pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 250/2021-28

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Tímto rozsudkem plně vyhověl návrhu žalobkyně, kterým se domáhala zaplacení této částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávkách elektřiny, s odkazem na § 50 odst. 1 a § 72 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona a § 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nárok žalobkyně shledal plně prokázaným. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, podání žaloby) dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].

3. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že jí soudem I. stupně byla přiznána náhrada nákladů v nesprávné výši, a to ohledně soudního poplatku. Poukázala na to, že sice nejprve zaplatila soudní poplatek [částka], na základě výzvy soudu I. stupně však následně uhradila dalších [částka]. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka].

4. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 ve spojení s ust. § 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadeném výroku, aniž by nařizoval odvolací jednání a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

5. Žalobkyně důvodně namítala, že zaplatila na soudním poplatku celkem [částka], nikoliv [částka], jak uvedl soud I. stupně. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně zaplatila dne [datum] soudní poplatek [částka] v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, následně zaplatila na výzvu soudu I. stupně dne [datum] soudní poplatek [částka], celkem tedy [částka]. Správně jí tak měla být přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení, a to za 2 úkony po [částka], paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka], 21 % DPH ve výši [částka] a zaplacený soudní poplatek [částka], celkem [částka].

6. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku změnil dle § 221a o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení výše uvedenou částku, jinak jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně plně uspěla, byla jí tedy přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši, a to za odměnu advokáta za jeden úkon (sepis odvolání) v poloviční výši [částka] z tarifní hodnoty ve výši rozdílu mezi částkou požadovanou a soudem I. stupně přiznanou, tj. [částka] dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c/ AT, paušální náhradu hotových výdajů [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].

8. Výrok o věci samé (ad I.) zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).