoupil v účinnost. Využila-li proto žalobkyně možnosti dne [datum] od smlouvy odstoupit z důvodů domnělé nemožnosti plnění ze strany žalované, takové odstoupení bylo plně v souladu se smlouvou o zájezdu, konkrétně s čl. 5 písm. i) Všeobecných smluvních podmínek pořadatele zájezdu (dále jen„ VZP žalované“), a to na základě předchozí informace žalované ze dne [datum], ale i s ohledem na následné neuskutečnění zájezdu v souladu § 2535 o. z. [obec] žalobkyni nakonec poskytnut nebyl, žalobkyně má proto nárok na vrácení plnění ze smlouvy. Jednání žalované spočívající v požadavku doplatku zájezdu v době, kdy sama nemohla s ohledem na vývoj pandemie v Evropě očekávat, že se zájezd uskuteční, nadto za účinnosti speciálního zákona [příjmení] voucher, který byl vydán právě v důsledku vývoje pandemie SARS CoV-2 a na ochranu cestovních kanceláří před nepříznivými důsledky rušení zájezdů (dopadů pandemie koronaviru), když dle § 4 odst. 3 písm. a) že pořadatel má (s ohledem na znění v § 4 odst. 1 - rozhodne-li se pořadatel využít ochrannou dobu … právo vystavit poukaz na peněžní částku odpovídající hodnotě veškerých plateb uhrazených zákazníkem za zájezd, tedy na částku dosud uhrazenou, označil za jednání nepožívající právní ochrany. Soud I. stupně uzavřel, že odstoupení žalované od smlouvy v důsledku neuhrazení doplatku tedy nemělo za následek zánik smluvního vztahu. Odstoupení žalobkyně od smlouvy, když žalovaná následně zájezd ani neměla v úmyslu žalobkyni poskytnout, bylo nejen v souladu s § 2535 o. z., když se následně zájezd ani neuskutečnil, ale též v souladu s čl. 3 písm. d) s poukazem čl. 5 písm. i) VZP žalované, které jsou nedílnou součástí smlouvy o zájezdu. S ohledem na to, že žalovaná nevyužila ochranné doby, došlo k platnému odstoupení žalobkyně od smlouvy na základě dopisu ze dne [datum], který byl žalované prokazatelně doručen [datum], neboť uvedeného dne na něj reagovala. V důsledku odstoupení od smlouvy vznikl žalobkyni nárok na vrácení již uhrazené ceny zájezdu [částka] nejpozději ve lhůtě dle § 2535 odst. 2 o. z., tj. 14 dní od doručení odstoupení, tedy nejpozději ke dni [datum]. Pojištění storno poplatku v částce [částka] není součástí smlouvy o zájezdu, proto odstoupení od smlouvy o zájezdu nemá vliv na zánik tohoto pojištění bez dalšího a tedy ani na povinnosti vrátit toto plnění ze strany žalované. Soud I. stupně nároku na vrácení zálohy v částce [částka] vyhověl, přičemž důvodným shledal i nárok na úhradu úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“) s tím, že žalobkyně měla v řízení jen nepatrný neúspěch, má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (jak ji v odůvodnění vyčíslil).

