pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 118/2017-158

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení této částky jako náhrady hotových výdajů, které vynaložil jako soudní exekutor předtím, než byl z této funkce odvolán a na jeho místo byl jmenován žalovaný. K dohodě o podílu na odměně mezi nimi nedošlo, proto rozhodlo prezídium Exekutorské komory. Tím však nebyl vyřešen nárok žalobce na náhradu hotových výdajů, které mu vznikly v jím vedených exekučních řízeních do doby, než byl odvolán. Celkem se tak jednalo o 1 350 exekucí, přičemž v případě 1 310 exekucí požadoval polovinu z paušální náhrady hotových výdajů [částka], tj. [částka] a v případě 40 exekucí požadoval náhradu hotových výdajů v plné výši [částka].

3. Žalovaný učinil nesporným, že žalobce byl odvolán z funkce soudního exekutora a žalovaný byl jmenován na jeho místo a že o podílu na odměně bylo rozhodnuto Exekutorskou komorou ČR. Nárok žalobce neuznal s tím, že veškeré nároky žalobce již byly vyřešeny v soudním řízení, v němž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí prezídia Exekutorské komory. Požadavek žalobce považoval za absurdní i z toho důvodu, že požadoval zaplatit plnou výši hypotetických nákladů bez ohledu na to, zda byly žalovanému zaplaceny.

4. Soud I. stupně vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 94/2018, jímž bylo rozhodnuto o návrhu žalobce na zrušení rozhodnutí prezídia Exekutorské komory o určení podílu žalobce na odměně ve výši 10 %, a z vyjádření Exekutorské komory ČR a dospěl k závěru, že odměna i hotové výdaje byly vyřešeny výše uvedeným rozhodnutím prezídia Exekutorské komory ČR, žalobci byla přiznána odměna v souladu s ust. § 15 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád (dále jen ex. řád). Poukázal na to, že žalobce neprokázal, že by se žalovaný bezdůvodně obohatil na jeho úkor ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) za 6 úkonů právní služby po [částka], paušální náhradu hotových výdajů 6 x po [částka] a 21 % DPH, celkem [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné blanketové odvolání, které následně doplnil. Vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní hodnocení, namítal, že k věci přistupoval bez jakékoliv empatie k osobnímu stavu žalobce, poukázal na to, že exekutorský úřad budoval 10 let, hodnota vymáhaných plnění v době jeho odvolání činila přes [částka] Kč, žalobce bojuje za alespoň minimální kompenzaci. Namítal, že rozhodnutí o 10 % podílu na odměně je nevykonatelné, je tak zcela v dispozici žalovaného, zda a jakou částku mu poskytne. Cítil se soudem ignorován, což dovozoval z toho, že jej označoval titulem Ing., přestože na tuto chybu upozornil a v napadeném rozsudku v odst. 8 dokonce titulem MUDr. [příjmení], že po odvolání z funkce čelil intenzivním útokům ze strany Ministerstva spravedlnosti, soudů a JUDr. [příjmení], resp. účastníků řízení, těmito osobami instruovaných. Vytýkal soudu I. stupně, že věc dostatečně skutkově a právně nehodnotil, nechal se ovlivnit argumenty žalovaného, které však neměly věcný základ. Nesouhlasil ani s tím, že soud I. stupně vycházel z vyjádření Exekutorské komory, poukázal na to, že komora má zájem na pokrytí vlastních pochybení, když takto postupuje u všech odvolaných exekutorů v rozporu s principy spravedlivého rozhodování. Odkázal na svá předchozí podání v dané věci. Vytýkal soudu I. stupně, že nijak nezhodnotil otázku bezdůvodného obohacení žalovaného, ignoroval, že žalobce vynaložil ze svého konkrétní částky na vedení exekuce, přičemž převedl žalovanému celý zůstatek všech žalobcem vymožených dosud nevyplacených plnění. Žalovaný si tak plnění připadající na žalobcem vynaložené režijní náklady exekuce ponechal. Nesouhlasil s názorem Exekutorské komory, že podíl na odměně zahrnuje i vynaložené hotové výdaje s tím, že hotové výdaje nebyly předmětem žádného předchozího řízení, ust. § 15 ex. řádu výslovně mluví o podílu na odměně. Pokud není režim vypořádání hotových výdajů upraven exekučním řádem, lze na něj aplikovat obecnou úpravu občanského zákoníku. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce shledával napadený rozsudek věcně správným, uvedl, že námitky žalobce představují zejména kritiku Ministerstva spravedlnosti, Exekutorské komory či JUDr. [příjmení], s jejichž činností je žalobce nespokojen. Pokud se žalobce vyjadřoval ke sdělení Exekutorské komory, poukázal na to, že žalobce ani jeho zástupce se neúčastnili soudního jednání, kde byl tento důkaz proveden. Žalobce v podstatě pouze polemizoval se závěrem soudu I. stupně o tom, zda je dán nárok na náhradu hotových výdajů či nikoliv, jeho argumentaci nepovažoval za dostatečně určitou. Ztotožnil se se závěry soudu I. stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobce neshledal důvodným. Opodstatněnou shledal pouze námitku ohledně opakovaného užití nesprávného akademického titulu žalobce, nicméně toto pochybení bylo pro posouzení uplatněného nároku irelevantní.