8. Proti rozsudku do jeho vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a souvisejícího nákladového výroku (III.) podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Za zásadní žalovaná označila odpověď na otázku, jak došlo k zániku předmětné smlouvy o zájezdu, neboť to má přímý vliv na to, zda žalobkyní již uhrazená záloha ve prospěch zájezdu podléhá vrácení či nikoli. V této souvislosti argumentovala k tomu, že odstoupením od smlouvy žalobkyní nedošlo k zániku smlouvy, že smlouva zanikla až pozdějším odstoupením ze strany žalované. Uvedla, že soud I. stupně na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávným právním závěrům, uzavřel-li, že žalobkyně platně odstoupila od smlouvy o zájezdu, čímž předmětná smlouva zanikla, žalované tak vznikla povinnost vrátit uhrazené plnění, a pokud odstoupení žalované od smlouvy shledal neplatným. Zdůraznila, že i přes tehdy probíhající pandemii onemocnění koronaviru byly závazky smluvních stran ze smlouvy o zájezdu platné a závazné, a to až do zrušení této smlouvy; žalovaná tedy měla povinnost poskytnout žalobkyni ve smlouvě vymezené služby a žalobkyně měla povinnost za tyto uhradit dohodnutou cenu, přičemž tuto svou povinnost splnila jen z části, když přes výzvu uhradila pouze polovinu sjednané částky. Soud I. stupně nesprávně vyhodnotil dopis (e-mail) žalované ze dne [datum], pokud ho považoval za informaci o změnách týkajících se zájezdu ve smyslu čl. 5 písm. i) VOP žalované, na jehož základě má zákazník možnost od smlouvy odstoupit vzhledem k okolnosti, která poskytovatele donutí změnit podmínky zájezdu, k čemuž ale v projednávané věci nedošlo (minimálně ne v době, kdy byla tato věc s žalobkyní řešena). V uvedeném dopisu žalovaná žalobkyni poskytla možnost úpravy smlouvy o zájezdu tak, že by byla ochotna v případě zájmu žalobkyně zájezd zrušit, případně na již uhrazenou částku vystavit voucher. Žalovaná nebyla donucena měnit podmínky, když v době komunikace účastnic nebylo a ani nemohlo být jasné, jaká bude situace v destinaci v době realizace zájezdu. Zmíněné alternativy nabídla s cílem poskytnout žalobkyni širší možnosti řešení, než jen vyčkávání, jak se situace vyvine a zda se případně zájezd nezruší. Jednalo se tedy pouze o seznámení klienta s možnostmi, které přicházejí v úvahu. K tomuto kroku žalovaná nebyla jakkoli nucena, ani se nejednalo o jednostrannou úpravu smlouvy. Z uvedeného ustanovení VOP tak možnost odstoupit ze strany žalobkyně od smlouvy dovodit nelze. Pokud žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu, že nelze předpokládat realizaci zájezdu, je tento důvod přímo časově spojen s datem zahájení zájezdu. Situace se v tehdejší době velice živelně měnila (oběma směry), pročež posouzení, zda bude možné zájezd realizovat či nikoli, nešlo provést v řádu týdnů či měsíců před jeho předpokládanou realizací, jak se stalo v posuzovaném případě. Odstoupení žalobkyně z uvedeného důvodu bylo předčasné, tedy neplatné, a nemá tak zákonem předpokládané dopady v podobě zániku smlouvy. Na toto neplatné odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně (na které byla upozorněna) navázala výzva žalované k úhradě zbytku ceny dle smlouvy a po nesplnění této povinnosti pak odstoupení od smlouvy ze strany žalované. V době porušení povinnosti úhrady ze strany žalobkyně byla smlouva platná a žalobkyně tedy měla povinnost cenu bezezbytku uhradit tak, jak se zavázala ve smlouvě, což neučinila. Odstoupením od smlouvy ze strany žalované smlouva zanikla a také byla vypořádána částka, která byla ze strany žalobkyně před zánikem smlouvy uhrazena. Žalovaná i přesto, že by měla dle VOP nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši odpovídající v zásadě již uhrazené částce, poukázala na účet žalobkyně částku ve výši [částka]; storno tedy činí částku [částka]. I toto (stejně jako všechna předchozí) jednání žalované je třeba považovat za proklientské. Aktivitu žalované, kterou se snažila vyjít vstříc žalobkyni a nabídnout jí co nejvíce alternativ, však soud I. stupně považuje za pochybení a za toto žalovanou sankcionuje. V projednávané věci nebylo možné aplikovat [příjmení] voucher, neboť vznikla před nabytím jeho účinnosti; pro jeho aplikaci nebyl ani důvod, neboť je daná problematika upravena dostatečně v o. z. v části odstoupení od smlouvy. Úvahy soudu I. stupně jdou nad rámec právní úpravy i skutkového stavu, kdy zcela nedůvodně zvýhodňují žalobkyni. Rozhodnutí soudu I. stupně není správné, odstoupení žalobkyně od smlouvy není po právu, proto jediným relevantním odstoupením je odstoupení žalované. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zcela zamítl a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že na její bankovní účet bylo dne [datum] připsáno [částka], tím došlo k částečnému uspokojení žalovaného nároku, žalobkyně bere svoji žalobu v tomto rozsahu zpět. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu, v němž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím, zrušil a v této části řízení podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.

10. Žalobkyně dále vyjádřila nesouhlas s odvolací argumentací žalované, že odstoupením od smlouvy žalobkyní nedošlo k zániku smlouvy, a že ta zanikla až pozdějším odstoupením ze strany žalované. Za klíčovou skutečnost pro posouzení celé věci označila dopis (e-mail) žalované ze dne [datum]. Přisvědčila žalované, že podřazení obsahu zmíněného dopisu pod čl. 5 písm. i) VOP žalované není opodstatněné, avšak z jiných než žalovanou namítaných důvodů, které ve vyjádření vyložila. Nicméně zdůraznila, že správnost či nesprávnost podřazení sdělení žalované ze dne [datum] pod čl. 5 písm. i) VOP žalované nic nemění na platnosti odstoupení žalobkyně učiněného výslovně podle § 2535 o. z., které soud I. ve výsledku aproboval jako platné. Toto tzv.„ kvalifikované“ odstoupení od smlouvy o zájezdu je vázáno na existenci nevyhnutelných a mimořádných okolností, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu a které nastaly v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí; není nijak spjato s kterýmikoli návrhy smluvních stran a zákazník jej může využít samostatně za předpokladu, že splní podmínky v uvedeném ustanovení uvedené. Sdělení jedné ze stran druhé straně nicméně může mít určitý vliv na jeho využití zákazníkem. Taktomu bylo i v případě dopisu žalované ze dne [datum], v němž žalovaná na žalobkyni naléhá, aby se rozhodla pro jednu z nabízených alternativ (vystavení voucheru či storno zájezdu a úhrada storno poplatků), protože část turistické sezóny byla tváří v tvář situaci stran onemocnění COVID-19 celosvětově odložena. Žalobkyně obratem zjišťovala poměry v místě pobytu a z různých zdrojů zjistila, že v Řecku byla zavedena přísná opatření, jejichž dodržení není slučitelné s realizací smluveného zájezdu. Na tato opatření ve svém odstoupení od smlouvy příkladmo odkázala a uvedla zdroje, z nichž tyto informace čerpala. Žalovaná existenci těchto opatření nikdy nezpochybnila, pouze vždy v obecné rovině uváděla, že situace byla v době předpokládaného uskutečnění zájezdu jiná než v době odstoupení žalobkyní. Ostatně žalovaná dosud ani netvrdila, že zájezd pro jiné osoby ve stejném termínu a do stejné destinace zrealizovala. Žalobkyně poukázala na to, že se již ve své replice ze dne [datum] k vyjádření žalované podrobně zabývala námitkami žalované ohledně údajné předčasnosti odstoupení od smlouvy žalobkyní, a tím i její neplatnosti, kdy mimo jiné poznamenala, že žalovaná tím, že vyčítá žalobkyni, že nemohla vědět, jak bude vypadat celková situace v době předpokládaného zahájení zájezdu, tedy jaká budou platit opatření, omezení atd., zpochybňuje především svou vlastní iniciativu, vyjádřenou v e-mailové zprávě ze dne [datum]. Nelze se ztotožnit s dlouhodobým postojem žalované, že ve svém dopisu ze dne [datum] nabídla zmíněné alternativy„ s cílem poskytnout žalobkyni širší možnosti řešení než jen vyčkávání, jak se situace vyvine a zda se případně zájezd nezruší“, když sama ponoukla žalobkyni k výběru jedné ze dvou alternativ, které se zachováním dosavadního stavu („ posečkáním“) ani nepočítají, žádné další řešení žalovaná nepředestřela a současně dala jasně najevo, že není jiné„ únikové“ cesty nežli skrze jednu z prezentovaných alternativ. To žalobkyni jen utvrdilo v tom, že žalovaná se zájezdem v původně sjednaném termínu nepočítá. Nepřiléhavou je i odvolací argumentace žalované týkající se zákona [příjmení] voucher a jeho dopadů na smluvní vztah účastníků. Soud I. stupně nevyslovil závěr o nepoužitelnosti tohoto právního předpisu na nynější věc, jen poznamenal, že žalovaná informovala žalobkyni o změnách týkajících se jejího zájezdu dne [datum], tedy den před nabytím účinnosti uvedeného zákona. K odstoupení od smlouvy již došlo za účinnosti tohoto zákona. Obvodní soud naopak připomněl § 2 tohoto zákona, dle něhož se tento zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od [datum] do [datum], jakož i to, že žalovaná měla možnost využít ochranné doby