10. Podle § 15 odst. 5 ex. řádu, exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost. Účastníky exekučního řízení o tom informuje nejpozději při prvním úkonu exekutora v řízení a oprávněného poučí, že může navrhnout změnu exekutora nebo požádat o změnu exekutora. Exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, případně jeho zástupce, zajistí bez zbytečného odkladu předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů, případně souvisejících dat, technických zařízení nebo nosičů dat nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1; vlastnické právo exekutora, kterému zanikl výkon exekutorského úřadu, k technickým zařízením či nosičům dat tím není dotčeno. Exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, není právním nástupcem exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu.

11. Podle § 15 odst. 6 ex. řádu, podíl exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, popřípadě jeho dědiců nebo odkazovníků na odměně nově jmenovaného exekutora nebo exekutora, který převzal řízení podle odstavce 7 nebo 9, se určí dohodou. Nebude-li dohoda doručena Komoře do 2 měsíců od jmenování nového exekutora, rozhodne [příjmení] podle zásad spravedlivého uspořádání.

12. Podle § 87 odst. 1 ex. řádu, náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu a správce nemovité věci, a je-li exekutor nebo správce závodu a správce nemovité věci plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce").

13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobci vůči žalovanému nárok na náhradu hotových výdajů vynaložených v souvislosti s výkonem jeho exekuční činnosti do doby jeho odvolání nepřísluší. Odvolací soud sice nesdílí názor soudu I. stupně, že náhrada hotových výdajů byla vyřešena rozhodnutím Exekutorské komory o určení podílu žalobce na odměně, v tomto směru shledal opodstatněnou námitku žalobce, že se jedná o odlišné nároky. Vycházel přitom z ust. § 87 odst. 1 ex. řádu, v němž jsou upraveny jednotlivé složky tvořící náklady exekuce, které tvoří mimo jiné odměna a náhrada hotových výdajů. Je tak zjevné, že náhrada hotových výdajů netvoří součást odměny, ale jedná se o odlišný nárok.

14. Nicméně neshledal tento nárok důvodným z jiných důvodů. Vycházel přitom z toho, že postavení soudního exekutora (jeho práva a povinnosti) v případě jeho odvolání z funkce je upraveno ustanovením § 15 odst. 5 a 6 ex. řádu, jedná se o speciální právní úpravu, aplikace občanského zákoníku tak není na místě. Ustanovením § 15 odst. 6 ex. řádu je odvolanému soudnímu exekutorovi přiznán (pouze) nárok na odměnu, resp. podíl na odměně nově jmenovaného exekutora, žádný jiný nárok mu vůči exekutorovi, který po něm převzal exekutorský úřad, nepřiznává. Je tak zřejmé, že žádný jiný nárok odvolanému soudnímu exekutorovi nevzniká. Pokud by zákonodárce předpokládal úhradu dalších nároků, bylo by to nepochybně tímto ustanovením upraveno. Takový záměr (ohledně úhrady dalších nároků) nelze dovodit ani z důvodové zprávy.

15. Odvolací soud přitom vycházel i z toho, že nároky odvolaného exekutora vůči exekutorovi, který po něm převzal úřad, nelze ztotožňovat s náklady exekuce, tedy s nárokem, který exekutorovi přísluší vůči účastníkům exekučního řízení, zpravidla povinnému. Ze skutečnosti, že soudní exekutor má nárok na náhradu hotových výdajů vůči účastníkům exekučního řízení, nelze dovodit jeho nárok na kompenzaci těchto výdajů od exekutora, který po něm převzal úřad. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ani vůči účastníkům exekuce nejsou soudnímu exekutorovi přiznány veškeré náklady, které mu v průběhu exekučního řízení vzniknou, ale pouze náklady výslovně uvedené v ust. § 87 odst. 1 ex. řádu. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že odvolanému soudnímu exekutorovi přísluší výlučně nárok na odměnu, resp. podíl na odměně dle § 15 odst. 6 ex. řádu.

16. Pokud nárok na náhradu hotových výdajů nebyl exekučním řádem stanoven, nelze jej dovozovat na základě občanského zákoníku (§ 2991o. z.), vzhledem k výše uvedené speciální úpravě provedené § 15 odst. 6 ex. řádu.

17. Pokud se jedná o hotové výdaje, lze pouze dovodit, že si bývalý exekutor může ponechat ty hotové výdaje, které byly určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce a následně vymoženy (do doby jeho odvolání z funkce), na další hotové výdaje již nárok nemá.

18. Odvolací soud přitom vycházel i z judikatury Ústavního soudu, v níž se Ústavní soud opakovaně vyjadřoval k nároku soudního exekutora na úhradu nákladů exekuce a v této souvislosti odkázal na specifické postavení soudního exekutora coby podnikatele, který nese riziko, že mu náklady exekuce za určitých okolností nebudou uhrazeny. Tuto skutečnost neshledal protiústavní (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3152/16, usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1431/16, usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2400/17, usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1721/17, usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1619/11). Byť se tyto závěry vztahovaly zejména k aplikaci § 89 ex. řádu, lze je dle názoru odvolacího soudu podpůrně použít i v daném případě.

19. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud nárok žalobce v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení za 2 úkony po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ AT, paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].