podle § 3 odst. 1 tohoto zákona. Z § 2 daného zákona je dobře patrné, že se vztahuje i na ty právní poměry, které vznikly před nabytím účinnosti zákona, jsou-li jejich předmětem zájezdy ve shora uvedeném časovém rozmezí. Výtka soudu I. stupně adresovaná žalované, že požadovala-li po žalobkyni doplacení ceny zájezdu v době, kdy sama nemohla s ohledem na vývoj pandemie v Evropě očekávat, že zájezd uskuteční a kdy již byl účinným zákon [příjmení] voucher, není úvahou jdoucí nad rámec skutkového stavu a zcela nedůvodně zvýhodňující žalobkyni, jak žalovaná v odvolání podotkla, když žalovaná dlouhodobě zastává názor, že teprve její odstoupení od smlouvy v důsledku nedoplacení zbývající ceny zájezdu žalobkyní přivodilo zánik závazku (a nikoli dřívější odstoupení žalobkyně). Přijetí zákona [příjmení] voucher má pro souzenou věc rovněž význam v tom smyslu, že zákonodárce dal explicitně najevo, že epidemie koronaviru COVID-19 a související opatření proti šíření nákazy mohou představovat ony nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, jež ustanovení § 2535 o. z. zmiňuje. Stejně tak bez významu není ani časový horizont [datum], předvídaný v § 2 téhož zákona. I k němu je třeba v rámci posouzení otázky údajné předčasnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu taktéž přihlédnout, zvláště když odstoupení od smlouvy žalobkyní od prvního dne předpokládaného zájezdu dělilo 6 týdnů. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný v rozsahu, v němž nebude dotčen dílčím zrušením, vyvolaným částečným zpětvzetím žaloby, a následným zastavením řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil a žalovanou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.); ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přičemž jednal (v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.) z důvodu omluvy v nepřítomnosti zástupce žalované. Dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

12. Soud I. stupně na základě řádně provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí (a proti jeho skutkovým zjištěním žalovaná ani nic nenamítala), pokud zjistil, že byla uzavřena smlouva o zájezdu, žalobkyně uhradila část ceny zájezdu, obdržela od žalované informaci o možných řešeních souvisejících s probíhající epidemiologickou situací a následně zaslala žalované odstoupení od smlouvy, toto žalovaná odmítla, trvala na platnosti a plnění smlouvy, k čemuž nedošlo, proto žalovaná od smlouvy odstoupila, a to pro neplnění smlouvy, přičemž věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní, byť s některými jeho dílčími závěry se odvolací soud neztotožňuje, jak bude uvedeno níže.

13. Ustanovení § 2535 o. z. (dle něhož Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.), na jehož základě žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy od zájezdu a požaduje vrácení zaplacené zálohy v plném rozsahu, bylo zakotveno do tuzemského právního řádu zákonem č. 111/2018 Sb. a je transpozicí čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne [datum] o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách. Upravuje specifické právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu, pokud se vyskytnou mimořádné a nepředvídatelné okolnosti, které mají dopad na poskytování zájezdu. Přičemž všechny uvedené podmínky v tomto zákonném ustanovení musí být splněny současně. Zákon nicméně neupravuje žádnou lhůtu pro odstoupení, nestanovuje blíže konkrétní časový okamžik, k němuž musí být tyto podmínky splněny. V případech, kdy je smlouva o zájezdu uzavřena s velkým časovým předstihem před konáním zájezdu, což je právě projednávaný případ, může nastat situace, kdy se v průběhu času takové mimořádné okolnosti mohou vyskytnout, nicméně do doby konání zájezdu se situace může opět normalizovat. [obec] bližší je termín konání zájezdu, tím je větší pravděpodobnost, že nastalé mimořádné okolnosti přetrvají a budou mít vliv na poskytování zájezdu.

14. Soud I. stupně v projednávané věci zcela správně při posouzení věci vyšel z dopisu (e-mail) žalované ze dne [datum], který zaslala žalobkyni. Byť lze přisvědčit žalované, že uvedený dopis nelze považovat za informaci o změnách týkajících se zájezdu ve smyslu čl. 5 písm. i) VOP žalované, na jehož základě má zákazník možnost od smlouvy odstoupit vzhledem k okolnosti, které poskytovatele donutí změnit podmínky zájezdu, jak učinil soud I. stupně, nemá tento nesprávný závěr soudu I. stupně, vliv na jeho závěr o platnosti odstoupení žalobkyně učiněného výslovně podle § 2535 o. z. Odvolací soud v tomto případě souhlasí s argumentací žalobkyně prezentovanou v průběhu řízení před soudem I. stupně a zopakovanou ve vyjádření k odvolání žalované, že obsah tohoto dopisu (v němž žalovaná informovala žalobkyni o možných potížích v souvislosti s nemocí COVID-19 a nabídla buď voucher - k němuž při jednání soudu I. stupně zástupce žalované výslovně uvedl, že se jednalo o„ vnitřní“„ osobní“ voucher, nikoliv voucher ve smyslu zákona [příjmení] voucher - nebo zrušení zájezdu se storno poplatky) měl zásadní vliv na následující postup žalobkyně, která obratem zjišťovala poměry v místě konání zájezdu a z různých zdrojů zjistila, že v Řecku byla zavedena přísná opatření, jejichž dodržení není slučitelné s realizací smluveného zájezdu, přičemž na tato opatření ve svém následném odstoupení od smlouvy příkladmo odkázala a uvedla zdroje, z nichž tyto informace čerpala. Žalovaná ani v průběhu soudního řízení existenci těchto opatření nikdy nezpochybnila, pouze v obecné rovině tvrdila, že situace byla nepřehledná, že v době předpokládaného uskutečnění zájezdu byla jiná než v době odstoupení žalobkyní, že odstoupení žalobkyně bylo předčasné. Obsah dopisu a v něm nabízená řešení situace, která v té době panovala, a jak sama žalovaná uvedla, byla zcela nepřehledná, rovněž mohl utvrdit žalobkyni v tom, že sama žalovaná se zájezdem v původně sjednaném termínu nepočítá. Lze uzavřít, že odstoupení žalobkyně od smlouvy dne [datum], k němuž došlo vzhledem k datu prvního dne zájezdu [datum], šest týdnů před konáním zájezdu, bylo učiněno v situaci, kdy bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti učinit závěr, že mimořádné okolnosti (pandemie koronaviru) budou trvat a významně ovlivní zájezd, nebo dopravu do místa konání zájezdu. V projednávané věci tedy došlo ze strany žalobkyně k platnému odstoupení od předmětné smlouvy o zájezdu ve smyslu § 2535 o. z. Již tímto odstoupením došlo k zániku smlouvy a žalobkyni vzniklo právo na vrácení celé již zaplacené zálohy ve výši [částka] nejpozději ve lhůtě správně dle § 2536a o. z. (nejpozději do 14 dní po ukončení závazku ze smlouvy), k němuž došlo doručením odstoupení, tedy nejpozději ke dni [datum]. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud v tomto rozsahu nároku žalobkyně vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství z této částky.

15. Za situace, kdy žalobkyně v průběhu odvolacího řízení potvrdila částečnou úhradu ze strany žalované a vzala svoji žalobu v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím zpět se souhlasem žalované (ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. - viz výzva soudu I. stupně ze dne [datum] na čl. 54 spisu doručená do datové schránky zástupce žalované téhož dne - viz doručenka na čl. 53 p. v. spisu), odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé uvedeném rozsahu zrušil a řízení zastavil v souladu s § 222a odst. 1 o. s. ř. ve zbývajícím rozsahu rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Odvolací soud s přihlédnutím ke změně rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. V obou případech rozhodl ve spojení s § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žalobkyně měla v řízení jen nepatrný neúspěch (do částky [částka]), neboť jinak byla procesně úspěšná i ohledně částky, jež byla žalovanou uhrazena až po zahájení řízení. Náklady řízení žalované v řízení před soudem I. stupně tvoří soudní poplatek z žaloby [částka] a hotové výdaje nezastoupeného účastníka po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu výslovně požadovaní za dva úkony (podání žaloby účast u jednání dne [datum], když další vyjádření žalobkyně posoudil jako nikoliv účelně vynaložené náklady za situace, kdy obsahují tvrzení již obsažená v žalobě a soud I. stupně další vyjádření po žalobkyni ani nepožadoval) v celkové výši [částka].

17. Náklady řízení žalobkyně v odvolacím řízení tvoří 2 hotové výdaje nezastoupeného účastníka po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) v celkové výši [částka].

18. Odvolací soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a před soudem odvolacím [částka] v obecné pariční lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.